ZÁKLADNÍ PRINCIPY MEZINÁRODNÍHO HUMANITÁRNÍHO PRÁVA Na stránkách Nvin ČK se prblematice mezinárdníh humanitárníh práva věnujeme pravidelně zabývali jsme se bsahem Ţenevských úmluv, jejich ddatkvých prtklů i dalších smluv tvřících systém mezinárdníh humanitárníh práva (MHP) a také histrií jeh vývje. Jak říci přehledně, c t mezinárdní humanitární práv je? Mezinárdní humanitární práv představuje subr nrem dhdnutých jedntlivými členy mezinárdníh splečenství, jejichţ cílem je humanizvat zbrjený knflikt tedy bez jakékli diskriminace učinit vše pr respektvání lidské bytsti, pr předcházení neb alespň zmírnění utrpení především těch, kteří nejsu na knfliktu přím účastni neb z něj byli vyřazeni v důsledku zranění, nemci či zajetím. Pr pchpení MHP je, vzhledem k jeh rzsahu, který je dán jak smluvami, tak stejně závaznými byčeji, účelné pstihnut je něklika zásadami vystihujícími přehledně jeh bsah. Tyt základní principy můžeme frmulvat takt: I. Bjvá činnst smí být vedena puze prti vjenským cílům (sbám a bjektům). II. III. IV. Výběr způsbů a prstředků vedení bje není nemezený zejména musí zaručit mezení útku jen na vjenské cíle a předcházet zbytečným zranění. Útk na vzdávajícíh se neb raněnéh prtivníka je zakázán. Ranění i nemcní (vjenští i civilní) mají práv na veškeru lékařsku péči dpvídající jejich zdravtnímu stavu. Zdravtnická zařízení a persnál musí být respektváni a chráněni. V. Zajatí bjvníci a internvaní civilisté musí být respektváni a chráněni prti každému násilí, mají práv na zapatření, zdravtnicku péči, výměnu infrmací a příjem pmcných zásilek. VI. VII. Kaţdý má práv na spravedlivý sudní prces. Princip klektivní viny je nepřípustný. Nikd nesmí být pdrben krutému či pnižujícímu zacházení či trestání. Tyt principy na sebe navazují. V dalších pkračváních si všimneme principů jedntlivě. Pr uplatňvání systému těcht základních principů platí tyt zásady: uvedené principy platí jak pr knflikty mezinárdní tak vnitrstátní, je lhstejn, zda jde válku vyhlášenu či nikli, zda je puţití síly legální neb nelegální, ustanvení MHP musí být ddrţena za všech klnstí (např. jejich prušvání prtivníkem nemění nic na pvinnsti druhé strany je zachvávat), MHP váţe všechny strany zbrjenéh knfliktu a všechny jejich příslušníky, váţné prušení MHP představuje válečný zlčin. Frmulace výše uvedených principů je výhdná také pr šíření znalsti mezinárdníh humanitárníh práva, nebť ve většině případů je ţádána stručnst a přehlednst. Jak ale uvidíme, lze kaţdý z principů rzvést pdrbněji, a tak přizpůsbit bsah sdělení adresátům. Základním sdělením MHP je, ţe i války mají své limity.
Základní principy mezinárdníh humanitárníh práva 2 I. Princip rzlišvání V minulém čísle Nvin Červenéh kříţe jsme uvedl výčet sedmi základních principů mezinárdníh humanitárníh práva (MHP). Nyní si blíţe všimneme prvníh z nich: Bjvá činnst smí být vedena puze prti vjenským cílům (sbám a bjektům). Tent princip, zvaný téţ zásada rzlišvání, je dnes nesprně pvaţván za zcela zásadní pravidl MHP platné ve všech druzích zbrjených knfliktů. Histricky prvtně se bjevuje jiţ v Petrhradské deklaraci zákazu uţívání výbušných nábjů ve válce (1868), byť jen jak jediná věta (v její preambuli): Jediným záknným cílem, jež si státy mají určvati za války, je slabení vjenských sil nepřítele. Blíţe však byla tat zásada frmálně rzpracvána aţ p druhé světvé válce, kdy jiţ jak byčejvu zásadu zavazující celé mezinárdní splečenství ji vyhlásila XX. Mezinárdní knference Červenéh kříže v r. 1965 a následně jednmyslně znvuptvrdil Valné shrmáždění OSN v r. 1968. Dnes ji ve smluvním právu nalezneme především v I. a II. Ddatkvéh prtklu z r. 1977 k Ženevským úmluvám. Tent princip striktně zakazuje vytvářet z jedntlivých civilních sb neb jejich skupin cíle bjvé činnsti, chrání je před násilnými činy, zastrašváním, terrizváním i všemi nebezpečími vznikajícími bjvými peracemi. Za civilní sbu se přitm pvaţuje kaţdý, kd není příslušník zbrjených sil. Přirzeně se však tat chrana nevztahuje na ty civilisty, které se přím d bjů zapjí. Jakmile se však bjů jiţ neúčastní, jsu pět MHP chráněni. Přímým zapjením se však myslí puze aktivní užívání zbraní či bsluha zbraňvých systémů a nikli slvní, idevá neb i materiální pdpra bjvéh úsilí některé strany knfliktu. Pkud jde bjekty, mhu být cílem bjvé činnsti jen bjekty vjenské a nikli civilní. Civilními bjekty jsu všechny, které nejsu vjenskými, tedy nemají zjevný, knkrétní a bezprstřední význam pr vedení knkrétní bjvé perace míněn je zde význam bezprstředně vjenský např. televizní vysílač vjenským cílem není, dkud nešíří vjenské infrmace, a t i kdyby byl vyuţíván k prpagandě, dále ani silnice není autmaticky vjenským cílem dkud její vjenský význam je jen ptenciální teprve je-li aktuálně vyuţívána k transprtu armády stane se na tu dbu vjenským cílem. V případě pchybnsti se bjekt musí pkládat za civilní. Přísně je zakázán ničit či znehdncvat bjekty nutné pr přežití civilistů ptraviny, zemědělské blasti, dbytek, vdvdy a pdbnu infrastrukturu, a t i tehdy, mají-li z ní uţitek také zbrjené síly. Cílem útku také nesmí být živtní prstředí jak takvé. I tradičně civilní bjekt (škla, činţvní dům, kstel apd.) se však stává bjektem vjenským, pkud jej prtistrana vyuţije k vjenským účelům vede z něj palbu, ubytuje v něm své vjáky, změní jej ve skladiště zbraní apd. Jaký bude sud civilistů, kteří se v takvém bjektu či v jeh blízksti nachází? T je jedna z tázek, na niţ dpvíme příště. II. Omezení vlby způsbů a prstředků vedení bje Předešlý díl seriálu Nvin ČK byl věnván principu rzlišvání, který stanví, které bjekty či sby jsu přípustnými cíli bjvé činnsti. Je zřejmé, ţe puhé stanvení přípustnéh cíle by nebyl dstatečné, pkud by sučasně nebyl vyřčen také jaké prstředky a způsby bje jsu přípustné, tedy jaké zbraně mhu být puţity a jakým způsbem můţe být bjvá činnst vedena. Nemůţe-li být cíl vybírán libvlně puze se snahu maximálně pškdit prtivníka nemůţe být lgicky dvlen ani puţití kterékli zbraně či jakékli metdy bje. Přirzeně navazující zásadu je tedy princip, který zní:
Základní principy mezinárdníh humanitárníh práva 3 Výběr způsbů a prstředků vedení bje není nemezený zejména musí zaručit mezení útku jen na vjenské cíle a předcházet zbytečným zranění. Histrie tét zásady je velmi stará jiţ ve starvěku vznikl byčej zapvídající např. uţívání trávených šípů či zakazující travvání studní jak metdu bje. Všimněme si nejprve pvinnsti mezit bjvu činnst a její následky jen na vjenské cíle. V sudbém MHP se tat zásady bjevuje jiţ v Řádu války pzemní, přijatém na Haagských knferencích r. 1899 a 1907, byť pměrně v úzké frmě stanví se, ţe mají být učiněna všechna patření, jichž je třeba, aby byl c mžná šetřen všech budv věnvaných bhslužbě, umění, vědě a dbrčinnsti, histrických památek, nemcnic a shrmaždišť nemcných a raněných. Plně tat zásada byla rzvinuta zejména pkud jde chranu civilistů a civilních bjektů přirzeně sučasně s principem rzlišvání a najdeme ji dnes v psané pdbě především v I. Ddatkvém prtklu k Ţenevským úmluvám (z její byčejvé pvahy plyne i její platnst v knfliktech vnitrstátních). Maximální mţné mezení útku a jeh následků na vjenské cíle především zakazuje tzv. útk nerzlišující, tedy útk, který buď není zaměřen na knkrétní vjenský bjekt, neb sice je, ale puţívá takvých zbraní či způsbů vedení bje, které sučasně zasahují i bjekty civilní (např. kbercvé bmbardvání). Sučasně jiţ při přípravě útků musí být učiněna všechna mžná patření, aby byly vylučeny, neb alespň minimalizvány, všechny ztráty na civilních bjektech či sbách tedy maximální mţná pzrnst musí být věnvána výběru bjektu (cíle), prvěření, ţe je skutečně bjektem vjenským (viz minulý díl) a zajištění, ţe zvlený způsb útku nezpůsbí ţádné ztráty na civilních bjektech či sbách, kterým by výběrem zbraní či taktiky byl lze předejít. Přitm hledisk ztrát v řadách útčníka není sam sbě rzhdující pzrnst musí být věnvána minimalizaci ztrát civilních, nikli vjenských! Znamená t, ţe i letvá hladina letunu musí být vlena tak, aby byl lze přesně zaměřit cíl, nikli se jen vyhnut dsahu prtiletadlvých zbraní. V případě, kdy knkrétní vjenská výhda z útku není velká, či lze-li stejnu výhdu získat jinak (např. existuje jiný mst), nesmí být útk hrţující civilisty vůbec zahájen. Síla tét zásady není ve slvě minimalizvat, ale ve spjení učinit všechna mžná patření c můţe být učiněn, učiněn být musí (jinak se daná akce stává předmětem zájmu ţalbce a sudu). K pvinným preventivním patřením náleţí zákaz umísťvat vjenské bjekty d hustě sídlených blastí i pvinnst prvést evakuaci civilistů z míst v nebezpečí bje. Směřvat phyby civilistů k chraně vjenských bjektů je přísně zakázán. Máme-li tedy zdpvědět tázku z minulé části, tedy jak pstupvat v případě, kdy v části bjektu jsu civilisté a v části vjáci, zjistíme, ţe na bjekt je útk přípustný, ale tak, aby byly v maximální mţné míře šetřeni civilisté nemůţe tedy být dělstřelecku salvu naráz srvnán se zemí, ale budu puţity vhdnější zbraně (např. kulmety, palba z kannu menší ráţe aj.) umţňující jeh mezení na tu část, kde jsu vjáci. Druhé části tht principu, tedy pvinnsti předcházet nadbytečným zraněním či útrapám, se budeme věnvat příště. Nyní si všimneme druhé části zásady Výběr způsbů a prstředků vedení bje není nemezený zejména musí zaručit mezení útku jen na vjenské cíle a předcházet zbytečným zranění, tedy zákazu půsbit zbytečné útrapy Jiţ jedna z prvních smluv sudbéh MHP jiţ zmiňvaná Petrhradská deklarace, přijatá právě před 140 lety 11.12.1868 zakázala střely vybuchující v těle prtivníka. Haagské úmluvy z let 1899 a 1907, nichţ jsme pjednali v lňském seriálu, rzšířily dále katalg zakázaných zbraní např. tzv. střely dum dum (neplášťvaná střela či střela se zářezy, která se lidském těle bjemvě rzšiřuje a má tak vyský ranivý účinek), ale především v Řádu války pzemní zaktvily právě zásadu, ţe jsu becně zakázány ty zbraně, které by půsbily zbytečné útrapy. Vzniká tázka zbytečné (nadměrné), ale vzhledem k čemu? Není jakékli utrpení či zranění zbytečné? Musíme si uvědmit, ţe se nacházíme v blasti
Základní principy mezinárdníh humanitárníh práva 4 humanitárníh, tj. válečnéh, práva, a tedy v situaci zbrjenéh knfliktu. Zbytečným je tak chápán t utrpení, ta zranění, která jdu nad rámec vyřazení prtivníka z bje. Prtivník můţe být zraněn či dknce zabit, avšak při c nejmenším mžném strádání nutném k tmut vyřazení z bje. Tak např. právě střely dum dum jsu příkladem takvé zbraně vţdyť mhu-li prtivníka zasáhnut, je jiţ zde zbytečné zhršvat např. vyhlídky na úzdravu. Přirzeně vják v pli není vţdy schpen dknale tyt úvahy prvádět a prt mezinárdní splečenství vedle th vypracval pměrně rzsáhlý seznam knkrétních zbraní, jejichţ uţití je za všech klnstí zakázán a inspirací pr zařazení d tht seznamu bývá právě nadbytečnst půsbenéh utrpení či nemţnst mezit rzsah následků jen na vjenské cíle: Jiţ rk 1925 znamená zákaz chemických a bilgických zbraní, v sedmdesátých letech jsu zakázány deflianty a jiné prstředky záměrně mdifikující nepříznivě ţivtní prstředí, rk 1980 přináší Úmluvu zákaze neb mezení některých knvenčních zbraní půsbících nadměrné utrpení neb majících nerzlišující účinek, která ve svých pěti prtklech zakazuje např. granáty, jejichţ střepiny nelze zjistit rentgenvým vyšetřením, laservé slepující zbraně, mezuje kladení nástrah a min či (prtklem z r.2003) stanví pvinnst bjujících stran p knfliktu vyčistit území d zanechané munice. Z blasti zákazů jedntlivých zbraní jsme samzřejmě neuvedli vše. Ostatně jde prces, který stále pkračuje (letšní rk např. přinesl zákaz tzv. kazetvé munice (jde kazetu, z níţ se před dpadem uvlní desítky a stvky bmbiček ), příslušná smluva však zatím nevstupila v platnst), jiţ delší dbu se vede diskuse mezení uţití záměrně nestabilních střel malé ráţe, mající účinek srvnatelný se střelami dum dum Stranu však stjí např. velmi významné zbraně, ttiţ zbraně jaderné. Byť lze djít k závěru, ţe mezinárdní práv připuští jejich puţití jen jak reakci na takvý útk, není jejich zákaz dsud předmětem jasné smluvní úpravy. Knkrétní výběr zbraní a způsb jejich puţití se musí řídit běma částmi tht principu musí vyhvět nejen zákazům ppsaným v tmt díle, ale sučasně pvinnsti mezit následky bjvé činnsti jen na vjenské sby a bjekty, jak byl ppsán v minulém díle i k tmut cíli však zákazy knkrétních zbraní sluţí např. prtipěchtní miny či zmíněné nástrahy jsu zakázány a mnitrvání výbušnu municí zamřených blastí přikázán (i) právě s hledem na ptenciální hrzbu vůči civilistům, a t i v pválečné dbě. III. Zákaz útku na sbu vyřazenu z bje Tent díl bude patřit třetímu ze základních principů mezinárdníh humanitárníh práva tedy útk na vzdávajícíh se neb raněnéh prtivníka je zakázán. Tat zásada vyjadřuje přesvědčení, ţe prtivník, který je zraněn či nemcen, jakţ i prtivník, který se vzdal další účasti v bji, slţil zbraně neb byl zadrţen, a neklade-li (ve všech případech) další dpr, jiţ přestává být legitimním cílem útku jakéhkli dalšíh násilí [hvříme sbách vyřazených z bje (hrs de cmbat)]. Je vhdné zdůraznit, ţe se vůbec nezabýváme tím, zda zraněný či zajatý bjvník vůbec byl či nebyl právněn se bje účastnit (tedy ať šl kmbatanta, ţldnéře neb bjujícíh civilistu [nelegálníh bjvníka]) nemá t ttiţ na jeh chranu dle tht principu žádný vliv. Mezinárdní práv pamatuje i na zvláštní situace chrání sby, které se v důsledku pruchy přepravníh prstředku citly ve vdách (tedy trsečníky) i sby, které se z pškzenéh letunu zachraňují seskkem. Na ţádné z nich nesmí být útčen aţ d chvíle, neţ dsáhnu břehu či plavidla neb dskčí na zem a nevyuţijí-li mţnsti vzdát se. Obě tyt zásady v mrální rvině existvaly velmi dluh. Připmeňme, ţe právě snaha pskytnut raněným právní garance lidskéh zacházení, k němuţ je zdrţení se násilí vůči
Základní principy mezinárdníh humanitárníh práva 5 nim prvním nezbytným krkem inspirvaná záţitkem z bitvy u Slferina vyústila právě před 145 lety v zalžení Červenéh kříže Henri Dunantem a rk p té v přijetí první ze smluv sudbéh MHP Ženevské úmluvy zlepšení sudu raněných a nemcných příslušníků plních armád. Zákaz útku na vzdávajícíh se prtivníka (tehdy však jen pr příslušníka zbrjených sil) se v sudbém MHP bjevil pprvé v r. 1899 přijetím Řádu války pzemní. Ten také zakázal byť jen hrzit rzkazem, ţe nebudu bráni zajatci. Jaký je další sud raněných či zajatých bjvníků t se dzvíme v dalších dílech našeh seriálu. IV. Ochrana raněných, nemcných a zdravtníků Nyní je na řadě jiţ čtvrtý základní princip mezinárdníh humanitárníh práva: Ranění i nemcní (vjenští i civilní) mají práv na veškeru lékařsku péči dpvídající jejich zdravtnímu stavu. Zdravtnická zařízení a persnál musí být respektváni a chráněni Ošetřit raněnéh, byť dřívějšíh prtivníka, je jednu ze starých zásad mrálky mnha kultur, včetně naší A stala se téţ prvním z principů humanitárníh práva upraveným mezinárdní smluvu jak čtenář ví, byla t právě na první z ţenevských úmluv, přijatá v r. 1864 pd názvem Úmluva zlepšení sudu raněných a nemcných příslušníků plních armád, která dala základ sudbému mezinárdnímu humanitárnímu právu byla vpravdě histrickým mezníkem na cestě humanizace válek. Týkala se však jen pmci vjenským raněným, a t jen v knfliktech pzemních. Na přelmu 19. a 20. stletí byla její platnst rzšířena i na námřní knflikty a sučasně se v Řádu války pzemní pamatval, i kdyţ jen velmi chabě, i na chranu nemcnic civilních. Vývj šel dále, řekneme si c je tedy bsahem tht principu dnes. Jádrem principu je práv na pskytnutí zdravtní péče kaţdému, jehţ zdravtní stav si ji ţádá (neb by ţádat mhl např. těhtná ţena), a sučasně pvinnst th, v jehţ mci se raněný či nemcný nachází, mu takvu péči pskytnut a navíc raněné a nemcné vyhledávat. Pskytnutá zdravtní péče (včetně prevence) musí dpvídat pznatkům medicíny a zásadám zdravtnické etiky, cţ zejména znamená zákaz jakéhkli nepříznivéh rzlišvání (méně raněné vlastní nelze šetřit dříve, neţ prtivníka v těţším stavu, suvěrce kvalitněji neţ jinvěrce, atp.), zákaz jakýchkli úknů, které se za zdravtnické jen vydávají (různé experimenty ). Nemcný má práv jakýkli úkn dmítnut a je třeba vést zdravtnicku dkumentaci. Suhlas nemcnéh s pstupem dprujícím uvedeným zásadám je neúčinný a neznamená pr pachatele vyvinění. Důleţité je, ţe nikd nemůţe být pstiţen za pmc kmukli (i nenáviděnému zlčinnému prtivníkvi) a ţe p zdravtnících nelze ţádat infrmace sbách, které šetřili. I t má umţnit nemcnému, aby se nebál vyhledat zdravtní pmc. Má-li být nemcný šetřen, je lgické, ţe zdravtník musí být chráněn a nesmí se stát cílem útku či jinéh násilí. I t byl bsahem jiţ né první z ţenevských úmluv. Zdravtníci, zdravtnická zařízení, sanitky, sanitní letadla, nemcniční ldě či vlaky, zdravtnický materiál a duchvní zařazení ke zdravtnické sluţbě nesmí být za žádných klnstí předmětem útku. Tat chrana se vztahuje na zdravtní sluţbu armád, Červenéh kříţe (nárdní splečnsti i MVČK, státní a státem určenu (tj. u nás např. ZZS). Samzřejmě, zneuţití chráněnéh statusu k pdpře nepřátelských akcí, znamená ztrátu chrany a můţe být i válečným zlčinem. Je však např. pvlen, aby zdravtník měl sbní zbraň a můţe ji i puţít, pkud by i přes zřejmý status chráněných sb byl nutné dvrátit útk na něj či jeh pacienty. Zdravtníkům dále nesmějí být nařizvány jiné činnsti, nesmí jim být v jejich pslání bráněn a musí být chráněni i např. před kriminálními ţivly.
Základní principy mezinárdníh humanitárníh práva 6 K rzeznání chráněnéh statusu sluţí mezinárdní rzeznávací znaky, kterými jsu celsvětvě Červený kříž neb Červený půlměsíc na bílém pli. Smluvní strany III. Ddatkvéh prtklu k ŽÚ z r. 2005 (dnes je takvých zemí 38 vč. ČR) musí respektvat téţ Červený krystal na bílém pli. V dbě knfliktu jsu tyt znaky vyhrazeny jen pr ppsané zdravtnické jedntky a pr Mezinárdní výbr ČK a federaci ČK&ČP (bez rzlišení činnsti). Uţívají se v c největším rzměru na vlajkách, střechách budv, autmbilech, dplňují výsstné znaky letadel, umísťují se na vesty, přilby či ţenevské pásky. V dbě míru je jejich puţití také mezen, aby si uchvaly v myslích lidí chranný význam krm zdravtnické sluţby armád, mezinárdních slţek ČK&ČP, nárdních splečnstí (při plnění všech druhů pslání, tedy i např. výuce první pmci, prpagaci činnsti apd.) je nikd nesmí uţívat bez suhlasu příslušné nárdní splečnsti ČK (ČP). V dbě míru i za války musí mít kaţdá sba uţívající ppsané znaky u sebe dklad, ţe je k tmu právněna. V. Ochrana sb zadržených v suvislsti s knfliktem Dalším ze základních principů zní: Zajatí bjvníci a internvaní civilisté musí být respektváni a chráněni prti každému násilí, mají práv na zapatření, zdravtnicku péči, výměnu infrmací a příjem pmcných zásilek. Tat zásada se týká zacházení s něklika kategriemi sb. V první řadě jsu t ti, kteří bjvali se zbraní v ruce prti nepříteli. Jak jiţ víme z principu č. 3, bjující, který se vzdal, slţil zbraně neb byl zadrţen (stejně jak zraněný, nemcný či trsečník) není již legitimním cílem útku. Další zacházení se zraněnými, nemcnými a trsečníky jsme si jiţ bjasnili (princip č.4), nyní jsu na řadě právě zajatí bjvníci. P té, c se dstali d mci prtivníka jiţ není žádné násilí vůči nim přípustné, napak musí být neprdleně dsunuti z míst, kde hrzí střelba a jiné válečné hrţení, d bezpečí. Přitm se s nimi musí zacházet lidsky a musí být respektvána jejich čest, sbní důstjnst či nábţenské vyznání. Nesmí být vystavení uráţkám neb dknce násilnstem ať jiţ ze strany prtivníkvých bjvníků neb byvatelstva. Prtivník má práv je zadrţvat (internvat) a v případě, ţe se dpustili některéh trestnéh jednání, je i trestně stíhat. P dbu internace jim musí být pskytvána ptřebná zdravtní péče, strava a nezávadné ubytvání. Mhu také přijímat humanitární zásilky či léčiva a mají práv psát dpisy svým blízkým a také je d nich dstávat (t zajišťují zpravidla Zprávy Červenéh kříže), bsah sdělení ale musí být přísně sbní, nesmí bsahvat vjenské infrmace či plitické výzvy v tmt hledu pdléhá cenzuře. Můţe jim být rvněţ nařízena práce, ta však nesmí mít vjensku pvahu či být nebezpečná (stavba pevnění, dminvání apd.). Zadrţené mhu navštěvvat delegáti Mezinárdníh výbru ČK, kteří sledují pdmínky, v nichţ zadrţení prbíhá. Mhu s nimi hvřit mezi čtyřma čima. Případné nedstatky prjedná MVČK s příslušnými rgány bjující strany. Další sud zadrţených bjvníků se výrazně liší pdle th, zda bjvali právněně či nikli. Ti první právnění bjvat (tzv.kmbatanti) tj. příslušníci pravidelných zbrjených sil (armád) válčícíh státu, ale také rganizvaných zbrjených jedntek dpru ve spjení s některým bjujícím neb kupvaným státem (partyzáni) a dčasně také nerganizvaní byvatelé snaţící se zabránit prnikání nepřátelských vjsk mají p zadrţení práv na statut válečnéh zajatce. T znamená nejen, ţe se s nimi lidsky zachází, jak jsme právě ppsali, ale také nemhu být za svu bjvu činnst vězněni neb jinak trestáni a p sknčení války musí být ihned navráceni d vlasti (tyt repatriace čast sjednává právě Červený kříţ). Puze pkud by se v bji dpustili válečnéh zlčinu (zabití zdravtníka, útk
Základní principy mezinárdníh humanitárníh práva 7 na civilisty, ) a neb kriminálníh deliktu v zajetí (zabití stráţe, vylupení skladu, ), mhu být za tyt činy prtivníkem suzeni. Ochrana válečnéh zajatce se bjevuje jiţ v Řádu války pzemní (1899/1907), ale řádně upravena byla aţ Ženevsku úmluvu zacházení s vál. zajatci z r. 1929, která za 2. svět. války zachránila miliny ţivtů (na rzdíl d civilistů ) Ti druzí z bjvníků, kteří nebyli kmbatanti, ale třeba byčejní civilisté bjující se zbraní v ruce, ţldnéři, pvstalci v bčanské válce aj., bjvali nelegálně (někdy se hvří nelegálních bjvnících). I s nimi bude zacházen humánně, ale mhu být trestně stíhání zabití khkli i nepřátelskéh vjáka (za cţ je kmbatant nepstiţitelný) můţe být kvalifikván jak vražda. Pkud se je prtivník rzhdne stíhat, nečeká je p sknčení války cesta dmů, ale sud a pak phled přes zamříţvaná kna neb i trest smrti jak náleţí dle záknů prtivníka. V dřívějších dbách (ještě pčátkem 20. stletí) mhli dknce tit nekmbatanti být na místě bez sudu jen na rzkaz důstjníka zastřeleni. Další kategrií sb v textu dnešní zásady jsu internvaní civilisté. Tím jsu míněni byvatelé kupvaných území, kteří pdnikli méně závaţné akce prti kupační správě (nebsahvaly útk na ţivt neb becné hrţení). Okupant je má práv internvat, cţ je mírnější frma trestu, neţ například vězení. Jde bdbu válečnéh zajetí internační míst je zařízení, jehţ bvd nesmí internvaný pustit jde tedy mezení phybu a má práva, jak válečný zajatec. Můţe zde navíc být i se svu rdinu. Internváni mhu být i lidé, představující pr kupanta určité nebezpečí. Pravidla pr internace byla na návrh Červenéh kříţe přijata ve IV. Ženevské úmluvě aţ p 2. svět. válce (1949), dříve se je bhuţel prsadit nepdařil. Absence těcht pravidel za války umţnila německým fašistům zneužít institut internace milinů civilistů k jejich týrání, vyvraţďvání a dalším zlčinům. VI. Stíhání za činy suvisející s knfliktem Předpslední (nikli však c d významu) ze základních zásad humanitárníh práva zní: Každý má práv na spravedlivý sudní prces. Princip klektivní viny je nepřípustný. Tat zásada se týká trestníh stíhání všech sb, které jsu bviněny z jakéhkli trestnéh činu suvisejícíh s zbrjeným knfliktem mhu t být zadrţení prtivládní pvstalci, civilisté prvinivši se prti kupační správě neb váleční zajatci, kteří spáchali nějaký kriminální delikt a pdbně. Mhu t všem být i nelegální bjvníci či ţldnéři stíhaní p právu za samu účast v zbrjeném knfliktu. Těmit delikty jsu jak činy trestné pdle vnitrstátních záknů (nebrání-li v jejich pstihu sam mezinárdní práv jak je tmu např. v případě puţívání zbraně kmbatanty, všem děje-li se v rzsahu pravidel pr vedení bje), tak i třeba válečné zlčiny. Je zřejmé, ţe trestní stíhání prbíhá za výjimečných pdmínek ttiţ za situace zbrjenéh knfliktu či p jeh sknčení, tedy situace zpravidla vyhrcené, kdy mnzí vlají p rychlém prcesu neb výjimečném pstupu dpvídajícímu závaţnsti přečinů a dmnívají, ţe spravedlnst jde stranu. Základní zásadu je, ţe nelze ulžit žádný trest bez předchzíh rzsudku vynesenéh řádně ustaveným a nestranným sudem (tím můţe být i sud pvstalců). Jednání sudu musí prbíhat za přítmnsti bţalvanéh a rzsudek musí být vynesen veřejně. Mezinárdní humanitární práv garantuje každému, kd je pdezřelý z některéh z trestných činů spáchaných v suvislsti s knfliktem práv, aby celé trestní stíhání prbíhal dle uznaných pravidel, mezi něţ zejména patří presumpce neviny, bezdkladné sdělení bvinění, seznámení bviněnéh s důkazy prti němu existujícími a mţnst navrhnut důkazy svědčící v jeh prspěch, práv řádné bhajby i seznámení se s bţalbu, zákaz nucení k dznání, práv nevypvídat prti sbě samému a především
Základní principy mezinárdníh humanitárníh práva 8 zásada individuální trestní dpvědnsti tj. nepřípustnst principu klektivní viny, jejíţ uplatnění bývá napak čast emtivně pţadván. Celé trestní řízení musí prbíhat v jazyce, jemuţ pdezřelý rzumí. V případě dsuzujícíh rzsudku musí být dsuzený seznámen s mţnými pravnými prstředky. Trest smrti nelze vynést nad sbu mladší 18 let ani vyknat nad ţenu těhtnu či matku malých dětí. V případě mezinárdních zbrjených knfliktů jsu dále velmi pdrbně upravena prcesní pravidla stíhání civilistů kupační mcnstí a válečných zajatců, kteří spáchali trestný čin. V případě vnitrstátních zbrjených knfliktů mj. neexistuje status kmbatanta ukládá mezinárdní humanitární práv straně vítězů, aby v maximální mţné míře amnestvala všechny sby, které prti ní bjvaly se zbraní v ruce. Mezinárdní humanitární práv zde tedy v situaci zbrjených knfliktů zaručuje jedn ze základních lidských práv. VII. Zákaz krutéh a pnižujícíh zacházení Dnes se dstáváme na knec našeh seriálu základních principech MHP zabývat se budeme zásadu Nikd nesmí být pdrben krutému či pnižujícímu zacházení či trestání. Tt pravidl stručné, avšak významné, chrání všechny ty, kteří se z jakéhkli důvdu dstali d mci některé ze stran knfliktu. Můţe se pdbně jak u předchzíh principu jednat zadrţené bjvníky i civilisty na území kntrlvaném tut stranu včetně sb zbavených svbdy. Vychází z přesvědčení, ţe i prtivník má práv na lidské zacházení a respektvání své lidské důstjnsti. Vyplývá dsud i zákaz psychickéh či fyzickéh trýznění neb mučení, které nelze nikdy uţívat ani jak frmu trestu ani jak způsb získávání jakýchkli byť významných infrmací. Zejména vůči ţenám jsu zakázány jakékli frmy nemravnéh jednání, nucení k prstituci apd. Taktéţ nábţenské přesvědčení, příslušnst k určité skupině rasvé, nárdnstní, rdvé a pdbné nesmí být hanben, nesmí se stát bjektem uráţek. Napak, i v případě zbrjenéh knfliktu musí být respektvána rdinná práva sb, jejich způsby a zvyky a umţněny nábţenské úkny. V těcht devíti krátkých zastaveních jsme se pkusili stručně shrnut hlavní zásady, na nichţ je zalţen mezinárdní humanitární práv. Jednal se stručně frmulvané zásady, ale lze z nich dvdit chvání i v mnhých neppsaných situacích. Zdůrazněme také, ţe příkazy či zákazy v těcht principech bsaţené se vztahují nejen na vjenské neb civilní rgány některé strany knfliktu, ale i na její řadvé bčany a příslušníky. Šířit jejich znalst je pr nás všechny v Červeném kříţi pvinnstí, která můţe přispět k záchraně zdraví či ţivtů ptenciálních bětí válek. Nviny ČČK, autr M.Jukl [vyšl v rčníku 2008, 2009] www.cervenykriz.eu/cz/nviny.aspx