4. Lineární diferenciální rovnice rovnice 1. ádu

Podobné dokumenty
4.1 Řešení základních typů diferenciálních rovnic 1.řádu

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

1. Obyčejné diferenciální rovnice

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14

9.3. Úplná lineární rovnice s konstantními koeficienty

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

Diferenciální rovnice 3

Řešíme tedy soustavu dvou rovnic o dvou neznámých. 2a + b = 3, 6a + b = 27,

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22

f(x) = arccotg x 2 x lim f(x). Určete všechny asymptoty grafu x 2 2 =

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

y = 1 x (y2 y), dy dx = 1 x (y2 y) dy y 2 = dx dy y 2 y y(y 4) = A y + B 5 = A(y 1) + By, tj. A = 1, B = 1. dy y 1

9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

Diferenciální rovnice

Greenova funkce pro dvoubodové okrajové úlohy pro obyčejné diferenciální rovnice

Obyčejné diferenciální rovnice

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

1.1 Existence a jednoznačnost řešení. Příklad 1.1: [M2-P1] diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu

7.3. Diferenciální rovnice II. řádu

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008

Necht tedy máme přirozená čísla n, k pod pojmem systém lineárních rovnic rozumíme rovnice ve tvaru

Vektorové podprostory, lineární nezávislost, báze, dimenze a souřadnice

Nyní využijeme slovník Laplaceovy transformace pro derivaci a přímé hodnoty a dostaneme běžnou algebraickou rovnici. ! 2 "

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

Lineární diferenciální rovnice 1. řádu verze 1.1

Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých

Vzpěr jednoduchého rámu, diferenciální operátory. Lenka Dohnalová

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

Matematika I, část I. Rovnici (1) nazýváme vektorovou rovnicí roviny ABC. Rovina ABC prochází bodem A a říkáme, že má zaměření u, v. X=A+r.u+s.

Extrémy funkce dvou proměnných

Pravdpodobnost výskytu náhodné veliiny na njakém intervalu urujeme na základ tchto vztah: f(x)

1 1 x 2. Jedná se o diferenciální rovnici se separovanými proměnnými, která má smysl pro x ±1 a

Soustavy lineárních rovnic

1/15. Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

Vektorový prostor. Př.1. R 2 ; R 3 ; R n Dvě operace v R n : u + v = (u 1 + v 1,...u n + v n ), V (E 3 )...množina vektorů v E 3,

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

f( x) x x 4.3. Asymptoty funkce Definice lim f( x) =, lim f( x) =, Jestliže nastane alespoň jeden z případů

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

21ˆx 0 mod 112, 21x p 35 mod 112. x p mod 16. x 3 mod 17. α 1 mod 13 α 0 mod 17. β 0 mod 13 β 1 mod 17.

Diferenciální rovnice 1

Soustavy lineárních rovnic

8.1. Separovatelné rovnice

Lineární rovnice prvního řádu. Máme řešit nehomogenní lineární diferenciální rovnici prvního řádu. Funkce h(t) = 2

11. přednáška 10. prosince Kapitola 3. Úvod do teorie diferenciálních rovnic. Obyčejná diferenciální rovnice řádu n (ODR řádu n) je vztah

rovnic), Definice y + p(x)y = q(x), Je-li q(x) = 0 na M, nazývá se y + p(x)y =

x 2 +1 x 3 3x 2 4x = x 2 +3

1 KOMBINATORIKA, KLASICKÁ PRAVDPODOBNOST

Lineární algebra : Metrická geometrie

Převedení okrajové úlohy na sled

vyjádřete ve tvaru lineární kombinace čtverců (lineární kombinace druhých mocnin). Rozhodněte o definitnosti kvadratické formy κ(x).

Základy matematické analýzy

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2

Regresní analýza 1. Regresní analýza

Diferenciální rovnice

M - Kvadratické rovnice a kvadratické nerovnice

Teorie. Hinty. kunck6am

1 Determinanty a inverzní matice

Prbh funkce Jaroslav Reichl, 2006

Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic

Nalezněte obecné řešení diferenciální rovnice (pomocí separace proměnných) a řešení Cauchyho úlohy: =, 0 = 1 = 1. ln = +,

1. Exponenciální rst Spojitý pípad. Rstový zákon je vyjáden diferenciální rovnicí

14. přednáška. Přímka

Diferenciální rovnice a jejich aplikace. (Brkos 2011) Diferenciální rovnice a jejich aplikace 1 / 36

1. Náhodný vektor (X, Y ) má diskrétní rozdělení s pravděpodobnostní funkcí p, kde. p(x, y) = a(x + y + 1), x, y {0, 1, 2}.

Parametrická rovnice přímky v rovině

Úlohy krajského kola kategorie A

a počtem sloupců druhé matice. Spočítejme součin A.B. Označme matici A.B = M, pro její prvky platí:

15 - Stavové metody. Michael Šebek Automatické řízení

6. Lineární ODR n-tého řádu

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

VĚTY Z LINEÁRNÍ ALGEBRY

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA

Vlastní čísla a vlastní vektory

A0B01LAA Lineární algebra a aplikace (příklady na cvičení- řešení)

Teorie. Hinty. kunck6am

9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1

Řešené úlohy z Úvodu do algebry 1

Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce

Derivace funkce. Přednáška MATEMATIKA č Jiří Neubauer

0.1 Úvod do lineární algebry

9.2. Zkrácená lineární rovnice s konstantními koeficienty

PŘECHODOVÝ JEV V RC OBVODU

Matematika 4 FSV UK, LS Miroslav Zelený

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

FAKULTA STAVEBNÍ MATEMATIKA I MODUL 7 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

1. DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH

2. Určete jádro KerL zobrazení L, tj. nalezněte alespoň jednu jeho bázi a určete jeho dimenzi.

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

Kapitola 11: Vektory a matice:

8 Matice a determinanty

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

PŘEDNÁŠKA 9 KŘIVKOVÝ A PLOŠNÝ INTEGRÁL 1. DRUHU

Circular Harmonics. Tomáš Zámečník

Obsah. Lineární rovnice. Definice 7.9. a i x i = a 1 x a n x n = b,

Báze konečněrozměrných vektorových prostorů, lineární zobrazení vektorových prostorů

Transkript:

4. Lineární diferenciální rovnice rovnice. ádu y + p( ) y = (4.) L[ y] = y + p( ) y p q jsou spojité na I = (ab) a < b. Z obecné teorie vyplývá že množina všech ešení rovnice (4.) na intervalu I (tzv. obecné ešení) je množina yˆ + ker( L) kde ŷ je libovoln vybrané ešení partikulární (na I ) tj. ešení rovnice s pravou stranou q a ker(l) je množina všech ešení pidružené rovnice homogenní tj. L[ yˆ ] = q (4.2) y ker( L) L[ y ] =. Skutenost že se dále vždy bude jednat o ešení na intervalech spojitosti funkcí p q nebude dále již zdrazována. Dále je známo že dim(ker(l)) = a tedy každé nenulové ešení pidružené homogenní rovnice je bází ker(l). Lze tedy každé ešení rovnice (4.) psát ve tvaru y = yˆ + c y kde y je báze prostoru ker(l) tj. L[ y] = y a c je njaká konstanta. vedenými poznatky jsou motivovány dále uvedené kroky ešení rovnice (4.). Postup ešení lineární diferenciální rovnice. ádu. Vyhledání báze množiny všech ešení homogenní rovnice (stanovení fundamentálního systému) tj. nalezení funkce y L[ y] = y. 2. Stanovení partikulárního ešení ŷ tj. nalezení alespo jedné funkce která eší dif. rovnici s pravou stranou q.. Konstrukce obecného ešení ve tvaru y = yˆ + c y 4. Je-li ešena poátení úloha stanovení konstanty c tak aby ešení vyhovlo poátení podmínce (pizpsobení konstanty).

Fundamentální systém. Homogenní diferenciální rovnice. ádu je separovatelná Odtud dostaneme p + y =. y p( ) d + ln y = c a tedy bází ker(l) mže být kterákoliv nenulová funkce z dále uvedené množiny tj. p( ) d y ke y k {}. (4.) Obecné ešení homogenní rovnice je možno zapsat ve tvaru kde c je libovolná konstanta. = c (4.4) Partikulární ešení. Metoda variace konstanty. Ke stanovení partikulárního ešení touto metodou využijeme znalost báze y odvozené v pedchozím kroku. Partikulární ešení hledáme ve tvaru souinu pomocné funkce c() a funkce y () tj. ve tvaru yˆ( ) = c( ). (4.5) Dosazením souinu c() y () do rovnice (4.) za y odvodíme diferenciální rovnici pro pomocnou funkci c(). Vzhledem k tomu že y () je ešení pidružené homogenní rovnice pomocná diferenciální rovnice pro c() bude ešitelná pímou integrací. Název metody má pvod v porovnání formulí (4.4) (4.5). Formule (4.5) vznikne z formule (4.4) zámnou konstanty za nco co je promnné variantní. Dosame (4.5) do (4.). Dostaneme odtud po úprav c( ) + p( ) c( ) = c ( ) + c( ) y ( ) + p( ) c( ) = tedy c ( ) + c( ) y ( ) + p( ) = c ( ) = c ( ) =. (4.6) Pomocnou funkci c() získáme z (4.6) pímou integrací dosazení c() do (4.5) získáme hledané partikulární ešení. Partikulárním ešením je tedy kterákoliv funkce ŷ z dále uvedené množiny:

yˆ( ) y( ) d. (4.7) Obecné ešení. Je-li cílem vyhledat množinu všech ešení rovnice (4.) pak úloha koní zápisem formule y( ) = yˆ ( ) + c (4.8) kde funkce ŷ a y byly stanoveny v pedchozích krocích a c je opt libovolná konstanta (reálná nebo komplení). Souhrnn: p( ) d y ke y k {} yˆ( ) y( ) d. (4.9) Poátení podmínka. Je-li navíc zadána poátení podmínka y( ) = y z rovnice (4.8) je dále teba vypoítat konstantu c. Dostaneme pro ni rovnici y = yˆ( ) + c y ( ). (4.) Je teba dát pozor na výbr fundamentálního systému a partikulárního ešení. Ve vzorcích (4.9) je teba vybrat takové funkce ŷ a y které eší dif. rovnici na njakém okolí bodu [ y ]. Tento problém však lze ešit obecn. Vhodný výbr funkcí lze provést takto: y e p t dt = q( t) yˆ( ) = y( ) dt. Pro konstantu c z (4.) pak dostaneme c = y. y ( t) p( t ) dt α Zavedeme-li pomocnou funkci vztahem ( α β ) = e pak ešení poátení úlohy lze psát ve tvaru β y( ) = ( ) y + ( t) q( t) dt. (4.) Jak vyplývá ze vztahu (4.) na lineární diferenciální rovnici se mžeme dívat jako na systém se vstupem q výstupem y a vnitním stavem y v okamžiku který lze úpln charakterizovat funkcí. q y y První len v rovnici (4.) popisuje autonomní chování systému závislé pouze na jeho vnitním stavu y v okamžiku je nezávislé na jeho vstupu q a jeho vývoj lze na výstupu pozorovat pokud q =. Druhý len v rovnici popisuje odezvu systému na vstup q a je

nezávislý na vnitním stavu y. vedená interpretace vlastností je ilustrována následujícím obrázkem. y + y q Píklad 4. Stanovte obecné ešení rovnice y + y =. (4.2) Funkce p( ) = a q() = jsou spojité funkce na intervalech ( ) (+ ) na tchto intervalech je zaruena eistence a jednoznanost ešení dané rovnice. ešení homogenní rovnice. p( ) d d ln k Podle (4.) máme y ke = ke = ke =. Z této množiny funkcí vybereme bázi množiny ešení homogenní rovnice (fundamentální systém). Pro > položme k = dostaneme y = pro < položme k = dostaneme opt y =. Za bázi množiny ešení homogenní rovnice lze na obou intervalech zvolit funkci která je urena stejnou formulí y =. ešení partikulární Partikulární ešení hledáme ve tvaru yˆ( ) = c( ) y( ) = c( ) dosazením do rovnice (4.2) nebo použitím odvozeného vzorce nakonec dostaneme yˆ( ) d = d = d = + c = +. 2 2 c y( ) Zvolme Obecné ešení: 2 yˆ( ) 2 =. y( ) = + c na intervalech ( ) (+ ).

Grafická ilustrace obecného ešení