Jiří Weigl výkonný ředitel Institutu Václava Klause

Transkript

1 březe / 2014 NEWSLETTER NEWSLETTER březe /2014 Jiří Weigl: O skrytých výzamech smutého výročí 15. březa 1939 Václav Klaus: Rozděleí Českosloveska bylo evyhutelé Václav Vlk st.: Ukrajia stále stejý problém Václav Klaus, Jiří Weigl: Politické kometáře IVK o Ukrajiě Marek Loužek: Zpráva ze semiáře o korupci BŘEZNOVÝ GRAF IVK Česko Splatost faktur v Evropě Prame: ČSOB Factorig, 2013 Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká Praha 6 průměrá délka splatosti faktur (dy) Fracie Slovesko office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E Periodicita: měsíčík Datum vydáí: Rakousko Německo O skrytých výzamech smutého výročí 15. březa 1939 Letos uplye 75 let ode de, kdy 15. březa 1939 ěmecká armáda ukočila agóii pomichovského zbytku Českosloveska. Z jeho okupovaé české části vzikl Protektorát Čechy a Morava, Slovesko zahájilo eslavou prví kapitolu své státí suvereity jako satelit třetí říše a a zbylé části se vrhli sousedé Polsko a Maďarsko. Masarykem a Beešem oboveá česká státost byla zlikvidováa společým úsilím všech kolem ás. Existečí boj Jiří Weigl výkoý ředitel Istitutu Václava Klause Des se zdá, že z odkazu 15. březa 1939 zbyly pouze záběry acistické armády projíždějící ve sěhové váici Václavským áměstím lemovaým zamračeými a plačícími zástupy Pražaů a obrázek Hitlera shlížejícího z oke Hradu a Prahu. To by však bylo velmi málo. 15. březe je pro ás i Evropu daleko výzamější datum, ež by se mohlo a prví pohled zdát. 15. březe zameá otevřeé fiasko západí politiky, koec ústupků a přímou cestu k válce. Nacistická okupace, která ukočila eslavé přežíváí pomichovské tzv. druhé Českosloveské republiky, potvrdila, že samostatý český stát omezeý a české vitrozemí bez přirozeých historických hraic emůže geopoliticky ai ekoomicky obstát. Ukázala, že česko ěmecký atagoismus je eřešitelý, že ejde o árodí sebeurčeí, ale jedá se o existečí boj kdo z koho bez šace a kompromis. Šest let ěmecké okupace, teroru a acistických geocidích pláů teto atagoismus pouze vyostřilo. Po 15. březu začalo být pro českou politiku a český odboj stále jasější, že o obově aší státosti a suvereity lze uvažovat pouze v historických hraicích, tj. proti vůli českých Němců to zameá bez ich. Od 15. březa a jeho ásledků vede přímá cesta k poválečému odsuu ěmeckého obyvatelstva z ašeho pohraičí. Appeasemet jako omyl 15. březe 1939 představoval přelom i z hlediska evropské politiky. Zameal faktický krach politiky appeasemetu, který vůči Německu dlouhá léta praktikovaly Velká Britáie a Fracie. Des se o appeasemetu často hovoří jako o výrazu aivity, krátkozrakosti či dokoce hlouposti západích politiků, jako byli Chamberlai, Daladier a řada dalších. To je pohled velmi zjedodušeý. Appeasemet byl výsledkem představy, že by o problémech Evropy měly rozhodovat amísto zičujících válek vzájemou dohodou a vzájemými kompromisy evropské velmoci bez Ruska a USA. Teto ový evropský kocert velmocí měl být adřaze tradičím spojeectvím a moceským paktům. Převládl pocit, že ěmecké frustrace, stížosti a požadavky byly v moha případech oprávěé a bez Německa elze v Evropě o stabilitě uvažovat. Proto přišel appeasemet. 15. březa však Hitler okupoval jiý árod, prokázal, že jeho cíle ejsou omezeé a jakákoliv pravidla a dohody západími velmocemi pro ěho ic ezameají. Potvrdil, že s ím kocert velmocí možý eí, že mu jde pouze o jedostraou ěmeckou domiaci. 15. březe tak zameá otevřeé fiasko západí politiky, koec ústupků a přímou cestu k válce. Možost uskutečit představy evropských vůdců třicátých let o fracouzsko-britsko- -ěmeckém řízeí Evropy se uskutečila až o půl století později, kdy rozpad Sovětského svazu vytlačil Rusko daleko z Evropy, zájem USA o Evropu se oslabil a rozšířeá EU vytvořila vhodou istitucioálí platformu. My bychom si ze smutého výročí měli odést jedo poučeí kdyby byl Hitler stadardí politik a alespoň po 15. březu 1939 hrál podle pravidel, Michov a Protektorát by byly evraté a osud ašeho státu by byl zřejmě v zájmu Evropy zpečetě trvale. Tomuto osudu jsme uikli pouze áhodou proto, že Hitler byl extrémista, který vehal svět do války, jíž katastrofálě prohrál. Nezapomíejme a to.

2 Děkuji za pozváí a za možost oslovit toto vysoce kvalifikovaé publikum s pro me mimořádě zajímavým a ispirativím tématem. Rád jsem tuto výzvu akceptoval. Začu deklarací toho, že se epovažuji za experta a federalismus ebo regioalismus, že emám žádé silé ázory eje a racioalitu a legitimost vytvářeí ebo aopak rozbíjeí existujících států, ale ai a oddělováí regioů, provicií ebo árodů, či rozdělováí zemí. Mám pouze jistou zkušeost s rozděleím jedoho státu a dvě jeho v mohém blízké, ale v mohém i rozdílé části. Pomáhá mi i to, že mám k dispozici dobrý kompas, který mi poskytuje ekoomická teorie. Rozděleí své vlastí země jsem epláoval, epřipravoval, eavrhoval a ai epropagoval. Rád se přizávám k tomu, že věřím v sílu ekoomického způsobu uvažováí a společě s ositelem Nobelovy cey za ekoomii Georgem Stiglerem v téměř imperiálí postaveí ekoomie mezi společeskými vědami. Ta mi abízí řadu užitečých argumetů o výzamu dostatečě homogeích etit pro fukčost ekoomických (ebo měových) zó, o cetralizaci a decetralizaci ekoomického rozhodováí, o efektech velikosti, o úsporách z rozsahu (což je výzamý ekoomický termí), atd., ale vím, že tyto argumety ebývají rozhodujícími. Měly by však být alespoň přijímáy jako argumety podpůré. Mírumilové rozděleí Mám velmi uikátí osobí zkušeost s orgaizováím pro ás, stejě jako pro zbytek světa eočekávaého rozděleí Českosloveska a dvě části, a Českou republiku a Slovesko, ke které došlo před více ež dvaceti lety. S plou vážostí tvrdím, že už je to pro ás součástí historie. Praktickou relevaci pro žádou z těchto dvou zemí to již emá. Orgaizátoři této koferece pro i emohli ajít lepší místo. Každý, kdo alespoň trochu zá historii této části Evropy a přesouváí tohoto města a tohoto regiou v průběhu miulých staletí z jedoho státu do druhého, kdo ví, že předcházejícím á- 2 NEWSLETTER březe /2014 Rozděleí Českosloveska bylo evyhutelé* Václav Klaus * Úvodí projev a kofereci Plohodotá autoomie a federalismus vs. rozdělováí se, Eisestadt, Rakousko, 26. úora Překlad z agličtiy. zvem des rakouského Eisestadtu byl maďarský Kismarto, kdo zá jméo původího vlastíka překrásého paláce, kde se koferece odehrává, maďarského aristokrata Esterházyho, musí oceit jistý půvab a iroii v umístěí aší koferece. Musí si také položit otázku o vhodosti a smysluplosti pokusů formulovat obecé teorie o tom, jak mají státy vzikat ebo zaikat. Nejsem teoretikem secese (sad je dobré české odtrháváí se ) regioů ebo separace (rozdělováí) států. Apriorě ejsem ai obhájcem, ai opoetem těchto procesů, i když občas bývám za jistého experta a tyto věci ěkterými lidmi považová. Slováci chtěli být sami. Chtěli mít svůj ezávislý a suveréí stát. Nechtěli být částí Českosloveska a Češi akceptovali, že emají právo tuto jejich ambici blokovat. V průběhu posledích dvou desetiletí se a me opakovaě obraceli politici z Kataláska, Skotska, Vlámska a Quebecu s prosbou o radu. Většiou jsem je zklamal, eboť jsem jim říkával, že jsem rozděleí své vlastí země epláoval, epřipravoval, eavrhoval a ai epropagoval. Svým založeím ejsem revolučím bořitelem statu quo. Navíc, díky tomu, že je má žea Sloveka, a že jsme v komuistické éře při emožosti jezdit do světa trávili většiu ašich dovoleých společě s její rodiou a Slovesku, zal jsem Slovesko více ež průměrý Čech a ikdy jsem eměl jakékoli atisloveské předsudky a předpojatosti. Českoslovesko jsem považoval za samozřejmost a myšleka rozděleí země mi až do počátku 90. let epřišla a mysl. Specifická situace, která vzikla po pádu komuismu, a moje tehdejší vysoká politická fukce me v této chvíli pouze postavila před úkol, abych evyhutelé rozděleí země realizoval. Rozděleí Jugoslávie a zejméa jeho ešťastá forma byly podle mého ázoru více ovlivěy z vějšku ež zevitř. Její rozděleí bylo tehdy opravdu evyhutelé. Na obou straách jsme však považovali za ezbyté zabráit chaosu, aarchii, ebezpečým spotáím procesům s jejich eočekávaou a ezámou dyamikou, a hlavě árůstu epřátelství vůči původě přátelsky se k sobě chovajícími lidmi obou zemí. Suveréí státy Vím, že se pátečí odpoledí sekce této koferece azývá Existuje třetí cesta?. V tomto ohledu je můj ázor zcela jedozačý. Neexistuje. Zodpovědí politici a obou straách u ás tuto myšleku tehdy také zcela rezolutě zamítli (ezodpovědí politici však chtěli stavět dvojdomky ). Lidé jako já evěřili a dodes evěří myšlece třetích cest, a proto jsme se usmívali ad ávrhy ěkterých ašich kolegů vytvářet ové modely suvereity, což je ostatě ázev další pátečí sekce aší koferece. Žádé ové modely suvereity eexistují suvereita buď je, ebo eí (to samé platí o hledáí ových forem suvereity deší orwellovskou, ebo spíše orwelliáskou evropskou ovořečí, když je zcela evidetí, že jedotlivé čleské země EU svou suvereitu již dávo ztratily; veškerá debata o ových modelech suvereity je pouze úikovou aktivitou pro ěkteré lidi, vědomou a úmyslou lží pro jié). Rozděleí, které proběhlo v Českoslovesku před dvěma desetiletími, bylo dobrovolé a orgaizovaé. Slováci chtěli být sami. Chtěli mít svůj ezávislý a suveréí stát. Nechtěli být částí Českosloveska a Češi akceptovali, že emají právo tuto jejich ambici blokovat. Je to tak jedoduché. Na obou straách jsme pochopili, že rozděleí musí být provedeo rychle, přátelsky a velkoryse, že musí být zformulováa jedoduchá makropravidla pro děleí všech společých aktiv i pasiv, a že celé rozděleí musíme provést my sami. Nechtěli jsme umožit vždy ochoté ciziě ám kvazi-pomáhat, což přeložeo do češtiy zameá iterveovat. Vývoj v Jugoslávii v devadesátých letech (a já mám podobý strach z toho, co se yí děje a Ukrajiě) potvrdil, že jsme postupovali správě. Meziárodí komuita tehdy selhala tragickým a ezodpovědým způsobem. Rozděleí Jugoslávie a zejméa jeho ešťastá forma byly podle mého ázoru více ovlivěy z vějšku ež zevitř. Češi a Slováci by měli být rádi, že se takovému vývoji vyhuli. A já si troufám říci, že rádi jsou. Dobrovolě a orgaizovaě Rozděleí, které proběhlo v Českoslovesku před dvěma desetiletími, bylo dobrovolé a orgaizovaé. Důležitá jsou obě tato adjektiva. Proti byli, a to čistě z politických, ikoli věcých důvodů, pouze ěkteří aši političtí odpůrci. Ai já, ai klíčový sloveský politik tehdejší chvíle Vladimír Me čiar jsme ebyli žádými separatisty. V obou zemích kolem ás samozřejmě skutečí separatisté byli, a to více a Slovesku ež v České republice. Jejich jméa eí uté uvádět, jsou už des zcela irelevatí. Evolučí historické procesy tehdejší

3 NEWSLETTER březe /2014 doby byly daleko silější ež hlasy těch či oěch jedotlivců. Důsledky ašeho tehdejšího mírového a přátelského řešeí poěkud ečekaě vziklé situace, tohoto spořádaého rozvodu, byly pozitiví pro obě země. Vedly k udržeí maxima předcházející úrově vzájemé spolupráce, k pokračováí fugováí celí uie a zóy volého obchodu. Oproti ašim původím pláům a záměrům jsme však ebyli schopi udržet existeci měové uie (společou českosloveskou koruu), která jak se akoec ukázalo přežila zrušeí českosloveské politické a fiskálí uie pouze o šest či sedm týdů. Evolučí historické procesy tehdejší doby byly daleko silější ež hlasy těch či oěch jedotlivců. Naše zkušeost je však ceá. Říká ám, že je admiistrativě a dokoce i ekoomicky relativě sadé měovou uii zrušit. Lituji, že o tom Evropská uie echce ic slyšet. Líbí se mi adpis edávého čláku v jedom kaadském měsíčíku: Zachraňme euro otevřeím dveří, umožňujících odchod (aglicky to zí lépe Savig the Euro by Opeig the Exit Door ). Ale to by bylo tématem a jiou kofereci. Jsem pevě přesvědče o tom, že by odchod ěkterých zemí z Evropské měové uie byl vítězstvím jak pro ě samoté, tak pro ás všechy ostatí. S výhodou pohledu zpět jsem stále více přesvědče o tom, že bylo rozděleí Českosloveska rozhodutím správým a že bylo úspěchem. Ještě jsem eobjevil žádý detail (emluvě o podstatých věcech), který bychom mohli udělat kocepčě lépe. Rozděleí země eí šachovou partií ebo cvičeím v aplikovaé ekoomii či v jakékoli jié společeské vědě, ale i teď si myslím, že aše základí strategie i její celkový rámec byly správé. Historie to prokázala. Nestabilita Českosloveska Co ale s plyutím času chápu či cítím stále více, je fakt iheretí estability a chatrosti původího Českosloveska. To jsem si v miulosti dostatečě euvědomoval. Společý stát ve svém celku v podstatě dobře plil svou fukci v průběhu prvích dvaceti let po pádu Rakousko-Uherské uie, kdy jeho občaé cítili radost z toho, že jsou koečě svobodí a suveréí po třech staletích, kdy toho byli zbavei v kotextu svého začleěí do habsburské říše. Společý stát Čechů a Slováků se však velmi rychle rozpadl již po dvou desetiletích, v roce 1939, pod útokem Hitlera a my Češi jsme podceňovali výzam toho, jak rychle a spotáě Slováci využili tohoto specifického okamžiku pro deklarováí svého vlastího Sloveského státu (dodatečě si také uvědomuji, že jsem vždy téměř bezmyšlekovitě hovořil o tom, že jsem se arodil v Českoslovesku, ač to vlastě eí pravda; žádé Českoslovesko v době, kdy jsem se arodil, ebylo; arodil jsem se v Protektorátu Čechy a Morava). Po dlouhá čtyři desetiletí komuismus úspěšě zakazoval všecho, včetě přemýšleí o árodí suvereitě a o autetické árodí idetitě. To vyžaduje alespoň elemetárí stupeň svobody a tu jsme eměli. Díky tomu jsem pokládal za samozřejmé, že žiji v uitárím státě. Proto jsem byl překvape kocem šedesátých let, v éře tzv. Pražského jara, když Slováci žádali federalizaci státu. V tu chvíli jsem si myslel, že hlavím cílem je zavést politickou demokracii (či aspoň demokratizaci) a provést hluboké ekoomické reformy v celém Českoslovesku. Nicméě, sloveské ambice byly jié a my jsme je opět podceňovali. Původí Českoslovesko bylo estabilí a chatré. Uplyulo dalších dvacet let. Zatímco my v Čechách a a Moravě jsme byli po pádu komuismu spokojei s šací provádět hlubokou systémovou změu, přechod od komuistické ke svobodé společosti, Slováci chtěli k již existující federaci ěco avíc chtěli ezávislost. Zovu jsme tím byli překvapei, ale jak jsem již řekl, dívám-li se a to v patřičě dlouhé historické perspektivě, vidím, že bylo rozděleí Českosloveska evyhutelé, a že by bylo chybou ho blokovat. Původí společý stát byl heterogeí etitou a jeho rozděleí udělalo oba ásledické státy více homogeími, což je vždy výhodou. Pomohlo to vytvořit v každé z obou zemí jede autetický lid, což je předpokladem pro elemetárí řiditelost jakékoli země a pro možost zavést a uskutečňovat její demokratické uspořádáí.[1] Uijí realita To me přivádí k tématu Evropské uie. Nevěřím v možost vytvořit autetickou etitu z 28 (a v budoucu možá 35 ebo 40) evropských zemí a vylučuji možost docílit demokracii a kotietálí úrovi při jakémkoli, hypoteticky ideálím, istitucioálím uspořádáí. Preferoval bych proto usilovat o vytvořeí etity, kterou bych azval třeba Orgaizace evropských států, což je myšleka, kterou jsem obhajoval ve své edávé kize Evropská itegrace bez iluzí (Euromedia, Praha 2011), která byla dosud publikováa v osmi evropských jazycích. Miulý týde jsem se zúčastil jejího představeí v Kodai, v její dáské verzi.[2] Nevěřím v možost vytvořit autetickou etitu z 28 (a v budoucu možá 35 ebo 40) evropských zemí. Kotext Evropské uie debatu o oddělováí a rozdělováí zemí zásadím způsobem ovlivil. Změil převládající paradigma. Starý (a dobrý) model myšleí byl založe miimálě od éry westfálského míru a státech a jejich iterakcích, jakkoliv bývaly v historii přátelské i epřátelské. Teto model byl ičím eahraditelou základou pro parlametí demokracii a občaská práva. Nový, EU model je založe a prefereci kotietálí uifikace, a potlačováí árodích států a a povýšeí výzamu regio ů. To ičí parlametí demokracii a vede to ke globálímu (případě subglobálímu, resp. kotietálímu) vládutí a k vítězství lidských práv ad právy občaskými. Ale i to by byla jiá debata. To, co jsem zde des předesl, je áčrt (či krátké shrutí) mých ázorů a tyto věci. Jeda ze zítřejších odpoledích sekcí se bude zabývat otázkami secese z tzv. Cetrálí perspektivy, čímž je míě pohled Velké Britáie, Belgie a Špaělska. To bude jistě zajímavé, ale já se obávám, že skutečou cetrálí perspektivou je už teď v Evropě perspektiva Evropské uie. Velmi erad se s tím smiřuji a zásadě proti tomu protestuji, ale je to deší stav, je to deší status quo. Abychom ho mohli změit, museli bychom udělat další sametovou revoluci. [1] Slovesku komplikuje život velká maďarská mešia, v tom to má Česká republika sazší. [2] Europa itegratio ude illusioer, People s Press, Kodaň, Předplaté a rok 2014 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého je 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. predplate@istitutvk.cz Publikováo a serveru Reflex.cz de 27. úora

4 NEWSLETTER březe /2014 Ukrajia - stále stejý problém Václav Vlk st. publicista Svobodou Ukrajiu ikdo echce. Neříkám, že Ukrajiu ikdo echce. Říkám, že svobodou Ukrajiu ikdo echce. Ukrajiu jako takovou vždy chtěli jak Němci, tak Rusko. Des by ji chtělo Rusko jako svoji iteg rálí a edělitelou součást. Brusel a Německo by chtěli Ukrajiu jako bezmocý vazalský stát dobrotivé Uie, který bude skákat, jak Brusel píská. Včetě toho, jak se mají jmeovat a Ukrajiě pelmeě. Západ a Východ Mometálí problém Ukrajiy je je pokračováím staletého boje Západu a Východu o středí a středovýchodí Evropu. Stabilitu východí Evropy po tři sta let zajišťovalo mohoárodostí Rakousko. V té době (1620) vedlo Polsko velkou válku s Turky, aby po dvě stě letech, v roce 1815, bylo svými sousedy Ruskem, Německem a Rakouskem, které zachráilo před Turky vymazáo z map. Německo (Prusko) pak mělo společé hraice s Ruskem a žádá Ukrajia eexistovala. se ve zmatcích po rozpadu SSSR Ukrajia osamostatila, je v ruských očích historickým omylem. Rusové vždy považovali stav z roku 1815 za vyhovující. Hraice Ruska musí být co ejdále a Západě. Deší Rusko si myslí v zásadě totéž. Rusové si pamatují Napoleoa, pamatují si Turky, tisíc let ezapomeou a Němce, kterým my říkáme politicky korektě acisté. Už ikdy esmí být hraice ěkde hluboko v jejich území. Podle ruských stratégů a politiků a je jedo zda marxistických či putiovských Rusko bez Běloruska a Ukrajiy zeslábe. Ztratí i Sibiř a Dálý východ. Neubráí se muslimskému áporu z bývalých jižích oblastí SSSR. Vzdát se těchto území je z ruského hlediska emožé. Myslí dlouhodobě strategicky, ezáleží jim a módích ázorech západích lidskoprávíků a politologů. Deší Ukrajia a boj o i je je ukázkou deší packalské a ebezpečé politiky EU, které je ěkolika posledích let politikou Německa. Jak des kdekdo veřejě kostatuje, Německo je pro Evropu příliš velké. A eí zde žádý Bismarck, který při založeí ěmeckého císařství moudře prosadil, že je uto realizovat myšleku malého Německa. Bez pokusů acioalistů sjedotit silou všechy Němce pod jedím ěmeckým státem a zahájit program Drag ach Oste. Ukrajia tedy země u kraje ruského státu, zvaá též Kyjevská Rus, se prvě istitucioalizovala v letech , aby její úlohu pak převzala Moskevská Rus. Kyjevská Rus je pro Rusy ěčím jako pro ás Velká Morava. Místem, odkud vycházíme, kde vziká aše státost. Když Německo opustilo tuto Bismarckovu politiku, vyvolalo ejprve prví a pak druhou světovou válku s desítkami milioů mrtvých. Zovu si uvědomme, že když des jedá a Ukrajiě jakoby EU, ve skutečosti jedá Německo s Rusy. A ti mají duševě s sebou při jedáí milioy svých mrtvých. Z hlediska Ruska jde tedy o zdálivě jedoduchý problém. Toto území bylo, je a bude součástí svaté Rusi, ať se jmeuje aveek jakkoli. Je to Rus tedy ruská země. To, že Skutečý základ deších problémů už od rozděleí a zičeí Polska Ruskem, Německem a Rakouskem 1815 byl árůst acioalismu. Či chcete-li, árodího osvobozová- í ve středí Evropě. Shora zmíěé státy proto zlikvidovaly Polsko a Ukrajiu a dlouhou dobu pak v této oblasti udržovaly jakés takés příměří (Obrázek 1). Prví a druhá světová válka Prví světová válka začala útokem Rakouska a Německa a slovaské Srbsko podporovaé Ruskem. Od počátku byla východí tažeí rasová válka mezi Slovay a Germáy. Německé a rakouské geerálí štáby adiktovaly Srbsku epřijatelé podmíky a domívaly se, že vyvolaou válku lehce vyhrají. Výsledkem jejich politické hlouposti a adutosti bylo poražeí Německa a rozpad Rakousko-Uherska. Německu byly v roce 1948 spojeci odpuštěy všechy platby a reparace - tedy platby za škody a dokoce i platby za vypůjčeé peíze mezi světovými válkami. Ve středí a jiží Evropě se po prví světové válce ajedou objevily dosti velké slovaské státy. Na scéu se vrátilo Polsko, eáviděé jak Ruskem, tak Němci. Českoslovesko od počátku bylo a dodes je cílem všech ěmeckých acioalistů. Jugoslávie byla od počátku trem v oku Německu i Rakousku a obě země dělaly vše pro to, aby tyto slovaské a dosti velké státy prostě zmizely z mapy Evropy. Dalším pokračováím pak byla druhá světová válka. Od roku 1938 do roku 1941 byly zičey ejprve Českoslovesko, pak Polsko a akoec Jugoslávie. Pak už ásledoval je útok a ejvětší slovaský stát a Východě SSSR. Fakta jsou eúprosá. Po druhé světové válce se středo- a východoevropské státy obovily. Evropa, poučeá s Obr. 1 w w w.istitut vk.c z 4 Obr. 2

5 NEWSLETTER březe /2014 acistickým šílestvím a hrůzami, a kterých se podíleli prakticky všichi arijští Němci, se pokusila zabráit dalšímu rozpoutáí války. Zvolila však vůči Německu jiou taktiku. Všechy ěmecké mešiy, pracující jako páté koloy pro acismus, byly ejprve vyháy z Ukrajiy a Pobaltí, pak z Východího Pruska. To bylo obsazeo Rusy a je držeo dodes (Kaliigradská oblast). Německé mešiy byly odsuuty z ČSR, Polska, Maďarska, Dáska, Holadska, Norska, Fracie atd. Ovšem místo trestu, tedy biče, byl zvole cukr. Německu byly v roce 1948 spojeci odpuštěy všechy platby a reparace - tedy platby za škody a dokoce i platby za vypůjčeé peíze mezi světovými válkami. To se ikdy ikde estalo! Pak byla ěmecká ekoomika dotováa Marshallovým pláem a to byl te skutečý základ ěmeckého hospodářského zázraku. Na západě Evropy se vytvořil pod patroací USA klub vyvoleých států, které je eochotě přijímaly ějaké ové čley. Státy Evropy sdružeé do Evropského hospodářského společeství bohatly a zahlazovaly hray a vzájemé eávisti. Rozpad Sovětského svazu Pak se stalo ěco, a co ebyl ikdo připrave: Sovětský svaz se rozpadl. Prakticky okamžitě se ozvali ěmečtí acioalisté, ejprve útokem a ČSR a požadavkem a jeho politickou ostrakizaci. Předtím ovšem Rusko, vedeé aivím Gorbačovam (z ašeho hlediska díky za ěj!) odsouhlasilo předáí NDR západímu Německu. Což kometovala Margaret Thatcherová prorockými slovy, že oa ic proti Německu emá. Má aopak Německo tak ráda, že by byla ejraději, kdyby byla Německa dvě. Stalo se, co se muselo stát. Nejsilější stát Evropy, Německo, převzal řízeí. A protože státy vyjadřují zájmy určitých lidských a sociálích skupi, eápadě proběhla, a to velice rychle, likvidace všech silějších Obr. 3 Leged ad results: Party of Regios: 34,37 % Yulia Tymosheko Block: 30,71 % Our Ukraie People s Self- Defese Bloc: 14,15 % Commuist Party of Ukraie: 5,39 %* Lytvy Bloc: 3,96 % Socialist Party of Ukraie: 2,86 %^ * Not represeted o map. ^ Did mot pass 3% threshold ito parliamet. slovaských států. K 31. prosici 1992 padlo Českoslovesko. K překvapeí Evropy i většiy jeho obyvatel včetě Slováků. Tím z mapy Evropy zmizel stát, který si jako jede z mála udržel mezi světovými válkami demokratické zřízeí. Podivé, v době demokratické EU?!? Za veřejého adšeí v Rakousku a hlavě v Bavorsku a za tichého souhlasu Fracie bylo Českoslovesko zlikvidováo. Západ se posuul a ukrajiskou hraici. Z ČSR zbyly dva politicky a ekoomicky evýzamé státy. Na řadě byl druhý velký slovaský stát - Jugoslávie. Připomeňme si, že Německo a Rakousko se pokoušely zlikvidovat Srbsko a s ím spojeou Čerou Horu už v roce Jugoslávie byla obětí ěmeckého acismu, kdy ji přepadlo Německo a jeho spojeci 6. duba Jugoslávie se však ikdy evzdala a po válce se ubráila i Staliovi. Co se epovedlo za prví ai za druhé světové války, se povedlo v míru. Ekoomické problémy Jugoslávie v ových podmíkách Evropy vedly k růstu apětí. Jugoslávie chudla. To bylo využíváo hlavě acioalisty a jejich zahraičími doátory. Prví epokoje vypukly v Kosovu, kde je orgaizovali muslimští kosovští Albáci, sami chudí jak kostelí myši. Ovšem ajedou měli peěz dost. Však se také dočkali odměy. Vytvořeí zločieckého státu Kosova. Jak (koečě) přizávají i aše oviy, skutečým výstřelem k děsivé občasko- -acioalistické válce dalo popud s ikým ekozultovaé uzáí Chorvatska a Sloviska za samostaté státy Německem! Pak už začal krvavý záik Jugoslávie. Musel být co ejkrvavější, aby co ejdéle ebylo možo Jugoslávii obovit. Tak zmizela z mapy Evropy další slovaská země, která dvakrát přežila vojeské apadeí Němci. Foreig electoral district (polia at diplomatic represetatios abroad) Russia Federatio 5 Na moho věcí se mohou Němci vymlouvat. Ale svůj podíl a vyvoláí války v Jugoslávii už ezapřou. Ai to, že jim a také Fracii a všem starým čleům EU velice vyhovuje, když posuou svoji hraici, tedy hraici árazíkových států co ejdále a východ. Ale Rusku vyhovuje mít hraice co ejvíce a západě. Turecký příklad Posuzováí budoucosti Ukrajiy musíme zahájit pohledem a úplě jiou část světa. Na Turecko. Ukrajia a Turecko mají jedo společé. EU jim lhala a lže od počátku do koce. Jsou totiž moc velké. Turecko by po přijmutí do EU bylo ejvětším státem Uie. Navíc je muslimské. Ukrajia je druhým ejvětším státem v Evropě a je téměř dvakrát větší ež Německo. K porováí: Turecko má 75 milioů obyvatel, rozlohu km²; Ukrajia 45 milioů obyvatel, rozlohu km²; Německo 80 milioů obyvatel, rozlohu km²; Fracie 65 milioů obyvatel, rozlohu km². Vedoucí státy EU, Německo a Fracie, by měly při vstupu obou zmíěých států ajedou dva silé kokurety. Německo se bojí Turků jako takových a u Fracie představa, že by ěkdo zavedl a Ukrajiě moderí zemědělství a avíc pustil Ukrajice do Schegeu, vyvolává pocity děsu. Proto se oběma státům lhalo a lže. Předstírá se, že je chceme, jsme přeci demokraté, ale ve skutečosti je přes aše mrtvoly! Typický postup lze vysledovat u Turecka: Turecko požádalo o vstup do tehdejší EHS červeci 1959! 18. prosice 1989 Evropská komise odmítla žádost Turecka o čleství z důvodů eplěí politických a ekoomických kritérií a porušováí lidských práv. V úoru 2014 představitelé EU a Turecka eoficiálě sdělili, že Turecko a EU přístupové rozhovory kočí. Výsledkem je, že Turci dali ve volbách hlasy muslimskému kadidátovi Recepu Erdogaovi a te vrací do sekulárího Turecka islamismus. Osmaská říše pod jméem Turecko opět zvedá hlavu. A má milioy stoupeců a vyzavačů stejé víry v Evropě. Geiálí jsou ti deší politici EU, eí-liž pravda?! Nějak podobě je a tom Ukrajia. Politici EU jí léta mažou med kolem huby a pod stolem ji kopou do holeí. V plé ahotě se to ukázalo, když padla kosa a káme a a stůl se vyložily karty. EU až a sladké řeči a sezam toho, co má Ukrajia bez odmluv split, eabídla ic. Tedy abídla epřijatelé podmíky. Nepřijatelé pro stát a kraji kolapsu. Typické je, že z vyjedávacího tria Fracie-Německo-Polsko rychle zbylo je Německo a přihlížející Polsko, které ovšem emá moho co abídout. Proti im stojí Rusko, které má ply, aftu a peíze. Uie emá ic ež hromadu řečiček. Hutigtoova liie Na Ukrajiě proti sobě stojí podle Hutigtoovy liie (obrázek 2, červeě vyzačeo) dvě rozdílé společosti, avíc ještě rozděleé vitřě (obrázek 3). S tímto s

6 NEWSLETTER březe /2014 faktem jistě pracovaly obě stray, tedy Rusko a EU. Západí část emá s tou východí historicky a lidsky moho společého. Ve skutečosti jde o bývalé části Polska, Litvy, Rakouska-Uherska a krátce i Českosloveska. Je často řeckokatolická aebo katolická (Poláci, Litevci). Ukrajia a Turecko mají jedo společé. EU jim lhala a lže od počátku do koce. Jsou totiž moc velké. Ukrajia je stát, v kterém byly vedey zuřivé boje již od roku Rakouská a ěmecká armáda zde masakrovaly obyvatele podezřelé ze sympatií k Rusku - apříklad des již prakticky vyvražděí Lemkové. Prví ezávislá ukrajiská republika (UNR) existovala v letech Sovětská vojska zahájila počátkem leda boj proti Cetrálí radě a dobyli Kyjev. Za této situace podepsala Cetrálí rada Ukrajiy brestlitevský separátí mír s ústředími mocostmi a požádala o pomoc ěmeckou a rakousko-uherskou armádu, která hed obsadila většiu ukrajiského území. Vidíte tedy, že cizí ruské i ěmecké zasahováí a Ukrajiě má dlouhodobou tradici. V letech se stalo ukrajiské území dějištěm občaské války. Vziklo ěkolik samostatých státích útvarů, apř. Západoukrajiská lidová republika. Do roku 1919 byla její většia zovu dobyta Rudou armádou (Kyjev padl ). V boji o árodí samostatost byli Ukrajici poražei: západí Ukrajia se v letech stala součástí druhé polské republiky a v roce 1922 vzikla Ukrajiská SSR. Za rusko-polské války, se bolševici pokusili dobýt celé Polsko a byli zastavei až před Varšavou. V dobách bojů byli vražděi Ukrajici Poláky, Poláci bolševiky a běžé obyvatelstvo všemi. To ebylo vše. V prví poloviě 20. století došlo a území Ukrajiy ke hladomorům: v letech a druhý v Záměrě vyvolaých bolševiky a územích osídleých etickými Ukrajici, kdy běžě docházelo ke kaibalismu. Další událost, která je stále hluboko za dešími problémy, je postoj Ukrajiců po obsazeí země Němci. Ukrajiští acioalisté je vítali. Je pro představu: Podle seriozích údajů zahyulo za druhé světové války a Ukrajiě až deset milioů lidí. Vraždili všichi. Nacisté ejvíc. Na straě sovětů bojovalo proti acistům více ež lidí. Ukrajici bojovali i v aší (Svobodově) armádě, ale také v SS divizi Galizie. Němci rádi používali ukrajiské acioalisty jako vražedá komada. Další dosti děsivou orgaizací byli baderovci, takzvaá Ukrajiská osvobozeecká armáda (UPA). Bojovali emilosrdě proti všem a zůstávaly za imi stovky mrtvol. Většia acioalistických Ukrajiců chtěla ezávislou Ukrajiu, která je stavěla do stejé opozice jak proti Německu, tak proti Rusku. A v těchto dech vlálo ad Majdaem dost červeo- -čerých vlajek UPA. Proto jsou aiví růzé kometáře v ašich mediích, které dle svého zaměřeí obviňují z přímého rozpoutáí masakrů v Kyjevě tu Berlí, tu Moskvu. Spíše to vypadá, že se situace prostě vymkla z kotroly. Neradostá budoucost Nátlak Ruska a Ukrajiu, vydíráí ceami plyu a afty, spoléháí a místí oligarchy a probolševické resetimety byly sice jedím z katalyzátorů, ale e jediým. Uie slibovala a slibovala a pak se předvedla tak, jako a ČT24 europoslaec Rouček. Který vzletými slovy divákům a také Ukrajiě sdělil, že edostaou ic. Teprve až zajistí potřebé reformy. A zároveň se teto euro-doveda divil, že ukrajiský parlamet hed po zmizeí Jaukovyče vyhlásil restriktiví opatřeí proti používáí ruštiy. Na Ukrajiě proti sobě stojí podle Hutigtoovy liie dvě rozdílé společosti, avíc ještě rozděleé vitřě. Ukrajia krvácí, potácí se a hraě občaské války a eurosocialista Rouček blábolí o reformách. Ukrajia potřebuje pomoc ihed a rychle. A současý postoj EU přesě ukazuje eschopost Bruselu i Berlía pochopit realitu Evropy. Pod taktovkou lidskoprávíků a úžasých, královsky placeých eurokratů se šie Uie ke koci. Myslím si, že je to děsivý scéář i pro ás, rozpad Uie. Nad tím se eraduji! Přes sladká slova je většia Evropy v hluboké krizi, protože je málokde fuguje ěmecký model. Ukrajici mohou být ezkušeí, ale ejsou blbí. Vidí, jak dopadlo chudé Rumusko a Bulharsko pod láskyplou péčí matky Uie. Tam přiesla hlubokou krizi, vylidňováí a rozpad struktury. Tyto státy už ai emají aději, že se jejich situace za vlády této věrchušky v Bruselu zlepší. Totéž by čekalo pod vedeím deší Uie i Ukrajiu. Osobě se des domívám, že jsou je tyto rozumé možosti: 1. Ukrajia se rozdělí a každá straa si vezme kus, tak jako v roce Doufejme, že bez velkého stříleí. 2. Méě pravděpodobá, ale ejperspektivější je filadizace, a které se asi pokusili domluvit Merkelová s Putiem. To zameá, že Ukrajia by dopadla tak jako po druhé světové válce Fisko. 3. Třetí možostí je občaská válka. Takzvaý syrský scéář. Syrský scéář Západ, tedy Uie, bude stále a stále blábolit o esplěých podmíkách a vyzývat k míru a přátelství. Další oblasti budou vypovídat poslušost cetrálí vládě v Kyjevě. Ta emá jak a čím je ovlivit. Odikud se objevující skupiy a levici jde o Nočí vlky, pseudosportovce Oplot, bývalé milicioáře a Afgháce, zprava jsou to dříve jmeovaé skupiky ad hlavou s vlajkou baderovců či Siče budou dělat výtržosti a později i přepady, hodily by se i ějaké eobjasěé vraždy. Mezitím dojdou peíze a přestaou jít bakomaty a důchody, bude vypadávat elektřia a docházet potraviy. Stát totiž ebude mít peíze. Eurohujeři budou prosit Uii o peíze, ale ta je emá. To je pros tě holý fakt. Tak jim ic edá. Německo se bude sažit věc zahrát do autu a a výdrž a doufat v zázrak. A bude pořádat EU-koferece, které jiak pořádá je a oko, třeba když ejde o peíze pro Řecko. V Bruselu budou klidě spát Barroso, lady Ashtoová, Marti Schulz a Rouček a střádat své sy o lidskopráví zeměkouli. Merkelová a Obama tvrdili, že Ukrajia musí zůstat celá. Ale už ai slovo o tom, kdo tam bude vládout. A jak to zajistí. Prostě si vzali oddechový čas. Mezitím Puti jedá. Byrokraté budou vymýšlet předpisy, které má ještě Ukrajia split, Rusko bude čekat a potichu podporovat své síly a východě Ukrajiy i postsovětské ostalgiky a ěkteré oligarchy (ale je ěkteré). Bída bude čím dál větší. Jedotlivé regioy se budou uzavírat, aby zajistily pro obyvatele alespoň ějaké potraviy. K tomu budou potřebovat ozbrojece, a aby měly ozbrojece, potřebují zbraě. Ježe ty jim ikdo zadarmo edá. Najdou si tedy doátora. Na výběr jsou jich přehršle, je si vzpomeňte a Slovesko, které se jak v roce 1968, tak v letech těšilo a údajý zlatý déšť dolarů. Nakoec edostalo ic. Což bylo dobře. I pro ě. Ale Ukrajia, to je jié kafe, ež ekoomicky a politicky pro světové hráče ezajímavé Slovesko. Co kdyby Čía aebo Turecko či ějaký šejk zaspozorovali hladové Ukrajice Co tedy uděláme my, kteří bychom bez Ukrajiců epostavili ai kadibudku a zahradě a bez jejich uklízeček bychom shili a eje v emocicích ve špíě? Merkelová a Obama tvrdili, že Ukrajia musí zůstat celá. Ale už ai slovo o tom, kdo tam bude vládout. A jak to zajistí. Prostě si vzali oddechový čas. Mezitím Puti jedá. 6

7 NEWSLETTER březe /2014 POLITICKÉ KOMENTÁŘE IVK K situaci a Ukrajiě 1. Ukrajia je ve své deší podobě do začé míry umělým celkem, který se samostatým státem stal až v důsledku rozpadu SSSR před dvěma desetiletími. 2. Jsou v ěm a jedé straě území a západě země, která ikdy součástí Ruského impéria ebyla (Zakarpatská oblast, Halič a další) a k Rusku byla připojea až po druhé světové válce, území pozameaá bojem za ukrajiskou samostatost (i a straě acistů), a a straě druhé od 18. století čistě ruské oblasti (Krym, Oděsa, východ země), pro ěž samostatost Ukrajiy zameala vytržeí ze svého původího árodího celku. 3. Jistá umělost tohoto státího útvaru a rozdílé představy jeho obyvatel o jeho budoucosti a směřováí paralyzovaly jeho politický život od samého počátku. I z Prahy jsme to dobře viděli. Své vykoala i ezvládutá trasformace země, tíživé dědictví komuismu i ekoomický a politický chaos posledích dvaceti let. 4. Ukrajia zůstala a emohla ezůstat zemí hluboce ekoomicky zakotveou v postsovětském prostoru, avázaou a v moha ohledech závislou a Rusku. To je přirozeé, a eexistuje žádá sadá cesta, jak to změit. 5. Pro Rusko je Ukrajia více ež ejbližší zahraičí, více ež apř. Estosko, Tádžikistá či Ázerbájdžá. Je to historická kolébka jeho státosti a kultury, domov desítek milióů Rusů. 6. V této situaci představa ěkterých lidí v Evropě, a zdá se i předích představitelů EU, reprezetatů deší České republiky a hlavě politických aktivistů, že je možé připustit střet o orietaci Ukrajiy a vést boj o její směřováí a Západ či Východ, igoruje realitu. Zemi to vede do eřešitelého kofliktu, který může skočit pouze tragédií. 7. Udržet Ukrajiu v její objektivě existující geopolitické situaci jako samostatý a současě fugující a prosperující stát vyžaduje dlouhodobě jak od jejích politiků, tak i od zahraičích parterů velkou míru zdrželivosti a diplomatického umu. Na všech straách jsme bohužel svědky pravého opaku. 8. Ze stray Západu jde o velkou ezodpovědost živit ambice a iluze radikálů ze západu Ukrajiy, že skutečě existuje volba mezi Východem a Západem a že EU a USA jsou schopy Ukrajiu jako celek v jejím západím směřováí eje podpořit, ale i dlouhodobě zajistit. Takový jasý a pevý zájem a ochota ést za ěj oběti a Západě ve skutečosti chybí. Západ pomohl rozběhout krizi, jíž si ve skutečosti epřeje a jejíž důsledky eí ochote ést. 9. Postavit Ukrajiu před volbu Východ ebo Západ, zameá ji rozbít. To se, zdá se, bohužel děje. 10. Rověž se zdá, že si to většia zúčastěých začíá uvědomovat. Otázkou je, zda již eí pozdě. Iluzí je zejméa představa, že teto problém mohou vyřešit ové volby. Václav Klaus, Jiří Weigl, Netrivializujme situaci a Ukrajiě jedostraými iterpretacemi 1. V ašem kometáři ze de 21. úora (Politický kometář č. 19) jsme varovali před tím, že připustit střet o orietaci Ukrajiy a vést boj o její směřováí a Západ či Východ, igoruje realitu. Zemi to vede do eřešitelého kofliktu, který může skočit pouze tragédií Postavit Ukrajiu před volbu Východ ebo Západ, zameá ji rozbít. To se, zdá se, bohužel děje. Netušili jsme, že se aše tušeí a aše obavy potvrdí tak rychle, za pouhých deset dí. 2. Brutálí politická destabilizace Ukrajiy, která probíhala v posledích měsících a vyvrcholila politickým převratem, vyvolala, jak jsme se obávali, její dezitegraci teritoriálí. Sekvece příči a ásledků je evidetí vedla od událostí a kyjevském Majdau až ke vstupu ruské armády a Krym. Jedotlivé události z kotextu vytrhávat elze. 3. Obětí toho všeho je samozřejmě Ukrajia a zejméa lidé, kteří v í žijí. Zdálo se ám, že takové tragédie, jaké potkaly Ukrajiu ve 20. století, se už emohou opakovat, ale asi jsme se ve svém odhadu mýlili. Normálí lidé Ukrajiy, Evropy i celého světa ic takového, co se des děje a Ukrajiě, epotřebují. Zdálo by se, že to epotřebuje vůbec ikdo, ale to je omyl. NABÍZÍME Obětí toho, co se des a Ukrajiě děje, jsme i my, a spolu s ámi všichi evropští demokraté. Zvyšováí apětí v Evropě a světě, ávrat rétoriky studeé války, pohyby armád, ezůstae bez ásledků. Atmosféra kofrotace, ohrožeí a strachu bude rychle zeužita k výrazému přitvrzováí evropské uifikace a k urychleému vytvářeí z cetra řízeého evropského superstátu. To je proti ašim árodím zájmům, a proto i my jsme a budeme obětí deší situace a Ukrajiě a toho, co ji vyvolalo. Václav Klaus, Jiří Weigl, MF Des Istitut Václava Klause abízí publikaci Václava Klause Byla deflace opravdu hrozbou? (2014). Bývalý prezidet a profesor ekoomie polemizuje s devizovými itervecemi, které v listopadu 2013 spustila česká cetrálí baka. V části A přiáší autor zásadí argumety, proč jsou devizové itervece ČNB špatým krokem. V části B ajde čteář přetisky pěti dalších kometářů Václava Klause k devizovým itervecím. Část C přiáší postskriptum. 48 stra, 50 Kč. objedávky a: cep@cepi.cz 7

8 NEWSLETTER březe /2014 ZPRÁVA ZE SEMINÁŘE Je korupce příčiou, ebo přízakem selháváí státu? V úterý 4. úora 2014 uspořádal Istitut Václava Klause semiář Je korupce příčiou, ebo přízakem selháváí státu?. Na paelu, který moderoval Václav Klaus, vystoupili spoluautoři kihy Korupce ekoomie vs. mýty (2013), ekoomičtí aalytici Pavel Ryska a Ja Průša, kteří zkoumali korupci z ekoomického pohledu, dále bývalý miistr vitra a místopředseda vlády Marti Pecia a advokát Václav Vlk. Pavel Ryska odmítl mediálí příběh o korupci, podle ěhož korupce je příčiou plýtváí ve veřejém sektoru a je způsobea lidským selháím. Plýtváí (eefektivita) ve veřejém sektoru existuje ezávisle a korupci. Veřejý sektor emá tržby, tedy to klíčové číslo, s ímž má áklady a projekty porovávat. Proto peíze vyakládá eefektivě, ať už s korupcí či bez korupce. V soukromém sektoru se škody projeveé korupcí projevují a zisku a majitelé firem je tak mohou odhalit a bojovat s imi. Ve veřejém sektoru toto možé eí aopak, absece zisku a ztráty zde přivolává korupci coby alterativí mechaismus, jak vybírat projekty. Lidé a tyto poděty systematicky reagují, a proto se echávají ve veřejém sektoru tolik uplácet. Nemá proto smysl hledat chybu v lidech a řešit problém eustálými persoálími výměami, ale změit systém. Jediým řešeím je zmešeí státího sektoru, které odstraí jak plýtváí, tak korupci jako doprovodý zak. NABÍZÍME Ja Průša zdůrazil, že státí úředík emůže ikdy dobře hospodařit, protože esleduje zisk. V soukromých firmách existují mechaismy, jak korupci odhalit a omezit: eefektiví korupčí jedáí ve firmách bude z trhu vytlačováo. Státí úředíci emají motivaci k dobrému hospodařeí, ale k plýtváí a korupci. Když stát reguluje soukromé firmy, přeáší do ich své korupčí skloy. Průzkumy ic evypovídají o tom, kolik korupce ve skutečosti je, ale pouze o egativích pocitech. Korupce kvete v byrokratickém systému vždy a všude. Evropská uie je korupcí prolezlá, eí áhodou, že od roku 1994 auditoři eschválili jediý rozpočet EU. Korupce eí chyba lidí, ale systému. Korupce je přízakem selháváí státu. Jediá účiá cesta pro omezeí korupce je omezeí státího přerozdělováí, omezeí státích regulací a úředické moci. Marti Pecia uvedl, že korupce kvetla v komuismu ve státích firmách. Souhlasil s tím, že aiví a přehaý boj proti korupci může vést až k plýtváí. Na druhé straě esouhlasil s předřečíky, kteří doporučovali omezeí veřejého sektoru: zaručeý pravicový recept, že korupci síží omezeí přerozdělováí, podle ěj efuguje, apř. ve Skadiávii je korupce málo, přestože se tam přes veřejý sektor přerozděluje hodě. Korupce se vyskytuje i v soukromých firmách, jak potvrzuje Peciova zkušeost z Vítkovic. Podle Peciy bychom se měli zbavit iluze, že korupci úplě vymýtíme. Boj s korupcí je dlouhodobý. Boj s korupcí eí je o výchově, ale rověž o represi, apř. řízeá provokace v policii by mohla pomoci. Důležité je vytvořit rámec, aby se lidé eodvážili o úplatek říci. Václav Vlk argumetoval, že korupce se v médiích silě zveličuje. Z korupce se des staly podobě propíraé tresté čiy jako vraždy či loupeže. Boj proti korupci je populárí, protože je vede závistí vůči bohatství druhých. Úřady, které bojují proti korupci, jsou eefektiví. Soudy podléhají mediálím tlakům, protože existuje společeská poptávka po potrestáí ěkterých lidí. Státí zástupci se úplě vymkli kotrole. Výsledkem boje proti korupci je masiví asazeí odposlechů. Je však otázkou času, kdy si politické stray přehaou moc státích zástupců uvědomí a přikročí k legislativí ápravě. Podstatou boje proti korupci eí její odhalováí, ale předcházeí jí. Korupce vziká, kde existuje státí moopol, apř. při vydáváí stavebího povoleí. Václav Klaus zdůrazil, že pojetí autorů kihy je jedím z dílčích pohledů a složitý problém korupce. Korupce je systémový, e morálí problém. Falešá hra a boj s korupcí je jedou z příči zabrzděí české ekoomiky: politici se bojí vyhlásit veřejou zakázku a ic se estaví. Korupce je problém, který elze bagatelizovat, ale měli bychom o ěm uvažovat aalyticky a e jaečkovsky. Bývalý miistr dopravy Zdeěk Žák upozoril, že při potíráí korupce se řeší ásledky, e příčiy korupce. Ladislav Jakl varoval, že pod pláštíkem boje proti korupci astupují diktatury, kteří zachraňují před zkorumpovaým státem. Faatická atikorupčí vla vytlačuje vlastí politická témata. Pavel Bém s poukazem a psychologické výzkumy ukázal, že kdyby řízeá provokace byla aplikováa v široké populaci, většia ároda by selhala. V závěru Marti Pecia obhajoval řízeou provokaci: jde o to, aby úředíci měli strach vzít si obálku. Důležitějším v boji proti korupci podle Peciy je však koruí svědek. Václav Vlk se přimluvil, aby byli odpovědi za škodu, kterou způsobí, rověž soudci a státí zástupci, jako je tomu v SRN či USA. Pavel Ryska varoval, že zvyšováí represe s sebou ese ohromá rizika: potrestá by mohl být poteciálě téměř každý. Ja Průša vysvětlil rozdíl mezi korupcí ve veřejém a soukromém sektoru: vyčíslit škodu ve veřejém sektoru je téměř emožé. Marek Loužek Istitut Václava Klause abízí kihu Pavla Rysky a Jaa Průši Korupce ekoomie vs. mýty (2013). Kiha se ptá, co je korupce, čím se liší korupce v soukromém a veřejém sektoru, jak bojovat či ebojovat s korupcí. Diskutuje dobýváí ret v politice, dotýká se i měřeí korupce a ahlíží a korupci z pohledu behaviorálí ekoomie a psychologie. Vzrušující publikace, která by eměla chybět v kihově žádého ekooma, oviáře, ai zájemce o veřejé děí. Předmluvu apsal Ladislav Jakl. 102 stra, 100 Kč. objedávky a: cep@cepi.cz