Automaty a gramatiky. Pro připomenutí. Roman Barták, KTIML. Důkaz věty o dvousměrných automatech (1)

Podobné dokumenty
Automaty a gramatiky. Trochu motivace. Roman Barták, KTIML. rní jazyky. Regulárn. Kleeneova věta. L = { w w=babau w=uabbv w=ubaa, u,v {a,b}* }

6. Zobrazení δ: (a) δ(q 0, x) obsahuje x i, x i Z. (b) δ(x i, y) obsahuje y j, x i y j P 7. Množina F je množinou koncových stavů.

Automaty a gramatiky. Roman Barták, KTIML. Důkaz věty o isomorfismu reduktů. Věta o isomorfismu reduktů. Pro připomenutí

Automaty a gramatiky

Je regulární? Pokud ne, na regulární ji upravte. V původní a nové gramatice odvod te řetěz 1111.

Automaty a gramatiky(bi-aag)

Definice. Necht M = (Q, T, δ, q 0, F ) je konečný automat. Dvojici (q, w) Q T nazveme konfigurací konečného automatu M.

Automaty a gramatiky

Automaty a gramatiky. Úvod do formáln. lních gramatik. Roman Barták, KTIML. Příklady gramatik

písemná a ústní část porozumění látce + schopnost formalizace

Formální jazyky. Z. Sawa (VŠB-TUO) Úvod do teoretické informatiky 7. března / 46

Minimalizace automatů. M. Kot, Z. Sawa (VŠB-TU Ostrava) Úvod do teoretické informatiky 28. března / 31

množina, na které je zavedena určitá struktura. Zejména, součet každých dvou prvků X = [x 1,..., x n ] R n,

Převody Regulárních Výrazů. Minimalizace Konečných. Regulární jazyky 2 p.1/35

Automaty a gramatiky. Organizační záležitosti. Přednáška: na webu ( Proč chodit na přednášku?

Spojitost funkce v bodě, spojitost funkce v intervalu

OBECNÝ URČITÝ INTEGRÁL

Teorie jazyků a automatů I

Petriho sítě PES 2007/2008. Doc. Ing. Tomáš Vojnar, Ph.D.

Algebraický výraz je číselný výraz s proměnou. V těchto výrazech se vyskytují vedle reálných čísel také proměnné. Například. 4a 4,5x + 6,78 7t.

Gaussovská prvočísla

4. přednáška 22. října Úplné metrické prostory. Metrický prostor (M, d) je úplný, když každá cauchyovská posloupnost bodů v M konverguje.

Zavedení a vlastnosti reálných čísel PŘIROZENÁ, CELÁ A RACIONÁLNÍ ČÍSLA

Definice. Nechť k 0 celé, a < b R. Definujeme. x < 1. ϕ(x) 0 v R. Lemma [Slabá formulace diferenciální rovnice.] x 2 1

Cílem kapitoly je zvládnutí řešení determinantů čtvercových matic.

Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, můžeme při výpočtu určitých integrálů ze složitějších funkcí postupovat v zásadě dvěma způsoby:

8. cvičení z Matematiky 2

13. Exponenciální a logaritmická funkce

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

( t) ( t) ( ( )) ( ) ( ) ( ) Vzdálenost bodu od přímky I. Předpoklady: 7308

Automaty a gramatiky. Roman Barták, KTIML. Chomského normální forma

56. ročník Matematické olympiády. b 1,2 = 27 ± c 2 25

A DIRACOVA DISTRIBUCE 1. δ(x) dx = 1, δ(x) = 0 pro x 0. (1) Graficky znázorňujeme Diracovu distribuci šipkou jednotkové velikosti (viz obr. 1).

Úvod 1. 3 Regulární jazyky Konečné jazyky Pumping Lemma pro regulární jazyky a nekonečné jazyky Sjednocení...

Funkce. Mgr. Jarmila Zelená. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

Matice. a B =...,...,...,...,..., prvků z tělesa T (tímto. Definice: Soubor A = ( a. ...,..., ra

2.5.4 Věta. Každý jazyk reprezentovaný regulárním výrazem je regulárním jazykem.

Geometrické a fyzikální aplikace určitého integrálu. = b a. je v intervalu a, b záporná, je integrál rovněž záporný.

Řešení diferenciálních rovnic 1. řádu (lineárních, s konstantními koeficienty)

Integrální počet - III. část (určitý vlastní integrál)

= b a. V případě, že funkce f(x) je v intervalu <a,b> záporná, je integrál rovněž záporný.

je jedna z orientací určena jeho parametrizací. Je to ta, pro kterou je počátečním bodem bod ϕ(a). Im k.b.(c ) ( C ) (C ) Obr Obr. 3.5.

Analytická metoda aneb Využití vektorů v geometrii

Seznámíte se s další aplikací určitého integrálu výpočtem obsahu pláště rotačního tělesa.

Až dosud jsme se zabývali většinou reálnými posloupnostmi, tedy zobrazeními s definičním

NEWTONŮV INTEGRÁL. V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

INTEGRACE KOMPLEXNÍ FUNKCE KŘIVKOVÝ INTEGRÁL

+ c. n x ( ) ( ) f x dx ln f x c ) a. x x. dx = cotgx + c. A x. A x A arctgx + A x A c

Způsobilost. Data a parametry. Menu: QCExpert Způsobilost

Deterministický konečný automat

3.2.1 Shodnost trojúhelníků I

x + F F x F (x, f(x)).

2.8.5 Lineární nerovnice s parametrem

Matematika 1A. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

Úvod do Teoretické Informatiky ( UTI)

V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

Hyperbola, jejíž střed S je totožný s počátkem soustavy souřadnic a jejíž hlavní osa je totožná

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA. Náhodná proměnná Vybraná spojitá rozdělení

NMAF061, ZS Písemná část zkoušky 25. leden 2018

Základy teorie matic

Komplexní čísla tedy násobíme jako dvojčleny s tím, že použijeme vztah i 2 = 1. = (a 1 + ia 2 )(b 1 ib 2 ) b b2 2.

Teorie jazyků a automatů

Lineární algebra. 1) Vektor, lineární závislost a nezávislost. Def.: Číselným vektorem n-rozměrného prostoru nazýváme uspořádanou množinu n čísel

Přednáška 9: Limita a spojitost

Obecně: K dané funkci f hledáme funkci ϕ z dané množiny funkcí M, pro kterou v daných bodech x 0 < x 1 <... < x n. (δ ij... Kroneckerovo delta) (4)

P2 Číselné soustavy, jejich převody a operace v čís. soustavách

2. INTEGRÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ

Teorie jazyků a automatů

MULTIDIMENSIONÁLNÍ JAZYKY A JEJICH AUTOMATY MULTI-DIMENSIONAL LANGUAGES AND THEIR AUTOMATA

Dynamické programování

VIII. Primitivní funkce a Riemannův integrál

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

VIII. Primitivní funkce a Riemannův integrál

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Posloupnosti a řady funkcí. študenti MFF 15. augusta 2008

Formální jazyky. M. Kot, Z. Sawa (VŠB-TU Ostrava) Úvod do teoretické informatiky 6. března / 48

Model tenisového utkání

Logaritmus. Předpoklady: 2909

Parabola. Předpoklady: 7501, Pedagogická poznámka: Na všechny příklady je potřeba asi jeden a půl vyučovací hodiny.

R n výběr reprezentantů. Řekneme, že funkce f je Riemannovsky integrovatelná na

DOPLŇKOVÉ TEXTY BB01 PAVEL SCHAUER INTERNÍ MATERIÁL FAST VUT V BRNĚ TUHÉ TĚLESO

Reprezentovatelnost částek ve dvoumincových systémech

Integrální počet - II. část (určitý integrál a jeho aplikace)

integrovat. Obecně lze ale říct, že pokud existuje určitý integrál funkce podle různých definic, má pro všechny takové definice stejnou hodnotu.

Odraz na kulové ploše

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) Určitý integrál ZVMT lesnictví 1 / 26

1.3.3 Přímky a polopřímky

7. Integrální počet Primitivní funkce, Neurčitý integrál

Cvičení z termomechaniky Cvičení 5.

8. Elementární funkce

KVADRATICKÁ FUNKCE (vlastnosti, grafy)

3.4.3 Množiny bodů dané vlastnosti I

Laplaceova transformace.

Řešené příklady k MAI III.


17 Křivky v rovině a prostoru

ZÁKLADY. y 1 + y 2 dx a. kde y je hledanou funkcí proměnné x.

ISŠT Mělník. Integrovaná střední škola technická Mělník, K učilišti 2566, Mělník Ing.František Moravec

1.2. MOCNINA A ODMOCNINA

Větu o spojitosti a jejich užití

Odraz na kulové ploše Duté zrcadlo

Transkript:

4 Automty gmtiky omn Bták, KTIML tk@ktiml.mff.cuni.cz htt://ktiml.mff.cuni.cz/~tk Po řiomenutí Automt může tké ovládt čtecí hlvu dvousměný (dvoucestný) utomt řechodová funkce: Q X Q {-,,+} Slovo w je řijto dvousměným konečným utomtem, okud: výočet zčl n vním ísmenu slov w vlevo v očátečním stvu čtecí hlv ové oustil slovo w vvo v někteém řijímcím stvu mimo čtené slovo není výočet definován (výočet zde končí w slovo není řijto) F Vět o dvousměných utomtech Jzyky řijímné dvousměnými konečnými utomty jsou ávě jzyky řijímné konečnými utomty. Možnost ohyovt čtecí hlvou o ásce nezvětšil sílu konečného utomtu! Pozo, n ásku nic neíšeme! Pokud můžeme n ásku sát, dostneme Tuingův stoj. Zřejmé: konečný utomt dvousměný konečný utomt dvousměný utomt vždy osouvá hlvu dov KA A=(Q,X,δ,,F) 2KA B=(Q,X,δ,,F), δ (,x)=(δ(,x),+) Zývá: dvousměný konečný utomt konečný utomt Důkz věty o dvousměných utomtech () u v ) Fomální ois vlivu slov u n výočet nd slovem v (i) kdy ové oustíme slovo u vvo (v jkém stvu ové vstouíme nd v) f( ) = ové řejdeme n v ve stvu f( ) = nikdy neoustíme u vvo (ii) okud oustíme slovo v vlevo, kdy se nd v oět vátíme f() = vátíme se nd v ve stvu f() = nikdy už se nevátíme 2) Výočet nd u máme osný funkcí f u f u : Q { } Q {} f u ( ) oisuje situci (i): v jkém stvu ové odejdeme vvo, okud zčneme výočet vlevo v očátečním stvu f u () ( Q) oisuje situci (ii): v jkém stvu oět odejdeme vvo, okud zčneme výočet vvo v symol znčí, že dná situce nenstne (odejdeme vlevo neo cyklus) u u v v 4-

Důkz věty o dvousměných utomtech (2) Po kždé slovo u máme funkci f u oisující výočet dvousměného utomtu A nd u Definujme ekvivlenci slov tkto: u~w def f u =f w tj. slov jsou ekvivlentní, okud mjí stejné výočtové funkce Vlstnosti ~: je to ekvivlence (zřejmé, definováno omocí =) má konečný index (mximální očet ůzných funkcí je (n+) n+ o n-stvový dvousměný utomt) je to vá konguence (zřejmě u~w uv~wv, otože ozhní u v w v je stejné nd v se utomt chová stejně) L(A) je sjednocením jistých tříd ozkldu X*/~ stčí si uvědomit, že w L(A) f w ( ) F u~w f u ( )=f w ( ) (u L(A) w L(A)) Podle Neodovy věty je L(A) egulání jzyk. Převod 2KA n NKA Konstuktivní důkz věty o dvousměných utomtech. Jk výočet s návty řevést n lineání výočet? zjímjí nás jen řijímcí výočty díváme se n řechody mezi symoly (v jkém stvu se řechází n dlší olíčko). Njdeme všechny možné řezy - oslounosti stvů (je jich konečně mnoho). 2. Mezi řezy definujeme (nedeteministické) řechody odle čteného symolu. 3. ekonstuujeme výočet skládáním řezů (jko uzzle). Pozoování: stvy se v řechodu (řezu) střídjí (dov/ dolev) vní stv jde dov, oslední tké dov v deteministických řijímjících výočtech nejsou cykly vní oslední řez oshují jediný stv Fomální řevod 2KA n NKA Nechť A=(Q,X,δ,,F) je dvousměný konečný utomt. Definujme ekvivlentní nedeteministický konečný utomt B=(Q,X,δ,( ),F ), kde: Q = všechny koektní řechodové oslounosti oslounosti stvů (,, k ) z Q tkové, že délk oslounosti je lichá (k=2m+) žádný stv se neokuje n liché ni n sudé ozici ( i j 2i 2j ) ( i j 2i+ 2j+ ) F = {() F} řechodové oslounosti délky oshující koncový stv δ (c,x) = { d d Q c d je lokálně konzistentní řechod o x} x L(A)=L(B)? tjektoie 2KA A odovídá řezům KA B c d Příkld řevodu 2KA n NKA Mějme následující dvousměný konečný utomt:,+,+,+,-,+,- Ukázk výočtu:.. Možné řezy jejich konzistentní řechody: Výsledný nedeteministický KA:,,,,,, 4-2

Množinové oece nd jzyky Sjednocení jzyků L L 2 = { w w L w L 2 } Příkld: jzyk oshuje slov zčínjící neo končící Půnik jzyků L L 2 = { w w L w L 2 } Příkld: jzyk oshuje slov se sudým očtem nul kždý symol je ezostředně následován ozdíl jzyků L - L 2 = { w w L w L 2 } Příkld: jzyk oshuje slov zčínjící neoshující Dolněk jzyk -L = { w w L } = X*- L Příkld: slov jzyk neoshují oslounost tří symolů Pltí tdiční de Mognov vidl L L 2 = -(-L -L 2 ) L L 2 = -(-L -L 2 ) L - L 2 = L -L 2 L L 2 X* Uzvřenost n množinové oece Nechť L L 2 jsou jzyky ozoznávné konečnými utomty. Potom L L 2, L L 2, L - L 2 -L jsou tké jzyky ozoznávné konečnými utomty (tříd F je uzvřen n uvedené oece). Konstuktivní důkz: dolněk stčí ohodit koncové nekoncové stvy řijímjícího det. utomtu sjednocení, ůnik ozdíl ide: lelní ěh řijímjících utomtů A = (Q,X,δ,,F ), A 2 = (Q 2,X,δ 2, 2,F 2 ) uděláme sojený utomt A = (Q,X,δ,,F) Q = Q Q 2, = (, 2 ) δ((, 2 ),x) = (δ (,x), δ 2 ( 2,x)) sjednocení F = (F Q 2 ) (Q F 2 ) ůnik F = F F 2 ozdíl F = F (Q 2 - F 2 ) Množinové oece v říkldě Nvhněte konečný utomt řijímjící slov, kteá oshují 3k+2 symolů neoshují oslounost. Přímá konstukce komlikovná! L = {w w {,}* w = 3k+2} L 2 = {w u,v {,}* w = uv} L = L - L 2 A B C c A A Ac, B B Bc C C Cc K čemu to je? Můžeme oece s utomty někde římo využít? Nříkld v lánování, kde utomt oisuje, jk se mění hodnot nějké stvové oměnné. loc lod, unlod loc move-2 move2- lod2, unlod2 move-2, move2- lod Plán se otom může hledt jko ůnik utomtů. V kždém stvovém digmu se ovede stejná oslounost kcí. cos loc loc cos loc loc move-2, move2- lod2 move&2 move&2 move-2, move2- lod2 lod2 move2& move2& unlod unlod 4-3

Řetězcové oece nd jzyky Zřetězení jzyků L. L 2 = { uv u L v L 2 } Mocniny jzyk L = {λ} L i+ = L i. L Pozitivní itece L + = L L 2 = i Li Oecná itece L* = L L = i Li zřejmě L* = L + {λ} Otočení jzyk L = { u u L } evese, zcdlový oz (x x 2 x n ) = x n x 2 x Levý kvocient L odle L 2 L 2 \ L = { v uv L u L 2 } Levá deivce L odle w w L = {w} \ L Pvý kvocient L odle L 2 L / L 2 = { u uv L v L 2 } Pvá deivce L odle w w L = L / {w} Uzvřenost zřetězení L,L 2 F L.L 2 F L L 2 ide: nejve očítá utomt A =(Q,X,δ,,F ) otom A 2 =(Q 2,X,δ 2, 2,F 2 ) elizce: omocí nedeteministického konečného utomtu B =(Q,X,δ,S,F) nedeteminismus slouží ři ozhodování kdy řenout do A 2 Q = Q Q 2 (ředokládáme ůzná jmén stvů, jink řejmenuj) S = { } okud λ L ( F ) = {, 2 } okud λ L ( F ), tj. ovnou řejdeme tké do A 2 F = F 2 končíme ž o řečtení slov z L 2 δ(,x) = {δ (,x)} okud Q δ (,x) F (očítáme v A ) = {δ (,x), 2 } okud Q δ (,x) F (řechod A do A 2 ) = {δ 2 (,x)} okud Q 2 (očítáme v A 2 ) DCV: ověřit L(B) = L(A ). L(A 2 ) Uzvřenost itece Uzvřenost evese L F L* F u L u 2 L u 3 L L F L F L ide: okovný výočet utomtu A=(Q,X,δ,,F) elizce: nedeteministické ozhodnutí, zd okčovt neo estt ozo! λ L* i když λ L, řešíme omocí seciálního stvu hledáme nedeteministický utomt B =(Q,X,δ,S,F ) Q = Q {s} řidáme nový stv o říjem λ S = {, s} nový stv F = F {s} končíme o řečtení slov z L neo v s (o λ) δ (,x) = {δ(,x)} okud Q δ(,x) F (očítáme uvnitř A) = {δ(,x), } okud Q δ(,x) F (možný estt) δ (s,x) = {} žádné řechody z nového stvu L F L + F stejná konstukce, ouze ez oužití stvu s zřejmě (L ) = L, tedy stčí ukázt L F L F ide: oátíme šiky ve stvovém digmu elizce: nedeteministický konečný utomt A=(Q,X,δ,,F) B=(Q,X,δ,F,{ }) δ (,x) = { δ(,x)= } (δ(,x)= δ (,x) ) w = x x 2 x n,, n je řijímjící výočet o w utomtu A tj. δ( i,x i+ )= i+ n F n, n-, je řijímjící výočet o w utomtu B i δ ( i+,x i+ ) Poznámk: někdy L neo L má význě jednodušší řijímjící utomt 4-4

Uzvřenost kvocientu L,L 2 F L 2 \ L F ide: utomt A udeme sttovt ve stvech, do kteých se lze dostt slovem z L 2 elizce: nedeteministický utomt B téměř totožný s A (ozdíl ve sttovních stvech) S = { Q u L 2 =δ (,u)} nové sttovní stvy lze nlézt lgoitmicky (A =(Q,X,δ,,{}), k S L(A ) L 2 ) v L 2 \ L u L 2 uv L u L 2 Q δ (,u)= δ (,v) F S δ (,v) F v L(B) L,L 2 F L / L 2 F odoně neo omocí L / L 2 = (L 2 \ L ) L 2 L Příkldy řetězcových oecí L = { i, i } L.L = { i j, i, j },,,, L + = { i i 2... i n, n>, i j } L* = {λ} L +,,,, Příkld kvocientu Sustituce jzyků L = { i i 2 i 3, i j }, L 2 = { i i 2, i j }, nechť X je konečná eced o kždé x X udiž σ(x) jzyk v nějké ecedě Y x dále oložme: σ(λ) = {λ} σ(u.v) = σ(u). σ(v) zození σ: X* P(Y*), kde Y = Y x X x se nzývá sustituce σ(l) = w L σ(w) nevyouštějící sustituce, žádné σ(x) neoshuje λ L 2 \ L = { i i 2, i j } = L 2 Příkld: σ() = { i j, i,j }, σ() = {cd } σ() = { i j cd k l, i,j,k,l } homomofismus h: h(x) = w x (seciální říd sustituce) nevyouštějící homomofismus: w x λ, Vět: L F, x X σ(x) F h - (L) = {w h(w) L} σ(l), h(l), h - (L) F 4-5

Poznámky k uzávěovým vlstnostem Zjednodušení návhu utomtů L. =.L = {λ}.l = L.{λ} = L (L*)* = L* (L L 2 )* = L *(L 2.L *)* = L 2 *(L.L 2 *)* (L.L 2 ) = L 2. L w (L L 2 ) = w L w L 2 w (X* - L) = X* - w L h(l L 2 ) = h(l ) h(l 2 ) Důkz egulánosti L = {w w {,}*, w = w } není egulání L { i j, i,j } = { i i, i } 4-6