dube / 2014 NEWSLETTER NEWSLETTER dube /2014 Václav Klaus: Deset let ašeho čleství v EU eí důvod slavit Jiří Weigl: Evropská uie a její krize Ladislav Jakl: Kampaě a fráze zmrzačeá demokracie Ja Skopeček: Deset let v EU bez růžových brýlí Marti Slaý: EU 2004 2013: ztraceá dekáda Ja Lupoměský: Deset schillerovských let Marek Loužek: EU v pasti demokratických deficitů Ivo Strejček: Destruktiví důsledky ávratu do Evropy DUBNOVÝ GRAF IVK Je rozšiřováí EU ezastavitelé? 30 Počet čleů EU 25? 20 15 10 5 0 1957 1995 2004 2014 2024 Prame: Eurostat Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká 29 160 00 Praha 6 e-mail: office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E 11024 Periodicita: měsíčík Datum vydáí: 15. 4. 2014 Deset let ašeho čleství v EU eí důvod slavit Hodoceí prvích deseti let České republiky jako esamostaté součásti evropského superstátu, jako jedé z čleských zemí Evropské uie, emůže dělat jakýsi objektiví hodotitel a už vůbec e úředík či politik, který z ašeho čleství v EU žije. Toto hodoceí elze oddělit od domiatích životích zkušeostí a prožitků toho kterého z ás, od ašeho osobího světoázoru, od ašich vlastích očekáváí s tímto krokem spojeých, ale i od přísosti čteí aší současé reality. Něco z toho bychom sad pro lepší pochopeí měli uvést přímo. Sy a realita Za sebe mohu říci, že jsem po listopadu 1989 chtěl žít v zemi s parlametí demokracií (opírající se o fugující parlamet a e o jeho karikaturu, jakou je parlamet bruselský, a o politické stray jako základí etity politického systému, eboť jediě ty mohou účiě a reprezetativě agregovat izolovaé občay-voliče). Chtěl jsem žít i v zemi s trží ekoomikou tzv. bez adjektiv. Chtěl jsem, abychom se stali jedou z ormálích evropských zemí. Byla v tom i jistá aděje, že v Evropě jakási ormálost starých dobrých časů stále ještě existuje. Politický a ekoomický systém západí Evropy jsem si přál zavést i u ás, ale ai tehdy jsem si ho ijak eidealizoval (asi a rozdíl od moha des zklamaých). Deset let v EU Když před deseti lety vstupovala Česká republika do Evropské uie, očekáváí veřejosti, alespoň její spíše ekritické části, byla vysoká. Od čleství si mozí slibovali trvalou prosperitu, spravedlost, politickou kulturu a příslušost v klubu ejrozviutějších zemí. Už tehdy jsme svými projevy a čláky (koec koců i v ašem Newsletteru) varovali před přehaými adějemi. Po deseti letech přišlo vystřízlivěí i u emalé části těch, kteří si v době vstupu žádé pochybosti o čleství v EU epřipouštěli. IVK vítá výročí jako příležitost zhodotit éru ašeho čleství ve světle skutečých faktů i ašich deších pocitů. Proto byli všichi kmeoví spolupracovíci IVK oslovei, aby pro teto Newsletter vyjádřili v této formě své ázory a téma, zda ám čleství v EU více přieslo, ež ám vzalo. Redakce Václav Klaus Velmi brzy jsem však začal velmi ostře vímat problémy tehdejšího (a o to více dešího) evropského uspořádáí, a proto jsem začal i veřejě asi jako prví říkat, že aše, v listopadu 1989 tak oblíbeé heslo zpět do Evropy zameá ěco úplě jiého ež vpřed do Evropské uie. Byl jsem šťastý, že už ám ebude vládout Moskva, ale echtěl jsem, aby ám pod ějakou úplě jiou zámikou začal vládout kdokoli jiý. V ledu 1996 jsem ve fukci předsedy vlády s moha rozpaky předal v Římě (eboť Itálie tohoto půl roku byla předsedickou zemí EU) aši přihlášku do EU. Věděl jsem, že je to pro aši zemi v daém historickém a teritoriálím kotextu uté (a ebudu a výroku o této utosti ai s odstupem času ic měit) a že si to velká většia lidí u ás přeje, protože ai tehdy, ai teď rozdíl mezi zpět do Evropy a vpřed do EU většia lidí echápala. Vímal jsem svůj tehdejší politický madát jedoho z ejvyšších ústavích čiitelů České republiky přivést zemi do EU, ale pohrával jsem si s myšlekou večer před vstupem do EU z fukce předsedy vlády demostrativě odejít. V ledu 1996 jsem ve fukci předsedy vlády s moha rozpaky předal v Římě aši přihlášku do EU. Této fukce jsem byl po zámých událostech zbave o pár let dříve (v prosici 1997), ale po více ež pěti dalších letech jsem se stal k velkému rozčarováí těch, kteří me mé premiérské fukce zbavovali prezidetem ČR. s www.istitutvk.cz
NEWSLETTER dube /2014 V referedu o vstupu do EU jsem v roce 2003 hlasoval proti, eboť jsem chtěl i adále žít v suveréí zemi. Chtěl jsem také žít v zemi bez jakékoli státí ideologie, a věděl jsem, že čleství v EU vyžaduje respektovat evropeismus, ovou vysoce heterogeí a ekozistetí, a proto chytlavou a moderí atiliberálí ideologii. Deset let života v Evropské uii me ijak epřekvapilo. V dubu 2004 jsem v absurdím tademu spolu s premiérem Špidlou za Českou republiku podepsal v Athéách (Řecko bylo tehdy předsedající zemí) Smlouvu o přistoupeí k Evropské uii. V roce 2009 jsem ze všech evropských vrcholových politiků (a s moha eporozuměími doma) ejdéle otálel s podpisem Lisaboské smlouvy, která ač to lidé podceňovali a podceňují EU radikálě změila. Zameala rozhodující krok od Evropy států k Evropě provicií či guberií. jí už stejě dávo ikdo evěřil), ale to, že ji vystřídaly ideologie je zdálivě lepší, ale o to agresivější multikulturalismus, trasacioalismus, femiismus a gederismus, homosexualismus, huma-rightismus (ideologie lidských práv), evirometalismus (des hlaví ideologie EU), které ve svém součtu tvoří oe výše zmíěý evropeismus je špatě. Nevěřím v aše vystoupeí z EU, evěřím, že ás z EU vyloučí, evěřím a samorozpuštěí se EU, evěřím, že se Evropská uie rozpade. To, že už se aše děti ve škole eučí dějiy dělického hutí a že ejsou ohlupováy výkladem předostí pláovitého řízeí ekoomiky před trhem, je dobře, ale to, že se učí ové zeleé ábožeství, že se oslavuje globálí a evropské vládutí, že je zesměšňováa úcta k vlastímu státu, že je při vyučováí kladea a roveň stadardí rodia a registrovaé parterství, je špatě. To, že jsme otevřeá země a ve velkém k ám proudí zahraičí produkty a zahraičí ivestice, je dobře, ale to, že zahraičím parterům a úkor ašich firem dáváme ivestičí pobídky a další výhody a že si aši ekoomiku Bruselem přikazovaými zákoy tak strašlivě oslabujeme a zbavujeme ji kokureceschoposti, je špatě. Pokračovat v tomto výčtu by bylo možé do téměř ekoeča. V úvodí větě tohoto textu jsem záměrě použil obrat prvích deset let ašeho čleství v EU. Ao, mám strach, že se jedalo je o prvích deset let. Nevěřím v aše vystoupeí z EU (evěřím, že by se k tomu občaé aší země odhodlali), evěřím, že ás z EU vyloučí, evěřím a samorozpuštěí se EU, evěřím a tím zklamu moho svých přátel a stoupeců že se Evropská uie rozpade. Mluvím o reálé, tedy smysluplě představitelé budoucosti eje svého života, ale i života svých dětí. Možá, že to už u voučat může být jié. Výstup a Blaík Zhruba toto byla a jsou východiska a hlaví parametry mého uvažováí. Deset let života v Evropské uii me proto ijak epřekvapilo. Je v ěm sice řada pozitivích aspektů ávratu do Evropy, které jsme si po desetiletích komuismu moc přáli, ale je v ěm i řada aspektů světa, který jsme v listopadu 1989 opustili (s adějí, že adobro). Toho všecho jsem si byl o půloci z 30. duba a 1. květa 2004, kdy jsme Volé cestováí Schegeem je faj, přijímáí evropské regulačí legislativy, vracející ás do cetrálě řízeé společosti, je hrozé. s řadou přátel, spolupracovíků a stoupeců vystoupili a památou českou horu Blaík (abychom mohli pošeptat tam schovaým blaickým rytířům, aby už koečě jedou českému árodu pomohli), vědom zhruba stejě dobře jako des. Volé cestováí Schegeem je faj, přijímáí evropské regulačí legislativy, vracející ás do cetrálě řízeé společosti, je hrozé. To, že ás teprve vstupem do EU řada Západoevropaů začala vůbec brát a vědomí, je dobře, ale to, že ás i po deseti letech čleství v EU stále berou jako občay druhé kategorie, je špatě. To, že jsme díky čleství v EU (ale hlavě v NATO) chráěi před otevřeou imperiálí politikou, jakou jsme my zažili v srpu 1968 ebo Jugoslávie v 90. letech, je dobře, ale to, že jsme deodeím předmětem zahraičí tetokráte evojeské, ale jeom regulačí itervece zastřeě imperiálího typu z Bruselu, je špatě. To, že jsme se zbavili marxistické či komuistické ideologie, je určitě dobře (i když NABÍZÍME NOVINKA Istitut Václava Klause abízí publikaci Václava Klause Byla deflace opravdu hrozbou? (2014). Bývalý prezidet a profesor ekoomie polemizuje s devizovými itervecemi, které v listopadu 2013 spustila česká cetrálí baka. V části A přiáší autor zásadí argumety, proč jsou devizové itervece ČNB špatým krokem. V části B ajde čteář přetisky pěti dalších kometářů Václava Klause k devizovým itervecím. Část C přiáší postskriptum. 48 stra, 50 Kč. objedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz Istitut Václava Klause abízí publikaci č.9/2014 IVK v roce prvím, která přiáší výběr textů za posledí rok z pera spolupracovíků Istitutu Václava Klause. Jde o příspěvky dotýkající se domácí politiky, Evropské uie a eurozóy, zahraičí politiky a ekoomiky. Nechybí ai receze ai ostatí texty a projevy. Předmluvu ke sboríku apsal Jiří Weigl. 205 stra, 100 Kč. objedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz www.istitutvk.cz 2
Jiří Weigl Nadcházející desáté výročí vstupu České republiky do Evropské uie bude epochybě reflektováo a kometováo z moha stra. Pro mě to je příležitost zamyslet se trochu obecěji a komplexěji ad celým feoméem evropské itegrace a připomeout si její motivy, hybé síly a křižovatky a pokusit se postihout ěkteré důležité příčiy a perspektivy deší ezpochybitelé krize Evropské uie. Evropská itegrace Současá podoba Evropské uie je jedak výsledkem sahy západoevropských velmocí především Fracie s Německem raději spolupracovat, ež se jeho moc sažit vyvažovat ebo s ím bojovat, a jedak idealistických paevropských představ o ahrazeí árodích států sjedoceím kotietu a vytvořeí evropské kotietálí velmoci. Zásadí frustrace Fracie z Pyrrhova vítězství, které utrpěla v prví světové válce za ceu totálího vykrváceí, a špatého svědomí Velké Britáie, která si pozdě uvědomila, že maximálí a dlouhodobé oslabeí a poížeí Německa je pro všechy esmírě ebezpečé, stojí v pozadí politiky appeasemetu vůči Německu. Ta byla prvím projevem myšleky dohody a spolupráce bývalých válečých epřátel. Měla dvě zásadí chyby dohoda velmocí probíhala a úkor malých třetích zemí a a ěmecké straě byl parterem Hitler, který o žádou trvalou dohodu a spolupráci estál. Usiloval rověž o sjedoceí kotietu, ale ásilím a pod ěmeckou advládou. Přesto však tato smutá předkapitola přiesla své ovoce. Za prvé i a ěmecké straě byla ve válce poražea představa o prosazeí domiace Německa v Evropě ásilím. Totálě poražeá a rozděleá země byla ochotá spolupracovat. Veřejě působit začali pozdější otcové zakladatelé evropské itegrace jako Robert Schuma, Jea Moet, Paul-Heri Spaak, aj., z ichž řada appeasemet a spolupráci s acistickým Německem aktivě podporovala a ispirovala se vizemi ové Evropy v ěmecké režii. Poválečé období přieslo avíc studeou válku, a tím i americkou podporu evropské itegraci jako hrázi proti šířeí komuismu. Spojeí západí Evropy v itegračích projektech, které postupě získávaly stále komplexější podobu, se ukázalo pro zá- Evropská uie a její krize padí velmoci jako všestraě výhodé. Po válce se Fracie a Velká Britáie staly mocostmi druhého řádu a Západí Německo jako ekoomicky prosperující, ale poražeá a okupovaá země bylo politicky evýzamé. Poprvé tak vzikla v tehdy bipolárím světě mezi těmito klíčovými evropskými mocostmi kostelace, která jim umožňovala esoupeřit, ale spolupracovat. Des stále do omrzeí slýcháme, že téměř sedmdesát let míru v Evropě je zásluhou evropské itegrace. Neí to pravda, přestože za to EU obdržela Nobelovu ceu. Mír v Evropě byl výsledkem ukleárího patu mezi SSSR a USA a druhořadého a závislého postaveí tradičích evropských mocostí v tehdejší světové politice. Evropská itegrace ve své prví fázi (do Maastrichtské smlouvy) pro hospodářskou prosperitu a politickou spolupráci čleských zemí epochybě vytvářela velmi přízivý rámec. Její liberalizačí fáze spojeá s ěkolikaásobým rozšiřováím počtu čleských zemí otevírala především pro Fracii a Německo prostor vytvořit si a evropském kotietě legitimí a stabilí sféru vlivu a zvyšovat tak svou váhu v meziárodích vztazích. Právě postupé rozšiřováí je vůbec ejvýrazějším rysem evropské itegrace vyrostlé z původího Evropského společeství uhlí a oceli (1952). Z původí šestice zemí se stala do koce 80. let 20. století patáctka, která vstupem Velké Britáie v roce 1973 zahrula všechy tradičí evropské mocosti mimo Rusko. NEWSLETTER dube /2014 Maastrichtská cetralizace Pád komuismu otevřel před evropským itegračím projektem zcela ové perspektivy. Rozpad SSSR odsuul Rusko z evropských záležitostí daleko a východ a vyřadil jej a dvacet let z výrazějšího moceského ovlivňováí děí a kotietě. Ve středí a východí Evropě vzikl široký pás mladých a slabých postkomuistických států vzhlížejících k bohatému Západu, a jehož pomoci a podpoře byly závislé. Evropská itegrace již emusela být pouze ástrojem pro koordiaci hospodářského rozvoje západoevropského předpolí americké supervelmoci. Nyí se objevila šace vytvořit ovou evropskou supervelmoc a po kolapsu SSSR se stát ikoliv pouze parterem, ale ovým soupeřem USA. Tuto změu paradigmatu zásadě ovlivily dvě skutečosti. Jedak to, že právě v této době byl předsedou Evropské komise fracouzský socialista Jacques Dellors (1985 95) a jedak zovusjedoceí Německa. Zkušeý byrokrat a eúavý evropeista Dellors se chopil příležitosti a změil dosavadí liberalizačí orietaci evropské itegrace. Měl zásadí podíl a prosazeí Maastrichtské smlouvy přijaté v roce 1993, a jejímž základě vzikla deší EU. Hlaví obsahovou změou bylo zahájeí postupého vytvářeí admiistrativě z Bruselu řízeého byrokratického superstátu, sažícího se maximálě oslabit čleské státy a uzurpovat si co možá ejvíce jejich pravomocí. Domiatím ástrojem fugováí EU jsou regulace všech myslitelých stráek života a trvalá saha glajchšaltovat hospodářské a společeské poměry a celém území EU. Právě etoleratí praxe fracouzského byrokratického cetralismu veseá Delorsem do fugováí výkoých istitucí EU se stala hlavím rysem evropských istitucí posledích dvaceti let. Des stále do omrzeí slýcháme, že téměř sedmdesát let míru v Evropě je zásluhou evropské itegrace. Neí to pravda, přestože za to EU obdržela Nobelovu ceu. Další charakteristickou vlastostí postmaastrichtské Evropské uie je edůvěra k politické demokracii a prohlubováí demokratického deficitu v rámci EU. Evropské elity jak a árodí, tak a evropské úrovi se ikdy eodvážily předstoupit před občay čleských států se skutečou vizí cíle evropské itegrace, kterou prosazují tj. vizí superstátu pohlcujícího a ahrazujícího deší čleské státy. Namísto toho salámovou metodou postupě realizují růzé dílčí kroky a všemi způsoby maskují akcelerující proces přeášeí kompetecí z úrově čleských států a úroveň evropskou. Skutečý smysl a cíle těchto kroků jsou před veřejostí zamlčováy a růzě kamuflováy. Tam, kde jejich přijetí bráí refereda, jsou růzě maipulováa a uceě opakováa, dokud eí dosažeo kýžeého výsledku. Sjedoceí Německa a ásledé další dvě vly rozšířeí EU a východ byly podstatou geopolitickou změou, která vývoj, jehož mezíky jsou projekt společé měy a přijetí Lisaboské smlouvy, zásadě ovlivila. Sjedoceím Německa v roce 1990 byla porušea dosavadí velmoceská rovováha uvitř EU, která se avíc dále vychýlila postupým rozšiřováím EU o dosud celkem 14 dalších středo a východoevropských postkomuistických zemí ekoomicky a politicky silě vázaých a Německo. Německý blok tak v rámci EU získal jasou politickou převahu a kdysi určující fracouzsko ěmecký tadem ztrácí pro Německo a výzamu. s 3 www.istitutvk.cz
NEWSLETTER dube /2014 Krize eurozóy Dalším faktorem, který postupě rozvrátil stabilitu Evropské uie, je projekt eura. Společá měa byla přijata jako politický projekt, který měl působit jako ekoomický automat a svou logikou tlačit země, které společou měu přijaly, k hlubší a hlubší itegraci. Itegrace měová měla vyvolat potřebu itegrace hospodářské, a ta si měla vyutit itegraci politickou, tj. vzik superstátu. Na počátku bylo proto sahou, aby euro přijalo co možá ejvíce čleských zemí EU, přestože jejich ekoomická úroveň byla evidetě začě rozdílá a ai ekoomický vývoj zdaleka eodpovídal požadavkům a shodý průběh hospodářského cyklu a stabilí vývoj hlavích ekoomických ukazatelů. Vziklá eurozóa tak zdaleka ebyla optimálí měovou oblastí, avšak zpočátku těžila z všeobecého optimismu a důvěry meziárodích fiačích trhů. Vstup do eurozóy se tak stal obrazě obdobou fiačích derivátů a sekuritizace jako jeda z techik, jimiž bylo zakrýváo fiačí riziko dlužíků a fiačích trzích, což akoec vedlo k vypukutí fiačí a ekoomické krize v roku 2008. Prokázalo se, že řecké či portugalské euro vůbec eí totéž co euro ěmecké či rakouské. Pro méě rozviuté země se v delším horizotu ukázala společá měa jako adhodoceá a vedla k prohlubujícím se deficitům jejich obchodích a platebích bilací, jež byly lehkomyslě fiacováy z vějšku úvěry. Jejich poskytovatelé totiž dlouho spoléhali a jedotou míru rizika v eurozóě. Až krize a řecký případ je přesvědčily, že tomu tak vůbec eí. Veřejé fiace zemí jižího křídla eurozóy se propadly do eudržitelých schodků a hluboké dluhové a hospodářské krize. Projekt politického sjedoceí evropského kotietu, skrytý pod hlavičkou EU a evropské itegrace vůbec, se dostává do slepé uličky. Na druhé straě Německo a ěkteré další severí země získaly v podobě eura měu relativě podhodoceou vůči měám původím, a tím i kurzovou podporu pro svůj vývoz. Projevilo se to v masiví obchodí expazi a zahraičích trzích, přebytky obchodí bilace i zlepšeím veřejých fiací. Z eurozóy se tak vydělil stagující, upadající předlužeý jih, závislý a fiačí pomoci prosperujícího severu. Skryté či otevřeé fiačí trasfery ze severu a jih dosud zabráily rozpadu eurozóy, ale je zřejmé, že deší situace eí dlouhodobě udržitelá. Podstaté je, že a strau stagujících závislých dlužíků se stále více propadá Fracie, která ztrácí schopost být všestraě posíleému Německu protiváhou a parterem. V této situaci se původí idea rozpuštěí árodích států a jejich ahrazeí byrokratickým superstátem začíá rozplývat, protože ěmecká převaha a rozhodující slovo i síla při řešeí krize podřizuje i bruselské struktury fiálímu ěmeckému rozhodováí. Německo tak po téměř sedmdesáti letech od totálí válečé porážky dosáhlo mírovými prostředky meziárodě respektovaé politické i hospodářské domiace a evropském kotietě, o íž v prví poloviě XX. století dvakrát eúspěšě usilovalo ve dvou světových válkách. Evropa je příliš heterogeí, aby byla itegrovatelá v současé poloze. Paradoxem je, že si zjevě eí vůbec jisto, že o takovou domiaci a hegemoii vlastě stojí, eboť si uvědomuje i esmíré áklady, které by z toho a druhé straě plyuly a které ěmecká veřejost evidetě eí ochota ést. Slepá ulička Projekt politického sjedoceí evropského kotietu, skrytý pod hlavičkou EU a evropské itegrace vůbec, se tak dostává do slepé uličky. Oficiálí reakcí a yější krizi je heslo více Evropy, čímž se myslí zásadí prohloubeí evropské itegrace tak, jak to vyžaduje společá měa. Nejde jeom o bakoví a fiskálí uie, stabilizačí valy atd. Hovoří se o sjedoceí hospodářských politik, harmoizaci daí, společé eergetické i obraé politice. To předpokládá pevou itegraci politickou. To vše v situaci, kdy jediou silou, která má sílu a prostředky dát těmto záměrům obsah, je Německo. Právě to Německo, které eí ochoto přijmout a sebe solidárí závazky a utí krizí postižeé čley eurozóy do smrtících úsporých programů. Právě představa, že Německo předá prostředky svých daňových poplatíků do rukou představitelů zadlužeých zemí a ti budou většiově rozhodovat o jejich použití, je pro Němce epřijatelá. Nedostatek vitroevropské solidarity a eexistece evropského politického ároda přetrvávají jako základí problém pro ambiciózí itegračí pláy. EU zkrátka eí v kodici, aby si mohla dovolit krize vyvolávat a využívat je pro evropské sjedoceí. Nemůže li fugovat podřízeí bohatého severu chudému jihu, epřijatelá je a druhé straě i představa ěmecké domiace a protektorátu ad zbytkem Evropy. Již v průběhu krize byly viditelé symptomy rostoucích árodích atagoismů, protiěmecké rétoriky a árůst acioalistického extremismu apříč Evropou. Te je avíc posilová i ekotrolovatelým přílivem imigratů, převážě muslimských. Mírové posláí EU začíá být vážě zpochyběo. Evropa je příliš heterogeí, aby byla itegrovatelá v současé poloze. Přesto a dosavadí eúspěchy reaguje další sahou o rozšiřováí, aiž by brala v úvahu egativí zkušeosti apř. s přijetím chudých balkáských zemí. Přitom je evidetí, že další rozšiřováí je v přímém rozporu s deklarovaou ambicí itegraci zásadě prohloubit. Přijetí Chorvatska, zahájeí přístupových rozhovorů se Srbskem a akoec epochopitelý tlak EU a podepsáí asociačí smlouvy s Ukrajiou, který vyvolal deší vyhroceou krizi vztahů s Ruskem, jsou příkladem esmyslého a zcela bezkocepčího přístupu evropských elit k aktuálím problémům. Krize EU eí překoaou epizodou, ale a delší dobu setrvalým stavem. Kofrotace s Ruskem a vybičováí protiruské hysterie ve východí Evropě může sice discipliovat eposlušé čleské země a podřídit je sáze diktátu Bruselu, avšak a druhé straě jsou zájmy Německa i zemí jižího křídla vůči Rusku zcela rozdílé ež postoje východoevropských radikálů. EU zkrátka eí v kodici, aby si mohla dovolit krize vyvolávat a využívat je pro evropské sjedoceí. Je tomu právě aopak každá další krize Evropu štěpí a komplikuje řešeí vlastích problémů EU. Je evidetí, že EU ve své současé podobě může těžko pokračovat v ambiciózích itegračích cílech. Problém sever jih je daleko vážější, ež by se mohlo z povrchích kometářů zdát. Vedle Fracií vedeého stagujícího jižího křídla vziká relativě semkutá Německem vedeá Mitteleuropa a Velká Britáie začíá opět spíše pohlížet za oceá a koketuje s vystoupeím z EU. To vše v situaci, kdy jak ve Středozemí, tak a východ od EU probíhá velmi epředvídatelý vývoj. Lze proto očekávat, že krize EU eí překoaou epizodou, ale a delší dobu setrvalým stavem. Defiitiví revize erealistické vize itegrovaé Evropy, již započal Maastricht, se však bohužel v dohledé době edočkáme. Umělému udržováí statu quo a opakováí k eúspěchu odsouzeých projektů ahrává i astupující míré hospodářské oživeí. Zatím však a obzoru eí ic, co by svědčilo o saze a schoposti evropských elit příčiy krize pochopit a realistické řešeí avrhout a prosadit. Nespokojeost veřejosti v čleských zemích však sílí. Prvím testem budou adcházející volby do Evropského parlametu. www.istitutvk.cz 4
NEWSLETTER dube /2014 Kampaě a fráze zmrzačeá demokracie Ladislav Jakl Všecho tu už kdysi bylo? Ta slova o tom, jak Evropská uie zajistí svým čleům prosperitu, bezpečí a svobody, jak zatočí s korupcí a vymýtí zločiost, jak apraví pokřiveou justici a vylepší politickou kulturu? Des tyto sliby bruselské elity adresují komusi jiému, ale my jsme to přeci slyšeli už dávo. Ao. Bylo to před jedeácti lety, v době ašeho refereda o čleství v EU, kdy kromě těchto slibů a pak ještě strašeí před údajým acioalismem ezělo ic jiého. A bylo to i před deseti lety, kdy aivější mezi ámi slavili skutečost, že se právě stali z moci úředí pravými Evropay. Rozpad politického systému A jak je tomu des? O politické kultuře škoda mluvit, protože se v přímém přeose rozpadá sám politický systém. Korupce vyrostla o celou jedu ohromou dimezi, abídutou korupčími peězi z bruselských fodů. Zločiost roste dál, svobody jsou deě víc a více omezováy dalšími zákazy, kvótami, limity a regulacemi. Demokratický deficit a svobodu omezující sociálí ižeýrství se vzájemě potecují. Na pokyy z Bruselu jsme zaplevelili aši zem větríky, sluečími kolektory a žlutými láy řepky a peíze za eergii putují do kapes mocých ekolobbistů. Tradičí hodotové vzorce a rodia jsou předmětem soustavého útoku a svou podstatu, soukromí idividua již eí chráěo, astupuje síla ových kolektivismů. To vše je výsledkem ašeho desetiletého čleství v EU. Neí cílem tohoto textu vážit poměr mezi importem všech zmíěých egativ a jejich domácí produkcí. To druhé pochopitelě umíme také. Důležité spíše je, že sama Evropská uie se právě za těch deset let změila a dál posuula směrem k cetralizovaému uifikovaému superstátu, jehož základí charakteristikou je demokratický deficit. Takzvaý demokratický deficit a svobodu omezující sociálí ižeýrství se totiž vzájemě potecují. Domívám se, že toto vzájemé potecováí je ejvlastější charakteristikou deší evropské itegrace. Je to pravý koře místy směšé a místy hrozivé tváře deší Evropské uie. Celý istitucioálí mechaismus Evropské uie eí eutrálím parametrem. Neí to prázdá skořápka, kterou lze podle daého politického madátu aplit tím či oím obsahem, politikou socialistickou stejě jako třeba liberálí ebo kozervativí. Tak tomu je u demokratického státu. V EU vzdáleost od voliče, oslabeí zpětých vazeb, vychýleá rovováha moceských pilířů (která je podmíkou fugující parlametí demokracie) a aprostá absece kotrolích mechaismů, to vše má způsobilost defiovat obsah skořápky vždy pouze směrem k dirigismu a pryč od úcty ke svobodému lidskému jedici. Sociálí ižeýři zkostruovali istituce, které opět samovolě dál tedují k produkci sociálího ižeýrství. Kolektivismy včetě těch ejkrutějších espadly z ebe. Vyrůstají z člověka, z ěkterých jeho a prvích pohled eškodých vlastostí. Brzy ás čekají další volby do evropského parlametu. Nemohu jiak, ež psát teto termí v uvozovkách. Nejde totiž ai o istituci (celo)evropskou, ai a to především o skutečý parlamet. Evropský parlamet emá legislativí pravomoci, eí to kolbiště politického střetu mezi koalicí a opozicí. Je pouze umělou líhí, kde se podle tužeb svých tvůrců má zrodit cosi jako celoevropská debata a z í ěkdy v budoucu i celoevropská politika. Ale to eí věc, kterou chce teto text zdůrazňovat. Rozhodě ehodlám demotivovat kadidáty ai voliče, protože eí zcela jedo, kdo za Českou republiku bude v Evropském parlametu sedět. Ale a základě předchozích odstavců soudím, že evropské istituce mají způsobilost si každý materiál poslaý od voličů čleských zemí vytvarovat podle svého. Sociálí ižeýrství Jestliže jsem mluvil o vzájemém potecováí, pak je třeba zmíit i to, že ikoli eutrálí, ale aopak přesě k určitému použití (k realizaci sociálě ižeýrských megaprojektů) kostruovaé istituce EU eesou svou podobu áhodě. Sám projekt evropské itegrace byl od počátku svými tvůrci a iiciátory myšle jako projekt sociálě ižeýrský. Sice obsahoval v prvích dekádách i jisté liberalizačí momety, ty byly ale vždy chápáy je jako daň, kterou bylo uto zaplatit, aby mohla astoupit éra stadardizace. Sociálí ižeýři tedy zkostruovali istituce, které opět samovolě dál tedují k produkci sociálího ižeýrství. Hlavím rysem tohoto vzájemého potecováí je kampaňovitost, provázeá hesly a fázemi. Zpočátku jsme si mohli myslet, že ěkteré v očích těch, kdo jsme zažili reálý socialismus, až směšé či trapé ázvy projektů, programů či rozvojových cílů jsou produktem prosté hlouposti byrokratů. Neí tomu tak. Kampaě a fráze jsou imaetím zakem sociálího ižeýrství. Jsou vějším projevem vitří touhy moha lidí vybudovat ový svět podle svých představ i třeba a úkor svobody druhých. Lidské vlastosti, které k takovým skoům vytvářejí předpoklady, byly přítomy v každé době a v každé zemi. Proto jsou si jejich projevy tak podobé. Hesla a fráze, kampaě a floskule, to ejsou je áhražky prázdé politiky, to jsou aprosté atributy, defiičí a vždy přítomé zaky jevu, kterému des stydlivě říkáme demokratický deficit. Vlastě i teto obrat je jistou perestrojkovou frází, je projevem míré kritiky v mezích zákoa. A ti, kdo milostivě dovolují teto termí používat, chtějí je vytvořit zdáí, že jim jde o demokracii. Kampaě a fráze jsou imaetím zakem sociálího ižeýrství. Místo sousloví demokratický deficit bychom raději měli říkat zmrzačeá demokracie. Nebo pokrytecká hra a demokracii. Bruselské fráze a kampaě ejsou úlety ěkolika hloupých úředíků. Jsou tolik podobé těm z dob komuismu, protože jsou plodem stejého myšleí. Kolektivismy včetě těch ejkrutějších espadly z ebe. Vyrůstají z člověka, z ěkterých jeho a prvích pohled eškodých vlastostí. Člověk zůstal stejý a vždy si sebou ese podobé vybaveí. Ale v ěkterých dobách a systémech se jeho sklo preferovat záruku a štěstí před svobodou projeví silěji. Silěji, ale bez fatazie, je to akoec vlastě vždy stejé. V duchu eurofrází bychom des mohli proést cosi o tom, že prví desetiletku čleství v EU máme za sebou, že jsme v í obstáli se ctí, ale že drobé rezervy by se ašly a je třeba a ich pracovat. Hlavě je třeba všecho rozvíjet, prohlubovat, upevňovat a rozšiřovat. A pak můžeme směle vykročit do další desetiletky. Nebo si řekěme, že deset let už docela stačilo? 5 www.istitutvk.cz
Deset let v EU bez růžových brýlí Ja Skopeček 1. květa uplye deset let od vstupu České republiky do Evropské uie. Bylo by však chybou a velkým zjedodušeím považovat za počátek vztahů ČR a EU, včetě vlivu a důsledků itegračího procesu a aši zemi, právě toto datum. Přímé, explicití áklady a důsledky mělo pro aši zemi i samoté předvstupí období spojeé s harmoizací ašeho právího řádu s evropskou legislativou. Přesto je blížící se desáté výročí ašeho vstupu do EU příležitostí a svým způsobem i poviostí se ad aším člestvím v EU, stejě jako ad podobou současého itegračího modelu a EU samoté, hlouběji zamyslet. Poslušost vůči Bruselu Chtělo by se věřit tomu, že deset let v EU bude dostatečě dlouhou dobou a to, abychom dokázali aalyzovat a hodotit důsledky ašeho čleství v EU bez růžo- Kdokoliv, kdo si dovolí být vůči současé podobě evropského itegračího modelu kritický, je álepková a ostrakizová. Povoleá je stále je jeda pravda. vých brýlí, s dostatečým sebevědomím a bez komplexu méěceého člea. Jak ale ukazují současé kroky ové vlády, která s ebývalým spěchem přistupuje k tzv. fiskálímu paktu je proto, aby demostrovala poslušost vůči Bruselu, aiž by vůbec diskutovala příosy či áklady tohoto kroku před českou veřejostí, je jakákoliv racioálí debata v tomto směru v edohledu. Kdokoliv, kdo si dovolí být vůči Samoté přejímáí evropské legislativy pro ás mělo emalé áklady. současé podobě evropského itegračího modelu kritický, je álepková a ostrakizová. Povoleá je stále je jeda pravda. Je to zvláště paradoxí v době, kdy současý evropský itegračí model čelí své ejvětší krizi, kdy je řada evropských ekoomik a pokraji bakrotu kvůli euvážeé hloubce itegrace a kdy občaé čleských států esou přímé, fiačí áklady a to, aby byl teto pro Evropu euvážeý a eoptimálí stupeň itegrace za každou ceu zachová. Zmíěé růžové brýle byly sad pochopitelé a odpustitelé v období po pádu komuismu, kdy saha přiblížit se klubu vyspělých západoevropských zemí přirozeě vyvěrala z touhy odpoutat se od dlouhých desetiletí trvajícího a bezalterativího spojeí se socialistickým blokem. Vstup do EU měl potvrdit, že jsme zpět mezi svobodými a demokratickými zeměmi, že jsme uskutečili dostatek změ v politické i ekoomické roviě, které ás pro čleství v tomto klubu kvalifikují. Psychologický efekt této události byl esporý. Přesto, ebo spíše právě proto, eviděli leckteří přes oy růžové brýle dostatečě ostře to, co se v zemích a západ od ás odehrávalo. Bezhlavým přejímáím evropské legislativy jsme si uměle sižovali aší kokureceschopost. Zatímco pro ás byla devadesátá léta obdobím demotáže cetrálě řízeé ekoomiky, obdobím dramatického sižováí role státu v ekoomice i společosti, obdobím rozšiřující se svobody ve všech sférách ašich životů, západí Evropa už zažívala proces opačý. V jejích zemích v té době vítězily politické proudy, které preferovaly více státu a méě trhu, více regulací a pateralistický, zaopatřovací, sociálí stát. K takové EU jsme se v předvstupím období začali přibližovat, legislativu odrážející tyto tredy jsme v rámci harmoizace evropské legislativy začali přejímat. Do té doby u ás domiující liberalizačí tred byl ahraze tredem opačým, což bylo ještě více umocěo tím, Spolu s procesem harmoizace a uifikace, spolu s přijímáím stále tužších regulací, s omezováím trhu a rozvojem sociálího státu blahobytu přirozeě klesala a klesá ekoomická výkoost zemí EU. že u ás astupovala sociálě demokratická vláda v čele s Milošem Zemaem, pro kterého byl trh epřítelem a proces přibližováí se k EU prostředkem, jak trh vedle své itervecioistické politiky dále oklestit. Harmoizace a uifikace Samoté přejímáí evropské legislativy tak pro ás mělo emalé áklady. Bylo zřejmé, že aší tehdejší ekoomické úrovi odpovídala jiá úroveň stadardů a orem, a to úroveň samozřejmě ižší. Deším módím jazykem lze říci, že jsme si bezhlavým přejímáím evropské legislativy uměle sižovali aší kokureceschopost. Náš legislativí proces se stal charakteristický tím, že ai tak eodrážel domácí politická témata a zájmy, ale domiatí se stala har- www.istitutvk.cz 6 NEWSLETTER dube /2014 moizace s evropskou legislativou. V této oblasti jsme do deších dů dospěli do stavu, kdy 75 % ově přijímaé legislativy odráží evropské právo. Pro evropské právo je přitom charakteristická saha o harmoizaci a uifikaci všeho možého i emožého. Je tak sad tím ejvětším symbolem rozchodu s tím, co bylo po dlouhá staletí základem prosperity a kulturí domiace evropské civilizace, a sice růzorodosti jejích jedotlivých zemí, kterou se tyto země esažily odstrait, ale aopak ji využily ke svému rozvoji. Ekoomickým jazykem lze říci, že dokázaly využívat svých komparativích výhod amísto toho, aby je uměle odstraňovaly, což je aopak charakteristické pro deší homogeizující, uifikující a cetralizující EU. I když elze vytrhávat z kotextu evropské itegrace jede kokrétí krok či posu, je možé za jede z ejvážějších a osudových považovat vzik společé evropské měy euro. Spolu s procesem harmoizace a uifikace, spolu s přijímáím stále tužších regulací, s omezováím trhu a rozvojem sociálího státu blahobytu přirozeě klesala a klesá ekoomická výkoost zemí EU. Zatímco průměrý hospodářský růst západoevropských zemí byl v 50. letech 5,8 %, v 60. letech 4,3 %, v 70. letech 3 %, v 80. letech 2,5 %, pak v prví dekádě 21. století už je slabě ad 1 %. Pokles hospodářské dyamiky spolu s hlubší itegrací je evidetí. Odpověď a stagaci, či ekoomickou krizi byla ze stray evropských elit vždy stejá a to ještě rychlejší a hlubší itegrace. Proces je už atolik rychlý, že zatímco v roce 2004, kdy jsme do EU vstupovali, byly ěkteré politiky a pricipy epředstavitelé, jsou tytéž des už považováy téměř za samozřejmost. Kdo by tehdy očekával, že bude zruše jede ze základích pricipů, a sice že čleské státy eodpovídají a eručí za dluhy ostatích? Kdo by očekával, že Evropská cetrálí baka zače akupovat státí dluhopisy zemí eurozóy, což bylo pro cetrálí baky vždy emyslitelým prohřeškem? A kdo očekával, že ové, ekoomicky méě vyspělé, čleské státy budou posílat fiskálí trasfery zemím vyspělejším je proto, aby odvrátily jejich bakrot hrozící kvůli eodpovědé rozpočtové politice? Otázka přijetí eura I když elze vytrhávat z kotextu evropské itegrace jede kokrétí krok či posu, je možé za jede z ejvážějších a osudo- s
NEWSLETTER dube /2014 vých považovat vzik společé evropské měy euro. Ta se stala příčiou řady deších aktuálích ekoomických potíží eurozóy, protože je od svého vziku tvořea Otázka přijetí eura bude stát v ásledujících letech i před ČR. ekoomicky esourodými ekoomikami, které v jede okamžik potřebují odlišé měově-politické podmíky. To je samozřejmě v podmíkách jedoté měové politiky bez vlastího měového kurzu iluzí. Zemím jiží části eurozóy se díky ižší úrokové míře spojeé se společou měou dařilo získávat levé úvěry, což vedlo k růstu jejich zadlužeí. Po vypukutí fiačí a ekoomické krize a splaskutí bubliy a trhu aktiv tak sado v těchto zemích propukla i krize dluhová. Aby mohla být eurozóa udržea v současé podobě, bylo uté těmto zemím poskytout masiví fiačí pomoc. Z měové uie se tak záhy stala i uie trasferová a itegračí kroky z posledí doby se z í saží eúprosě vytvořit i uii fiskálí. Jede osudový krok, tedy přijetí eura, si vyutil a urychlil itegraci další, což je pro evropský itegračí proces charakteristické. Otázka přijetí eura bude stát v ásledujících letech i před ČR. Zkušeosti jižích zemí, které díky eexisteci měového kurzu emohou devalvovat své měy, což by jim umožilo se z recese vymait, a jsou tak tlačey k devalvaci vitří (pokles ce i mezd) a a straě druhé zkušeosti severí části eurozóy, která je ucea těmto zemím poskytovat fiačí pomoc, by ás měly vést k závěru, že je pro ČR v árodím zájmu euro epřijímat. Bude to možá vůbec ejdůležitější otázka, kterou bude ČR v souvislosti se svým člestvím v EU v ásledujících deseti letech řešit. Je se obávám, že při dalším již dvacetiletém výročí si budeme stejě stýskat, že v podobých otázkách racioalita stále chybí a oy růžové brýle přetrvávají. Agresivita, se kterou evropské elity a další itegraci tlačí, je avíc obrovská. Z domácí politické scéy dokáže tomuto tlaku čelit je málokdo a ázor veřejosti evropskou elitu dávo ezajímá. Současá vláda i prezidet Miloš Zema se předháějí, kdo bude eurofilější a koho více Brusel pochválí. Současá vláda i prezidet Miloš Zema se předháějí, kdo bude eurofilější a koho více Brusel pochválí. V takové atmosféře je používáí jakýchkoliv racioálích argumetů téměř bezadějé. Přesto musíme usilovat o to, aby eseje o dvacátém výročí ašeho čleství ezačíaly slovy, že ejdůležitější událostí v ČR bylo přijetí eura a v rámci dokočeí fiskálí a politické uie ás čeká přijetí společého daňového systému a předáí veškerých rozpočtových pravidel Bruselu. Nepravděpodobá předpověď to ale bohužel eí NABÍZÍME Istitut Václava Klause abízí kížku Petra Žatovského Česká politika a média po roce 1989 (2013). Kížka aalyzuje jedotlivá období české politiky a žuralistiky od pádu komuismu do současosti: epochu přelomu (1989 1992), ový český stát (1993 1996), epochu procitutí (1996 2002), epochu dozráváí (2003 2006), ové výzvy (2006 2010) a období 2010 2013. Autor epíše o tom, jak by média měla či eměla vypadat, ale je o tom, co média jsou a ejsou. Jde o kihu, která se zabývá vzájemým dotykem dvou světů: politiky a žuralistiky. Předmluvu ke kížce apsal Václav Klaus. 175 stra, 100 Kč objedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz NABÍZÍME Istitut Václava Klause abízí sborík č. 4/2013 Margaret Thatcherová, 1925 2013, do ěhož přispěli Václav Klaus, Hyek Fajmo, Alexadr Tomský, Charles Moore, Christopher Mocto a Lukáš Petřík. V přílohách jsou úryvky z díla Margaret Thatcherové: projev v Bruggách z 20. září 1988, úryvek z Roky a Dowig Street o pádu komuismu a sjedoceí Německa a úryvek z Uměí vládout zachycující vzpomíky a Prahu. Předmluvu ke kížce apsal Václav Klaus. 126 stra, 100 Kč objedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz 7 www.istitutvk.cz
Před deseti lety, kdy aše země vstupovala do Evropské uie, se zdálo, resp. ám bylo ze všech stra sdělováo, že vstupujeme do celku, který garatuje či dokoce zajistí aši ekoomickou prosperitu. Bylo tvrzeo, že vstupujeme do Uie, která je po obdobích zpomalováí své ekoomické dyamiky a cestě k obratu. Optimismus ohledě astartováí růstu byl cítit všude. Evropští politici aplo žili Lisaboskou strategií přijatou v roce 2000 s cílem vytvořit z Evropské uie do roku 2010 ejdyamičtější a ejkokureceschopější ekoomiku světa. Po deseti letech je zřejmé, že se tyto v % 9 8 7 6 5 4 3 2 1 Marti Slaý EU 2004 2013: ztraceá dekáda cíle eaplily ai z části. Z Evropské uie se místo ejdyamičtějšího celku stal jede z ejvíce stagujících regioů světa. Její podíl ve světové ekoomice adále upadal, relativí zaostáváí za USA se ezmešilo. Navíc po příchodu euro-americké fiačí a ekoomické krize v letech 2008 2009 bojuje EU se stagací, s rekordě vysokou ezaměstaostí a s eudržitelými veřejými fiacemi. Stagace a zaostáváí za světem Průměrý růst reálého HDP, tedy ukazatele, který měří ekoomickou výkoost, byl v letech 2004 2013 dle dat Meziárodího měového fodu (IMF) v zemích EU-27 ve výši 1,2 %. Naproti tomu Spojeé státy zazamealy růst 1,7 %, světový průměr za daé období čiil 3,8 % a ještě výrazější je odstup od regioů, které se rozvíjejí ejrychleji. Průměrý růst HDP v zemích 0 rozvíjející se ASEAN svět USA EU Asie Zdroj: Databáze Meziárodího měového fodu, vlastí výpočty. Graf 1: Průměrý růst HDP v letech 2004 2013 120 115 110 105 100 95 90 85 12 6 0 6 12 18 24 30 36 Quarters from Peak Zdroj: www.europeasapshot.com Graf 2: Vývoj reálého HDP (předkrizový vrchol = 100) Uited States (2007Q4=100) Japa (1991Q2=100) Europe (2008Q1=100) www.istitutvk.cz Cooley-Rupert Europea Ecoomic Sapshot; www.europeasapshot.com Source: Eurostat NEWSLETTER dube /2014 ASEAN-5 (zahruje Idoésii, Malajsii, Filipíy, Thajsko a Vietam) byl 5,2 %, v rozvíjejících se zemích Asie (29 zemí Asie včetě Číy, Idie, Idoésie a dalších) dokoce 8,5 % (viz ásledující graf 1). Evropská ekoomika pokračuje ve ztrátě své dyamiky, ke které dochází přiejmeším od 70. let. Evropská uie eztrácí je svou ekoomickou výkoost. Ztrácí rověž svou ekoomickou sílu klesá její podíl a světové ekoomice. Zatímco ještě před deseti lety země EU tvořily 31 % světového HDP (dle dat IMF), o deset let později to bylo již je 23,5 %. Podíváme-li se a ukazatel vyspělosti země, tedy a HDP a obyvatele v tzv. paritě kupí síly, je i po deseti letech EU je a 60 % průměru Spojeých států, tedy zhruba stejě, jako tomu bylo před deseti lety. Někteří ekoomové (apř. Bethue, Z., Cooley, T., Herikse, E., a Rupert, P.: Europe s Lost Decade? U.S. Ecoomic Sapshot, úor 2014) v souvislosti s vývojem evropské ekoomiky zejméa po roce 2008, kdy se aplo projevila euro-americká fiačí a ekoomická krize, hovoří dokoce o současém období jako o ztraceé dekádě. Tímto pojmem se doposud ozačovala situace japoské ekoomiky v 90. letech a a počátku 21. století, což bylo období dlouhodobé stagace. Paralela eí áhodá. Porováme-li japoskou ekoomiku tehdy (od začátku své stagace v roce 1991) a ekoomiku EU des, resp. po roce 2008, dojdeme dokoce k závěru, že evropská ekoomika je v současosti daleko slabší a v daleko horší kodici, ež byla ta japoská během své ztraceé dekády. Ilustrativě to dokládá ásledující graf 2, který zázorňuje vývoj reálého HDP v Japosku v 90. letech a v USA a EU v době po euro-americké krizi. Na vodorové ose jsou zázorěa čtvrtletí vztažeá k vrcholu ekoomického cyklu před příchodem recese to je ula (v Japosku se jedá o druhé čtvrtletí roku 1991, v USA čtvrté čtvrtletí roku 2007 a v EU prví čtvrtletí roku 2008), a svislé ose pak vývoj reálého HDP, kdy hodota 100 je předkrizový vrchol cyklu. Vidíme, že ekoomika USA a zejméa EU (spodí zeleá křivka) ai po 23 čtvrtletích edosahuje předkrizové úrově (100) a je daleko od Japoska v době jeho ztraceé dekády. Příměr o ztraceé dekádě ještě více podporuje pohled a evropský trh práce posledích deseti let. Vysoká zaměstaost a ízká ezaměstaost vždy patřily mezi proklamovaé cíle Evropské uie ať už v její zakladatelské Maastrichtské smlouvě, či dále v Lisaboské strategii či současé Strategii 2020. Často se v médiích zmiňuje rekordí ezaměstaost ve Špaělsku či Řecku, icméě i pohled a celouijí průměr (včetě zemí s relativě ízkou mírou ezaměstaosti jako apř. Německo) ukazuje eblahý stav ekoomiky EU jako celku. s
NEWSLETTER dube /2014 25,0 23,0 21,0 19,0 17,0 15,0 13,0 11,0 9,0 7,0 5,0 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 celková mladší 25 let Zdroj: Databáze Eurostatu Graf 3: Míra ezaměstaosti v EU (2004 2013) v % HDP 90,0 85,0 80,0 75,0 70,0 65,0 60,0 55,0 50,0 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj: Databáze Eurostatu. Pozámka: rok 2013 je údaj za 3. čtvrtletí. Graf 4: Nárůst veřejého dluhu jako % HDP NABÍZÍME Istitut Václava Klause abízí kihu Pavla Rysky a Jaa Průši Korupce ekoomie vs. mýty (2013). Kiha se ptá, co je korupce, čím se liší korupce v soukromém a veřejém sektoru, jak bojovat či ebojovat s korupcí. Diskutuje dobýváí ret v politice, dotýká se i měřeí korupce a ahlíží a korupci z pohledu behaviorálí ekoomie a psychologie. Vzrušující publikace, která by eměla chybět v kihově žádého ekooma, oviáře, ai zájemce o veřejé děí. 102 stra, 100 Kč. objedávky a: www.cepi.cz, e-mail: cep@cepi.cz 9 Zázorňuje to ásledující graf 3, který dle dat Eurostatu zachycuje jedak celkovou míru ezaměstaosti za EU-27 a rověž míru ezaměstaosti osob mladších 25 let. Během desetiletého období se epodařilo míru ezaměstaosti výrazě sížit, a aopak je des jak celková míra ezaměstaosti, tak míra ezaměstaosti zejméa mladých lidí vyšší, ež jaká byla před deseti lety. Doslova tragická je situace v zemích jižího křídla apříklad ve zmíěém Řecku je celková míra ezaměstaosti 28 % a míra ezaměstaosti mladých téměř 60 %! Obdobě ve Špaělku, kde je míra ezaměstaosti 26 % a u osob mladších 25 let 56 %. Ekoomika EU v posledích letech rověž výrazě zaostávala za ostatími regioy v produktivitě práce. Dle dat OECD byl růst produktivity práce v letech 2007 2012 v USA 1,5 %, v zemích G7 0,9 %, průměrý růst v zemích OECD 0,8 %, ale v původí EU-15 je 0,18 %. Evropaé rověž za posledí dekádu méě pracují. Počet hodi, jež tráví v práci, klesá. Zatímco v roce 2004 byl v EU-27 průměr odpracovaých hodi 1769 ročě, resp. pro EU-15 1677, v roce loňském to bylo 1713 hodi (tj. zhruba o sedm pracovích dů méě), resp. pro EU-15 1634 hodi. Ekoomická krize roku 2008 a 2009 rověž aplo odkryla potíže veřejých fiací a eufiacovatelého a demotivujícího evropského sociálího modelu. Odhléděme yí od faktického bakrotu ěkterých zemí jiží části eurozóy a podívejme se opět a data za celou Uii. Ta ukazují, že v problémech se acházejí veřejé rozpočty v celé EU a že ejde je o izolovaý problém ěkolika málo zemí. Průměrá ročí výše schodku veřejých fiací v zemích EU byla za posledích deset let 3,5 %. Vysoké rozpočtové schodky se projevily v eormím árůstu celkového dluhu. Následující graf udává vývoj veřejého dluhu (vyjádřeý v % HDP) za EU-27 v posledích deseti letech. V roce 2004 byla výše dluhu a úrovi 62 % HDP, des čií 87 %, tedy árůst o 25 procetích bodů. V ásledujících letech se edá očekávat jakékoli zlepšeí. Evropská ekoomika a scestí Výsledky evropské ekoomiky jsou v hlavích makroekoomických ukazatelích (sad je s výjimkou růstu ceové hladiy) žalosté. Místo očekávaé vysoké dyamiky, vysoké zaměstaosti a doháěí Spojeých států zazameala ekoomika Evropské uie za posledích deset let stagaci a opačý vývoj. Globálí fiačí a ekoomická krize aplo odkryla potíže současé podoby evropské itegrace a evropského sociálího modelu. Chtělo by se říci, že se des ekoomika Uie achází a rozcestí. Bohužel posledí vývoj a zejméa pokračující saha o další utužeí uifikace spíše dokládá, že Evropská uie je již delší dobu a scestí a je těžko bude cesty zpět. www.istitutvk.cz
Ja Lupoměský Německý klasik Friedrich Schiller své literárí dílo Marie Stuartova postavil a rozdílu mezi tzv. Sei ud Schei, a epatrém rozdílu mezi bytím a zdáím. Dva zcela odlišé světy, které často elze rozpozat, které dělí teká a eviditelá hraice mezi iluzí a pravou podstatou. Propastý rozdíl mezi vysěou utopií a tvrdou realitou ztělesňuje čleství České republiky v Evropské uii. Desáté výročí tohoto čleství je vhodou příležitostí si rozdíly mezi iluzí a realitou rekapitulovat. Zrcadlem, které tyto dva světy rozliší, jsou často drobé a zdálivě evýzamé symboly. Evropské symboly Symbolické apříklad je, že Ludwig va Beethove zkompooval svoji Devátou symfoii a text výše zmíěého Fridricha Schillera, kterou Evropská uie vydává za svoji hymu. Symbolickým paradoxem je, že evropská ústava, která měla státí symboly vlajku, hymu a motto do evropského ústavího pořádku zakotvit, byla odmítuta ve dvou ze dvou refered koaých v čleských státech a ahrazující Lisaboská smlouva již tyto výhradě státopráví prvky eobsahovala. Přesto se hyma v istrumetálí verzi, tedy bez textu Fridricha Schillera, hraje při výzamých oficiálích příležitostech EU a ese původí ázev básě Óda a radost. V evropském podáí báseň bez obsahu. Pouhé zdáí. Paradoxem však eí, že text básě a tím ispirovaá melodie je oslavou emocí a iracioality. Téměř zaslepeé a do určité míry blázivé radosti. Emoce a iracioalita jsou také hlavím ástrojem, kterými si Evropská uie saží získat přízeň občaů čleských států, jiak destruovaou hořkými zkušeostmi s deodeí realitou jejího fugováí. Na emocích, bez ratia, v orwellovském ewspeeku a ve lsti byla vystavea již vládí iformačí kampaň (vlády Vladimíra Špidly) v období před historicky prvím a zatím posledím referedem v ČR o vstupu do EU. Symbolem této kampaě se stalo logo, které a modrém podkladě sdělovalo žlutým ápisem jedié slovo ANO, přičemž písmeo O se skládalo ze žlutých hvězdiček. Toto sděleí (ANO!) bylo ústředím ástrojem komuikačí, iformačí kampaě před svobodým hlasováím o historicky zlomovém rozhodutí českých občaů. Iluzi (tedy zdáí) objektivity demostroval hed při představováí loga tehdejší miistr zahraičí Cyril Svoboda, který měl komuikačí kampaň a starost, Deset schillerovských let když všeříkající ANO a tiskové kofereci vysvětloval slovy: Všichi říkají ao tomu, že máme o tomto základím problému rozhodout. Říkají ao, že máme klást otázky, a všichi říkají ao tomu, abychom přišli k referedu (server oviky.cz, 22. leda 2003). Jiak zcela zřejmé sděleí ANO, jako ústředí motiv vládí iformačí kampaě, se tak stalo zdáím objektivity. Světlé zítřky Referedum o přistoupeí České republiky k Evropské uii v červu 2003 bylo mým prvím občaským hlasováím, kterého jsem se jako čerstvě ploletý účastil. Pro můj ročík, který do prví třídy základí školy astupoval v roce 1991 a jako jede z prvích tak již ezažil soudružky učitelky, bylo toto hlasováí více ež symbolické. Komuistickou výchovou epozameaá, svobodá geerace, jak ám všichi v té době říkali, šla poprvé volit. Na emocích, bez ratia, v orwellovském ewspeeku a ve lsti byla vystavea již vládí iformačí kampaň (vlády Vladimíra Špidly) v období před historicky prvím a zatím posledím referedem v ČR o vstupu do EU. Mladá geerace, které je přirozeě vlastí Sturm ud Drag (Bouře a vzdor) a kterou ve svém mládí literárě reprezetoval právě Fridrich Schiller. Tato geerace, která kvůli svému věku emá životí či historickou zkušeost s davovým vímáím pravdy vládoucí garitury a je ze své podstaty áchylá k emocioálímu rozhodováí, často podléhající společeským módím tredům, pro své prví státoodpovědé rozhodutí byla vybavea iformačí kampaí, založeé výhradě a emocích. Existece (bytí) v té době ještě prosperujícího Západu byla příslibem světlých zítřků, iluzí (zdáím) garatovaé budoucosti. S cílem ahradit historickou zkušeost iracioálím adšeím, ódou a radost, byla ostatě vedea celá kampaň téměř všemi politickými a ve výzamé míře i epolitickými subjekty. Na starší geerace se cílilo emotivími hesly o rozhodováí v zájmu jejich dětí. Toto citové vydíráí a alibi v té době přesě vystihl Staislav Balík, který ve svém čláku apsal: Kvůli dětem vstupovaly celé geerace do KSČ, a v pořádku to ebylo. Pro své děti mohu vysadit sad, les či postavit dům, ale do meziárodích orgaizací se kvůli dětem evstupuje (Revue Politika, 20. červa 2003). Rozum vs. emoce Vstupem České republiky do Evropské uie de 1. květa 2004 se emotiví vímáí www.istitutvk.cz 10 NEWSLETTER dube /2014 reality stalo edílou součástí ašich životů. Ať už se jedá o věci podstaté, o věci dílčí však svou četostí výzamé, či o věci symbolické. V každé kategorii jich lze alézt celou řadu. Pod rouškou dobra (zdáí) je historicky zovu zastřea saha řídit aše životy (bytí), historicky zovu bez legitimího, ebo lstí získaého madátu o ašich osudech rozhodovat v míře, v které se reálě rozhoduje. Doba před koáím refereda byla dobou, kdy rozum zcela vytěsily emoce. Teto tred ás provázel posledích deset let čleství. Jediým slyšitelým kritikem, který vystupoval z řady, byl tehdy ově zvoleý prezidet Václav Klaus. Vzhledem k blížícímu se desátému výročí vstupu ČR do EU a s tím související již tradičě používaá emotiví hysterii euroadšeců (zdáí), je vhodé si s chladou hlavou a bez emocí, s desetiletým účtem ašeho čleství, kritiku a varováí bývalého prezideta připomeout a vyhodotit, jak realita odpovídá tehdy slibovaým zítřkům. Lze opakovat stále omílaý výčet střípků evropské deziluze, stejě jako lze prostě ahlédout a současý stav. Takovou rekapitulaci by si měl každý utvořit sám a bez iluzí si odpovědět a otázku, jestli jsou evropské hvězdy leskem ebo bídou ašich životů? Možá apoví slova Fridricha Schillera, že eí všecho zlato, co se třpytí. Předplaté a rok 2014 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého je 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. predplate@istitutvk.cz
Desetileté výročí vstupu ČR do EU vybízí k hlubší reflexi, kam se dostala evropská itegrace. Evropská uie zdálivě fuguje. Zasedá Evropský parlamet, představitelé árodích států se scházejí a evropských summitech, Komise připravuje ovou legislativu a občaé čleských států vědí, že žijí v Evropské uii. Fakt, že existuje evropské právo a istituce, však ijak evypovídá o tom, zda a akolik je Evropská uie legitimí. Ve skutečosti uie vězí v pasti demokratických deficitů. A eí jich málo. Demokratické deficity Prvím problémem je edostatečá odpovědost uvitř uie. Rozhodováí uijích istitucí eodpovídá parametrům demokratického procesu. Hlaví vlastostí demokratických režimů je, že voliči mohou změit vládu. To ale eí případ EU. Komise eí odpovědá čleským státům, pouze Evropskému parlametu jako kolektivímu tělesu. Ai rada miistrů eí odpovědá jako kolektiví istituce. Uie vězí v pasti demokratických deficitů. A eí jich málo. Druhý zdroj demokratického deficitu se týká exekutivy. Pro EU je typický růst exekutiví moci a úkor parlametí kotroly. Přesu kompetecí ve prospěch uie zvyšuje moc exekutivy a úkor árodích parlametů. V rozhodováí EU stále domiuje Komise a Rada místo árodích parlametích těles. Pravomoci EP jako jedié voleé istituce jsou v porováí s pravomocemi ostatích istitucí slabé. Třetí zdroj demokratického deficitu je zvýšeé rozhodováí kvalifikovaou většiou v radě miistrů v růzých citlivých politických otázkách. I když miistr v radě je odpovědý árodím vládám a parlametům, může být přehlasová a je uce zavádět evropskou legislativu, s íž emusí souhlasit. V Radě se rozhoduje za zavřeými dveřmi, arozdíl od otevřeého jedáí v árodích parlametech. Čtvrtý zdroj demokratického deficitu je fakt, že Brusel je občaům poměrě vzdáleý. Národí vlády esou ejvětší přímou politickou odpovědost, protože rozhodují o drtivé většiě každodeích záležitostí v čiosti státu a jsou domiatími aktéry v rámci hraic čleských států. Naopak v rozhodováí evropských istitucí se NEWSLETTER dube /2014 Uie vězí v pasti demokratických deficitů Marek Loužek prvek odpovědosti vytrácí. Výsledkem je skepse mezi občay EU. Přítomost demokratických deficitů lze dobře ilustrovat mírou důvěry v uijí istituce. Je stěží představitelé, že by správa árodího státu vzbuzovala tak velkou míru edůvěry, jako je tomu v případě EU. Proces odcizováí uijích istitucí od občaů probíhá již dávo, ale ejvíce se projevil v 90. letech 20. století a pak v prvím desetiletí 21. století, jak o tom svědčí apř. refereda ve Fracii a Nizozemí o evropské ústavě. Pokřiveá dělba moci Již Motesquieu defioval pricip dělby moci v demokratických státech jako rovováhu moci zákoodáré, výkoé a soudí. Zákoodárou moc představuje demokraticky zvoleý parlamet, který schvaluje legislativu. Exekutivu představuje vláda, která obvykle čerpá legitimitu od parlametu. Soudí moc je ezávislá. Všechy tři složky se vzájemě kotrolují a usměrňují. Realita současé EU je bohužel odlišá. Rozhodováí uijích istitucí eodpovídá parametrům demokratického procesu. Nejmocějším orgáem v uii eí Evropský parlamet, ale Komise. Politiky EU jsou vytvářey e voleými představiteli, jak určují demokratická pravidla, ale Komisí, tělesem, které je úplě ezávislé a jeho čleové esmí přijímat istrukce od jakékoli vlády či jié istituce, úřadu či etity. Komise v sobě kocetruje obrovskou moc. Neí přeháěím tvrdit, že Komise je ejeodpovědější vláda a světě. Nejpodivější aomálií je moopol Komise iiciovat legislativu. Komisaři jsou vybírái vládami, potvrzovái Evropským parlametem a jmeovái Evropskou radou. Obvykle rozhodují za zavřeými dveřmi a když je to potřeba, rozhodují prostou většiou. Veškerá legislativa je tak avrhováa orgáem, který eí voleým parlametem, ai se ezodpovídá veřejosti. Podobě Evropský parlamet eodráží preferece občaů týkající se evropské politické itegrace. Evropský parlamet je rověž příliš velký. Je to pravděpodobě zdaleka ejvětší parlamet a světě. Po vstupu Bulharska a Rumuska stoupl v roce 2007 počet křesel a 782. Nový parlamet zvoleý v roce 2009 má 751 čleů, tj. byl zreduková o méě ež 4 %. Evropský parlamet emá ai pravomoci obvyklého parlametu. Je to asi jediý parlamet a světě, který emá právo avrhovat legislativu. Istituce EU vykoávají legislativí pravomoc ad evropskými občay. Tyto istituce jsou zmocěy provádět opatřeí, která ovlivňují život běžých lidí, aiž by tito lidé byli přesvědčeí, že tyto pravomoci jsou legitimí. Teto systém vlády je vážě podkopává dojmem, že tato rozhodutí pocházejí od amyšleé, ěkdy arogatí byrokracie, která eí ikomu odpovědá. Itegračí rétorika Zvláští psychologický tlak, jemuž jsou vystavei lidé při přesvědčováí o čleství v Evropské uii, působí, že vzikají přesvědčeí, která racioálí člověk esmí zpochybňovat. Ve světě médií, politiky a busiessu se vstup do Evropy stal ezpochybitelou ortodoxií. To bylo zdrojem všeobjímajícího pocitu správosti, který byl po desetiletí hací silou tolika událostí. Komise v sobě kocetruje obrovskou moc. Neí přeháěím tvrdit, že Komise je ejeodpovědější vláda a světě. Evropští politici měli skálopevou víru v trascedetálí výzam svého koáí. Považovali jej téměř za smysl života. Byli to pravověrí, kteří kráčeli za svou vizí, po dlouhé a krkolomé cestě k zářému vzdáleému cíli. V tomto ohledu měla evropská ideologie psychologické zaky sekulárího ábožeství, které eustále opakovalo stejé čláky víry a a adresu kacířů, kteří se je odvážili zpochybit, eechalo it suchou. Zastáci evropské itegrace působí jako věřící podobě jako lidé, kteří přijmou za svou kolektiví ábožeskou doktríu. Považují za samozřejmost, že se vyzačuje morálí adřazeostí, která estrpí žádé diskuse. Symbolika Evropy založeá a altruistických myšlekách esobecké spolupráce, míru a stále těsější uie, měla v sobě zřejmý religiózí ádech. Podporovat evropský projekt zameá být otevřeý, pozitiví, iteracioalistický, pokrokový a a straě budoucosti. Atievropa je kritizová jako ěkdo, kdo se uzavírá do sebe, je egativí, acioalistický, bojí se změit a áleží do světa miulosti. Z pohledu člověka věřícího v evropský projekt působily racioálí pochybosti jako projev hysterie, zahořklosti či faatismu. V každodeí praxi EU chybí přímá propojeost mezi čiy voleých představitelů a politickou zodpovědostí, ezbytou pro legitimí fugováí demokratického systému. Evropská uie uvízla v pasti cetralizace. Pokud se epodaří v uii prosadit radikálí reformu istitucí ve prospěch posíleí role árodích států, měli bychom začít hledat alterativy čleství v EU. 11 www.istitutvk.cz
Vývoj v letech po listopadu 1989 byl i v českém školství ese a vlě tehdy populárího a chytlavého slogau ávratu do Evropy. Od té doby obsah tohoto hesla váší do českého prostředí moho povrchích, cizorodých i vysloveě škodlivých přístupů. Předvolebí sloga ávratu do Evropy v českém vzdělávacím systému vytvořil úrodé podhoubí pro vzik ové ideologické doktríy, která byla výzamou příčiou dlouhodobého a eviditelého procesu eroze forem a obsahu vzděláí. S ově abytou svobodou vyjadřováí (v kombiaci s ávratem ) aložilo české školství po svém. Ze de a de považovalo vše miulé za překoaé bez ohledu a to, zda šlo o obsah formovaý komuistickou ideologií ebo o osvědčeé didaktické postupy české školy po desetiletí fugující dobře. Do škol byly překotě zaváděy západí oviky. Srozumitelé zámkováí výkoů žáků bylo zavržeo jako diskrimiující a příliš formálí hodoceí, jež prý emůže áležitě zhodotit osobost žáka. Namísto toho byla zaváděa hodoceí sloví, přestože se ve středoevropském prostoru dávo předtím ukázala jako problematická pro posuzováí výkou a zalostí dětí. Stále důsleději se prosazoval přístup epřetěžováí žáka. Dokoce i uspořádáí tříd bylo podřízeo módím ovikám a vrhlo se směrem k pojetí vyučováí jako volé (tedy ezávazé) diskuse mezi žáky a jejich pedagogy. Vše, co přicházelo z Evropy, bylo považováo za pokrokovější a lepší avzdory tomu, že právě v oé Evropě se ěkteré postupy diskreditovaly jako evhodé a pozorější aalýzy mohly sigalizovat jejich škodlivost. Nedůvěra ve vlastí schoposti a bezbřehý liberalismus, vykládaý jako edotkutelost svobody slova učitele, vesly do českého vzdělávacího systému chaos. To vedlo včetě absece vůle k disciplíě (bez které jsou dobré vzdělávací výsledky emožé), včetě fetišizace ároku a volý čas (žáků i učitelů) a rozostřeí obsahu vzděláí (což vyústilo v tragický fakt, že děti ai rodiče vlastě evědí, jaké zalosti a dovedosti mají v jaké vývojové fázi vzděláí ovládat) ke kopírováí epřirozeých hodotových rámců a slepému přejímáí cizích symbolů. Vuceé cizí symboly a hodoty Na chodbách škol tak vlají tibetské šátky spolu s heslem svobodu Tibetu. Školy slaví www.istitutvk.cz 12 NEWSLETTER dube /2014 Destruktiví důsledky ávratu do Evropy Ivo Strejček poslaec Evropského parlametu De Země, De vody, De zdravého životího stylu, Chvilku pro odpočiek, Týde separace odpadu či De Evropy. Vím to. Po celých deset let výkou madátu poslace Evropského parlametu pořádám besedy se žáky a studety ejrůzějších stupňů škol a vzdělávacích zařízeí rozdílých zaměřeí. Všude se ejprve ptám, zdali vědí, co je apsáo a pamětích deskách jejich škol, obvykle umístěých hed vedle hlavího vchodu. Málokdo to ví. Zeptáte-li se ovšem a to, proč a chodbě visí tibetská vlajka, odpoví vám (e)překvapivě mohem více studetů. Zpravidla se tomu podivím, což vede eje k echápavým pohledům studetů, ale zejméa pobouřeým reakcím učitelů. Ti obvykle začou bojově amítat, co je špatého a tom, že jsou děti vychováváy k úctě ke svobodě (Tibetu), k pokoře před přírodou či hospodařeí s pitou vodou. Vysvětlit svoji pozici pak bývá eskoale složitější ež prvopláově mávat praporem atikomuismu. Neviditelá zákeřost ideologie europeismu K destrukci ašeho školství průběžě přispívá také médii, europolitiky a evládími orgaizacemi milovaá floskule o jakési evropské zalostí ekoomice. Prázdé heslo chruščovovských časů. Bezobsažá doktría bohatě dotovaá z rozmaitých bruselských fodů. Politicky korektě se sice říká, že obsah vzděláváí eí z úrově EU ovlivňová, ale pravda to eí. Prostředictvím ejrůzějších evládích orgaizací čerpajících úspěšě fiačí prostředky ze spleti dotačích titulů je k ám importová evropeismus všemi možými kaály. Byl jsem před pár lety pozvá jistým ředitelem do jeho základí školy v Jihlavě. Pro asi 50 dalších ředitelů škol tam pořádal produkci moderí evropské kocepce vyučováí, a jejíž zpracováí a uvedeí do života mu jakási pražská evládí orgaizace, jejíž adšeý zástupce byl přítome, zprostředkovala výzamý obos z evropských zdrojů. O co šlo? Předstupovaly před ás dvojice žáků, které si avzájem kladly předem připraveé a azpaměť aučeé otázky, jimiž ám demostrovaly zavedeí ového moderího vyučovacího předmětu při-vý-děj. Podstata byla prostá: děti se ráo před vyučováím sejdou a diskusí se rozhodou, zda budou mít ásledující dvě hodiy přírodopis, výtvarou výchovu či dějepis. Jejich rozhodutí učitel respektuje. Nevěřil jsem svým uším a opakovaě se ptal, zda to je myšleo vážě. Bylo. A dokoce již z evropských fodů i proplaceo (o čemž svědčil opuletí raut ve školí kihově po skočeí akce). Rozklad a chaos českého vzdělávacího systému k idoktriaci dětí otevírá doširoka dveře. Oa idoktriace však eí prováděa brutálí, viditelě zdiskreditovaou ideo logií, ale prostředictvím sofistikovaého přediva multikulturí ápodoby importovaé ze západího zahraičí. Tato idoktriace je také o to sadější, o co rychlejší je proces rozpadáí tradičích rodiých hodot. Tam, kde chybí milující ruka mámia a vlídý otcovský vliv současě, je jedoduché dítěti amluvit, že je přirozeé, aby v rodiě byli dva tatíkové ebo dvě mamiky. Tam, kde je arušea fukčí mezigeeračí rodiá vazba, je podstatě sadější vést dítě k přesvědčeí, že se o jeho budoucost emá starat rodia, ale stát. Závěr Stav školství je odrazem stavu společosti. Hodotové postoje společosti se do vzděláváí přelévají. Pokud společost podlehe víře v cizí symboly a edůvěře ve vlastí síly, edá se očekávat, že by se tato selháí epromítla do vzděláváí. Míru současé idoktriace dětí prostředictvím českého vzdělávacího systému považuji za výzamě ebezpečější ež tu z posledích let éry komuismu. Je totiž jemá, rozdíl mezi správým a esprávým je rozmlžeý a ezřetelý. Její zhoubé důsledky jsou sice již pečlivějším pohledem patré, ejširší veřejost je však ještě evímá. Parafrázováo s Hayekem: současá doba má schopost vymýšlet vlídé a líbivé ázvy ke starým a dávo překoaým obsahům. Idoktriaci apomáhají jak kolaps a chaos českého vzdělávacího systému, tak rozpad rodiých hodot. To však ejsou výhradě specifické české problémy. Naopak, jsou přímým důsledkem hodotových zmatků a ideového tápáí prostoru Evropské uie. Fetišizace slogau z počátku 90. let miulého století zpátky do Evropy českému vzdělávacímu systému epřiesla žádoucí obohaceí tradičího českého vzdělávacího systému o osvědčeé metody ale formu chiliastického obdivu a ekritického kopírováí všeho ze zahraičí. Chtělo by se říci, že pomoc emusí být tak obtížá. Že může spočívat v rozvaze a adhledu pedagoga. Ale jsou to právě oi, kteří rozpozávají v ideologii europeismu, multikulturalismu ebo boje s globálím oteplováím skryté útoky a svobodu člověka? Či to jsou právě oi, kteří jsou v současosti výzamými světlooši tohoto pokroku měřitelého úspěšostí čerpáí evropských dotací? Obávám se, že to druhé je pravda.