Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

Podobné dokumenty
LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

Soustavy lineárních rovnic

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

Diferenciální rovnice 3

9.4. Rovnice se speciální pravou stranou

9.3. Úplná lineární rovnice s konstantními koeficienty

9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

1 Polynomiální interpolace

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

Obyčejné diferenciální rovnice

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2

rovnic), Definice y + p(x)y = q(x), Je-li q(x) = 0 na M, nazývá se y + p(x)y =

9.2. Zkrácená lineární rovnice s konstantními koeficienty

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Diferenciální rovnice. študenti MFF 15. augusta 2008

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

Diferenciální rovnice

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

Soustavy. Terminologie. Dva pohledy na soustavu lin. rovnic. Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová.

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

1 Mnohočleny a algebraické rovnice

Soustavy linea rnı ch rovnic

6. Lineární ODR n-tého řádu

Obyčejné diferenciální rovnice

Necht tedy máme přirozená čísla n, k pod pojmem systém lineárních rovnic rozumíme rovnice ve tvaru

Kapitola 7: Integrál. 1/17

Kapitola 7: Integrál.

vyjádřete ve tvaru lineární kombinace čtverců (lineární kombinace druhých mocnin). Rozhodněte o definitnosti kvadratické formy κ(x).

7.3. Diferenciální rovnice II. řádu

1 Mnohočleny a algebraické rovnice

Sbírka příkladů z matematické analýzy II. Petr Tomiczek

Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14

Řešíme tedy soustavu dvou rovnic o dvou neznámých. 2a + b = 3, 6a + b = 27,

z = a bi. z + v = (a + bi) + (c + di) = (a + c) + (b + d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (a c) + (b d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (ac bd) + (bc + ad)i.

1 Determinanty a inverzní matice

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala

a + b + c = 2 b + c = 1 a b = a 1 2a 1 + a a 3 + a 5 + 2a 2 + a 2 + a

Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

0.1 Obyčejné diferenciální rovnice prvního řádu

[1] Motivace. p = {t u ; t R}, A(p) = {A(t u ); t R} = {t A( u ); t R}

Lineární rovnice prvního řádu. Máme řešit nehomogenní lineární diferenciální rovnici prvního řádu. Funkce h(t) = 2

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

Vlastní číslo, vektor

Zpracoval: 7. Matematická indukce a rekurse. Řešení rekurentních (diferenčních) rovnic s konstantními koeficienty.

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ

Řešené úlohy z Úvodu do algebry 1

α 1 α 2 + α 3 = 0 2α 1 + α 2 + α 3 = 0

Úvod. Integrování je inverzní proces k derivování Máme zderivovanou funkci a integrací získáme původní funkci kterou jsme derivovali

Stavový model a Kalmanův filtr

ANALYTICKÁ GEOMETRIE LINEÁRNÍCH ÚTVARŮ V ROVINĚ

1 1 x 2. Jedná se o diferenciální rovnici se separovanými proměnnými, která má smysl pro x ±1 a

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

Polynomy a interpolace text neobsahuje přesné matematické definice, pouze jejich vysvětlení

DMA Přednáška Rekurentní rovnice. takovou, že po dosazení odpovídajících členů do dané rovnice dostáváme pro všechna n n 0 + m pravdivý výrok.

SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ INTEGRACE RACIONÁLNÍCH FUNKCÍ

Matematika 4 FSV UK, LS Miroslav Zelený

Budeme hledat řešení y(x) okrajové úlohy pro diferenciální rovnici druhého řádu v samoadjungovaném tvaru na intervalu a, b : 2 ) y i p i+ 1

Lineární diferenciální rovnice n tého řádu

Matematika 1 MA1. 2 Determinant. 3 Adjungovaná matice. 4 Cramerovo pravidlo. 11. přednáška ( ) Matematika 1 1 / 29

A0B01LAA Lineární algebra a aplikace (příklady na cvičení- řešení)

a počtem sloupců druhé matice. Spočítejme součin A.B. Označme matici A.B = M, pro její prvky platí:

OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

Michal Zamboj. December 23, 2016

maticeteorie 1. Matice A je typu 2 4, matice B je typu 4 3. Jakých rozměrů musí být matice X, aby se dala provést

OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 1.ŘÁDU

Michal Zamboj. January 4, 2018

Lineární zobrazení. 1. A(x y) = A(x) A(y) (vlastnost aditivity) 2. A(α x) = α A(x) (vlastnost homogenity)

Matematika IV 9. týden Vytvořující funkce

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

12 Obyčejné diferenciální rovnice a jejich soustavy

Lineární algebra : Metrická geometrie

1.1 Existence a jednoznačnost řešení. Příklad 1.1: [M2-P1] diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu

MATEMATIKA 2. Sbírka úloh. RNDr. Edita Kolářová ÚSTAV MATEMATIKY

PRIMITIVNÍ FUNKCE. Primitivní funkce primitivní funkce. geometrický popis integrály 1 integrály 2 spojité funkce konstrukce prim.

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Integrální počet VY_32_INOVACE_M0308. Matematika

4.1 Řešení základních typů diferenciálních rovnic 1.řádu

Užití nekonečných řad při řešení obyčejných diferenciálních rovnic. Michal Ostřanský

1 Modelování systémů 2. řádu

diferenciální rovnice verze 1.1

1 Diference a diferenční rovnice

0.1 Úvod do lineární algebry

Lineární diferenciální rovnice 1. řádu verze 1.1

Nyní využijeme slovník Laplaceovy transformace pro derivaci a přímé hodnoty a dostaneme běžnou algebraickou rovnici. ! 2 "

rovnice Matematická analýza 3 (verze 10. června 2015)

5.3. Implicitní funkce a její derivace

Vektorové podprostory, lineární nezávislost, báze, dimenze a souřadnice

Nalezněte obecné řešení diferenciální rovnice (pomocí separace proměnných) a řešení Cauchyho úlohy: =, 0 = 1 = 1. ln = +,

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a

PRIMITIVNÍ FUNKCE DEFINICE A MOTIVACE

Q(y) dy = P(x) dx + C.

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

VYBRANÉ PARTIE Z NUMERICKÉ MATEMATIKY

2. Určete jádro KerL zobrazení L, tj. nalezněte alespoň jednu jeho bázi a určete jeho dimenzi.

Transkript:

1 Variace konstanty Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. Příklad 1 Najděte obecné řešení rovnice: y + y = 4 sin t. Co se týče existence řešení, tak řešení bude existovat na celé množině reálných čísel, protože funkce 4 sin t je spojitá na R. Nejprve nalezneme fundamentální systém, t.j. bázi pro podprostor všech homogenních řešení dané rovnice. Chrakteristický polynom je λ 2 + 1. Jeho kořeny jsou +j a j. Z toho plyne, že fundamentální systém naší rovnice je množina {sin t, cos t}. Jakékoliv homogenní řešení má tedy tvar y h = a sin t + b cos t pro nějaká reálná čísla a, b. V dalším kroku najdeme partikulární řešení pomocí variace konstanty. Řešení tedy odhadujeme ve tvaru y p = a(x) sin t + b(x) cos t, kde a(x) a b(x) jsou nějaké neznámé funkce nezávislé proměnné x. Abychom mohli odhadnuté řešení do naší rovnice dosadit, musíme spočítat jeho první a druhou derivaci. Dostáváme tedy y p = a(x) cos t b(x) sin t + a (x) sin t + b (x) cos t. Abychom zjednodušili výpočet budeme vyžadovat od funkcí a(x), b(x) aby splňovaly tuto rovnici a (x) sin t+ b (x) cos t = 0. Tím pádem máme y p = a(x) cos t b(x) sin t. Spočteme druhou derivaci y p : y p = a (x) cos t b (x) sin t a(x) sin t b(x) cos t. Po dosazení do rovnice víme z obecného postupu variace konstanty, že dostaneme následující rovnost: a (x) cos t b (x) sin t = 4 sin t, t.j. první půlka výrazu druhé derivace y p se rovná pravé straně zadané rovnice (z toho mimojiné plyne, že není potřeba druhou pulku y p počítat). Dáme-li dohromady rovnice, které musí funkce a(x), b(x) splňovat, dostaneme následující soustavu lineárních rovnic: a (x) sin t + b (x) cos t = 0 a (x) cos t b (x) sin t = 4 sin t Soustava má řešení, protože determinant její matice není nic jiného než Wronskián fundamentálního systému. Řešení najdeme buď dosazovací metodou nebo přes Cramerovo pravidlo. Ukáži druhou možnost. Determinant matice soustavy je: D = sin t cos t cos t sin t = sin2 t cos 2 t = 1. Determinant pro neznámou funkci a (x) je: D a = 0 cos t 4 sin t sin t = 4 sin t cos t. Determinant pro neznámou funkci b (x) je: D b = sin t 0 cos t 4 sin t = 4 sin2 t. Pro neznámé tedy dostáváme: a (x) = D a D 4 sin t cos t = = 4 sin t cos t, b (x) = D b 1 D = 4 sin2 t = 4 sin 2 t. 1 Integrací najdeme hledané funkce a(x), b(x). a(x) = 4 sin t cos t dt = 4 u du = 2 sin 2 t, 1

kde při výpočtu integrálu jsme použili substituci u = sin t, du = cos t dt. Pro b(x) máme: 1 cos 2t b(x) = 4 sin 2 t dt = 4 dt = 2 (t 12 ) 2 sin 2t = sin 2t 2t. Partikulární řešení dastaneme dosazením funkcí a(x), b(x) do odhadu y p : y p = 2 sin 2 t sin t + (sin 2t 2t) cos t = 2 sin 3 t + (sin 2t 2t) cos t. Nakonec obecné řešení získáme jako součet partikulárního a homogenního řešení: y = y p + y h = 2 sin 3 t + (sin 2t 2t) cos t + a sin t + b cos t, t R. 2 Odhad řešení pro speciální pravou stranu Nejprve si trochu zopakujeme teorii. Věta o odhadu řešení pro speciální pravou stranu říká, že pokud máme lineární difirenciální rovnici n-tého řádu s konstatními koeficienty y (n) + a n 1 y (n 1) + + a 1 y + a 0 y = b(x) a její pravá strana je ve tvaru kvazipolynomu, t.j. b(x) = e αx [P (x) sin(βx) + Q(x) cos(βx)] (kde P, Q jsou polynomy), pak můžeme partikulární řešení odhadnout ve tvaru: y(x) = x k e αx [ P (x) sin(βx) + Q(x) cos(βx)], kde P, Q jsou polynomy stupně maximálně m = max{st(p ), st(q)} a k je násobnost čísla pravé strany α + βj jako kořene charakteristického polynomu dané diferenciální rovnice. Pokud α + βj není kořenem, pak k = 0. Pro odhadnutí řešení tedy nejprve musíme nalézt kořeny charakteristického polynomu. Zjistit, jestli číslo pravé strany α + βj je kořenem, určit jeho násobnost (tzn. najít číslo k) a pak najít maximum ze stupňů polynomů P (x) a Q(x) (t.j. číslo m). V následující tabulce jsou pro čtyři různé levé strany lineárních direfenciálních rovnic a několik pravých stran ukázány odhady řešení podle výše uvedené věty. Pod každou levou stranou rovnice jsou zároveň uvedeny kořeny charakteristického polynomu, jejich násobnosti a odpovídající fundamentální systém. Pod každou pravou stranou je uvedeno číslo pravé strany. b(x) xe 2x sin x 2 + 1j xe 2x 2 + 0j 13 sin 2x 0 + 2j e x cos x 1 + 1j 5x 2 1 0 + 0j 2e x + sin 2x 1, 2j e x 3e 2x 1, 2 1 + xe 2x 0, 2 sin 2x + cos x 2j, j y 4y λ = 0, 2, 2 {1, e 2x, e 2x } y + 4y λ = 0, 2j, 2j {1, sin 2x, cos 2x} y 2y + 2y λ = 1 + j, 1 j {e x sin x, e x cos x} y 4y + 4y λ = 2 (2 ) {e 2x, xe 2x } x(a + Bx)e 2x (A + Bx)e 2x (A + Bx)e 2x x 2 (A + Bx)e 2x A sin 2x + B cos 2x x[a sin 2x + B cos 2x] A sin 2x + B cos 2x A sin 2x + B cos 2x e x [A sin x + B cos x] e x [A sin x + B cos x] xe x [A sin x + B cos x] e x [A sin x + B cos x] x[a + Bx + Cx 2 ] x[a + Bx + Cx 2 ] A + Bx + Cx 2 A + Bx + Cx 2 Ae x + B sin 2x +C cos 2x Ae x + x[b sin 2x +C cos 2x] Ae x + B sin 2x +C cos 2x Ae x + B sin 2x +C cos 2x Ae x + xbe 2x Ae x + Be 2x Ae x + Be 2x Ae x + x 2 Be 2x xa + x(b + Cx)e 2x xa + (B + Cx)e 2x A + (B + Cx)e 2x A + (B + Cx)e 2x A sin 2x + B cos 2x x[a sin 2x + B cos 2x] A sin 2x + B cos 2x A sin 2x + B cos 2x Tabulka 1: tabulka s odhady partikulárních řešení pro různé levé a pravé strany. 2

Popíši podrobněji jak se získalo několik odhadů v tabulce 1. Pro první řádek a první sloupec vidíme (číslonáno od nuly), že pravou stranu lze vyjádřit v následujícícm tvaru: xe 2x sin x = e 2x [x sin 1x + 0 cos 1x]. Z toho plyne, že číslo pravé strany α+βj je 2+j. Vzhledem k tomu, že 2+j není kořenem char. polynomu, bude číslo k rovno 0. Dále polynom P (x) = x před sin 1x má stupeň 1 a polynom Q(x) = 0 před cos 1x má stupeň 1. To znamená, že číslo m = max{st(p ), st(q)} = 1. Budeme tedy polynomy P (x) a Q(x) odhadovat jako polynomy stupně 1. Podle věty uvedené na začátku této kapitoly bude odhad tedy vypadat takto: y(x) = x 0 + (C + Dx) cos x] = + (C + Dx) cos x], kde neznámé koeficienty A, B, C, D lze dopočítat po dosazení do diferenciální rovnice. Ukažme dále, jak lze obdržet např. poslední sloupec na druhém řádku. Pravou stranu můžeme vyjádřit jako xe 2x = e 2x [0 sin 0x + x cos 0x]. To znamená, že číslo pravé strany α + βj = 2 + 0j = 2. Jeho násobnost k = 2, protože 2 je dvojnásobný kořen char. polynomu levé strany v posledním sloupci. Dále vidíme, že maximum m ze stupňů polynomů P (x) = 0 a Q(x) = x je opět 1. Odhad tedy bude vypadat takto: y(x) = x 2 e 2x [(C + Dx) sin 0x + (A + Bx) cos 0x] = x 2 (A + Bx)e 2x. Dále zkusme najít odhad pro třetí řádek, druhý sloupec. Pravá strana můžeme rozepsat ve tvaru 13 sin 2x = e 0x [13 sin 2x + 0 cos 2x]. Číslo pravé strany je tedy 0 + 2j. Jeho násobnost k = 1. Polynom P (x) = 13 a Q(x) = 0. To znamená, že maximum m = 0, protože stupeň polynomu P (x) je 0. Odhad tedy bude vypadat takto: y(x) = x 1 e 0x [A sin 2x + B cos 2x] = x[a sin 2x + B cos 2x]. Nakonec zkusme najít odhad pro pátý řádek a první sloupec. Pravou stranu lze napsat ve tvaru 5x 2 1 = e 0x [0 sin 0x + (5x 2 1) cos 0x]. Číslo pravé strany tedy je 0 + 0j. Jeho násobnost k = 1. Dále maximum m = 2. Odhad tedy bude vypadat takto: y(x) = x 1 e 0x [(D + Ex + F x 2 ) sin 0x + (A + Bx + Cx 2 ) cos 0x] = x(a + Bx + Cx 2 ). V druhé půlce tabulky 1 jsou příklady odhadů používající navíc principu superpozice. Připomeňme, co říká. Mějme lineární diferenciální rovnici, kde pravá strana lze vyjádřit jako součet dvou funkcí, t.j. y (n) + a n 1 y (n 1) + + a 1 y + a 0 y = b 1 (x) + b 2 (x). Princip superpozice říká, že pokud máme řešení y 1 (x) pro rovnici y (n) +a n 1 y (n 1) + +a 1 y +a 0 y = b 1 (x) a řešení y 2 (x) pro rovnici y (n) + a n 1 y (n 1) + + a 1 y + a 0 y = b 2 (x), pak y 1 (x) + y 2 (x) je řešení původní rovnice y (n) + a n 1 y (n 1) + + a 1 y + a 0 y = b 1 (x) + b 2 (x). Toho můžeme využít např. v případech, kdy na pravé straně lin. dif. rovnice máme součet několika kvazipolynomů. Ukážeme si toto použití na příkladech z tabulky 1. Začneme se šestým řádkem a druhým sloupce (opět číslováno od nuly). Pravá strana lze vyjádřit jako součet dvou kvazipolynomů jako: 2e x + sin 2x = e x [0 sin 0x + 2 cos 0x] + e 0x [1 sin 2x + 0 cos 2x]. Odhadneme řešení pro každý kvazipolynom zvlášt a jejich součet nám dá požadované řešení. Odhad pro první kvazipolynom je x 0 e 1x [B sin 0x+A cos 0x] = Ae x, protože číslo pravé strany pro první kvazipolynom je 1, jeho násobnost k = 0 a stupeň polynomu Q(x) = 2 je 0. Odhad pro druhý je x 1 e 0x [B sin 2x + C cos 2x] = x[b sin 2x + C cos 2x], protože číslo pravé strany pro druhý kvazipolynom je 2j, jeho násobnost k = 1 a stupeň polynomu P (x) = 1 je 0. Součet obou odhadů nám teď dá výsledný odhad řešení Ae x + x[b sin 2x + C cos 2x]. V jednotlivých odhadech jsme použili jiná jména pro neznámé parametry, protože odhady jsou na sobě nezávislé. 3

Ukažme ještě, jak lze obdržet odhad z předposledního řádku a prvního sloupce tabulky 1. Pravá strana lze vyjádřit jako: 1 + xe 2x = e 0x [0 sin 0x + 1 cos 0x] + e 2x [0 sin 0x + x cos 0x]. První odhad tedy bude x 1 e 0x [D sin 0x + A cos 0x] = xa. Druhý odhad bude x 1 e 2x [(E + F x) sin 0x + (B + Cx) cos 0x] = x(b + Cx)e 2x. Výsledný odhad bude opět součtem jednotlivých odhadů, t.j. xa + x(b + Cx)e 2x. Nakonec ukáži jak použít odhady v konkrétních příkladech. Příklad 2 Vyřešte následující rovnici pro počáteční podmínky y(0) = 1, y (0) = 0. y + 2y + y = 4 cos x. Funkce 4 cos x je spojitá na R, takže i řešení bude existovat a bude jednoznačné na R. Nejprve nalezneme fundamentální systém a tudíž i všechna homogenní řešení. Charakteristický polynom pro tuto rovnici je λ 2 + 2λ + 1 = (λ + 1) 2. Ten má jeden kořen λ = 1, který je dvojnásobný. Z toho plyne, že fundamentální systém bude vypadat takto {e x, xe x }. Homogenní řešení lze tedy vyjádřit jako lineární kombinace prvků fundamentálního systému, t.j. y h = ae x + bxe x. Protože pravá strana naší rovnice je ve tvaru kvazipolynomu, můžeme odhadnout partikulární řešení pomocí postupu, který byl popsán na začátku kapitoly. Protože 4 cos x = e 0x [0 sin x + 4 cos x], bude odhad vypadat takto y p = A sin x + B cos x. Dosadíme nyní tento odhad do naší rovnice. Musíme tedy spočítat první a druhou derivaci y p. Po dosazení do rovnice dostaneme: Po úpravě tedy máme: y p = A cos x B sin x y p = A sin x B cos x A sin x B cos x + 2(A cos x B sin x) + A sin x + B cos x = 4 cos x. 2A cos x 2B sin x = 4 cos x + 0 sin x. Porovnáním koeficientů u funkcí sin x a cos x na obou stranách rovnice vidíme, že 2A = 4 a 2B = 0. Takže A = 2 a B = 0. Po dosazení do odhadu máme y p = 2 sin x. Obecné řešení dostaneme jako součet y p a y h : y(x) = y p (x) + y h (x) = 2 sin x + ae x + bxe x, x R. Nakonec zbývá z počátečních podmínek dopočítat konstanty a, b. Najdeme nejprve první derivaci obecného řešení. y (x) = 2 cos x ae x + be x bxe x = 2 cos x ae x + b(1 x)e x. Dosadíme poč. podmínky do výrazů pro y(x) a y (x). 1 = 2 sin 0 + ae 0 + b0e 0 = a 0 = 2 cos 0 ae 0 + b(1 0)e 0 = 2 a + b Řešení této soustavy lin. rovnic je a = 1 a b = 1. Hledané řešení tedy je: y(x) = 2 sin x + e x xe x, x R. Příklad 3 Vyřešte následující rovnici pro počáteční podmínky y(0) = 1, y (0) = 1 2. y y 2y = x e 2x. 4

Funkce x e 2x je spojitá na R, takže i řešení bude existovat a bude jednoznačné na R. Nejprve nalezneme fundamentální systém a tudíž i všechna homogenní řešení. Charakteristický polynom pro tuto rovnici je λ 2 λ 2. Ten má dva reálné jednonásobné kořeny λ = 1, 2. Z toho plyne, že fundamentální systém bude vypadat takto {e x, e 2x }. Homogenní řešení lze tedy vyjádřit jako lineární kombinace prvků fundamentálního systému, t.j. y h = ae x + be 2x. Protože pravá strana naší rovnice je součet dvou kvazipolynomů, můžeme odhadnout partikulární řešení pomocí postupu, který byl popsán na začátku kapitoly. Protože x e 2x = e 0x [0 sin 0x + x cos 0x] + e 2x [0 sin 0x + ( 1) cos 0x], bude odhad vypadat takto y p = A + Bx + Ce 2x. Dosadíme nyní tento odhad do naší rovnice. Musíme tedy spočítat první a druhou derivaci y p. Po dosazení do rovnice dostaneme: Po úpravě tedy máme: y p = B 2Ce 2x y p = 4Ce 2x 4Ce 2x (B 2Ce 2x ) 2(A + Bx + Ce 2x ) = x e 2x. 2A B 2Bx + 4Ce 2x = 0 1 + x e 2x. Porovnáním koeficientů u funkcí x, e 2x a konstatní funkce 1 na obou stranách rovnice vidíme, že 2A B = 0 2B = 1 4C = 1 Takže A = 1 4, B = 1 2 a C = 1 4. Po dosazení do odhadu máme y p = 1 4 1 2 x 1 4 e 2x. Obecné řešení dostaneme jako součet y p a y h : y(x) = y p (x) + y h (x) = 1 4 1 2 x 1 4 e 2x + ae x + be 2x, x R. Nakonec zbývá z počátečních podmínek dopočítat konstanty a, b. Najdeme nejprve první derivaci obecného řešení. y (x) = 1 2 + 1 2 e 2x ae x + 2be 2x. Dosadíme poč. podmínky do výrazů pro y(x) a y (x). 1 = 1 4 0 1 4 e0 + ae 0 + be 0 = a + b 1 2 = 1 2 + 1 2 e0 ae 0 + 2be 0 = a + 2b Řešení této soustavy lin. rovnic je a = 1 2 a b = 1 2. Hledané řešení tedy je: y(x) = 1 4 1 2 x 1 4 e 2x + 1 2 e x + 1 2 e2x, x R. Příklad 4 Vyřešte následující rovnici pro počáteční podmínky y(0) = 3, y (0) = 2. y + 2y + 5y = 3e x sin x. Funkce 3e x sin x je spojitá na R, takže i řešení bude existovat a bude jednoznačné na R. Nejprve nalezneme fundamentální systém a tudíž i všechna homogenní řešení. Charakteristický polynom pro tuto rovnici je λ 2 + 2λ + 5. Ten má dva komplexně sdružené jednonásobné kořeny λ = 1 ± 2j. Z toho plyne, že fundamentální systém bude vypadat takto {e x sin 2x, e x cos 2x}. Homogenní řešení lze tedy vyjádřit jako lineární kombinace prvků fundamentálního systému, t.j. y h = ae x sin 2x + be x cos 2x. 5

Protože pravá strana naší rovnice je kvazipolynom, můžeme odhadnout partikulární řešení pomocí postupu, který byl popsán na začátku kapitoly. Protože 3e x sin x = e x [3 sin x + 0 cos x], bude odhad vypadat takto y p = e x [A sin x + B cos x] = Ae x sin x + Be x cos x. Dosadíme nyní tento odhad do naší rovnice. Musíme tedy spočítat první a druhou derivaci y p. y p = Ae x sin x + Ae x cos x Be x cos x Be x sin x = (A B)e x cos x (A + B)e x sin x y p = (A B)e x cos x (A B)e x sin x + (A + B)e x sin x (A + B)e x cos x = = 2Be x sin x 2Ae x cos x Po dosazení do rovnice dostaneme: 2Be x sin x 2Ae x cos x + 2 `(A B)e x cos x (A + B)e x sin x + 5(Ae x sin x + Be x cos x) = 3e x sin x. Po úpravě tedy máme: 3Ae x sin x + 3Be x cos x = 3e x sin x. Porovnáním koeficientů u funkcí e x sin x a e x cos x na obou stranách rovnice vidíme, že 3A = 3 3B = 0 Takže A = 1 a B = 0. Po dosazení do odhadu máme y p = e x sin x. Obecné řešení dostaneme jako součet y p a y h : y(x) = y p (x) + y h (x) = e x sin x + ae x sin 2x + be x cos 2x, x R. Nakonec zbývá z počátečních podmínek dopočítat konstanty a, b. Najdeme nejprve první derivaci obecného řešení. y (x) = e x sin x + e x cos x ae x sin 2x + 2ae x cos 2x be x cos 2x 2be x sin 2x. Dosadíme poč. podmínky do výrazů pro y(x) a y (x). 3 = e 0 sin 0 + ae 0 sin 0 + be 0 cos 0 = b 2 = e 0 sin 0 + e 0 cos 0 ae 0 sin 0 + 2ae 0 cos 0 be 0 cos 0 2be 0 sin 0 = 1 + 2a b Řešení této soustavy lin. rovnic je a = 0 a b = 3. Hledané řešení tedy je: y(x) = e x sin x + 3e x cos 2x, x R. 6