Katedra aplikované matematiky FEI VŠB Technická univerzita Ostrava email: dalibor.lukas@vsb.cz http://www.am.vsb.cz/lukas/la1



Podobné dokumenty
Katedra aplikované matematiky FEI VŠB Technická univerzita Ostrava

Skalární součin je nástroj, jak měřit velikost vektorů a úhly mezi vektory v reálných a komplexních vektorových prostorech.

Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Skalární součin. študenti MFF 15. augusta 2008

PROSTORY SE SKALÁRNÍM SOUČINEM. Definice Nechť L je lineární vektorový prostor nad R. Zobrazení L L R splňující vlastnosti

EUKLIDOVSKÉ PROSTORY

Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita

Jazyk matematiky Matematická logika Množinové operace Zobrazení Rozšířená číslená osa

5. Maticová algebra, typy matic, inverzní matice, determinant.

9. Bilineární formy. 9. Bilineární formy p. 1/14

a diagnostika letadel

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Matice. študenti MFF 15. augusta 2008

Katedra aplikované matematiky FEI VŠB Technická univerzita Ostrava luk76/la1

Matice. Přednáška MATEMATIKA č. 2. Jiří Neubauer. Katedra ekonometrie FEM UO Brno kancelář 69a, tel

Skalár- veličina určená jedním číselným údajem čas, hmotnost (porovnej životní úroveň, hospodaření firmy, naše poloha podle GPS )

VĚTY Z LINEÁRNÍ ALGEBRY

Regulární matice. Věnujeme dále pozornost zejména čtvercovým maticím.

Euklidovský prostor Stručnější verze

2 Spojité modely rozhodování

Funkce zadané implicitně

předmětu MATEMATIKA B 1

Od Pythagorovy věty k super-počítání

1/10. Kapitola 12: Soustavy lineárních algebraických rovnic

Regresní a korelační analýza

Operace s maticemi Sčítání matic: u matic stejného typu sečteme prvky na stejných pozicích: A+B=(a ij ) m n +(b ij ) m n =(a ij +b ij ) m n.

Program SMP pro kombinované studium

Maticový a tenzorový počet

Součin matice A a čísla α definujeme jako matici αa = (d ij ) typu m n, kde d ij = αa ij pro libovolné indexy i, j.

11. Skalární součin a ortogonalita p. 1/16

Eduard Šubert: Koktejl nápoj je vektorem z lineárního obalu ingrediencí.

0.1 Úvod do lineární algebry

Vektorové podprostory, lineární nezávislost, báze, dimenze a souřadnice

Poznámky z matematiky

x 2 = a 2 + tv 2 tedy (a 1, a 2 ) T + [(v 1, v 2 )] T A + V Příklad. U = R n neprázdná množina řešení soustavy Ax = b.

Lenka Zalabová. Ústav matematiky a biomatematiky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita. zima 2012

Lineární algebra II. Adam Liška. 9. února Zápisky z přednášek Jiřího Fialy na MFF UK, letní semestr, ak. rok 2007/2008

Masarykova univerzita. Základy konvexní analýzy a optimalizace v R n.

Matematické symboly a značky

Požadavky ke zkoušce

Definice 13.1 Kvadratická forma v n proměnných s koeficienty z tělesa T je výraz tvaru. Kvadratická forma v n proměnných je tak polynom n proměnných s

Soustavy lineárních rovnic

3. Matice a determinanty

A0M15EZS Elektrické zdroje a soustavy ZS 2011/2012 cvičení 1. Jednotková matice na hlavní diagonále jsou jedničky, všude jinde nuly

1 Projekce a projektory

0.1 Úvod do lineární algebry

2. Matice, soustavy lineárních rovnic

Lineární algebra I. látka z. I. semestru informatiky MFF UK. Obsah. Zpracovali: Ondřej Keddie Profant, Jan Zaantar Štětina

)(x 2 + 3x + 4),

KATEDRA INFORMATIKY UNIVERZITA PALACKÉHO LINEÁRNÍ ALGEBRA 1 OLGA KRUPKOVÁ VÝVOJ TOHOTO UČEBNÍHO TEXTU JE SPOLUFINANCOVÁN

Soustavy lineárních rovnic a determinanty

Cvičení z Lineární algebry 1

NALG 001 Lineární algebra a geometrie 1, zimní semestr MFF UK Doba řešení: 3 hodiny

Skalární součin dovoluje zavedení metriky v afinním bodovém prostoru, tj. umožňuje nám určovat vzdálenosti, odchylky, obsahy a objemy.

Matematika B101MA1, B101MA2

2.2. SČÍTÁNÍ A NÁSOBENÍ MATIC

Obsah. Lineární rovnice. Definice 7.9. a i x i = a 1 x a n x n = b,

Úvod do optimalizace

Y36BEZ Bezpečnost přenosu a zpracování dat. Úvod. Róbert Lórencz. lorencz@fel.cvut.cz

V praxi pracujeme s daty nominálními (nabývají pouze dvou hodnot), kategoriálními (nabývají více

α 1 α 2 + α 3 = 0 2α 1 + α 2 + α 3 = 0

3. Polynomy Verze 338.

Lineární algebra a analytická geometrie sbírka úloh a ř ešených př íkladů

Mária Sadloňová. Fajn MATIKA. 150 řešených příkladů (vzorek)

y = Spočtěte všechny jejich normy (vektor je také matice, typu n 1). Řádková norma (po řádcích sečteme absolutní hodnoty prvků matice a z nich

Kapitola 1. Tenzorový součin matic

Vedení tepla v MKP. Konstantní tepelné toky. Analogické úlohám statiky v mechanice kontinua

0. Lineární rekurence Martin Mareš,

1 Kvadratické formy. 2 Matice kvadratické formy. Definice Necht B je bilineární forma na V. Q B : V R. Q B (x) = B(x, x), x V

Základy matematiky kombinované studium /06

SOUSTAVY LINEÁRNÍCH ROVNIC

1 Determinanty a inverzní matice

Vektorový prostor. Př.1. R 2 ; R 3 ; R n Dvě operace v R n : u + v = (u 1 + v 1,...u n + v n ), V (E 3 )...množina vektorů v E 3,

ZADÁNÍ ZKOUŠKOVÉ PÍSEMNÉ PRÁCE Z PŘEDMĚTU LINEÁRNÍ ALGEBRA PRO IT. Verze 1.1A

Soustavy linea rnı ch rovnic

15 Maticový a vektorový počet II

maticeteorie 1. Matice A je typu 2 4, matice B je typu 4 3. Jakých rozměrů musí být matice X, aby se dala provést

Arnoldiho a Lanczosova metoda

Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic

kde je dostupný ve formě vhodné pro tisk i ve formě vhodné pro prohlížení na obrazovce a z adresy

Několik poznámek na téma lineární algebry pro studenty fyzikální chemie

Úlohy k přednášce NMAG 101 a 120: Lineární algebra a geometrie 1 a 2,

Soustavy. Terminologie. Dva pohledy na soustavu lin. rovnic. Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová.

Lineární algebra. Matice, operace s maticemi

Soustavy lineárních rovnic

MOORE-PENROSEOVA INVERZE MATICE A JEJÍ APLIKACE. 1. Úvod

Optimalizace. Elektronická skripta předmětu A4B33OPT. Toto je verze ze dne 28. ledna Katedra kybernetiky Fakulta elektrotechnická

Vlastní číslo, vektor

1 Vektorové prostory.

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

Vektory a matice. Matice a operace s nimi. Hodnost matice. Determinanty. . p.1/12

Státní závěrečná zkouška z oboru Matematika a její použití v přírodních vědách

DEFINICE Z LINEÁRNÍ ALGEBRY

Soustavy lineárních rovnic

a m1 a m2 a mn zobrazení. Operaci násobení u matic budeme definovat jiným způsobem.

Lineární algebra : Lineární zobrazení

1 Báze a dimenze vektorového prostoru 1

Lineární algebra : Změna báze

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Vlastní čísla a vlastní hodnoty. študenti MFF 15. augusta 2008

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

Transkript:

Lineární algebra 10. přednáška: Ortogonalita II Dalibor Lukáš Katedra aplikované matematiky FEI VŠB Technická univerzita Ostrava email: dalibor.lukas@vsb.cz http://www.am.vsb.cz/lukas/la1 Text byl vytvořen v rámci realizace projektu Matematika pro inženýry 21. století (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0332), na kterém se společně podílela Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava a Západočeská univerzita v Plzni

Ortogonalita = kolmost Pythagorova věta: x,y R 2 : x y x 2 + y 2 = x + y 2 x + y x y x + y 2 = (x + y) (x + y) = x x + y y + 2x y= x 2 + y 2 + 2x y Vektory x a y jsou ortogonální (kolmé), pokud x y = 0.

Projekce na podprostor 1D b e a Projekce b na poprostor a p Najdi p := xa : (b p) a 2D Projekce b na poprostor a 1,a 2 Najdi p := x 1 a 1 + x 2 a 2 : (b p) a 1 a (b p) a 2

Motivace JPEG komprese je projekce na podprostor původní bitmapa 10% komprese Fourierovou bází

Metoda nejmenších čtverců = projekce na podprostor Příklad: Opakovaným měřením pulzu jsme naměřili hodnoty: 72, 75, 69, 73. Kolik je správná hodnota? Chceme najít x, které nejvíce vyhovuje soustavě následujících 4 rovnic o 1 neznámé: (1, 1, 1, 1) T } {{ } =:A x = (72, 75, 69, 73) } {{ T. } =:b Řešením je x, které minimalizuje následující eukleidovskou normu chyby řešení A x b 2 = ( x 72) 2 + ( x 75) 2 + ( x 69) 2 + ( x 73) 2. Ukáže se, že výsledek splňuje normálovou rovnici A T A x = A T b a v tomto případě se jedná o aritmetický průměr (ve statistice,,střední hodnota ) x = 1 (72 + 75 + 69 + 73) = 72, 25. 4

Metoda nejmenších čtverců = projekce na podprostor Příklad: Proložte body (1, 1), (2, 3) a (3, 4) nejlepší přímkou. Hledáme parametry a,b R přímky P := { (x, y) R 2 : y(x) := ax + b } tak, že následující chyba je minimalizována (ve statistice,,lineární regrese ) (y(1),y(2), y(3)) (1, 3, 4) 2 = (a 1 + b 1) 2 + (a 2 + b 3) 2 + (a 3 + b 4) 2. 5 4 3 2 1 0 Ukáže se, že výsledek y(x) := (3/2)x 1/3 splňuje normálovou rovnici A T A (â ) = A b T b, 1 1 1 kde A := 2 1, b := 3. 3 1 4 V tomto případě řešení minimalizuje obsahy čtverců, odtud název metody. 0 1 2 3 4

Ortogonální podprostory Definice Podprostory U a V prostoru R n jsou ortogonální, pokud u U v V : u v = 0. U V V 0 U 0

N(A) R(A) Ortogonální podprostory Mějme matici A R m n. Připomeňme si její nulový prostor N(A) := {x R n : A x = 0} = {x R n : i {1,...,m} : a r i x = 0}. Vidíme, že vektory x z nulového prostoru jsou kolmé na všechny řádky matice A, tedy i na jejich libovolnou lin. kombinaci, což jsou prvky z řádkového prostoru R(A) := {α 1 a r 1 + + α m a r m : α 1,...,α m R} = H(A T ). Analogicky: N(A T ) H(A) nebot H(A) = R(A T ).

Ortogonální projektory 1D b p e a Mějme a,b R m. Projekcí vektoru b na podprostor a se rozumí úloha Najdi p := xa : (b p) a. } {{ } =e Uvažujme nyní a,b R m 1 jako sloupcové vektory. Z definice ortogonality dostáváme ( ) x = bt a a T a, p = bt a a = 1 ( ) a a T b a T a } a T a{{ } =:P Matice P R m m se nazývá ortogonální projektor.

Ortogonální projektory Ortogonální projekce na lineární obal vektorů Mějme a 1,...,a n R m. Ortogonální projekcí vektoru b R m na poprostor a 1,...,a n se rozumí úloha Najdi p := x 1 a 1 + + x n a n } {{ } =A x kde A := (a 1,...,a m ) R m n. Podmínka ortogonality vede na normálovou rovnici : (b p) a } {{ } i pro každé i {1,...,n}, =e 0 = e T A = (b A x) T A A T A x = A T b, která má jednoznačné řešení, jsou-li vektory a 1,...,a n lin. nezávislé. Výsledný vektor p = ( A (A T A) 1 A T) b, } {{ } =:P kde P R m m je ortogonální projektor.

Vlastnosti Ortogonální projektory Uvažujme lineárně nezávislé sloupce matice A := (a 1,...,a n ) R m n. Ortogonální projektor na H(A) je matice (lin. zobrazení) a má tyto vlastnosti P = A (A T A ) 1 A T P je symetrická, tj. P T = P (plyne ze symetrie A T A), P je idempotentní (stačí aplikovat jednou), tj. ( P P = A (A T A ) ) 1 A T Doplňkový projektor ( A (A T A ) 1 A T = A (A T A ) 1 ( AT A ) (A T A ) 1 A T = P. } {{ } =I Matice I P je ortog. projektor na ortogonální doplněk N(A T ). Platí: N(A T ) H(A). ) =

N(A T ) H(A) = R n Ortogonální projektory Mějme matici A R m n s lin. nezávislými sloupci. Už víme, že Z Frobeniovy věty plyne, že N(A T ) H(A). dim N(A T ) + dim H(A) = n, a tedy existuje rozklad libovolného vektoru x = y + z, kde y N(A T ) a z H(A). Tento rozklad je jednoznačný x = (I P) x } {{ } N(A T ) + P x, }{{} H(A) kde P je ortogonální projektor na H(A) a I P je jeho ortogonální doplněk.

Normálová rovnice Ortogonální projektory Mějme matici A := (a 1,...,a n ) R m n s lin. nezávislými sloupci a b R m. Pokud b H(A), pak soustava A x = b nemá řešení. Přesto může mít smysl řešit následující soustavu: A x = P b, kde P := A (A T A ) 1 A T je ortogonální projektor na H(A). Jelikož A má lin. nezávislé sloupce, soustava je ekvivalentní normálové rovnici A T A x = A T b. Pokud b H(A), pak P b = b a normálová rovnice je ekvivalentní s původní. Pokud je navíc A (čtvercová) regulární, pak P = A (A T A) 1 A T = ( A A 1) ((A T ) 1 A T) = I.

Ortogonální projektory Příklad: Opakovaným měřením pulzu jsme naměřili hodnoty: 72, 75, 69, 73. Kolik je správná hodnota? Chceme najít x, které,,nejvíce vyhovuje soustavě následujících 4 rovnic o 1 neznámé: 1 72 1 1 x = 75 69. 1 73 } {{ } } {{ } =:A =:b Ortogonální projekce pravé strany na H(A) vede na normálovou rovnici 1 72 (1, 1, 1, 1) 1 1 x = (1, 1, 1, 1) 75 69, 1 73 což dává řešení jako aritmetický průměr naměřených hodnot x = 1 (72 + 75 + 69 + 73)= 72, 25. 4

Ortogonální projektory Příklad: Proložte body (1, 1), (2, 3) a (3, 4) nejlepší přímkou. Hledáme parametry a,b R přímky P := { (x,y) R 2 : y(x) := ax + b }, tj. chceme řešit soustavu rovnic 1 1 ( ) 1 2 1 a = 3. b 3 1 4 } {{ } } {{ } =:A =:b Ortogonální projekce pravé strany na H(A) vede na normálovou rovnici jehož řešení je ( ) 1 2 3 1 1 1 1 1 2 1 3 1 â = 3/2, (â ) = b ( ) 1 2 3 1 1 1 b = 1/3. 1 3, 4

Ortogonální projektory Gram Schmidtův ortogonalizační/ortonormalizační algoritmus Mějme bázi E := (e 1,...,e n ) prostoru R n. Ortogonalizujme/ortonormalizujme ji. f 1 := e 1, q 1 := 1 f 1 f 1, f i := e i + i 1 j=1 α ij f j, kde α ij = e i f j f j f j, q i := 1 f i f i, pro i {2,...,n}. Výsledkem je ortog. báze F := (f 1,...,f n ), resp. ortonorm. báze Q := (q 1,...,q n ). Gram Schmidtův algoritmus pomocí ortogonálních projektorů Uvažujme všechny vektory jako sloupcové, pak pro i {2,...,n} i 1 e T i f j i 1 1 ( ) f i = e i fj T f f j = e i fj j fj T fj T e i = I f j j=1 j=1 } {{ } =:P j i 1 j=1 P j e i.

Metoda nejmenších čtverců = ortogonální projekce pravé strany,,nejlepší kandidát na řešení minimalizuje normu chyby. Mějme matici A R m n a b R m. Pokud b H(A), pak soustava A x = b nemá řešení.,,nejlepší kandidát x R n na řešení minimalizuje normu chyby, tj. Nerovnici lze přepsat takto: y R n : A x b 2 A ( x + y) b 2. 0 y T A T A y } {{ } = A y 2 +2y T A T A x 2y T A T b. Vezměme lib. vektor z kanonické báze e i R n, ε > 0 a zvolme dvě y := ±εe i, pak 0 ε A v 2 ± 2(A T A x A T b) i. Jelikož obě nerovnosti platí pro lib. malé ε > 0 a libovolný index i {1,...,n}, pak tedy opět řešíme normálovou rovnici. A T A x = A T b,

Zobecnění pojmů Skalární součin Mějme vektorový prostor V a symetrickou bilineární formu B : V V R, jejíž příslušná kvadratická forma Q(v) := B(v,v) je pozitivně definitní. B je skalární součin na V. Nenulové vektory u, v V jsou ortogonální vzhledem k B, pokud B indukuje normu vektoru v V (u,v) B := B(u,v) = 0. v B := B(u,u). Příklad: B(x,y) := 2x 1 y 1 x 1 y 2 x 2 y 1 + 2x 2 y 2 je skalární součín na R 2. B je zjevně symetrická bilineární forma. Příslušná kvadr. forma Q(x) := B(x,x) = 2(x 1 ) 2 2x 1 x 2 + 2(x 2 ) 2 = (x 1 ) 2 + (x 2 ) 2 + (x 1 x 2 ) 2 > 0 pro x 0, tedy Q je pozitivně definitní.

Skalární součin B(p,q) := 1 0 p(x)q(x)dx je (L2) skalární součin na P 1. Zvolme kanonickou bázi E := (1, x) prostoru P 1. Matice bilineární formy je ( ) ( 1 B(1, 1) B(1,x) B E := = 0 1dx ) 1 0 xdx ( ) 1 B(x, 1) B(x,x) 1 0 x dx 1 1 = 2 0 x2 1 1. dx 2 3 Bilineární forma je tedy symetrická. Klasifikujme její matici kongruencemi ( ) ( ) 1 1 r 2 2 := r 1 +2r 2 1 1 s 1 1 2 2 := s 1 +2s 2 2 3 0 1 1 0 6 0 1, 3 a jelikož 1, 1 3 > 0, kvadratická forma je pozitivně definitní. Fourierova báze, viz jpeg, je ortonormální v tomto skalárním součinu.