KRAJTA MARTIN KLUSO. (Svratka, íjen 2009)

Transkript

1 KRAJTA MARTIN KLUSO (Svratka, íjen 2009) Pipomíná se mi jeden Jiránkv vtip. Znáte Jiránka? Za komunist byl hodn známý, kreslil rzné karikatury. V jednom vtipu stojí jeho panákové v epicích s vidlemi v rukou zjevn v hnoji, protože hned vedle je kadibudka. Jsou zaboeni až po krk a jeden íká tomu druhému: Františku, nemyslíš, že je as, abychom si piznali, že jsme v tom až po kotníky? Myslím si, že je poteba zbavit se pocitu, že jsme v tom až po kotníky, a pochopit, že jsme v tom až po krk. Amen? ábel se nás pokusí pesvdit, že to vlastn není tak velký problém. Poád ješt vypadáme pomrn slušn. Zdánliv. Bratr Burt ml ped njakou dobou vizi velikého hada. Prosím, aby nám ji ekl. Bratr Burt: Jednou ráno jsme se modlili a ve vizi jsem uvidl hada, krajtu. Byl natažený ze zadní ásti místnosti až úpln sem dopedu, hlavu ml proti stn ped sebou. Byl obrovský, ale spal. Dti pes nj peskakovaly a hrály si na nm, lidé ho pekraovali, jako kdyby pekraovali kabely. Bavíme se o duchu sexuální neistoty. Pojme si piznat, že jsme v tom až po krk, protože není možné, aby v naší pítomnosti byl had škrti, aniž by ho jakkoliv vzrušilo, že tady máme shromáždní. Jestli jsem to dobe pochopil, had zdaleka nebyl hubený. Zdá se, že byl velmi dobe nakrmen. Našel jsem si nco o krajt na internetu. Krajta patí mezi takzvané ambusch predators, to znamená predátory, kteí loví tak, že svoji koist pekvapí. O této skupin predátor se také íká, že sedí a ekají. Nejsou rychlí. Za koistí se nepohybují. Jsou maskovaní a vykávají. Jejich zpsob lovení je velmi nenápadný. Visí napíklad na strom, a když se dostanete do dostatené blízkosti a nevšimnete si jich, najednou na vás spadnou. Nebo leží na zemi. Protože jsou maskovaní, vypadají jako okolí. Cílem je, abyste se dostali do jejich blízkosti. A ani tehdy na vás ješt nezaútoí. Potebují vás pesvdit o tom, že tam nejsou, že nic neznamenají, že se nic nedje. 1

2 Vím, že to je zpsob, kterým hyne církev dnešní doby. Je to zpsob podvodu. Nevím, že kdyby za kýmkoliv z vás nkdo pišel s nabídkou oividného híchu a dal vám možnost rozhodnout se pro smrt nebo život, nevím, že byste mu na to kývli. To není náš problém. Problém je, že žijeme v prostedí, které se tváí, že je všechno v poádku. A protože jsme neopatrní, dáváme se tomu duchu všanc jako ob. Ten duch mže vedle nás nehybn ležet relativn dlouhou dobu. Když krajta uloví njaké zvíe, dokáže ho trávit i dva týdny. Klidn tam leží, mžou kolem ní chodit další zvíata, a ji to vbec nezajímá. Vytvoí tak dojem, že je vlastn neškodná. Vždy jsem kolem toho chodil, a nic se nestalo! Mluvil jsem s nkterými bratry o internetu a mnozí mi ekli: Nikdy jsem tam nenapsal Vždycky jsem klikal na obyejné vci. Otevel jsem si nevinnou stránku a tam byl odkaz na nco v podstat nevinného. Nebo tém nevinného. Tak jsem se na to podíval, a když jsem vidl, že mi to neublížilo, klikal jsem dál a dál, až jsem najednou zjistil, že jsem se dostal nkam, kde nemám co dlat. Nikdy bych takovou stránku nezadal. Ale postupnými krky kompromisu jsem se dostal až na místo, které m zabíjelo. Mžete íct amen? Nikdy bych neekl: Nebudu trávit as s Bohem. Ale dneska veer zrovna nemžu, protože mám jednu urgentní záležitost, koneckonc se týká církve. Ráno se musím dospat ze verejška, to je jasné. Pak potebuji jít do práce. Veer musím dodlat to, co jsem nestihl kvli verejšku. Najednou zjistím, že jsem si naplnil hodinu, den, týden vším možným, jen jsem netrávil as s Bohem. Nehešil jsem, nic zlého jsem nedlal. Psal jsem lánek do Pikrytí, pak jsem dlal nco do práce, kontroloval úkoly dtem, uklízel sekaku na zimu Ale najednou mi zaalo nco chybt. Najednou zjišuji, že jak jdu dál, jsem ze všeho unavený, mám se za nco modlit, ale nemám žádnou moc. Potebuji se rychle Boha zeptat a slyšet z Nho, ale nejsem na to navyklý. Anebo mám dokonce ped Bohem pocit, že se nemžu zeptat, protože si potebuji nejdív nkteré vci vyešit vždy jsme se njakou dobu nevidli. A pak pichází malý hích. Nepekroím ho a zheším. Nepochopte m špatn, ale vždycky jsme si s manželkou Kristýnkou íkali: Není problém, když spácháme hích. Problém je, pokud nebudeme init pokání. Vím, že je problém spáchat hích. Vím, že je problém íct slovo, které není spravedlivé. Ale to se mže stát. Spravedlivý 2

3 sedmkrát padne.1 Máme uritý zvyk. Když lovk nco špatného vykne, zastaví se a ekne: Ale to není standard, to byla chyba. Neznamená to, že bychom nemu pestali vit. Všechno, emu jsme vili a víme, poád platí. Jinak se vám totiž mže stát, že eknete slovo, které jste nemli a nic. A kus duše jste vnovali nkomu jinému než Bohu. Pustili jste nepítele na své území. Malikého. Dti znají film Byl jednou jeden život. Rzní bacilové se snaží dostat ránou v kži, jídlem nebo špinavýma rukama do tla. Jsou trošku hloupí a vždycky se ptají: Šéfe, a co te? Šéf, který je jenom o trošiku chytejší, ekne: Te se musíme rozmnožovat. Tak tam sedí, nikdo si jich nevšímá. Udlají plum! a jsou dva. Plum! a jsou tyi. Dv st. A než se tlo stihne vzpamatovat, je tam infekce. Tlo hlásí poplach. A to se dje našim duším. Kdyby pišel zástup démon a ekl: uk, uk, uk, mžeme dovnit? tísknete dvemi a zanete telefonovat: Pomóc!!! Víte, že vás to mže stát život. Ale vy sedíte, zaneprázdnni vlastními vcmi, a njaký démonek proklouzne oknem nebo dvíky. Jsme píliš zaneprázdnni, než abychom po nm šli a vyhodili ho zpátky ven. Jsme píliš zaneprázdnni, než abychom se po vyeném zlém slov omluvili, abychom to ešili. Tak tam to jedno slovíko, jednoho démona, jeden hích necháme. Ten však stejn jako mikrobi udlá plum, plum, a zane se rozmnožovat. Najednou zjišujeme, že to, co bylo vera standard, už neplatí. Pak si vezmu trochu jiné obleení a jdu se v tom projít. Nic se nestalo! Poád jsem tady. Bh m nezabil. OK. Možná si nco pustím v televizi, co bych si tak úpln pouštt neml, a: Není to tak špatné! Zajdu možná na njaké místo, kam bych asi úpln normáln nešel, ale nic se pece nestalo, tak pokrauji dál. A najednou zjistím, že jsem pohlcený životním stylem, který jsem nechtl. Podle eho to zjistím? I v tom je totiž podvod. Když se na m podíváte pirozenýma oima, poád vypadám dobe, ne? Možná se musím ješt oholit. Možná si vezmu jinou košili. Ale jinak dobré, ne? A pitom se teba nkde uvnit stala zásadní zmna. Srdce je najednou z kamene. Ohe mi vyhasl. Ale pesvduji se, že mi nevyhasl, jsem jenom unavený, rozumjte. Ml bych ohe, namlouvám si, jen si potebuji odpoinout. Píští týden nemžu, máme njakou akci, to nejde, pak tu budou lidi, pak je konference, v listopadu máme akci na Slovensku 1 Písloví 24:16 Nebo a sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém. 3

4 ale 22. listopadu mám volno, to si odpoinu. Zase budu mít ohe, to není problém. Rozumjte, te toho je moc: práce, zazimovat, konference, škola, dti a miminko... Zítra ne, pozítí. Ješt potebuji vyídit njaké maily a odpovdt na telefony. Telefony a maily mám stále s sebou. I na shromáždní mžu posílat y. Mžu dlat byznys. Jenom potebuji nco poslat, vyešit, hned to bude v poádku a budu zpátky. Co se stane? Co se dje? Kde je život? Kde je život? Kde je naše chze s Bohem? V nedli? Víte, podle nkterých modliteb v nedli to vypadá, jako kdybychom celý týden nechodili s Bohem a v nedli se pišli Bohu znova pedstavit. Jako bychom se probudili, pišli k sob a ekli si: Te bych ml kázat, ale tak trochu nemám co. Skoro bychom mli mít shromáždní ješt ped shromáždním, abychom se nejdív Bohu pedstavili, oprášili se a potom mohli pijít na shromáždní aspo trošku pi smyslech. Anebo se pletu? Nestane se vám, že se potebujete modlit za njakou urgentní situaci a máte pocit: poteboval bych njaký prostor, abych se nejdív našel. Krajta je duch žádosti. Mluvili jsme o rzných typech žádosti. Mluvili jsme o žádosti tla. To zdaleka není jenom sexuální záležitost. Mluví o uspokojování sebe. Mluví o pohodlí. Mluví o všech situacích, kdy se chci podídit tlu víc než duchu. Co znamená chození podle tla nebo být tlesný? Vybírám si, jestli budu dlat to, co po mn žádá moje tlo, nebo to, co po mn v tu chvíli žádá mj duch. Víte, jak zabíjí krajta? Ona se kolem obti omotá. Kdosi mi íkal, že vidl njaký film, kde bojoval lev s hadem. Had byl mnohonásobn delší než lev, a zatímco lev bojoval na jedné stran, had se omotával z druhé strany. Pekvapiv to byl had, kdo vyhrál. Možná si íkáte, že to pece není možné, lev ho popadne a kousne. Ale had kolem nj hodí njaké tyi smyky a zane utahovat. Dokáže vyvinout tlak ty tun. Co myslíte, že se stane dál? Zastaví krevní obh. Na obti byste nic nepoznali. Žádná kost se nezlomí. Amen? Ne nutn najednou, ale zane vás omezovat. Zane na vás tlait. Zleva, zprava, shora, zdola. Ob najednou nemá žádný zpsob, jak se bránit. Vdci se domnívali, a možná tak ješt ásten uvažují, že krajta svou ob udusí, ale dnes zjišují, že vlastn zastaví krevní obh. Není vám to povdomé? Najednou lovk cítí, jako by neproudila krev. A už v našem jednotlivém život, ve shromáždní nebo na konferenci. A tak kdyby krajta v tu chvíli ob uvolnila, ob je netknutá, nic se jí nestalo. etl jsem, že krajta své obti zastaví krev, aby 4

5 nemohla cirkulovat. Krajta svoji ob nerozmaká k smrti. Díve, než ji spolkne, není ob v podstat nijak viditeln zdeformovaná. Takto se nkdy na sebe nebo na shromáždní díváme. Jinými slovy, jak teme ve Zjevení: Máš jméno, že jsi živý, ale jsi mrtvý. 2 Všechno však nadále vypadá dobe. Kdybyste zápasili se lvem, vidíte rány až do masa, tee krev, a všichni vdí, že se nco dje. Mozek vám íká: Pozor, tady se nco dje, to bolí. Ale zástava proudní krve nebolí. Ono to nebolí. Najednou poznáte, že srdce zpomaluje a zpomaluje, až se zastaví. Jako kdyby nco piškrtilo život. Víte, nedáváme si pozor. Nedáváme si pozor na to, co dláme. Na to, co jíme. Na to, co mluvíme. Kolik hodin spíme. To jsou vci, ve kterých nás ábel nenápadn obere. Kousek tady a kousek tam. Pamatuji si, že jsem dlouhou dobu chodil v nedli na shromáždní nenasnídaný. Ne proto, že bychom nesnídali, ale proto, že jsem se po dobré nedlní snídani necítil na shromáždní dobe. Tak jsem ekl: Ne! I kdybych neml jíst. A jestli to nepomže v nedli ráno, nebudu jíst ani v sobotu veer. Potebuji nco udlat, aby m ábel nepipravil o život. Vidím, kolik asu trávíme po nocích vcmi, které nejsou z Boha. Kolikrát mi Bh ekl: Nech to být. Stejn na tom nic neudláš. Nkdy mžouráme ve dv hodiny ráno do monitoru a ekáme, co z nás vypadne. Dobe, jednu noc to zvládnete. Ale co druhou, tetí, tvrtou, pátou...? Pamatuji si, že jsem jednou byl unavený a íkal Bohu: Co po mn chceš, abych dlal? Byl podveer. Bh ekl: Aby ses šel vyspat. Odpovdl jsem: Bože, nemáš nco duchovního? A On: Mám, ale až se vyspíš. To nejlepší, co te mžeš udlat, je jít si odpoinout. Když vám Bh ekne, abyste šli celou noc kázat, jdte. On vám dá sílu. Ale abychom si dlali svoje vlastní vci, a pak jsme tak unavení, že nejsme schopni Boha slyšet? On k nám ani mluvit nebude. Bh chce, abychom zvážili, co vlastn dláme, co ešíme. Víte, jako by nás hadí smyka omotávala, omotávala, a najednou cítíme, že už námi necirkuluje žádná krev. Když vámi krev proudí, je to vidt. lovk má barvu. Má nadšení. Dokáže plakat nebo se nadchnout. Ale když jste vyerpaní vcmi svta, nákupy a zaizováními Potebujeme na pondlí koupit cement. Napiš to, a to nezapomenu. Jo, a zavolali jsme do školy 2 Zjevení 3:1 Andlu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, jenž má sedm duch Božích a sedm hvzd: Vím skutky tvé: máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý. 5

6 kvli té francouzštin? Nezavolali, že. Napiš to, musím to vyídit. Jé, ješt tohle... Najednou jsem všemi tmi vcmi, které m bombardují, zaplaven, a kde je vlastn Pán Bh? Vždy to s Ním neeším! Neeším s Ním školu, stavbu ani práci. Tmito vcmi to zaíná. Pak potkáte bratra nebo sestru, kteí se ptají: Jak se máš? Asi dobe. Akorát je toho te hodn. Poád je toho hodn. Co nám Pán Bh íká v Matouši? Co nám íká v kázání na hoe? Nestarejte se. Copak se Bh nestará a neodívá lilie? Copak se Bh nestará o vrabáky? (Matouš 6:25-31) Zapomnli jsme na to, že? Potebujeme se o sebe postarat. Náš problém není oble- ení. Ani chleba. Náš problém je mít víc, lepší, rychlejší. Spoustu vcí, které jsme díve nepotebovali, dnes potebujeme tikrát. Máme dm. Zahradu. Sekaku. Musíme koupit gril. A vtší gril. Druhou sekaku. A udírnu tu taky ješt nemáme. Najednou to všechno potebuji. Potebuji kuchy a ješt jednu malou. A jednu koupelnu, druhou a tetí. Potebuji jedny boty, druhé, tetí, tvrté a páté. K zelenému obleku zelené, k modrému modré, ke žlutému žluté. Pamatuji si, že jsem ml jedny kalhoty a jednu košili. Vždycky jsem to ráno vypral a usušil na sob po cest. Bratr Marek si urit vzpomíná. Chtl jsem jít na svatbu, ale neml jsem v em, protože jsem ml ošoupané kalhoty. Pak pijeli brati z Ameriky a pivezli krabici obleení. Mli tam takové pkné pyžamové kalhoty, dole zahnuté. Všichni íkali, že jsou šedé, já jsem ale íkal, že jsou stíbrné. Byly dole pkn zahnuté, a byly jediné, které mi sedly. Bylo k nim jen poteba pišít zip. Tak tam jedna sestra ze shromáždní pišila suchý zip a šel jsem na svatbu. Ml jsem svoji košili a svatební kalhoty. Víte, co bylo nejzajímavjší? Nepišlo mi na tom nic divného. Kristýnce tehdy trošku ano. Vždycky jsme se ráno potkali v autobuse, ml jsem z veerního praní ješt mokrý svetr a íkal jsem jí: Neboj se, mám to spoítané, v tamté vesnici to doschne. Co ješt nám nechyblo? Mobily? Mobily nebyly. Když jsem pišel z práce dom, nikdo mi už nemohl zadat novou práci. Dneska v jedenáct hodin zapípá mobil se zprávou: Prosím t, mžeš zrevidovat tu smlouvu a do rána ji ješt poslat? Najednou je tolik vcí a všechno je teba udlat te hned a pracovat víc a ješt víc. Když jsem se sthoval do Prahy, sthoval jsem se vlakem. Do nevelké úschovní skíky na nádraží jsem dal všechno, co jsem ml. Plka z toho byla Bible, Strongova konkordance, Greenv interlineár, Thyerv ecký slovník, druhá Bible a zbytek 6

7 bylo obleení. Bible vážily víc než všechno ostatní. Nic mi nechyblo. Dneska lovk nkam jede na ti dny. Má jeden kufr, druhý kufr, tetí kufr, tašku s botami, koárek, náhradní koárek, varnou konvici. Tentokrát jsme dokonce vzali dv. Jednu jsme pjili, nebojte se. Nkdy si íkám: Bože, není náhodou z tchto vcí nco, co m nutí bžet a bere mi píležitost T hledat? Možná jsme podvedeni, protože to ješt vypadá, že bžet mžeme. Zdá se nám, že to ješt stíháme. A pesto vidím, že nás Bh žádá: Nechte toho! Protože krev necirkuluje. Nkdy se konverzace toí okolo všeho, co se musí: Jak stavíš tohle a jak dláš tamto a už máš toto? Bratí, potebujeme init pokání. Pokání ale není sypání si popela na hlavu. Pokání znamená, že se podíváme do svého kalendáe a ekneme si: Co mám naplánováno na píští týden? Vezmeme vidle a zaneme vyhazovat vci, které po nás Bh nechce. Musíme se Ho nauit ptát, co po nás vlastn chce. Když totiž budeme ekat na Pána, init Jeho vli a Jeho vci, nabudeme nových sil. Budeme se vznášet jako orlice. 3 Máme dv možnosti. Bu expertní, profesionální rybaení. Celononí rybolov. Na to by mohla být reklama: Celononí rybolov! Výsledek: Žádný úlovek! Anebo rybaení na Jeho slovo. Když pišel Ježíš za uedníky, zeptal se: Co dláte, hoši? Chytání ryb je naše profese, to umíme! odvtili uedníci. Jak to šlo? Nó, dneska nic moc. Tak hote sí na druhou stranu. Ty, Pane, Ty jsi bezpochyby dobrý tesa, ale když nejsou ryby na jedné stran lodi, tak urit nebudou ani na druhé stran... To byla urit profesionální, expertní úvaha. Ale dobe, dobe, na základ Tvého slova to udláme. Hodili sí do vody a nemohli ji skoro ani vytáhnout. (Jan 21:1-11) Co budeme dlat my? Budeme pracovat celou noc, anebo ekat, až Bh ekne slovo? Nebo nevíme, že se o nás postará? Nco snad už nefunguje? Bh m ped lety poslal nkomu kázat. Jel jsem vlakem a na poslední úsek cesty jsem neml peníze. Pamatuji se, jak jsem šel po cest a íkal si: Bože, to jsem zvdav, co vymyslíš. Vbec m nenapadlo diskutovat nebo pochybovat o tom, jestli mám vbec jet, když na cestu nemám peníze. Bylo tehdy po dešti, všude kaluže. A Bh mi ekl: Natáhni se do tamté kaluže. Tak jsem se natáhl do té špinavé kaluže 3 Izaiáš 40:31 Ale ti, jenž oekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peím jako orlice; bží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají. 7

8 a našel jsem peníze na vlak. Pesn tolik, kolik jsem poteboval. Takových píbh je mnoho. Nedávno jsem se modlil za svou práci: Bože, co dál, co po mn chceš? Je toho docela dost. Bh mi ekl: Pesta te do konce roku prodávat. Nemžu pestat prodávat, to mžu pestat podnikat. Víte, u m to není tak, že jednou prodám, a mám práci na ti roky. Prodávám, prodávám, pak pracuji chvíli na zakázce a zas musím prodávat, prodávat, prodávat, abych mohl mít další zakázku. Bh mi ale ekl: Pesta prodávat. Zeptal jsem se Ho: No a kdo bude prodávat? Bh odpovdl: Já budu prodávat. Tak jsem ekl: Dobe, Bože, zkusím to. Zastavil jsem svoje aktivity obvolávání kontakt a íkal jsem si: Jasn, když mi nkdo zavolá, tak mu odpovím, to je jasné, ale sám volat nebudu. A najednou se ozval jeden, druhý, tetí, tvrtý. Bh se stará! V Genesis ve 3. kapitole, poté, co had podvedl Evu, se píše: I ekl Hospodin Bh žen: cos to uinila? I ekla žena: had podvedl m i jedla jsem. Podvedl. Jak ji podvedl? Neekl jí pravdu, že? To nebylo férové. Na tom by si úad pro ochranu spotebitele zgustnul. Když reklama íká, že produkt funguje takto, a on to nedlá, mžete jít na úad pro ochranu spotebitele se stížností: Dostal jsem jablko, ale bylo to nco jiného. Had mi íkal nco jiného! Eva se snaží vymluvit se: Had m podvedl. ekl mi jenom dobré vci. Hích m podvedl. Namaloval mi to všechno pozitivn. Tvrdil mi: Cože ti íkali? Že zemeš? Nezemeš. Nezemeš, naopak, bude to lepší. Hích a ábel neeknou: Chceš smrt? Nikdy vám neekne, jak to je opravdu. Zane vám íkat: Napadlo t, jak by to mohlo být dobré? Ten strom vypadá dobe, ne? A kdybys vdla, jak chutná... Nco ve vás se vzbouí: Ale Hospodin íkal... Vždy v Bibli se píše... Bh íkal, že v den, kdy pojím, zemu! Né, nezemeš. Nejsi jediný, koukni se okolo, nic se nedje. On jen nechtl, abys to všecko vdl hned. Jedno jablko. Bh je pece dobrý. A i kdyby, udláš pokání... Je to tak? Ochutnám jablko, ekám ránu. Nic. Á, had ml pravdu. Nic se nedje. První kousnutí, druhé kousnutí a tetí kousnutí... Nejsem mrtvý. Jen trošku jiný. ekl bych nahý. Spravedlnost, kterou jsem byl obleen, je pry. Tak njak se vám úpln nemžu podívat do oí. Schovávám se ped Bohem, ale moc to nejde. To je ten podvod híchu. Podvod hada. To je podvod pomalého škrcení. Co je špatn na tom, že chci mít? Co je špatn na tom, že chci vdt a znát? Co je špatn na tom, mít extra vzdlané dti? Co je 8

9 špatn na tom, že chci být vzdlaný, a ješt vzdlanjší? Co je špatn na tom, pesthovat se a získávat vtší bohatství? Podívejme se spolu do Nového zákona, do Matouše, 13. kapitoly, 3. verše: I mluvil jim mnoho v podobenstvích, ka: Aj, vyšel rozséva, aby rozsíval. A když on rozsíval, nkterá seménka padla podél cesty a piletli ptáci a sezobali je, jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto nemla mnoho zem a rychle vzešla, protože nemla hlubokosti zem. Ale když slunce vzešlo, uvadla a že nemla koene, uschla. Jiná pak padla v trní i vzrostlo trní a udusilo je. A jiná padla v zemi dobrou i vydala užitek, nkteré stý, jiné šedesátý a jiné ticátý. Kdo má uši k slyšení, slyš. Kdo z vás nikdy toto slovo neslyšel? Všichni jste slyšeli, že? A ne jednou. Desetkrát? Stokrát? Kolik jste už slyšeli nebo etli kázání? Tisíce? Všichni jsme pda, na kterou je znovu a znovu rozséváno dobré sím. Máte nkdo reklamaci vi slovu, že by bylo neplodné? Kde je tedy problém? Kde je problém? Jak to, že to sím nepináší ticátý, šedesátý nebo ideáln stý užitek? Mlo by se rozmnožovat, rozmnožovat, rozmnožovat a život by ml petékat. Sím ale padá do rzné pdy. V 7. verši se píše, že sím padlo mezi trní. Trní pak vzrostlo. Svtských vcí je najednou víc a víc, že? Daí se nám. Máme spoustu vcí, povinností a zájm, které nám dokážou zaplnit volný as. Najednou všechno okolo roste a bují. A co se stane se slovem? Udusí se. Jak? Je mu vzat prostor. V etin slovo udusit mluví o omezení prostoru. Zúžení prostoru. íkáme: Bože, to bylo dobré kázání. Dal jsem Ti prostor odsud posud. Víc nemám. Musíš, Bože, fungovat na tomto úzkém prostoru. Pvodn jsem si myslel, že si to jedno konkrétní slovo ješt pjím, že se k nmu vrátím, ale už jsem se k nmu nedostal. as a prostor, který tomu slovu dám v mysli, je tak malý, že ani nemže vyrst. Nemže pinést ovoce. Místo toho, abychom udlali konkrétní krok, tak navalíme do mysli další myšlenky, další innosti, a to slovo se dusí. Neíká to snad Boží slovo? Máme konferenci a já vím, že po ní už máte naplánovanou spoustu inností, co všechno se má a musí udlat, co se bude dít atd. Tsn ped konferencí se musí udlat strašná spousta vcí, abychom na ni vbec mohli odjet. A tak pijedeme na konferenci naprosto nepipravení. as od asu se tady projdu a vidím, jak na poítai sázíme jeden mail za druhým. Telefonujeme, zjišujeme, pracujeme, kupujeme a prodáváme. Jdeme se ješt podívat sem, zajistit tamto a tamhle pobýt. 9

10 Jedno nádherné zjevení obas uím i na školeních pro manažery: Telefon má vypína. Mžeme ho vypnout. Pokud máte exchange, mžete napsat zprávu, že tu te nejste. V prbhu této konference jsem neodpovdl ani na jeden . Ani jednomu lovku jsem nezatelefonoval. Svt se nezboí. Ani moje firma se nezboí. Nebo tomu nevíme? Máme shromáždní, pak honem na obd, po obd musím rychle vyídit všechny maily, zavolat a ješt nco udlat a už je tady veee, shromáždní a pak musím udlat ješt tohle... A kde je Pán Bh? Nkde v poadníku? Probrali jsme s Ním slovo, které tady bylo kázáno? Vzal jsem si zápisky, sedl si s Biblí a peetl alespo verše? Nejsme náhodou na dovolené z práce? Kde jinde bychom na to mli mít prostor? Bratí, pokud nebudeme init pokání, budeme udušeni. Budeme zadušeni. Slovo, to vzácné sím, které nám bylo kázáno, pijde vnive. Kousek po kousku se do naší duše dostane hích. Tak jako Jan Ktitel a Eliáš pedcházejí píchod Krista, tak zaneprázdnní pedchází hích. Znáte to? Máte to svdectví? Do híchu jsem vždycky padl poté, co jsem byl zaneprázdnn. Vždy nejdív pišly vci, které m znecitlivly. Natolik m zavalily, že jsem ztišil nebo vypnul Pána Boha. Najednou pišel hích, a já jsem byl píliš zaneprázdnný, než abych si všiml, že to je hích. Bratí, pokud padne sím do trní, tak nemá nadji. Nemá prostor. Chovejme se ke slovu jinak! Pokání neznamená, že se zaneme bít v prsa, jako se bijí v pravoslavné církvi. V Rusku si lidé kleknou, sundají košili, bijí se a volají: Bože promi, promi, promi. Bijí se, pláou u toho a vypadá to velmi efektn. Turisté se na to dívají. Když je v Moskv období pokání, je tam celá louka plná chlap, kteí se bijí v prsa a iní pokání. Když se dobijí, doiní pokání, vezmou si své košile, jdou k velkým stolm, kde jsou pipravené sklenice vodky, a pijí. Víte, co u toho ješt obas íkají? Než se jeden napije, ekne: Kristus vstal z mrtvých. A ten druhý obrátí sklenici do sebe a ekne: Zajisté vstal z mrtvých. To není pokání. To pece není pokání! Pokání není bití v prsa. Pokání znamená, že pijdu k sob a nco ve svém život zmním. Že udlám zmnu ve svém životním stylu. Že nco prodám. Nco nekoupím. Nco neudlám. Anebo nco, co mám udlat, udlám. Nkam, kam jsem chtl jít, nepjdu. Anebo naopak pjdu tam, kam jsem neml v úmyslu jít. Zanu vytváet prostor Božímu slovu tím, že eknu: Bože, odevzdávám Ti svj život. Neumím ho žít. Bože, neumím vychovat svoje dti, zajistit jim školu. Ani neumím 10

11 udržet vztahy v církvi. Nemám ani na to, abych udržel vlastní rodinu pohromad. Bože, dávám Ti to všechno. U m. U m, jak mám jít. Jak mám jít krok za krokem. Jak mám pemýšlet. Jak mám trávit as. Jak mám pracovat. Hospodine, Ty vidíš všechny povinnosti, všechny nápady, co by se dalo dlat. Ty vidíš seznam všech požadavk. Hospodine, tady to je. U m rybait. Budu ekat na Tvoje slovo. Budu ekat na Tvoje zpsoby. Vím, že na Tvé slovo udlám víc, než když budu dlat ze svojí vlastní síly. Kdo z vás má svdectví, že odevzdal svj život Bohu, a že On mu ho nevrátil v lepším stavu? Pijte za Bohem s klíky svého života a eknte: Bože, já to neumím. Neumím život žít. Piznejte jako marnotratný syn, který pišel zpátky za otcem: Zkusil jsem to. A takhle to dopadlo. Nepišel za otcem s oekáváním slávy. íkal: To nejmenší, co mžu mít u tebe, je víc než cokoliv ve svt. Pak se zjevuje ta neuvitelná Boží, otcovská moc pijetí, která vás pijme a dá vám nové roucho. Nasadí prsten a ekne: Jsem rád, že jsi doma. Jsem rád, že jsi pišel k sob, že ti to došlo a že jsi pišel. Umím se o tvj život postarat. Budeš mi konen vit? Pustíš konen volant? Necháš m ídit? Necháš m vést t životem? Hospodin íká, že je náš pastý. Bh nechce, abyste byli pastýi sami sob. Nedal vám život do ruky, abyste si ho žili podle nejlepšího vdomí a svdomí. Poítá s tím, že jste ovce. Poítá s tím, že Mu chcete vydat svj život a že vás povede krok za krokem. A tak se Bh ptá: Už jsi k tomu poznání došel? Vidíš už, co jsi s životem udlal beze mne? Dokážeš se podívat na uplynulý rok? Nebo potebuješ ješt jeden rok? Potebuješ jít ješt dál? Ješt máš pocit, že to uídíš? Myslíš si, že to sevení hada zvládneš? Neprohlížejte se zvenku. V lánku, který jsem etl, se píše, že na obti nejsou žádné viditelné známky zkázy do doby, než je ob spolknuta. Ale to už je pozd. Zevnit hada už se bojovat nedá. Bh nám na této konferenci íká: Kdo má uši k slyšení, slyš, co Duch praví církvi. Máš jméno, že žiješ, ale jsi mrtvý. Otes se! Oklep se! Vsta, kdo spíš! Bratí, to, že íkáme, že je nejvyšší as, znamená, že pokud nco neudláme, už se tady znova takto nesejdeme. Nenalhávejte si, že to není tak zlé. Že hích máte pod kontrolou. Že život zvládnete. Že vždycky je dost asu init pokání. Že je pece ješt spousta vcí, které dláte dobe. Zmte si puls! Podívejte se na ohe svého srdce! 11

12 Zaposlouchejte se do jeho tlukotu. Zmte si tlak krve. Bh nám íká: Nejste ani studení, ani horcí. Vlažnost nesnesu! 4 Bratí, copak to nevidíme? Kde je život, kde je energie? Kde je proroctví a v jaké kvalit? Kde jsou dary Ducha? Kde je slovo Pán? Kde jsou svdectví života? Kde je pokání? Kde je znovudobytí duše, zavírání dveí? To už nemáme z eho init pokání? Už chodíme v dokonalosti? Kde jsou svdectví? Kde je mezi námi plynutí krve, která tee od jednoho k druhému, a jeden má píse a druhý dar a další slovo. Mám pocit, že krajta už zaútoila. Slyšíme dobe, co Duch praví církvi? íká: Církvi, máš jméno, že jsi živá, ale nejsi živá. Pokud nebudeš init pokání, tvoje jméno bude vymazáno z knihy života. Bratí! Možná se to nestane zítra, možná ani pozítí, ale urit popozítí. Nenechte se oklamat tím, že ješt dýcháte. Nenechte se oklamat tím, že si íkáte, že ješt nejste v úpln hrozném stavu. Jedno z velkých zjevení, které pišlo do mého života, bylo o tom, že lovk se skládá z ducha, duše a tla. Probíhá zde zápas o duši. Tlo, to je prach a do prachu pjde. Duch pjde zpátky k Bohu do nebe. 5 O duši zápasíme. Jakou cenu má lidská duše? Jakou cenovku na ni dáte? Boží slovo íká, že kdybyste získali celý svt a ztratili duši, nic vám to neprospje. 6 Není nic, co by vyvážilo cenu duše. Kdybyste získali celý svt, všechny banky, lod, zájezdy, auta, domy, jídla, tak je to neporovnatelné s jednou duší. A pesto je vám vaše vlastní duše dána k dispozici. Chováme se k ní, jako kdyby nemla žádnou hodnotu. Jako kdyby to byl squatterský dm. Dovolujeme, aby tam bydlel kdejaký squatter nebo bezdomovec. Pouštíme tam každého potulného ducha, který jde okolo. Chováme se, jako by duše nemla žádnou hodnotu. Duše se od rána do veera rozhoduje, na kterou stranu se pikloní. Zda k duchu, kde svítí svtlo, které naši duši osvcuje, nebo k žádostem tla, které si na ni také iní nároky. Duch tlo. Co si vyberete? Vaše rozhodnutí uruje, jestli jste zaseli do své duše kousek svtla, stali se více duchovními, anebo jestli jste zaseli kousíek tla. Vaší volbou se vaše duše stává víc jako Bh, anebo víc jako ábel. 4 Zjevení 3:16 A tak, že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu t z úst svých. 5 Kazatel 12:7 A navrátí se prach do zem, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal. 6 Matouš 16:26 Nebo co jest platno lovku, by pak všecken svt získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá lovk odmnu za duši svou? 12

13 Když se vám stane, že zasejete do duše tlo, musíte init pokání. Co je to pokání, jak jsme se to uili? Nejprve si zpátky nárokujeme kus duše, kterou jsme nechali obsadit nkým jiným. Poprosíme Boha, aby na tom míst pebýval. Zaveme okna, dvee a postavíme stráž. Až píšt pijde žádost nebo potulný vagabund, ekneme mu rovnou: Ne, tady nemáš co pohledávat! On se vrátí. A pokud tam bude volno, vyluxováno, isto, navonno, zavolá sedm horších a duši obsadí. (Matouš 12:43-45) Už jsme píliš zaneprázdnni, než abychom neustále nco ze své duše vyhazovali. V rohu mi roste koen hokosti. Tak ho tam nechám prorstat dál. Závist, zloba, strach. Kde je naše agonie, kde je naše touha vyistit duši? Je teba íct: Hospodine, nárokuji si zpátky to, o co jsem pišel. Nárokuji si zpátky ást své duše. Nárokuji si zpátky as a energii, kterou jsem vydal. Chci peorat zahradu a vytrhat všechen plevel. Chci odstranit všechno harampádí, které to sím zadušuje. Budu se, Hospodine, o tu zahradu starat, až na ní poroste ovoce. Ovoce Ducha. Pokoj. Chodíte celý den v pokoji? Máme pokoj, který steží naši mysl v Kristu Ježíši? Radost. Máme radost? Radujeme se neustále? Potkáme se a jsme plní radosti? Trplivost, tichost, laskavost, dobrotivost, dobrota. Jsme plní dobrotivosti, dobroty, laskavosti, trplivosti? Co vám roste na zahrad? Bratí, nenechme se podvést. Nebume naivní. Ten duch je duch podvodu. Tváí se, že není. Leží tiše. Bylo by škoda, aby se doplnila míra jeho útoku. Probute se, kdo spíte. Obote se na nj! Obote se na nj silou. Nárokujte si duši zpátky. Nárokujte si zpátky vci, o které jste pišli. Neekejte do 20. listopadu, kdy máte volno v kalendái. Zmte život, dokud se dnes jmenuje. Jdte za tmi, za kterými musíte jít, a narovnejte vztahy, o které jste pišli. Rádi bychom vám te dali prostor, abyste uinili, co potebujete uinit. Amen. 13