úor 2010 Lisaboská smlouva je utajeou ústaví revolucí Athoy Coughla: Lisaboská smlouva je utajeou ústaví revolucí Václav Klaus: České a polské priority jsou tytéž Karel Dyba: Vzpomíka a Jegora Gajdara Ivo Strejček: Jak jsem vystoupil v Evropském parlametu Petr Havel: Světu hrozí pademie poplašých zpráv Staislav Přibyl: Receze Roma Míčka: Michael Novak Opletalova 37 110 00 Praha 1 Tel./fax: 222 814 666 e-mail: cep@cepi.cz www.cepi.cz CEP Newsletter Cetra pro ekoomiku a politiku Registrace MK ČR E 11024 Athoy Coughla V úterý 1. prosice 2009 vstoupila v platost Lisa bo ská smlouva a čleové Ev ropského parlametu, kteří do té doby byli zástupci lidu států sdružeých ve Společeství (čláek 189 Smlouvy o založeí Ev ropského společeství) se stali zástupci občaů Uie (čláek 14 Smlouvy o EU). Tato změa je pouze jedím z průvodích jevů ústaví revoluce, kterou přiesla Lisaboská smlouva. Lisaboská smlouva jako Ústava EU, která jí předcházela totiž poprvé zavádí Evropskou uii, která je ústavě odděleá od čleských států a je jim adřazeá, stejě jako je to v případě USA a padesáti států, které je tvoří, ebo v případě Spolkové republiky Německo a jejích spolkových zemí. Dvacet sedm čleů EU tak ztrácí svůj status suveréích států. Ústavě se staly spíše regioálími státy v mohoárodí federaci, ačkoli určité zbytky své ěkdejší suvereity si uchovaly. Zároveň se 500 milióů Evropaů stává skutečými občay ústavě ové, post-lisaboské Evropské Uie, s právy a poviostmi, které jsou s tím spojeé. *) Autor je emeritím profesorem sociálí politiky a Triity College v Dubliu a tajemíkem Natioal Platform EU Research ad Iformatio Cetre v Irsku. Dosud měli pouze symbolické občaství EU. Většia Evropaů o těchto ohromujících změách ai eví. Jedím důvodem je to, že s výjimkou Irů jim byla upřea možost se o ich dovědět ebo o ich diskutovat prostředictvím árodích refered. Druhým důvodem je, že pojmy Evropská uie, obča EU a občaství EU zůstávají stejé před i po Lisabou, přestože Lisabo fudametálě měí jejich ústaví obsah. Lisaboská smlouva je dobře utajeou ústaví revolucí. Ústavě ová Evropská uie Ústava EU, kterou občaé ve Fracii a v Nizozemsku odmítli v roce 2005, chtěla přímo ustavit ovou Evropskou 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 uii, která by měla ústaví podobu federace. Její prví čláek zěl: Tato Ústava zakládá Evropskou uii. To by jistě byla odlišá Evropská uie od té, kterou zavedla třiáct let předtím Maastrichtská smlouva. Lisaboská smlouva tuto ústavě ovou Uii zavádí epřímo tím, že pozměňuje dvě stávající evropské smlouvy místo toho, aby je celé ahradila, jak se o to sažila Ústaví smlouva. Podle Lisaboské smlouvy tedy platí, že Uie je založea a této smlouvě (tj. Smlouvě o Evropské uii) a a Smlouvě o fugováí Evropské uie. Tyto dvě smlouvy se tak stávají ústavou post-lisaboské Evropské uie. Nová uie je tedy ustavea, ačkoli slovo ústava eí ikde použito. To, co jsme azývali Ev- ropskou uií před Li saboem, byl souhr právích vztahů mezi dvaceti sedmi čleskými státy a jejich občay. Zahrovala a jedé straě Evropské společeství, které mělo práví subjektivi- úorový GRAF CEPU Hypotéky v cizích měách hypotéky v cizích měách a celkových hypotékách (%) Lotyšsko Estosko Maďarsko Rumusko Polsko Slovesko Česko Prame: Natioal Bak of Hugary, 2009 s
NEWSLETTER úor / 2010 tu, vytvářelo evropské práví ormy a mělo růzé defiičí zaky podobé státu, a a druhé straě zahrovala čleské státy, které mezi sebou spolupracovaly a poechávaly si suvereitu v zahraičí politice, v obraě a v oblasti soudictví a trestě-právích věcí. Lisaboská smlouva tuto situaci fudametálě měí tím, že dává post-lisaboské uii ústaví podobu skutečé adárodí federace. Jiými slovy, podobu státu. EU adále emá ěkteré pravomoci, jak je záme z federálích států, apř. pravomoc doutit své čleské státy jít do války proti vlastí vůli. Má však většiu pravomocí státu. Tři kroky k ústavě federálího typu K lisaboské ústaví revoluci dochází ve třech avzájem souvisejících krocích. Za prvé, Smlouva zavádí Evropskou uii s vlastí práví subjektivitou a poprvé také se zcela ezávislou působostí ve všech oblastech uijích pravomocí (čláky 1 a 47, Smlouva o EU). To umožňuje post-lisaboské Uii fugovat jako stát aveek, vůči ostatím státům, a dovitř vůči svým vlastím občaům. Za druhé, Lisaboská smlouva ruší Evropské společeství, které vycházelo z Římských smluv a vytvářelo evropské práví předpisy. Pravomoci a istituce Společeství převádí Lisaboská smlouva a ovou Uii tak, aby to byla post-lisaboská Uie, ikoli Společeství, která bude adále vytvářet adárodí evropskou legislativu (čláek 1, Smlouva o EU). Lisaboská smlouva také převádí a Uii mezivládí pravomoci v trestě-právích věcech, v soudictví a v zahraičí politice, kterou dosud evropské právo ezahrovalo, a mimo adárodí pravomoc poechává pouze určité aspekty Společé zahraičí a bezpečostí politiky. Smlouva tedy dává post-lisaboské Uii uceleý ústaví rámec. Za třetí, Lisaboská smlouva čií z 500 milióů Evropaů skutečé občay ové federálí Uie, kterou Smlouva zavádí (čláek 9 Smlouvy o EU a čláek 20 Smlouvy o fugováí EU). Místo občaství EU, které podle Maastrichtské smlouvy (čláek 17) doplňovalo občaství čleského státu, Lisaboská smlouva zavádí občaství EU jako další občaství, existující vedle občaství čleského státu. Jde o duálí občaství ikoli dvou růzých států, ale dvou růzých odoží jedoho státu. Můžete být pouze občaem státu a všechy státy musí mít občay. Duálí občaství, jak ho upravuje Lisaboská smlouva, je běžé v klasických federálích státech, které byly založey buď odzdola ahoru tak, že se jedotlivé státy vzdaly suvereity ve prospěch jim adřazeé federálí etity, ebo odshora dolů, tedy tak, že jedoté státy přijaly federálí podobu. Toho jsou příkladem USA, Německo v 19. století, Švýcarsko, Kaada a Austrálie. Lisaboská smlouva dává občaům ěmeckých spolkových zemí trojí občaství. Občaství s sebou ese poviost dodržovat zákoy a být loajálí vůči autoritě státu, jehož jste občaem. V případě klasických federací to zameá být občaem státu, který má dvě úrově, federálí a regioálí ebo provičí. V post-lisaboské EU budou v případě jakýchkoli esrovalostí práva a poviosti vyplývající z občaství Uie adřazea těm, která vyplývají z občaství čleského státu, protože právo Uie má předost před právem čleských států a před jejich ústavou (Prohlášeí č. 17 o předosti práva). Právo EU bude mít ústavě předost i přesto, že pravomoci ové Uie pocházejí od čleských států v souladu se zásadou svěřeí pravomocí (čláek 5 Smlouvy o EU). Odkud jiud by EU pravomoci získávala? Dochází k tomu za situace, kdy si čleské státy poechávají vlastí ústavu a občaé mají adále občaství čleského státu. Státy, které jsou součástí USA, si také poechávají svou ústavu a občaství, i když obojí se v případě jakýchkoli esrovalostí podřizuje americké federálí ústavě. Desátý dodatek k americké ústavě zmiňuje zásadu svěřeí pravomocí tak, že pravomoci, které ejsou delegováy americké federaci, áležejí státům ebo jejich lidu. Stejě tak eí eobvyklé, že ústavy klasických federací opravňují jedotlivé státy z federace vystoupit, jako to dělá Lisaboská smlouva (čláek 50 Smlouvy o EU). Existece těchto ustaoveí v ústavě post-lisaboské Evropské uie jí a federálí povaze ic eubírá. Alterativí zdroj demokratické legitimity Podle Lisaboské smlouvy se základem pro přijímáí rozhodutí o právích aktech EU stae populačí kritérium, stejě jako je tomu u jakéhokoli státu s jedotým občastvím. Dojde k tomu po roce 2014, kdy vstoupí v platost ustaoveí Smlouvy, které staoví, že práví akty EU budou přijímáy 55 % čleských států, které představují 65 % celkové populace Uie. Lisaboská smlouva zavádí alterativí zdroj demokratické legitimity, který zpochybňuje právo árodích vlád zastupovat v EU své voliče. Pozměěá Smlouva staoví: Fugováí Uie je založeo a zastupitelské demokracii. Občaé jsou a úrovi Uie přímo zastoupei v Evropském parlametu. Čleské státy jsou zastoupey v Evropské radě svými hlavami států ebo předsedy vlád a v Radě svými vládami... (čláek 10 Smlouvy o EU). To je v kotrastu s původím člákem 6 Maastrichtské smlouvy: Uie je založea a zásadách svobody, demokracie, dodržováí lidských práv a základích svobod a právího státu, zásadách, které jsou společé čleským státům. Ústaví strukturu post-lisaboské EU završuje ustaoveí, které měí Evropskou radu premiérů a prezidetů v istituci ové Uie (čláek 13 Smlouvy o EU), jejíž čiost ebo ečiost stejě jako v případě jiých uijích istitucí může být předmětem právího přezkumu Soudím dvorem EU. Ústavě řečeo, summity Evropské rady již adále ebudou mezivládím setkáím, které se koá mimo adárodí evropskou strukturu, jak tomu bylo dosud. Evropská rada se tak stae vládím kabietem post-lisaboské uie. Její čleové budou ústavě povii reprezetovat Uii ve svých čleských státech a zároveň reprezetovat své čleské státy v Uii, ale v případě jakýchkoli esrovalostí bude prví poviost mít předost před druhou. Lze pochybovat o tom, zda všichi prezideti a premiéři, kteří jsou čley Evropské rady, toto dostatečě doceňují. Pokud jde o státí autoritu post-lisaboské Uie, bude zosoběa ve vlastích uijích exekutivích, legislativích a soudích istitucích: Evropské radě, Radě miistrů, Komisi, Parlametu a Soudím dvoru. Budou ji také zosobňovat čleské státy a jejich autority, protože budou zavádět a uplatňovat právo EU a iterpretovat a uplatňovat árodí právo tak, aby bylo koformí s uijí legislativou. Pro čleské státy bude tato poviost vyplývat z Lisaboské smlouvy. Státí autority EU, jakými jsou apříklad vojáci EU a policisté střežící aše ulice v uiformách EU, ebudou proto potřeba. I když dala Lisaboská smlouva Evropské uii ústavu federálího typu, aiž by si toho většia lidí povšimla, časem a to přijdou a budou muset reagovat proti tomu, co se děje. Neexistuje evropský lid, ebo-li demos, který by dával istitucím zaváděým Lisaboskou smlouvou demokratickou legitimitu a s imiž by se mohli občaé idetifikovat, stejě jako se idetifikují s istitucemi ve svých zemích. To je klíčovým problémem evropského itegračího projektu. Lisaboská smlouva ve svém důsledku demokratický deficit výrazě prohloubila. Těžko si lze představit, že s touto potajmu zavedeou Ústavou EU ebude zásadí politickou otázkou Evropské uie v adcházejících letech a dekádách úsilí o zovuastoleí árodí ezávislosti a demokracie a o zovuzískáí adárodích pravomocí čleskými státy. The Europea Joural, prosiec 2009, s. 9 10. Z agličtiy přeložil Jiří Brodský. 2
Polské a české priority jsou tytéž* Václav Klaus Návštěvu polského prezideta v České republice považuji bez jakéhokoli přeháěí za důležitý mezík a cestě k posilováí des již mimořádé úrově česko polských vztahů, ašeho spojeectví, přátelství a vzájemé podpory. Nikdy v historii ebyly aše vztahy tak široké a bezproblémové a aše spolupráce tak iteziví. Velkou zásluhu a tom máte Vy, pae prezidete. Byly to Vaše jasé politické postoje, Vaše vlasteectví a Vaše porozuměí historii i současému vývoji ve Vaší zemi i v Evropě, které daly tradičímu česko polskému parterství ový impulz. Tisíciletá historie Vztahy ašich zemí mají tisíciletou historii. Spojuje ás eje jazyková blízkost, ale i aše historická zkušeost křesťaské kořey aší kultury, které symbolizuje osobost svatého Vojtěcha, doba jagelloská, elehký staletý boj za oboveí vlastí státosti a suvereity. Obě aše země je získaly po prví světové válce, a obě je o ě připravily dvě zločié totality acistická a komuistická. Nacistický teror a geocida, hrdiství odboje a pak dlouhá desetiletí života v komuistickém režimu byly aším společým prožitkem. Pozaňské povstáí v roce 1956, Pražské jaro v roce 1968 a vystoupeí Solidarity v roce 1980 byly pro obě aše země adějí i ispirací. Rok 1989 svobodu koečě přiesl. Polské svobodé volby předzamealy rozpad komuistického režimu více ež pád Berlíské zdi, jehož výročí se loi s takovou pompou připomíalo. * Projev prezideta republiky a státí večeři u příležitosti ávštěvy polského prezideta, Rudolfova galerie, Pražský hrad, 21. leda 2010. 3 Následá hluboká společeská a ekoomická trasformace, kterou obě aše země prošly s cílem vybudovat společost založeou a svobodě árodí, občaské i ekoomické, se v podstatě zdařila. Zovu jsme se stali stadardími evropskými zeměmi se stabilí parlametí demokracií a s otevřeou trží ekoomikou. V mohém jsme postupovali společě. Chci zmíit Středoevropské sdružeí volého obchodu, jehož byly aše země iiciátory a zakladateli, chci zmíit visegrádskou spolupráci, která usadňuje politický dialog čtyř blízkých středoevropských zemí. Současě jsme vstoupili do dvou hlavích istitucí západího světa, do Severoatlatické aliace a do Evropské uie. My dva jsme si a rozdíl od moha jiých vědomi toho, že ejsme a koci historie, že obraa aší árodí, občaské i ekoomické svobody je úkol trvalý a že vítězství ad acismem a komuismem byla sice zásadím, ikoli však posledím střetutím tohoto typu. Svoboda a suvereita Vážeý pae prezidete, vím, že Vám všechy tyto souvislosti a okolosti emusím připomíat. Vy a Váš bratr Jaroslav jste byli osobostmi, pro ěž árodí, občaská i ekoomická svoboda byly stejými prioritami, jako byly v miulosti i pro českou pravici. Od počátku jsme věděli, že vstupem ašich zemí do Evropské uie problémy ekočí a že ové a ikoli epodstaté začíají. Neusilovali jsme o vymaěí se ze sovětského impéria proto, abychom svou ově abytou svobodu a suvereitu odevzdali evropským strukturám, a jejichž fugováí budeme mít je miimálí vliv. Neodmítali jsme komuismus proto, abychom byli ucei ahradit svobodý trh byrokratickým a přeregulovaým evropským modelem sociálího státu, který dlouhodobou prosperitu zajistit emůže. Od počátku jsme se stavěli proti saze vytvořit v Evropě, za zády občaů, byrokratický superstát. O to šlo v diskusích o Evropské ústavě a o Lisaboské smlouvě. Přijetí této smlouvy však v Evropě skutečou spolupráci a itegraci eusadí, ale zkomplikuje. Oběma ám vždy bylo jasé, že i o ezpochybitelost výsledků druhé světové války a a ich spočívajícího uspořádáí ašich zemí je ezbyté vést trvalý boj, že existují vlivé síly, jimž jde o přepsáí historie a že změy, které v současosti v Evropě probíhají, přiášejí i ová rizika. Chci velmi oceit, že jsme v této věci měli vždy jede pro druhého porozuměí a dokázali se avzájem podpořit. Obdobé postoje máme i v otázkách zajištěí bezpečosti v Evropě, potřeby udržet trasatlatickou vazbu, diversifikovat eergetické zdroje, a v dalších věcech. NEWSLETTER úor / 2010 Rychle se rozvíjející česko polská hospodářská spolupráce je výzamým stabilizujícím faktorem pro obě aše ekoomiky. Je pozitiví, že obě aše země vstupují do roku 2010 zasažey krizí méě, ež je tomu v moha jiých státech. Polsko je avíc zemí, která si jako jediá v EU zachovala i v loňském roce pozitiví ekoomický růst. Naše ekoomika, která je meší a daleko otevřeější, výrazý pokles pocítila, ale vyhula se akutí fiačí krizi. Projevily se i výhody toho, že obě aše země dosud epřijaly euro. Vážeý pae prezidete, tato Vaše státí ávštěva v České republice se uskutečňuje a počátku pátého roku Vašeho fukčího období. Vaše prezidetství je z hlediska česko-polských vztahů historicky ejúspěšějším obdobím aší spolupráce. Bylo mi skutečě velkým potěšeím, že jsem Vám des mohl předat ejvyšší vyzameáí České republiky Řád Bílého lva jako symbolické oceěí Vás jako hlavy polské republiky, jako přítele aší země a jako výzamého evropského politika. Lidové oviy 22. leda 2010. abízíme Kiha Evropa pohledem politika pohledem ekooma je sou hrem textů prezideta Václava Klause, které a téma evropské itegrace apsal v letech 1993 2001. Klausův pří stup lze shrout jedím slovem eurorealismus. Kiha může být ceým zdrojem iformací eje pro politology a ekoomy, ale pro všechy občay, kteří jsou ochoti vímat problémy evropské itegrace v celé jejich šíři, realisticky. Předmluvu apsal Jiří Weigl. Cea: 100 Kč, 224 stra. objedávky a www.cepi.cz, tel. 222 814 666, e-mail: cep@cepi.cz
S Jegorem Gajdarem, celým jméem Jegor Timurovič Gajdar, jsem se osobě setkal a služebí cestě do Moskvy ěkdy v druhé poloviě 80. let v době perestrojky. Jemu muselo být kolem třicítky v té době (tehdy jsem byl vědeckým pracovíkem Progostického ústavu Českosloveské akademie věd a takové cesty v rámci akademické výměy do tehdejších socialistických zemí občas existovaly). Byl to velmi osvěžující a pro mě dosti ečekaý zážitek slyšet jeho ázory a utost zásadích liberalizačích změ v ruské ekoomice, které by změily její podstatu. Architekt ruské trasformace Seděl jsem v jeho pracově, už evím, který ústav ruské akademie věd to byl, a Gajdar, obložeý literaturou a kihami, říkal své představy o utých liberalizačích změách s aprostou samozřejmostí, širokým historickým záběrem a evidetí hlubokou zalostí, jak fugují trží ekoomiky. Bylo zřejmé, že má hodě astudováo ze správých kih. Skočili jsme tehdy u doporučeí, a který ruský film mám jít a proč, což o ěm také dost vypovídá. Ostatě byl vukem spisovatele Timura Gajdara, jehož kihu Timur a jeho parta jsem v dětství sad i přečetl (možá poviě?). Po druhé jsme se osobě setkali, když jako ruský premiér v roce 1992 avštívil v čele delegace ruské vlády Prahu a zavítal i a oficiálí setkáí s českou vládou premiéra Pitharta, v íž jsem byl tehdy miistrem pro hospodářskou politiku a rozvoj. Měli jsme tehdy je pár miut a osobí rozhovor, připomíku aší diskuze v Rusku, ale porozuměí, o čem trasformace skutečě NEWSLETTER úor / 2010 Vzpomíka a Jegora Gajdara Karel Dyba velvyslaec ČR při OECD v Paříži a profesor VŠE je, bylo okamžité. Gajdar určitě věděl, v jakém stavu se ruská ekoomika achází a byl přesvědče, že se musí jedat rychle a udělat řadu reformích tahů ajedou. Myslím, že jistou ispiraci a podporu svých záměrů v mohem složitější ruské situaci v českém klausovském trasformačím postupu a šel. Gajdar určitě věděl, v jakém stavu se ruská ekoomika achází a byl přesvědče, že se musí jedat rychle a udělat řadu reformích tahů ajedou. Pak už jsem o ěm je četl a četl ěkteré jeho práce, kterých apsal velmi moho, jak vědecké tak i popularizující. A hodě jich bylo přeložeo do cizích jazyků. Také předášel a učil doma i ve světě, byl v růzých vědeckých a časopiseckých radách, dostával česté doktoráty atd. Možá tušil, že mu osud edopřeje dost času, tak s prací pospíchal. Byl jistě tím ejsprávějším člověkem pro ředitelováí prestižího moskevského Istitutu pro trazitiví ekoomiky, který byl jeho dílem, a který se pod jeho vedeím ai sad emohl jmeovat jiak. Myslím, že vzik a ředitelováí tohoto istitutu právě Gajdarem, který se otevřeě a kriticky zabývá i současým Ruskem, také dokládá, jaká změa při všech možých výhradách se s Ruskem stala, a to také díky a možá zejméa Gajdarovi samotému. Obecě je uzává jako architekt ruské trasformace. Odvážý muž Zpráva o Gajdarově ečekaé a předčasé smrti mě zastihla při četbě aglické verze jeho kihy Collapse of a empire s přízačým podtitulkem Lessos for moder Russia. Původí ruská verze kihy vyšla v roce 2006 4 v Moskvě, aglická vydaá washigtoským Brookigs Istitutem v roce 2007. Ta kiha je alespoň pro mě fasciující aalýzou příči rozpadu ruského resp. sovětského impéria, psaá brilatím, historie zalým ekoomem, s dokoalým využíváím dříve edostupých straických dokumetů z doby existece Sovětského svazu. Gajdar v í mj. hovoří o tom, že kolaps byl aprogramová v základech sovětského politického a ekoomického systému, které byly položey už a koci dvacátých a počátku třicátých let miulého století. Istituce tehdy založeé byly prostě eschopé adaptace a vývoj ve světě ke koci dvacátého století (o tom podroběji v mé recezi jeho kihy, kterou jsem rozepsal už před jeho smrtí a chtěl jsem mu ji poslat; to už bohužel estihu ). Gajdar i po ávratu do akademického života zůstal politicky čiý. Byl dvakrát poslacem Dumy a v posledích letech i místopředsedou Uie pravicových sil. Bohužel jeho a její hlas od posledích abízíme voleb v ruském parlametu chybí. Gajdar byl odvážým mužem v elehké době, věděl, o co jde, a byl si vědom rizik svého ostrého reformího postupu. Mozí domácí i zahraičí epřejícíci a ideoví odpůrci mu vyčítali a vyčítají jeho kroky s tím, že měl dřív udělat to či oo atp. (ostatě to dobře záme i z ašich podmíek, kdy slyšíme, že ejdříve jsme měli mít dobré istituce a práví prostředí a pak teprve privatizovat, že baky měly být privatizováy ejprve apod.). Gajdarova odpověď, kterou cituje souhlasě Václav Klaus ve svém projevu ve Varšavě (viz Václav Klaus, 20 years after the fall of commuism: a view of a o-eutral isider, Warsaw, Natioal Bak of Polad, Jue 5, 2009) a takové tirády, byla: Já jsem byl pouze premiérem Ruska, ikoliv ruským carem. Myslím, že to o ěm i jako o člověku vypovídá vše a že eí třeba ic víc dodávat. Až a to, že jeho smrt je velká ztráta eje pro ás, kteří jsme si ho vážili, ale především pro Rusko samoté. CEP abízí kihu Evropské istituce jako zájmová skupia od profesora ekoomie a Uiverzitě v Maheimu Rolada Vaubela. Prví část zkoumá hybé síly cetralizace. Druhá část aalyzuje Evropskou komisi. Třetí část rozebírá Evropský parlamet. Čtvrtá část diskutuje Radu. Pátá část se zabývá Evropským soudím dvorem. Šestá část zkoumá Lisaboskou smlouvu a její alterativu. Sedmá část klade otázku, jak EU reformovat. Kihu přeložil Jiří Brodský. Předmluvu ke kize apsal prezidet Václav Klaus. 75 stra, 70 Kč. objedávky a www.cepi.cz
Jak jsem vystoupil v Evropském parlametu o klimatu Délka mého vystoupeí v Evropském parlametu byla určea a jedu miutu. Zkuste si sami změřit, co všecho se dá za tak krátkou dobu říci. Přesto jsem se sažil své ázory zkocetrovat do tak krátkého časového itervalu. Vážeý pae předsedající, dámy a páové, a hodoceí Kodaňského summitu a jeho výsledky je třeba pohlížet jedak očima zdravého selského rozumu, jedak prostředictvím epřeberého možství dostupých ekologických i ekoomických dat, která potvrzují, že žádé globálí oteplováí eexistuje. A pokud existuje, pak je zcela mimo vliv člověka a je způsobeo čistě přírodími silami. V této chvíli dostali jedotliví poslaci, kteří v té době byli v jedacím sále Evropského parlametu, do svých sluchátek překlad. Záměrě jsem vystupoval v češtiě, přestože obvykle vystupuji aglicky. Des jsem stál o to, aby mi bylo rozuměo především doma. V megarozloze sálu, kde vždycky dlouho hledáte vystupujícího, astal šum. Přítomí začali očima pátrat, který bláze to kde mluví. Mimochodem, miulý týde jsme se dozvěděli, že výzamá část ekologických dat, se kterými pracoval Meziárodí pael pro klimatickou změu, byla buďto zcela vědomě falšováa či mylě iterpretováa. Proto je dobře, že Kodaňský summit zkrachoval. V této chvíli zavládul v jedacím sále zmatek. Někteří z poslaců a mě začali pokřikovat. Eurofederalistický extravagatí výtečík a levičák Jo Leie a mě ze socialistických řad vykřikul, abych raději držel hubu. Ivo Strejček poslaec Evropského parlametu 5 Ao, te, který vždy a při každé příležitosti evyechá možost otřít se o ašeho prezideta Klause. Teto krach, doufám, přiese (pokračoval jsem): 1. odklo od agresiví tzv. zeleé politiky (Ruch v sále výzamě zesílil. Několik poslaců vstalo a začalo a zameí hrubého esouhlasu tlouci pěstmi do svých stolů); 2. politika se vrátí ke skutečým tématům, které v deší době ekoomické recese občay skutečě trápí (Smích, dokoce i řad tzv. kozervativích poslaců z Evropské lidové stray. Sažil jsem se eechat se vyvést z míry, ale oo to eí tak jedoduché. Máte dojem, že jste a straické schůzi KSČ a vystupujete s kritikou Husákova režimu); 3. zamezí se plýtváí peězi daňových poplatíků a sporé zeleé projekty (Tady všichi pochopili, že jsem ztraceá a eapravitelá existece, kterou eí třeba brát vážě. Mluvit v parlametu o zájmu daňových poplatíků, když jediě poslaci přece ejlépe vědí, že ejvíc se právě daňoví poplatíci obávají klimatické změy, to byl z mé stray vrchol aivity. Dali mi to, ostatě, ajevo posměšým potleskem a sarkastickým smíchem); 4. vytvoří se prostor pro praktickou debatu o racioálím, efektivím a laciějším získáváí eergie. Návrat zdravého rozumu do ekologické politiky zatlačí zpět esmyslé a extrémě drahé projekty získáváí tzv. čisté eergie z větrých a solárích systémů (Zovu se ozvalo bušeí do stolů. Asi ti, kteří tak v té chvíli čiili, jsou akcioáři firem vyrábějících větré elektráry či kompoety k fotovoltaickým člákům. Atmosféra fakt houstla. Už od začátku svého vystoupeí jsem si byl vědom toho, že a můj příspěvek čeká epřátelské prostředí, ale tohle začíala být doopravdy síla). 5. reesaci zažije jaderá eergetika (řekl jsem statečě ahlas. V této chvíli vyskočila fiská zeleá poslakyě Sattu Hassi. Popadla své desky a začala jako smyslů zbaveá mlátit do svého stolu. Obhajoba jaderé eergetiky amísto zbožého obdivováí alterativích zdrojů elektrické eergie ji obrala o posledí zbytky soudého rozumu a slušého chováí); 6. euroatlatická civilizace přestae vucovat zemím v Africe, Asii a Latiské Americe svoji politiku boje proti globálímu oteplováí, a kterou tyto země prostě emají fiačí prostředky a která, ve svém důsledku, zameá omezováí jejich šací k hospodářskému růstu a sociálímu blahobytu ( Odstěhujte se třeba do Číy, když se jich tak zastáváte, řval a mě přes půl sálu poslaec Davis); 7. když se setkávám s občay své země a iformuji je o tom, jak se Evropský NEWSLETTER úor / 2010 parlamet zabývá řešeím především tzv. globálího oteplováí, evěřícě kroutí hlavami, co to tady řešíme amísto toho, co bychom opravdu a v jejich prospěch měli řešit. Předsedající tluče kladívkem do předsedického stolu. Důrazě mě upozorňuje, že jsem o deset vteři překročil přiděleou časovou dotaci a mé vystoupeí. To mu emám za zlé, jeho prací je řídit áležitě schůzi. V sále vláde poprask. Prostě jim tam ěkdo řekl, že si myslí, že žádá klimatická změa eexistuje. Připadáte si, že jste o dvacet let zpátky. Abyste zovu začali vážit slova, abyste zovu vystupovali pouze s obhajobou jediého oficiálího ázoru. Jsou jim jedo čísla, kterými šermují ve vzduchu. Házejí desítkami procet ahoru, miliardami eur sem tam. Žvaí o hospodářském růstu díky zeleým techologiím. Vypočítávají, kolik pracovích míst přiese výstavba jedé větré elektráry a kolik to celkem zameá ových pracovích míst pro tu kterou čleskou zemi. Divý politický svět. A ať té hrůzy eí koec: se schváleím Lisaboské smlouvy má právě teto parlamet mohem více pravomocí! Vítejte v socialismu s jediým správým ázorem. 20. leda 2010, pleárí zasedáí Evropského parlametu, Štrasburk Předplaté a rok 2010 Předplaté zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého čií 660 Kč. Spozorské předplaté je od 1000 Kč. Předplaté lze hradit prostředictvím převodu z účtu, složekou, případě v hotovosti v kaceláři CEPu, ebo a semiáři. Více viz http://www.cepi.cz
NEWSLETTER úor / 2010 Světu hrozí pademie poplašých zpráv Petr Havel agrárí aalytik Kdyby se měly v praxi aplit veškeré katastrofické scéáře, kterými je laická veřejost bombardováa je v průběhu posledích deseti let, lidstvo by už zřejmě vyhyulo. Část a emoc šíleých krav, jií a ptačí chřipku, ěkteří díky listériím, Evropaé a potraviy vyrobeé z geeticky modifikovaých orgaismů a zbytek by zkosila ebo v ebližší době zkosí prasečí chřipka. A to jsou je ty mediálě ejzámější kauzy. Kupodivu, lidstvo se a plaetě stále achází a dokoce se místy až ekotrolovatelě moží. Zveličeá rizika Je tomu tak proto, že všecha zmiňovaá rizika (a řada dalších, apříklad globálí oteplováí) jsou zejméa médii, ale i růzými populistickými politiky či istitucemi přehaě adhodocováa. Problém je také ve stále gradujícím pricipu takzvaé předběžé opatrosti, z ěhož se stává jeda ze zásadích brzd ekoomického i vědeckého rozvoje lidstva. Pokud by byl teto pricip ve své současé podobě vímá a úsvitu lidské populace, asi bychom do deška žili a stromech. Ne že by přitom zdravotí rizika a světě eexistovala. Jedo z ich pochopitelě představuje i v současé době slavá prasečí chřipka. Způsob, jakým je ale v současé době prostředictvím Světové zdravotické orgaizace (WHO) tímto rizikem svět straše, je aprosto ezodpovědý. Silá prohlášeí autorit typu WHO jsou o to ebezpečější, že v lidech eustále udržují adhodoceé apětí a obavy o zdraví, až akoec podle všech přírodích zákoů zače být společost vůči zprávám o ejvětších pademiích v dějiách lidstva imuí. Docela klidě se pak může stát, že v případě skutečých zdravotích rizik už ebude společost a katastrofické scéáře adekvátě reagovat. Chřipky byly, jsou a budou a podle všeho s tím zatím lidstvo ic eudělá. Viry si budou mutovat dál, protože to tak dělaly vždy. A čas od času se jistě objeví ějaká verze, která bude pro lidi poteciálě ebezpečá. Pademie emocí, zdaleka eje prasečí chřipky, v deším světě lidem skutečě hrozí více ež v miulosti. Důvodem je globalizace, stále stoupající eje ekoomická, ale především fyzická prostupost celé plaety v praxi zameající, že jede akažeý člověk třeba z Austrálie může akazit jiého člověka a druhém koci plaety a postupě populaci celou. Stačí k tomu velmi málo dýchat. A bez toho se asi lidé eobejdou. Riziko pademií je tedy permaetí a je tudíž možé kdykoli uchopit jakoukoli ovou mutaci již zámé choroby šířící se vzduchem ebo kotakty mezi lidskými jedici a hovořit o ovém, globálím a teoreticky výzamém riziku. Opět stačí je málo dobrý marketig, respektive pí ár. Spasitelé lidstva Speciálě kolem prasečí chřipky se saha o udržeí atraktivity stává už docela paraoidí. Například reomovaá agetura Reuters edávo iformovala o alezeí viru prasečí chřipky v chovech jihoamerických krůt. Problém je v tom, že vir savčí chřipky se a ptáky epřeáší, eboť ptáci jsou vímaví pouze k ptačím mutacím této emoci. To ale samozřejmě již ikdo ezmíil. Je přitom zřejmé, že obchod se strachem je v deší době jedím z ejlepších byzysů 6 vůbec. Veškeré, buď uměle vyvolaé paiky, ebo eúměrě adhodoceá váha skutečých rizik, představují přitom obvykle škálu zakázek pro spasitele lidstva všeho druhu. V případě prasečí chřipky jde třeba o výrobce příslušých léků ebo roušek. Užíváím takových léků jako prostředků prevece se ale především sižuje jejich účiost při boji se skutečou chorobou. Orgaismus je pak vůči lékům stejě imuí, jako budou možá za pár let lidé etečí vůči katastrofickým scéářům. A pokud se týká roušek, pak jejich roli v preveci chřipek všeho druhu již zpochybila celá řada lékařů a dokoce i speciálí test jejich prostuposti v tuzemském prestižím měsíčíku D Test. Viry jsou laicky Chřipky byly, jsou a budou a podle všeho s tím zatím lidstvo ic eudělá. řečeo tak malé, že jejich průiku skrz řadu tkai použitý materiál ezabráí. V současé době jistě dobře prosperující výrobci léků proti prasečí chřipce již také musí (koečě!) čelit seriózím opoetím ázorům. Například podle britských expertů mohou vakcíy proti prasečí chřipce zvyšovat riziko smrtelého ervového oemocěí, takzvaého Guillai-Barreho sydromu, apadajícího mozek a vyvolávajícího ochrutí a eschopost dýchat. Podle expertů se tak stalo v případě vakcíy vyviuté právě proti prasečí chřipce v USA v roce 1976, kdy vakcía usmrtila 25 lidí, zatímco a prasečí chřipku zemřel jede člověk. Uvedeý příklad tak astoluje otázku, zdali si v rámci boje proti prasečí chřipce ezkomplikujeme současou situaci ještě více a je hrstka vyvoleých a celé kauze vydělá. Zvláště při vědomí, že prasečí chřipka se sice velmi rychle šíří, ale a rozdíl od jiých typů chřipek je úmrtost a í velmi ízká, dokoce u samotých prasat. Průběh emoci u ich je téměř stejý jako u člověka po dobu dvou dů horečky, ásledé zotaveí a pokračováí života bez dalších komplikací. Poplašá kampaň Chřipky obecě samozřejmě patří mezi emoci kočící i těmi ejhoršími ásledky. Nemusí to ale hed být právě chřipka prasečí, stačí bohatě ta ormálí. V souvislosti s bubliou pademie prasečí chřipky by proto bylo a místě uvědomit si reálé proporce rizik. Je v ČR je podle statistik ročě postižeo respiračími chorobami (emoci dýchacích cest) zhruba milio lidí, přibližě 30 % z ich tvoří běžá chřipka, a íž a ebo s jejíž pomocí zemře ročě přes tisíc občaů ČR. Bylo by také vhodé zmíit, že je a obrau proti chřipkám v současé době lidstvo připraveo daleko lépe ež v miulosti. Podle celé řady odboríků se apříklad v případě ových typů chřipky emůže opakovat masové umíráí lidí a špaělskou chřipku z roku 1918 ebo pademie z roku 1958. Prostě proto, že úroveň vědeckého a lékařského pozáí od té doby eskoale vzrostla. Máme-li tedy ěco v současé době azvat pademií, pak je to spíše pademie poplašých zpráv. Nebezpečí poplašých kampaí přitom spočívá ve zbytečém omezováí rozsahu lidských svobod a práv výběru. Například v případě stravovacích ávyků, které jakoby chtěla a celé plaetě ovlivit ějaká globálí lobby vegetariáů. V souvislosti s emocí šíleých krav klesla kozumace hovězího, kvůli ptačí chřipce omezili spotřebitelé a čas poptávku po drůbeži, prasečí chřipka sížila zájem o vepřové. Ježe riziko ákaz z kozumace masa hospodářských zvířat spotřebiteli ehrozí. V případě ptačí a prasečí chřipky je to garace stoprocetí, eboť zlovolý virus se šíří vzduchem a e svaloviou.
I Ve středu 6. leda 2010 uspořádalo Cetrum pro ekoomiku a politiku semiář Albert Camus padesát let od smrti. Na paelu, který moderoval prezidet Václav Klaus, vystoupili profesor Miloslav Bedář z Filozofického ústavu Aka demie věd ČR, Václav Jamek z Ústavu romáských studií Filozofické fakulty UK, vedoucí katedry filozofie VŠE Já Pavlík a Jiří Pechar z Filozofického ústavu AV ČR. Miloslav Bedář rozebral pojetí absurdity u Camuse, podle ěhož skutečé pozáí eí možé, pouze lze vyčíslit zdáí a vycítit ovzduší. Camus chápe prazákladí úzkost z bytí jsoucího jako epřátelství, cizotu, která vyvrací běžé, sdíleé výklady světa, a tedy i filozofii. Přitom právě úžas, údiv ad esamozřejmým bytím jsouce, přírody, je ezastupitelým výchozím bodem, podmíkou možosti vziku filozofie. Camusova cesta je cestou proklamovaého bezcestí. Z absurda Camus vyvozuje tři důsledky: svobodu, vzpouru a vášeň. ZPRÁVA ZA SEMINÁŘE Albert Camus padesát let od smrti Newsletter_cep_0110.qxd 26.1.2010 9:41 Str. 1 NEWSLETTER úor / 2010 Václav Jamek ačrtl Camusovo literárí dílo. Albert Camus byl více spisovatel ež filozof. K sepisováí filozofických spisů eměl adáí. Camus však byl určitě výzamý myslitel. Pocházel z Alžíru, ve Fracii se cítil jako vekova. Prožíval trvale evyřešeý koflikt mezi romaopiscem a filozofem. Psal romáy (jako Ciziec, Pád a Mor) či divadelí hry jako Spravedliví či Caligula. V mládí popisoval harmoii s krásou přírody a ádheru světa, absurdita přichází až později. Objeveí absurdity vedlo k revoltě. Absurdita je podle Jamka skličující pojem pro svobodu. Jamek oceil, že Camus odmítal každý systém a epovažuje se za držitele pravdy. Podle Jáa Pavlíka Camus chápal absurdo jakožto základí apriorí kategorii lidské existece, vlastí všem lidem všech dob. Pocit absurdity přichází, když ve vesmíru áhle zbaveém iluzí se člověk cítí jako ciziec. Absurdita je kofrotace ira cioality světa a zoufalé touhy po jasosti, která je člověku vlastí. Absurdo je rozpor specifikovaý Camusem i jako rozpor mezi cíli a prostředky. Absurdo je hřích bez Boha. Máme v sobě apriorí, resp. vrozeou ideu boha i potřebu se k Bohu vztahovat, eboť je garatem hodot a smyslu, avšak rozumem zjišťujeme, že bůh eexistuje. Jiří Pechar ačrtl základí téma Cizice: odsouzeec k smrti čeká, zda se dočká příštího ráa. Vitřě se smiřuje s osudem. Přesto se akoec ukazuje, že může být i šťastý: touží být poprave před co ejvětším a bouřícím davem. Historie vždy přiáší chvíle, kdy te, kdo tvrdí, že dva krát dva jsou čtyři, je trestá smrtí. Camus bolestě prožíval válku, která postavila proti sobě Fracii a Alžírsko. Pechar také astíil vztah Sartra a Camuse. Sartrovo staovisko kritizoval Camus jako ultrabolševické. Camus brilatě popsal ztroskotáí marxistického su a selháí Marxových progóz. Václav Klaus v diskusi upozoril, že už v mládí četl Camusova klíčová díla. Camus byl v dobách komuismu úžasým objevem a předmluvy a doslovy Ivaa Svitáka byly prorocké. Camus se svou revoltou proti režimu se stal zdrojem k rozbíjeí marxistické doktríy. Potřeba revolty obsažeá v Člověku revoltujícím byla výzvou k aktivitě. Režisér Jiří Svoboda prožíval Alberta Camuse jako dobrodružství prožíváí lidské existece. Miloslav Bedář upozoril, že Camus měl výhrady k tomu být zařazová mezi existecialisty. Já Pavlík vyzdvihl atikomuistický pote ciál Camusových děl. Václav Jamek si Camuse váží i při jeho rozporech. Oceil jeho skromost rozumu, touhu pozávat vše elze zcela aplit. Camus echce elimiovat Boha, ale echává jej straou. Jiří Pechar přizal, že Camus zůstal ateistou. Jeho kritika moderího ihilismu, v ěmž ztráta etického smyslu vyúsťuje ve vraždu, připomee českému čteáři občas i aalýzy Masarykovy. ML Nakladatelství C. H. Beck ROBERT HOLMAN Makroekoomie Středě pokročilý kurz 2. vydáí Brožovaé, cca 450 s., obj. č. EU 42 ISBN 978-80-7179-861-3 Publikaci lze objedat s 5% slevou v e-shopu a adrese www.beck.cz, ebo písemě a adrese: Nakladatelství C. H. Beck, Řezická 17, 110 00 Praha 1, tel.: 225 993 959, fax: 225 993 920, e-mail: beck@beck.cz E C N B E Č U É K C M I O N O K E Y O V K C E B Ú N O R U Robert Holma Makroekoomie středě pokročilý kurz 2. vydáí V Y J D E V Učebice spojuje eoklasickou makroekoomii dlouhého období s keyesiáskou makroekoomií krátkodobých hospodářských výkyvů Výstavba makroekoomie důsledě a mikroekoomických základech Základí makroekoomické vztahy Statický model dlouhého období všeobecá rovováha trhů Dyamický model dlouhého období hospodářský růst Model krátkodobých hospodářských výkyvů Makroekoomická politika Slovík základích pojmů Jmeý rejstřík Věcý rejstřík 7
NEWSLETTER úor / 2010 Receze Roma Míčka: Michael Novak Nedávo vydaá publikace Michael Novak a jeho projekt teologie demokratického kapitalismu (vydal L. Marek, Bro 2009) je dílem Romaa Míčky, který vyučuje sociálí auku církve a teologické fakultě Jihočeské uiverzity v Českých Budějovicích. Autor práce o Michaelu Novakovi ás sezamuje s myslitelem z opačého břehu Atlatiku, který se staví ke kultuře země, v íž žije, s velikou úctou. Saží se ukázat pozitiva hodot, a ichž a díky imž fuguje. Americká kultura Již jeho samoté příjmeí prozrazuje, že jeho sloveští prarodiče pocházeli z jié ež americké kultury. I oi jistě přišli do Spojeých států za lepšími životími podmíkami, tak jako deší migrati do Evropy. V Americe se však, obdobě jako milióy dalších přistěhovalců, esetkali se štědrou sociálí sítí a se státě orgaizovaým respektem ke kultuře, z íž vzešli. Přišli však do země, která ctí hodoty, a ichž je založea. Je velmi ispirující, že Michael Novak tyto hodoty a ideje líčí pozitivě a optimisticky. Je to důležité právě v době, kdy svoboda a demokracie se pro ty, kteří se jim těší, staly samozřejmostí. A eméě důležité také v době, kdy se již echce vědět, že za blahobyt dosažeý v západí civilizaci vděčíme podikáí, volému trhu, zkrátka oomu eáviděému kapitalismu. Daleko schůdější, ale laciější cestou ež zvolil Novak, je sěí o spravedlivé společosti. Novak se totiž vystavuje začému riziku, protože obhajuje zcela kokrétí systém, a to ve zcela kokrétí zemi. Je zjevé, že se v í soustavě děje, tak jako všude jide a světě, velké možství espravedlostí, takže Staislav Přibyl Teologická fakulta Jihočeské uiverzity kritici Novakovy kocepce demokratického kapitalismu mohou doekoeča upozorňovat a jakékoli z ich, a tím celé Novakovo myšleí smést ze stolu. Etika je u Novaka jedím z klíčových kritérií, jimiž posuzuje společeskou a ekoomickou realitu, avšak právě to, že vychází z reality, je zároveň zárukou, že u ěho ejde o líbivý morálí kýč. Co lze však vytkout třeba civilizaci lásky (Chiara Lubich)? Co světovému étosu (Has Küg)? A co třeba teologii osvobozeí (Gustávo Gutiérrez)? Kdo by echtěl, aby mezi lidmi vládla láska, musí být jistě misatrop. Kdo echce, aby a světě paoval řád založeý a základích etických a ábožeských hodotách, odmítá morálku. Kdo etouží po vzepjetí ubožáků z bídy jihoamerických předměstí k revolučí akci, chce držet chudé v otroctví. Paradoxě se však stává, že právě hlasatelé uiverzálí lásky, étosu ebo třeba osvobozeí působí začasté ejedotu ve společeství církve, do íž sami patří. Papežské ecykliky Samotý fakt, že Novak ahlíží systém demokratického kapitalismu z pozice teologa (i když slabého, jak Míčka podotýká), však svědčí o tom, že s ideálem lásky počítá, i když ji zasazuje do reálého kotextu světské daosti. Také etika je u Novaka jedím z klíčových kritérií, jimiž posuzuje společeskou a ekoomickou realitu, avšak právě to, že vychází z reality, je zároveň zárukou, že u ěho ejde o líbivý morálí kýč. A stačí pak alistovat v Novakově díle Duch demo- kratického kapitalismu subkapitoly Úspěchy Latiské Ameriky a Neúspěchy Latiské Ameriky. Vážit pro a proti je jistě méě efektí, ež se jedostraě rozhořčovat ad espravedlostmi. Novakovi zde ovšem chybí úderá magetizující síla sociálě kritických proroků. Ti působí svoji radikalitou sice ježíšovsky, avšak za jejich špaělštiou a portugalštiou se skrývají, jak trefě pozameává kardiál Ratziger, blahobyté západí uiverzity s jejich levicovými ideologiemi. České vydáí Novakovy kihy Duch demokratického kapitalismu v roce 1992 bylo pro mohé zjeveím. Trefilo se do potřeb doby, kdy se u ás astartovala radikálí trasformace hospodářského systému. Zároveň bylo zjevé, že autor je věřícím katolíkem, který pojedává o istitucích v podmíkách demokratického kapitalismu z kozervativích pozic. To, že kiha vyšla rok po vydáí ecykliky Jaa Pavla II. Cetesimus aus, bylo také podětem pro iterpretaci tohoto dokumetu, protože Novak epoechal bez povšimutí tamí dosud ebývale pozitiví vyjádřeí církevího magisteria ve prospěch kapitalismu. Tó papežských ecyklik je však příliš obecý a chtějící dát jaksi za pravdu těm i oěm, že si tyto oficiálí dokumety přímo žádají aplěí kokrétím ideovým obsahem. Za těchto okolostí se emůže pohoršovat te, komu se prokapitalistický výklad ecykliky Cetesimus aus zdá být s í v rozporu, aiž by jedím dechem ezmíil, jakých deziterpretací se dopouštěli apříklad teologové osvobozeí ohledě zmíek o socialismech v apoštolském listu Pavla VI. Octogesima adveies z roku 1971. Průkopická práce Komplexí sezámeí s myšleím Michaela Novaka, které Roma Míčka ve své práci abízí, ás může vést ještě k jedé aktuálí úvaze. Církve zažily v aší zemi v dějiách dosud epozaou čtyřicetiletou zkušeost se státem, který se defioval jako ateistický. Rověž tak hospodářství prošlo v té samé době bezprecedetím šokem totálího postátěí. Oslabeé církve tak emohly po roce 1989 aplit veškeré idealistické představy o tom, jak budou silou morálí oporou společosti v oboveé demokracii. Rověž tak dosud ikde a světě evyzkoušeý přechod k tržímu hospodářství emohl uspokojit všechy představy těch, kteří si aivě mysleli, že vše půjde bez otřesů a hladce. Nelaskavý egativismus těch, kteří už od začátku věděli co je špatě, těch, kteří se po dílčích eúspěších církve i společosti kriticky distacují (i když mozí z ich se toho, co des kritizují, osobě účastili), jakož i těch, kteří si hrají a geerály po bitvě: to vše ostře kotrastuje s Novakovým optimismem a jeho stálostí v úsudcích. Jistěže i o vidí okolo sebe v USA často echuté skadály církví a podvodé machiace v podikáí. Mohl by být o to kritičtější, jestliže žije ve stabilizovaé demokracii více ež dvousetletého trváí. Myšleí Michaela Novaka se v tomto světle již eukazuje jako módí záležitost, která u ás sehrála svou úlohu pouze a počátku devadesátých let, a ebylo by potřeba se jím i adále zabývat. Nikdo povolaější ež áš předí katolický teolog, prof. Karel Skalický, emohl tuto aktuálost věrohoději vyjádřit: Míčkova práce je v ašem českém jazykovém prostoru vědeckým příosem jedak tím, že představuje prví důkladou práci o tomto vlivém mysliteli Nového světa a že v í propojuje teologicko-filozofická hlediska s istacemi ekoomickými a politickými, což u ás též eí obvyklé. Je to práce svým způsobem průkopická, a proto si zasluhuje vysokého uzáí. 8