Válené konfrontace hrad v echách a jejich intenzita ve stedovku

Transkript

1 Válené konfrontace hrad v echách a jejich intenzita ve stedovku Petr Koscelník Obr. 1: Mapa intenzity vojenských konfrontací hrad podle historických pramen (poet hrad / poet konfrontací). 55 Stedovký vojenský konflikt byl charakterizován vojenským tažením. Tažení se skládalo z menších stet, pepad a obléhání pevností. Otevená ádná bitva byla chápána jako vyvrcholení války a v pomru s obléháními byla vzácnou událostí (Contamine 2004, 267). K dosažení kontroly okupované krajiny bylo zapotebí obsazení ústedních opevnných bod. Obcházení tchto sídel mohlo vést k odíznutí možného ústupu, nebo k perušení zásobování akce. Obejití neporaženého centra mohlo také vést k pozdjšímu útoku z týlu. Porážka centra pinášela navíc prestiž, koist, zásoby a demoralizaci obyvatelstva na jeho území a ostatních center (Hill, P. Willemann, J. 2002, 195). Pevnost mohla být dobyta z chodu, pokud se tak nestalo, mohl útoník pistoupit k nákladnému obléhání. Obléhání podléhalo souhrnu pravidel a zvyklostí. Zahájení obléhání bylo dáno najevo výstelem na bránu. Po tomto výstelu byl ponechán obráncm as na kapitulaci. V prbhu obléhání mohla být uzavírána krátká podmínná pímí. Podmínky pímí napíklad zahrnovaly, že obránce nesmí nic opravovat a mnit poty obránc, oblehatelé nesmli mnit pozice v okolí hradu. Kapitulaci obránc doprovázel symbolický akt pedávání klí, který je znázornný napílad i na tapiserii z Bayeaux (Bradbury 2007, ). Archeologické doklady obléhání hrad bývají asto spojovány s historickými prameny. Historické události, jako byly vojenské konflikty, byly v život nkdejších lidí (s výjimkou nkterých skupin populace) perušením zažitého systému bžného života. asto se tak stávají souástí historických pramen. Spolehlivost tchto pramen spoívá v asovém odstupu od konfliktu a jejich zaznamenání je-li zaznamenané nkolikanásobné ústní podání nebo podání oitého svdka (ornej 2003, 30 31). Navíc záleží, od které ze soupeících stran toto podání pochází (Holst Sutherland 2005, 3). Komparace historických a archeologických pramen mže ukázat zcela odlišnou situaci. Píkladem je obléhání hradu Sion v roce Zde se archeologické a historické prameny rozcházejí (Durdík 2009, 497). Opaná situace nastává, pokud písemné prameny nezmiují žádnou vojenskou konfrontaci, akoliv je archeologicky evidentní, jako v pípad hradu Zlenice (Durdík 2009, ; Durdík Hložek Kašpar 2007, 154). Cílem následující analýzy není rozbor historických pramen vztahujících se k jednotlivých obléháním a zhodnocení jejich výpovdní hodnoty, ale snaha o rámcový náhled na problematiku stedovkého obléhání, jako události v ase a prostoru stedovkých ech. Tato analýza byla provedena podle obdobné práce R. Liddiarda, který ji provedl pro území Anglie a Walesu (Liddiard 2005, 70 78). Na základ prací A. Sedláka a T. Durdíka byly v rámci jednotlivých okres zaznamenávány do databáze pípady vojenských konfrontací hrad (Durdík 2009; Sedláek 2000). Vojenskou konfrontací rozumím rzné události, které vzhledem k rznorodosti dat nelze vždy pesn specifikovat. Jedná se o jakékoliv vynucení hradu násilím i pípadnou lstí. Vzhledem k rzné kvalit výpovdi historických záznam je nutné ješt rozdlit konflikt na uchvácení tedy záznam, který pímo nevypovídá o takové události, jakou chápeme pod pojmem obléhání. Krom prostorového a asového urení byly dalšími sledovanými deskriptory: roní období, ve kterém konfrontace probíhala, doba jejího trvání, zmínky o použitých zbraních nebo taktikách pi obléhání a agent (tj. souhrnné oznaení jednotlivc, skupin, nebo institucí, které hrad napadli) celé akce. Do deskripce nebyla zahrnuta obléhání mst, A. Sedláek se rovnž nezmiuje o obléháních na území hl. m. Prahy. Akoliv získaná data jsou nereprezentativní, udávají alespo rámcový náhled na dobývání hrad. Vtšina zaznamenaných konfrontací hrad pochází z období od poloviny 14. do konce 15. století (graf 1). Z této skupiny je patrná nejvtší koncentrace v období husitských válek, druhá vyšší koncentrace náleží válkám podbradským (graf 2). Do mapy jednotlivých okres byly vneseny poty zaznamenaných vojenských konfrontací hrad (obr. 1). Do jednotlivých okres byl ješt íseln vyjáden pomr potu hrad / poet konfrontací. Z mapy je patrné, že zaznamenané vojenské konfrontace hrad byly nejetnjší pi vstupech do zem. V okrese Tachov v západních echách, v okrese Dín a Litomice v severních echách, v okrese Rychnov nad Knžnou ve

2 podzim 11% zima 22% jaro 34% podzim 26% zima 9% jaro 21% léto 33% léto 44% Graf 1: Vojenské konfrontace hrad zaznamenané v historických pramenech vyjádené v ase. Graf 2: Vojenské konfrontace hrad v rozmezí let podle historických pramen. Graf 3: Trvání obléhání podle historických pramen. východních echách. Výraznjší koncentrace se objevuje v okrese eská Lípa. Ta je ale pravdpodobn zpsobena nejvtší hustotou hrad v echách. V jižních echách je nejvýraznji zastoupen okres eské Budjovice, kde je na rozdíl od ostatních zmiovaných okres menší hustota hrad. Ze 137 záznam, které lze oznait jako obléhání, lze zjistit dobu obléhání hradu pouze ve 30 pípadech. Doba obléhání trvala od nkolika dn po nkolik let. Obléhání bylo velmi nákladnou záležitosti a doba jeho trvání záležela na kvalit obraného systému hradu a stavu jeho zásob. Graf 4, 5: Procentuální zastoupení vojenských akcí v roním období. Vlevo: zaznamenané obléhání hrad (n= 93); vpravo: bitvy, bitky stety ve století v západní Evrop (n = 112) (dle Contamine 2004, 267). Hlavním faktorem však byla vle obránc hrad bránit (Durdík 2009, 43). Nejvíce zaznamenaných obléhání trvalo do pl roku (graf 3). Podle klimatických podmínek, za kterých obléhání probíhalo, lze pedpokládat rozdílný výskyt objekt v táborech oblehatel. Ze záznam o obléháních lze u 93 urit roní období, po která se odehrávala. Pro srovnání bylo použit soupis 112 bitev, bitek a stet ze století v západní Evrop (graf 4, 5; Contamine 2004, 267). U obou kategorií je patrná preference letního období. Zimní období je nejmén zastoupené, ale ne v zanedbatelném množství. Rozdíl nastává pi preferenci jara a podzimu. U bitev je preferován podzim, u obléhání jaro. Tento rozdíl je pravdpodobn dsledkem zásobování. Tažení bylo nejlepší uskutenit po sklizni, kdy se táhnoucí vojska mohla zásobovat z místních surovin. Zatímco obléhání hradu, plného erstv sklizených zásob, by bylo neefektivní. Celkem bylo zaznamenáno 137 pípad, které lze ozna- it za obléhání. Archeologicky poznaných a popsaných obléhacích tábor u hrad v echách je 14, což je pouhých cca 10 % z obléhání zmiovaných v historických pramenech. Jak již bylo zmínno výše, nejsou všechna obléhání zaznamenána v historických pramenech. Archeologické poznání obléhacích tábor tak pracuje s mnohem menším vzorkem. Poznámka: Tato práce vznikla jako souást diplomové práce autora (Koscelník 2010). Použitá literatura: Bradbury, J. 2007: The medieval siege. Woodbridge. Contamine, P. 2004: Válka ve stedovku. Praha. ornej, P. 2003: Tajemství eských kronik. Cesty ke koenm husitské tradice. Praha Litomyšl. Durdík, T. 2009: Encyklopedie eských hrad. Praha. Durdík, T. Hložek, J. Kašpar, V. 2007: Pedstihový záchranný archeologický výzkum brány pedhradí hradu Zlenice v roce 2006, Stedoeský vlastivdný sborník sv. 25, Hill, P. Wileman, J. 2002: Landscape of war. The archeology of aggression and defence. Charleston. Holst, M. Sutherland, T. L. 2005: Battlefield archaeology a guide to the archaeology of conflict. British archaeological jobs resource. Koscelník, P. 2010: Analýza prostorových a formálních vlastností obléhacích tábor. Diplomová práce FF ZU. Liddiard, R. 2005: Castles in context. Power, symbolism and Landscape, 1066 to Bollington. Sedláek, A. 2000: Hrady, zámky a tvrze Království eského, I XV. CD-ROM. První elektronické vydání. 56

3 Hrady Alsaska II Ji í Hoza Milan Zikmund Zden k Sadílek Karel Miklas (pokra ování z minulého ísla) Haut-Andlau Hrad se nachází na jednom z vrchol Vogéz v nadmo ské výšce 451 m, dominujícímu kraji Andlau a Barr. Úzký skalní h eben, odd lený od okolí širokým p íkopem, posloužil k usazení podlouhlého obydlí. Vnit ní prostor je rozd len do 3 úrovní, odd lených plochostropými podlažími. P ízemí sloužilo jako sklepení, do kterého vedl vstup z východu. Je opat eno vysokými st ílnami v nikách. Okna jsou orientována na všechny strany, ale nejvíce je jich sm rem východním. V 1. poschodí jsou dochována kružbová ost ní z r žového pískovce ze 14. století.1) Haut Andlau interiér paláce (foto K. Miklas). znání staré vojenské aristokracie. Dva bergfrity jsou vid t více, než jeden. Výstavba dvou v ží byla tedy projevem moci, nikoliv ú elu. Setkáváme se zde s podobným motivem, který se zrodil o n kolik let d íve na blízkém hrad Spesbourg.2) Hrad Haut-Andlau byl postaven okolo r Rudolfem z Andlau, vicedomem biskupa Bertholda ze Štrasburku. V r vojsko z Obernai hrad dobylo, byly vylomeny brány. V 16. stol. byl restaurován pány z Andlau, kte í práv obdrželi hrab cí titul. V letech hrad obsazen Švédy. Spesbourg Z íceniny hradu zaujímající konec žulového h ebene (452 m), nedaleko od Haut-Andlau. Vystav n byl pravd podobn n co málo po r pro Alexandra de Dicka, právního zástupce opatství v Andlau. Hrad je potvrzen v r Páni z Andlau se stali jedinými vlastníky v r Opušt n po r Haut-Andlau celkový pohled (kresba M. Zikmund). Haut-Andlau p dorys (podle díla cit. v pozn. 1). Dva bergfrity rámují palác sev ený mezi nimi. Ve spodní ásti jednoho z nich byla vytesána cisterna. To jej p edjímá jako poslední úto išt obránc. Ale Henri-Paul Eydoux si všiml, že role t chto dvou bergrit je spíše symbolická než fortifika ní. Do míst, kam lze eventuáln umístit obléhací stroje, se hrad natá í svou nejdelší stranou, která je navíc opat ena po etnými okny. Hrad byl založen rodem, který hrál významnou úlohu ve službách císa e od 12. století. Je to prestižní dílo, které má svou nepostradatelnou roli pro po- Spesbourg celkový pohled od SV (foto K. Miklas). Stavba zahrnuje tverhranný bergfrit, 2 paláce, které jsou chrán ny p ed možným útokem pláš ovou hradbou s vyvýšenou štítovou zdí od severu. V 1. poschodí východního paláce jsou v okenních záklencích ješt poz statky nást nných maleb. Zachovány jsou rovn ž ve velmi dobrém stavu kamenné krby. Západní palác byl zbo en okolo r Nádvo í obsahuje stavby ze 16. století.3) 57

4 Dreistein pdorys. Spesbourg pdorys (podle díla cit. v pozn. 1). Dreistein Hrad byl vystavn mezi lety Woelfeflinem z Hagenau na píkaz Fridricha II. Hohenštaufa. K výstavb byla vybrána lokalita v lesích necelé 2 km západn od opatství Mont Saint Odile a hrad byl vztyen na tech skalách, odtud oznaení hradu i lépe hrad západního a východního ( ti kameny ). K stavb bylo využito kamen z jedné z nejvtších megalitických hradeb Evropy, tzv. mur paien, která v délce více než 10 km obkružuje plató vrcholu Mont Saint Odile a s jejímiž pozstatky se mžeme v pírod v této lokalit setkat na mnoha místech v rzném stádiu zachování. 4) Tvoí jí více než monolit rzné velikosti, široká je 1,6 1,8 m a místy dosahuje výšky až 3 m. O jejím stáí se stále vedou polemiky, mohla být postavena bhem 2. stol. ped Kristem, ale také daleko díve, v dob bronzové. Pedpokládá se, že od konce 13. stol. do poloviny 14. stol. je hrad v držení biskupa ze Štrasburku, kdy získává úad na opatství Hohenburg (Saint Odile) a pipojuje východní hrad. V r je listinou doložen pepis majetku císaem Fridrichem III. na rod Rathsamhausen-Ehenweier a témuž rodu další listinou v r 1550 Karlem V. 5) Nikdo neví, zda hrad byl znien, nebo opuštn bhem ticetileté války. Stejn tak velký požár, který vznikl 24. bezna 1546, mohl být dvodem k opuštní hradu. Dreistein pohlednice z po. 20. století. Hrad je rozdlen na dv ásti širokým, do skály tesaným píkopem, na ást východní a ást západní. ást východní má dv ásti; úzký palác a donjon, postavený v nejvýchodnjší ásti staveništ, který má ješt dobe zachované šnekovité schodišt. V paláci jsou zachovány krby, detaily prevet s kanalizací, vedenou v síle zdi a vyúsující u paty zdiva. Východní ást má dobe zachovanou palácovou ást, která se obrací k ásti západní štítovou zdí. Zachovány jsou ti podlaží, ve kterých jsou dobe zetelné detaily krb. V severovýchodní ásti jsou patrny zbytky kruhové vže (fotografie hradu viz na internetu Wikipedia). Poznámky: 1) Salch, Ch. L.: Dictionnaire des chateaux et des fortificationes du moyen age en France. Paris 1978, s ) Mengus, N. Fuchs, M. Rieger, T.: Chateaux forts d Alsace. Barcelona 2001, s ) Citace v pozn. 1, s ) Citace v pozn. 1, s ) Citace v pozn. 2, s. 78. Pokraování píšt. Dobnosti, dodatky, opravy, informace, zajímavosti, ohlasy (Roz)hovory o detektoringu Miroslav Cuper Robert Trnka Rádi bychom touto statí voln navázali na lánek kolegy P. Baierla Nebezpeí detektor, který vyšel v Hlásce. 1/2010. Nechceme však zvednout vlnu zaslepené polemiky z obou stran nesmyslné barikády, kterou mezi sebou archeologové a detektorá- i za mnoho let vystavli. Rádi bychom spíše podali co možná nejúplnjší obraz souasné situace, který by vedl k zamyšlení. Jeden z autor tohoto lánku, R. Trnka, byl ped asem ve vci detektorá velmi nekompromisní a stal se iniciátorem Oteveného dopisu, adresovaného zákonodárným institucím. Dopis byl zámrn velmi tvrd formulován a mezi detektorái zvedl nebývalou vlnu nevole. Ml však také pozitivní úinek, protože rozumnjší detektorái byli ochotni o vci diskutovat a zárove zaali pemýšlet, jak by se zbavili nálepky zlodj a vykrada-. Díky Otevenému dopisu a zejména díky prostednictví kolegy M. ezáe došlo nakonec i k osobnímu seznámení obou autor tohoto lánku a k poznání, že zažité pedstavy o nesmiitelných protivnících (archeolog versus detektorá) je teba výrazn korigovat a to z obou stran. Poj me se tedy stízliv podívat na nejastjší otázky, které se v souvislosti s detektoringem vynoují (pokud mají autoi dosud na vc rozliný názor, jsou jejich iniciály uvedeny v závorkách na konci píslušné vty): 1) Je detektoring špatný? V jeho souasné divoké podob jednoznan ano. Tisíce pedmt mizejí v soukromých sbírkách bez potebné evidence a bez nálezových okolností. Po smrti majitele konívají tyto sbírky v popelnicích, cennjší vci 58

5 jsou obvykle rozprodány (R.T.). Detektoring není špatný, špatní jsou nkteí lidé (M.C.) 2) Detektoring je zakázaný? Není. Žádná výslovná zmínka o detektoringu v našich zákonech neexistuje (nebo alespo nám se ji nepodailo nalézt). Pokud se tedy bude bavit archeolog s detektoráem formou vzájemného pedhazování fascikl s paragrafy které si asto navzájem odporují mohou se jimi leda tak tlouci po hlavách. Díky výše zmínnému chaosu také nelze prakticky detektoráe v pípad narušení archeologické lokality úinn právn stíhat. Volat policii tedy mžete, ale nedivte se, když policisté k takto pedem ztracené bitv ani nepijedou. Také je teba si uvdomit, že detektoring už v souasnosti nelze zákonem zcela zakázat. Mezi lidmi jsou tisíce legáln zakoupených pístroj (dostávají je i dti k Vánocm) a nemálo oban má na vyhledávání kovových pedmt platné živnostenské listy. Zakázat detektoring by s nejvtší pravdpodobností znamenalo mnoho soudních žalob. Navíc, skutené zlodje by to pi bezzubém postihu stejn neodradilo, svj koníek by opustili jen ti slušnjší. V tomto lánku není bohužel prostor na vypisování všech nepímých paragraf, které je možno vztáhnout na problematiku detektoringu. Pípadné zájemce odkazujeme na knihu Píruka amatérského archeologa, kde je tomu vnována celá kapitola. 3) Detektorái cílen nií archeologické lokality? Nkteí ano. Tch, kteí skuten cílen chodí po známých archeologických lokalitách, je odhadem okolo deseti procent. Pro valnou vtšinu detektorá je však historie koníkem. Chtjí objevovat dosud neznámé stípky z minulosti a není tedy v jejich zájmu, aby se informace, obsažené v archeologických nálezech, jakkoli niily. O tom svdí snaha nkterých detektorá o vydávání publikací, nap. o neznámých hrobech z nejrznjších válek, o sestelených letadlech atd. 4) Tvrdý postoj je ešením? Není a nikdy nebyl. Pokud už detektorá do muzea nco pinese, asto bývá (i až dosud býval) oznaen za zlodje a vyhnán. K tomu je poteba dodat, že skutení zlodji nálezy do muzeí obvykle nenosí. Výhržky a oerování vedou jen k tomu, že i slušný detektorá pestane archeology na své nálezy upozorovat. Díky získané špatné zkušenosti od toho navíc odradí i své kolegy. Dle našeho názoru je naopak teba každého rozumného detektoráe podchytit a vysvtlit mu, jak se má zachovat v pípad nálezu archeologicky významného artefaktu. Toto školení je naprosto nezbytné. Detektorái se totiž setkávají na svých toulkách krajinou i s absolutními raritami, které leckterý archeolog zná jen z publikací. Neproškolený detektorá mže velmi dležitý lánek historie nevdomky poškodit nebo zahodit jako pro nho bezcennou vc. 5) Je dobré archeologické lokality kvli innosti detektorá utajovat ped veejností? Zcela a jednoznan ne. V praxi stejn nelze informace o archeologických lokalitách ped skutenými zlodji utajit (žijeme v malé eské republice, tady se všechno rozkecá). Utajování vede jen k tomu, že jediný, kdo se o lokalit nedozví, bývá majitel doteného pozemku. Ten pak lokalitu asto nevdomky poškodí sám pi bžné innosti (je to totiž vtšinou zemdlec, lesník, stavba i stavebník). Je však teba se mít na pozoru ped pedasným zveejováním slibných lokalit nebo skvlých nález, pokud nebyl výzkum ješt dokonen. Archeolog, který chce být vidn se svým nálezem v televizi, si tak pímo íká o noní nájezd skutených zlodj s detektory. 6) Mohou archeologové s detektorái spolupracovat? V uplynulých letech získaly detektory v archeologické obci povst ertovského pístroje. Zejména starší archeologové se jim programov vyhýbali, místo aby využili jejich možností ke zkvalitnní výzkumu. Teprve souasná generace mladých archeolog nabourává toto zažité mínní. Pro valnou vtšinu známých lokalit je však už bohužel pozd. Je teba co nejdíve pekonat klišé o škodlivém pístroji a je nezbytn nutné školit mladé archeology v práci s detektory kov. Pitom je možno samozejm spolupracovat s divokými detektorái, kteí asto získali bhem let nedocenitelné zkušenosti (kdo si nikdy neporovnal rozdíl ve výsledcích práce s detektorem mezi studentem archeologie a zkušeným detektorá- em, nepochopí). S využitím detektoru stoupá výtžnost drobných kovových pedmt pi archeologickém výzkumu asto o mnoho set procent. Teprve pi možnosti shlédnout odbornou práci s detektorem si archeolog pln uvdomí, kolik drobných, ale dležitých pedmt až dosud pi výzkumech unikalo jeho pozornosti! Kvli nefungující komunikaci se v souasné dob bohužel každoron ztrácejí v soukromém držení stovky zajímavých a desítky unikátních artefakt. asto je na vin detektorá, nkdy však i archeolog. I lovk, který nic nepoškodil, ale nap. ímskou minci našel s pomocí detektoru v ornici (tedy v druhotném uložení) se dnes vtšinou bojí o nálezu informovat archeologa, aby nebyl oznaen za zlodje a vyslýchán policií. Je teba, aby se archeologové a úedníci krajských úad i pes trvající legislativní chaos postavili elem k problému a zaali s detektorái poítat. Je teba nastavit jasn daná pravidla, za kterých bude možné od detektorá pebírat nalezené artefakty, pípadn i vyplácet odmnu (nálezné). Tmito pravidly by podle nás mlo být zejména: a) Žádné nebo alespo co nejmenší porušení situace nalezišt. b) Co nejpesnjší zamení místa nálezu (nap. s pomocí GPS) a zaznamenání nálezových okolností. c) Možnost ovení místa nálezu archeologem (tedy žádné zatajování lokalit). d) Odevzdání všech nalezených pedmt i alespo jejich do- asné zapjení odborným institucím pro nutnou dokumentaci, konzervaci atd. Dokud nebude problém volného detektoringu uspokojiv ešen zákonem, je teba se chovat tak, jak velí zdravý rozum. Není dobré vit fámám. Lépe je studovat odbornou literaturu, diskutovat se slušnými lidmi a pokusit se vytsnit mizery. Prozatím bez právní opory však všechno stojí a padá se vzájemnou dvrou. Pozastavení nad publikací o obléhání hradu Lopaty Zdenk Hefner Nedávno jsem zakoupil pknou publikaci o obléhání hradu Lopaty z pera pana M. Novobilského (dále jen pan M. N.) a našel jsem v ní nkteré nedostatky, které m inspirovaly k napsání tohoto píspvku do Hlásky. Po 37 letech nespoetných ovovacích pokus s palnými i stelnými zbranmi jsem o nich nashromáždil velké množství poznatk. Naše i zahraniní literatura se pímo hemží až neuvitelnými rznými nesmysly ohledn palných zbraní stedovku a rznými klišé, pejímanými z jedné literatury do druhé. Jednotliví autoi se rozepisují o používání palných zbraní na základ svých pedstav a domnnek a nikoliv na základ praktických zkušeností a pokus. Mnohé vysplejší skupiny historického šermu, které vlastní njaký ten kus hrubší stelby, poskytnou zasvcenjší informace, než leckterá literatura uvedená na konci knihy o obléhání Lopaty. Není nadto obléknout si stedovký kostým, opásat se meem a vyzkoušet si stelbu kovanou hákovnicí ve stíln hradu. Rychlost nabíjení, poteba manipulaního prostoru ve stíln, dávky prachu, ucpávky, míení, dostel, úinnost, rozptyl stel, atd. A zkusit nabít hrubý kus ráže 20 cm, umístný v dlové stíln hradu a vystelit z nj. Hned poznáte, jak je literatura ryze teoretická. Bohužel, zveejování ostrých steleb z historických dl naráží na problém eských zákon, které takovou stelbu nedovolují. Proto byly pokusy provádny v cizin. Následující lánek je velmi zjednodušeným povídáním o této problematice, kde prozatím zcela zámrn vynechávám adu údaj, s poukázáním na nkteré nedostatky v práci pana M. Novobilského. Pan M. N. na str. 62 své práce uvádí pokus, kdy olovná kule ráže 15 mm byla vstelena hákovnicí z 15 m 15 cm hluboko do deva. Tento pokus neodpovídá stedovké realit. Dále autor poznamenává, že výkon tehdejších zbraní byl mohutnjší. Není to pravda. Byl až o tém polovinu nižší. Autor použil k pokusu zcela jist hákovnici s vrtaným vývrtem na soustruhu. A také nepochybn použil erný prach Vesuvit. Tento moderní prach je vyrábn strojov z istých pesn granulovaných surovin a s pídavky dalších chemických látek (které stedovký prach neobsahoval), zlepšujících okysliování prachu, látek snižujících hydroskopinost prachu, atd. Prach hoí extrémn rychle a oproti stedovkému prachu má o 59

6 Vyobrazení. 71 z knihy M. Novobilského schéma postavení pedpokládaných obléhacích zbraní, smry steleb, vzdálenosti na cíl a rozmístní prakových kamen. Doplnno o ísla objekt a jejich rozmry % vyšší výkon. Pi výrob repliky prachu 15. století po smíchání jednotlivých komponent je teba do smsi pidat vodu (ocet, atd.) a vytvoit kašovitou suspenzi, která se rozproste na ploše a suší se. Výkon prachu je ovlivován kvalitou látek, kvalitou devného uhlí, pomrem tekutin pimíchaných k prachové hmot, tlouškou rozprostené vrstvy prachu, teplotou a dobou vysoušení a zpsobem mletí vzniklé hmoty. Z uvedeného vyplývá, že výkon prachu ovlivuje tolik promnných faktor, že je zcela zejmé, že prachy stedovkých výrobc se musely od sebe znan lišit. A to i jednotlivé várky od jednoho výrobce. Výše uvedené bylo proveno nesetnými mnohaletými pokusy. Dalším problémem pokusu pana M. N. je hákovnice. Pokud si prohlédneme poetné dochované originály hákovnic, zjistíme, že vnitky hlavní nejsou pímé, ale rzn hadovité, což je dané kováskou technologií výroby hákovnic a také umem kováe. V dob obléhání hradu Lopaty ( ) nebyly hlavn hákovnic ješt vrtáky pesn kalibrovány. Vzhledem k prezové i osové kivosti vnitku hlavn musela být kule menší, než prmr vnitku hlavn, aby nedošlo k jejímu vzpíení v hlavni se známými dsledky. Pestože kuli obalíme tsnícím materiálem, dochází k úniku hnacích plyn okolo kule bhem jejího pohybu v hlavni. tyi kované hákovnice ráže 15 mm a délky vývrtu hlavn 27, 51, 65 a 76 cm vystelily na vzdálenost 15 m proti smrkovým trámm celkem 20 ran olovnými projektily. Pak následovalo 24 ran železnými kulemi a dalších 24 ran olovnými a železnými projektily do bukových trám. Trámy pak byly na pásové pile rozezány tsn vedle vstelených projektil. Zatím zde pro nedostatek místa nemohu uvádt tabulky jednotlivých vstel a gramáže prachu. Z nejvtší hákovnice dosáhl nejhlubší vstel olovnou kulí hloubky 7,2 cm, železnou kulí 9,4 cm. Do bukových trám vnikaly kule o tetinu až tém o polovinu mén hloubji. Závrem lze konstatovat, že výkon kované hákovnice s vývrtem dlouhým 79 cm ráže 15 mm, nabité replikou stedovkého prachu je o cca polovinu nižší, než uvedl pan M. N. Vtšina literatury, zabývající se palnými zbranmi stedovku, jejich výkony znan nadhodnocuje a naopak podceuje jejich konstrukci. Na stran 59 obr. 71 osahuje nákresy postavení stelc z kuší a runic s mode vyznaenými chaotickými palebnými smry, naprosto neodpovídajícími stedovké realit. Pedpokládaná stelecká postavení jsou vzdálena od hradu 80, m a dokonce 60 rekordních m. Takových výkon nejsou hákovnice schopny. Navíc stelba vedená vzhru na ochoz hradby, postavené na cca dvacetimetrové skále a dokonce cca 40 m vysoko na ochoz vže je ješt výrazn mén úinná, než pímá stelba. Je teba si uvdomit, že úsová rychlost stely vypálené z kované hákovnice s délkou vývrtu od 16 do 100 cm se pohybuje od 28 m/s až do 115 m/s. Výjimen lze dosáhnout s pebitou hákovnicí až necelých 140 m/s. Pro srovnání hákovnice s hlavní vrtanou na soustruhu, nabitá moderním Vesuvitem, dociluje úsové rychlosti projektilu až 230 m/s. Hranice možností stelného prachu je 250 m/s. Pi tak nízkých úsových rychlostech ztrácí stela vlivem odporu vzduchu a zemské pitažlivosti velmi rychle svoji údernou energii. Odzkoušený prmrný dostel zbran s vývrtem dlouhým 100 cm, kdy kule ješt vážn zraní lovka, je 75 m pi optimální dávce prachu. Vzhledem k rozptylu stel je zásah spíše dílem náhody, než míení. Pi riskantním pebití zbran je možné úinný dostel prodloužit až do 90 m. Praktická využitelnost hákovnic v boji je do 20 m, využitelnost runic s krátkou hlavní a píšal je do 8 m. Obojí jsou dobré zbran pro blízkou obranu objekt. Vedl jsem rzné rozsáhlé ovovací obléhání i obranu hrad, kde se stílelo z runích zbraní výhradn naostro a tak výše uvedené bylo proveno bohatou praxí. Nevím, pro má stanovišt 3, 4 a 8 vedenou domnlou stelbu na válcovou vž. Do výšky cca 40 m na ochoz vže ze vzdálenosti cm runice nedostelí, kuše s obtížnou zasažitelností cíl a ani jedna zbra zdivo vže neohrozí. Dále relikt 87, vzdálený 175 m od hradu, smrován proti vži hákovnice nedostelí, pípadn zde umístné dlo vž se silnými zdmi neohrozí. Relikt 87 ml nepochybn jinou funkci, než stelecké stanovišt. Relikt 88 prakovišt, vstelené projektily z hákovnic. Pi palb z vže je možný dostel z hákovnice k prakovišti, ale bez jakýchkoliv úink. Pozice stelc 1 a 2 situované ve vzdálenosti m od hradu runí palné zbran na ochozy hradeb nedostelí, kuše problematicky. Zkusil nkdy pan M. N. rozestavit papundeklové figuríny na ochozech hradeb a vží a pak je ze vzdálenosti m runicemi a kušemi ostelovat? Já mnohokrát ano. Standardní kuše z 30. let 15. století zasáhne cíl na ochozu hradby ze vzdálenosti 150 m jen výjimen. Nalezené úlomky dvou roztržených hlavní runích zbraní potvrzují pebití zbran z dvodu snahy dostelit k hradu z píliš vzdáleného stanovišt. Postavení stelc. 134, situované cca 35 m za pedpokládanou bombardou. To stelci stíleli odtud

7 z kuší pes hlavy obsluhy bombardy a vzhledem k výšce taras u ní mohli zasáhnout pouze horní ást vže v pedhradí? (Hákovnice k vži úinn nedostelila). Pro tito stelci nepopošli o onch 35 m blíže k hradu a tím nestíleli úinnji a s vtším vertikálním palebným vjíem zpoza taras vedle bombardy? Mám nastíleno minimáln dva tisíce ostrých ran z rzných hákovnic vetn velkorážových a žádná nemla tak velký zptný ráz, aby dokázala hákem štpit kámen (str. 70, dvanáctý ádek). Je jisté, že objekt 134 s naštpeným balvanem ml jinou funkci než stelecké stanovišt. Obdobn i tzv. linie stelc v okopu, který místo aby efektivn obtáel na dostel svých zbraní pedhradí a palác hradu (jak je to zcela bžné v cizin), se od nich vzdaluje tak, že vtšina okopu vetn objektu 135 je mimo úinný dostel runic a ásten i kuší. Je spíše pravdpodobné, že okop a nkteré z domnlých pozic stelc jsou strážní stanovišt, hlídající posádku ped výpadem, útkem a pod. Stelbou tato stanovišt nemohou nijak hrad ohrozit. Navštívil jsem v zahranií tém sto dvacet obléhacích prací. Stanovišt stelc se v cizin nachází rozmístné kolem hradu zásadn na dostel runích zbraní! A to ve vzdálenosti od hradu od 40 do maximáln 70 m. Po dkladné prohlídce relikt pímo na míst okolo Lopaty považuji za odvážné vydávat každou mírn srovnanou plošinku, asto chaoticky a nelogicky azenou, hned za postavení stelc. Usuzovat z pouhých ty nalezených šipek ped stanovištm za stupe nebezpenosti stanovišt pro hrad asi nebude také zrovna nejšastnjší. Ped všemi zahraniními postaveními dl se nachází desítky až stovky projektil, vystelených obránci. V echách, nap. na Petrohrad, bylo nalezeno 447 šipek vystelených obléhateli. Šipek s opanou orientací hrotu, nalezených ped obléhacími postaveními a tedy vystelených obránci, bylo nalezeno 361 kus. Tch nkolik málo kus projektil, nalezených ped rznými obléhacími postaveními na Lopat v pat val a taras mohlo být vysteleno obléhanými pi výpadu. Mže se také jednat o výjimené výstely z ochozu vže, odkud pebitá hákovnice dokáže dostelit m daleko. Kule ale padá za polovinou své dráhy již pevážn vlivem zemské pitažlivosti, bez destruktivních úink. Obdobn s mírn vyšší úinností i kuše (odzkoušeno stovkami výstel na vžích rzných hrad). Skupiny relikt a jsou zcela nezpochybnitelnými postaveními stelby vtší ráže. Obdobná postavení s takto azenými objekty jsou i v cizin a byly v nich umístny i bombardy. Na základ mých dlouholetých zkušeností z ostrých steleb z bombard ráže 54 a 40 cm, hrubých kus ráže 20 a 15 cm, z tarasnic ráže 6, 8 a 11 cm a mnoha dalších dl se domnívám, že dla umístná v tchto postaveních musela mít ráži minimáln 8 cm, hlave dlouhou min. 150 cm a stílet železnými koulemi, aby na vzdálenost m mohla zpsobit na devných ástech hradu njaké škody. V cizin jsou obdobná dla usazována maximáln do 120 m daleko od obléhaného objektu. Na obr. 77 je nakreslena rekonstrukce postavení stelby v objektu Zobrazené dlo takto ve stedovku nevypadalo a bylo by je možné nabíjet pouze z venku, ped tarasem. Pitom se staí podívat na dolní konec stránky, na obr. 78, kde stedovký malí vyobrazil ústí hlavn dostaten daleko od pední desky krytu. Stelec tak mohl nabíjet dlo chránn ped stelami obléhaných, což byl také smysl tarasu. Osobn se domnívám, že nejprve vznikla dla tarasnice postavená mezi dvma tarasy a teprve pozdji dla umísovaná ve srubech dostala název srubnice. Pplk. Eduard Wágner pedpokládal, že název srubnice vznikl až v polovin 15. století. Obdobn i v zahranií se tento název používá po roce Poznámka k válcovým projektilm. Po vystelení z hákovnice se válcová stela pevrací, rzn rotuje, vychyluje se ze své dráhy a doletí výrazn na kratší vzdálenost, než kulová stela. Další test byl provádn hákovnicemi a temi dly do ráže 6 cm. Po pevném uchycení hlavn v testovacím zaízení byl rozptyl válcových stel i a vzdálenost 15 m tak velký, že zbraní prakticky nelze míit a úinky tchto stel na cíl byly výrazn nižší oproti kulovým projektilm. Dle domnnky pana M. N. hvízdavá stela se záezem ani pi rzných úsových rychlostech nehvízdá. A zkušený váleník se zcela jist neposadí na zadek, když okolo nj hvízdne stela. Objekt 127 mže být místem postavení stelby. Nap. v cizin je nasypán stejný objekt ve vzdálenosti 53 m od hradu a výšce v ele 5 m. Výška postavení 5 m umožnila palbu dla jak na hradbu pedhradí, tak pestelováním této zdi ohrožovat jádro hradu. Pi postavení dla na pvodní terén by stelb na jádro hradu bránila ohradní ze pedhradí. Objekt 127 by mohl pedstavovat díky své vyvýšené poloze, vzdálené cca 40 m od hradu, ideální místo pro stelce z kuší a runic a pro instalaci dla. Ovšem za pedpokladu, že obránci Lopaty nemli k dispozici dlo vtší ráže. Velkým problémem práce pana M. N. jsou bombardy. Stílel jsem naostro ze skutených bombard ráže 54 a 40 cm a tím jsem získal nevšední poznatky. Ve vztahu k obléhání Lopaty uvádím strun, co obnáší obsluha bombardy ráže 54 cm, s hlavní dlouhou 161 cm, o hmotnosti hlavn 1863 kg a vyrobené výhradn stedovkým postupem, vetn tavby rudy. Dávky prachu až v desítkách kilogram byly dopraveny do prachové komory dla lopatkami s celkovou manipulaní délkou 170 cm. Pak bylo nutné v pokleku vstrit do hlavn hlavu a run pedtsnit ucpávku prachové komory a pak nabijákem o délce 170 cm ádn dotsnit. Po odnímatelném devném mstku bylo nutné páidly navalit do hlavn 243 kg tžkou žulovou kouli. Jen k výše popsaným innostem je poteba minimáln 170 cm prostoru mezi hlavní a sklopným tarasem! Kouli je nutné utsnit v hlavni tsnícím materiálem a devnými klíny, zatloukanými kladivem okolo koule do hlavn. Bombarda byla zapena proti zptnému rázu obdobn jako na velmi známém obrázku ze Švýcarské kroniky (str. 63, obr. 75). Zárove musí být bombarda zajištna etzy a kly proti nadskakování a pevracení. Pokusn úmysln nezapená a nezajištná bombarda se pi výstelu ásten otoila okolo své osy a zárove pevrátila vzad a vyryla 1,8 m dlouhou brázdu v zemin. Pak se nárazem o vynívající skálu roztíštilo lože, hlave udlala pes skálu další kotrmelec a skutálela se 16 m ze svahu, kde zstala ležet, zaklínna o mohutný buk. Z dalších pokus vyplynulo, jak je mimoádn dležité, velmi dkladn horizontáln i vertikáln zajistit bombardu proti obrovským zptným rázm a nadskakování. Cituji z práce pana M. N.: Bombardy byly ukládané do valového náspu nesoucího ohrazení... se mže nacházet tleso, vybudované pro omezení zptných ráz pi výstelu. A dále:... prrva ve valu mže indikovat místo, kde bylo ústí hlavn. Pedchozí citované vty jsou velmi hrubé omyly. Hlave dla nikdy v žádném pípad nemže být umístna ve valu (a také nikde nebyla) jak by potom bylo dlo nabíjeno? V cizin na desítkách postaveních bombard, která mla v ele val, míila hlave pes jeho vrchol k hradu. Žádné valové tleso neudrží obrovské zptný ráz bombardy! A prrva ve valu je obvykle stopa po dvíkách (v cizin na mnoha místech doložených nálezy pant a kování), kterými se vycházelo ped tarasy k jejich opravám, k protivýpadu atd. Objekt 133 domnlé postavení bombardy. Na obr. 76 je znázornna rekonstrukce postavení bombardy a to chybn na mnohem vtší ploše, než jakou má skutený relikt. Dlo by muselo být natoeno šikmo a ne rovn, aby mohlo stílet mezerou ve valu, a je nakresleno v menším mítku oproti skutené velikosti reliktu. Tak, jak je na obrázku bombarda zajištna, by pi prvním výstelu zbyly ze srubu tísky. Jak byla bombarda nabíjena? To obsluha válela tžké koule zvení podél celého dlouhého pevného tarasu až k dlu a pak pi zvednutém sklopném tarasu pracn umísovala do hlavn prach, kouli a ucpávky? A pitom je posádka hradu postílela z kuší? K emu tam pak byl taras? A kudy se obsluha dostávala na druhou stranu bombardy, to ji pelézala? Obrázek 76 je smutnou ukázkou snšky zásadních omyl, vycházejících z toho, že pan M. N. neml možnost vidt skutenou bombardu pi práci. Pro ilustraci jak velký prostor je potebný pro instalaci bombardy, uvádím potebné náiní k její nároné obsluze. Je to souprava na ištní zátravky, dlouhé škrabky na vyištní prachové komory a hlavn od nespálených zbytk prachu po každém výstelu, vdra s vodou, plátýnka a cupaniny z píze, lopatky na prach malé a velké, prachové mrky, ucpávkový materiál ve velkém množství pro prachovou komoru a hlave, sudy s hrubým stelným prachem, sud s jemným prachem, špalek a kladiva rzné velikosti. Dále sekery, dláta a množství deva na výrobu tsnících klín, velká 61