9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

Podobné dokumenty
9.2. Zkrácená lineární rovnice s konstantními koeficienty

9.3. Úplná lineární rovnice s konstantními koeficienty

9.4. Rovnice se speciální pravou stranou

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

rovnic), Definice y + p(x)y = q(x), Je-li q(x) = 0 na M, nazývá se y + p(x)y =

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

Diferenciální rovnice 3

4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

Soustavy lineárních rovnic

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

Obyčejné diferenciální rovnice

8.1. Separovatelné rovnice

Nalezněte obecné řešení diferenciální rovnice (pomocí separace proměnných) a řešení Cauchyho úlohy: =, 0 = 1 = 1. ln = +,

7.3. Diferenciální rovnice II. řádu

SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ INTEGRACE RACIONÁLNÍCH FUNKCÍ

Q(y) dy = P(x) dx + C.

8.2. Exaktní rovnice. F(x, y) x. dy. df = dx + y. Nyní budeme hledat odpověd na otázku, zda a jak lze od této diferenciální formule

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

1 Polynomiální interpolace

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

Diferenciální rovnice

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008

Diferenciální rovnice 1

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

Diferenciální rovnice

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

4.1 Řešení základních typů diferenciálních rovnic 1.řádu

Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Řešíme tedy soustavu dvou rovnic o dvou neznámých. 2a + b = 3, 6a + b = 27,

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2

Nyní využijeme slovník Laplaceovy transformace pro derivaci a přímé hodnoty a dostaneme běžnou algebraickou rovnici. ! 2 "

1 1 x 2. Jedná se o diferenciální rovnici se separovanými proměnnými, která má smysl pro x ±1 a

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

y = 1 x (y2 y), dy dx = 1 x (y2 y) dy y 2 = dx dy y 2 y y(y 4) = A y + B 5 = A(y 1) + By, tj. A = 1, B = 1. dy y 1

diferenciální rovnice verze 1.1

VYBRANÉ PARTIE Z NUMERICKÉ MATEMATIKY

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

Extrémy funkce dvou proměnných

Sbírka příkladů z matematické analýzy II. Petr Tomiczek

1 Diference a diferenční rovnice

l, l 2, l 3, l 4, ω 21 = konst. Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj. analyticky

2D transformací. červen Odvození transformačního klíče vybraných 2D transformací Metody vyrovnání... 2

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

6. Lineární ODR n-tého řádu

Soustavy. Terminologie. Dva pohledy na soustavu lin. rovnic. Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová.

9.7. Vybrané aplikace

Maple. Petr Kundrát. Ústav matematiky, FSI VUT v Brně. Maple a základní znalosti z oblasti obyčejných diferenciálních rovnic.

Teorie. Hinty. kunck6am

Principy indukce a rekurentní rovnice

DMA Přednáška Rekurentní rovnice. takovou, že po dosazení odpovídajících členů do dané rovnice dostáváme pro všechna n n 0 + m pravdivý výrok.

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

Teorie. Hinty. kunck6am

Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14

Necht na hmotný bod působí pouze pružinová síla F 1 = ky, k > 0. Podle druhého Newtonova zákona je pohyb bodu popsán diferenciální rovnicí

Obyčejné diferenciální rovnice

Matematika pro všechny

7. Soustavy ODR1 Studijní text. 7. Soustavy ODR1. A. Základní poznatky o soustavách ODR1

Diferenciální rovnice separace proměnných verze 1.1

1 Determinanty a inverzní matice

Kapitola 7: Integrál. 1/17

, = , = , = , = Pokud primitivní funkci pro proměnnou nevidíme, pomůžeme si v tuto chvíli jednoduchou substitucí = +2 +1, =2 1 = 1 2 1

MATEMATIKA 2. Sbírka úloh. RNDr. Edita Kolářová ÚSTAV MATEMATIKY

0.1 Úvod do lineární algebry

Soustavy linea rnı ch rovnic

0.1 Úvod do lineární algebry

Lineární rovnice prvního řádu. Máme řešit nehomogenní lineární diferenciální rovnici prvního řádu. Funkce h(t) = 2

Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic

METODICKÝ NÁVOD MODULU

ODR metody Runge-Kutta

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a

Diferenciální rovnice II

Vlastní (charakteristická) čísla a vlastní (charakteristické) Pro zadanou čtvercovou matici A budeme řešit maticovou

1 Tyto materiály byly vytvořeny za pomoci grantu FRVŠ číslo 1145/2004.

Lineární algebra : Metrická geometrie

6 Samodružné body a směry afinity

Zadání. Goniometrie a trigonometrie

příkladů do cvičení. V textu se objeví i pár detailů, které jsem nestihl (na které jsem zapomněl) a(b u) = (ab) u, u + ( u) = 0 = ( u) + u.

Limita funkce. FIT ČVUT v Praze. (FIT) Limita funkce 3.týden 1 / 39

Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic. 27. prosince 2011

16. Goniometrické rovnice

Goniometrické a hyperbolické funkce

Užití nekonečných řad při řešení obyčejných diferenciálních rovnic. Michal Ostřanský

Seznámíte se s principem integrace metodou per partes a se základními typy integrálů, které lze touto metodou vypočítat.

0 = 2e 1 (z 3 1)dz + 3z. z=0 z 3 4z 2 + 3z + rez. 4. Napište Fourierův rozvoj vzhledem k trigonometrickému systému periodickému

1.1 Existence a jednoznačnost řešení. Příklad 1.1: [M2-P1] diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu

Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala

Lineární diferenciální rovnice 1. řádu verze 1.1

Homogenní rovnice. Uvažujme rovnici. y = f(x, y), (4) kde

Vzpěr jednoduchého rámu, diferenciální operátory. Lenka Dohnalová

Derivace funkce. Přednáška MATEMATIKA č Jiří Neubauer

1 Modelování systémů 2. řádu


1 Funkce dvou a tří proměnných

Přechodné děje 2. řádu v časové oblasti

Transkript:

Cíle Budeme se nyní zabývat úlohami, v nichž je cílem najít dvojici funkcí y(x), z(x), pro které jsou zadány dvě lineární rovnice prvního řádu, obsahující tyto funkce a jejich derivace. Výklad Omezíme-li se na lineární soustavy s konstantními koeficienty, můžeme základní úlohu zadat ve tvaru a 1 y + a 2 z + a 3 y + a 4 z = b 1 (x), c 1 y + c 2 z + c 3 y + c 4 z = b 2 (x), kde a 1,...,a 4, c 1,...,c 4 jsou reálné konstanty a b 1 (x), b 2 (x) známé funkce (pravé strany soustavy). Je-li specielně b 1 (x) = b 2 (x) = 0, hovoříme o homogenní soustavě rovnic. Řešení takovéto (malé) soustavy nevyžaduje hlubší teoretické poznatky nezbytné pro úlohy s větším počtem neznámých, tj. i rovnic. Eliminační metodou můžeme totiž tuto soustavu převést na diferenciální rovnici druhého řádu pro jednu z neznámých funkcí a využít tak dříve získané znalosti. Postup bude zřejmý po prostudování následujících řešených úloh. Řešené úlohy Příklad 9.5.1. Máme najít funkce y(x) a z(x), které jsou řešením soustavy y 4z + 2y 8z = 0, z y + z = 0 při těchto počátečních podmínkách: y(0) = 3, z(0) = 2. - 402 -

Řešení: Druhá z rovnic této homogenní soustavy je podstatně jednodušší, proto z ní snadno vyjádříme funkci y a následně její derivaci: y = z + z, y = z + z. Po dosazení do první rovnice a úpravě máme diferenciální rovnici druhého řádu bez pravé strany pro funkci z(x): z z 6z = 0. Její charakteristická rovnice r 2 r 6 = 0 má kořeny r 1 = 2, r 2 = 3, kterým odpovídá obecné řešení z(x) = C 1 e 2x + C 2 e 3x a jeho derivace z (x) = 2C 1 e 3x + 3C 2 e 2x. Funkci y(x) vytvoříme pomocí vztahu, který jsme použili úvodem při eliminaci: y(x) = z + z = C 1 e 2x + 4C 2 e 3x. Nyní zbývá určit z počátečních podmínek konstanty C 1 a C 2. Položíme-li x = 0 v obecném řešení y(x) = C 1 e 2x + 4C 2 e 3x, z(x) = C 1 e 2x + C 2 e 3x, obdržíme soustavu 3 = C 1 + 4C 2, 2 = C 1 + C 2. Jejím řešením jsou hodnoty C 1 = C 2 = 1, takže můžeme napsat hledaný výsledek počáteční úlohy: y p (x) = 4 e 3x e 2x, z p (x) = e 3x + e 2x. Příklad 9.5.2. Máme najít obecné řešení soustavy y + y z = cosx, z + 2y z = sin x. - 403 -

Řešení: Tentokrát jde o nehomogenní soustavu s pravými stranami tvořenými goniometrickými funkcemi. Pro eliminaci je nejvýhodnější vyjádřit z první rovnice funkci z(x): z = y + y + cosx, z = y + y sin x. Dosazením do druhé rovnice získáme po úpravě diferenciální rovnici druhého řádu s pravou stranou y + y = cosx. Charakteristická rovnice r 2 +1 = 0 má kořeny r 1,2 = ±i, kterým odpovídá obecné řešení zkrácené rovnice y + y = 0 ve tvaru lineární kombinace goniometrických funkcí ŷ = C 1 cosx + C 2 sin x (protože α = 0, β = 1 viz kap. 9.2). Úplnou rovnici můžeme řešit metodou neurčitých koeficientů, nebot na pravé straně je funkce cos x. Pro ni ale vychází λ = 0 = α, ω = 1 = β, a proto musíme v souladu s teorií v kapitole 9.4 zvolit partikulární řešení ve tvaru v(x) = x(a cosx + B sin x). Protože její druhá derivace je (ověřte samostatně výpočtem) v (x) = 2A sin x + 2B cos x x(a cosx + B sin x), dostáváme po dosazení do úplné rovnice 2A sin x + 2B cosx = cosx. Zde porovnáme koeficienty u jednotlivých goniometrických funkcí: cosx : 2B = 1, sin x : 2A = 0, takže A = 0, B = 1, v(x) = 1 x sin x a můžeme napsat výsledný tvar funkce y(x): 2 2 y = C 1 cosx + C 2 sin x + 1 2 x sin x. - 404 -

Výpočet funkce z(x) ze vztahu z = y + y + cosx je už pouze technický problém, který vede k výsledku z = (C 2 + C 1 ) cosx + (C 2 C 1 ) sin x + 1 2 (x + 1) sin x + 1 (2x + 1) cosx. 2 Závěrem je vhodné si povšimnout, že podobně jako byly v zadání funkce y(x) a z(x) spolu vázány v rovnicích, jsou jejich výsledené tvary propojeny prostřednictvím konstant. Kontrolní otázky Otázka 1. Popište rozdíl mezi homogenní a nehomogenní soustavou lineárních diferenciálních rovnic. Otázka 2. Jaký je účel použití eliminační metody při řešení soustav rovnic? Úlohy k samostatnému řešení 1. Řešte homogenní soustavy: y = 2y + z, z = 3y + 4z b) y + z = 4y 2z, y z = 2y 4z 2. Řešte nehomogenní soustavy: y + 2z y + 6z = e 2t, z + y z = e 2t b) 2y + z 3z y = 2x 1, y z + 4y = x + 1 3. Najděte řešení soustav při zadaných počátečních podmínkách: y + z = y + 5z, z = y + 4z y(0) = 1, z(0) = 2 b) y z = tg 2 x + 1, z + y = tg x y(0) = 2, z(0) = 2-405 -

Výsledky úloh k samostatnému řešení 1. y = C 1 e x + C 2 e 5x, z = C 1 e x + 3C 2 e 5x b) y = C 1 e x cos 3x + C 2 e x sin 3x, z = C 1 e x sin 3x C 2 e x cos 3x 2. y = 4C 1 e 5x + 2C 2 e x + 11 9 e2x, z = C 1 e 5x + C 2 e x 2 9 e2x b) y = C 1 e x cos 3x + C 2 e x sin 3x, z = C 1 e x sin 3x C 2 e x cos 3x 3. y = (x + 1)e 3x, z = (x + 2)e 3x b) y = 4 sin x + tg x, z = 4 cosx + 2-406 -