vysledek = ((1:1:50).*(100-(1:1:50))) *ones(50,1) vysledek = ((1:1:75)./2).*sqrt(1:1:75) *ones(75,1)

Podobné dokumenty
Řešení diferenciálních rovnic v MATLABu

Interpolace a aproximace dat.

Základy algoritmizace a programování

Nalezněte hladiny následujících funkcí. Pro které hodnoty C R jsou hladiny neprázdné

výsledek 2209 y (5) (x) y (4) (x) y (3) (x) 7y (x) 20y (x) 12y(x) (horní indexy značí derivaci) pro 1. y(x) = sin2x 2. y(x) = cos2x 3.

Petr Hasil

. Poté hodnoty z intervalu [ 1 4, 1 2. ] nahraďte hodnotami přirozeného logaritmu.

KTE / PPEL Počítačová podpora v elektrotechnice

Kreslení grafů v Matlabu

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek (2015)

Lineární algebra s Matlabem cvičení 3

% vyhledání prvku s max. velikostí v jednotlivých sloupcích matice X

Teorie. Hinty. kunck6am

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

Spojitost funkcí více proměnných

diferenciální rovnice verze 1.1

převod radianu na stupně > vydělit 2 vnásobit 360 převod strupnu na radiany > vydělit 360 vynásobit 2 whos vypisuje proměnné Vektor V1 = [1 2 3]

Teorie. Hinty. kunck6am

MATrixLABoratory letný semester 2004/2005

KTE / PPEL Počítačová podpora v elektrotechnice

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2018) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

1 Funkce dvou a tří proměnných

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

Zkouška ze Základů vyšší matematiky ZVMTA (LDF, ) 60 minut. Součet Koeficient Body

Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14


Definice Řekneme, že funkce z = f(x,y) je v bodě A = [x 0,y 0 ] diferencovatelná, nebo. z f(x 0 + h,y 0 + k) f(x 0,y 0 ) = Ah + Bk + ρτ(h,k),

0 = 2e 1 (z 3 1)dz + 3z. z=0 z 3 4z 2 + 3z + rez. 4. Napište Fourierův rozvoj vzhledem k trigonometrickému systému periodickému

Derivace funkce a parciální derivace

I. Diferenciální rovnice. 3. Rovnici y = x+y+1. převeďte vhodnou transformací na rovnici homogenní (vzniklou

Kristýna Kuncová. Matematika B3

Vektory a matice. Matice a operace s nimi. Hodnost matice. Determinanty. . p.1/12

5. cvičení z Matematiky 2

Transformujte diferenciální výraz x f x + y f do polárních souřadnic r a ϕ, které jsou definovány vztahy x = r cos ϕ a y = r sin ϕ.

Sbírka příkladů z matematické analýzy II. Petr Tomiczek

5.3. Implicitní funkce a její derivace

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2017) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií

+ 2y y = nf ; x 0. závisí pouze na vzdálenosti bodu (x, y) od počátku, vyhovuje rovnici. y F x x F y = 0. x y. x x + y F. y = F

Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. MATEMATICKÝ SOFTWARE MAPLE - MANUÁL Marek Šulista

Užitečné zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičením z Kalkulu 3 od Kristýny Kuncové:

Pojmy z kombinatoriky, pravděpodobnosti, znalosti z kapitoly náhodná veličina, znalost parciálních derivací, dvojného integrálu.

[obrázek γ nepotřebujeme, interval t, zřejmý, integrací polynomu a per partes vyjde: (e2 + e) + 2 ln 2. (e ln t = t) ] + y2

A NUMERICKÉ METODY. Matice derivací: ( ) ( ) Volím x 0 = 0, y 0 = -2.

INTERPOLAČNÍ POLYNOM. F (x)... hledaná funkce (polynom nebo funkce vytvořená z polynomů), pro kterou platí

Příklady k druhému testu - Matlab

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

MATEMATICKÁ ANALÝZA A LINEÁRNÍ ALGEBRA PŘÍPRAVA NA ZKOUŠKU PRO SAMOUKY

13) 1. Číselné obory 1. 1, 3

Funkce zadané implicitně


více křivek v jednom grafu hold on přidrží aktuální graf v grafickém okně, lze nakreslit více grafů do jednoho grafického okna postupně hold off

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

Numerická integrace a derivace

Cvičné texty ke státní maturitě z matematiky

Zadání a řešení testu z matematiky a zpráva o výsledcích přijímacího řízení do magisterského navazujícího studia od jara 2014

Uzavřené a otevřené množiny

verze 1.4 Ekvivalentní podmínkou pro stacionární bod je, že totální diferenciál je nulový

Úvod do programu MAPLE

INTERPOLAČNÍ POLYNOM.... hledaná funkce (polynom nebo funkce vytvořená z polynomů), pro kterou platí

VI. Derivace složené funkce.

Kristýna Kuncová. Matematika B2

VÝUKA MOŽNOSTÍ MATLABU

Derivace. Petr Hasil. Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)

Parciální derivace a diferenciál

Parciální derivace a diferenciál

Integrální počet funkcí jedné proměnné

Příklad: Řešte soustavu lineárních algebraických rovnic 10x 1 + 5x 2 +70x 3 + 5x 4 + 5x 5 = 275 2x 1 + 7x 2 + 6x 3 + 9x 4 + 6x 5 = 100 8x 1 + 9x 2 +

Matematická analýza I pro kombinované studium. Konzultace první a druhá. RNDr. Libuše Samková, Ph.D. pf.jcu.cz

11. přednáška 10. prosince Kapitola 3. Úvod do teorie diferenciálních rovnic. Obyčejná diferenciální rovnice řádu n (ODR řádu n) je vztah

Úvod do programu MAXIMA

Diferenciální počet funkcí více proměnných

Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14

PŘÍKLADY K MATEMATICE 3

Matematika 1 pro PEF PaE

A[a 1 ; a 2 ; a 3 ] souřadnice bodu A v kartézské soustavě souřadnic O xyz

2. Je dáno jevové pole (Ω;A) a na něm nezáporná normovaná funkce. Definujte distrubuční funkci náhodného vektoru.

Cvičení z AM-DI. Petr Hasil, Ph.D. Verze: 1. března 2017

VIDEOSBÍRKA DERIVACE

Matematická analýza 1, příklady na procvičení (Josef Tkadlec, )

PROGRAMU 2. Obvod D je dán součtem velikostí všech tří stran D=a+b+c= =23.07

y (5) (x) y (4) (x) + 4y (3) (x) 12y (x) 45y (x) 27y(x) (horní indexy značí derivaci) pro 3. y(x) = x sin 3x 4. y(x) = x cos 3x 9.

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2016) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Hledáme lokální extrémy funkce vzhledem k množině, která je popsána jednou či několika rovnicemi, vazebními podmínkami. Pokud jsou podmínky

Derivace funkce Otázky

Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých

Funkce více proměnných - úvod

K rozpoznání růstu či klesání dané funkce určitém směru nám pomůže gradient, tj. vektor., ln(1 x2 + y 2 [ = y

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek ( 2015)

VIDEOSBÍRKA DERIVACE

Derivace funkce DERIVACE A SPOJITOST DERIVACE A KONSTRUKCE FUNKCÍ. Aritmetické operace

Funkce více proměnných. April 29, 2016

Q(y) dy = P(x) dx + C.

Cvi en 86: Najd te nutn a posta uj c podm nky pro kompaktnost mno iny M v diskr tn m metrick m prostoruè! ë M je kompaktn, pr v kdy je kone n. ë Cvi e

Příklady ke zkoušce z Aplikované matematiky

Systém je citlivý na velikost písmen CASE SENSITIVE rozeznává malá velká písmena, např. PROM=1; PROm=1; PRom=1; Prom=1; prom=1; - 5 různých proměnných

A0B01LAA Lineární algebra a aplikace (příklady na cvičení- řešení)

Indexové výrazy >> A(1,:) >> A=[1,2;3,4] >> a=a(:) >> a(3)= 8 A = a = ans = 1 2. >> a a = >> A(2,1) >> A(:,1) ans = ans = >> a(3) ans =

SBÍRKA PŘÍKLADŮ Z MATEMATICKÉ ANALÝZY 3 Jiří Bouchala. Katedra aplikované matematiky, VŠB TU Ostrava jiri.bouchala@vsb.cz

1. Krivky. krivky zadane parametrickymi rovnicemi. Primka rovnobezna s osou y. Primka rovnobezna s osou x

Transkript:

ZKOUŠKA ČÍSLO 1 x=linspace(0,100,20); y=sqrt(x); A=[x;y]'; save('data.txt','a','-ascii'); polyn = polyfit(x,y,3); polyv = polyval(polyn,x); plot(x,y,'r*') plot(x,polyv,'b') p1=[1 0 0 0 0 0 0-1]; k=roots(p1); plot(real(k),imag(k),'o') title('kořeny polynomu') xlabel('reálná osa') ylabel('imaginární osa') a) g=@(x) (x.^6+1).*exp(-x.^2)-1.2; x=linspace(-3,2.5); y=g(x); subplot(1,2,1); plot(x,y); k1 = fzero(g, -2); plot(k1,g(k1),'o'); k2 = fzero(g, -1); plot(k2,g(k2),'o'); k3 = fzero(g, 2); plot(k3,g(k3),'o'); k4 = fzero(g, 1); plot(k4,g(k4),'o'); b) ag=@(x) x.^5-7*x.^3+5*x.^2-2.*x-1; ax=linspace(-3,2.5); ay=ag(ax); subplot(1,2,2); plot(ax,ay) ak1 = fzero(ag,-3); plot(ak1,ag(ak1),'o'); ak2 = fzero(ag,0); plot(ak2,ag(ak2),'o'); ak3 = fzero(ag,3); plot(ak3,ag(ak3),'o');

a) vysledek = ((1:1:75)./2).*sqrt(1:1:75) *ones(75,1) k=(1:1:75); a=1/2.*k.*sqrt(k); b=linspace(1,1,75)'; A=a*b b) vysledek = ((1:1:50).*(100-(1:1:50))) *ones(50,1) k=(1:1:50); a=k.*(100-k); b=linspace(1,1,50)'; A=a*b A=[-3 7 0;3 0 7;0 3 7]; B=[1;2;3]; vysledek = A\B x=linspace(-1,1,100); f=@(x) (1./sqrt(1-x.^2)); vysledek = quadl(f,-1,1) x=linspace(-pi,pi,100); y=x; [X,Y]=meshgrid(x,y); z = cos(x.*y)./(1+(x+1).^2+(y+1).^2); mesh(x,y,z)

>> edit function z=fce8(p) x=p(1); y=p(2); z=-cos(x.*y)./(1+(x+1).^2+(y+1).^2); end >> max=fminsearch('fce8',[-1 1]); >> edit function dy=priklad9(x,y) y=y(1); v=y(2); u=y(3); du=10-u-v*y^2; dy=[v;u;du]; end >> Y0=[1;-1;2]; >> [x,y]=ode45('priklad9',[0,10],y0) syms t; % Vytvoření symbolické proměnné x = diff(t.^2.* sin(t)); % Spočítání derivací y = diff(t.* cos(t)); z = diff(t+1); f = @(t) sqrt( ((t.^(3/2).* cos(t) + (3*t.^(1/2).* sin(t))/2).^2) + (cos(t) - t.*sin(t)).^2 + 1^2); % Vytvoření funkce pro integrál (jsou to jen přepsané proměnné x,y a z jen jsou doplněné tečky) tmin = 0; % Meze tmax = 4*pi; v = quadl(f,tmin,tmax) % Výpočet

ZKOUŠKA ČÍSLO 2 DODĚLAT p1=[1 0 0 0 0 0 0-1]; k=roots(p1); plot(real(k),imag(k),'o') title('kořeny polynomu') xlabel('reálná osa') ylabel('imaginární osa') a) g=@(x) (x.*sin(2.*x)-exp(-x)+1.2); x=linspace(-2,4); y=g(x); subplot(1,2,1); plot(x,y); k1 = fzero(g, -2); plot(k1,g(k1),'o'); k2 = fzero(g, -1); plot(k2,g(k2),'o'); k3 = fzero(g, 2); plot(k3,g(k3),'o'); k4 = fzero(g, 1); plot(k4,g(k4),'o'); b) ag=@(ax)ax.^4-3*ax.^3+18*ax.^2-8*ax; ax=linspace(-1,1); ay=ag(ax); subplot(1,2,2); plot(ax,ay) ak1 = fzero(ag,-3); plot(ak1,ag(ak1),'o'); ak2 = fzero(ag,0); plot(ak2,ag(ak2),'o'); ak3 = fzero(ag,3); plot(ak3,ag(ak3),'o'); a) vysl = ((1:1:50).*sqrt(1:1:50)) *ones(50,1) b) vysl = ((log10((1:1:50)+1)./(1:1:50)) *ones(50,1)

k=(1:1:50); a=k.*sqrt(k); b=linspace(1,1,50)'; A=a*b k=(1:1:50); a=log10(k+1)./k; b=linspace(1,1,50)'; A=a*b A=[3 3 0;-7 0 8;0-1 2]; B=[-4;57;9]; vysledek = A\B x=linspace(-1,1,100); f=@(x) ((1+x.^2)./sqrt(1-x.^2)); vysledek = quadl(f,-1,1) x=-5:0.05:5; y=x; [X,Y]=meshgrid(x,y); z = (sin((1/2).*x.^2+y).*cos(x.*y))./ (sqrt(1+x.^2+y.^2)); mesh(x,y,z); >> edit function z=fce8(p) x=p(1); y=p(2); z=-(sin((1/2).*x.^2+y).*cos(x.*y))./ (sqrt(1+x.^2+y.^2)); end >> max=fminsearch('fce8',[0 1]); DODĚLAT

DODĚLAT

ZKOUŠKA ČÍSLO 3 x=linspace(200,-200,20); y=x.^3; A=[x,y]; save('a.txt','a','-ascii'); pol = polyfit(x,y,3); polyv = polyval(pol,x); plot(x,y,'*') plot(x,polyv) legend('příklad 01','Aproximace','Location','NorthWest'); p=[1-6 15-18 10]; k=roots(p); plot(real(k),imag(k),'o') title('kořeny polynomu'); xlabel('real'); ylabel('imag'); a) x=linspace(-1.2,1.3); g=@(x) (x.^5 + 5).*exp(-1.3) - 1.8; y=g(x); subplot(1,2,1) plot(x,y); k=fzero(g,0); plot(k,g(k),'o'); b) x=linspace(-1.2,1.3); h=@(x) 3*x.^5 + 2*x.^3-2*x-5; y1=h(x); subplot(1,2,2) plot(x,y1); k1=fzero(h,1); plot(k1,h(k1),'o');

a) vysledek = (3*(1:1:62)) *ones(62,1) x=linspace(1,62,62); b=linspace(1,1,62)'; a=3*x; A=a*b b) vysledek = 3*((1:1:100)./((1:1:100)+5))) *ones(100,1) k=linspace(1,100,100); b=linspace(1,1,100)'; a=(3*k./(k+5)); A=a*b A=[-4 7;4 7;4-7] b=[1;2;8] vysledek=a\b x=linspace(0,0.5); g=@(x) log(1./sqrt(1-x.^2)); vysl = quadl(g,0,0.5) x=linspace(-4,4,200); y=linspace(-3,3,150); [X,Y]=meshgrid(x,y); g=(x.*y.*(x.^2-y.^2))./(x.^2+y.^2); mesh(x,y,g) f = @(x) [sin(x(1)^2) + exp(3*x(1)) - 8; 1 - cos(x(2)) - sqrt(x(1))]; x = fsolve(f, [0;0])

>> edit function dy=priklad9(x,y) y=y(1); v=y(2); u=y(3); du=10-u-v*y^2; dy=[v;u;du]; end >> Y0=[0;-0.2;3]; >> [x,y]=ode45('priklad9',[0,10],y0) syms t; % Vytvoření symbolické proměnné x = diff(t.^2.* sin(t)); % Spočítání derivací y = diff(t.* cos(t)); z = diff(t+0.5); f = @(t) sqrt( ((t.^(3/2).* cos(t) + (3*t.^(1/2).* sin(t))/2).^2) + (cos(t) - t.*sin(t)).^2 + 1^2); % Vytvoření funkce pro integrál (jsou to jen přepsané proměnné x,y a z jen jsou doplněné tečky) tmin = 0; % Meze tmax = 3*pi; v = quadl(f,tmin,tmax) % Výpočet

ZKOUŠKA ČÍSLO 4 data=importdata('data.txt'); x=data(:,1); y=data(:,2); polyn=polyfit(x,y,4); xx=linspace(x(1),x(end),100); polyv=polyval(polyn,xx); plot(xx,polyv,x,y,'*'); legend('příklad 01','Priklad 01','Location','NorthWest'); f = @(x) (1/6) * (x(1)^2) + exp(-x(1)^2); x = fsolve(f, 0.05) A=[3 2 0; 1 1 2; 1 3 3]; B=[5;0;1]; vysledek=a\b x=linspace(-1,1); g=@(x) (1 + cos(x.^5-3.*x.^4 + 3.*x.^3-2*x)); vysl = quadl(g,-1,1)

x=linspace(-pi,pi,100); y=x; [X,Y]=meshgrid(x,y); z=cos(0.2 + (X.^2)./6 + (Y.^2)./8 - X./3 - Y./5); mesh(x,y,z) >> edit function z=fce5(p) x=p(1); y=p(2); z=-cos(0.2 + (x.^2)./6 + (y.^2)./8 - x./3 - y./5); end >> max=fminsearch('fce5',[-pi pi]); function dy=fce07(x,y) %Pocatecni podminky: %y(0)=1 %y'(0)=-1 %y''(0)=2 %Rovnice: %y'''+(y')^2+y''+sin(x)*y=1 %dy/dx=v %dv/dx=u %du/dx=1-sin(x)*y-v^2*u y=y(1); v=y(2); u=y(3); dy=v; dv=u; du=1-sin(x)*y-v^2*u; dy=[dy;dv;du];

ZKOUŠKA ČÍSLO 5 x1=linspace(0,60,30); x2=linspace(0,-80,30); x3=x1+x2; a=[x1' x2' x3']; a(:,:,2)=a.^3; save('maticec.txt','a','-ascii') DODĚLAT s = ((1:1:18)./(2+(1:1:18)))*ones(18,1) -((1:1:6).*(log(1:1:6)-3))*ones(6,1) A=[6 2-3;1 1 3;sqrt(2) -1 1]; B=[5*sin(pi/3) log(3/2) cos(pi/2)]; C=A/B function dy = difrov(t,y) y = Y(1); v = Y(2); dy = [v; (5-2*v)/3]; end

>> Y0 = [2; -1]; >> [t,y] = ode45('difrov',[0 5],Y0); >> plot(t,y(:,1)) >> plot(t,y) t=1:1000; z=0.01.*t; y=(0.01.*t).*sin(((2*pi)/100).*t); x=(0.01.*t).*cos(((2*pi)/100).*t); plot3 (x,y,z); DODĚLAT syms t; % Vytvoření symbolické proměnné x = diff(t.^(3/2).* sin(t)); % Spočítání derivací y = diff(t.* cos(t)); z = diff(t+1); f = @(t) sqrt( ((t.^(3/2).* cos(t) + (3*t.^(1/2).* sin(t))/2).^2) + (cos(t) - t.*sin(t)).^2 + 1^2); % Vytvoření funkce pro integrál (jsou to jen přepsané proměnné x,y a z jen jsou doplněné tečky) tmin = 0; % Meze tmax = 4*pi; v = quadl(f,tmin,tmax) % Výpočet

OSTATNÍ max(vysky) mean(vysky) % Průměr std(vysky) % Směrodatná odchylka hist(vysky) a) x = linspace(-3,3,1000); fce = @(x) 2.*x.*cos(x)-0.5.*exp(- x)+2.2; y = fce(x); plot(x,y); ; ; x0 = fzero(fce,-2.5); y0 = fce(x0); plot(x0,y0,'ro'); x1 = fzero(fce,-2); y1 = fce(x1); plot(x1,y1,'ro'); x2 = fzero(fce,-1); y2 = fce(x2); plot(x2,y2,'ro'); b) g=@(x) x.^4-7*x.^3-4*x.^2-28*x; x=linspace(-3,3); y=g(x); plot(x,y) k1 = fzero(g,0); plot(k1,g(k1),'o'); x=linspace(-3,3); fce = @(x) x.^4-7*x.^3-4*x.^2-28*x; y = fce(x); plot(x,y) p = [1 7-4 -28 0]; k=roots(p); plot(real(k),imag(k),'o') x3 = fzero(fce,2); y3 = fce(x3); plot(x3,y3,'ro');