ZMNA SOCIÁLNÍHO PROSTEDÍ V OBCÍCH

Transkript

1 Univerzita Karlova Pírodovdecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Petra Puldová ZMNA SOCIÁLNÍHO PROSTEDÍ V OBCÍCH V ZÁZEMÍ PRAHY Roníková práce Praha 2005 Vedoucí roníkové práce: RNDr. Martin Ouedníek, PhD.

2 Dkuji RNDr. Martinu Ouedníkovi, PhD. za cenné rady, pipomínky a trplivost pi vedení práce. Za ochotu pi poskytování dležitých informací a materiál patí podkování také pracovníkm obecního úadu v Zeleni, zejména pak Jan Peštové. 2

3 OBSAH 1. ÚVOD TEORETICKÝ VSTUP DO PROBLEMATIKY KONCEPT GEMEINSCHAFT A GESSELSCHAFT URBANISMUS JAKO ZBSOB ŽIVOTA REAKCE HERBERTA GANSE CHARAKTERISTIKY OBYVATEL ZÁZEMÍ SOCIÁLNÍ STRUKTURA OBYVATELSTVA STRUKTURA VYBAVENÍ DOMÁCNOSTÍ DOPAD REZIDENNÍ SUBURBANIZACE NA SOCIÁLNÍ PROSTEDÍ V ZELENI CHARAKTERISTIKA OBCE ROZVOJ REZIDENNÍ SUBURBANIZACE METODIKA VÝZKUMU DOCHÁZÍ V ZELENI K SOCIÁLNÍ POLARIZACI? ZAPOJENÍ NOVÝCH REZIDENT DO ŽIVOTA OBCE ZÁVR LITERATURA PÍLOHY 3

4 Seznam tabulek, map, graf a obrázk Tabulka 1 Populaní vývoj Zelene v porevoluním období Mapa 1 Vývoj potu obyvatel v zázemí Prahy mezi lety 1991 a Mapa 2 Vybavení domácností mobilním telefonem v katastrech Prahy a v obcích v zázemí 24 Mapa 3 Vybavení domácností osobním poítaem v katastrech Prahy a v obcích v zázemí. 25 Mapa 4 Pístup domácností k internetu v katastrech Prahy a v obcích v zázemí Mapa 5 Poloha Zelene v rámci okresu Praha východ Mapa 6 Vymezení rozvojových lokalit v Zeleni Graf 1 Vková struktura obyvatelstva Zelene v roce 1991 a Graf 2 Vková struktura respondent Graf 3 Vzdlanostní struktura respondent Obrázek 1 Obraz odlišného sociální statusu starých a nových rezident Seznam píloh Píloha 1 Letecké snímky Zelene Píloha 2 Letecké snímky nové zástavby Píloha 3 Stará zástavba v Zeleni Píloha 4 Nová zástavba v Zeleni Píloha 5 Prvodní dopis k dotazníku Píloha 6 Dotazník 4

5 1. ÚVOD V posledních patnácti letech se v okolí našich nejvtších mst zaal projevovat proces suburbanizace, který zvlášt v nkolika posledních letech nabral (v esku) nebývalé rychlosti. Výsledkem jsou stovky nov postavených rodinných dom v obcích v zázemí tchto mst. Nemní se jen fyzické prostedí tchto obcí, které je výrazn ovlivnno rozsahem nové výstavby a její architektonickou koncepcí, promnu též zaznamenává prostedí sociální. Do obcí se sthují pedevším obyvatelé mst a pinášejí si s sebou svj zpsob života. Pestože jsou pvodní obyvatelé tchto obcí již po dlouhou dobu ovlivováni mstem a mstským prostedím, uchovávají si ve svém chování venkovské prvky. Jelikož poídit si nový dm v zázemí Prahy je pomrn finann nároné, mají nov pisthovalí obyvatelé obvykle vyšší sociální status - tedy vyšší píjmy a úrove vzdlání. Pímstské oblasti komunistických mst naopak obývalo obyvatelstvo s nižším sociálním statusem. Životní styl i sociální status tchto dvou skupin obyvatel se tedy znan liší (Sýkora 1999, 2000, 2001b). Rozdíly mezi dvmi skupinami obyvatel obcí v zázemí velkých mst zstávají velké, pestože se možnost získat rodinný dm v atraktivní lokalit pibližuje stále vtšímu podílu obyvatelstva a do zázemí se již nesthují pouze obyvatelé s nejvyššími píjmy. Studovaná problematika se ocitá na pomezí dvou vdních obor, a to sociální geografie msta a urbánní sociologie. Tyto dva vdní obory mají spolený objekt studia (a do jisté míry i pedmt) a proto je nejen nezbytné, ale i žádoucí, aby se vzájemn prolínaly. Propojení sociální geografie a sociologie pi studiu msta dokládá i následující tvrzení Jiího Musila, že sociologie msta je samostatný obor (uvnit sociologie pozn. autorky) z jednoduchého dvodu: velice siln se zabývá prostorem, prostorovými dimensemi, uspoádáním spolenosti v prostoru (Daníková 2002, neíslováno). Podle Musila toto pibližuje urbánní sociology k pírodním vdám a to z dvodu, že pracují s mitelnými elementy. Musil tvrdí, že v souasné dob je dobe patrná vlna píklonu zpt k prostorovému chápání spolenosti (Daníková 2002, neíslováno). Cílem práce je zhodnotit zmnu sociálního prostedí v zázemí Prahy, které je ovlivnno rezidenní suburbanizací a jejím selektivním charakterem. Sociální prostedí mžeme studovat pomocí zkoumání sociální struktury obyvatelstva (Ouedníek 2002), podle nkterých autor je to dokonce nezbytné (Gans 1968). V ásti této práci se proto zamím na hodnocení sociální struktury obyvatelstva a vybavení domácností zejména v zázemí Prahy, 5

6 vymezeném okresy Praha-východ a Praha-západ. Velká pozornost bude dále vnována pípadové studii obce Zelene. Prostednictvím dotazníkového šetení bych chtla zjistit, jakým zpsobem ovlivuje píchod nových obyvatel s odlišnou sociální strukturou sociální prostedí v obci. Pokusím se identifikovat faktory, které pispívají k integraci nových rezident do života obce (i jejich segregaci) a obecn mní sociální prostedí. Na poátku práce stanovuji tyto hypotézy: 1. Struktura obyvatelstva v zázemí Prahy se od zaátku 90. let mní. Dochází k posilování sociálního statusu obyvatelstva, což se promítá i do vybavení jejich domácností. Ob charakteristiky obecn rostly v celých 90. letech. V rzných ástech Pražského mstského regionu je však odlišná dynamika tohoto nárstu a poátení stav. Vyšší úrove byla v hlavním mst, naopak tomu bylo ve venkovských oblastech Prahy-východ a Prahy-západ. Mezi Prahou a venkovskými okresy by se tedy mly projevit velké rozdíly, které se však ve vybraných lokalitách vlivem suburbanizace stírají. 2. Vlivem suburbanizaního procesu dochází k výrazné sociáln prostorové polarizaci v rozvíjejících se obcích (Ouedníek 2001). Pedpokládám, že sociální status nových rezident je vyšší než je tomu u starousedlík. Vtšina nov píchozích obyvatel bude z Prahy, ale oekávám i migranty ze zázemí. Zdrojová oblast migrant bude mít vliv na jejich sociální status. Noví obyvatelé s sebou také pinášejí jiný životní styl (Gondová 2004). Rozdílnost v životních stylech starousedlík a nov pisthovalých obyvatel je do velké míry umocnna jejich sociálním statusem. Vztahy mezi starousedlíky a novousedlíky budou ovlivnny práv jejich odlišným sociálním statusem a životním stylem. 3. Integrace nov píchozích rezident do nové lokality je pozvolný proces. Zapojení do bžného života obce bude intenzivnjší u starousedlík, oekávám u nich také vyšší využívání místních služeb a znalost obce a jejího okolí. Pedpokládám, že k vtší integraci došlo u rezident, kteí pobývají v lokalit relativn delší dobu. Zárove budou patrné rozdíly mezi rezidenty, kteí bydlí v zástavb typových dom a tmi, kteí svj dm stavli podle individuálních projekt. Tento rozdíl bude ovlivovat i ochotu k participaci na ízení obce. Pedpokládám, že bude vyšší u obyvatel lokalit s výstavbou realizovanou jednotlivci, jelikož již v pi koupi pozemku (vtšinou prodej 6

7 organizovala obec) a prbhu výstavby svého domu museli komunikovat s vedením obce. Mají tak k ízení chodu obce užší vztah než obyvatelé zástavby typovými domy. Text roníkové práce jsem rozdlila do 5 ástí. Po úvodu pichází druhá kapitola zabývající se teoretickým vstupem do práce, zejména teoretickými koncepty zmny sociálního prostedí. Vycházím pedevším z prací Ferdinanda Tönniese, Louise Wirtha a Herberta Ganse. Tetí kapitola ukazuje zmnu sociálního prostedí prostednictvím hodnocení charakteristik obyvatel zázemí Prahy. Je popisována sociální struktura obyvatelstva a vybavení jejich domácností. Ve tvrté kapitole se dostávám na mítkov nižší úrove na úrove rozvíjené lokality. Pípadová studie obce Zelene na severovýchod od Prahy dovoluje hodnotit sociální prostedí až na úrovni ástí obce. Je diskutována zmna sociálního prostedí v nkolika posledních letech, kdy v obci dochází k objemné výstavb. V závru práce shrnuji nejdležitjší poznatky a hodnotím platnost položených hypotéz. 7

8 2. TEORETICKÝ VSTUP DO PROBLEMATIKY Jevy, jež jsou v této práci studovány mají jasné prostorové umístní. Jsou jím obce v zázemí Prahy, které jsou v posledních letech výrazným zpsobem ovlivovány procesem suburbanizace. Do tchto obcí se sthuje nezanedbatelné množství nových obyvatel a mní jak fyzické, tak sociální prostedí cílových lokalit. Proto pokládám za dležité uvést alespo dv její definice, které vycházejí z pohled Martina Ouedníka a Luka Sýkory. Ouedníek vnímá proces suburbanizace jako na jeden z druh urbanizaních proces, pi kterém se obyvatelstvo a nkteré jeho aktivity sthují z jádra msta do jeho zázemí (Ouedníek 2003, s. 236). Pohlíží na nj nejenom jako na rst potu obyvatel v obcích v zázemí velkých mst, ale i jako na zmnu funkního využití území, promnu architektury a infrastruktury a výraznou zmnu sociální struktury obyvatelstva (Ouedníek 2002, s. 39). Poukazuje pitom na dležitost rozlišování zdrojových oblastí nov pisthovalého obyvatelstva. Jako aktéry suburbanizace považuje pouze obyvatele s mstským zpsobem života, kteí se sthují vtšinou za lepším životním (pírodním a sociálním) prostedím (Ouedníek 2002, s. 44). Pokud jsou nov píchozí obyvatelé venkovského pvodu, jejichž motivace pro sthování je pevážn ekonomického pvodu, považuje jejich imigraci za projev urbanizace. Proces suburbanizace definuje Sýkora jako rst msta prostorovým rozpínáním do okolní venkovské a pírodní krajiny (Sýkora 2002, s. 10; Sýkora 2003, s. 219). Dochází k tomu píchodem nových lidských aktivit do lokalit ležících mimo kompaktní zástavbu msta a pitom v rámci metropolitního území (Sýkora 2002, s. 10). Zárove zdrazuje, že rozvoj v okolí mst je rozvolnný, rozptýlený nebo roztroušený. Za suburbanizaci lze považovat pouze rozvoj v oblastech, které jsou oddleny od msta neurbanizovaným prostorem. V eských (a evropských) podmínkách dochází k výstavb nových budov a novému využití území již v rámci existujících sídelních struktur (Sýkora 2003). K suburbanizaci dochází nejen novou pítomností lovka a jeho aktivit, ale i výstavbou nových budov, kde se jeho aktivity uskuteují (Sýkora 2003). Jevem, který je v práci studován, je zmna sociálního prostedí. Proto považuji za nutné pojem sociální prostedí definovat. Podle Velkého sociologického slovníku (1996) se sociální prostedí chápe jako souhrn všech sociálních, resp. spoleenských aspekt životního prostedí. 8

9 Jako synonymum se používá i termín sociální svt, který je oznaením pro úhrn spoleenských struktur, institucí, vztah, proces a jev. Zkoumáním sociálního prostedí, které se mní v zázemí Prahy se zabývá Sýkora (2001b, 2002) a pedevším Ouedníek. Ouedníek se zabývá jednak sociální strukturou obyvatelstva v zázemí Prahy (Ouedníek 2001, 2006), tak i dopady suburbanizace na zmny sociálního prostedí (Ouedníek 2002a, 2003, 2005). Tato problematika bývá také tématem magisterských prací. Šnejdová (2005) se zabývá zmnami ve vzdlanostní struktue obyvatelstva Pražského mstského regionu. Studiu životního stylu obyvatel zázemí se vnovali Gondová (2004) a Novák (2004). V mé práci, zamené na zmnu sociálního prostedí v oblastech ovlivnných procesem suburbanizace, se budu nejvíce zamovat na ty aspekty sociálního prostedí, které se píchodem nových obyvatel zmnily. Zkoumáním sociálního prostedí se zabývalo již mnoho významných osobností. ada prací byla ovlivnna pracemi F. Tönniese. Ferdinand Tönnies ( ) zavedl do sociálních vd koncept Gemeinschaft a Gesselschaft. Jeho klasická stejnojmenná studie byla prvn zveejnna v roce 1887 a znovu publikována v roce 1931 s novou pedmluvou. Ferdinand Tönnies je považován spolen s E. Durkheimem a K. Marxem za jednoho z význaných myslitel 19. století, kteí se zabývali upadáním hodnot tradiní spolenosti (Hudgins, Richards 2000). Tönnies popsal vývoj západní civilizace jako pechod od Gemeinschaft ke Gesselschaft. V podstat íká, že s pesunem od preindustriální k industriální spolenosti se pospolitostní (Gemeinschaft) zpsob života pemnil na spoleenský (Gesselschaft). Zmnami ve zpsobu života, které s sebou pináší pechod z venkovského do mstského prostedí, se o pl století pozdji intenzivn zabýval Louis Wirth ( ). Jako len slavné Chicagské školy ovlivnil výzkum v oblasti sociálních vd tak, jako málokdo ped ním. Jeho zásadní esejí je Urbanism as a Way of Life, která vyšla v roce 1938 v American Journal of Sociology. Rozebírá zde specifika mstského zpsobu života a vyzdvihuje ti hlavní faktory, které ho ovlivují poet obyvatel, (sociální) heterogenitu obyvatel a hustotu zalidnní. O revizi Wirthových myšlenek se v roce 1968 pokusil Herbert Gans ve své stati Urbanism and Suburbanism as Ways of Life. Kriticky posuzuje jednotlivé faktory mstského života, 9

10 které Wirth popsal, a ukazuje jejich omezenou platnost. Zárove uvádí svj vlastní koncept charakteristik, který má sloužit pro lepší poznání zpsobu života ve mst a jeho okolí. 1.1 KONCEPT GEMEINSCHAFT A GESSELSCHAFT Tönnies ve své práci analyzuje základní píiny spoleenských vztah, které tvoí základ všech spoleenství. Tyto spoleenské vztahy vidí ve vztazích mezi lidskými vlemi. Východiskem pro definování Gesselschaft a Gemeinschaft jsou proto 2 druhy lidské vle, které se projevují ve dvou velmi odlišných, protikladných formách: Wesenwille a Kürwille (Rocher 1968). Nejvhodnjším eským pekladem Wesenwille je pirozená, resp. organická vle, v pípad Kürwille je to arbitrární vle (Velký sociologický slovník 1996). Wesenwille nevyluuje myšlení, ale integruje ho do souboru motivací a mechanism lidského jednání, je tak nerozlun spjato se životem, s city a celkem lidské zkušenosti, je vrozená a ddiná (Rocher 1968). Kürwille je naopak dominována myšlením, je jeho samotným výtvorem (Rocher 1968). Tento typ vle je výsledkem úvahy, kalkulace a osamostatnného myšlení a ve svém dsledku je tedy nepirozená (Rocher 1968). Tyto Tönniesovy koncepty vle formují dv odlišné - v zásad protichdné - formy lidského jednání. J. Leif (1946, citováno v Rocher 1968, s. 33) shrnuje protikladnost obou vlí následujícími slovy: Wesenwille a Kürwille vle jsou od pírody protichdné. Jedna vyjaduje impulsy srdcem, druhá je vyjádením innosti hlavy. První je oblast psobení vlastního organismu a cit, druhá je ist intelektuální a abstraktní. Ob vle jsou považovány za píiny lidského jednání a jejich protilehlost se projevuje v rozdílnosti chování, jež podncují (Rocher 1968). Ve skutenosti však nemohou být tyto dva typy vle od sebe úpln oddleny. V každém lovku se tyto dva typy vle stetávají a my mžeme sledovat pevládající tendence v mezilidském jednání (Rocher 1968). Ve výsledku vyhrává u nkterých lidí Wessenwille, u jiných Kürwille. Mžeme pedpokládat, že protilehlé vle odlišují a porovnávají dva typy mezilidských vztah. Typ vztah, které jsou založeny na Wesenwille, nazývá Tönnies Gemeinschaft, naopak vztahy založené na Kürwille se jmenují Gesselschaft (Velký sociologický slovník 1996). Tato dvojice pojm se obvykle nepekládá a používá se jako specifický odborný termín. Tyto dv formy spoleenských vztah pedstavují pro Tönniese základní kategorie celé sociální reality (Rocher 1968). V konkrétních spoleenstvích se vztahy bezpochyby nikdy 10

11 nevyskytují ve své isté podob: žádná skupina není založena jen na pospolitostních (Gemeinschaft) i spoleenských (Gesselschaft) vztazích (Rocher 1968). Nicmén pozorování konkrétní sociální reality umožuje analyticky izolovat dv formy sociálních vztah a v každém pípad urovat, která pevažuje (Rocher 1968). Gemeinschaft je tvoen lidmi, které spojují pirozená i samovolná pouta, tak jako spolené cíle, které pevyšují soukromé zájmy každého jedince. Pocit píslušnosti ke spoleenství pevládá v myšlení a jednání lidí a zaruuje tak jednotu spoleenství. Uvnit spoleenství se život a zájem len ztotožuje s životem a zájmem celku. Pro jednotu pospolitosti je velmi dležitý fakt spoleného bydlišt. Nástrojem kontroly jsou zvyky a tradice. (Rocher 1968) Gesselschaft je naopak sociální organizace chladných vztah, ve kterých dominují rozmanité zájmy. Pro Gesselschaft jsou typické mezilidské vztahy založené na individuálních zájmech, jsou to tedy vztahy soutžní a konkurenní (Rocher 1968). Píslušníci pospolitosti jsou vzájemn spojeni, i když žijí v odlouení, píslušníci spolenosti zstávají odloueni, i když žijí ve vzájemném styku. (Velký sociologický slovník 1996, s. 338) Mezi lidmi vládnou smluvní vazby, vztahy smny materiálních statk a vztahy kalkulace. Role lidí jsou odlišné pro každou jejich funkci a jejich jednání se ídí pedevším s ohledem na veejné mínní. Z ekonomického hlediska je pro Gesselschaft charakteristický obchod, prmysl, peníze a soukromé vlastnictví. Nejtypitjšími místy výskytu vztah typu Gesselschaft jsou velkomsta. Nejtypitjším píkladem spoleenských vztah je smnný obchod; jeho úastníci se snaží získat nejvtší možný profit. (Velký sociologický slovník 1996) Hlavní (rozdílné) znaky Gemeinschaft a Gesselschaft jsou pehledn znázornny v tabulce 1. Ve svém posledním díle Duch novovku (Geist der Neuzeit, 1935) se Tönnies snažil aplikovat svj koncept Gemeinschaft a Gesselschaft na historický vývoj moderní Západní civilizace (Rocher 1968). Dv základní kategorie isté sociologie se tak staly dvma typy konkrétních a historických spoleností, které mžeme srovnávat a mžeme sledovat jejich vývoj jak v ase, tak i v prostoru. Jeho základní tvrzením bylo, že probhla zmna lidské spolenosti z forem založených na Gemeinschaft na ty založené na Gesselschaft. Hlavní píinu této zmny vidí v rozšíení obchodu a rozvoji kapitalismu. (Rocher 1968) Další píinou je zajisté proces urbanizace. Tönnies nastiuje základní vývoj spoleenské zmny a ve svém uvažování se také snaží diskutovat o budoucnosti. Návrat k organizaci spolenosti typu Gemeinschaft nevidí jako reálný, pesto moderní spolenost založenou na vztazích Gesselschaft nechápe jako nutn konené stádium. Tönnies uvažuje jinou pokroilejší 11

12 formu uspoádání lidských vztah, která by nebyla nezbytn spojena s nepátelstvím a individuálním odcizením. (Rocher 1968) Tabulka 1 Hlavní znaky Gemeinschaft a Gesselschaft Gemeinschaft Gesselschaft geografická izolace x geografická mobilita podobnost len spoleeství x heterogenita uchovávání vážnosti tradice x upadání tradice draz na široká píbuzenská pouta x draz na manželská pouta minimální dlba práce x dlba práce ustící v hyper-individualitu draz na získané postavení x draz na dosažené postavení primární vztahy x sekundární vztahy draz na náboženské, duchovní hodnoty x sekularismus Zdroj: upraveno podle Hudgins, Richards (2000) V neposlední ad je nutno vyzdvihnout skutenost, že Tönniesova teorie je také základní prací pro sociální geografii. Tönnies považuje Gemeinschaft a Gesselschaft nejen za krajní kategorie asového kontinua, ale jsou také krajními kategoriemi kontinua prostorového (Saunders 1981). Gemeinschaft, je lokalizován v dom, venkovské obci i malém mst, naopak tomu Gesselschaft je typický pro velkomsto: Rodinný život a venkovská komunita jsou nahrazeny mstským individualismem a státní mocí. (Saunders 1981, s. 88) Tönniesova teorie mla úspch zejména proto, že pedstavuje první pokus o zpracování praktického modelu, který vyzdvihuje základní teorii; modelu, jehož použitelnost Tönnies ukázal na konkrétní a historické spolenosti. S ohledem na budoucí vývoj sociálních vd zabývajících se problematikou msta je velmi dležitá skutenost, že se Tönniesovi podailo zahrnout do jednoho konceptu dv dimense asovou a prostorovou, kdy zmny v ase nevyhnuteln znamenaly zmny v prostoru a tím vytvoit prostor pro vývoj dalších teorií (Sauders 1981). Dílo Gemeinschaft und Gesselschaft znamená podle Rocher (1968) zaátek všeobecné sociologické teorie. 12

13 1.2 URBANISMUS 1 JAKO ZBSOB ŽIVOTA Ve své dob byl Wirth fascinován mstem a procesy, které se zde odehrávají a které ovlivují nejen msto samotné. Za dobu své existence se lidstvo neodchýlilo tak mnoho od své tradiní povahy, jak je tomu v období rozkvtu velkých mst. Podle Wirtha (1938) má msto vliv na spoleenský život lidí sahající daleko za jeho hranice díky tomu, že msto je nejenom místem bydlišt, ale i pracovišt pro obyvatele z pilehlých sídel, kteí jsou dennodenn vystaveni a ovlivováni mstem a jeho zpsobem života. Mimo dojížky za prací jsou msta také centrem ekonomického, politického i kulturního života, jehož psobnost dosahuje ješt dále za hranice msta. Wirth si všiml, že s pechodem na (v tu dobu již pevládající) mstský styl života je doprovázen hlubokými zmnami ve všech oblastech spoleenského života. Pochopení tchto zmn a jejich dsledk a obecn odlišností mezi venkovským a mstským zpsobem života považoval Wirth za nezbytné pro dokonalé porozumní kritických oblastí spoleenského života. Wirth (1938) uvádí, ze msto je spíše produktem rstu než okamžitého vzniku, proto bychom nemli oekávat, že nalezneme ostrou a nespojitou hranici mezi mstem a venkovem. Na msto a venkov mže být proto nahlíženo jako na dva póly uspoádání lidských sídel (Wirth 1938). Mstská prmyslová a venkovská tradiní spolenost pedstavují dva ideální krajní typy dnešní lidské spolenosti (Wirth 1938). Wirth (1938) tak pipouští závislost mezi velikostí sídla a intenzitou jev souvisejících s urbanismem. Definice msta a teorie urbanismu Pro sestavení sociologicky významné definice se Wirth (1938) snažil nalézt takové prvky urbanismu, které by ho vymezovaly jako zvláštní zpsob lidského života. Urbanizace podle Wirtha (1938) neoznauje jen proces, kterým jsou lidé pitahováni do mst a vlenni do systému jeho života. Poukazuje také na zdraznní zvláštních charakteristik stylu života, který je spojen s rstem mst. 1 Na zaátku této kapitoly je nutné zdraznit, že v eských zemích se pojem urbanismus vtšinou chápe jako oznaení souboru názor, metod a postup uplatovaných pi zámrném vytváení jednotlivých složek osídlení, zejména mst (Sociologický slovník 1992). V této práci má však význam jiný, který se v eských podmínkách neujal. V sociologickém pojetí, spojeném se studií L. Wirtha, oznauje urbanismus sociální organizaci a zpsob života mst. (Sociologický slovník 1992). 13

14 Pro Wirtha není nejdležitjším kritériem pro definování msta pro nj pouhá koncentrace obyvatelstva, stejn tak jako velikost území, fyzické hranice nebo profesní složení obyvatel. Pro sociologické poteby je podle Wirtha (1938) možno msto definovat jako relativn velké sídlo s vysokou hustotou zalidnní a trvale bydlícími sociáln heterogenními obyvateli. S potem obyvatel, hustotou zalidnní a heterogenitou (sociální rznorodostí) obyvatel pak ješt dává do souvislosti spoleenské vztahy. Populaní velikost Vyšší poet obyvatel vede k vtším rozdílm mezi jedinci a je vytvoen vyšší potenciál pro diferenciaci mezi obyvateli (Wirth 1938). Lze tedy oekávat, že osobnostní rysy, zamstnání, kulturní život a názory len mstské komunity budou rozrznnjší než je tomu u venkovského obyvatelstva. Takové odlišnosti však mohou zpsobit prostorovou segregaci jedinc podle barvy pleti, etnického pvodu, ekonomického a sociálního statusu, zálib nebo priorit. Píbuzenská, sousedská a pátelská pouta, která vznikají pi soužití mnoha generací, jsou ve mstech relativn slabá i vbec neexistují. V tchto podmínkách pouta solidarity, na které se v tradiních spolenostech spoléhá v udržení národní spolenosti, nahrazují formální kontrolní mechanismy. Zvýšení potu obyvatel obce nad nkolik stovek znemožuje, že se budou všichni obyvatelé osobn znát. Navýšení potu obyvatel tak zapíiuje segmentaci lidských vztah. To však neznamená, že obyvatelé msta navazují menší poet vztah než venkované, opak mže být pravdou. Znamená to, že vztah k lidem, se kterými se vidí bhem dne, je mén intenzivní a znají mén z jejich osobností. Jsou závislí na širším okruhu lidí a pitom mén odkázáni na konkrétního jedince (na venkov je tomu pesn naopak). Proto mžeme tvrdit, že msto je charakteristické spíše sekundárními z než primárními kontakty. Hustota Pro mstské prostedí je typické, že pestože jsou naše fyzické kontakty blízké, tak jsou sociální vztahy zdrženlivjší (Wirth 1938). Mstský svt klade draz na vizuální posouzení jedince, lidé se identifikují z hlediska svých úloh a funkcí, nikoliv už podle svých vlastností (Wirth 1938). Wirth se zamýšlí nad rozmístním jednotlivých aktivit v prostoru. Díky vysoké konkurenci má každé místo ve mst takovou funkci, jež mu vynáší nejvyšší ekonomický zisk. Proto dochází k oddlování bydliš a pracoviš (bydlení v blízkosti prmyslové zóny se stalo pro mnoho lidí nežádoucí) a ve mstech také vznikají místa, která mají specializovanou funkci. Msto se proto stává mozaikou sociálních svt a pechod z jednoho do druhého je ostrý 14

15 (Wirth 1938). Wirthovými symboly základu spoleenského poádku ve mst jsou hodiny a semafor. Heterogenita Wirth (1938) soudí, že asté sociální interakce mezi velmi rznorodými osobnostními typy vede ke stírání hranic mezi jednotlivými spoleenskými tídami. Díky svým rozmanitým zájmm se lidé stávají leny v mnoha sociálních skupinách, každá z nich se však vztahuje práv jen k jedné ásti osobnosti (Wirth 1938). Pro jedince potom není složité mnit místo uspokojování svých zájm, k emuž v porovnání s venkovským prostedím dochází pomrn asto (Wirth 1938). K pijímání urité nestability a nejistoty ve svt jako normy podle Wirtha pispívá práv zvýšená mobilita jedinc (a to jak horizontální, tak i vertikální). Wirth (1938) tvrdí, že msto má tzv. vyrovnávací vliv. Pi fungování rzných institucí totiž není možné brát ohledy na jednotlivé lidi a jejich specifické zájmy (Wirth 1938). Tyto zájmy se nahrazují univerzálnjšími, které vyhovují co nejvtšímu potu obyvatel msta. Služby veejných institucí (vzdlávacích, kulturních aj.) musí být pizpsobeny masové klientele. Vztah mezi teorií urbanismu a sociologickým výzkumem Sociologické pojetí msta nabývá podle Wirtha (1938) díky uvedeným faktm nezbytné jednoty a souvislosti. Ukazuje se, že na základ tí promnných (poet obyvatel, hustota zalidnní a heterogenita obyvatel) je možné vysvtlit charakteristiky mstského zpsobu života a vysvtlit odlišnosti mezi msty rzných velikostí a typ (Wirth 1938). Na charakteristiky mstského zpsobu života mže být nahlíženo ze tech rzných vzájemn propojených perspektiv. 1. jako na fyzickou strukturu zahrnující obyvatelstvo, technologie a ekologický (vývojový) ád 2. jako na systém sociální organizace s charakteristickou sociální strukturou, adou spoleenských institucí a typickým vzorem spoleenských vztah 3. jako na sadu postoj a názor a konstelaci osobností spojených v typických formách kolektivního jednání a pedmtu charakteristických mechanism sociální kontroly. (Wirth 1938) Mstskost z ekologické perspektivy V tomto pípad, kdy se Wirth (1938) zabývá fyzickou strukturou msta a ekologickými procesy, které zde probíhají, používá urité objektivní 15

16 ukazatele a mžeme tak dojít ke kvantitativním výsledkm. Podle Wirtha (1938) ukazuje složení mstského obyvatelstva psobení selektivních a diferencujících faktor. ím vtší je pozorované msto, tím mžeme oekávat specifitjší charakteristiky mstskosti (vyšší podíl obyvatel v produktivním vku, menšin aj.). Ve mstech mžeme najít pestré složení lidí a kultur, které se výrazn odlišují svými životními styly. Fyzické uspoádání msta (land use, nájmy, vlastnictví, bydlení, doprava) není izolované od jeho sociální struktury a je ovlivnno a ovlivuje mstský zpsob života. Mstskost jako forma sociální organizace Typický prvek mstského životního stylu je nahrazení primárních kontakt sekundárními, oslabení píbuzenských pout, snížení spoleenského významu rodiny, vymizení úzkých sousedských vztah a podrývání tradiních základ spoleenské solidarity (Wirth 1938). Wirth (1938) tvrzení dokumentuje pesunem aktivit, které díve náležely rodin, do specializovaných institucí - nap. vzdlávání (výchova). Všechny jevy lze podle Wirtha ovit pomocí objektivních ukazatel. Lidé ve mstech také dávají mnohem vyšší ást svých píjm na financování vlastního zotavení a využití volného asu. Vznikají tak rzné organizace, v nichž se sdružují lidé s podobnými zájmy. Zatímco ve venkovské spolenosti je obecn možné pedpovídat na základ znalosti nkolika fakt, kdo bude patit kam a s kým se bude sdružovat, ve mst mžeme pouze formulovat obecné modely skupinového sdružování (Wirth 1938). Mstská osobnost a kolektivní jednání Osobnost jednotlivce je ve mst formována skrze aktivity organizací, v nichž se obyvatelé sdružují a pedevším skrze mstské prostedí, které tyto organizace vytváejí (Wirth 1938). Jednotlivci je tak piazen uritý sociální status. Wirth (1938) dokumentuje, že mstská spolenost je charakterizována vyšší mírou sebevražednosti, kriminality a delikvence, korupce a výtržností, nicmén piznává, že pro nalezení mechanism vedoucích k tmto jevm je poteba další analýza. Msto se rozdluje na série omezených vztah navrstvených na teritoriální základn (s jasným centrem, ale nejednoznanou periferií) a dlb práce, která pesahuje bezprostední lokalitu (Wirth 1938). ím vyšší je poet lidí v interakci s jinými, tím nižší je míra komunikace a vyšší tendence pro komunikaci na základní úrovni (Wirth 1938). 1.3 REAKCE HERBERTA GANSE Gans (1968) pedevším podotýká, že od dob, kdy Wirth své dílo psal nastalo mnoho zmn. Pedevším vyzdvihuje exodus bílého obyvatelstva z centra do levných až stedn drahých 16

17 dom v suburbiích a decentralizaci prmyslu. Gans (1968) kritizuje Wirtha, že pes svj zámr (a název lánku) nepojednává o mstskosti, ale spíše o mstsko-industriální spolenosti. Podle Ganse (1968) postavil svou analýzu na porovnání typ sídel a nevnoval se srovnání msto-venkov, nýbrž kontrastu msta a tradice a tím porovnával typy osídlení preindustriální a industriální spolenosti. Mnoho Wirthových závr pesto mže být relevantních k pochopení zpsobu života v moderní spolenosti (Gans 1968). Nicmén Gans (1968) tvrdí, že analýza v žádném pípad nerozlišuje mstský a venkovský zpsob života. Ve svém píspvku se Gans (1968) snaží pispt k pochopení odlišných zpsob života v ist mstském a suburbánním prostedí. Ve mst rozlišuje dv zóny vnitní a vnjší. Vnitní zónou rozumí pechodné rezidenní oblasti, které obvykle obklopují CBD (central business district). Vnjší zóna je tvoena stabilními rezidenními lokalitami, z nichž nejvzdálenjší prstenec je tvoen suburbii. Gans uvádí i vlastní rozlišení životních styl ve mst a v suburbiu. Vnitní msto Po shrnutí základních tezí Wirthovy práce dochází Gans (1968) k závru, že spoleenský systém msta (ve Wirthov pojetí) se podobá Tönniesov Gesselschaft zpsobu života, který sám Wirth považoval za nežádoucí (Gans 1968). Problém tkví v tom, že Wirth se na problematiku díval ze špatné strany. Jednak vidl msto jako model masové spolenosti a také porovnával msto s tradiní spoleností (Gans 1968). Wirth navíc stavl svou teorii na výzkumných pracích sociolog Chicagské školy, kteí však svj výzkum provádli nejintenzivnji v oblastech vnitního msta. Wirthovo pojetí msta jako Gesselschaft má podle Ganse (1968) ti hlavní nedostatky. Za prvé nemohou být soudy vyvozené ze studia vnitního msta generalizovány na celou mstskou oblast. Za druhé neexistují dkazy, které by potvrdily i vyvrátily, že poet, hustota a heterogenita obyvatel mají takové dsledky pro spolenost, jak je Wirth popsal. A za tetí kdyby tento kauzální vztah byl pece jenom potvrzen, existuje urité procento lidí, kteí tím ovlivnni nejsou (Gans 1968). Wirthova tvrzení navíc pomíjejí skutenosti, že se populace skládá se skupin relativn homogenních jedinc, jejichž spolené sociální a kulturní charakteristiky je docela dobe ochraují ped naznaenými následky potu, hustoty a heterogenity obyvatel, tato skutenost ješt více platí pro obyvatele vnjšího msta (Gans 1968). Wirthv popis mstského zpsobu života se podle Ganse (1968) nevíce shoduje s pechodnou zónou vnitního msta. V takových oblastech typicky žije heterogenní populace. V podmínkách pechodného charakteru lokality a vysoké heterogenity obyvatel mezi sebou 17

18 lidé jednají pouze v rámci uritých rolí a jen pi využívání místních služeb (Gans 1968). Gans (1968) podotýká, že charakter spolenosti je spíše výsledkem rezidenní nestability než potu, hustoty a heterogenity obyvatel. Vnjší msto a suburbium Dalším dopadem, který Wirth (1938) pipsal potu obyvatel, jejich hustot a heterogenit, je segregace homogenních skupin lidí do jasn odlišených tvrtí (ástí msta). Nicmén oblasti vnjšího msta Wirth vnoval málo pozornosti (Gans 1968). Je evidentní, že životní styl obyvatel tchto oblastí se velmi málo podobá Wirthovu urbanismu (Gans 1968). Podle Ganse (1968) lze spolený prvek životního stylu v tchto tvrtích nejlépe popsat jako kvazi-primární vztahy. Tento termín používá pro charakteristiku vztah mezi sousedy. A už je intenzita nebo frekvence tchto vztah jakákoliv, vzájemný kontakt je dvrnjší než v pípad sekundárních vztah, ale zdrženlivjší (opatrnjší, rezervovanjší) než vztahy primární (Gans 1968). Ve skutenosti zde Gans (1968) nachází sekundárních vztah málo, a to díky izolaci rezidenních tvrtí od ekonomických institucí a pracoviš. Americké poválené suburbium pedstavuje podle Ganse (v dob publikování knihy) nejmodernjší verzi kvazi-primárních vztah. Gans (1968) konstatuje, že suburbia rozhodn nejsou místy výskytu anonymity, neosobnosti a samoty. Gans (1968) uvádí, že v dob publikování jeho píspvku literatura popisuje nová suburbia jako komunity, ve kterých jsou konformita, homogenita a pílišná omezenost konvencemi výrazné. Logickým závrem tchto studií je tvrzení, že pesthování z msta do suburbia iniciuje vznik nového životního stylu, který zpsobuje znanou zmnu osobnosti a chování. Nicmén podle výsledk výzkum, které Gans provádl, pesun z msta na jeho okraj nevede k výrazným zmnám v chování (Gans 1968). Krom toho zmny, které probíhají, reflektují pesun ze spoleenské izolace v pechodné zón msta k životnímu stylu charakterizovanému kvazi-primárními vztahy (Gans 1968). Mnoho lidí, u kterých ke zmnám došlo piznávají, že takové zmny také oekávali (Gans 1968). Gans (1968) vše shrnuje konstatováním, že suburbium zpsobuje samo o sob málo zmn v životním stylu. Na základ uvedených skuteností vyslovuje Gans (1968) ti základní teze: 1. Podle životního stylu musíme ve mst odlišovat vnitní msto od vnjšího msta a suburbia; poslední dva se liší od toho, co popisuje Wirthv urbanismus. 2. Dokonce i ve vnitním mst se životní styl obyvatel podobá Wirthov popisu jen v omezené míe. Krom toho životní styl vysvtlují ekonomické podmínky, kulturní 18

19 charakteristiky, stádium životního cyklu a residenní nestabilita uspokojivji než poet obyvatel, jejich hustota a heterogenita. 3. Fyzické a jiné odlišnosti mezi mstem a suburbiem jsou asto neopodstatnné nebo s malým významem pro utváení životního stylu. Gans (1968) tak shledává poet obyvatel, jejich hustotu a heterogenitu ekologickými koncepty, které nejsou dostaující pro vysvtlení spoleenských jev. Ekologické vysvtlení spoleenského života je vhodné, jestliže studované objekty postrádají možnost volby (Gans 1968). Avšak pokud je dostaten poetná a široká nabídka vhodného bydlení, lidé si ho budou moci zvolit, budou tak moci uspokojit svoje poteby (Gans 1968).. Volby a poteby se nevyvíjejí nezávisle i náhodn, jsou funkcí rolí, které lidé hrají v rámci spoleenského systému (Gans 1968). Role mžeme chápat (pozorovat) prostednictvím charakteristik zúastnných lidí; to znamená, že charakteristiky mohou být použity jako indikátory voleb a poteb, které jsou vytváeny v jednotlivých rolích a které utváejí spolenost (Gans 1968). Pestože existuje mnoho charakteristik, které ovlivují volby a poteby, které lidé dlají a které mají souvislost s bydlením, nejdležitjšími se zdá být spoleenská tída (ve všech svých ekonomických, spoleenských a kulturních dsledcích) a stádium životního cyklu (Gans 1968). Gans (1968) tedy tvrdí, že pokud mají lidé možnost volby, pak tyto dv charakteristiky nám velmi dobe napoví, jaké bydlení a na jakém míst si vyberou a jak bude vypadat jejich životní styl. Jak Gans (1968) dále uvádí, jeho koncept charakteristik pochopiteln nemže vysvtlit všechny aspekty životního stylu. Nkteré musí být vysvtleny pomocí koncept sociální organizace, jež nejsou na charakteristikách závislé. Uvádí napíklad, že nkteré prvky kvaziprimárních vztah nejsou závislé na tíd ani vku, nebo se vyvíjejí z postavení a situací vytvoených spoleným obýváním prostoru (Gans 1968). Dále konstatuje, že ím vtší bude možnost výbru, tím dležitjší je koncept charakteristik pro pochopení chování lidí (Gans 1968). Z tohoto dvodu musí každé studium životního stylu komunity zaínat analýzou charakteristik jejích obyvatel (Gans 1968). Jak Gans (1968) nakonec piznává, platnost mnoha popisných tvrzení je omezena stejn tak, jak tomu je u Wirthovy práce. Zmny v národní ekonomice a vládní bytové politice mohou ovlivnit nabídku i poptávku po bydlení. Gans (1968) doufá, že zájem o urbánní sociologii a studia komunit a zájem sociolog o mstské plánování, pinese možnost formulovat vhodnjší teorii, která by objasovala vztah mezi typem sídla a životním zpsobem. 19

20 Na závr je možno íci, že každý ze tí uvedených koncept, má v souasné dob jen omezenou platnost. Jejich autoi vždy byli ovlivnny dobou, ve které žili a tvoili, což nakonec Gans piznává. Tönniesv koncept je založen na vztazích uvnit komunity. Rozeznává vztahy Gemeinschaft, které jsou založeny na emotivním jednání a lze je nalézt pedevším v tradiní vesnické spolenosti. Gesselschaft je podle Tönniese založen na individuálních (rozumových) zájmech a vyskytuje se pedevším ve velkomstech. Ve 30. letech Wirth pedkládá svoji teorii urbanismu jako zpsobu života. Pro vysvtlení specifického mstského zpsobu života jsou dležité tyto promnné: poet obyvatel, hustota zalidnní a heterogenita obyvatel. Gans však poznamenává, že se Wirth spíše zamil na porovnávání msta a tradice. Ve své práci Gans shledává, že poet obyvatel, hustota zalidnní a heterogenita obyvatel nevysvtlují dostaten zpsob života ve mstech. Proto zavádí svj vlastní koncept charakteristik. Tvrdí, že na základ charakteristik obyvatel žijících v daném území lze poznat sociální prostedí, které se v nm vytváí. Podle mého názoru lze íci, že se vlivem rozvoje moderních technologií rozdíly mezi venkovským a mstským zpsobem života znateln zmenšily. Sféra vlivu msta je širší než kdykoliv pedtím. Nicmén lze poád vystopovat odlišnosti mezi venkovským a mstským prostedím. Pomocí Gansova konceptu charakteristik se v následující kapitole pokusím vysvtlit zmny, které probíhají v zázemí Prahy v posledních 15ti letech. 20