UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra atropologie a zdravovědy PETRA MATOŠKOVÁ ll. ročík kombiovaé studium Obor: Učitelství odborých předmětů pro středí zdravotické školy VEDENÍ PRAKTICKÉHO VYUČOVÁNÍ PŘEDMĚTU OŠETŘOVÁNÍ NEMOCNÝCH NA STŘEDNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOLÁCH Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Věra Vráová, Ph.D. OLOMOUC 11

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatě a použila je uvedeých prameů a literatury. V Olomouci de 7. červa 11. vlastoručí podpis

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Mgr. Věře Vráové, Ph.D., za odboré vedeí diplomové práce. Děkuji vedeí, žákům a odborým učitelkám ze středích zdravotických škol za pomoc při realizaci průzkumého šetřeí. Své rodiě děkuji za podporu a trpělivost.

OBSAH straa ÚVOD 1 6 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE 8 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE 9 POČÁTKY A SOUČASNOST VZDĚLÁVÁNÍ SESTER 1 3 ÚPRAVA A ODÍVÁNÍ SESTER 19 4 ZÁKLADNÍ PEDAGOGICKÉ DOKUMENTY PRO VEDENÍ PRAKTICKÉHO VYUČOVÁNÍ 4.1 Stadard odborého vzděláváí 4. Rámcový vzdělávací program odborého vzděláváí 3 4.3 Školí vzdělávací program oboru Zdravotický asistet 5 4.4 Pedagogické dokumety s bezprostředím vztahem k praktickému 7 vyučováí 5 ORGANIZACE PRAKTICKÉHO VYUČOVÁNÍ NA STŘEDNÍCH 8 ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOLÁCH 5.1 Pojmy odborého praktického vyučováí 8 5. Orgaizace předmětu Ošetřováí emocých 9 5..1 Realizace předmětu Ošetřováí emocých 3 5.. Cíle praktického vyučováí 31 5...1 Cílové kompetece žáka v předmětu Ošetřováí emocých 31 5... Výchově-vzdělávací cíle praktického vyučováí 3 5..3 Didaktické metody pro výuku předmětu Ošetřováí emocých 35 5..4 Prověřováí, hodoceí a klasifikace žáků v praktickém vyučováí 37 5..4.1 Prověřováí a hodoceí vědomostí a dovedostí žáků 37 5..4. Klasifikace výsledků vzděláváí 38 6 OSOBNOST UČITELE PRAKTICKÉHO VYUČOVÁNÍ 4 6.1 Osobost učitele a její utvářeí 4 6. Role učitele praktického vyučováí 4 6.3 Požadavky a učitele praktického vyučováí 41 6.4 Příprava učitele a praktickou výuku 43 6.5 Sebereflexe učitele 43 7 SOUHRN TEORETICKÝCH POZNATKŮ 45 4

PRAKTICKÁ ČÁST DIPLOMOVÉ PRÁCE 46 8 METODIKA PRÁCE 47 8.1 Charakteristika zkoumaého souboru 47 8. Metodika průzkumu 5 8..1 Metoda dotazíkového šetřeí 5 8.. Metoda rozhovoru (iterview) 51 8.3 Orgaizace průzkumu 5 8.4 Sběr dat 53 8.5 Iterpretace výsledků získaých dat 55 8.5.1 Vyhodoceí dotazíků pro žáky 55 8.5. Přepis rozhovorů s učitelkami praktického vyučováí 8 8.5..1 Vyhodoceí iterview 97 9 KOMPARACE VÝSLEDKŮ A DISKUZE 99 9.1 Náměty pro praxi 15 ZÁVĚR 18 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 11 SEZNAM ZKRATEK 114 SEZNAM GRAFŮ 115 SEZNAM TABULEK 116 SEZNAM OBRÁZKŮ 116 SEZNAM PŘÍLOH 117 PŘÍLOHY ANOTACE 5

Praxe je ejlepší učitelka Cicero Marcus Tullius ÚVOD Současé ošetřovatelství má ezastupitelé postaveí v péči o zdraví člověka. Jeho cílem je kvalitě prováděá ošetřovatelská péče, zajištěá všemi čley ošetřovatelského týmu s růzou úroví odborosti. Mezi tyto čley se řadí i zdravotický asistet. Vzděláváí tohoto oboru je zajištěo středími zdravotickými školami a předmět, který žáky vede k osvojeí praktických dovedostí a jejich odborých čiostí ezbytých pro péči o emocé se azývá Ošetřováí emocých. Výuka předmětu probíhá v reálém prostředí zdravotických zařízeí a jejím úkolem je upevňovat a doplňovat zalosti, dovedosti a ávyky získaé v ostatích teoretických a teoreticko-praktických odborých předmětech. Praktická výuka má ezastupitelé místo ve vzděláváí zdravotických asistetů, a proto bude předmětem této diplomové práce. Záměrem práce je vytvořeí áhledu a výuku tohoto praktického předmětu. K realizaci tohoto pláu byly využity ázory dvou skupi agažovaých a praktickém vyučováí, a to skupia žáků 3. a 4. ročíků a skupia odborých učitelek ze středích zdravotických škol Zlíského kraje. V teoretické části diplomové práce jsme se zaměřili a historii vzděláváí sester, historický vývoj sesterských uiforem (teto celek je v práci zařaze záměrě, eboť osobí úprava žáků je jedím z hlavích kritérií hodoceí a také v praktické části práce se úpravou žáků zabýváme), pedagogické dokumety, orgaizaci praktického vyučováí a osobost učitele vyučujícího teto předmět. Praktická část srovává postoje, zalost pravidel a schopost sebereflexe žáků, porováí výsledků jedotlivých ročíků a jejich kometář erudovaými učiteli odborých předmětů. Výuka předmětu Ošetřováí emocých je velmi áročý úkol pro obě zúčastěé stray žáky i učitele. Pro dospívající žáky z toho důvodu, že se musí adaptovat a psychicky i fyzicky áročé emocičí prostředí, aučit se vzájemé 6

komuikaci a týmové spolupráci. Pro učitele je praktická výuka obrovskou zodpovědostí eje za zdraví žáků, ale i za rozvíjeí jejich všestraých kompetecí při praktickém vyučováí. Navíc musí během praktické výuky zvládout fukci výchově-vzdělávací a zároveň i orgaizátorskou. Rozvoj kladého vztahu žáků k předmětu Ošetřováí emocých je závislý a osobosti učitele a jeho způsobu vedeí praktického vyučováí. Učitel se musí sažit o vytvořeí přátelské atmosféry mezi žáky ve skupiě avzájem, mezi ím a žáky, ale také zajistit přátelskou spolupráci se zdravotickým persoálem zařízeí, ve kterých výuka probíhá. V eposledí řadě je učitel zodpovědý za ohleduplé a citlivé chováí žáků k emocým, kterým pod jeho vedeím poskytují ošetřovatelskou péči. V této práci bychom proto chtěli vytýčit ěkolik problematických oblastí praktického vyučováí tak, aby z výsledků a závěrů mohl čerpat třeba začíající učitel odborých předmětů a středí zdravotické škole. 7

1 CÍLE A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE Téma diplomové práce se týká praktického vyučováí předmětu Ošetřováí emocých a středích zdravotických školách Zlíského kraje. Průzkum posuzoval dvě cílové skupiy - odboré učitelky středích zdravotických škol a žáky středích zdravotických škol oboru Zdravotický asistet deí formy studia. Tuto skupiu jsme dále rozdělili a dvě podskupiy a žáky 3. ročíků a a žáky 4. ročíků. Hlavím cílem a záměrem této práce bylo posouzeí postojů, dodržováí předepsaých pravidel a schopostí sebehodoceí žáků 3. a 4. ročíků. Také jsme chtěli srovat odpovědi jedotlivých ročíků, vyhodotit rozdíly a ověřit si tato fakta odborými učiteli praktického vyučováí. Dílčí úkoly jsme si staovili tyto: Zjistit, zda žáci a praktickém vyučováí zají a dodržují předepsaá pravidla (tz. pravidla osobí úpravy, Bezpečosti ochray a zdraví při práci a společeského chováí). Zhodotit mezipracoví vztahy mezi žáky a ostatími čley zdravotického týmu. Porovat sebehodoceí žáků včetě postojů k praktickému vyučováí a profesi zdravotického asisteta Zmapovat problematické oblasti praktického vyučováí žáků i učitelů. Porovat výsledky šetřeí mezi jedotlivými ročíky. Ověřit si zjištěé výsledky rozhovorem s odborými učiteli praktického vyučováí. Na základě výsledků staovit doporučeí pro praxi. 8

TEORETICKÁ VÝCHODISKA DIPLOMOVÉ PRÁCE

POČÁTKY A SOUČASNOST VZDĚLÁVÁNÍ SESTER Rozvoj školství a ošetřovatelských škol Ošetřovatelství má ezastupitelé postaveí v péči o zdraví člověka. Světová zdravotická orgaizace defiuje ošetřovatelství jako systém typicky ošetřovatelských itervecí týkajících se zdraví jedotlivce, rodiy a skupiy,které jim pomáhají, aby byli schopi pečovat o své zdraví a pohodu. Přitom tyto čiosti berou v úvahu základí lidské fyziologické, psychologické a sociálí potřeby. Sestra pomáhá jedotlivci i skupiám, aby tyto potřeby byl schope uspokojovat sám a to jak v teréí tak v emocičí péči. Pokud toho eí schope, zajistí pro ěj profesioálí ošetřovatelskou péči (Staňková, 1996, s. 31). Rozvoj ošetřovatelství v růzých zemích má ěkteré společé zaky, ale i řadu odlišostí. Ošetřovatelství bylo vždy ovlivňováo ábožeskými, kulturími, sociálími a politickými faktory,válkami, vědeckými objevy i výzačými jedici osobostmi. Tyto faktory působí vždy v určitém vzájemém vztahu, proto eí možé jejich vliv chápat zcela odděleě. Ošetřovatelství bylo jako profese ovlivňováo během historického období třemi vývojovými liiemi třemi hlavími směry v péči o emocé (obrázek 1): Neprofesioálí ošetřovatelství platil zde starý tradičí systém ošetřováí opatrováí, v kterém se člověk ošetřuje sám (péče o sebe, péče o rodiu, péče v rodiě a komuitě, laická pomoc, avzájem si pomáhat). Charitativí ošetřovatelství ošetřováí emocých bylo chápáo jako morálí, humáí pomoc trpícímu člověku v jeho složité životí situaci, jakou je emoc a utrpeí. Šlo o uspokojováí základích potřeb a vycházelo z hlubokých humáích tradic a ábožeského přesvědčeí. Profesioálí ošetřovatelství postupě se trasformovala z charitativí liie s rozvojem biomedicíských věd a techologií kocem 19.století jako orgaizovaá léčebá péče (Plevová,Slowik, 8, s.3). 1

Obrázek 1 Vývojové liie ošetřovatelství (www.mefaet.lfp.cz) Péče o člověka v ouzové životí situaci je přirozeou lidskou potřebou a je tedy tak stará jako lidstvo samo. Orgaizovaé ošetřovatelství má však historii kratší. Jeho základ přiesly křesťaské ošetřovatelské řády, které se o potřebé osoby staraly po mohá staletí především ve špitálech zakládaých řády při svých klášterech. Civilí profesioálí péče má historii relativě mladou, začala se rozvíjet teprve od poloviy 19. století.(staňková, 1, s.5) Prví zárodky vzděláváí sester lze ajít teprve až kocem 18.století, kdy byly orgaizováy prví předášky pro ošetřovatelky a to v zařízeích pro duševě choré. Jiak své zalosti získávaly v praxi od starších spolupracovíků. Prví ošetřovatelská škola V Lodýě v roce 186 založila Florece Nightigale (obrázek ) prví ošetřovatelskou školu a světě Škola při Nemocici Svatého Tomáše. Po vzoru lodýské školy vzikaly v relativě krátké době ošetřovatelské školy v dalších velkých evropských městech a ve Spojeých státech. Lodýská škola se stala vzorem pro ostatí země. Byla zde vytvořea prví kocepce ošetřovatelství, vycházející z charitativího pojetí péče o emocé, v ěmž jsou akceptováy především humáí motivy ošetřovatelství. Teprve od té doby začaly být ošetřovatelky pro svoji práci systematicky vzděláváy jak v emocičí tak i 11

v domácí službě. Díky Nightigale se z charitativí služby stalo ošetřovatelství skutečým odborým a hluboce lidským povoláím. (Plevová,Slowik, 8, s.53). Obrázek Florece Nightigale (www.workigurse.com) Přechod k moderímu ošetřovatelství Zvyšující se zájem o ošetřovatelství jako samostatou profesi vedl a koci 19. století k založeí Meziárodí rady sester (Iteracioál Coucil of Nurses ICN) v r. 1899 v Lodýě. Meziárodí rada sester je jedou z ejstarších a ejvětších meziárodích profesích orgaizací. Des je sídlem jejích ústředích orgáů Žeeva. Švýcarsko podporuje práci ICN podobě jako dalších meziárodích orgaizací včetě OSN. ICN je vlastě federací árodích sesterských asociací z celého světa. Je řízea Radou árodích reprezetatů (CNR) a patáctičleým úřadem ředitelů, kteří reprezetují všechy geografické oblasti. Hlavím cílem ICN je zlepšovat péči o zdraví, kvalitu ošetřovatelských služeb a ekoomické a pracoví podmíky sester. (Lemo 1, 1997, s.8). Vzik ošetřovatelských škol v českých zemích Počátky orgaizovaého ošetřovatelství se v českých zemích datují již od 1. století, kdy a území Prahy vzikaly prví hospice (útulky pro chudé, emajeté a emocé), v ichž civilí sestry poskytovaly charitativí pomoc v základích potřebách. Podobě působily ábožeské řády a kogregace. Ty vedle svých klášterů zakládaly prví špitály (obrázek 3). Ošetřovatelství bylo zaměřeo a laickou službu 1

trpícímu a prováděly jej osoby bez jakéhokoliv odborého vzděláí (www.mefaet.lfp.cz). Původí špitály byly zřizováy při klášterech. Byl to zpravidla pokoj s dvaácti postelemi (počet apoštolů) spojeý s kaplí ebo klášterem (Plevová,Slowik, 8, s.7). Obrázek 3 Areál kláštera s emocicí sv. Alžběty v Praze v roce 1845 (www.mefaet.lfp.cz) Vlivem velmi silého emacipačího žeského hutí a árodostího hutí v českých zemích vzikla v roce 1874 v Praze prví ošetřovatelská škola u ás (Rakousko-Uhersko). Byla to škola česká. Její existeci začě ovlivily české spisovatelky Karolía Světlá a Eliška Krásohorská. V této škole se ošetřovatelky odborě vzdělávaly v teorii pod vedeím českých lékařů. Každý kurz trval ěkolik měsíců. Absolvetky prví ošetřovatelské školy pracovaly jako ošetřovatelky v domácosti. Pro emocičí službu byly vychováváy přímo v emocicích formou tzv. vyučeí. Celý kurz byl zakoče zkouškou a absolvetky obdržely diplom. I když po sedmi letech trváí škola ukočila svou čiost, má v historii ašeho ošetřovatelství mimořádý výzam. Škola byla svého druhu jediá v tehdejším rakousko-uherském mocářství. Vzděláváí sester do roku 1938 V roce 1914 vyšlo ařízeí rakouského miisterstva vitra č.139 o ošetřováí emocých provozovaém z povoláí. Nařízeí legalizovalo zakládáí ošetřovatelských škol a staovilo rámcově jejich orgaizačí strukturu a obsahovou 13

áplň. Jedou z ejdůležitějších zásad bylo, že škola může být zřízea je při emocici, která zajistí praktickou výuku žákyň. K otevřeí ové České zemské státí dvouleté ošetřovatelské školy pro ošetřováí emocých při Všeobecé emocici v Praze došlo až během prví světové války v roce 1916. Škola zůstala v čiosti i po skočeí války v ově vziklém Českoslovesku a stala se vzorem pro další, postupě ově vzikající školy. Škola měla vysokou odborou úroveň. Prví českou ředitelkou se stala v roce 193 Sylva Macharová (obrázek 4), jeda z mála vzdělaých sester, která se pro sesterské povoláí připravovala v ošetřovatelské škole ve Vídi. Do fukcí asistetek byly vybráy diplomovaé sestry Tobolářová a Růžičková (Jarošová,, s.9). O osobosti Macharové Staňková (1) zmiňuje: Sažila se ze svých žaček vychovat sestry, které by pro emocé zamealy oddaé a vlídé bytosti, které jsou při ich v bolestech tělesých i duševích a pro lékaře jsou zručými, vzdělaými a odpovědými spolupracovicemi. Obrázek 4 Sylva Macharová (Staňková 1) Také o Emilii Ruth Tobolářové, která podle Staňkové (1) patří mezi ejvýzamější osobosti českého ošetřovatelství, uvádí: Smysl svého života spatřovala v sesterství, tj. v pomoci člověka člověku, a ve výchově sester. Chtěla, aby získaly rozsáhlé odboré zalosti, ale zdůrazňovala praktický výcvik, takt a hlavě etickou stráku ošetřovatelské péče. Do koce života upozorňovala a utost, aby v čele ošetřovatelské (zdravotické) školy stál zdravotický odborík sestra. 14

Prví kurzy ve státí ošetřovatelské škole absolvovalo každoročě 1-15 diplomovaých ošetřovatelek. V emocicích po dlouhou dobu pracovaly, vedle řádových sester, dvě kategorie civilího ošetřovatelského persoálu: - diplomovaé ošetřovatelky, absolvetky ošetřovatelské školy a - pomocé ošetřovatelky, zacvičeé a emocičím odděleí Absolvetky skládaly praktické a teoretické zkoušky a poté obdržely diplom o ošetřováí emocých, který je opravňoval užívat titul diplomovaá ošetřovatelka. Absolutorium školy je také opravňovalo osit odzak diplomovaé sestry. Na podzim 19 přešla správa školy do rukou ČSČK. Škola odpovídala za odborou přípravu eje ošetřovatelek, ale také za výchovu budoucích vedoucích ošetřovatelek-učitelek (Plevová,Slowik, 8, s.56). Prví absolvetky státí ošetřovatelské školy založily v roce 191 Spolek diplomovaých sester. Pod vlivem bohaté čiosti Spolku se začaly při emocicích budovat sesterské ubytovy, došlo k úpravě pracoví doby, rozšířily se občaské svobody ošetřovatelek. Spolek pořádal předášky, pomáhal zakládat další ošetřovatelské školy. Navázal spolupráci se sesterskými orgaizacemi v zahraičí. V roce 1933 byl Spolek diplomovaých sester ČSR přijat do Meziárodí rady sester. Spolek vydával i svůj vlastí časopis Diplomovaá sestra (Lemo 1, 1997,s.35). Ve státí ošetřovatelské škole byly pořádáy další kurzy sociálí péče, péče o dítě a ávštěví ošetřováí. Mimořádá pozorost byla věováa praktickému výcviku. Práce pod vedeím zkušeých sester byla velkou školou života. Do praxe byly zaváděy ové prvky. Persoál odděleí však tyto sahy euzával a a žákyě se díval kriticky a edůvěřivě. S pomocí Spolku diplomovaých sester se sestry sažily o prodloužeí studia o jede rok, aby mohl být studijí program, zvláště praktický výcvik, prohloube. Považovaly pokračovací kurzy za důležitý doplěk ošetřovatelského vzděláí. ( Plevová,Slowik, 8, s.58.). 15

Vzděláváí sester v letech 1939-1989 V roce 1939 byla potřeba ošetřovatelek tak aléhavá, že došlo k otevřeí civilí českých ošetřovatelských škol v Brě, Praze, Kroměříži a v Olomouci. Roku 1946 v Praze vzikla Vyšší ošetřovatelská škola, která připravovala sestryučitelky pro ošetřovatelské školy,vrchí sestry pro řídící práci v ošetřovatelství a sestry pro teréí práci. Teto pozitiví vývoj vzděláváí sester byl zastave po socialistické revoluci v roce 1948. Českosloveská republika kompletě přejala vzdělávací systém ze Sovětského svazu, který zahroval i ošetřovatelské školy. Podle ového školského zákoa se ošetřovatelské školy sloučily s rodiými a sociálími školami a byly přejmeováy a Středí zdravotické školy (dále je SZŠ) (Staňková, 1996, s.1). V roce 196 vzikl Istitut pro další vzděláváí středích zdravotických pracovíků v Brě a v Bratislavě. Istituty zaměřily svou pedagogickou práci a specializačí studium sester v řadě oborů (Staňková, 1996, s.1). V deší době je jeho ázev Národí cetrum ošetřovatelství a elékařských zdravotických oborů (NCO NZO). Ve stejém roce bylo pro sestry-odboré učitelky a středích zdravotických školách- otevřeo dvouoborové pětileté studium ošetřovatelství v kombiaci s psychologií a pedagogikou v Praze a Filozofické fakultě Karlovy uiverzity.ošetřovatelské předměty byly zajišťováy Fakultou všeobecého lékařství UK (FVL UK). Uvedeá pracoviště (Istitut v Brě a FVL UK) se stala prvími cetry rozvíjejícího se ošetřovatelského výzkumu. Začaly se vytvářet teorie českosloveského ošetřovatelství a meziárodí spolupráce., kdy se katedra FVL v Praze stala cetrem Evropské ústředy Světové zdravotické orgaizace a podílela se a prví evropské meziárodí ošetřovatelské studii (Staňková, 1996, s.). V 6. letech miulého století vypracovala Rada Evropy základí směrice pro jedotou kvalifikaci a vzděláváí sester, kdy dohodu postupě v letech 1967-1971 podepsalo dvaáct evropských zemí. V roce 197 byla vyhlášea ve Štrasburku 16

Evropská dohoda o vzděláváí sester č.59. Teto oficiálí dokumet Rady Evropy je platý dodes. Postupě se k ěmu přihlásily všechy výzamé meziárodí orgaizace Světová zdravotická orgaizace, Meziárodí rada sester a Meziárodí úřadova práce. Obsah byl v roce 1995 rozšíře o dokumet Rady Evropy Role a vzděláváí sester (The role ad educatio of urses), který podrobě rozpracovává jedotlivé direktivy včetě rámcového obsahu studia v odborých předmětech (Plevová, Slowik, 8, s.63). Vzděláváí sester po roce 1989 a současý systém vzděláváí v ošetřovatelství Studium a středích zdravotických školách zahajovaly žákyě ve 14-15 letech a trvalo 4 roky. K áročému ošetřovatelskému povoláí se připravovala sociálě ezralá mládež. Tomu se musela přizpůsobit orgaizace a kvalita studia. Způsob práce se studety bylo uto velmi zjedodušit a přiblížit Ve čtyřletém kombiovaém vzděláí při 34 jejich ízkému věku. vyučovacích hodiách týdě se studujícím edostávalo ai dostatečého všeobecého vzděláí, ai kvalití teoretické průpravy a především chyběl potřebý rozsah odboré praxe.studeti přicházeli do styku s kliickou praxí začě ezralí. Velmi mladé absolvetky SZŠ potřebovaly podstatě delší dobu k zapracováí, pokud vůbec u povoláí zdravotí sestry zůstaly a ašly k ěmu i k emocým lásku a pozitiví vztah (Lemo 1, 1997, s.36). K této problematice se Plevová a Slowik (8) vyjadřují ásledově: Studium bylo zaměřeo a převážě medicíské zalosti a istrumetálí dovedosti v ošetřovatelské péči o emocého člověka. Bylo ekoomicky áročé, protože většia studujících echápala studium jako přípravu k povoláí sestry, ale chtěla získat středoškolský stupeň vzděláí. Po změě politického režimu roku 1989 byla ještě ěkolik let v České republice velká síť čtyřletých SZŠ. Moho absolvetů SZŠ mělo možost pokračovat ve studiu a Vyšších zdravotických školách v oboru Všeobecá sestra. Nemalá část absolvetů však začala pracovat zcela mimo zdravotictví. Od roku 199 mají sestry v České republice možost dalšího odborého vzděláváí a zvyšováí své kvalifikace v bakalářských a magisterských oborech 17

ošetřovatelství a ěkterých lékařských a později i zdravotě sociálích fakultách. Těsě před vstupem České republiky do Evropské Uie (EU) 1.květa.5 zazamealo vzděláváí sester zásadí změy, a to hlavě z důvodu utosti aplěí směric EU, které regulují vzděláváí tak, aby bylo umožěo uzáí kvalifikace a umožě volý pracoví pohyb po jedotlivých zemích EU (Plevová,Slowik, 8, s.63). Posledí studeti oboru Všeobecá sestra absolvovali SZŠ v roce 7. Zdravotické školy adále pokračují ve své čiosti a připravují pro povoláí ve zdravotictví studety maturitího oboru Zdravotický asistet (Plevová,Slowik, 8, s.61). 18

3 ÚPRAVA A ODÍVÁNÍ SESTER Historie a současost Vzhled zdravotíka, poskytujícího ošetřovatelskou péči emocým, je jedím z důležitých faktorů, který se spolupodílí a utvářeí důvěrého vztahu s pacietem a zlepšuje vzájemou spolupráci. Historie vziku sesterských uiforem Historické stejokroje tzv. opatrovic, které v miulosti zajišťovaly péči o duševě emocé, zázorňuje obrázek 5. Oděv opatrovic připomíá oblečeí služebých v měšťaských rodiách (David,i Sestra /11, s.76) a dá se říci, že teto oděv byl předchůdcem uiforem pro sestry. Obrázek 5 Historické uiformy ošetřovatelek (www.zd.sestra cz) Polovia 19. století je historickým mezíkem rozvoje ošetřovatelského povoláí. V této době vziká vlastí ošetřovatelská profese, charakteristická systematickým vzděláváím sester a zavedeím stavovského oděvu sesterské uiformy. 19

Civilí sestry se začaly v historii oblékat jedotě eje proto, aby chráily své civilí oblečeí, ale také aby hrdě vyjádřily svou stavovskou příslušost k ošetřovatelské profesi. České sestry začaly osit prví uiformy v roce 1918, kdy vstoupily do praxe prví diplomovaé sestry - absolvetky dvouleté Státí ošetřovatelské školy. Používaly se dva typy uiforem: v kliické praxi se osily pracoví uiformy, což byly bílé šaty dlouhé až ke kotíkům, bílá zástěra, velký bílý skládaý čepec, čeré pučochy, čeré boty a ošetřovatelský odzak (obrázek 6), pro slavostí příležitosti ebo pro sestry vrchí a představeé byla určea uiforma skládající se z tmavých, střízlivých šatů s kulatým tuhým bílým límečkem, k imž sestry osily stejý čepec jako k uiformě pracoví. Obrázek 6 Historické uiformy sester v roce 19 (http://www.osetrovatelství.cz) Po úoru 1948 v době vziku zdravotických škol byly zrušey i tmavé slavostí uiformy. Začal se používat odzak Sloužím zdraví lidu a zaikl oficiálí titul Diplomovaá sestra. Pracoví uiforma se zjedodušila. Délka šatů a zástěr se zkrátila, zmizely čeré pučochy, které ahradily bílé poožky. Na počátku 6. let odložily setry složitý skládaý čepec, který byl ahraze čepcem bílým, bavlěým. Tato součást pracovího oděvu byla pro sestry a žákyě poviá až do roku 199 (Šebestová, i Sestra 7/9,s.35).

Ochraý oděv současosti Ochraým oděvem se rozumí taková součást pracovího oblečeí a výbavy, kterou jsou povii zaměstaci a žáci zdravotických škol používat v zaměstáí či při výuce praktického vyučováí. Dle vyhlášky 4/1994 sb. jsou ochraé prostředky určeé k tomu, aby se jejich používáím zaměstaci (žáci SZŠ) chráili před riziky, která by mohla ohrozit jejich život, bezpečost ebo zdraví při práci. Základím požadavkem a ochraé oděvy je bezpečost a pohodlost oděvů. Mezi klasické uiformy patří modré šaty s límečkem a bílá zástěra a propíáí. V současosti se v emocicích objevují ochraé oděvy růzých střihů, stylů a barev. Stále oblíbeějším se stává dvojdílé oblečeí ve spojeí dlouhé kalhoty a halea. Kalhoty se dají kombiovat s tričkem s dlouhým či krátkým rukávem. Pracoví oděvy jsou poviě testováy Výzkumým ústavem bezpečosti práce, který sleduje plěí orem ISO (Iteratioal Orgaizatio for Stadardizatio). Ochraá obuv Ochraá obuv pro zdravotíky a žáky praktického vyučováí musí pro provoz v emocicích splňovat určitá kritéria. Škola či zaměstavatel při výběru ochraé obuvi vychází z ásledujících zásad: obuv odpovídá svému účelu, je pohodlá a komfortí, má protiskluzovou podrážku, stélku a vrchí část je vyrobeá z prodyšého materiálu, je elektrostatická, součástí obuvi je bezpečostí patí pásek. Požadavky a úpravu a odíváí sester a žáků SZŠ hrají výzamou roli při utvářeí ázoru laické veřejosti a tuto profesi. Dobrý vzhled, čistota a upraveost přispívají k rozvoji důvěrého vztahu mezi ošetřujícím persoálem (včetě žáků SZŠ) a paciety (Šebestová, i Sestra 7/9,s.35). 1

4 ZÁKLADNÍ PEDAGOGICKÉ DOKUMENTY PRO VEDENÍ PRAKTICKÉHO VYUČOVÁNÍ Pojmem pedagogický dokumet rozumíme materiál, který vymezuje, určuje práci ve škole, a to jak učitelům, ředitelům, tak i žákům, vztahuje se k veškerému školímu děí, včetě přípravy a realizace procesu výuky (Kalhous, Obst,, s.136-137). 4.1 Stadard odborého vzděláváí Nově se k pedagogickým dokumetům řadí stadardy, kdy ve výzamu kvalitativím je možo stadard chápat jako defiováí smyslu, posláí předmětu v daém studijím programu a cílů, imž je třeba žáky vést. Stadard ve smyslu kvatitativím lze ozačit jako základí učivo, tj.miimum dovedostí a zalostí žáka (Kalhous,Obst,,s.136-137). Stadard středoškolského odborého vzděláváí1 je pojat jako základí kurikulum středoškolského odborého vzděláváí, staovující požadavky státu a vzdělávací programy avrhovaé v daé oblasti. Teto stadard rozlišuje složku všeobecého vzděláváí a složku odborého vzděláváí a jejich vzájemé proporce. Obě složky jsou specifikováy svými vzdělávacími cíli a obsahovými okruhy učiva. Vedle toho jsou popsáy klíčové dovedosti, společé pro všechy směry odborého vzděláváí, jež si mají žáci osvojit (Průcha a kol.,3, s.6-7). Za hlaví ástroj, kterým se usiluje o dosažeí obecého cílového stadardu a specifických vzdělávacích cílů jedotlivých předmětů, se považuje kmeové učivo. Termí pro kmeové učivo agl.core subjekt matter eí ustáleý. Pojem je vymeze takto: Kmeové učivo vyjadřuje obsahové jádro základího vzděláí, jeho podstaté prvky, které jsou předmětem vzděláváí všech žáků 1 Dokumet schváleý MŠMT ČR (s platostí od 1.1.1998), vypracovaý ve Výzkumém ústavu odborého školství. Kurikulum-agl.curriculum-defiic kurikula je moho.nejčastěji se defiuje jako obsah veškeré zkušeosti, kterou žáci získávají ve škole a v čiostech ke škole se vztahujících, její pláováí a hodoceí. Pojem ebyl v české pedagogice před rokem 1989 používá (Průcha a kol.,3,s.11).

absolvujících poviou školí docházku, zahruje klíčové okruhy pozatků, s imi spojeé čiosti a aplikace a praxi, je závazou součástí vzdělávacích programů, zajišťující srovatelost, prostupost a ávazost vzděláváí v základím a středím školství (Průcha a kol., 3, s.1). 4. Rámcový vzdělávací program odborého vzděláváí Cílové stadardy a kmeové učivo jsou východiskem pro tvorbu vzdělávacích programů. Národí program vzděláváí v České republice, tzv. Bílá kiha, a záko č.561/4 Sb. o předškolím, základím, středím, vyšším odborém a jiém vzděláváí (školský záko) zavádějí do vzdělávací soustavy ový systém vzdělávacích programů. Kurikulárí dokumety jsou tvořey a dvou úrovích: státí v podobě Národího programu vzděláváí a rámcových vzdělávacích programů (dále je RVP) a školí v podobě školích vzdělávacích programů (dále je ŠVP), podle kterých se uskutečňuje vzděláváí v kokrétí škole. RVP pro středí odboré vzděláváí jsou státem vydaé pedagogické (kurikulárí) dokumety, které vymezují závazé požadavky a vzděláváí v jedotlivých stupích a oborech vzděláí, tz.zejméa výsledky vzděláváí, kterých má žák v závěru studia dosáhout, obsah vzděláváí, základí podmíky realizace vzděláváí a pravidla pro tvorbu školích vzdělávacích programů (www.uov.cz). Pojetí rámcových vzdělávacích programů..rvp jsou zpracováy pro obory vzděláí zařazeé v ové soustavě oborů vzděláí. Pro každý obor vzděláí existuje jede RVP. RVP mají 1 kapitol, z ichž ěkteré jsou společé pro všechy RVP. Vzděláváí vymezeé v RVP odborého vzděláváí vychází ze čtyř cílů vzděláváí pro 1. století formulovaých komisí UNESCO (tzv. Delorsovy cíle): učit se pozávat, učit se učit, učit se být, učit se žít s ostatími. 3

..Požadavky a odboré vzděláváí a způsobilosti (kompetece) absolvetů vycházejí z požadavků trhu práce popsaých v profesích profilech a kvalifikačích stadardech, a jejichž zpracováí se podíleli představitelé zaměstavatelů...na rozdíl od dosavadích učebích dokumetů, které vymezují obecé cíle vzděláváí a zejméa učivo (obsah vzděláí), které se mají žáci aučit, RVP staovují především výsledky (výstupy) vzděláváí co má žák umět a být schope a určité úrovi odpovídající jeho předpokladům prokázat. (www.uov.cz)...rvp staovují i tzv. průřezová témata (Obča v demokratické společosti, Člověk a životí prostředí, Člověk a svět práce, Iformačí a komuikačí techologie), která plí zejméa výchovou a motivačí fukci. Škola je může realizovat eje ve výuce, ale také jiými aktivitami. Vzděláváí je v RVP vymezeo prostředictvím vzdělávacích cílů, kompetecí a výsledků vzděláváí a k im se vztahujícího obsahu vzděláváí (www.uov.cz). Cíle vzděláváí v RVP pro odboré vzděláváí Cíle vzděláváí uvedeé v RVP vyjadřují společeské požadavky a celkový vzdělaostí a osobostí rozvoj žáků. Vymezují záměry výuky a její výstupy, výsledky. Zahrují hodoty a postoje, produktiví čiosti a praktické dovedosti, pozatky a porozuměí. Míra jejich aplěí bude růzá jak podle stupě vzděláí, tak podle schopostí a dalších předpokladů žáků. Cíle vzděláváí jsou v RVP vyjádřey a třech úrovích: 3 obecé cíle středího vzděláváí (Delorsovy cíle), kompetece3 absolveta oboru vzděláí výukové cíle (výsledky vzděláváí) jedotlivých vzdělávacích oblastí Kompetece - Pojem, který se yí uplatňuje v české i zahraičí pedagogice a kurikulárích dokumetech, sažící se postihout, že cílem vzděláváí eí je osvojeí pozatků a dovedostí, ale i vytvářeí způsobilostí potřebých pro život ebo výko povoláí. Chápeme jím ohraičeé struktury schopostí a zalostí a s imi související dovedosti, postoje a hodotové orietace, které jsou předpokladem pro výko žáka absolveta ve vymezeé čiosti (vyjadřují jeho způsobilost ebo schopost ěco dělat, jedat určitým způsobem). V RVP se kompetece formálě dělí a klíčové a odboré, ve skutečosti však eexistují odděleě, prolíají se (www.uov.cz). 4

Obecé cíle vzděláváí jsou vyjádřey z pozice pedagogických pracovíků a vyjadřují to, k čemu má vzděláváí směřovat, o co mají vyučující svou výukou usilovat. Kompetece absolveta a výukové cíle jsou vyjádřey z pozice žáka, uvádějí, jak žák umí a koci výuky získaé vědomosti a dovedosti používat (www.uov.cz). 4.3 Školí vzdělávací program oboru Zdravotický asistet Pojetí vzděláváí ve školím vzdělávacím programu se uskutečňuje v ávazosti a rámcový vzdělávací program, RVP 53-41-M/1 Zdravotický asistet. Kocepce4středího odborého vzděláváí avazuje a základí vzděláí a je základem celoživotího vzděláváí, prostředkem seberealizace jedice a ástrojem rozvoje lidské společosti. ŠVP zahruje cíle středího odborého vzděláváí, a to připravit žáka a počátečí profesí seberealizaci, vytvořit komplex vědomostí a dovedostí pro rozvoj celoživotího vzděláváí s možostí realizovat úspěšý, smysluplý a odpovědý osobí, občaský i pracoví život (Školí vzdělávací program Středí zdravotické školy ve Vsetíě, www.szsvseti.cz). Obsahem ŠVP jsou tyto součásti : úvodí idetifikačí údaje daé školy profil absolveta, z ěhož vyplývají cílové praktické dovedosti žáků charakteristika ŠVP, která obsahuje: a) pojetí vzděláváí b) orgaizaci výuky c) způsoby hodoceí žáků d) vzděláváí žáků se speciálími vzdělávacími potřebami a žáků mimořádě adaých e) podmíky pro přijetí ke vzděláváí f) způsob ukočeí vzděláváí g) podmíky vzděláváí bezpečosti a ochray zdraví při práci a požárí prevece 4 učebí plá učebí osovy předmětů Kocepce pojetí, představa, vedoucí idea. 5 h)realizace

Cílem vzděláváí a středích zdravotických školách je vybavit žáky souborem klíčových a odborých kompetecí a úrovi, která je pro ě dosažitelá (Obst, 6, s.38). Mezi klíčové kompetece patří: kompetece k učeí, kompetece k řešeí problémů, kompetece komuikativí, kompetece sociálí a persoálí, kompetece občaské, kompetece pracoví. V oblasti odborých kompetecí se vzdělávací program zaměřuje a osvojeí praktických čiostí ošetřovatelské péče v souladu s platými právími předpisy, rozvoj vědomostí, dovedostí, ávyků a postojů umožňujících ásledý opětový kvalitativí růst odborých kompetecí při dodržováí bezpečosti práce a ochray zdraví při práci. Žáci jsou vedei k ejvyšší kvalitě jejich práce a služeb, ekoomickému chováí v souladu se strategií udržitelého rozvoje, k pečlivosti a odpovědosti za výko práce, k ochotě a trpělivosti při poskytováí ošetřovatelské péče a jedáí s paciety. Důležitým aspektem je výchova a vzděláváí žáků k péči o vlastí zdraví a k vědomí důležitosti prevece emocí (Školí vzdělávací program Středí zdravotické školy ve Vsetíě, www.szsvseti.cz). Absolvet se uplatí ve zdravotických zařízeích lůžkového i ambulatího charakteru, v domácí ošetřovatelské péči, v zařízeích sociálí péče v zařízeích ásledé péče, v ústavech sociálí péče, ve stacioářích pro osoby se zdravotím postižeím, v zařízeích geriatrické5 péče a v zařízeích hospicové a respití6 péče.absolvet poskytuje ošetřovatelskou péči v rozsahu své odboré způsobilosti7 pod odborým dohledem ebo pod přímým vedeím všeobecé sestry ebo porodí 5 Geriatrie lékařský obor zabývající se diagózou a léčbou chorob starých osob a péčí o ě (Vokurka,Hugo,,s14). 6 Respití z agl.respite uvolit úlevová či odlehčující péče o pečující osoby. 7 Záko č. 96/4 Sb. o elékařských zdravotických povoláích/záko č.189/8 Sb., Sbírka zákoů č. 339/8/ ve zěí pozdějších předpisů. 6

asistetky a ve spolupráci s lékařem se podílí a prevetiví, léčebé, rehabilitačí, eodkladé, diagostické a dispezárí péči (Školí vzdělávací program Středí zdravotické školy ve Vsetíě, www.szsvseti.cz). 4.4 Pedagogické dokumety s bezprostředím vztahem k praktickému vyučováí Mezi pedagogické dokumety, bez kterých se učitel praktického vyučováí ve své práci eobejde a bezprostředě se k praktickému vyučováí vztahují, patří tyto : učebí pláy, učebí osovy, tematicko-časové pláy. Učebí pláy určují systém předmětů a jejich časovou dotaci pro určitý typ školy. Tyto údaje jsou pro práci učitele kostatí a závazé (příloha 1). Učebí osovy jsou vypracováy pro jedotlivé předměty v rámci daého učebího pláu. Vymezují základí učivo, určují časovou dotaci pro jedotlivá témata. Jsou zde také cíle, k imž by měla výuka v daém předmětu směřovat z pozice učitele. Vedle formulace základích cílů daého předmětu vymezují učebí osovy také hlaví požadavky a vědomosti a dovedosti žáků. Učebí osovy předmětů jsou zpracováy rámcově. Rozděleí učiva do ročíků a počty hodi pro jedotlivé tématické celky jsou orietačí. Rozvržeí učiva do ročíků provádí vyučující ebo předmětová komise. Schvaluje je ředitel školy. Vyučující může změit posloupost témat, upravit avržeou časovou dotaci. Zohledňuje při tom áročost daé látky, mezipředmětové vztahy, potřebu propojeosti teorie a praxí apod. Tematicko-časové pláy vycházejí z učebí osovy daého předmětu. Mají podobu kokrétích tematických celků detailě rozpracovaých do jedotlivých kapitol témat s kokrétí časovou dotací. Oproti učebím pláům a osovám tematicko-časové pláy vytváří učitel sám (příloha ) (Cichá,Dorková,8, s.). 7

5 ORGANIZACE PRAKTICKÉHO VYUČOVÁNÍ NA STŘEDNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOLÁCH 5.1 Pojmy odborého praktického vyučováí Praktické vyučováí je podle Průchy a kol (3, s.176) Součást odboré přípravy ve středích odborých školách [ ]. Uskutečňuje se v ěm spojeí výuky s praxí, osvojováí příslušých dovedostí a schopostí využívat vědomosti v praxi. Týž autor (3, s.144) uvádí i defiici odborého výcviku, a to ásledově: Jeda z hlavích forem praktického vyučováí ve středích odborých školách [ ]. Spočívá ve vyhotoveí výrobků, výkou služeb ebo prací, které mají materiálí hodotu. Odborý výcvik se provádí obvykle ve skupiách žáků. Odborý předmět je vyučovací předmět, který je součástí odboré, profesioálí přípravy v odborém vzděláváí. Rozlišují se zpravidla: teoretické a praktické předměty a odboré předměty profilující a specializačí (Průcha a kol.,3,s.144). Učeí praxí také tzv. učeí založeé a zkušeostech - se azývá učeí, jehož těžištěm je získáváí odborých i životích zkušeostí, pozatků, dovedostí, ávyků v kotextu reálé praxe. Učeí praxí se odehrává a pracovištích blízkých reálým podmíkám ebo častěji v přirozeých pracovích podmíkách (stáže, praxe), aebo v reálém životě. V pozadí učeí praxí je pojetí, které říká: uto zrušit propast mezi školou a životem, zrušit atomizaci8 vědomí a izolovaé předměty, učit žáky jedáí skutečým jedáím (ikoli výkladem o ěm), uto itegrovat vědomosti, dovedosti a ávyky do fukčího celku (Průcha a kol., 3, s.59). 8 Atomizace rozdrobeí,roztříštěí 8

Odborá příprava (taktéž profesí příprava) je součást výchovy a vzděláváí ve středí škole, umožňující absolvetům školy kvalifikovaý výko povoláí a odborých čiostí (Průcha a kol., 3, s.144). 5. Orgaizace předmětu Ošetřováí emocých V učebím pláu je předmět Ošetřováí emocých zařaze do 3. a 4. ročíku. Praktické vyučováí (učebí praxe) předmětu Ošetřováí emocých je doplěo souvislou odborou praxí v celkovém rozsahu 6 týdů s blokovým rozložeím do 3. a 4. ročíku. Pro realizaci praktického vyučováí předmětu Ošetřováí emocých školy spolupracují se zdravotickými a sociálími zařízeími lůžkového i ambulatího charakteru. Kocepce předmětu doplňuje teoreticko-praktickou výuku ve školách, praktický ácvik ošetřovatelské péče a její realizace v přirozeých podmíkách je edílou součástí komplexího odborého vzděláváí (www.szs vsetí.cz). Žáci se učí a aplikují výkoovou složku dovedostí pod vedeím odborých učitelek. Odboré vyučující splňují kvalifikačí požadavky, způsobilost k výkou povoláí a k vedeí odboré praktické výuky žáků středích zdravotických škol ( záko 96/4 Sb. ve zěí pozdějších předpisů9). Souvislá odborá praxe probíhá idividuálě ve vybraých zdravotických zařízeích po uzavřeí časově omezeého smluvího vztahu. Na souvislé odboré praxi pracuje žák samostatě, bez soustavého přímého vedeí odboré učitelky, avšak pod vedeím určeých pracovíků ošetřovacích jedotek, kteří se spolupodílí a hodoceí průběhu jejich odboré praxe. Odboré učitelky provádí kotrolí a kozultačí čiost v ávazosti a požadavky a pravidla realizace souvislé blokové odboré praxe (www.szs vsetí.cz). 99 Záko č. 96/4 Sb. o elékařských zdravotických povoláích/záko č.189/8 Sb., Sbírka zákoů č. 339/8/ ve zěí pozdějších předpisů. 9

Učivo praktického vyučováí zahruje teoretické pozatky a praktické dovedosti týkající se péče o zdraví a ošetřováí emocých primárí i kliické péči, včetě základí péče o osoby z odlišého sociokulturího prostředí. Žáci si osvojují ošetřovatelské postupy, které jsou uté pro poskytováí ošetřovatelské péče emocým s chorobami vitřími a chirurgickými, úrazy, přeosými chorobami, dětem, seiorům, ale i zevýhoděým a hadicapovaým občaům. Systematicky se věuje pozorost platým ošetřovatelským stadardům, bezpečosti a ochraě zdraví při práci, dodržováí hygieických a protiepidemických požadavků. Důraz se klade i a uplatňováí ekologických a ekoomických hledisek v práci zdravotického asisteta. Učivo 3. ročíku je zaměřeo a procvičováí a upevňováí ošetřovatelských výkoů a postupů při poskytováí ošetřovatelské péče o emocé, procvičováí a upevňováí zásad komuikace s K/P v reálém prostředí, a vyhledáí a uspokojováí potřeb K/P. Učivo 4. ročíku je zaměřeo především a ošetřovatelské čiosti v rámci kompetecí zdravotického asisteta. 5..1 Realizace předmětu Ošetřováí emocých Nezbytým předpokladem realizace výuky v kliických podmíkách jsou smlouvy s příslušými zdravotickými zařízeími. Je uto zajistit, aby učebím osovám odpovídal výběr školích pracovišť. Celkový počet týdů určeých pro jedotlivá pracoviště se rovoměrě rozdělí do obou pololetí. Před příchodem žáků a kliické pracoviště musí být splěy určité podmíky: žáci musí mít platé očkováí proti virové hepatitidě typu B1 a základě vyhlášky 537/6 Sb. o očkováí proti ifekčím emocem, odst. 1 9., žáci musí být poučei o bezpečosti při práci v souvislosti s maipulací s biologickým materiálem, s výbušými a hořlavými materiály (apř. kyslíkem),s látkami jedovatými a toxickými (dezifekčími prostředky apod.), 1 Hepatitida typu B záět jater vyvolá virem B,přeáší se zejm.krví (trasfuze,poraěí zdravotíků)[ ] (Vokurka, Hugo,, s.161). 3

s léky s ohledem a možost jejich zeužití, včetě přísých opatřeí v souvislosti s maipulací s opiáty11, žáci musí být poučei o ezbyté mlčelivosti v souvislosti s ochraou osobích dat emocých a důvěrostí iformací o jejich zdravotím stavu (záko o péči o zdraví lidu /1966Sb., pod písmeem e, ods., 55), žáci musí být také poučei o utosti respektovat všecha práva emocých, včetě práva a itimitu. Žáci podepisují prohlášeí, v ěmž se zavazují, že s těmito specifiky práce ve zdravotických zařízeích byli sezámei a že budou daá ařízeí striktě dodržovat. Důležité je také sezámit žáky s kompetecemi všech agažovaých a péči o emocého (lékařů, sester a dalšího zdravotického persoálu, ale také s jejich kompetecemi a kompetecemi učitele (Cichá, Dorková, 8, s.35-36). 5.. Cíle praktického vyučováí 5...1 Cílové kompetece žáka v předmětu Ošetřováí emocých Ošetřováí a implemetaci emocých 1 směřuje k osvojeí praktických dovedostí odborých vědomostí ezbytých pro ošetřováí emocých v prostředí zdravotických a sociálích zařízeí. Teto předmět aplňuje itegračí fukci z hlediska mezipředmětových vztahů, vede k rozvíjeí schopostí aplikovat získaé vědomosti, dovedosti, ávyky a postoje v poskytováí komplexí ošetřovatelské péče s ohledem a jedotlivé věkové kategorie, v rozsahu áplě práce zdravotického asisteta (dále ZA), který se bude podílet a realizaci ošetřovatelského procesu v itecích13 svých kompetecí a v souladu s platými právími předpisy. 11 Opiáty - léky používaé k tlumeí silých bolestí [ ]. Na opiáty vziká poměrě rychlá výrazá fyzická drogová závislost, charakterizovaá projevy abstiečího sydromu. Mezi opiáty patří řada léků, pro zacházeí s imi ve zdravotických zařízeích platí zvláští a přísé předpisy. 1 Implemetace uskutečěí, aplěí, realizace. 13 Itece záměr, zaměřeost a ěco. 31

Výuka směřuje k tomu, aby žáci: aplikovali vědomosti a dovedosti z teoretické výuky odborých předmětů v reálých podmíkách zdravotických zařízeí, osvojili si pracoví postupy při ošetřováí emocých dětí, mládeže a dospělých a uplatňovali je v souladu s požadovaými stadardy, pracovali ekoomicky a ekologicky, uměli orietačě posoudit zdravotí stav emocých a klasifikovat jejich soběstačost, vhodě komuikovali a jedali s emocými růzých věkových kategorií, používali komuikaci s kliety k rozvoji sociálí itegrace, získali altruistický14 a empatický postoj k emocým, adekvátě uplatňovali pricipy multikulturího ošetřovatelství, dodržovali práva emocých a zachovávali poviost mlčelivosti, uměli pracovat se zdravotickou dokumetací, uměli idetifikovat ové pozatky a pracovat s odborými iformacemi, používali s porozuměím odborou termiologii, sezámili se s orgaizací práce jedotlivých zařízeí a ošetřovacích jedotek, kategoriemi zdravotických pracovíků a jejich kompetecemi, aučili se pracovat jako čle zdravotického týmu (Cichá, Dorková, 8, s. 6). 5... Výchově-vzdělávací cíle praktického vyučováí Cíl je ideálí stav, kterého chceme ve vyučovací jedotce dosáhout. Cíle podmiňují výběr obsahu, metod, orgaizačích forem i materiálích prostředků výchovy a vzděláváí. Cílem vyučovacího procesu v předmětu Ošetřováí emocých je eje aučit žáky ěco ového, ale hlavě aučeému porozumět, aby byli schopi aplikovat, aalyzovat, sytetizovat a hodotit (Kuberová, 1, s.45). 14 Altruistický ezištý, lidumilý 3

Výchově-vzdělávací cíle praktického vyučováí můžeme dělit podle růzých kritérií: z hlediska psychického vývoje jedotlivce, které se dále dělí a: o blízké, o vzdáleé (jejich dosažeí je podmíěo věkovými zvláštostmi), o etapové (apř. probráí určitého celku učiva). z hlediska obsahové struktury (tj. z hlediska skladby jejich obsahu) se dále dělí a: o obecé, o specifické (Kuberová, 1, s. 45). Vzdělávací cíle sdělujeme a začátku praktického vyučováí. Žáci mají vědět, kam směřuje vyučováí, co se od ich očekává. Výchové cíle se a začátku praktického vyučováí přímo esdělují. Mají vyplyout z průběhu a orgaizace praktického vyučováí. Výchové cíle mají žáky vést k pečlivosti při práci, vytvářet u žáků správý vztah k jejich klietům, motivovat žáky k budoucímu povoláí (Cichá, Dorková, 8, s.13). Obecé cíle praktického vyučováí Úkolem výchovy a vzděláváí při praktickém vyučováí je vytvořeí plě rozviuté osobosti člověka, aby se mohl úspěšě uplatit v životě. Prvořadým cílem výchovy a vzděláváí je připravit čestého člověka, který dokáže správě a moudře žít, pracovat a zapojit se do společeského života jako rozviutá osobost. Obecé cíle jsou základími kategoriemi cílů při praktickém vyučováí. Plí celospolečeskou úlohu výchovy a vzděláváí celé populace v oblasti zachováí a obovy zdraví (Kuberová,1,s.46). 33

Specifické kokrétí cíle praktického vyučováí Dílčí specifické cíle odpovídají cílům obecým a vychází z ich. Kokrétí cíle se podle psychických procesů učících se žáků dělí a: kogitiví (pozávací, vědomostí, vzdělávací), afektiví (výchové, postojové), psychomotorické (dovedostí, výcvikové) (Obst, 6, s.48). Cíle kogitiví Cíle pozávací se soustřeďují a poskytováí iformací, a vysvětlováí, zahrují oblast vědomostí, itelektuálích dovedostí a pozávacích schopostí tak, aby žák iformacím rozuměl (Kuberová, 1, s.46) Kogitiví cíle požadují od žáků, aby si zapamatovali a dokázali vybavit určité iformace. Vyžadují složitější myšlekové operace a pozávací schoposti (vímáí, paměť, myšleí, tvořivost) (Cichá, Dorková, 8, s.14). Cíle afektiví Cíle postojové zahrují oblast citů, postojů, hodotové orietace a sociálěkomuikativích dovedostí. V praktickém vyučováí předmětu Ošetřováí emocých tyto cíle představují utvářeí, uvědomováí si postojů žáků k emoci ebo ke zdraví a ávyků v poskytováí komplexí ošetřovatelské péče s ohledem a jedotlivé věkové kategorie. Afektiví cíle jsou v praktickém vyučováí zvlášť důležité, protože učí žáky správě přistupovat ke svým klietům. Cíle psychomotorické Výcvikové cíle zahrují oblast motorických dovedostí za účasti psychických procesů. Zaměřují se a získáí způsobilosti a maximálích dovedostí žáků, mezi ěž patří pozorováí, posloucháí, mluveí, jemá i hrubá motorika (Kuberová, 1, s.46). Cíle v praktickém vyučováí mají být stručé, jasé, výstižé a kotrolovatelé. Neí správé cíle je ozámit a dále s imi epracovat. Pokud učitel eví přesě, co chce žáky aučit, emůže ai zjistit, zda si žáci žádoucí kvality osvojili. Cíle patří 34

mezi hlaví čiitele umožňující zvyšováí efektivity vyučováí předmětu Ošetřováí emocých (Cichá, Dorková, 8, s.14). 5..3 Didaktické metody pro výuku předmětu Ošetřováí emocých Pojem metoda pochází z řečtiy, kde methodos zameá cesta k ěčemu, postup.v didaktice praktického vyučováí ji chápeme jako cestu za určitým cílem, jako sled čiostí žáka, směřující k praktickým dovedostem. Ve vztahu k výchově a vzděláváí jde o záměrý, cílevědomý a koordiovaý systém vyučovací čiosti učitele a učebí čiosti žáka.. Je zaměřeý a aktiví osvojováí si obsahu vyučováí a směřuje k dosažeí výchově-vzdělávacích cílů (Mojžíšek, 1985, s.9). Při výběru vyučovacích metod musí učitel dbát a celistvé pojetí praktického vyučováí. Výběr vyučovacích metod závisí a teoretické přípravě žáků, idividuálích zvláštostech žáků, a jejich věku a v eposledí řadě a materiálích podmíkách daého zdravotického zařízeí, kde praktická výuka probíhá (Cichá, Dorková, 8, s.4). V praktickém vyučováí předmětu Ošetřováí emocých učitel volí takové metody, při kterých předává žákům praktické vědomosti o určitém pracovím postupu a výkou. Metody výuky mají vycházet z tzv.pyramidy učeí (obrázek 7). Obrázek 7 Pyramida učeí (volě upraveo podle Kalhous, Obst,, s.38) 35

Použití vhodé metody je předpokladem k dosažeí ejlepších výsledků s ejmeší ámahou a v co ejkratším čase. Základem praktického vyučováí jsou tyto výukové metody: výklad demostrace diskuse ve skupiách problémová metoda popis vysvětlováí rozhovor istruktáž (skupiová i idividuálí, určeá jedotlivým žákům, kteří epochopili vysvětlováí a předváděí, jsou ejistí a dělají při výkoech chyby). V praktickém vyučováí je důležitý proces vytvářeí dovedostí, který by měl probíhat podle ásledujícího schématu: Vysvětleí práce ukázka (předvedeí práce) ápodoba (imitace) procvičováí (tréik) aplikace v praktickém pracovím procesu. Ve výuce předmětu Ošetřováí emocých se využívá kombiace výukových metod. Metody výuky mají být takové, aby žáci byli aktiví a aby je praktické vyučováí zajímalo a těšilo. 36

5..4 Prověřováí, hodoceí a klasifikace žáků v praktickém vyučováí 5..4.1 Prověřováí a hodoceí vědomostí a dovedostí žáků Prověřováí praktických dovedostí se týká zjišťováí, jak si žáci v praktickém vyučováí osvojili požadovaé pracoví postupy, operace a úkoy. Cichá,Dorková (8, s.33) uvádějí, že při prověřováí žákových dovedostí se má učitel zaměřit a to: zda si žák dovede představit budoucí výsledek své čiosti, zda dovede určit podstatu čiosti, zda zá postup jedotlivých úkoů, zda dokáže správě vykoávat pracoví čiost, zda dokáže zkotrolovat, že vykoaá pracoví čiost je v souladu se zadáím. Prověřováí má být spojeo s průběžým hodoceím, které ovlivňuje vlastí učeí žáka i výsledky, kterých v učeí dosahuje. Kolář, Šikulová (9, s.15) pokládají hodoceí za edílou součást každé lidské čiosti i každé výchově-vzdělávací čiosti. Dále kostatují, že hodoceí ovlivňuje osobostí a sociálí rozvoj žáka. Podle J.Skalkové (1971, s.94) můžeme hodoceí chápat jako zaujímáí a vyjadřováí kladého ebo záporého staoviska k růzým čiostem a výkoům žáka při vyučováí, které může mít v praxi ejrůzější formy: od souhlasého či esouhlasého pokývutí hlavou, přísého pohledu, tóu hlasu, kladé či egativí pozámky, zájmu o osobost žáka, pochvaly či apomeutí, odměy či trestu až po zámku, případě podrobější aalýzu výkou včetě závěrečého hodotícího soudu. Při praktickém vyučováí musí učitel eustále prověřovat vědomosti a dovedosti žáků. V případě, že žáci mají vytvořey špaté ávyky a při výkou chybují, je potřebé jim látku zovu vysvětlit a prakticky předvést. 37

Způsoby prověřováí při praktickém vyučováí: praktické zkoušeí, ústí zkoušeí, písemé zkoušeí. Praktické zkoušeí Teto způsob zkoušeí se při praktické výuce předmětu Ošetřováí emocých používá ejčastěji a je základem pro hodoceí praktických dovedostí žáků. Je velmi důležité, aby této formě zkušeí učitel věoval velkou pozorost. Vzhledem k tomu, že praktické výkoy se hůře hodotí, je vhodé, aby si učitel vypracoval co ejdetailější hodotící škálu, kterou předem žákům sdělí. Teto postup apomáhá objektivizaci hodoceí žákova výkou (Cichá, Dorková, 8, s.35). Ústí zkoušeí Ústí zkoušeí se při praktickém vyučováí většiou používá jako doplěí praktického zkoušeí. Zadávaé otázky mají být jedozačé, srozumitelé a stručě formulovaé. Učitele by měl zajímat rozsah a systematičost pozatků a schopost žáka aplikovat pozatky v praxi. Písemé zkoušeí Písemé zkoušeí se v praktickém vyučováí využívá ejméě a učitel by je měl používat spíše jako doplňující formu. 5..4. Klasifikace výsledků vzděláváí Klasifikace v praktickém vyučováí předmětu Ošetřováí emocých se řídí podle pravidel pro hodoceí výsledků vzděláváí žáků, která jsou součástí školího řádu a vycházejí ze Zákoa 561/4 Sb. ve zěí pozdějších předpisů.15 Při klasifikaci může učitel vycházet z růzých kritérií, která si sám zpracuje a připraví a po ozámeí žákům se stávají závazými. Učitel ozamuje žákovi 15 Záko 561/4 Sb školský záko, teto záko upravuje předškolí, základí, středí, vyšší odboré a ěkteré jié vzděláváí ve školách a školských zařízeích, staoví podmíky, za ichž se vzděláváí a výchova uskutečňuje, vymezuje práva a poviosti fyzických a právických osob při vzděláváí a staoví působost orgáů vykoávajících státí správu a samosprávu ve školství 38