ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Podobné dokumenty
ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ, OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ, OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE

GEODETICKÉ VÝPOČTY I.

4. Matematická kartografie

OBSAH 1 Úvod Fyzikální charakteristiky Zem Referen ní plochy a soustavy... 21

Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015

Podpořeno z projektu FRVŠ 584/2011.

Přednášející: Ing. M. Čábelka Katedra aplikované geoinformatiky a kartografie PřF UK v Praze

Úloha 3: Určení polohy z kódových měření

Referenční plochy a souřadnice na těchto plochách Zeměpisné, pravoúhlé, polární a kartografické souřadnice

PROBLEMATICKÉ ASPEKTY GEOREFERENCOVÁNÍ MAP

Detekce kartografického zobrazení z množiny

2D transformací. červen Odvození transformačního klíče vybraných 2D transformací Metody vyrovnání... 2

SYLABUS PŘEDNÁŠKY 10 Z GEODÉZIE 1

Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015

Aplikovaná numerická matematika

Úloha 1. Napište matici pro případ lineárního regresního spline vyjádřeného přes useknuté

MAPY VELKÉHO A STŘEDNÍHO MĚŘÍTKA

Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015

Eukleidovský prostor a KSS Eukleidovský prostor je bodový prostor, ve kterém je definována vzdálenost dvou bodů (metrika)

Transformace dat mezi různými datovými zdroji

VZOROVÝ TEST PRO 3. ROČNÍK (3. A, 5. C)

Popis metod CLIDATA-GIS. Martin Stříž

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Jednoduchá zobrazení. Podpořeno z projektu FRVŠ 584/2011.

Téma je podrobně zpracováno ve skriptech [1], kapitola 6, strany

APROXIMACE KŘOVÁKOVA ZOBRAZENÍ PRO GEOGRAFICKÉ ÚČELY

OBECNÉ METODY VYROVNÁNÍ

MATURITNÍ TÉMATA Z MATEMATIKY

Mgr. Tomáš Kotler. I. Cvičný test 2 II. Autorské řešení 6 III. Klíč 15 IV. Záznamový list 17

VZÁJEMNÁ POLOHA DVOU PŘÍMEK V ROVINĚ

Přehled základních metod georeferencování starých map

a počtem sloupců druhé matice. Spočítejme součin A.B. Označme matici A.B = M, pro její prvky platí:

STANOVENÍ TÍHOVÉHO ZRYCHLENÍ REVERZNÍM KYVADLEM A STUDIUM GRAVITAČNÍHO POLE

1. Přímka a její části

GEOGRAFICKÁ SLUŽBA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

Úvod do mobilní robotiky AIL028

Úvod do předmětu geodézie

Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015

Metoda nejmenších čtverců Michal Čihák 26. listopadu 2012

Úvodní ustanovení. Geodetické referenční systémy

Střední průmyslová škola v Teplicích Předmět: Kontrola a měření ve strojírenství

MATEMATIKA ZÁKLADNÍ ÚROVEŇ

Aplikovaná matematika I

Optimální trvanlivost nástroje

8a. Geodetické družice Aleš Bezděk

Cykly a pole

Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic

6 Samodružné body a směry afinity

SEZNAM ANOTACÍ. CZ.1.07/1.5.00/ III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT VY_32_INOVACE_MA4 Analytická geometrie

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika 0A1. Cvičení, zimní semestr. Samostatné výstupy. Jan Šafařík

Interpolace pomocí splajnu

Porovnání metod při georeferencování vícelistového mapového díla Müllerovy mapy Moravy

SPŠ STAVEBNÍ České Budějovice MAPOVÁNÍ. JS pro 2. ročník S2G 1. ročník G1Z

Vytyčení polohy bodu polární metodou

Polynomy a interpolace text neobsahuje přesné matematické definice, pouze jejich vysvětlení

Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015

výsledek 2209 y (5) (x) y (4) (x) y (3) (x) 7y (x) 20y (x) 12y(x) (horní indexy značí derivaci) pro 1. y(x) = sin2x 2. y(x) = cos2x 3.

lní model gravitačního pole z inverze dráhových dat družic CHAMP, GRACE a GOCE

Regresní analýza 1. Regresní analýza

GEODETICKÉ VÝPOČTY I.

SYLABUS 9. PŘEDNÁŠKY Z INŢENÝRSKÉ GEODÉZIE

Test k přijímacím zkouškám do Navazujícího magisterského studia oboru Geodézie a kartografie x C)

Pro mapování na našem území bylo použito následujících souřadnicových systémů:

Úlohy k přednášce NMAG 101 a 120: Lineární algebra a geometrie 1 a 2,

CVIČNÝ TEST 41. OBSAH I. Cvičný test 2. Mgr. Tomáš Kotler. II. Autorské řešení 7 III. Klíč 15 IV. Záznamový list 17

Semestrální projekt. Vyhodnocení přesnosti sebelokalizace VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií

Vojenské mapy. Určování souřadnic na mapách. Encyklopedie vojenské geografie. Zpracovali: Ing. Libor Laža, Ing. Petr Janus. GeoSl AČR.

SVD rozklad a pseudoinverse

CVIČNÝ TEST 5. OBSAH I. Cvičný test 2. Mgr. Václav Zemek. II. Autorské řešení 6 III. Klíč 17 IV. Záznamový list 19

Jiří Cajthaml. ČVUT v Praze, katedra geomatiky. zimní semestr 2014/2015

Souřadnicové systémy a stanovení magnetického severu. Luděk Krtička, Jan Langr

0.1 Úvod do lineární algebry

ANALYTICKÁ GEOMETRIE LINEÁRNÍCH ÚTVARŮ V ROVINĚ

Obr. 4 Změna deklinace a vzdálenosti Země od Slunce v průběhu roku

MATEMATIKA základní úroveň obtížnosti

13.1. Úvod Cílem regresní analýzy je popsat závislost hodnot znaku Y na hodnotách

ANALÝZA A KLASIFIKACE DAT

Lineární zobrazení. 1. A(x y) = A(x) A(y) (vlastnost aditivity) 2. A(α x) = α A(x) (vlastnost homogenity)

Interpolace, aproximace

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ, OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA GEODÉZIE A POZEMKOVÝCH ÚPRAV název předmětu

UJEP FŽP KIG / 1KART. měřítko map. Ing. Tomáš BABICKÝ

Program ZAKL1-2 sedání a přípustné zatížení.

Cvičné texty ke státní maturitě z matematiky

II. Úlohy na vložené cykly a podprogramy

Srovnání konformních kartografických zobrazení pro zvolené

6d. Techniky kosmické geodézie (družicová altimetrie) Aleš Bezděk

Transkript:

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA VYŠŠÍ GEODÉZIE název předmětu úloha/zadání název úlohy Kosmická geodézie 4/003 Průběh geoidu z altimetrických měření školní rok semestr skupina zpracoval datum klasifikace 010/11 NG1-90 Jan Dolista 0. 05.

Průběh geoidu z altimetrických měření Zadání: Jsou dána redukovaná altimetrická měření na dvou vzestupných a dvou sestupných přeletech družice TOPEX/Poseidon. Data naleznete v adresáři ftp://athena.fsv.cvut.cz/kgd/altimetrie. Zjištěná výška družice je zatížena systematickou chybou, kterou považujte za konstantu, různou pro každý přelet. Velikost této chyby určete pro jednotlivé přelety nad daným územím na základě rozdílných hodnot v bodech křížení. Výpočet proveďte vyrovnáním podle zprostředkujících měření s podmínkou, aby součet oprav ze systematických chyb byl roven nule. Opravené výšky jsou podkladem pro zobrazení průběhu geoidu dané oblasti. Číselné zadání 003: Soubor měření: zadani_-66_075.003 Vypracování: Veškeré výpočty byly provedeny v programu Octave. 1 Určení systematické chyby jednotlivých přeletů V souboru měření, který má strukturu: č. subsat. bodu λ[ ] φ[ ] h el [m] h red alt [m] MDJ, je ve čtvrtém sloupci výška družice nad referenčním elipsoidem určená z efemerid a v pátem sloupci pak redukovaná altimetrická výška určená z měření družice. Rekudovaná altimetrická výška je výška naměřená altimetrem opravená o excentricitu antény, konstantní složku mořské topografie (SST(p)) variabilní složku mořské topografie (SST(v)) a mořské slapy (T). Redukovaná altimetrická výška je tedy vztažena ke střední hladině moře, pomocí které je definován geoid. Odlehlost geoidu a referenčního elipsoidu je tedy dána vztahem: N = h el h red alt Soubor měření svým rozsahem pokrývá území od 59 do 66 jižní šířky a od 75 do 105 východní délky. V daném rozsahu jsou 4 přelety družice, z toho dva vzestupné a dva sestupné. Body křížení přeletů označené A,B,C,D byly použity k určení systematických chyb jednotlivých přeletů. Odlehlost geoidu od elipsoidu v těchto bodech určená z jednotlivých přeletů by měla být až na systematickou chybu stejná. Odlehlosti byly v těchto bodech pro každý přelet určeny lineární interpolací ze dvou sousedních subsatelitních bodů. Pro účel interpolace byly zeměpisné souřadnice bodů považovány za pravoúhlé a byla vypočtena délka v rovině Marinova zobrazení (tzv. čtvercová mapa) [1] vydělená poloměrem Země (pro interpolaci je používán pouze poměr délek, vydělení konstantou tedy výsledek nijak neovlivní). Toto zobrazení má sice značné délkové zkreslení v polednících, které roste směrem k pólům, pro účely interpolace je však takto určená délka dostatečná.

Pro každý z bodů křížení byla odlehlost určena dvakrát a lze tedy sestavit rovnici pozorování pro vyrovnání MNČ: N A1 + dh1 = N A4 + dh4 N B1 + dh1 = N B + dh N C + dh = N C3 + dh3 N D3 + dh3 = N D4 + dh4, kde N Xi je odlehlost bodu X určená z i-tého přeletu, a dh i je systematická chyba daného přeletu. Jednoduchou úpravou lze rovnice zapsat ve tvaru: N A1 N A4 = dh4 dh1 N B1 N B = dh dh1 N C N C3 = dh3 dh N D3 N D4 = dh4 dh3 Levé strany rovnic pak tvoří vektor měření l, derivací pravých stran podle neznámých systematických chyb dh1, dh, dh3, dh4 dostaneme matici plánu A: l = N A1 N A4 N B1 N B N C N C3 N D3 N D4 0 A = 1 0 0 1 1 1 0 0 0 1 1 0 0 0 1 1 1 1 1 1 Vektor měření i matice plánu byly rozšířeny o řádek odpovídající pseudoměření, které do výpočtu zavádí podmínku: dh1 + dh + dh3 + dh4 = 0

Vektor vyrovnaných neznámých je určen vyrovnáním MNČ: dh1 dh dh3 dh4 ( 1 = A A) T A T l Jelikož rovnice pozorování jsou lineární, není v daném případě nutné provádět kontrolu linearizace pomocí I. a II. výpočtu oprav. Určení zbytkové chyby v bodech křížení Odlehlosti v bodech křížení byly opraveny o systematické chyby. Odlehlosti bodů křížení určené z různých přeletů však ani poté nebudou stále stejné, neboť budou zatíženy zbytkovou chybou. Proto byla odlehlost v bodech křížení určena jako průměr z obou přeletů: N A = N A1 + dh1 + N A4 + dh4 N B = N B1 + dh1 + N B + dh N C = N C + dh + N C3 + dh3 N D = N D3 + dh3 + N D4 + dh4 Pro každý z bodů křížení a příslušný přelet byla určena zbytková chyba jako rozdíl odlehlosti opravené o systematickou chybu od průměru. 3 Určení odlehlosti geoidu od referenčního elipsoidu v subsatelitních bodech Pro každý ze subsatelitních bodů byla ze souboru měření určena odlehlost geoidu od elipsoidu a opravena o systematickou chybu podle toho, kterému z přeletů bod přísluší. Zbytková chyba pro každý subsatelitní bod byla určena lineární interpolací resp. extrapolací ze známých hodnot zbytkových chyb v bodech křížení. Každému přeletu přísluší dva body křížení ve kterých je známa zbytková chyba. Těmito hodnotami byla proložena přímka a určena její směrnice. Zbytková chyba v subsatelitních bodech pak byla určena na základě vzdálenosti od bodů křížení. Použita byla opět vzdálenost ze čtvercové mapy. Výsledná odlehlost je pak součtem měřené hodnoty, systematické chyby a zbytkové chyby. 4 Zpracování výstupů Grafické výstupy byly vytvořeny v programu ArcGIS. Pro interpolaci modelu geoidu z měřených hodnot v subsatelitních bodech byla použita metoda spline. Model byl zvýrazněn pomocí barevné hypsometrie a pomocí vrstevnic. Krok vrstevnic byl volen 1m, vrstevnice v kroku 5m byly zvýrazněny a doplněny popisem.

5 Výsledky Odlehlost geoidu a referenčního elipsoidu v bodech křížení drah: N1 N N3 N4 bod φ λ N1 dh1 + N dh + N3 dh3 + N4 dh4 + průměr dh1 dh dh3 dh4 [ ] [ ] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] [m] A 89.358-61.9676 9.01-0.4 8.78 8.79 0.17 8.97 8.87 B 93.560-63.0880 3.1-0.4.97.56 0..78.88 C 89.366-63.9867 8.08 0. 8.30 8.7-0.16 8.11 8.1 D 85.0607-63.0885 14.39-0.16 14.3 13.87 0.17 14.04 14.14 Určení zbytkové chyby v bodech křížení drah: bod N merene dh zbytková chyba N [m] [m] [m] [m] 1.přelet A 9.01-0.4 0.10 8.87 B 3.1-0.4-0.10.88.přelet B.56 0. 0.10.88 C 8.08 0. -0.10 8.1 3.přelet C 8.7-0.16 0.10 8.1 D 14.39-0.16-0.10 14.14 4.přelet A 8.79 0.17-0.10 8.87 D 13.87 0.17 0.10 14.14 Pozn.: Případná odchylka v součtu v řádu cm je způsobena zaokrouhlením dílčích výsledků pouze pro uvedení v tabulce, jinak byly výpočty prováděny s plným počtem cifer v programu Octave. Odlehlost geoidu od referenčního elipsoidu v subsatelitních bodech: číslo λ φ N merene dh zbytková N bodu [ ] [ ] [m] [m] chyba [m] [m] 987 84.1194-60.680 0.64-0.4 0.34 0.74 988 88.4948-61.7343 10.5-0.4 0.14 10.15 989 93.995-63.036 3.36-0.4-0.08 3.04 990 98.5339-64.1376 0.33-0.4-0.3-0.3 166 79.586-65.4338 16.54 0. -0.54 16. 167 85.4359-64.6884 13.11 0. -0.7 13.06 168 90.9133-63.7096 6.10 0. -0.03 6.9 169 95.977-6.53-0.66 0. 0.1-0.3 170 100.5999-61.15-5.39 0. 0.4-4.75 741 76.0509-60.475 7.07-0.16-0.51 6.41 74 80.470-61.8775.0-0.16-0.30 1.56 743 85.300-63.1569 13.96-0.16-0.08 13.7 744 90.5981-64.403 6.53-0.16 0.15 6.5 745 96.749-65.101.48-0.16 0.40.7 746 10.870-65.7189-3.69-0.16 0.66-3.18 301 77.5199-64.5971 19.84 0.17 0.43 0.44 30 8.9553-63.5954 16.13 0.17 0.19 16.49 303 87.9700-6.3880 10.74 0.17-0.03 10.88 304 9.554-61.0003 4.31 0.17-0.4 4.5 305 96.7134-59.4571.01 0.17-0.43 1.75 Pozn.: Případná odchylka v součtu v řádu cm je způsobena zaokrouhlením dílčích výsledků pouze pro uvedení v tabulce, jinak byly výpočty prováděny s plným počtem cifer v programu Octave.

Výřez modelu EGM-96 s přibližným zákresem zájmového území Zdroj: prezentace k přednáškám prof. Kosteleckého Závěr: Ze čtyř přeletů družice TOPEX/Poseidon nad zájmovým územím byl vytvořen model geoidu. Altimetrická měření pro každý přelet byla opravena o systematickou chybu. Ta byla určena vyrovnáním zprostředkujících s doplňující podmínkou. Zbytkové chyby pak byly rozděleny úměrně vzdálenosti od bodů křížení. Model geoidu byl graficky zobrazen pomocí vrstevnic a barevné hypsometrie. Výsledky byly srovnány s modelem EGM-96. Výpočty byly provedeny v programu Octave. Zdrojový kód k výpočtům není přílohou technické zprávy (v případě potřeby bude zaslán). Zdroje: [1] BUCHAR Petr. Matematická kartografie. 007. V Kralupech nad Vltavou 0.05.011 Jan Dolista (so-cool@ehm.cz)