1/15. Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

Podobné dokumenty
Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

Matematika 4 FSV UK, LS Miroslav Zelený

Diferenciální rovnice a jejich aplikace. (Brkos 2011) Diferenciální rovnice a jejich aplikace 1 / 36

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22

Soustavy lineárních rovnic

Obsah. Lineární rovnice. Definice 7.9. a i x i = a 1 x a n x n = b,

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ

Soustavy linea rnı ch rovnic

Podobnost matic. Definice 8.6. Dány matice A, B M n (C). Jestliže existuje regulární matice P M n (C) tak,

Soustavy lineárních rovnic

PROSTORY SE SKALÁRNÍM SOUČINEM. Definice Nechť L je lineární vektorový prostor nad R. Zobrazení L L R splňující vlastnosti

1/10. Kapitola 12: Soustavy lineárních algebraických rovnic

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

12 Obyčejné diferenciální rovnice a jejich soustavy

Soustavy. Terminologie. Dva pohledy na soustavu lin. rovnic. Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová.

Necht tedy máme přirozená čísla n, k pod pojmem systém lineárních rovnic rozumíme rovnice ve tvaru

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

časovém horizontu na rozdíl od experimentu lépe odhalit chybné poznání reality.

PŘEDNÁŠKA 9 KŘIVKOVÝ A PLOŠNÝ INTEGRÁL 1. DRUHU

2.6. Vlastní čísla a vlastní vektory matice

Drsná matematika III 6. přednáška Obyčejné diferenciální rovnice vyšších řádů, Eulerovo přibližné řešení a poznámky o odhadech chyb

Vlastní (charakteristická) čísla a vlastní (charakteristické) Pro zadanou čtvercovou matici A budeme řešit maticovou

Diferenciální rovnice 3

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

Kapitola 11: Vektory a matice:

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

Základní vlastnosti křivek

Lineární rovnice prvního řádu. Máme řešit nehomogenní lineární diferenciální rovnici prvního řádu. Funkce h(t) = 2

Lineární zobrazení. 1. A(x y) = A(x) A(y) (vlastnost aditivity) 2. A(α x) = α A(x) (vlastnost homogenity)

9.2. Zkrácená lineární rovnice s konstantními koeficienty

0.1 Úvod do lineární algebry

ALGEBRA. Téma 5: Vektorové prostory

Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic

Numerická matematika 1

Vektorové podprostory, lineární nezávislost, báze, dimenze a souřadnice

0.1 Úvod do lineární algebry

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

Úvod do lineární algebry

9.7. Vybrané aplikace

Drsná matematika III 3. přednáška Funkce více proměnných: Inverzní a implicitně definovaná zobrazení, vázané extrémy

9. Soustava lineárních rovnic

Co je obsahem numerických metod?

EUKLIDOVSKÉ PROSTORY

Diferenciální rovnice II

a počtem sloupců druhé matice. Spočítejme součin A.B. Označme matici A.B = M, pro její prvky platí:

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Skalární součin. študenti MFF 15. augusta 2008

9.3. Úplná lineární rovnice s konstantními koeficienty

Kapitola 11: Vektory a matice 1/19

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015

DMA Přednáška Rekurentní rovnice. takovou, že po dosazení odpovídajících členů do dané rovnice dostáváme pro všechna n n 0 + m pravdivý výrok.

Vlastní čísla a vlastní vektory

Lineární algebra : Metrická geometrie

Kvalitativní teorie SODR

Vektory a matice. Obsah. Aplikovaná matematika I. Carl Friedrich Gauss. Základní pojmy a operace

1 Projekce a projektory

1 Diference a diferenční rovnice

Uspořádanou n-tici reálných čísel nazveme aritmetický vektor (vektor), ā = (a 1, a 2,..., a n ). Čísla a 1, a 2,..., a n se nazývají složky vektoru

3 Lineární kombinace vektorů. Lineární závislost a nezávislost

1 Modelování systémů 2. řádu

Parciální diferenciální rovnice

Matematika 5 FSV UK, ZS Miroslav Zelený

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2

A0B01LAA Lineární algebra a aplikace (příklady na cvičení- řešení)

Vlastní čísla a vlastní vektory

Četba: Texty o lineární algebře (odkazy na webových stránkách přednášejícího).

Aplikovaná numerická matematika - ANM

1 Determinanty a inverzní matice

8 Matice a determinanty

Základy matematiky pro FEK

Četba: Texty o lineární algebře (odkazy na webových stránkách přednášejícího).

Elementární křivky a plochy

7. Lineární vektorové prostory

(Cramerovo pravidlo, determinanty, inverzní matice)

Matematika 1 MA1. 2 Determinant. 3 Adjungovaná matice. 4 Cramerovo pravidlo. 11. přednáška ( ) Matematika 1 1 / 29

CITLIVOSTNÍ ANALÝZA DYNAMICKÝCH SYSTÉMŮ I

Lineární algebra : Vlastní čísla, vektory a diagonalizace

Arnoldiho a Lanczosova metoda

1 Soustavy lineárních rovnic

Matematická analýza pro informatiky I.

Greenova funkce pro dvoubodové okrajové úlohy pro obyčejné diferenciální rovnice

DEFINICE Z LINEÁRNÍ ALGEBRY

Diferenciální rovnice

Ortogonální projekce a ortogonální zobrazení

Obecné lineární problémy

2 Odvození pomocí rovnováhy sil

Lineární programování

Aritmetické vektory. Martina Šimůnková. Katedra aplikované matematiky. 16. března 2008

Četba: Texty o lineární algebře (odkazy na webových stránkách přednášejícího).

Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých

GE - Vyšší kvalita výuky CZ.1.07/1.5.00/

Matice. Předpokládejme, že A = (a ij ) je matice typu m n: diagonálou jsou rovny nule.

Parciální derivace a diferenciál

x 2 = a 2 + tv 2 tedy (a 1, a 2 ) T + [(v 1, v 2 )] T A + V Příklad. U = R n neprázdná množina řešení soustavy Ax = b.

Transkript:

1/15 Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

2/15 Vsuvka: Vlastní čísla matic Definice: Bud A čtvercová matice a vektor h 0 splňující rovnici A h = λ h pro nějaké číslo λ R. Potom λ nazýváme vlastní číslo matice A a vektor h vlastní vektor (příslušný vlastnímu číslu λ) Pozn. 1 Vlastní vektor h je určen až na násobek. Pozn. 2 Budeme potřebovat jen pro matice 2 2, obecně lze pro matice n n Určování vlastních čísel a vlastních vektorů A h = λ h (A λe) h = 0 Určování vlastních čísel: Protože h 0, homog. soustava musí mít netriviální řešení det(a λe) = 0 Určování vlastních vektorů: Pro každé λ hledáme netriviální řešení rovnice (A λe) h = 0

3/15 Základní pojmy Definice: Rovnice tvaru x = f (t, x, y) y = g(t, x, y), t I se nazývají soustava dvou diferenciálních rovnic 1. řádu. Řešením soustavy je dvojice funkcí (x(t), y(t)), které tyto rovnice splňují pro všechna t I. Řešením je tedy parametrizace rovinné křivky. Tuto křivku nazýváme trajektorie řešení. Pozn. Jiný možný zápis (obvyklejší ve fyzice): dx dy = f (t, x, y) = g(t, x, y), t I

Autonomní soustavy 4/15 Definice: Autonomní soustava je soustava, kdy funkce f a g nezávisejí na t, tj. x = f (x, y) y = g(x, y) t I Geometricky: Autonomní soustava předepisuje pole tečných vektorů křivek, které jsou řešením dané soustavy (trajektorií řešení). Autonomní soustava může mít i jednobodové trajektorie, tj. x(t) x 0, y(t) y 0, t R To nastává f (x 0, y 0 ) = 0 g(x 0, y 0 ) = 0. Definice: Jestliže f (x 0, y 0 ) = 0, g(x 0, y 0 ) = 0, potom bod S = (x 0, y 0 ) nazýváme rovnovážným stavem soustavy a příslušné řešení x(t) x 0, y(t) y 0 t R nazýváme stacionárním řešením.

Autonomní lineární soustavy 5/15 Definice: Soustavu diferenciálních rovnic x = a 11 x + a 12 y y = a 21 x + a 22 y, kde a ij R nazýváme soustava lineárních diferenciálních rovnic 1. řádu (s konstantními koeficienty). Tyto soustavy se v dalším naučíme řešit. Výhodný bude maticový zápis: ( ) a11 a Matice A = 12 se nazývá matice soustavy. a 21 a 22 ( ) ( ) x(t) x Označme z(t) =, pak z (t) (t) = y(t) y. (t) Soustavu lze pomocí matice A a vektorové funkce z(t) zapsat ve tvaru z (t) = A z(t).

Řešení autonomní lineární soustavy 6/15 Podobně jako v předchozí kapitole lze odvodit, že množina všech řešení soustavy z (t) = A z(t) je lineární podprostor (C 1 (I)) 2 dimenze 2 Fundamentální systém bude mít dva prvky { z 1 (t), z 2 (t)}. Hledáme tedy 2 LN vektorové funkce z 1 (t), z 2 (t), které jsou řešením soustavy z (t) = A z(t). Obecné řešení soustavy má pak tvar z(t) = C 1 z 1 (t) + C 2 z 2 (t).

Postup řešení soustavy DR 7/15 Nápad: Hledáme řešení ve tvaru z = e λ t h, tj. ( ) ( ) ( z = e λ t h1 e λ t h = 1 h 2 e λ t, potom z = λ e λ t h1 h 2 h 2 ) Dosadíme do soustavy DR a dostaneme λ e λ t ( h1 h 2 ) = A e λ t ( h1 h 2 ) : e λ t λ h = A h, Hledáme tedy vlastní číslo λ a k němu příslušný vlastní vektor h. Mohou nastat tři případy: 1 dvě různá vlastní čísla λ 1 λ 2, λ 1, λ 2 R 2 dvě stejná vlastní čísla λ 1 = λ 2, λ 1, λ 2 R, (nebudeme dělat) 3 dvě komplexně sdružená vlastní čísla.

8/15 Případ 1. λ 1 λ 2, λ 1, λ 2 R h 1 vlastní vektor přísl. λ 1 h2 vlastní vektor přísl. λ 2 Fundamentální systém: z 1 (t) = e λ 1 t h1 z 2 (t) = e λ 2 t h2 Obecné řešení: z = C 1 e λ 1 t h1 + C 2 e λ 2 t h2. Příklad: Řešme soustavu x = 4x 2y y = x + y s poč. podmínkou x(0) = 4, y(0) = 3 Řešení: x(t) = 2 e 2t + 2 e 3t y(t) = 2 e 2t + e 3t t R

Případ 3. 9/15 λ 1,2 = a ± i b vlastní vektory budou také komplexně sdružené. Fundamentální systém: z 1 (t) = Re( e λ 1 t h1 ) z 2 (t) = Im( e λ 1 t h1 ) Obecné řešení: z(t) = C 1 z 1 (t) + C 2 z 2 (t). Pozn. Místo komplexního fund. systému { e λ 1 t h1, e λ 2 t h2 } jsme našli reálný fundamentální systém {Re( e λ 1 t h1 ), Im( e λ 1 t h1 )}. Příklad: Řešme soustavu x = 3x 8y y = 2x + 3y s poč. podmínkou x(0) = 2, y(0) = 3 Řešení: x(t) = 6 e 3t sin(4t) + 2 e 3t cos(4t) y(t) = 3 e 3t cos(4t) + e 3t sin(4t) t R

10/15 Eulerova metoda Metoda pro přibližné řešení soustavy DR 1. řádu. Mějme soustavu DR 1. řádu x = f (t, x, y) y = g(t, x, y) s počáteční podmínkou x(t 0 ) = x 0, y(t 0 ) = y 0. Potom jeden krok Eulerovy metody s krokem h je t i+1 = t i + h x i+1 = x i + h f (t i, x i, y i ) y i+1 = y i + h g(t i, x i, y i ). Připomenutí z MI: Eulerova metoda pro y = f (x, y) s poč. podmínkou y(x 0 ) = y 0. x i+1 = x i + h, y i+1 = y i + f (x i, y i ) h

Model "Dravec - kořist" 11/15 V rybníku žijí dva druhy ryb: Malé ryby - kořist - mají dostatek potravy (planktonu) nezávisle na počtu ryb Velké ryby - dravci - požírají malé ryby Sestrojíme jednoduchý matematický model: x(t)... množství malých ryb v čase t [např. kg] y(t)... množství velkých ryb v čase t [např. kg] dx... rychlost změny množství malých ryb dy... rychlost změny množství velkých ryb

12/15 Model "Dravec - kořist"- odvození dif. rovnice pro malé ryby Kdyby v rybníku byly jen malé ryby: dx = a x(t), a > 0... přírůstkový koeficient (zahrnuje růst, rozmnožování, vymírání,... ) Jestliže v rybníku jsou i velké ryby, bude přírůstek malých ryb záviset na počtu velkých ryb. Místo koeficientu a bude koeficient ã, kde ã = a α y(t), α > 0. Rovnice pro chování malých ryb má pak tvar dx = (a αy(t)) x(t). Pozn. ã < 0 úbytek malých ryb (např. pro y velké) ã > 0 přírůstek malých ryb

13/15 Model "Dravec - kořist"- odvození dif. rovnice pro velké ryby Kdyby v rybníku byly jen velké ryby: dy = b y(t), kde b > 0 je koeficient vymírání. Jestliže v rybníku budou i malé ryby, tak bude vymírání velkých ryb záviset na počtu malých ryb. Místo koeficientu b bude koeficient b, kde b = b β x(t), β > 0. Rovnice pro chování velkých ryb má pak tvar dy = (b βx(t)) y(t). Opět: b < 0 úbytek velkých ryb (např. pro x malé) b > 0 přírůstek velkých ryb

Model "Dravec - kořist"- soustava Máme tedy autonomní soustavu dvou diferenciálních rovnic 1. řádu kde α, β, a, b > 0. dx dy Soustava má dva rovnovážné stavy = (a αy(t)) x(t) = (b βx(t)) y(t), S 1 = [0, 0], S 2 = [ b β, a ]. α Nelineární soustavu DR neumíme řešit, ale umíme najít obecnou rovnici pro křivku, která je trajektorií řešení: ln(x a y b ) αx βy + C = 0 Nebo můžeme soustavu DR vyřešit numericky a dostaneme přibližné řešení x(t), y(t) v nějakých uzlových bodech t 0, t 1,, t n. 14/15

15/15 Přeji Vám krásné léto a mnoho úspěchů (nejen) u zkoušek.