VYSOKÉ UENÍ TECHNICKÉ V BRN FAKULTA STAVEBNÍ KARTOGRAFIE II MODUL 01 KARTOGRAFICKÁ TVORBA

Transkript

1 VYSOKÉ UENÍ TECHNICKÉ V BRN FAKULTA STAVEBNÍ LADISLAV PLÁNKA KARTOGRAFIE II MODUL 01 KARTOGRAFICKÁ TVORBA STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

2 Kartografie II Modul 01 RNDr. Ladislav Plánka, CSc., Brno (125) -

3 Obsah OBSAH Úvod Cíle Požadované znalosti Doba potebná ke studiu Klíová slova Redakní innost pi tvorb a vydávání kartografických dl Redakce map Redakní práce pípravné fáze Shromáždní a hodnocení podklad Studium zpracovávaného prostoru Redakní práce výrobní fáze Závrené redakní innosti Kontrolní innost Projekní píprava kartografických dl Úvodní projekt Technický (provádcí) projekt Základní údaje o mapovém díle Geografická charakteristika území Výbr a zhodnocení podklad Smrnice pro zpracování obsahu mapy Technologie tvorby a organizaní a ekonomické zabezpeení výroby Zásady údržby a obnovy mapy Hodnocení kvality a jakosti Technologicko-kalkulaní list Ideový projekt digitálního kartografického díla Provádcí projekt digitálního kartografického díla Kartografická tvorba Autorské právo v kartografii Kartografická tvorba topografických a obecn zempisných a tematických map Sestavitelský originál Úprava podklad Sestrojení konstrukního listu Penesení obsahu z podkladových map Tvorba sestavitelského originálu Vydavatelský originál Vydavatelský originál árových prvk Vydavatelský originál plošných prvk Vydavatelský originál názvosloví Vydavatelský originál stínování Kartografická tvorba speciálních kartografických dl (125) -

4 Kartografie II Modul Tvorba reliéfních map Tvorba globus Tvorba atlas Kartografická polygrafie a reprografie Všeobecná technologie polygrafické výroby map Druhy kartografických pedloh Druhy a vlastnosti reprodukních pedloh Kartografické fólie Vlastnosti reprodukních pedloh Základní technologie vyhotovení reprodukních pedloh Kreslení Rytí Negativní rytina Pozitivní rytina Chemická rytina Diazografická rytina Jiné techniky Reprodukní fotografie Základní teoretické pojmy Svtlo jako ást elektromagnetického spektra Svtelné zdroje pro fotografický proces Fotografické materiály Fotografický proces Fotografické reprodukní pístroje Fotografická laborato (temná komora) Kopírování Kontaktní kopírování Reflexní kopírování Vybavení kopíren pro fotochemické procesy Kopírování na plastové fólie Negativní kopírování na plastové folie Pozitivní kopírování na plastové folie Vykopírování sítí pomocí kopírovacích masek Negativní maskování Pozitivní maskování Zpracování plošných areál mapy pomocí kombinace negativního a pozitivního maskování Nkteré zvláštní zpsoby použití kopírovacích masek Kopírovací postupy Mikrografie Závr Shrnutí Studijní prameny Seznam použité literatury (125) -

5 Obsah Seznam doplkové studijní literatury Odkazy na další studijní zdroje a prameny (125) -

6

7 Úvod Úvod Konkrétní pedstava o kartografickém díle a o jeho vydávání se realizuje pod trvalým redakním dohledem ve dvou základních etapách, a to: projekní pípravou a projektem díla a kartograficko-reprodukním procesem. Projektování a redigování kartografických dl zasahuje do nejrznjších obor a disciplin pírodovdných, technických a socioekonomických vd a praktických inností. Projektanti i redaktoi kartografických model musí mít rozsáhlé odborné vdomosti a musí si je neustále rozšiovat. Vedle toho je nezbytná jejich píprava pro práci s výpoetní technikou a technologiemi, které jsou pi projektování a redigování používány. Projektování a redigování kartografických dl zabezpeují kolektivy kvalifikovaných a specializovaných pracovník a to zejména redaktor a odborník z oblasti informaních technologií. Na projekci se s pihlédnutím k úelu a rozsahu díla podílejí i pracovníci kartografického a geoinformaního výzkumu, státních orgán a organizací, místní samosprávy, odborných, sportovních aj. organizací a v pípad mezinárodních projekt i píslušníci mezinárodních koordinaních skupin tchto projekt (nap. EuroGeographics). 1.1 Cíle Pedkládaný modul se vnuje klasickým technologiím kartografické tvorby, jejichž pochopení umožní lépe zvládnout moderní digitální technbologie tvorby a výroby kartografických dl, v nichž jsou klasické postupy implicitn zahrnuty a jsou více i mén používány nevdomky. Jsou prost zahrnuty v poítaovém programu a uživatel pouze plní píkazy, v lerpším pípad nastavuje urtý okruh parametr. tená je také seznámen se základní terminologií z oblasti redakních prací. Text není pedmtem žádného vdeckého výzkumu. V maximální míe vychází z publikované literatury vtšinou výukového charakteru, pedevším pak z prací prof. Mikšovského a doc. Talhofera, a z vlastních zkušeností nabytých pi praktické innosti v tomto oboru. 1.2 Požadované znalosti Rychlejší zvládnutí textu umožní znalost základní terminologie obecné kartografie. I bez ní se však pohybujeme v relativn nové technologické a technické rovin, takže jej lze zvládnout pi trošce snahy vždy. 1.3 Doba potebná ke studiu Doba potebná ke studiu je úmrná zájmu a zamení. Pro celou problematiku kartografické tvorby a výroby je plánováno na období letního semestru (14 vyuovacích týdn) po 2 hodinách pednášek a 3 hodinách cviení týdn. - 7 (125) -

8 Kartografie II Modul 01 Hodiny cviení jsou vnovány pedevším tvorb digitálních sestavitelských originál kartografických dl (teoretický základ z pednášek je ovován na praktickém píklad). 1.4 Klíová slova Redakce, sestavitelský a vydavatelský originál, polygrafie, reprodukní fotografie, kopírování. - 8 (125) -

9 Redakní innost pi tvorb a vydávání kartografických dl 2 Redakní innost pi tvorb a vydávání kartografických dl Soubor inností, které mžeme oznait pojmem vydávání, zahrnuje zpracování, vytištní a zveejnní njaké publikace. Takové publikace mohou být bu periodické (noviny, asopisy apod.), které jsou vydávány pravideln v uritých asových intervalech, nebo neperiodické, které jsou vydávány bez pedem stanoveného asového intervalu a k nimž patí vtšinou knižní tvorba, ale i vydávání kartografických dl. Základní právní normou pro vydávání neperiodických publikací je zákon. 94/1949 Sb. o vydávání a rozšiování knih, hudebnin a jiných neperiodických publikací, ve znní dalších vydaných pedpis. Vydáváním publikací se zabývají nakladatelství a vydavatelství. Nakladatelství je zpravidla právnická osoba (nakladatelská organizace), která na své náklady vydává publikace a peuje o jejich obsahovou a grafickou úrove. Praktickým výkonem této funkce jsou poveni redaktoi, kteí jsou zamstnanci nakladatelství. Vydavatelem mže být podle zákona právnická nebo fyzická osoba, která je oprávnná k vydávání publikací. Vydavatelství zajišuje zpracování publikace až po její zveejnní, tj. až po její uvedení do distribuce. Vydavatelské oprávnní lze získat registrací vydavatele u Ministerstva kultury eské republiky. ada organizací plní v souasné dob ob výše uvedené funkce, tj. nakladatelskou i vydavatelskou (nap. Kartografie Praha, a.s., SHOCart, s.r.o. Zlín, Geodézie CS, a.s. Liberec aj.). Vlastní výrobu map zajišuje kartografický podnik, který zamstnává kartografy-sestavitele, designéry (snad nkde ješt i kreslie), kartolitografy, grafiky aj. specialisty a pracovníky polygrafických profesí, jako sazee, kopisty, tiskae, knihae a pracovníky geoinformaních a poítaových profesí. Pokud takový podnik plní nakladatelskou i vydavatelskou funkci, mžeme hovoit o komplexním kartografickém podniku. 2.1 Redakce map Redigování (redakce) je soubor pípravných, projekních, kontrolních a rozhodovacích inností, provádných v prbhu tvorby kartografických dl a v prbhu jejich vydavatelského zpracování. Za redakci tedy považujeme všechny innosti, smující ke zveejnní kartografických dl. Redakní zpracování tedy prochází celým procesem pípravy a výroby kartografického díla, tj. od pípravy jejího projektu až po tisk a distribuci. Pedmtem redigování bývá mj. využití stejných, resp. kompatibilních podkladových materiál (nap. ke stejnému datu), harmonizace obsahu jednotlivých ástí kartografického díla, správnost a jednotná úprava názvosloví, vyrovnávání styk map (pekryty), kontrolní a recenzní innost, schvalování imprimaturních nátisk aj. innosti, které zahrnujeme pod pojem redakce nejsou nikterak standardizovány a jejich konkrétní podoba a rozsah siln závisí na druhu zpracovávaného kartografického díla, na fázi výrobního procesu, na charakteru nakladatelské - 9 (125) -

10 Kartografie II Modul 01 (vydavatelské) organizace aj. Tato situace se promítá mj. i do definice redigování (redakce) map v rzných jazykových oblastech. Podle Kartografického terminologického slovníku má redakce, resp. redigování v rzných jazykových mutacích tento význam: Zpracování obsahu mapy, není-li zadaný, projektu, konceptu, sestavitelského originálu mapy, mapového názvosloví, vedení a dozor (kontrola) vyhotovení kartografického originálu. Rozlišuje se: geografická, názvoslovná a kartograficko-technická redakce (nm.: Kartenredaktion). Proces dozoru nad tvorbou map v rzných etapách jejího zpracovávání pro zabezpeení pesnosti, úplnosti, korektnosti pípravy a interpretace využívaných zdroj, itelnosti a pesné reprodukce (angl.: Map editing). Soubor proces pi zpracování kartografických koncept (nárt) a originál: ztvárnní, symbolizace, sestavování, redakce a schvalování (špan.: Realización cartografica). Operace, která se skládá z konvenní grafické reprezentace (pi dodržení polohové pesnosti) souboru informací, který tvoí obsah mapy a dokument, který pedcházející operace potvrzuje (fra.: Rédaction cartographique). Vdeckotechnické ízení všech etap procesu vyhotovení mapy, v jiném pojetí pak teorie a technologie projektování a sestavování map (rus.: Redaktirovanije karty) Hodnotící, projektové, kontrolní a rozhodovací innosti pi tvorb kartografického díla (slovensky: Redigovanie kartografického diela). Není tedy samozejmostí, považovat redakci (redigování) kartografických dl za invenn tvoivý proces, který ovlivuje jeho obsah, jak je tomu v nmecké, ruské, slovenské a eské kartografii. eské a slovenské pojetí pak navíc pipouštjí, že redigování a autorství (redaktor a autor mapy) jsou pekrývající se pojmy. Za autora mapy se v nm totiž považuje osoba, skupina osob nebo instituce, která je pvodcem myšlenky, vypracovala projekt, instrukci, koncept i originál mapy, pijala konené ešení o kartografickém ztvárnní (vyjádení) a která je v koneném dsledku zodpovdná za obsah mapy (v pípad starších map se za autora mapy asto považovali všichni její zpracovatelé, tj. kreslii, rytci apod.). Redaktor mapy však velmi asto pijímá taková rozhodnutí, která významn ovlivují autorskou (obsahovou) výpov (obdobn jako režisér divadelní inscenace interpretuje scéná), a tak je teba odmítnout redaktorm obecn pisuzovanou roli pouhých rutinních vykonavatel zabhnutých technologických postup (u režiséra divadelní inscenace není pochyb o jeho autorství, resp. spoluautorství). Pi zpracování kartografických dl lze pi redakci rozlišit: redakní práce pípravné fáze (redakní píprava, zpracování projektových dokument), redakní práce výrobní fáze (všechny redakní innosti související s kartografickou tvorbou a s pípravou kartografického díla na reprodukní zpracování a redakní innosti po dobu jeho reprodukního zpracování), - 10 (125) -

11 Redakní innost pi tvorb a vydávání kartografických dl kontrolní innost (redakní korektura nátisku, recenze, oponentura, schvalování imprimaturních nátisk aj.). Redakní práce pípravné fáze jsou spojeny se zaazením kartografického díla do redakního (ediního) plánu a prolínají se s pípravou vlastního projektu díla. V prbhu výroby se redakcí usmruje tvorba kartografického díla po stránce obsahové i grafické. Obvykle se takto usmruje innost autor a zpracovatel díla nebo jeho ástí tak, aby byly naplnny požadavky projektu díla a aby se operativn ešily prbžn vzniklé problémy, jež vyplynuly z nedsledností projektu, nových oprávnných požadavk autor (aktualizace údaj, jiné grafické ešení aj.) i technických záležitostí (nerealizovatelnost navrhovaných ešení, nap. barevná škála zaniká na použitém papíru aj.). Významným dokumentem redakní innosti je i asový harmonogram (následnost krok) ešení kartografického díla. Redakce se personáln zabezpeuje podle velikosti a zamení organizace a podle náronosti vydávaného kartografického díla. Pi maximalistickém pojetí mže mít následující obsazení: hlavní redaktor rediguje a ídí veškerou kartografickou innost. Pipravuje a pedává ke schválení ediní plány, jmenuje odpovdné a technické redaktory pro jednotlivá kartografická díla a schvaluje dílí ásti tvorby mapy. Obvykle se jedná o trvalé funkní zaazení v rámci organizace. odpovdný redaktor eší koncepci nového díla. Shromažuje a hodnotí podklady pro vznik mapy, zpracovává redakní plán, spolupracuje s externími pracovníky nakladatelství (vydavatelství), ídí práci podízených redaktor a kartograf-sestavitel, zabezpeuje revizi nátisku aj. Zodpovídá však hlavn za správnost obsahové nápln kartografického díla a za kvalitu jeho zpracování v celém sestavitelsko kartografickém procesu. Je jmenován hlavním redaktorem, resp. redakní radou pro tvorbu nové konkrétní mapy, resp. konkrétní ásti nového kartografického díla. technický redaktor zpracovává všechny úrovn technických projekt. Zodpovídá v celém prbhu vzniku kartografického díla za všechny kartoreprodukní práce technické povahy, které postupn smují ke schválení sestavitelského originálu, nátisku a signálního výtisku. V pípad poteby je redakní kolektiv doplován o výtvarného redaktora (zajišuje ešení estetické složky mapy, nap. návrh obálky), jazykového redaktora (je zodpovdný za jazykovou istotu díla a jeho souástí) apod. Praxe potvrzuje, že krom uvedených redaktor existuje, zejména u malých kartografických dom, jakýsi komplexní redaktor (kartografický editor) kartografického díla, který je projektuje, rozhoduje o jejich grafickém ešení a zabezpeuje celé jejich zpracování po obsahové, technické a organizaní (pípadn i kooperaní a ekonomické) stránce. V rozsáhlých kartografických projektech, nap. pi výrob atlasových dl, plní asto funkci komplexního redaktora pedseda redakní rady. Dalšími významnými leny redakních kolektiv je kartograf - sestavitel, který vyhotovuje konstrukní list a sestavuje vlastní obsah mapy. Výsledkem jeho innosti je sestavitelský originál (SO) (125) -

12 Kartografie II Modul 01 Funkce kartografického kreslie, nebo-li pracovníka s profesionální kresliskou technikou, který zajišoval výslednou kvalitu kresby v podob vydavatelského (kartografického) originálu (VO), jako pedlohy pro další polygrafické zpracování, je již ve vtšin pípad minulostí. Nahrazují ji specialisté v oblasti poítaové grafiky, digitálního tisku apod., kteí pipravují sestavitelský originál, asto s úplným vylouením tradiních fotochemických proces, k pímému tisku na ofsetových strojích. 2.2 Redakní práce pípravné fáze Redakní práce jsou ped zahájením výroby kartografických dl zameny pedevším na tvorbu projektové dokumentace, a to na rzných úrovních. Tvorba, zpracování a vydávání kartografických dl jsou asto dlouhodobou záležitostí, a proto každý vydavatel, resp. nakladatel, velmi peliv zvažuje svoji dlouhodobou strategii i jednotlivé taktické kroky. Má-li firma koncepci a buduje-li si tak pro ni specifický image, jímž se odlišuje od konkurenních firem, musí nutn zpracovávat tzv. ediní plán. V tomto plánu se snaží zachytit trend vývoje kartografie a poptávky po kartografických dílech a jemu pak pizpsobovat rozvoj materiáln - technického a softwarového vybavení firmy. Zpravidla se v ediním plánu vytváí nkolik ediních ad, z nichž každá má svj okruh odbratel. Ediní ady mohou vytváet skupiny jako nap.: mapy a kartografická díla státního mapového fondu, školní atlasy a nástnné mapy, atlasy a mapy pro veejnost (topografické, tematické), kartografické publikace a tiskoviny aj. Dlouhodobý kartografický ediní plán každá firma flexibiln koriguje ve stedndobém ediním plánu, resp. v roním vykonávacím (operativním) ediním plánu. Redakní práce ped zahájením tvorby a výroby kartografického díla mají dále za cíl rozpracovat úvodní nebo ideový projekt díla do konkrétních organizaních a technických podmínek dané organizace. Redakní pípravu ídí hlavní redaktor pracovišt a realizuje ji pedevším odborné pracovišt technického rozvoje ve spolupráci s výrobními pracovišti, ve kterých se zpravidla provádjí zkoušky a testy navrhovaných technologií. Výsledkem redakní pípravy klasických map je zpravidla technický projekt mapového díla nebo jednotlivé mapy, u mén nároných dl mže být technický projekt nahrazen redakn technologickými smrnicemi. Pro digitální databáze se zpracovává provádcí projekt. Vlastní redakní píprava konkrétního kartografického díla musí zahrnovat i analýzu doposud vydaných kartografických dl, pedevším pak posouzení teoretických i praktických zkušeností z jejich zpracování (jsou-li dostupné), ohlas odborné i laické veejnosti na jejich obsahovou a grafickou úrove, jakož i posouzení jejich komerní úspšnosti (125) -

13 Redakní innost pi tvorb a vydávání kartografických dl Dsledkem provedené analýzy mže být alternativní rozhodnutí o píprav absolutní novinky na knižní trh (tzv. 1 vydání) nebo o píprav dalších opakovaných vydáních, a to bud v nezmnné podob (nezmnné vydání), nebo jako doplnné (aktualizované), upravené, resp. pepracované vydání. Nezmnné vydání kartografického díla zobrazuje tentýž stav objektivní reality, jak byl interpretován pi jeho prvním vydání, tj. k datu redakní uzávrky. V aktualizovaném vydání se projeví zmny, ke kterým došlo v pírod od data poslední redakní uzávrky. V upravených a pepracovaných vydáních bývá zvtšen rozsah mapových dl. Nepesáhne-li poet provedených zmn, nebo nezvtší-li se rozsah mapového díla o více než 10 % hovoíme o upraveném vydání, je-li rozsah zmn vtší, pak již hovoíme o pepracovaném vydání Shromáždní a hodnocení podklad Za podkladové (pramenné) materiály pro tvorbu a vydání kartografického díla slouží pedevším tuzemské i zahraniní mapy a atlasy, dále statistické materiály, odborná literatura aj. Jejich vhodnému výbru je nutno vnovat velkou péi, ponvadž jsou jedním z rozhodujících initel úspchu nového kartografického díla. Podkladové materiály mohou být podle stupn využití: základní (pebírá se z nich rozhodující ást obsahu nového kartografického díla), doplkové (pro doplnní dalších složek obsahu kartografického díla), pomocné (obsah se z nich pímo nepebírá, ale slouží k dokonalejšímu poznání kartograficky zpracovávaného prostoru). Je zapotebí vyhledávat co nejpodrobnjší kartografické podklady, pokud možno vždy vtšího mítka než je pipravované dílo (s ohledem na potebu generalizace obsahových prvk). Podklady musí dobe odpovídat svojí tematikou a je vhodné, aby byly ve stejném kartografickém zobrazení jako se pedpokládá u nového díla. Dvodem je pedevším minimalizace zkreslení pi penosu, pedevším grafických, dat. Dležitým hlediskem je i schopnost pímé reprodukce podkladových materiál (nap. map k fotografování pro penesení kresby do nových podklad, digitálních dat v uživatelsky dostupném formátu apod.) Studium zpracovávaného prostoru Dkladná znalost kartograficky vyjadovaného prostoru, jeho prvk a charakteristik, chápaných se zamením na tematiku kartografického díla a potebný stupe generalizace, je jednou z klíových podmínek úspchu vytváeného díla. Za úelem získání základních prostorových charakteristik bodových, liniových a plošných prvk pipravovaného díla je vhodné studovat ze zájmového prostoru krom map i letecké snímky a materiály dálkového przkumu Zem. Pedmtem zájmu jsou pedevším stabilita konfigurace georeliéfu, typy íních sítí a hustotu vodních tok, hustotu osídlení, komunikaní sít, resp. další hospodáské údaje, aj. Výsledkem analýzy dostupných podklad jsou klasifikaní schémata, která pomáhají vymezit - 13 (125) -

14 Kartografie II Modul 01 oblasti se stejnými charakteristikami, resp. jejich komplexy (orografická schémata, rajonizace hustoty vodní a dopravní sít, zemdlské oblasti, prmyslové aglomerace aj.). Jejich doplkem jsou slovní geografické popisy oblastí, které mohou být pímou i nepímou souástí kartografického díla. 2.3 Redakní práce výrobní fáze Redakní práce v prbhu výroby se týkají bezprostedn usmrování tvorby a výroby kartografického díla po stránce obsahové, technické i formální. Do velké skupiny redakních inností výrobní fáze zaadíme ty redakní innosti, které jsou aktivní po celý technologický etzec od tvorby konceptu kartografického díla, pes redakní pokyny, tvorbu sestavitelského a vydavatelského originálu, tvorbu litomakety, tiskových desek až po nátisk, signální výtisk, resp. produkní tisk. Obvykle je rozlišována: odborná redakce, která je zamena pedevším na obsahovou stránku kartografických dl, grafická redakce, která bazíruje na dodržení dohodnutých kompoziních a grafických zásad tvorby kartografických dl a technická redakce, která sleduje soubor technických opatení, umožujících naplnit požadavky odborné a grafické redakce k výrob kvalitního kartografického díla. Velkým tžkým oíškem pro všechny úrovn redakce bývá práce s textem. Textová ást kartografického díla patí k jeho velmi citlivým ástem, nebo tvoí podstatnou ást díla, a už ve form rzných doprovodných text (legendy, geografické aj. popisy území, rejstíky apod.) i ve form geografického názvosloví nap. v mapovém poli. Redakní práce s textem spoívají v jeho: lektorském posouzení jazykové úprav, resp. pekladu, korektue, imprimování. Rukopis dodaný autorem se zpravidla ješt ped jeho pedáním do výroby zasílá k lektorskému posouzení, k jazykové úprav pop. k pekladu do jiného jazyka, pokud jde o publikaci vícejazynou nebo cizojazynou. Teprve po projednání lektorských pipomínek s autorem je možno konenou verzi rukopisu pipravit pro sazbu. Doplní se o nakladatelské a vydavatelské údaje (název publikace, výrobní íslo nebo íslo zakázky aj.) a o pokyny pro sazee. Tyto pokyny obsahují : vyznaení druhu písma (název písma, pop. jeho íslo podle vzorníku), vyznaení šíky sloupce (v topografické míe, u fotosazby v mm), - 14 (125) -

15 Redakní innost pi tvorb a vydávání kartografických dl oznaení ástí textum v nichž se použijí vyznaování písma (podtržení textových ástí, které se mají vysázet výraznji, tj. nap. polotuným písmem, kurzívou apod., pop. ástí, kde má být písmo prostrkáváno), stanovení vzdálenosti dvou po sob následujících ádek (ádkování), meno od základních úaí následující ádky, vetn stanovení meziádkových mezer u titulk a nadpis kapitol a prokládání sazby, vyznaení ádkových zarážek, tj. prázdných míst, která opticky oznaují zaátek odstavce. Používá se zpravidla jeden tverík, tj. výplnk, jehož šíka se rovná výšce kuželky písma, další pokyny pro úpravu sazby, jako nap. sazba do bloku, sazba na sted, sazba na levý nebo pravý praporek, úprava titulk, úprava tabulek aj. poet a druh kopií, které jsou požadovány pro korekturu nebo pro tisk a druh materiálu, na njž má být sazba vyhotovena (nap. fototechnický film s oznaením itelnosti obrazu apod.). Cílem korekturního procesu pi sazb je, aby byl text vytištn bez obsahových a typografických chyb. Korekturního procesu se zúastují jak pracovníci sazárny (samokontrola), tak i autor (domácí autorská korektura), pokud neposlal imprimovaný rukopisný text, a redaktoi, pop. další pracovníci kartografického podniku (domácí korektura, kterou provádí zodpovdný redaktor, resp. redakní rada nebo jím (jí) povená osoba. U kartografických dl vstupuje do korekturního procesu ješt další podmínka, aby obsah doprovodného textu nebo rejstíku byl v plném souladu s obsahem kartografického díla. Závrená korektura textových doplk proto probíhá zpravidla až po korektue nátisku mapy nebo po jejím imprimatur. Pi korektue textu geografického názvosloví vlastního kartografického díla (nap. v mapovém poli) se také využívá bžných korekturních znamének. Zpravidla se však provádí až po korektue nátisku, resp. až po imprimatur grafické ásti kartografického díla, aby obsah textu odpovídal grafickému elaborátu. Pro korekturní a revizní poteby textu se zpracovává korekturní otisk, resp. fotokopie. Tento pak slouží v závislosti na pokroilosti technologického procesu zpracování kartografického díla jako korekturní otisk, a to bu jako sloupcový (první) nebo jako stránkový (druhý) obtah. První korekturu po zhotovení sazby provádí tiskárenský korektor (tzv. domácí korektura). Porovnává pi ní rukopis s prvním obtahem nebo kopií sazby. Protože v této výrobní fázi je sazba dodávána ve sloupcích, nazýváme tento otisk (kopii) sloupcový obtah. Po dokonení domácí korektury provede saze pedepsané opravy a opravený sloupcový obtah zašle ke korektue nakladatelství (jeho redakním složkám) a autorovi, pokud se nejedná o pípad, kdy byl dodán imprimovaný rukopis. Na sloupcovém obtahu se vyznaují potebné zmny a opravy chyb (korektury). Vyznaování korektur se provádí jednotn podle SN Korekturní znaménka a jejich používání (úinnost od 08/2004). Norma rozlišuje znaménka pro: výmnu, vypuštní a vsunutí liter nebo ásti textu, - 15 (125) -

16 Kartografie II Modul 01 zmny v sazb, v umístní exponent a index, zmnu mezer v sazb, zarážky odstavce, novou ádku a zmny druhu písma, zrušení již vyznaené korektury a opravy technických nesprávností v sazb. Korektury se vyznaují iteln a jednoznan dvma shodnými znaménky, z nichž jedno pekrývá chybné místo v textu a druhé se s opravou opakuje na okraji tisku, pokud možno soubžn s ádkou, kde se chyba vyskytla. Korektury se vyznaují zpravidla na pravém okraji tisku. U sloupc širších než 16 c (cca 72 mm) lze korektury uvádt na pravém i levém okraji tisku. Korektura musí být vždy podepsána pracovníkem, který ji provádl a opatena datem. Obr. 2-1 Ukázka korektorských znaek zmna písmena ve slov, znaku nebo íslici zmna nkolika za sebou jdoucích písmen nebo celého slova zmna textu v rozsahu nkolika ádek vypuštní chybného písmena, slova nebo ádky vsunutí jednoho nebo nkolika slov oznaení pomlky 1.7 oznaení spojovníku vsunutí jedné nebo nkolika ádek vsunutí objektu Pokud se provádla autorská korektura, je její výsledek pedán odpovdnému redaktorovi, který zajistí její promítnutí do sloupcové korektury, pedávané sazárn. Množství autorských korektur je omezeno a nesmí obvykle pesáhnout 5 % objemu sazby. Zárove redakce provede pedpis tzv. zalomení sazby, tj. vyznaení úpravy vysázených sloupc do konené podoby stránek. Pitom je teba stanovit délku sloupc a uvažovat i obrázky, které pijdou namontovat do textu, jejich titulky, popis apod. Podle sloupcové korektury a pedpisu pro zalomení sazby vyhotoví saze stránkový obtah (kopii), kterou vrátí nakladatelství (redakci). Ten slouží jako podklad pro stránkovou korekturu, která se provede podle stejných pravidel jako korektura sloupcová. Po ní mže následovat u složitých text nebo pi velkém množství korektur ješt druhá stránková korektura. Poslední korigovaný obtah (kopie) je pedáván šéfredaktorovi k imprimatur (schválení k tisku). Podle imprimované korektury vyhotoví saze pedepsaný tiskový podklad, který se použije pro pípravu tiskové formy. Redakce pipravuje také podklady pro sazbu nakladatelských a vydavatelských údaj (tiráž aj.) (125) -

17 Redakní innost pi tvorb a vydávání kartografických dl 2.4 Závrené redakní innosti Mezi závrené redakní innosti lze zaadit kontrolu provedených oprav a pipomínek k nátisku a ze závrené kontroly signálního výtisku (vývsního archu) a innosti, které smují k úspšné distribuci díla. 2.5 Kontrolní innost Velmi významnou redakní inností je zabezpeování požadovaných kvalitativních parametr grafické ásti kartografického díla. Soubor kontrolních inností, které tyto kvalitativní parametry sledují, oznaujeme jako revizi. Revizní inností se sledují tyto hodnoty stanovené projektem: pesnost kresby, grafická kvalita kresby, úplnost grafického obsahu, pehlednost kartografického díla aj. Revizi podléhají sestavitelský i vydavatelský originál, nátisk, signální výtisk a soutisk árových prvk. Je obvykle, obdobn jako práce s textem, vedena na tech úrovních, a to: pi zpracování kartografických originál pímo výkonnými pracovníky. Jde o tzv. samokontrolu, kterou vždy stvrdí píslušný výkonný pracovník (u vydavatelského originálu nap. grafik, kresli, i specialista na zpracování obrazu, u sestavitelského originálu sestavitel) svým podpisem na daném grafickém elaborátu, v prbhu karto-reprodukních prací (nátisk, signální výtisk) specialisty (korektory) nebo autory autorských originál, na všech úrovních tvorby a výroby kartografického díla odpovdným redaktorem. Revize a pedepisování oprav se vykonává systematicky po prvcích, porovnáním s autorským originálem, sestavitelským i vydavatelským originálem, se soupisem názv aj. elaboráty, které již prošly revizí v nižších fázích technologického procesu zpracovávání kartografického díla. Pedpis oprav se vykonává pomocí konvenních znaek s rozlišením na barevnou podložku. Technika jejího provedení mže mít následující podobu. Pes sestavitelský originál položíme prsvitku se zákresem kartografické sít a s oznaením jejich sloupc a vrstev (jednoznanou identifikací polí kartografické sít). Sestavitelský originál je pak pole po poli srovnáván s píslušnou pedlohou. Vzniklé nesrovnalosti a chyby se zakroužkují na piložené prsvitce, oíslují a pod stejným íslem se uvedou do revizního archu. Na tomto archu se souasn vyznaí formou poznámek i druh chyby a zpsob její opravy (nap. oprav sílu áry, odstra, dopl, zm na apod.). V pípad složitjších map se provádí revize soutiskem árových prvk a následn barev. Zjištné chyby se píší pímo do soutisku tak, že se mapový list rozdlí úhlopíkami na tyi trojúhelníky, z jejichž plochy se pípadné chyby - 17 (125) -

18 Kartografie II Modul 01 (revizní nálezy) vynášejí paralelními vývodkami za píslušnou ást sekního rámu. Tyto vývodky koní na rámeku, který obklopuje sekní rám mapy a písluší té barevné vrstv mapy, z níž pochází revizní nález. Sekní rám je olemován tolika rámeky, kolik barevných vrstev má mapový list. Revizní nález se na konci vývodky oznauje jeho íslem, pípadn se pímo v imperativech pipojí zpsoby jeho odstranní (posu, retuš, oprav, odstra, lícuj, dopl, zm na apod.). Píkazy k odstranní chyb mohou mít i charakter íselných kód, zejména pak u nejbžnjších chyb. Nátisk kartografického díla se zpravidla dává k nahlédnutí objednateli. V pípad poteby lze naídit i druhý nátisk. Jeho provedení je pln v kompetenci odpovdného redaktora. Revizi nátisku schvaluje odpovdný, technický a konen i hlavní redaktor. Po skonení všech revizních prací následuje schválení k tisku (imprimátur). První výtisky kartografických dl slouží obvykle za signální výtisky. Opravy provádjí litografové pímo na tiskových deskách a po vyešení všech oprav se provádí tisk nákladu mapy a jeho distribuce. Jako recenzi oznaujeme odborné posouzení obsahu mapového díla zpravidla externími specialisty. K recenzi se pedkládají první nátisky, resp. první soutisky obsahových prvk po jejich revizi a následn provedené korekci. Oponentura je potebná v pípadech, kdy jsou erpány prostedky pedevším z veejných zdroj (státní píspvky, píspvky grantových agentur apod.), ale asto jsou oponovány i práce, které jsou dotovány z komerních, nadaních aj. podobných zdroj (125) -

19 Projekní píprava kartografických dl 3 Projekní píprava kartografických dl Realizace každého technického díla vyžaduje promyšlenou a vdeckou pípravu. To v plné míe platí i pro kartografická díla, a jsou již vytváená klasickými technologiemi nebo technologiemi podporovanými výpoetní technikou. Vlastnímu zpracování každého kartografického díla proto pedchází jeho projekt. Projekní píprava je první a rozhodující etapou, ve které je konkretizován úmysl vytvoit nové kartografické dílo. Tento úmysl je zpravidla dán spoleenskou objednávkou a požadavky uživatel. Pokud se pipravuje rozsáhlé kartografické dílo (nap. velké atlasy, mapové soubory aj.) zpracovává se tístupová projektová dokumentace. Složitost zpracovávaného projektu kartografického díla závisí na jeho charakteru a úelu a v neposlední ad i na serióznosti nakladatele. Kartografické dílo musí být projektován tak, aby plnilo následující uživatelské funkce: 1. informaní funkci, která vyjaduje jeho schopnost rychle a spolehliv poskytovat informace o poloze a základních charakteristikách zobrazených topografických objekt a jev v zájmovém území; 2. funkci modelu vyjadující schopnost sloužit jako model pro odvozování geometrických a jiných vztah mezi topografickými a jinými objekty a jevy a jejich charakteristikami, tedy lze zjišovat geometrické charakteristiky jednotlivých objekt a jev (délka, šíka, obvod, plocha, objem aj.), dále jejich topologické vztahy (sousedství) a vztahy mezi jejich atributy; 3. funkci podkladu pro modelování, projektování a plánování, jež se uplatuje v pípadech, že se s využitím kartografického díla zakládá njaký úmysl budoucí innosti nebo se projektuje njaké technické dílo v krajin, které teprve bude realizováno. Tato funkce se uplatní i v pípadech, pokud se studují možné dsledky realizace budoucího stavu, a to jak plánovaného (nap. stavba dopravních cest a jejich vliv na okolní prostedí) nebo neplánovaného (nap. možné dsledky úink pívalové vlny pi protržení pehradní hráze, která by se mla teprve stavt nebo je již v provozu); 4. funkce prostedku automatizace ízení realizaního procesu projektovaných a plánovaných zámr. Tato funkce se uplatuje napíklad pi orientaci za pohybu (po zemi i ve vzduchu), pi koordinaci nebo sledování pohybu vtšího množství objekt (ízení letového provozu, sledování vzdušné situace ve vymezeném regionu, sledování pohybu pepravních prostedk apod.), ízení a sledování prbhu výstavby dopravních a jiných staveb; 5. ilustraní funkce, která vyjaduje schopnost kartografického díla sloužit k ilustraci situace, pedávání zpráv po technických pojítkách apod.; 6. funkce podkladu pro odvozování dalších druh model objektivní reality. Digitální databáze mohou uchovávat takka neomezené množství dat. Z tchto dat je možno odvozovat další databáze prostými nebo podmínnými výbry a analýzou jejich dat, Digitální databáze jsou využívány pedevším pro kartografickou tvorbu podporovanou výpoetní technikou, a to jak pro tvorbu topografických, tak i širokého spektra speciálních (tematických) map. Cílem projekní pípravy je: - 19 (125) -

20 Kartografie II Modul 01 stanovit základní koncepci kartografického modelu, vyešit problémy spojené s definicí informaního obsahu a jeho strukturací, navrhnout rámcovou technologii, organizaci a metodiku ízení prací, vyešit základní otázky ekonomického a materiálního zabezpeení tvorby modelu, stanovit asový harmonogram a podmínky jeho plnní. Projektová píprava každého kartografického díla se eší ve vazb na ediní plány jednotlivých nakladatelství a probíhá na úrovni úvodního (ideového) projektu a technického projektu. 3.1 Úvodní projekt U složitjších kartografických dl se úvodní projekt zpracovává ve dvou etapách, a to jako zadání úlohy a jako (vlastní) úvodní projekt. První etapu tvoí zadání úlohy, v nmž se na základ objednávky formulují základní, asto jen pedbžné údaje a informace o úelu, obsahu a metodách kartografického zpracování a vydání kartografického díla. Takto zpracovaný text mže vzniknout podle požadavk složek, organizací nebo institucí, které vydání díla nárokují (nap. orgány státní správy) nebo na základ przkumu trhu, kdy se ukáže, že daný model by byl na trhu dobe uplatnn (komerní organizace). Mže být zpracován také pro poteby testování zájmu veejnosti o plánované (uvažované) kartografické dílo, k vyhlášení konkurzního ízení na zpracování konkrétního kartografického díla aj. V zadání úkolu musí být rámcov formulovány všechny hlavní zásady týkající se obsahu a metod zpracování kartografického díla a podmínky jeho vydání. Zadání úkolu pro výrobní podnik nebo zabezpeující organizaci vydává v pípad státní správy ústední složka píslušného resortu, v pípad komerních organizací jejich vedení. Zadání úkolu potom zpravidla obsahuje následující body: pedbžný název díla, úel díla, zaazení díla do stávajícího systému produkce, uplatnní standard jak národních, tak mezinárodních, rozsah zpracovávaného území, obecné požadavky na obsah, v pípad kartografického výstupu základní formální úprava mapového listu a zpsoby znázornní obsahu, výet orgán a organizací, které se na tvorb budou podílet, finanní a ekonomické zabezpeení, pedpokládaný termín dokonení, - 20 (125) -

21 Projekní píprava kartografických dl další údaje nezbytné pro zahájení projekní pípravy. Forma zadání mže být i strunjší a jednodušší, pokud se nejedná o zásadní dílo nebo pokud ústední složka pedá pravomoci k jednání s uživateli výrobní organizaci. V tomto pípad ústední složka zpravidla dává pouze základní rámec budoucího díla, jako je: pedbžný název díla, jeho úel, podílející se organizace vetn organizací budoucího uživatele, finanní a ekonomické zabezpeení pedpokládaný termín dokonení. Zadání ke zpracování rozsáhlých mimorezortních nebo mezinárodních projekt jsou obvykle projednávána na zasedání odborných mezirezortních nebo mezinárodních komisích. Pijaté zásady z tchto jednání jsou potom závazné pro všechny úastnné strany. Druhá etapa, oznaovaná jako úvodní projekt (v pípad pípravy digitálního kartografického modelu jako ideový projekt), obsahuje rozpracované zásady uvedené v zadání úlohy. eší a odvoduje všechny zásadní odborné, obsahové, technologické, organizaní, ekonomické a finanní otázky, které jsou nezbytné pro redakní pípravu mapového díla v podmínkách konkrétního kartografického podniku. Úvodní projekt má asto charakter vdeckotechnického díla, a proto je asto ešen jako úkol vdeckotechnického rozvoje s využitím metodiky vdecké práce. Je zde zpravidla nutné provádt potebné analýzy výsledk uživatelského przkumu, obdobných mapových dl, použitelných podklad, dále vykonat potebné experimentální práce, teoretické rozbory a praktické zkoušky navrhovaného obsahu i zpsobu jeho znázornní. Zpravidla jsou i provádny experimentální zkoušky navrhované technologie zpracování mapy. Na výsledcích tchto prací do znané míry závisí úspšnost budoucího díla a jeho užitná hodnota. Výsledný úvodní projekt zpravidla obsahuje textovou ást a pílohy. Textová ást je obvykle ešena v tchto ástech: konkretizace úelu, název a specifikace tematického zamení, polohové a výškové mítko a jeho zdvodnní, volba geodetického polohového a výškového referenního systému volba zobrazení, rám mapy a klad mapových list, návrh obsahu, návrh znakového klíe, výbr podklad, návrh technologie, - 21 (125) -

22 Kartografie II Modul 01 organizaní a ekonomické zabezpeení výroby. a) konkretizace kartografického díla Je klíovým initelem celkové kompozice díla, a to nejen ve fází projektové ale i ve fázi výrobní, a proto musí být provedena velmi detailn a pesn. V praxi to znamená jednoznan stanovit: úel kartografického díla, tedy k emu má toto dílo sloužit. ím konkrétnji se podaí úel definovat, tím je jednodušší stanovit celkovou koncepci a požadavky na budoucí dílo. Ze stanoveného úelu musí být zejmé, zda jde o dílo urené pro státní správu, armádu, školy, jde-li o dílo všeobecn informaní nebo technické apod., tzn. zda je schopno plnit funkce, které jsou pro splnní píslušného úelu potebné; okruh budoucích uživatel a jejich pevládající požadavky. Je nutné zhodnotit úrove vzdlání a kvalifikaci budoucích uživatel, jejich praktické zkušenosti s využíváním map. Dále je nutné peliv posoudit poteby pro praktické využití map a úkoly, které se budou pomocí map ešit; prostedí, ve kterém se budou mapy pevážn používat a pevládající zpsob jejich využívání. Jiné budou požadavky na mapy, které se budou využívat pevážn v terénu nebo v interiéru, jiný zpsob zobrazení obsahu nebo jiné použité barvy budou v pípad, že se mapami bude pracovat za denního nebo umlého svtla i ve svtle urité vlnové délky, jiné mapy budou pro práci jednotlivce a jiné pro práci ve skupin a pod.; zpsob užití a práce s mapou. Je nutné posoudit, zda se mapy budou používat k detailnímu studium terénu s využitím kartometrických metod nebo zda se mapy budou používat pedevším pro všeobecné studium geografických i jiných podmínek na zobrazovaném prostoru; druh a typ mapy, který vychází z jejího úelu. Je nutné stanovit, zda se bude jednat o mapu pro podrobné územní plánování, mapu topografickou, všeobecn zempisnou, tematickou analytickou nebo syntetickou; místo pipravovaného díla mezi jinými mapami. Zde je nutné stanovit, zda se mapa vytváí jako nezávislé dílo nebo je souástí njakého souboru sjednoceného úelem (mapy topografické, mapy tvoící njakou mítkovou adu, mapy obsažené v jednom atlase), zda bude obsah mapy standardizován podle národního nebo mezinárodního standardu, atd. b) název díla a specifikace jeho tematického zamení Název musí být krátký a výstižný. Musí z nj být zejmá dominance prvk, tj. ml by sdlovat druh i tematiku díla, jeho základní vlastnosti, a ml by navozovat (lokalizovat) i zobrazované území. c) polohové a výškové mítko (mítka) Mítko mapy ovlivuje podrobnost a pesnost znázornní obsahu, pesnost jeho studia a možnosti ešení kartometrických úloh na mapách. Proto mítko mapy musí být vždy podízeno úelu a tematickému zamení mapy. V této - 22 (125) -

23 Projekní píprava kartografických dl fázi projektové pípravy je na jeho základ definován také plošný rozsah území na jednom mapovém listu. Mítko je vždy spjato i s použitým kartografických zobrazením. Zejména u map zobrazující velkou ást povrchu Zem je nutné uvažovat, že vlivem zkreslení je skutené mítko mapy v rzných ástech mapového listu rzné. Stanovení mítka mapy je nutné posuzovat rozdíln pi projektování topografických a všeobecn zempisných map. Topografické mapy zpravidla zobrazují daný zájmový prostor na více mapových listech, které tento prostor systematicky pokrývají. Prakticky na celém svt se pro n ustálila jednotná mítková ada: 1:10 000, 1: (i 1:20 000), 1:50 000, 1: , 1: (nebo asto i 1: ), 1: a 1: Protože koncepce topografických map jednotlivých mítek je v podstat ve všech státech stejná, lze na základ mítka usuzovat o jejich pevažujícím úelu (napíklad topografické mapy do mítka 1: jsou používány zpravidla pro orientaci v terénu, mapy mítek menších než 1: jsou ureny zejména pro plánování a ízení innosti na terénu). Mítko všeobecn zempisných map nebývá pedem pevn stanoveno a musí být proto v prbhu projekní pípravy stanoveno. Volí se na základ následujících hlavních kritérií: fyzické rozmry zobrazovaného území, formát mapového listu, hustota budoucího obsahu mapy, zabezpeení pehlednosti a itelnosti mapy. Pomocným kritériem je i pípadné zalenní nové mapy do mapového souboru (napíklad atlasu, souboru map spojených njakou tematikou apod.). Pi stanovování mítka map, které jsou urené pro nižší stupe základní školy je nutné uvažovat i to, zda žáci budou schopni mítko mapy pochopit jako výraz daný zlomkem. Výsledné mítko mapy by mlo být voleno tak, aby pro budoucího uživatele bylo pehledné a umožovalo mu snadné pevody délek a ploch mezi mapou a skuteností. Je vhodné používat následující ustálená mítka: 1: , 1: , 1: , 1: , 1: , 1: , 1: , 1: , 1: , 1: , 1: , 1: , 1: V pípad volby mítkové ady, nap. pro atlas, je teba také zvážit jejich úspornost a volit pomr následných mítek jako násobek nejlépe celým íslem. d) kartografické zobrazení Kartografické zobrazení musí být projektováno s ohledem na požadavky zkreslení kresby, které vycházejí z úelu kartografického díla. Ve vazb na nj je pak v této fázi charakterizován polohový a výškový systém, navrhován charakter sekního rámu a jeho dlení i charakter konstrukních sítí. Kartografické zobrazení musí maximáln vyhovovat budoucím uživatelm kartografického díla a musí jim umožovat ešení jejich úloh. Pokud pímo - 23 (125) -

24 Kartografie II Modul 01 zadavatel nepožaduje urité zobrazení, je nutné tuto volbu provést na základ následujících kritérií: geografická poloha zobrazovaného území, tvar zobrazovaného území, rozsah zobrazovaného území, pevládající charakter prací, k nimž bude budoucí uživatel mapu používat, charakter zobrazovaných objekt a jev. Každé zobrazení vždy zkresluje délky, plochy nebo úhly (smry) a je proto vždy nutné znát všechny charakteristiky uvedených zkreslení a to jak z hlediska jejich maximálních hodnot, tak i z hlediska jejich prostorového rozmístní na celém zobrazovaném území. e) geodetický referenní polohový systém a výškový systém Volba geodetického referenního polohového a výškového systému vychází z pedevším z poteb budoucích uživatel mapy. Referenní systémy ovlivují jak pesnost lokalizace zobrazovaných objekt a jev, tak i použití technických prostedk pi práci s mapami (nap. pijíma GPS pi navigaci v terénu). Volba referenních systém závisí také na požadavcích zadavatele na realizaci mezinárodních dohod a zapojení pipravovaného mapového díla do mezinárodní kooperace. To se týká nap. vojenských topografických a speciálních standardních map nebo úelových vydání, které respektují geografickou politiku NATO. Státní mapová díla se zpravidla zpracovávají v národních geodetických referenních systémech (nap. v eské republice S-JTSK nebo donedávna i S- 1942/83 a výškový systém Balt po vyrovnání). Stále více stát však postupn pechází k celosvtovým polohovým referenním systémm, napíklad WGS- 84, resp. ETRS. Dvodem tohoto pechodu je vedle zabezpeení interoperability v rámci koalice i snadnjší používání technologií GPS v mapování a navigaci. Výškové systémy zstávají vtšinou zachovány národní, jsou však oznaovány jako MSL (Mean Sea Level). N jejich sjednocení se však také velmi intenzivn pracuje (v Evrop nap. výškové systémy EULN nebo EUVN). Pro mapy menších mítek se pro definici geodetického referenního systému zpravidla používá referenní koule. Zempisné souadnice na této kouli se vypoítají transformací z geocentrických nebo zempisných souadnic na referenním elipsoidu, nkdy, pokud uživatel nepožaduje vysokou polohovou pesnost nebo se tvoí mapa malého mítka, je možné pímo používat zempisné souadnice elipsoidu jako zempisné souadnice referenní koule. f) zrcadlo mapy a klad list Formát mapy (vymezení jejího zrcadla) a klad mapových list je závislý na zobrazovaném území, mítku mapy a použitém zobrazení. Rám mapy je možné vymezit rznými zpsoby, nejastji pak ástmi poledník a rovnobžek nebo útvarem rovinné geometrie (pravoúhelníkem, lichobžníkem) (125) -

25 Projekní píprava kartografických dl Zobrazované území mže být na nkolika listech nebo na jen na jednom mapovém list. Státní mapová díla jsou typická tím, že území zobrazují na listech v systematickém kladu a každý list má své oznaení, které jej v tomto kladu pesn identifikuje a souasn lokalizuje jeho polohu v geodetickém referenním systému. Oznaení list mže být systematické v rámci jednoho mítka nebo v rámci celé mítkové ady (nap. vojenské topografické mapy) nebo jsou jednotlivé listy prbžn íslovány (nap. topografické mapy Rakouska). Všeobecn zempisné mapy mívají klad list i nesystematický a vzájemn se pekrývající. Pekrývající se listy jsou asté i pi vydávání map pro volnoasové aktivity (turistické, vodácké, cykloturistické mapy). V každém pípad je nutné v úvodním projektu stanovit: klad mapových list, systém jejich íslování a oznaování, rámové a mimorámové údaje. Pokud se mapy vytváejí jako úpln samostatné nebo jako souást uceleného souboru (atlasu, mapového souboru) avšak bez nutnosti pesné návaznosti jednotlivých list, zobrazované území se umisuje na mapovou plochu pevážn tak, aby stední poledník procházející územím byl kolmý na severní nebo jižní rám mapy a území bylo situováno pibližn uprosted mapové plochy. Vlastní umístní zrcadla mapy lze ešit buto na vhodné map (zejména z hlediska zobrazení, které by mlo být totožné nebo alespo píbuzné zobrazení budoucí mapy) menšího mítka prsvitkou, na níž je zakreslen obrys budoucího mapového listu v mítku podkladové mapy, nebo lze využít i digitální geografické databáze. Ve vhodném programovém prostedí lze tuto databázi vizualizovat a pomocí vhodné grafické masky reprezentující budoucí mapový list najít jeho vhodné umístní. Pi vymezování zrcadla mapy se stává, že nkteré okrajové ásti území pesahují rám. Pesahující území je možné ešit: zmenšením polohového mítka mapy, zvtšením formátu mapového listu, zobrazením pesahujících ástí pes vnitní rám mapy, zobrazením pesahujících ástí v samostatných výezech, zobrazení území na více mapových listech. Zmenšení mítka mapy je zpravidla komplikované, protože mítko je urováno z více faktor. Problematická bývá i zmna formátu mapy, i když v nkterých pípadech se mže zdát jako vhodné ešení. Formát mapy je ale asto dán maximálním formátem tiskového stroje nebo tiskárny poítae, rozmrem atlasu nebo knihy i jiné pomcky, pokud je mapa jejich souástí apod. Pesah kresby pes vnitní rám mapy je možný tehdy, pokud je šíka okraj mimo vlastní mapové pole dostatená. V tomto pípad by pesah neml být vtší nž polovina šíky vnjšího rámu od okraje papíru a poet pesah na jednom mapovém list by neml být vtší než ti. asto se volí i metoda - 25 (125) -

26 Kartografie II Modul 01 samostatných výez umístných ve volných ástech mapového listu. V tomto pípad jsou pesahující ásti zpracovány jako samostatné mapy. Ve výezech se však nemusí zobrazovat pouze pesahující ásti území, ale i jeho logické souásti, které jsou mimo dané území (ostrovy, závislá území aj.) nebo i detaily vybraných ástí zobrazovaného území zpracované ve vtším mítku (významné lokality, plány mst, atd.) i doplující informace v grafické nebo textové podob (kartogramy, kartodiagramy, statistické informace, apod.). Obr. 3-1 Vymezení zrcadla budoucí mapy (pevzato) Nelze-li uplatnit ani jednu z pedchozích metod, je nutné uzemí rozdlit na dv nebo více ástí a každou z nich zobrazit na samostatné map. V tomto pípad je nutné rozhodnout, zda výsledná mapa celého území bude složena z jednotlivých ástí po jejich slepení nebo zda každá ást bude využívána samostatn. Souasn je nutné stanovit velikost pekryt mezi jednotlivými mapovými listy. Po definitivním vyešení všech otázek se výsledné zrcadlo mapy vykreslí v mítku vydání mapy, doplní se do nho všechny matematické prvky (rovinná pravoúhlá nebo zempisná sí v daném intervalu, pípadná hlásná sí, pekrytová sí, mítko mapy, apod.), dále název a oznaení mapy, její vydavatel, íslo její edice, vyjádení kladu listu, údaje o referenních systémech, pípadn i poloha legendy mapy atd. Tento kompletní dokument se nazývá maketa mapy. Maketa mapy dává ucelenou pedstavu o budoucí map a její celkové kompozici. Má grafickou podobu a je nedílnou souástí píloh zpracovávaného projektu. Má-li mapové pole vyplnit celý formát mapy, pak hovoíme o píprav mapy na spadnutí (na spad). Maketa mapy se vytváí jak pro jednotlivé mapy, tak i pro mapy, které jsou souástí ucelených mapových soubor, nap. topografické mapy, mapy JOG, základní mapy apod. V tomto pípad se maketa mapy vytváí pouze pro jeden - 26 (125) -