Základy rostlinné výroby

Transkript

1 Základy rstlinné výrby Zpracval ing. Cígler Václav, Ktyza Antnín 1. Základy slžky prstředí pr růst a vývj rstlin 2. Základní bilgie rstlin 3. Půda 4. Výživa a hnjení rstlin 5. Osiv a sadba 6.. Zpracvání půdy 7. Setí a sázení 8. Ošetřvání prstů v průběhu vegetace 9. Pěstvání plních pldin 10.Pícniny 11.Strje a zařízení pr manipulaci s materiálem a dpravu 1

2 Základní slžky prstředí pr růst a vývin rstlin Meterlgie - vědní br,který studuje a vysvětluje fyzikální jevy a děje prbíhající v vzduší. Meterlgické prvky vyjadřují fyzikální stav atmsféry. Mezi nejdůležitější patří tlak vzduchu, vlhkst vzduchu, blačnst, srážky, sluneční svit, teplta vzduchu a půdy, vítr, elektrické, ptické a akustické jevy v vzduší. Všechny můžeme buď měřit meterlgickými přístrji, neb dvdit, ppř. vypčítat. Meterlgické prvky splu navzájem suvisejí a jak celek charakterizují kamžitý stav, který nazýváme pčasím. Klimatlgie - sleduje dluhdbé charakteristiky pčasí určitéh místa, blasti. Jak klima značujeme dluhdbý (statisticky zpracvaný) průběh pčasí v určitém místě, blasti 1.1. Pvětrnstní a klimatičtí činitelé Plynným balem Země je vzduší, čili zemská atmsféra, která bsahuje směs plynů, zvláště dusík, kyslík, xid uhličitý.v malém mnžství bsahuje argn, kryptn, vdík a některé plyny. Vzduch bsahuje i škdlivé příměsi SO, CO, NO a výfukvé plyny. Zemědělsku výrbu nepříznivě vlivňuje zvláště zvýšený bsah xidu siřičitéh (SO 2 ) v místech, kde se spaluje velké mnžství uhlí s vyským bsahem síry. V vzduší jsu vždy bsaženy tuhé částice různé veliksti, které snižují průzračnst vzduchu a phlcují sluneční záření. Nejvíce tuhých částic bsahuje velkměstská atmsféra, nejméně vzduch v hrských a lesnatých blastech a nad ceánem. V atmsféře je bsažena i vdní pára a prdukty její kndenzace ledvé krystalky a kapičky vdy různé veliksti, které vytvářejí kuřm, ppř. tvří mlhu a blaky. Spdní vrstvu atmsféry, sahající v naší zeměpisné šířce d výše asi 10 km, nazýváme trpsféra. Nad tut vrstvu leží tzv. vlná atmsféra, u které se čast rzlišují dvě vrstvy: stratsféra (asi d výše 80 km) a insféra (asi 800 km). Nejzávažnější fyzikální děje důležité pr vývj pčasí prbíhají v trpsféře. Trpsféru dlišují d statních vrstev vzduší tyt typické znaky: teplta vzduchu s rstucí výšku ubývá průměrně 60C na 1 km výšky teplta na hrní hranici trpsféry je klem 600C v trpsféře je sustředěna veškerá vdní pára bsažená v vzduší, včetně prduktů kndenzace (blačnst) a tuhých i plynných příměsí, celá vrstva je neustále prmíchávána ve směru vdrvném i svislém, trpsféra představuje nejhustší vrstvu atmsféry (bsahuje přibližně tři čtvrtiny veškeré hmty vzdušnéh balu Země) Tlak vzduchu a jeh měření Tlak vzduchu - je síla, kteru půsbí atmsféricky vzduch na zemský pvrch a také na všechny bjekty v vzduší Tlak vzduchu s výšku vždy klesá, a t na každých 5,5 km výšky na plvinu půvdní hdnty. Nrmální barmetrický tlak dpvídá přibližně průměrnému tlaku vzduchu na hladinu mře a jeh hdnta je 1013,25 hektpascalu (jedntka pužívaná k měření tlaku vzduchu). Tlak vzduchu je velmi prměnlivý meterlgický prvek. Jeh výkyvy d průměrné hdnty jsu nepravidelné a suvisí s průběhem pčasí. Rzpětí nejvyšších a nejnižších pzrvaných hdnt přepčtených na hladinu mře u nás činí 940 až 1060 hektpascalů. Biklimatický význam tlaku vzduchu je buď přímý, kdy tlak vzduchu vlivňuje funkce dýchacích rgánů a krevní běh u vyšších živčichů i u člvěka, neb nepřímý, kdy vlivňuje celu bisféru dchází např. k prudění vzduchu, vlivňuje se výpar vdy z pvrchu a tím i transpirace rstlin. 2

3 Tlak vzduchu se měří tlakměry čili barmetry. K přesnému měření na meterlgických stanicích se pužívají rtuťvé barmetry, pr běžné měření kvvé barmetry nebli aneridy. Prudění vzduchu vzniká vlivem různéh tlaku vzduchu na různých místech zemskéh pvrchu. Vzniká tím vítr. Vzduch se přesuvá z míst vyššíh tlaku vzduchu na místa nižšíh tlaku vzduchu. Měříme směr, rychlst a nárazvst větru. Rychlst větru závisí na veliksti rzdílu tlaku vzduchu a na překážkách, které jsu větru v cestě na zemském pvrchu. Rychlst větru se měří anemmetry. Směr větru se zjišťuje větrnu směrvku a vyjadřuje se světvými stranami, dkud vítr přichází. Nárazvst větru se zjišťuje anemgrafem, který zaznamenává změny rychlsti větru. Mírný vítr půsbí příznivě na vývj rstlinných rganismů, silný vítr může rstliny pškdit. Hlavním příznivým účinkem větru je t, přemísťuje vzduchvé hmty z městských a průmyslvých blastí, a tím zlepšuje živtní pdmínky v těcht aglmeracích Zářivá energie Slunce a Země a její bilance Veškerý živt na Zemi i všechny děje v atmsféře jsu bezprstředně pdmíněny zářivu energií Slunce. Pramenem energie slunečníh záření je skladebná termnukleární přeměna vdíku na hélium. Slunce vyzáří ve frmě elektrmagnetickéh vlnění každu sekundu 4,2 mil tun své hmty d ksmickéh prstru. Puze nepatrná část tét energie dpadá na zemský pvrch. Pvrch Slunce je velmi slžitý a každá jeh část se stává samstatným zdrjem záření, které je směsí záření různých vlnvých délek a vytváří tzv. spektrum.část slunečníh spektra je světelné nebli viditelné záření (400 až 800 nanmetrů). Záření kratších vlnvých délek se nazývá ultrafialvé (méně než 400 nm), záření s vlnvými délkami delšími než 800 nm je záření infračervené. Energie i spektrální slžení slunečníh záření na zemském pvrchu se liší d záření dpadajícíh na hranici atmsféry. Část energie Slunce je phlcvána a rzptylvána v atmsféře, část se dráží zpět d ksmickéh prstru. Sluneční záření je tedy p průchdu atmsféru vždy slaben. Účinky slunečníh záření na živé rganismy jsu mnhstranné. Sluneční záření je zdrjem tepla a světla, základní pdmínku prudění vzduchu a vlivňuje výpar vdy na zemském pvrchu. Je rvněž přímým zdrjem energie pr ftsyntézu zelených rstlin. Zemský pvrch i vzdušný bal Země nepřetržitě vyzařují elektrmagnetické vlnění stejně jak Slunce. Na rzdíl d slunečníh záření, které nazýváme krátkvlnným, je záření Země dluhvlnné. Při průchdu atmsféru je dluhvlnné záření zeslabván drazem, phlcván a rzptylván. Bilance příjmu a výdeje tepelné energie Země: sluneční energie přichází ve frmě krátkvlnnéh záření, část se dráží ihned v atmsféře neb až na zemském pvrchu a jak dražené záření dchází nevyužita zpět d ksmickéh prstru phlcené záření (rzdíl mezi dpadajícím a draženým) se mění v tepl a účastní se jak hnací síla všech meterlgických dějů v atmsféře, tat energie se však v vzduší nehrmadí a dchází plynule d meziplanetárníh prstru jak dluhvlnné záření (jinak by teplta Země a atmsféry stupala a všechen živt by zanikl). Pr ptřeby meterlgie a klimatlgie měříme během dne v určených hdinách délku slunečníh svitu slunměry nebli heligrafy. Energie zářivých tků vyskytujících se v atmsféře měříme pyranmetrem. Intenzitu světlení přirzeným neb umělým zdrjem měříme luxmetry Teplta půdy a vzduchu Teplta je fyzikální veličina, která udává stav tepelné rvnváhy tělesa s jeh klím. Většinu se pr měření teplty pužívá stupeň Celsiův. Ve svrchních vrstvách půdy prbíhají neustále změny teplty, způsbvané prměnlivu intenzitu slunečníh záření, výparem vdy z půdy, barvu půdy, zastíněním, rstlinným prstem neb sněhvu pkrývku. Výrazný vliv má také expzice pvrchu půdy ke světvým stranám. Nejteplejší jsu jihzápadní a jižní svahy. Během dne klísá teplta pvrchu půdy, maxima dsahuje klem 13. hdiny a minima před výchdem slunce. Oblačnst značně zmenšuje rzpětí nejnižších a nejvyšších teplt 3

4 právě tak jak hustý prst neb sněhvá pkrývka. V hlubších vrstvách půdy se denní průběh teplty prjevuje méně než na pvrchu. V hlubce přibližně 1 m denní klísání zaniká, takže v tét vrstvě je stálá denní teplta. Rční průběh teplty půdy je dán různým příjmem energie slunečníh záření během rku. Nejvyšší průběrné teplty pvrchu se vyskytují v červenci a srpnu, nejnižší v lednu a únru. Rční klísání teplty půdy mizí v hlubce klem 20 m. Od tét hlubky teplta země vzrůstá na každých 100 m 3,3 C. Sluneční záření se při průchdu vzduším pdílí na přímém hřívání vzduchu pměrně mál. Zdrjem tepla pr vzdušný bal Země je zemský pvrch. Teplta vzduchu nad rvným pvrchem klísá během dne v závislsti na tepltě půdy a vlivem dalších fyzikálních jevů. Maxima dsahuje teplta klem 14. až 15. hdiny, minima při výchdu slunce. V rčním průběhu teplty vzduchu se zjišťují nejvyšší hdnty většinu v červenci, nejnižší v lednu a únru. Vyšší vrstvy vzduchu se zahřívají pruděním a svislu výměnu. Prt nejteplejší vzduch je bezprstředně nad zemí a d výšky teplta klesá (snižuje se v průměru 0,6 C na 100 m). Velmi výrazně se prjevuje snižvání teplty vzduchu v závislsti na výšce zejména za jasných a bezvětrných ncí Příjem tepla se zastaví p západu slunce, ale země vyzařuje energii, a tím se chlazuje. Při chlazení pvrchu začne země debírat tepl ze vzduchu, takže těsně nad pvrchem půdy je teplta vzduchu 6 C i více nižší než ve výšce 2m- Tent jev se nazývá tepltní inverze, která umžňuje vzniky přízemních mrazíků. Teplta půdy i vzduchu se měří rtuťvými, lihvými neb kvvými teplměry. Teplta půdy se měří v hlubkách 5, 10, 50 a 100 cm, teplta vzduchu se měří ve stínu třikrát denně v 7, 14 a 21 hdin Vda a její bilance na zemském pvrchu Vda se vyskytuje na zemském pvrchu a v atmsféře ve třech skupenstvích jak vdní pára, vda, neb led (sníh). Při klběhu vdy přechází čast z jednh skupenství d druhéh. D vzduchu se vda dstává vypařváním z vdních hladin, z půdy ale i z rganismů. Za rk se vypaří nejvíce vdy z hladin ceánů. Intenzitu výparu vlivňuje teplta pvrchu zemskéh, teplta a vlhkst vzduchu, tlak vzduchu a rychlst prudění vzduchu. Vypařvání z mří a ceánů vlivňuje kncentrace slí ve vdě. Vlhksti vzduchu rzumíme mnžství vdní páry bsažené ve vzduchu. Její mnžství stále klísá. Nasycený vzduch bsahuje maximální mnžství vdní páry, které může pjmut. Označuje se jak maximální vlhkst vzduchu. Abslutní vlhkst vzduchu je údaj tm, klik gramů vdní páry skutečně bsahuje 1 m 3 vzduchu. Relativní vlhkst udává v prcentech pměr mezi maximální a abslutní vlhkstí vzduchu. Sytstní dplněk udává rzdíl mezi maximální a abslutní vzduchu, udává klik vdy chybí d úplnéh nasycení vzduchu. Teplta rsnéh bdu je teplta, na kteru je třeba chladit vzduch, aby byl nasycen vdní páru v něm bsaženu. Vlhkst vzduchu se měří pmcí vlhkměrů. Nejčastějším typem je vlasvý vlhkměr, zalžený na principu změny délky dmaštěnéh lidskéh vlasu v závislsti na relativní vlhksti vzduchu. V meterlgických stanicích se pužívají k měření vlhksti vzduchu psychrmetry, zalžené na principu rzdílu teplt na zvlhčeném teplměru a suchém teplměru. Kndenzace vdní páry v vzduší nastává p úplném nasycení vzduchu vdní páru a vznikají při ní buď kapičky vdy, neb ledvé krystalky. Při kndenzaci se vytvářejí ve vyšších vrstvách atmsféry blaky, v nižších vrstvách mlha, jinvatka apd. Oblaky mají růstný tvar a strukturu. Oblačnst dělíme na nízku, střední a vysku. Pdle tvaru a struktury na slhvitu (stratus) a kupvitu (cumulus). Nejvyšší vrstvy blačnsti tvří řasy (cirus), jsu z ledvých krystalků. Úhrn vdních srážek se měří srážkměry mbrmetry neb registračními přístrji mbrgrafy. Jeden milimetr srážek je vyjádřením jednh litru vdy spadléh na jeden metr čtvereční země. Vlasvý vlhkměr ukazuje na stupnici relativní vlhkst vzduchu v prcentech. Při pklesu vlhksti se vlasy stahují, při jejím zvyšvání se natahují. V prašném prstředí je třeba vlhkměr pravidelně čistit. 4

5 1.6. Pčasí a pdnebí Synptická meterlgie nepřetržitě sleduje stav a vývj pčasí na celé zeměkuli. Její základní pracvní metdu jsu měření a pzrvání na celé zeměkuli, a t i pmcí radilkátrů a meterlgických družic. Pzrují se zvláště phyby vzduchvých hmt, teplta vzduchu a další pdstatné meterlgické prvky. Zjištěné údaje se zakreslují d pvětrnstní synptické mapy, kde jsu vyznačeny blasti tlakvých výší, tlakvých níží, plhy frnt, blasti srážek a další důležité údaje. Tlakvá výše anticyklóna je blast tlaku vzduchu, kde bývá většinu pěkné pčasí s bezvětřím, v létě velmi teplé, i v zimě slunečné, ale mrazivé. V nížinách se na pdzim a v zimě v blastech vyššíh tlaku vzduchu vyskytují mlhy. Tlakvá níže cyklóna je blast nízkéh tlaku vzduchu, kde se většinu setkává teplý a studený vzduch a vytváří frntální systém s teplu a studenu frntu. Phybuje-li se teplý vzduch směrem d studenéh, vytváří se teplá frnta, charakteristická typicku vrstevnatu blačnstí s déletrvajícím deštěm a p přechdu frnty teplením. Vkliňuje se studený vzduch pd teplý, vzniká studená frnta, charakteristická mhutnu kupvitu blačnstí, krátkými vydatnými srážkami, v létě i krupami, buřkami a p přechdu d frnty chlazením. Okluzní frnta vzniká tak,že se studená frnta spjí s teplu frntu a teplý vzduch je jen ve výšce. Pčasí na kluzní frntě má znaky teplé i studené frnty. Pr ptřeby všech bčanů i zemědělství vydávají meterlgické ústavy z pdkladů mezinárdní meterlgické služby i pzrvání meterlgických stanic v ČR předpvědi pčasí. Nejčastější jsu krátkdbé předpvědi pčasí, vydávané na 1 až 2 dny, a dluhdbé týdenní a měsíční předpvědi, ve kterých je nutné pčítat s určitými dchylkami. Pdnebí Evrpy vlivňují ceány, u kterých je přímřské klima, charakterizvané chladnějším létem a mírnu, na srážky bhatu zimu, a pevnina, na které je kntinentální klima, charakterizvané většími výkyvy teplt, tj. hrkým létem a studenu zimu. Klima Evrpy vytváří pět blastí: středmřsku, atlantsku, přechdnu středevrpsku, kntinentální výchdevrpsku a plární severevrpsku. Naše republika patří d blasti přechdnéh středevrpskéh pdnebí. Přechdný ráz pdnebí je typický tím,že v západní části republiky převažuje vliv ceánu směrem na výchd převažuje vliv pevniny. V jedntlivých letech může naše území pd větším vlivem ceánu neb pevniny a tehdy nastává u nás rzdílný vývj pčasí. Pdle celkvéh psuzení pdnebních činitelů a jejich vlivu na rstlinstv rzdělujeme naše území na tři hlavní blasti: na teplu, mírně teplu a chladnu blast. Teplá blast má v dluhdbém průměru více než 50 letních dnů v rce, (tj. dnů ve kterých maximální teplta vzduchu dsahuje alespň 25 C). Dzrávají zde všechny naše kulturní rstliny. Typickými pldinami tét blasti jsu kukuřice, čirk, sója, tabák, vinná réva, vjtěška, dýně, meluny, křeninvá paprika aj. Tat blast se rzprstírá na jižní Mravě. Mírně teplá blast má v průměru méně než 50 letních dnů v rce. Průběrná červencvá teplta vzduchu je vyšší než 15 C. Nejlépe se zde daří cukrvka, pšenice, ječmen a mnhé vcné a zeleninvé druhy. Tat blast zabírá největší část území našeh státu. Chladná blast má průměrnu červencvu tepltu pd 15 C. Typickými plními pldinami tét blasti jsu brambry, žit, ves, jetel, ze zeleninvých druhů zejména zelí. Velku část půdy zabírají travní prsty a lesy. D chladné blasti patří vyšší plhy Českmravské vrchviny, severní Mravy a severních Čech. Každu blast je mžné dále dělit na klimatické krsky. Pr ptřeby plánvání rstlinné výrby rzdělujeme ČR na výrbní blasti pdle typické pldiny, a t na kukuřičnu, řepařsku, brambrářsku a hrsku výrbní blast 5

6 Shrnutí učiva Zemská atmsféra bsahuje dusík, kyslík, xid uhličitý a další i živtu škdlivé plyny. V trpsféře prbíhají fyzikální děje, které vlivňují pčasí na Zemi. Veškerý živt na Zemi je však především pdmíněn zářivu energií Slunce, jejíž část prchází atmsféru. Při sledvání, hdncení i předpvídání pčasí měříme tlak vzduchu, rychlst a směr větru, tepltu vzduchu, vlhkst vzduchu a mnžství srážek. Naše republika leží ve střední Evrpě a její pdnebí je vlivňván ze západu ceány, z výchdu pevninu. Kntrlní tázky a úkly: 1. C je předmětem studia meterlgie a klimatlgie? 2. Ze kterých částí se skládá vzduší? 3. Charakterizujte tlak vzduchu a jeh význam. 4. Pjednejte zářivé energii Slunce, jejím slžení a bilanci. 5. Prvnejte způsb hřívání půdy a vzduchu a průběh teplt během dne a rku. 6. C rzumíte pd pjmy maximální, relativní a abslutní vlhkst ve vazbě na sytstní dplněk? 7. Sledujte zprávy pčasí v televizi. Pdle synptické mapy jednduše znázrněte stav a umístění anticyklón, cyklón a frntálních systémů. 8. Které blasti vytvářejí klima Evrpy? 9. Území ČR rzdělujeme pdle pdnebních činitelů na tři blasti: charakterizujte je. Základy bilgie rstlin Bilgie je věda, která kumá frmy, vlastnsti a prcesy prbíhající v živých rganismech. Objasňuje vztahy mezi rganismy, i vztahy rganismů k neživé přírdě a k vnějšímu prstředí. Jejím cílem je pznávat záknitsti živé přírdy, které se mhu využívat k rzvji vědních disciplín, ve výrbní praxi i k tvrbě a chraně živtníh prstředí. Bilgie se člení na řadu vědních brů. Pdle předmětu studia jedntlivých supin rganismů studuje mikrbilgie mikrrganismy, btanika rstlinné rganismy, zlgie živčichy a antrplgie lidský rganismus. Sučástí bilgie jsu mrflgické vědy, které zkumají stavu a tvar rganismů. Fyzilgické vědy zkumají funkci jedntlivých rgánů, zajímá je látkvá přeměna a energetická přeměna látek u rganismů, růst a vývj a rzmnžvání. Vedle dalších vědních brů je významná také genetika nauka dědičnsti a prměnlivsti rganismů. Zemědělská výrba využívá pznatky ze všech vědních brů bilgie s cílem stále zvyšvat výknnst rstlinných a živčišných rganismů pěstvaných a chvaných pr hspdářské účely Rstlinný rganismus Živt na Zemi je výsledkem dluhdbéh vývje neživé hmty v hmtu živu. Živt je tedy kvalitativně nvu, vyšší frmu existence hmty. Živé rganismy mají s neživu hmtu řadu shdných znaků, liší se však v tm, že: a. vedle stejných prvků, které tvří anrganické látky, bsahují živé rganismy rganické slučeniny bílkviny a nuklevé kyseliny, b. živé rganismy přijímají z prstředí látky ptřebné pr živt, vybrané látky ve svém těle chemicky dměňují a neptřebné látky vracejí d vnějšíh klí. Jde metablismus látkvu přeměnu, 6

7 c. základní strukturální a funkční jedntku je buňka d. všechny živé rganismy jsu schpny přijímat infrmace z prstředí a reagvat na vnější pdmínky, e. všechny živé rganismy se rzmnžují, ptmci mají základní znaky rdičů, cž je znakem dědičnsti f. živé rganismy mají schpnst se v průběhu dby pstupně měnit, vyvíjet, cž se prjevuje v evluci druhů. Živé rganismy jsu různě slžité. Nejjedndušší jsu nebuněčné rganismy, kam patří viry. Viry nemají vlastní látkvu přeměnu a jejich rzmnžvání se uskutečňuje uvnitř živých rganismů. Viry vyvlávají vážná nemcnění, tzv. virózy, u člvěka, zvířat i u rstlin. Samstatně mhu existvat buněčné rganismy, které dělíme na jednbuněčné a slžitější rganismy mnhbuněčné. Jednbuněčné rganismy značujeme jak mikrrganismy. U nich jediná buňka představuje jedince schpnéh samstatnéh živta, tj. sama se vyživuje, vytváří látky ptřebné pr živt a rzmnžuje se. Většina živčichů i rstlin patří mezi mnhbuněčné rganismy. Mnhbuněčný jedinec představuje slžitu, vnitřně členěnu a rganizvanu sustavu, jejíž základní stavební i funkční jedntku je buňka. 2.2 Buňka Základní jedntku živé hmty je buňka schpná vyknávat všechny živtní prcesy a funkce nezbytné pr živt. Rstlinná buňka je tvřena živými a neživými slžkami. Celý živý bsah buňky tvří prtplazma, která je slžena z cytplazmy, buněčnéh jádra a plastidů. Cytplazma vyplňuje u mladých rstlin prstr mezi buněčnu stěnu a jádrem. Jádr má rzhdující úlhu při dělení buněk, přenášení dědičnsti a usměrňvání živtních prcesů v buňce. Z plastidů jsu nejdůležitější chlrplasty, bsahující zelené barviv chlrfyl. Jsu důležité pr ftsyntézu, tj. vytváření rganických látek z xidu uhličitéh a vdy. Mezi neživé slžky buňky patří buněčná stěna a vakuly. Buněčná stěna zpevňuje buňku a zvyšuje její dlnst prti vnějším vlivům. Je prpustná pr vdu a v ní rzpuštěné látky. Stárnutím buněk se vytvářejí v cytplazmě dutiny, v nichž se sustřeďuje buněčná šťáva, zásbní látky buňky, barviva a jiné látky. Tyt dutiny se nazývají vakuly. Živé buňky se rzmnžují dělením. Při dělení se nejprve rzdělí jádr a dále všechny části živé buňky. Tím vzniknut dvě buňky, které mají bět všechny části. Dělení buněk je buď přímé neb nepřímé. Přímým dělením se rzmnžují většinu jednbuněčné rganismy. Při něm se nejprve jádr rzdělí na dvě jádra dceřiná a dále se dělí celá buňka na dvě buňky. Nepřímé dělení je slžitý mrflgický a bichemický prces, při kterém se ve čtyřech fázích rzdělí genetický základ mateřské buňky d dvu buněk dceřiných. Obr. 1. buňka 2.3 Rstlinná pletiva Pletiva - jsu subry buněk, které jsu si tvarvě pdbné, mají stejný půvd a vyknávají stejné funkce. Pdle funkce, kteru vyknávají, jsu pletiva dělivá a trvalá.trvalá pletiva jsu tvřena buňkami, které se dále nedělí, ale jsu dknale přizpůsbeny k výknu určité funkce nezbytné pr živt rganismu. Sdružují se v sustavě pletiv krycích, vdivých a základních. Dělivá pletiva čili meristémy umžňují růst rstlin a jsu umístěna v růstvých částech rstliny, např. ve vegetačních vrchlech stnku a křene. Sustava krycích pletiv chrání rganismus před škdlivými vlivy prstředí a umžňuje výměnu látek 7

8 mezi rstlinu a prstředím. Obr. 2. Řez části stnku s cévním svazkem 2.4. Stavba a funkce rstlinných rgánů Orgány jsu útvary rstlin, které jsu slženy z něklika druhů pletiv. Anatmická skladba dpvídá funkci, kteru rgán vyknává. Křen- Úklem křene je především upevňvat rstlinu v půdě, čerpat vdu a v ní rzpuštěné živiny z půdy. Křeny mhu plnit i funkci zásbní, ppř. se jimi může rstlina rzmnžvat. Obr. 3. Nejčastější tvary křene Křeny mají tvar válcvitý, řepvitý, vřetenvitý, níťvitý neb kulvitý. Pdle hlubky zakřenění rzdělujeme rstliny na hlubkkřenící a mělkkřenící. Příjem vdy a živin z půdy zabezpečuje křenvé vlášení, které se vytváří na nejmladších křenech. Stnek. Je t nadzemní rgán rstliny, který drůstá na vrchlu. Nese listy a květy a rzvádí výživné látky v rstlině. Pdle stavby rzlišujeme tři druhy stnků: ldyhu, stvl a stébl. Ldyha je šťavnatý stnek, který nese listy i květy, bezlistý stnek se nazývá stvl a dutý se nazývá stébl. Rstliny se šťavnatým stnkem jsu byliny, se zdřevnatělým stnkem (kmen) dřeviny. List. List je pstranní, plchý zelený asimilační rstlinný rgán mezenéh růstu. U semenných rstlin jsu dři druhy listů: dělžní listy, asimilační listy a listeny. Dělžní listy se zakládají v semenech a rstlina jimi klíčí. Pdle pčtu těcht listů rzeznáváme rstliny jedndělžné (např. trávy, cibule), dvudělžné (např. hrách, jetel) a mnhdělžné (např. smrk, jedle). Obr. 4. Druhy stnků Obr. 5. Stavba listu Obr. 6. Stavba rstliny Listy jsu rgány pr asimilaci, dýchání a transpiraci. Při asimilaci přijímají xid uhličitý a vdu, putají sluneční energie a v prcesu bichemický reakcí vytvářejí cukr a uvlňující kyslík. List tvří čepel, řapík, ppř. pchva. Pdle tvaru a celistvsti čepele se listy dělí na jednduché a slžené. Květ. Květ je subr přeměněných listů a stnku pr phlavní rzmnžvání. Květní část tvří rzmnžvací rgány tyčinky a pldlisty a květní baly kalich a kruna. Tyčinky jsu samčí phlavní rgány, ve kterých v prašnících dzrává pyl. Pestík je samičí rgán slžený z blizny, čnělky a semeníku. V semeníku se vytváří vajíčk. Květní baly chrání květ před pškzením, mají však svu funkci i při pylvání. Obr. 7. Schéma buphlavníh květu Obuphlavní květy bsahují samčí i samičí rgány. V květu jsu tedy umístěny tyčinky i pestík. Jednphlavní květy mají puze jeden z rgánů. Květní lůžk, které vznikl na stnku, bývá plché, kuželvité neb phárkvité. Na lůžku bývají umístěny žlázky vylučující sladké šťávy nektar. Ten láká hmyz, převážně včely neb čmeláky. Přitm, když chtějí sát nektar, pylují květy. Květní baly jsu zvlášť nápadně vyvinuty a u rstlin hmyzsnubných, t je těch, které k pylení ptřebují hmyz. Jejich kruna je nápadná čast svjí velikstí, tvarem neb barevnstí. Květy krasných rstlin získaly pstupně šlechtěním výjimečnu kvalitu. Pr svje vlastnsti jsu pěstvány, aniž by měly fakticky nadále význam pr rzmnžvání rstlin. Mají tedy význam estetický. Pěstují se jak pkjvé rstliny, krasné v interiérech, v zahradách i parcích i jak řezané květiny. 8

9 Obuphlavní květy bsahují samčí i samičí rgány. V květu jsu tedy umístěny tyčinky i pestík. Jednphlavní květy mají puze jeden z rgánů. Příkladů jednphlavních květů je něklik. Nejlépe jej vidíme na květech kukuřice. Na vrchlu rstliny je lata subr květů samčích, které mají puze tyčinky. V úžlabí listů jsu palice subr květů samičích, které mají puze pestíky. Pdle umístění květů na rstlině ještě rzeznáváme tzv. rstliny jedndmé, které mají na jedné rstlině jak květ samčí, tak samičí. Rstliny dvudmé mají na jedné rstlině puze květy s jedním rgánem. Jsu t tedy buď rstliny samčí, neb rstliny samičí, jak příklad z hspdářsky důležitých rstlin můžeme uvést chmel a knpí. Na br. 7. je schéma běžnéh květu, ve kterém jsu umístěny phlavní rgány i květní baly. Tvar i velikst jedntlivých květních částí mhu být velmi rzmanité. Pdívejte se např. na květy vcných strmů a jejich pravidelné uspřádání. Pd lupu ddělte části květu např. žita neb pšenice. Pzrujte a určete části květu tulipánu a narcisu. Subry květů na splečném stnku nazýváme květenstvím, např. klas (pšenice, žit), lata (ves), palice (kukuřice), klík (jetel aj.). Je t více květů na jedné splečné základně. U řady kulturních rstlin se dsáhl th,že pčet květů v květenství se zvýšil, tím i výnsy pldin jsu pdstatně vyšší. Obr. 8. Květenství V přírdě můžete pzrvat květenství nejen na kulturních rstlinách, ale také planě rstucích i plevelných rstlinách. Přineste d škly i příklady květů ze strmů listnatých neb jehličnatých. V některých případech t budu květy rstlin nahsemenných. Semen a pld. Pld vzniká p plzení z části květu. Oplzené vajíčk se mění v semen, plzený pestík se vyvíjí v pld. Pdle druhu pldí rzdělujeme pldy suché a dužnaté. Suchý pld je bilka, lusk, šešule, tblka, nažka. Dužnaté pldy jsu např. pldy vcných strmů peckvice neb malvice. Semeny se rstliny rzmnžují, využívají se však také jak důležité ptraviny a průmyslvé surviny Rzmnžvání rstlin všechny živé rganismy jsu schpny se rzmnžvat, cž umžňuje existenci druhů i p zániku jedinců. Jestliže vzniká nvý jedinec z částí jednh rdiče, jde nephlavní rzmnžvání. V zemědělství se pužívá rzmnžvání hlízami, řízky i jinými vegetativními částmi rstlin. Phlavní rznžvání rstlin je základem výrby většiny plních pldin. Při něm vzniká nvá jedinec p plzení buňky samičí buňku samčí. Z hlediska rstlinné výrby je důležitá fáze pylení. Samsprašné rstliny se pylují vlastním pylem (pšenice, ječmen), cizsprašné rstliny se pylují cizím pylem, a t buď prstřednictvím větru rstliny větrsnubné (žit), neb prstřednictvím hmyzu rstliny hmyzsnubné (jetel). Jak siv značujeme ta semena neb pldy hspdářských pldin, které se pužívají pr rzmnžvání rstlin v zemědělské neb zahradnické výrbě. Jak siv se mhu pužívat puze kvalitní semena. Platí zásada, že puze ze zdravéh a plnhdntnéh semena může vyrůst zdravá rstlina. Všechny druhy hspdářských pldin pršly nejen přirzeným výběrem, ale i cílevědmými šlechtitelskými zásahy. Prt je snahu zemědělce pužívat jen t siv, které je špičkvé kvality, ať již u nás vyrbené, neb dvezené. Obr. 9. Suché pldy a dužnaté pldy 9

10 Obr. 10. Opylení a plzení květu Obr. 11. Nephlavní rzmnžvání rstlin Obr. 12. Očkvání a rubvání Kvalitu siva určuje jeh bilgická hdnta. Sleduje se mnh vlastnstí, které určují tut hdntu. Písemné dklady zaručují půvd a pravst siva. Labratrně se zjišťuje čistta siva, která vyjadřuje prcentický pdíl čistéh a mechanicky nepškzenéh siva ve vzrku. Klíčivst je vlastnst, která určuje, klik čistých semen vyklíží ze 100. Dále se určuje bjemvá hmtnst semen, vyrvnanst siva, jeh vlhkst a zdravtní stav Růst a vývin rstlin Růst je zvětšvání hmty živéh rganismu a vývin je suhrn pstupných kvalitativních změn živéh rganismu a dějů, které v něm prbíhají. Růst je tedy kvantitativní a vývin kvalitativní stránku živtníh prcesu rstlin. Růst rstlin rzdělujeme d tří fází:zárdečné, prdlužvací a rzlišvací. Zárdečná fáze je typická značným dělením buněk v pčáteční fázi růstu rstlin. Vytvářejí se základy buducích rstlinných rgánů. Prdlužvací fáze je charakteristická prdlužváním buněk a zvětšvání pletiv, která se vytvřila v zárdečné fázi. V rzlišvací fázi nabývají pletiva knečnéh tvaru a funkce v pdbě jedntlivých rstlinných rgánů. Vývin rstlin rzdělujeme na vývjvá stadia, která se liší různu látkvu přeměnu rstlin. Rstlina prchází jedntlivými stadii v závislsti na určitých pdmínkách prstředí. Tepelné stadium je bdbí p vyklíčení semena, ve kterém mladá rstlinka ptřebuje nižší teplty, aby mhla přejít d dalšíh vývjvéh stadia. U většiny pldin trvá 7 až 10 dnů. Prcházejí jím jarní pldiny, kterým stačí nižší jarní teplty. Pldiny, které pžadují délku stadia nízkých teplt až 60 dnů, vyséváme na pdzim a nazýváme je zimými pldinami. Tyt pldiny na pdzim vyklíčí, vzejdu a zakření. Na jaře p prjití tepelným stadiem pkračují v růstu a vývinu. Světelné stadium je bdbí, kterým prcházejí rstliny p tepelném stadiu a ve kterém vyžadují určitu délku dby světlení. Dluhdenní rstliny dzrávají v červenci až v srpnu. Pldiny krátkdenní dzrávají v září až v říjnu. Shrnutí učiva Bilgie zkumá živé rganismy. Zemědělská výrba tyt pznatky využívá pr zvyšvání rstlinné a živčišné výrby. Živé rganismy se d neživé přírdy liší především tím,že přijímají ptravu a že se rzmnžují. Základní jedntku živých rganismů je buňka. Ze subru buněk se vytvářejí rstlinná pletiva. Orgány rstlin plní funkce nezbytné pr živt rstliny. Jsu t: křen, stnek, list a květ. Oplzením květů vznikají pldy a semena. Rstliny se rzmnžují pmcí phlavních rgánů, některé i vegetativně. Kntrlní tázky a úkly: 1. Které vědní bry jsu sučástí bilgie a které blasti zkumají? 2. Vysvětlete rzdíl mezi živu a neživu přírdu. 3. Ze kterých hlavních částí se skládá buňka, vysvětlete význam. 4. C jsu pletiva a jak se dělí pdle funkce, kteru vyknávají? 5. Vysvětlete funkci a ppište 10

11 a. křene b. stnku c. listu d. květu e. semene. 6. Jakým způsbem se rzmnžují hspdářské pldiny? 7. Charakterizujte růst a vývin rstlin 8. Vysvětlete, prč je ptřebné přírdu chránit. Půda 3.1. Půdní činitelé Půda je základním výrbním prstředkem v zemědělství, nebť je stanvištěm pr zemědělské pldiny. Je částí zemské kůry, ze které vznikla dluhdbým půsbením prstředí a rganismů. Půdznalství je věda, která se zabývá vznikem, vývjem, slžením a vlastnstmi půd Vznik půdy Půda vzniká z matečné hrniny zvětráním. Pchdy při zvětrávání hrnin jsu mechanické nebli fyzikální, chemické a bilgické. Pstup vzniku půdy z mateční hrniny: Mateční hrnina -> Zvětrávání -> zvětralina ->půdtvrný prces -> půda Fyzikální zvětrávání je rzpad hrnin na menší části, jejich pdstata se však nemění. Je způsben změnami teplt v vzduší, změnami ve skupenství vdy a půsbením větru. Chemické zvětrávání je rzklad hrniny, při kterém se mění její základní chemické vlastnsti. Nejdůležitějším činitelem vyvlávajícím tt zvětrávání je vda a v ní bsažné slučeniny, jak např. xid uhličitý (CO 2 )m, xid siřičitý (SO 2 ) aj. Bilgické zvětrávání - vyvlávají různé rganismy, a t baktérie, řasy, lišejníky, mechy i vyšší rstliny. Narušují hrniny a nersty, p jejich dumření vzniká v hrninách tenčí vrstva rganických látek jak základ úrdnsti půd Slžení půdy Půda se skládá z látek různéh skupenství, které se značují jak fáze. V půdě je fáze tuhá, kapalná a plynná. Tuhu fázi tvří látky minerální a látky rganickéh půvdu. Tat fáze tvří hlavní pdíl půdy. Kapalná fáze je tvřena půdní vdu, která vyplňuje půdní póry. Vda v sbě rzpuští a rzptyluje některé látky a vytváří tak půdní rztk. Plynná fáze je tvřena půdním vzduchem. Tent vzduch není ttžný s atmsférickým vzduchem, prtže bsahuje asi 10krát více xidu uhličitéh a další plyny vznikající při chemických a bilgických pchdech v půdě Půda jak přírdní útvar Půda je samstatný přírdní útvar sahající d pvrchu až p neprušenu mateční hrninu. Pdle hlubky půdníh prfilu rzeznáváme půdy mělké d 30 cm, středně hlubké 30-60cm, hlubké cm a velmi hlubké nad 100cm. Kulturní půdy se člení na půdy rné, luční a zahradní. Orná půda má v pvrchvé vrstvě rnici s vyšším bsahem rganických látek. Hlubka rnice závisí především na hlubce kultivace. Ornice s hlubku d 15 cm jsu mělké, d 20 cm střední a nad 25 11

12 cm hlubké. Pd rnicí je vrstva rné půdy značvaná jak pdbrázdí. Pdrniční pdlaha je zhutnělá vrstva spdiny, která má velmi malu bilgicku činnst. Je mžn ji zkulturnit střídavu hlubku rby. Luční půda je tvřena třemi vrstvami: drnvu, pdlžní a spdinu. Drnvu vrstvu tvří živé a dumřelé křeny trav. Pdlžní vrstva je bhatá na rganické látky, má příznivu strukturu, je však mělká. Pdlžní vrstva rychle přechází v minerální spdinu. Zahradní půda má charakter rných půd, je však většinu hlubší, bhatší na humus a živiny Vlastnsti půdy Vlastnsti půdy, zvláště její úrdnst, pdmiňují neustále v půdě prbíhajících fyzikální, chemické a bilgické změny a prcesy. Ty bezprstředně vlivňují vlastnsti půdy, které se dělí na fyzikální, chemické a bilgické. Fyzikální vlastnsti půdy vlivňují zpracvatelnst půdy, dbu a způsb kultivačních zásahů i vlbu mechanizačních prstředků. Jsu charakterizvány: pórvitstí, vdní kapacitu, abslutní vdní kapacitu, abslutní vzdušnu kapacitu, prpustnstí půdy, vzlínavstí, barvu půdy, tepelnu kapacitu, sudružnstí i přilnavstí. Pórvitst půdy je celkvý bjem pórů v půdě vyjádřený v prcentech k určité=mu bjemu půdy v přirzeném stavu. Pórvitst závisí na zrnitsti půdy, tvrbě půdních shluků a způsbu ulžení půdních částic. Pdle veliksti se póry dělí na nekapilární (větší, bsažené v lehčích půdách neb v půdách zkypřených a slehlých) a kapilární. Nekapilární póry přivádějí d půdy rychle vdu i vzduch. Kapilární póry zadržují vdu trvaleji. Pórvitst vlivňuje vdní kapacitu, tj. schpnst půdy zadržvat a udržvat vdu, i vzdušnu kapacitu, která je rzdílem mezi pórvitstí a vdní kapacitu. Barva půdy bývá rzdílná pdle mineralgickéh slžení půd, bsahu humusu a vlhksti půd. Tmavé půdy mají vyšší bsah humuse. Tepelná kapacita je schpnst půdy přijímat a zadržvat tepl. Závisí na bsahu vdy, která má největší specifické tepl, tepelnu kapacitu a vdivst. Těžší a vlhčí půdy se pmaleji hřívají, ale také pmaleji chlazují. Sudržnst je síla, kteru se půdní částice vzájemně putají. Čím menší jsu půdní částice, tím větší je jejich dtykvá plcha a tím větší je sudržnst. Jemnzrnné jílvité zeminy mají velku sudržnst, hrubzrnné písčité zeminy mají malu sudržnst. Přilnavst je síla, která půsbí mezi půdní hmtu a cizími předměty, např. při bdělávání půdy. Stupeň přilnavsti závisí na velikstech půdních části a na vlhksti půdy. Jemnější a vlhké půdy mají velku přilnavst. Chemické vlastnsti půdy jsu pdmíněny jejím chemickým slžením a chemickými prcesy, které v ní neustále prbíhají. Chemické slžení půdy závisí na minerálním pdílu a rganickém pdílu. Minerální pdíl je tvřen prvky, jejichž bsah v půdě je přibližně tent: 0 49%, Si 26%,Al 7%, Fe 4%,Ca 3%, Na 2,4%, K 2,3%, P 0,08%, a ještě dalšími prvky. Tyt prvky jsu v půdě ve frmě křemičitanů, uhličitanů, síranů, chlridů, fsfrečnanů a jiných slučenin. Stavebními prvky rganickéh pdílu jsu hlavně: C,O,H,N. Jeh rzkladem vznikají jedndušší rganické látky a při úplném rzkladu vda a xid uhličitý. Hlavním zdrjem půdní vdy jsu atmsférické srážky a zčásti vzdušná vlhkst. Půdní vda je základní pdmínku živta a činnsti mikrrganismů i rstlin. Rzpuští a dpravuje živiny z půdy d rstliny. Všechna vda přítmná v půdě není však pr rstliny přijatelná. Vdu fyzilgicky užitečnu mhu rstliny dčerpávat z půdy svými křeny Patří sem kapilární vda, která je hlavním a stálým zdrjem vdy pr rstliny, vda gravitační, která vsakuje d hlubky, a pr hlubkkřenící rstliny i vda pdzemní. Vda půsbí na půdní slžky jak rzpuštědl, dále hydratačně a hydrlyticky. Tím, že bsahuje 12

13 CO 2, stává se slabu kyselinu se zvýšenými rzpuštěcími účinky. Půdní vzduch vyplňuje všechny vlné meziprstry v půdě, pkud v nich není vda. Obsahuje méně kyslíku, ale více xidu uhličitéh. Vzduch v půdě umžňuje a pdmiňuje xidační a redukční prcesy. Humusjílvitý srpční kmplex je v půdě vytvářen nejmenšími částmi půdy, tj. půdními klidy. Mezi těmit částečkami půdy a půdním rztkem prbíhají výměnné reakce, při kterých jsu zpřístupňvány živiny pr rstliny, je vlivňvána půdní srpce a reakce půdy. Výměnná reakce má pr půdní úrdnst a výživu rstlin značný význam. Je důležité, aby v srpčním kmplexu byl dstatek hřčíku a vápníku, tzn. aby srpční kmplex byl nasycen. Při nenasyceném srpčním kmplexu a při pužití vyských dávek průmyslvých hnjiv se prušuje rvnváha, vyplavuje se vápník a půda se kyseluje. Reakce půdy je - vyjádřením bsahu vlných vdíkvých intů v půdním rztku. Neutrálními reakcemi půdy značujeme ph7, kyselu reakci ph 6 a nižším číslem, zásaditu reakci ph 8 a výše. Reakce půdy není stálá, závisí na pdmínkách neustále prbíhajícíh půdtvrnéh prcesu, na dběru živin rstlinami a na hnjení. Nejvýrazněji půdní reakci vlivňuje vápník, cž znamená, že vápněním půd se mění kyselá reakce půd na zásaditu. Prtže většina průmyslvých hnjiv půsbí na reakci půd kysele, půda se při nedstatku vápníku v půdě kyseluje, a tím se snižuje její celkvá úrdnsti. Většina kulturních rstlin vyžduje neutrální neb slabě zásaditu reakci půdy. Bilgické vlastnsti půdy jsu pdmíněny bsahem živých i dumřelých rganismů, rstlinnéh a živčišnéh půvdu v půdě.živý pdíl rganické slžky půdy značujeme jak půdní edafn, d kteréh patří živčichvé, baktérie, huby a řasy. Nejdůležitější slžku tvří baktérie, které jsu bsaženy zvláště ve vrchní vrstvě půdy. Pdle prstředí, ve kterém žijí, se baktérie rzdělují na aerbní, které žijí za přístupu vzduchu, a na anaerbní, žijící za nepřístupu neb mezenéh přístupu vzduchu. Pdle činnsti se baktérie rzdělují na: a. rzkládají rganické látky bezdusíkaté, b. rzkládající rganické látky dusíkaté, c. baktérie nitrgenní, d. baktérie sirné, fsfrečné, železité aj. Bezdusíkaté rganické látky rzkládají baktérie aerbní i anaerbní. Rzklad aerbními baktériemi prbíhají rychleji a nastává při něm až mineralizace prduktů přeměny, kde knečným prduktem je CO 2, jednduché anrganické slučeniny a H 2 O. Půsbením anaerbních baktérií nastává při rzkladu vdíkvé a metanvé kvašení. Rzklad dusíkatých rganických látek způsbí také baktérie aerbní. Pr výživu rstli je důležitý aerbní rzklad těcht látek na amniak a kyselinu dusičnu v prcesu nitrifikace nitrifikačními baktériemi. Anaerbní denitrifikační baktérie, půsbící za nedstatku vzduchu v půdě, přeměňují dusičnany až na vlný dusík,který uniká z půdy. Tent prces se nazývá denitrifikace.nitrgenní baktérie přijímají dusíkatu výživu přím ze vzduchu (asimilují vzdušný dusík). D té skupiny patří baktérie vlně žijící v půdě aztbakter a baktérie hlízkvé, kteří žijí na křenech bbvitých rstlin. Tyt baktérie zvyšují bsah dusíku v půdě.půdní mikrrganismy rzkládají rganické látky v půdě, a tím umžňují klběh prvků a tvrbu humusu. Úrdnst půdy je tím celkvě závislá na bilgické činnsti mikrrganismů. 13

14 3.6. Humus Humus - je subr rganických látek v půdě v různém stupni rzkladu. Člení se na skupinu živéh humusu a trvaléh humusu. Živný humus je část rganických látek, které jsu snadn xidvatelné a jejichž rzkladem vznikají živiny přijatelné pr rstliny. Trvalý humus je část rganických látek, která dlává bilgickému rzkladu, a tím tvří trvalejší slžku půdy. D té skupiny patří vlastní činný humus, který je tvřen huminvými kyselinami, má tmavu barvu a vytváří základní slžku srpčníh kmplexu. Humus je nepstradatelnu slžku kulturních půd, je zdrjem výživy a pdmínku bilgické činnsti půdy. Obsah humusu v půdě se zvyšuje sustavným hnjením rganickými hnjivy, zvláště chlévským hnjem Struktura půdy Strukturnst - je schpnst půdy vytvářet z jemných částic agregáty (shluky). Způsb seskupení půdních částic d půdních agregátů a také uspřádání a pevnst agregátů se nazývá struktura půdy. Z agrnmickéh hlediska se půdy rzdělují na strukturní a nestrukturní. Strukturní půdy mají tzv. drbtvitu strukturu, kde agregáty mají velikst 1 10 mm. Tyt půdy se snadněji bdělávají, mají dbru úrdnst i bilgicku činnst. Drbvitá struktura je základem úrdnsti půdy. Nestrukturní půdy mají agregáty veliksti pd 0,5 mm. Jemné půdní částice nevytvářejí ptřebné shluky, takže v těcht půdách převládají kapilární póry. Tyt půdy se snadn zamkřují a špatně bdělávají. Bilgická činnst je v těcht půdách slabá a půdní úrdnst špatná. Cílem všech agrtechnických patření a zásahů je změnit nestrukturní půdy na půdy strukturní. Shrnutí učiva Půda vznikla zvětráním hrnin a stala se nejdůležitějším stanvištěm pr rstliny a především pr hspdářské pldiny. Půdu tvří minerální a rganické látky. V půdě je bsažena vda a vzduch. Nejdůležitější vlastnstí půdy je její úrdnst. Pdle fyzikálních, chemických a bilgických vlastnstí psuzujeme úrdnst půdy, dpručujeme její využití i způsby bdělávání a hnjení. Důležitý pr půdy je bsah půdních mikrrganismů. Půdní mikrrganismy rzkládají rganické látky v půdě, přeměňují chemické slučeniny na prvky přijatelné pr rstliny a vytvářejí v půdě humus. Kntrlní tázky a úkly: 1. Vysvětlete pstup vzniku půdy a pdíl jedntlivých činitelů na tmt pstupu. 2. Charakterizujte tři půdní fáze, ze kterých se skládá půda. 3. Vysvětlete význam fyzikálních vlastnstí půdy. 4. Mezi chemické vlastnsti půdy řadíme i reakci půdy: vysvětlete její princip. 5. Význam rganických částí a rganismů v půdě je značný: vysvětlete, jaké prcesy bilgickéh charakteru prbíhají v půdě. 6. C je humus a jaké druhy humusu znáte? 7. C rzumíte pd pjmy strukturnst a struktura půdy, půdy strukturní a nestrukturní? 14

15 Výživa a hnjení rstlin Jednu z pdmínek vyských výnsů zemědělských pldin je sustavná a cílevědmá výživa rstlin. Výživu rstlin udržujeme půdní úrdnst i přeměřenu hladinu živin v půdě.rstliny bsahují vdu a sušinu. Obsah vdy ve vegetativních rgánech je 80 95%, v semenech 10 15%. Sušinu tvří rganické a minerální látky. Organické dusíkaté látky jsu základní slžku prtplazmy, jsu prt ve větší míře bsaženy v růstvých rgánech rstlin. Bezdusíkaté rganické látky jsu zastupeny zvláště v zásbních rgánech rstlin, tj. v semenech, hlízách a bulvách Zásady výživy rstlin Při látkvé přeměně, která je základním prjevem živé hmty, rstliny přijímají z vnějšíh prstředí křenvu sustavu i nadzemními rgány minerální i jiné látky a dprstřed vylučují neptřebné prdukty. Z půdy rstliny přijímají svu křenvu sustavu bigenní prvky ve frmě intů. Křeny zásbují rstliny také vdu. Terie přenášení vysvětluje aktivní metablický příjem živin rstlinami. V krajvých vrstvách prtplazmy se vytvářejí zvláštní přenášecí látky a jejich prstřednictvím se uskutečňuje prnikání živin z vnějšku dvnitř buněk ve čtyřech fázích. V 1 fázi se živiny ve frmě intů srpčně vážu výměnnými reakcemi na pvrch prtplazmy, ve 2 fázi přenášeči prnikají k pvrchu prtplazmy, přechdně se slučují s vhdnými již srbvanými inty a s nimi předcházejí dvnitř prtplazmy. Ve 3 fázi se přenesené živiny zapjují d látkvé přeměny ve 4. fázi se uvlnění přenašeči vracejí k pvrchu prtplazmy a prces se pakuje Bigenní prvky Rstliny přijímají z vnějšíh prstředí mnh chemických prvků. Ve větším mnžství přijímají živiny, které nazýváme makrelementy. Mezi makrelementy řadíme uhlík (C), kyslík (O), vdík (H), dusík (N), fsfr (P), draslík (K), vápník (Ca), hřčík (Mg), želez (Fe) a síru (S). Rstliny však ptřebují k živtu nezbytně i další prvky, které ale přijímají puze v malých mnžstvích, a prt je nazýváme mikrelementy (stpvé prvky). Mezi mikrelementy řadíme bór (B), měď (Cu), mangan (Mn), zinek (Zn), kbalt (C), mbylen (M) a jiné, které mají také příznivý vliv na zdravtní stav kulturních rstlin. Některé rstliny přijímají i tzv. užitečné prvky, kterými jsu např. křemík (Si), chlór (Cl), sdík (Na) aj. Každý bigenní prvek je pr živt rstliny nezbytný. Jestliže je některéh v půdě nedstatek, rstliny špatně rstu, nedknale se vyvíjejí a dávají nízké výnsy. Jestliže by některý prvek úplně chyběl, rstlina nemůže růst. Význam bigenních prvků: Uhlík je splu s kyslíkem a vdíkem základním stavebním materiálem všechn rganických látek, tedy i rstlin. Rstliny h přijímají z vzduší (listy) i z půdy ve frmě xidu uhličitéh. Vdík rstliny ptřebují pr uskutečňvání chemických prcesů uvnitř rstliny. Je přijímán z vdy. Kyslík je nepstradatelný pr dýchání všech živých rganismů. Čím vegetačně činnější je rstlina, ppř. její rgán, tím intenzivnějí dýchá sptřebvává prt více kyslíku. Kyslík přijímají rstliny ze vzduchu. Dusík je hlavní slžku bílkvin, rstliny h přijímají z půdy ve frmě slí. Dusík příznivě půsbí na růst a vývin rstlin, pdpruje zakřeňvání a dnžvání rstli. Nedstatek dusíku se prjevuje sla- 15

16 bým růstem a tím i malu úrdu. Při nadbytku dusíku rstliny bujně rstu a snadn pléhají. Fsfr je důležitu slžku prtplazmy, zvláště buněčnéh jádra, rstliny h přijímají z půdy. Pdpruje tvrbu a pldňvání květů, urychluje dzrávání. Draslík je hlavní sučástí zásbních látek v rstlinách, je přijímán rstlinami z půdy. Zvyšuje dlnst rstlin prti chrbám, suchu a mrazu. Vápník neutralizuje nadbytečné kyseliny a zpevňuje pletiva. Má pdstatný vliv na hspdaření rstlin s vdu. Síra je přijímána rstlinami z půdy z rzpustných síranů. Je důležitu sučástí bílkvin většiny silic. Větší nárky na síru mají rstliny brukvvité a siličnaté. Hřčík j sučástí chlrfylu a pdpruje příjem fsfru. Je přijímán rstlinami z rzpustných hřečnatých slí. Želez půsbí příznivě na tvrbu chlrfylu, nejvíce h bsahují listy. Rstliny h přijímají z rzpustných železitých slí Hnjiva Hnjiva jsu rganické hmty a minerální látky, kterými se ddávají d půdy živiny nezbytné pr růst a vývin rstlin. Organická hnjiva Vyrábějí se zemědělském pdniku a krmě živin bsahují rganicku hmtu, mikrrganismy a některé růstvé látky. Jsu nepstradatelná pr udržení a zvýšení úrdnsti kulturních půd. Chlévský hnůj je směs tuhých a tekutých výkalů hspdářských zvířat se stelivem. Největší vliv na jeh kvalitu má ukládání na pevném hnjišti v bjektu zemědělskéh závdu neb na plním hnjišti. Dále na jeh kvalitu půsbí druh a věk hspdářských zvířat, kvalita jejich krmení a druh pdestýlky. Hnjem hnjíme především pd kpaniny, kšťálvé zeleniny, kukuřici a k vcným strmům. Pužívá se v dávce tun na 1 ha. Hnjíme dbře vyzrálým hnjem na pdzim. Rzmetaný hnůj se kamžitě zarává d hlubky cm. Mčůvka je zkvašená mč hspdářských zvířat zředěná splachvanu vdu. Obsahuje vedle snadn přijatelných látek i růstvé stimulátry. Mčůvka bsahuje větší mnžství dusíku a draslíku, méně fsfru a vápníku. Mčůvku pužíváme častěji přihnjvání rstlin za vegetace, zvláště pícnin na zelené krmení a siláž, a ke hnjení dčasných i trvalých travních prstů. Dávka na 1 ha je m 3. Může se pužít i k přihnjvání kpanin a zeleniny za vegetace i ke zvlhčvání kmpstů. Kejda je zkvašená směs tuhých a tekutých výkalů hspdářských zvířat zředěná vdu. Stejně jak mčůvka je i kejda chudá na fsfr, a prt je při jejím pužití zaptřebí přihnjvat fsfrečnými a vápenatými hnjivy. Tradiční kejdvá hspdářství jsu využívána v hrských blastech ke hnjení trvalých travních prstů. V sučasné dbě se využívá kejda i ke hnjení rných půd v nížinných blastech. Dávka pr přihnjvání je asi 10 m 3. ha 1.Kmpst je statkvé hnjiv, které se vyrábí z rganických zbytků, zeminy a dalších dpadních survin. D kmpstu se přidávají i fsfrečná a vápenatá průmyslvá hnjiva. Při zakládání kmpstů se základní surviny vrství d různé výšky, nejčastěji 1,5 2 m. Kmpsty S vyšším bsahem chlévskéh hnje je mžné rzmetat p řádném šetřvání za půl rku. Vzhledem k tmu, že náklady na jeh výrbu jsu vyšší než u statních statkvých hnjiv, pužívá se kmpst zvláště k zelenině. 16

17 Zeleným hnjením značujeme zarávání zelených rstlin pěstvaných jak pdsev neb strniskvá pldina. K zelenému hnjení se pužívají především brukvité rstliny i některé rychle rstucí rstliny. Zeleným hnjením můžeme hnjit všechny druhy pldin, které vyžadují hnjení statkvými hnjivy. Zelenu hmtu zaráváme na pdzim d hlubky cm. Hnjení rganickými hnjivy Hnjení je celý subr pracvních perací, které začínají ukládáním hnjiv, jejich nakládáním, pkračují dvzem na pzemky, rzmetáním, ppř. zapravením d půdy a zaráním. Hnjením chlévským hnjem se řídí dluhdbým plánem hnjení. Chlévským hnjem se hnjí na pdzim. Ulžený dbře vyzrálý hnůj se nakládá nakladači na rzmetadla. P rzmetání se hnůj kamžitě zarává d půdy, aby nevznikly ztráty dusíku. Při hnjení chlévským hnjem se musí ddržvat tyt pžadavky: 1. Nakladače mhu bsluhvat puze sby, které k tmu mají právnění. 2. V dsahu ramene nakladače se nesmí při nakládání zdržvat žádná jiná sba. 3. Na rzmetadlech se nesmějí přepravvat sby. 4. Při rzmetání nesmějí být d vzdálensti 10 m d strje cizí sby. Hnjení mčůvku a kejdu se prvádí p celý rk pdle ptřeby, t znamená za vegetace i v dbě vegetačníh klidu. Nehnjí se puze na umrzlu půdu, ppř. na sněhvu pkrývku, aby nedcházel ke splavení živin, ppř. ke znečištění pvrchvých vd. K vyvážení mčůvky se pužívají buď fekální vzy, neb cisterny umístěné na nákladním autmbilu Průmyslvá hnjiva Průmyslvá hnjiva jsu chemické slučeniny, které bsahují živiny ve větší kncentraci než statkvá hnjiva. Pdle bsahu živin je rzdělujeme na: 1. Jednduchá dusíkatá, fsfrečná, draselná, vápenatá 2. víceslžkvá typ NPK, stpvá hnjiva 3. speciální bakteriální regulátry růstu. Dusíkatá hnjiva Dusíkatými hnjivy ddáváme d půdy dusík, který je v nich bsažen ve frmě ledkvé, čpavkvé neb rganické. Hnjiva s frmu ledkvu půsbí rychle, pužívají se na list v dbě vegetace. Zástupci těcht hnjiv jsu: ledek vápenatý a ledek hřečn-vápenatý.hnjiva s frmu čpavkvu (amniakální) půsbí pzvlněji, rzmetají se před setím. Zástupcem je síran amnný. Hnjiva se dvěma frmami dusíku se pužívají před setím i na list. Patří k nim:ledek amnný, ledek C- 33. Hnjiva s dusíkem v rganické frmě se v půdě pzvlna rzpuštějí a pmalu půsbí. Pužívají se delší dbu před setím. Patří k nim: mčvina, dusíkaté vápn. Fsfrečná hnjiva Ddáváme jimi d půdy fsfr. Hnjiva s fsfrem rzpustným ve vdě se pužívají těsně před setím i za vegetace. Zástupcem je superfsfát. 17

18 Hnjiva s fsfrem rzpustným ve 2% kyselině citrónvé bsahují fsfr hůře přijímaný rstlinami: hnjíme jimi delší dbu před setím. Zástupci jsu: citrfsfát, tavené fsfáty, Thmasva mučka. Hnjiva s fsfrem těžk rzpustným se pužívají ke hnjení půdy fsfrem d zásby. Zástupci těcht hnjiv jsu: fsfrité mučky, kstní mučky. Draselná hnjiva Ddáváme jimi d půdy draslík, v různé kncentraci i hřčík, síru, sdík a chlór. Draselná hnjiva chlridvá jsu kncentrvané chlridy draselné, ppř. hřečnatdraselné. Hnjíme jimi před setím. Zástupci jsu: draselná sůl, chlrid draselný, kainity. Draselná hnjiva síranvá jsu vhdná pr pldiny nesnášející chlór a pr pldiny se zvýšenými nárky na síru, jak jsu siličnaté rstliny, lejniny, vinná réva. Hnjíme jimi před setím. Zástupci jsu: síran draselný, refrmkali, emgekali. Obr. 19. Vliv průmyslvých hnjiv na úrdnst půdy Vápenatá hnjiva Ddáváme jimi d půdy vápník pr neutralizaci půdní reakce a pr zlepšení fyzikálních vlastnstí půdy. Vápenatá hnjiva s bsahem vápníku ve frmě CaO půsbí rychle, jsu vhdná na těžké půdy. Zástupcem takvých hnjiv je pálené vápn. Vápenatá hnjiva bsahující vápník ve frmě CaCO 3 půsbí pzvlna, jsu vhdná d lehčích půd. Zástupci těcht hnjiv jsu mleté vápence. Odpadní vápenatá hnjiva jsu vhdná pr zlepšení vlastnstí všech půd. Jejich zástupci jsu: cukrvarské kaly, plynárenské vápn, sádra. Průmyslvá hnjiva víceslžkvá Obsahuje dvě neb tři hlavní živiny v určitém pměru vhdném vždy pr určité druhy pldin. Jejich pužití snižuje náklady na manipulaci rzmetáním hnjiv. Zástupci NPK 1, NPK 2, NPK NF, GHV I, Cererit Hnjení průmyslvými hnjivy Manipulace s průmyslvými hnjivy je nárčná na energii, dpravní prstředky i skladvací prstry. Nesprávnu manipulací a skladváním vznikají značné hspdářské ztráty a v některých případech se i zhršuje živtní prstředí. Při práce s průmyslvými hnjivy je nutné ddržvat tyt zásady: 1. Během práce není dvlen jíst. 2. Ve skladech průmyslvých hnjiv se nesmí kuřit a manipulvat s hněm. 3. Všechna hnjiva je nutné ukládat na suchách místech a dděleně. 4. Prázdné pytle d hnjiv je nutné dvézt z ple na určené míst. 5. Hnjiva se nesmějí míchat jen pdle pkynu agrnma. 6. P rzmetání se na knci směny musí všechny strje důkladně čistit. 18

19 Shrnutí učiva Výživu rstli udržujeme úrdnst půdy a ptřební bsah živin pr kulturní rstliny. Rstliny přijímají živiny z vnějšíh prstředí křenvu sustavu i nadzemními rgány. Rstliny přijímají mnh živin. Mezi makrelementy patří uhlík, vdík, dusík, fsfr, draslík, vápník, hřčík, želez a síra. Jestli by kterýkli z těcht prvků úplně chyběl, rstlina nemůže vegetvat. Hnjiva jsu rganické hmty a minerální látky, kterými se ddávají d půdy živiny, ppř. i rganická hmta. Mezi rganická hnjiva patří: chlévský hnůj, mčůvka, kejda, kmpst a zelené hnjení. Při hnjení musíme ddržvat stanvé agrtechnické pžadavky Hnjení Význam statkvých hnjiv pr zvyšvání úrdnsti půd a dsahvání vyských a stabilních výnsů zemědělských pldin se nezměnil. Někde se však změnil vztah zemědělských pracvníků k tmut pměrně levnému zdrji látek ptřebných k výživě rstlin. Nesprávným šetřváním chlévskéh hnje ztrácí naše nárdní hspdářství každrčně asi jednu miliardu krun. Hnjení chlévským hnjem půsbí ze všech statkvých hnjiv nejvýznamněji na zvyšvání půdní úrdnsti. Mechanizační prstředky pužívané při hnjení statkvými hnjivy D sustavy strjů pr mechanizaci hnjeni patří nakladač, rzmetadla hnje, fekální cisterny a zařízení na hnjení kejdu a mčůvku. Nakladače mechanizují nejbtížnější a nejnamáhavější práci při hnjení. Pdle knstrukce jsu nakladače samjízdné, návěsné a nesené. Rzmetadla musí rzmetat hnůj rvnměrně a v pžadvané dávce p pzemku. Dávkvání se dá seřídit v rzsahu 5 50 t.ha 1. Fekální přívěsy a autmbily služí pr vyvážku tekutéh hnje z větších stájí. Při hnjení mčůvku naširk vznikají ztráty živin, především se uvlňuje dusík. Prt se dpručuje mčůvkvat za deštivéh neb pdmračenéh pčasí neb pzemek ihned mělce zarat. Zařízení pr závlahu kejdu se připjuje na rzvdné ptrubí a rzstřikuje kejdu p pzemku. Nejrzšířenější jsu táčivé pstřikvače, které usměrňují prud kejdy d kruhvých plch. Mají vyměnitelnu rzstřikvací hubici, která se táčí pmcí lpatky a závaží. Dstřik kruhvých pstřikvačů je až 35 m Organizace práce při hnjení statkvými hnjivy Na dsažení vyských výknů při nakládání a rzmetání hnje má největší vliv dknalá rganizace práce. Má-li se hnjit c nejkratší dbu a dsáhnut vyské prduktivity práce, musí se c nejvíce mezit ztrátvé časy. Prduktivitu práce snižuje především velká dpravní vzdálenst d hnjiště k místu rzmetání a čekání rzmetadla při nakládání. Prt jsu velmi výhdná plní hnjiště zakládaná na místech, kde se bude pzději hnjit. Kvalita práce při rzmetání hnje se hdntí pdle těcht ukazatelů: ddržení pžadvané dávky na 1 ha, stejnměrnst rzmetání, velikst vynechávek, překrývky jedntlivých jízd, rzdrbenst hnje a přímst rzmetání. Jedntlivé jízdy mají být vedle sebe bez překrytí. Bezpečnst práce Nakladač může bsluhvat jen pracvník, který je se strjem beznámen, má příslušné právnění k prvzu a bsluze a je starší 18 let. Při nakládání musí být nakladač pdepřen pěrami. V dsahu vý- 19

20 lžníku se při práci nesmějí zdržvat žádné sby. Obsluhující musí být seznámen s bsluhu a seřizváním strje. Veškeré seřizvání, pravy a mazání se prvádějí puze za klidu strje. Při rzmetání se nesmí nikd zdržvat za rzmetacím ústrjím, kde hrzí zranění cizím předmětem. Všechny převdy musí mít bezpečnstí kryty Hnjení půdy průmyslvými hnjivy Technika hnjení je způsb, kterým se průmyslvá hnjiva zapravují d půdy i vzduší, tj. prstředí, dkud rstliny mhu čerpat ptřebné živiny. Rstlinám zpřístupňuje živiny vda, takže je mžné ddávat průmyslvá hnjiva rvněž závlahu neb pstřikem. V rstlinné výrbě se pužívají tyt způsby hnjení: hnjení naširk, hnjení d řádků, hnjení na list a hnjení v rztcích. Hnjení naširk je nejčastější způsb hnjení. Pužívá se při aplikaci všech druhů hnjiv, zvláště při základní přípravě půdy a před setím. Průmyslvá hnjiva se rzmetají rzmetadly, ppř. letadly, rvnměrně p celé plše pzemku. P rzmetání se zapravují d nejvhdnější hlubky branami, kypřiči neb mělku rbu. Obr. 20. Pstřikvač patří mezi nejpužívanější mechanizační prstředky pr hnjení kapalnými průmyslvými hnjivy. Hnjení d řádků se spjuje se setím neb sázením. Vyrstlé kultury hnjíme řádkvými ledkvači mezi řádky. Hnjení d řádků při setí a sázení jsu dvě pracvní perace spjené v jeden úkn, cž umžňuje, že mladé rstlinky mají k dispzici ptřebné živiny.hnjením na list ddáváme rstlinám živiny až p vyklíčení. Hnjiva se rzmetají naširk (u bilnin) neb d blízksti řádků. Nejčastěji takt dplňujeme dusík, který rstlinám ddáváme v dílčích dávkách. Hnjení v rztcích je hnjení spjené se zavlažváním. D závlahvé vdy se přimísí rzpustná hnjiva a rztk se rzstřikuje na prsty neb se jím hnjí mezi řádky. Z dusíkatých hnjiv se k tmut účelu nejlépe hdí mčvina. Výhdu hnjení v rztcích je t, že rstliny dstávají živiny rvnměrně a se živinami dstávají i vdu. Organizace práce při hnjení průmyslvými hnjivy Při rzmetání průmyslvých hnjiv je třeba sklubit rzmetání s pmcnými pracemi, tj. s dvzem a dplňváním hnjiva d rzmetadel. Dbru rganizací práce se zkracuje čas, kdy rzmetadl nepracuje, a tím se zvětšuje jeh denní výknnst. Jestli se vlně uskladněná průmyslvá hnjiva spekla, musí se nejdříve rzdrtit v drtiči. Při drcení lze sučasně hnjiva pdle platných zásad míchat. Rzmělněná hnjiva se pásvým dpravníkem ihned nakládají na dpravní prstředky. Velké časvé ztráty vznikají při hnjení, zajíždí-li traktr s rzmetadlem pr hnjiv d skladu. Je prt nutné plnit rzmetadla přím na pzemku. Organizace leteckéh hnjení průmyslvými hnjivy se pužívá jen u velkých zemědělských pdniků a je nárčná na celkvu přípravu. Tent způsb aplikace má stále větší význam pr své přednsti. Při letecké aplikaci průmyslvých hnjiv máme mžnst hnjit i při rzmklé půdě a tak ddržet agrtechnické termíny. Kntrla a hdncení jaksti práce Jedním z prstředků zvýšení efektivnsti při pužívání průmyslvých hnjiv je zajistit jejich rvnměrné rzmetání, aby se zvýšila kncentrace hnjiv. Pdle agrtechnických pžadavků se nervnměrnst rzmetání hdntí v pdélném a příčném směru. Dále se hdntí ddržení pžadvané dávky hnjiva, rzmetání bez vynechávek a bez překrytí jedntlivých jízd. Na pzemku nesmí být v místech plnění rzsypané hnjiv. 20