Jiří Weigl výkonný ředitel IVK

Transkript

1 úor /2017 NEWSLETTER NEWSLETTER úor /2017 Jiří Weigl: Kde je lež a kde pravda Václav Klaus: Nezačíejme ové hrátky s česko-ěmeckou deklarací Otázka IVK: Má mít miisterstvo vitra cetrum proti deziformacím? (Jiří Ovčáček, Iva Lager, Vítězslav Jadák, Jiří Weigl, Odřej Hejma, Tomáš Haas, Ladislav Jakl, Odřej Neff, Petr Hampl, Duša Šrámek, Miroslav Macek) Ladislava Chateau: Kulturí atizážitek loňského roku Aleš Valeta: Dvacet let od česko-ěmecké deklarace ÚNOROVÝ GRAF IVK ČR Šedá ekoomika v Evropě Šedá ekoomika jako % HDP v roce 2015 Portugalsko Itálie Slovisko Prame: Eurostat, Světová baka, Friedrich Scheider, Polsko Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká Praha 6 office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E Periodicita: měsíčík Datum vydáí: Estosko Chorvatsko Kde je lež a kde pravda Jiří Weigl výkoý ředitel IVK Dramatické politické změy, které a Západě přiesl rok 2016 v podobě brexitu, vítězství Doalda Trumpa v prezidetských volbách v USA a jasě sigalizovaý odklo velké části voličů moha evropských zemí od dosavadího politického a mediálího maistreamu, přiesly v deších dech do veřejého prostoru explozi úvah, polemik a spekulací o postfaktické či postpravdivé epoše, v íž prý des žijeme. Hysterická tradičí média a experti uavují veřejost aalýzami lži jako feoméu doby. Pod palbou se ocitají sociálí sítě a iteret, jako její šiřitelé, a pořadu de je jejich kotrola a cezura. Vlády zřizují v rámci státí byrokracie úřady pravdy, jejichž úkolem je údajou lež ve veřejém prostoru potlačovat a šířit pravdu. Feoméem doby jsou oficiálě hlásaé kospiračí teorie, což byl až dosud žár epřípustý a vyloučeý ze seriózí diskuse. Des je však politický debakl pokrokářského establishmetu vysvětlová převážě kospiračě jako dílo ďábelské Putiovy propagady, všemocé a všudypřítomé. Skutečost, že se vládoucí elity odmítají vůbec zabývat příčiami svého eúspěchu, odpovědost za ěj svalují a Rusko a lži a sociálích sítích, jimž prý evzdělaí, hloupí a iformacemi zahlceí občaé a Západě věří, je fasciující. Pokrokáři absolutě odmítají diskutovat o své politice, ideových kocepcích a dosavadím směřováí Západu, které větší a větší část veřejosti odmítá. Oi, jejich politika a ideologie, z íž vycházejí, jsou pravda, jiý ázor ebo kritika jsou lež. Teto zuřivě a hystericky prosazovaý postoj před ámi odhaluje alarmující skutečost, že jsme až dosud byli ovládái faatickým a etoleratím politicko-ideovým proudem, který ehodlá připustit diskusi o směřováí společosti a je připrave své představy realizovat za jakoukoliv ceu. Ideologie, která v posledích desetiletích ovládla maistreamové politické myšleí a Západě, je radikálě levicově pokrokářská a jejím cílem je eje západí společost, ale celé lidstvo zásadě změit a učiit šťastým podle svých představ. Má jede staroový levičácký cíl vytvořit ového člověka a ovou společost a odstrait všechy překážky, které tomu bráí. Těmi jsou především tradičí společeské struktury árodí stát a árod, rodia, ábožeství a dokoce i tak základí stavebí káme lidské společosti, jako je pohlaví idetita. Útok a tyto struktury a saha o jejich rozrušeí a maximálí oslabeí probíhá již dlouhá léta masková vzešeě zějícím bojem za ad absurdum extedovaá a zmutovaá lidská práva, evropskou itegraci, globálí vládu, boj proti klimatickým změám, všeobecé šířeí dobra atd. Hysterická tradičí média a experti uavují veřejost aalýzami lži jako feoméu doby. Pod palbou se ocitají sociálí sítě a iteret, jako její šiřitelé, a pořadu de je jejich kotrola a cezura. Teto ideový proud, který vyrůstá ze stejých kořeů, jako zbakrotovaý komuismus, v posledích dekádách zcela opaoval a zdeformoval tradičí politické spektrum a Západě. Sám se azývá liberálě-demokratický, ale jeho deší postoje ukazují, že ve skutečosti ai liberálí, ai demokratický eí. Správější je azývat ho levicově-pokrokářský maistream. Navíc se tváří, že je představitelem a obrácem tradičího Západu, tradičí Evropy, tradičího kapitalismu, prostě toho všeho, co si běžý obča spojuje se západí svobodou a prosperitou. To je ale jeda velká lež. Heslem, pod ímž si teto domiatí politický proud árokuje prosazeí svých záměrů, je rovost, hlavím epřítelem aopak svoboda. Zatímco komuismus absolutizoval ekoomickou rovost, moderí levicové pokrokářství je daleko ambiciózější. Chce změit eje společost, ale i lidskou přirozeost a idetitu. Rovost v jakékoliv šíři lze zajistit pouze tehdy, když společeským subjektům přizáme eje morálí, ale i práví árok a s

2 NEWSLETTER úor /2017 rové společeské postaveí v daé oblasti. Odtud prameí absolutizace árokových tzv. lidských práv a jejich současá euvěřitelá exteze. Ve svobodých poměrech je ideál rovosti edosažitelý, eboť se eustále střetává s erovými podmíkami existece velmi rozdílých jedotlivců. Rovost postaveou a piedestal jako zásadí společeskou hodotu může vyutit pouze státí moc omezeím idividuálí svobody. Odtud plye etatismus deší doby a saha o maximálí podřízeí života společosti i jedotlivců státí kotrole. Nebezpečá pro tyto záměry je i samotá demokracie, protože v í soupeřící politické síly reprezetují rozdílé zájmy ve společosti, které vzikají a základě rozdílého společeského postaveí lidí. Takové rozrůzěí společosti bráí schůdému prosazeí apriorího dobra a vziku ové společosti rových si jediců. Tzv. demokratický deficit Evropské uie, kde vláde pouze jediá přípustá politická liie, proto eí politováíhodým edostatkem, ale aopak kýžeým vzorem postdemokratické budoucosti pro všechy. Síly, které des vládou Západu, ejsou ochráci světa, který záme a o ějž se bojíme. Jsou jeho bořitelé. Jejich cíle jsou revolučí, stejé jako byly cíle marxistických revolucioářů před sto lety. Chtějí změit svět, změit člověka a jeho chováí, chtějí kotrolovat a ovládat lidské životy ve jméu pravdy, kterou zají je oi. Proto musí zmizet árod a árodí stát jako velká překážka této připravovaé globálí politické změy. A tak eustále slyšíme o viě árodích států za války 20. století, jako by války eutvářely lidské dějiy po tisíciletí, dávo předtím, ež árodí státy vzikly. Nejhorší adávkou je acioalismus a láska k vlasti. Celá evropská itegrace probíhá pod praporem oslabeí árodích států a jejich odumřeí. Odtud ekočící cetralizace kompetecí v Bruselu, saha o regioalizaci EU a v posledí době pokus změit etické poměry a kotietě masovou migrací z Afriky a Blízkého východu a pomocí multikulturalismu rozbít existující árody. Zásadí překážkou je rodia, po věky ejpevější společeská buňka zajišťující reprodukci společosti a jejích hodot. V moderím západím světě pozbyla ochray. Je rozbíjea gederovými a femiistickými představami a projekty popírajícími přirozeou rozdílou roli obou pohlaví v rodiě i společosti a při výchově dětí. Mateřství je přes oficiálí rétoriku fakticky degradováo a překážku v práci a hadicap žey, ikoliv oceňováo jako smysl její existece. Sílí tedece miimalizovat roli rodiy ve výchově dětí. Posvátost a výlučost rodiy je popřea uzákoěím sňatků homosexuálů a dalšími excesy v této oblasti. Zcela extrémí je současé trasgederové třeštěí, které je oficiálě prosazovaou politickou agedou a árodí i meziárodí úrovi, a má za cíl zrušit biologicky daou pohlaví idetitu jedotlivce a učiit z í věc jakési společostí umožňovaé idividuálí svobodé volby. Bizarost a evidetí absurdost této des priorití agedy a Západě sad více ež jié odhaluje podstatu elit, které ám vládou, a jejich politiky. Vlády zřizují v rámci státí byrokracie úřady pravdy, jejichž úkolem je údajou lež ve veřejém prostoru potlačovat. Ambicí dešího maistreamu je ovládout a zcela změit lidské chováí. Nárok a jeho kotrolu establishmet odvozuje od růzých vědeckých či pseudovědeckých pozatků a ázorů, jež jsou moderí áhražkou ábožeských imperativů. V jejich jméu probíhá omezováí lidské svobody. Typický je z pricipu absurdí boj proti klimatickým změám, státí vyucováí zdravého životího stylu, ochray spotřebitele a další zámiky, jež ospravedlňují kotrolu a reglemetaci života lidí. Moderí iformačí techologie a jejich masové rozšířeí umožňují detailí kotrolu občaů, dozor ad jejich chováím a myšleím, což dává gigatické možosti pro maipulaci. Vyucovaá politická korektost likviduje eje svobodou politickou diskusi, ale i schopost dovolit si ezávisle myslet a vyjadřovat své zájmy. Státí moc a árodí i meziárodí úrovi se zcela vzdálila jakékoliv demokratické kotrole a odpovědosti občaům. Moderí západí establishmet proto k vyucováí poslušosti občaů epotřebuje primitiví ásilí a teror, jakým byla budováa komuistická irváa. Jeho projekt je gradualistický, probíhá salámovou metodou a ve stále blahobytém západím světě jeho dílčí kroky až dosud evzbuzovaly adměrou pozorost. To se des změilo. Omítutí tohoto pokrokářskou elitou vuceého směřováí arůstající většiou obyvatel západích zemí eí žádý produkt postfaktické či postpravdivé éry, jak ám tvrdí média, ai maipulace všudypřítomé ruské propagady. Je výsledkem každodeí zkušeosti milióů lidí. Politika levicových pokrokářů evede západí svět k prosperitě, ale aopak ke stagaci, úpadku a degradaci. Stát blahobytu se v podmíkách globalizace vyčerpal, etatismus a všezahrující regulace, charakteristická pro deší Západ, eumožňují obovit kokureceschopost, život a dluh dosáhl svých limitů. Krize rodiy přiesla pokles porodosti a stároucí společost, migrace z jiých kultur eí schopa demografický pokles adekvátě ahradit, aopak prohlubuje sociálí problémy a přiáší etické, ábožeské a kulturí střety. Atomizace společosti plodí frustraci, odcizeí a bezaděj. Velkým fiaskem se ukázalo být euro a vůbec celkové deší směřováí EU. Tváří v tvář vzestupu Číy, Idie, Ruska a dalších dříve rozvojových zemí se dosavadí politika levicově-pokrokářského establishmetu ukazuje být pro stále větší část západí veřejosti epřijatelá. Nepřiáší prosperitu a její svou podstatou revolučí cíle jsou epřirozeé a lidem odcizeé. To ejsou lži, ai hoaxy, to je evidetí politická realita prokázaá volbami. Pokrokářský maistream ale odmítá o své politice diskutovat. K volebím debaklům a měící se společeské atmosféře se začíá stavět podobě jako Stali k eúspěchům při budováí komuismu v SSSR jde o akci vějších epřátel, cizích špióů a jejich propagady. Kriticky uvažovat o svých chybách a změě politiky je epřípusté, eboť my jsme pravda. Čeká ás tak z dob komuismu dávo zámý boj proti zahraičí lži, která může za všechy eúspěchy eschopých vládců. Pokud rok 2017 epřiese další kapitolu změ započatých brexitem a Trumpem, astoupí zovu pochmurá éra ormalizace, a kterou se pokrokáři otevřeě chystají. Výsledek vzpoury lidí a Západě proti falešému a svou podstatou atihumáímu pokrokářství založeém a istitucioalizovaé lži zvaé politická korektost má proto zásadí výzam i pro ás. Jde zovu o svobodu, o právo svobodě myslet a žít podle svých zvyků a tradic. Echo24.cz de 17. leda Předplaté a rok 2017 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého je 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. predplate@istitutvk.cz 2

3 Václav Klaus Česko-ěmecká deklarace (z 21. leda 1997) byla aším politickým úspěchem. Nemělo by to být ai zevažováo, ai přeceňováo. Byla tehdy, a je i des, velmi potřebá. Ne všichi ji přijímají. Bylo třeba ěco zásadího říci. Pro každého stadardě uvažujícího občaa aší země, tedy pro člověka, který eztratil historickou paměť, byla hrůza druhé světové války ěčím, co jsme si emuseli ijak ově uvědomovat. Stejě tak u ás ikdy ebyla zpochybňováa via za její rozpoutáí, za její děsivé, do té doby epředstavitelé aspekty a všechy doprovodé ásledky a důsledky. Po pádu komuismu se však postupem času stále více dostávala do popředí řada oěch ásledujících a doprovodých událostí a zejméa jejich ová, zcela ahistorická iterpretace. Jako by před imi ic ebylo. Poválečá éra ikoli to, čeho byla ásledkem ajedou začíala dostávat málem hlaví roli a o tom domiatím, co to způsobilo, se přestávalo mluvit. Bylo to bráo jako samozřejmé, všem zámé, jako ěco, o čem už eí třeba mluvit. Najedou to začíalo vypadat tak, jakoby hlaví věcí této éry byl odsu sudetských Němců Nezačíejme ové hrátky s česko-ěmeckou deklarací z území ašeho státu a jej doprovázející v řadě případů eomluvitelě brutálí chováí ašich poválečých hrdiů vůči už bezbraým sudetským Němcům. Najedou se věci před válkou, v jejím průběhu a po í začaly symetrizovat, začaly být dáváy vedle sebe (ikoli za sebe), začala být opomíjea příčia a ásledek a začalo být politicky korektím způsobem (jakkoli tehdy toto hrozé slovo aší deší současosti ještě eexistovalo) asloucháo hlasům Sudetoěmeckých krajaských spolků o jejich právu a vlast. To tehdejší česká politická reprezetace emohla přecházet mlčeím a emohla esouhlas s tím poechat je a tomto tématu se profilujícím komuistům a Sládkovým republikáům. Proto se začala připravovat deklarace, která by byla doplěím velmi bezzubé smlouvy s Německem z roku 1992 (tehdy ještě českosloveské). Ta poechala otázku miulosti zcela straou. Tehdejší vhodá příležitost, kdy Němci potřebovali všeobecou podporu pro své sjedoceí, ebyla využita. Deklarace byla původě připravováa miisterstvy zahraičí obou zemí, ale když jsem zjistil její přeopatrost a její evysloveí ěkterých zásadích věcí, převedl jsem její dokočeí po dohodě s kacléřem Kohlem k sobě a Úřad vlády s tím, že o udělal totéž. Teprve touto cestou se do deklarace dostaly ěkteré důležité for- NOVINKA NEWSLETTER úor /2017 mulace, které deklarovaly zájem obou stra zabráit tomu, aby miulost avěky komplikovala budoucost sousedských vztahů obou ašich zemí. Někteří lidé tomu sice stále echtějí rozumět, ale deklarace se esažila řešit miulost. Nesažila se ji omluvit, či ěčím vykompezovat. Byla pouze sděleím, že problémy miulosti řešit ebudeme, protože řešitelé ejsou. V jejím textu bylo jasě řečeo, že spáchaé křivdy áležejí miulosti (i když má a miulost každá straa jiý práví ázor ). Vím, že to měl tehdy Helmut Kohl těžší ež já, protože jeho vláda se dlouhodobě profilovala jako opora a obhájce sudetoěmeckých orgaizací. Ukázal se však být velkým politikem a svou autoritou deklaraci a ěmecké politické scéě prosadil. Ať si to des epřisvojuje ěkdo jiý. Ne všichi tuto deklaraci, která utě musela být kompromisem, protože šlo o jedáí dvou suveréích států, přijali a dodes respektují. V ásledujících letech jsem ve svých projevech i textech musel a její opomíjeí opakovaě reagovat slovy, že jsou události, které my, des žijící, emůžeme vrátit zpátky Nezkoušejme miulost změit, či dát ji ovou iterpretaci. Proto jsem vybízel a vybízím i yí ke smířeí se s miulostí. Byl bych velmi rád, kdyby právě toto zůstalo jako odkaz des již dvacet let staré česko-ěmecké deklarace. MF Des de 21. leda Istitut Václava Klause abízí sborík Veta prezideta Václava Klause (2017). Prví část vysvětluje prezidetské veto v českém legislativím procesu. Druhá část ukazuje veta jako demostrace postoje k vývoji českého právího řádu. Další části přiášejí veta z období vlád Vladimíra Špidly, Staislava Grosse, Jiřího Paroubka, Mirka Topoláka, Jaa Fischera a Petra Nečase. Doslov apsal editor Ladislav Jakl. 130 stra, cea 100 Kč objedávky a: 3

4 NEWSLETTER úor /2017 OTÁZKA IVK Má mít miisterstvo vitra cetrum proti deziformacím? Jiří Weigl výkoý ředitel Istitutu Václava Klause Tzv. boj proti deziformacím (fake ews atd.) je priorití politickou agedou současosti a Západě, včetě ČR. Je to výsledek politické hysterie vládoucích liberálích pokrokářů ad řetězcem politických porážek, které v posledí době utrpěli v podobě brexitu, vítězství Doalda Trumpa, italského refereda, ěmeckých zemských voleb atd. Je pro ě absolutě epřijatelé přizat, že jejich politika byla voliči legitimě odmítuta, a proto příčiy porážky hledají v cizí propagadě, špioáži, mediálí maipulaci, otevřeých lžích atd., kterým prý hloupá veřejost z ezámých důvodů podléhá. Proto prý musí do hry vstoupit přímo stát a uvádět věci a pravou míru, aby si pomýleí občaé uvědomili, že udělali chybu. To je i příklad českého cetra proti deziformacím, což je zřejmě česká reakce a z vějšku prosazovaou evropskou iiciativu. O tom, že deziformace, falešé zprávy, epřátelská propagada, štvavé vysílačky atd., vždy existovaly a existovat budou, každý ví a byla to součást ašich životů od epaměti. Lidé jim věřili více či méě podle toho, jak jim oficiálí iformačí kaály více či méě lhaly a jak se jejich životí zkušeost lišila od oficiálí propagady. Jediou cestou k úspěchu je iformačí otevřeost a ezamlčováí, ale řešeí problémů společosti. Nějaký úřad pravdy je pouze vlastí gól. Jiří Ovčáček ředitel tiskového odboru Kaceláře prezideta republiky Nová aktivita miisterstva vitra pod vedeím vládí ČSSD je především vysoce škodlivá a ebezpečá. Škodlivá proto, že plě avazuje a politiku bývalé Obamovy admiistrativy. A samozřejmě Bruselu, který zmíěou admiistrativu vždy poslušě ásledoval. Cetrum tak může egativě zasáhout do rozvíjejících se vztahů s ovým prezidetem USA Doaldem Trumpem, proti kterému, ezastírejme si to, je svou podstatou amířeo. Z hlediska zahraičí politiky jde tedy o poškozováí bytostých zájmů ČR. Nebezpečá je tato aktivita proto, že je zásahem do svobodého prostředí svou sahou ostrakizovat epohodlá média prostředictvím spřízěých politických eziskovek. Jde apříklad o pokusy likvidovat ěkterá média pomocí ekoomického átlaku. Proto hovořím o tom, že je cetrum reikarací ormalizačího Českého úřadu pro tisk a iformace. ČÚTI je také zeužitelý ve volebích kampaích, kdy se může pokoušet do ich zasahovat pod růzými zámikami. Existuje důvodé podezřeí, že aktivity ČÚTI budou fakticky zameat obcházeí staoveých fiačích limitů a volebí kampaě. Vzik obdobých úřadů je tredem, který zasáhl řadu zemí Evropské uie, jejichž vlády se aktuálě obávají opakováí efektu Trump ebo jiého předchozího bytostého rozhodutí svobodých občaů. Politici, kteří ztratili podporu občaů, a jejichž budoucost je ohrožea, hledí s adějí k podobým eoormalizačím úřadům. ČÚTI miisterstva vitra samozřejmě eexistuje ve vzduchoprázdu, jak už bylo zmíěo. Jde o chobotici, jejíž chapadla sahají do kokrétí politické stray, do kokrétích politických eziskovek a do kokrétích maistreamových médií. Nelze přitom vyloučit, že jde o prví z celé řady kroků, které mají postupě vést, pod vzletými hesly, k demotáži svobod, které jsme získali v roce Vývoj v sousedím Německu tomu asvědčuje. Rozhodě emá. A eje proto, že miisterstvo pravdy velmi realisticky, se všemi zrůdými kosekvecemi, popsal už v roce 1949 George Orwell. Je to avíc stejě absurdí, jako když si úředíci miisterstva zdravotictví uloží a ásledě zrealizují úkol provádět operace srdce s odůvoděím, že jsou ústředí úřad zodpovědý za zdravotictví. Miisterstvo vitra (MV), jako každé miisterstvo, je mookratickým, politicky řízeým orgáem a ai v ejmeším eí ai bezpečostím sborem či orgáem čiým v trestím řízeí, atož zpravodajskou službou. Těm boj proti rozličým hrozbám, včetě těch hybridích, skutečě áleží. Úředíci MV, bez jakékoliv odpovědosti, kotroly či odborých předpokladů, jim ho pouze ztíží. Jejich úkolem 4 Iva Lager bývalý miistr vitra je kocepce, legislativa, podmíky pro práci bezpečostích složek. Žádý boj, žádá operativa, žádé předvolebí týmy. Koec koců, kolik záměrě udržovaých deziformací může k elimiaci těch ejzávažějších bezpečostích hrozeb přispět. To si o těch ejtajějších kokrétích iformacích, deziformacích a bezpečostích akcích budou povídat s agety a příslušíky bezpečostích složek i kluci a děvčata z OBP MV či sad i ze spřízěých, pravdou, láskou a veřejými dotacemi přesyceých evládích orgaizací? Jak jiak s jistotou (a bez politického zadáí) určí, co je a eí kokrétí epravda, která ěkoho ohrožuje. Co však je alarmující, jsou okolosti vziku toho tzv. Cetra proti hybridím hrozbám (CTHH) a opravdu evhodé kometáře jeho vlastích pracovíků. Stejí úředíci Odboru bezpečostí politiky MV před rokem vypracovali Audit árodí bezpečosti (ANB). Velká rétorika, malý příos. Celý jeho smysl je ve saze ěkde ukotvit problematiku hybridích hrozeb a působeí cizí moci, potažmo propojeí ěkde už popsaých, ale epropojeých oblastí, s akcetem a bezpečost státu. Vše ostatí už je řešeo jide, jiá rizika pro bezpečost, zejméa jedotlivce, jako třeba krimialita obecě (a co jiého bezpečost běžého občaa arušuje více) materiál ezmiňuje. MV se avíc etají s tím, že apř. oblast působeí cizích mocostí vypracovávalo společě se zástupcem ředitele pro politické záležitosti studetského občaského sdružeí Evropské hodoty. Jak zámo, i oi tu svoji zaručeou pravdu (zejméa hodotu evropských dotací) zají ejlépe. A tak pracovíci OBP MV sami sobě doporučili zřídit CTHH. A pak už je stačí dodat slova koordiátorky Evy Romacovové o tom, jak mají a MV pracoví postup (a te by teprve bylo zajímavé pozat), jak a co budou sledovat podle toho, kdo bude deziformace šířit, může to být i stráka jedotlivce, můžou to být i výstupy během volebí kampaě, může to být i prezidet republiky ebo vysoký politik, který šíří v rámci tématu migrace deziformace Měla sad a mysli tragické a záměré deziformace vrcholých evropských, ale i českých politiků či evládích orgaizací, ať už šlo o esmírě obohacující, zvládaý a tudíž bezpečý příliv uprchlíků, ikoliv ekoomických migratů, do Evropy ebo dokoce splěí podmíek ze stray Řecka či Itálie pro vstup do EU, Schegeu (včet- s

5 NEWSLETTER úor /2017 ě povié, důsledé a účié ochray vější hraice) či eurozóy ebo Turecka pro zrušeí víz? Ještě štěstí, že CTHH a oficiálích strákách MV doslova uvádí, že ebude ikoho zavírat do vězeí či vyslýchat. To me tedy uklidňuje, a co všecho MV myslí. Boj proti deziformacím zkrátka eáleží ze své podstaty zeužitelému politicky řízeému miisterskému aparátu. Další zbytečý úřad. Vězme, že každá deziformace ěkomu slouží, stejě jako bude ěkomu sloužit ozačeí pravdy za deziformaci. Vždy půjde o politiku a moc. A tak to v době svobodých médií a iteretu (tedy eí-li zároveň v pláu jejich koec, což eí zcela jisté) echme a čteáři samotém. Je doufám, že miistr vitra, před svým defiitivím odchodem z úřadu, ezapomee CTHH zase zrušit. Jeho ástupce ho tak ebude moci přetvořit a opravdu ebezpečý cezurí úřad, hlasatele té jedié, oficiálí epravdy. Vítězslav Jadák poslaec Parlametu za ČSSD Ne. Ne. Ne. Považuji to po zákazu kouřeí za další omezováí osobích svobod občaů České republiky. Miisterstvo vitra a svém webu uvádí, že cetrum bude upozorňovat a závažé deziformace a bude směrem k veřejosti i směrem ke státím istitucím poskytovat odborá staoviska. Položme si ale otázku. Proč má pár úředíků, ikým evoleých, rozhodovat o tom, co je deziformace a co e? A a základě jakého klíče budou rozhodovat, že jeda propagada je správá a druhá je špatá? To už tu přeci jedou bylo, kdy ám istituce říkaly, co si máme myslet. A ikomu z ás se to tekrát elíbilo. A mě se to elíbí ai teď. Miisterstvo vitra má spoustu jié a důležitější práce, ež ám vucovat svoje ázory a svoji pravdu. Je skutečostí, že iteretem se des šíří přehršle růzých iformací, ale i pravd, polopravd a lží. Bohužel toto se děje i ve veřejoprávích médiích, která by ze zákoa měla poskytovat objektiví iformace. A to mi vadí daleko více ež hoaxy a iteretu. Stále totiž věřím ve zdravý rozum občaů, že si ze všech zpráv sami udělají svůj ázor a epotřebují k tomu další istituci, která jim ho apoví. Navíc svoboda šířeí slova je přeci zaručea ústavou a člákem 17 Listiy základích práv a svobod. Te jasě říká, že: Je zaručea svoboda projevu a každý má právo vyjadřovat své ázory, jakož i svobodě vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a iformace bez ohledu a hraice státu. Cezura je epřípustá. A tím je, myslím, řečeo všecho! Cezurí úřad tady emá co dělat! Odřej Hejma moderátor Cetrum pro boj proti deziformacím podle mého ázoru epotřebujeme, otázkou pouze zůstává, jak velké škody jeho zřízeím vzikou, a komu. V ideálím případě to budou pouze vyhozeé peíze, v horším případě záležitost zeužitelá coby sběra iformací a politické protivíky a epohodlé občay, a v tom ejhorším scéáři se jeho čiost může obrátit proti samotým zřizovatelům. Smutý důvod jeho existece vidím v tom, že deziformacím se vskutku daří. Neí to však způsobeo jejich ečekaou kvalitou, ale tím, že zdroje relevatích iformací, totiž vládoucí kruhy a hlaví média, závažá fakta často zamlčují, či přímo popírají. Tohle iformačí vakuum pak eí těžké zaplit, a každá je trochu uvěřitelá polopravda je zajímavější ež do uší bijící mlčeí. V tom za miulého režimu spočívala síla štvavých vysílaček, které se také eamáhaly se zbytečým fact-checkigem, a přesto vítězily ve svém mediálím boji celkem jedoduše, protože jejich zprávy, a rozdíl od komuistické státí propagady, tak či oak alespoň částečě korespodovaly s reálou životí zkušeostí a pocitem občaů. Čiost zmíěého cetra také paradoxě může, v rozporu se svými deklarovaými zájmy, dodávat deziformacím zvýšeou publicitu, s rizikem, že budou zajímavější ež baálí realita. V té souvislosti eí bez zajímavosti, že v samoté kolébce aší sametové revoluce leží matka všech fake ews, epravdivá legeda o ubitém studetovi. Starý režim, jistý si svou pravdou, ji tvrdošíjě tajil, a posléze popíral tak dlouho, až její síla akoec uvedla do pohybu celou společost. Teoreticky je rověž možé, že zřízeí cetra je kocipováo tak, aby podpořilo otevřeou a mohostraou diskusi o aktuálích tématech, ale z takto ušlechtilých záměrů jeho zřizovatele zatím epodezírám. Tomáš Haas publicista Musíme, říká pa Hokovský, ředitel thik taku Evropské hodoty, chráit veřejost před falešými iformacemi a dezifor- macemi a před esprávými ázory. Prý je budeme chráit tím, že ty esprávé ázory a deziformačí kampaě bude ové Miisterstvo pravdy rychle odhalovat a bude vziklou situaci, stav ohrožeí, řešit je vydáváím iformací správých. Vůbec to ebude cezura, je jakási kacelář a uváděí věcí a pravou míru, jako vystřižeá ze Saturia. Má to ejedu vadu. Tou hlaví je již to, že si kdosi, v tomto případě ový odbor a Miisterstvu vitra, dělá ároky a klasifikaci ázorů, a vyhodocováí jejich správosti. Jedou z věcí, které považuji za správou a potřebou, jedou z věcí, kterými se liší diktatura od demokracie, a jedou z věcí, které jsou chráěy aší ústavou, je svoboda přesvědčeí, svoboda projevu a svoboda tisku. Jediým arbitrem přijatelosti ázoru v tomto ústavím rámci, je obča, čteář, divák, posluchač a to, zda zprávu či kometářem vyjádřeý ázor přijímá za svůj. Pokud, jak říká vedeí ového úřadu, musíme být chráěi před ebezpečím, jako šířeí poplašých zpráv, ebo sad i výzvy k pácháí trestých čiů, ebo výzvy k diskrimiaci ať už a základě rasy, přesvědčeí, ebo pohlaví a sexuálí orietace, je te úřad zbytečý, před šířeím takových zpráv je veřejost již des chráěa trestím zákoem. Pokud se jedá o iterpretaci iformace, žádá taková ochraa emůže existovat, dokoce i mezi demokratickými a legitimími, dokoce i mezi vládími politickými straami, existují a růzé události, iformace a zprávy růzé ázory, emluvě o tom, že i uvitř těchto politických stra je moho jediců, jejichž ázor a partikulárí událost se od ázorů jejich stra podstatě liší a mezi politicky eorgaizovaou veřejostí se o jedotě ázoru dá hovořit je velmi vzácě, je v těch ejvypjatějších a ejzávažějších situacích a ai tam eí úplá. Liší se apříklad pohled a církeví restituce, dokoce mezi vládími straami. Který ázor je správý? Na každou událost mají legitimí politické stray svůj legitimí ázor a jejich vlastí propagadou se pro ěj saží získat podporu veřejosti. Všichi považují za správý te jejich ázor. Což je legitimí a je dobře, že jim to ústava dovoluje. Nechceme diktaturu, echceme, aby celá společost musela mít je jede poviý ázor, který je dá jakýmsi miisterstvem, ebo vládoucí straou. Některý může aktuálě převládat a může být dokoce vyjádře ve formě zákoa, což ezameá, že musí přestat diskuze a všichi jej musí přijmout za svůj. Všichi musí záko respektovat, ale emusí s ím ai po jeho přijetí, pokud jej sami epovažují za správý, souhlasit a mohou volat po jeho změě, samozřejmě demokratickou cestou. s 5

6 NEWSLETTER úor /2017 Nikdo, ai ějaký thik-tak a tím méě vláda, emá právo svůj ázor, či svou iterpretaci událostí považovat za jediý legitimí, ebo dokoce za jediý správý a ikdo emá právo rozhodovat, zda mají být jié ázory úředě prohlášey za esprávé a elegitimí a cezurovat je. Pravda eí vždy absolutí a eí vždy je jeda. Na vyvraceí epravd a falešých iformací epotřebujeme státí úřad, aopak, potřebujeme k tomu svobodu iformací projevu a tisku. Potřebujeme právo takovou iformaci svobodě ozačit za falešou, i když vyhovuje mocým, potřebujeme právo takový ázor vyvracet a přesvědčovat veřejost o jeho esprávosti. Právo a diset musí mít každý legitimí ázor. Poviost vyhodocovat epřátelské aktivity a kampaě mají tajé služby. Odhalovat šířeí poplašých a jiých elegálích iformací je v gesci orgáů čiých v trestím řízeí. A samozřejmě by to mělo být i áplí práce medií. Nový úřad je při ejlepším duplicití a v ejhorším případě je sám přímým ohrožeím demokracie. V každém případě eí jeho čiost ičím jiým ež ce zurou. Nepotřebujeme další duplicití úřad a už vůbec epotřebujeme cezuru a diktaturu jedoho ázoru a jedé ideologie. Ladislav Jakl čle správí rady IVK Moopol pokrokářů, sociálích ižeýrů, bořitelů starých ctostí a prosazovatelů kolektivistického zásilňováí svobody je ohrože. Dosud měli vše: téměř celé školství, média, kulturu. O politice emluvě. A ajedou v tomhle moopolu vzikají skuliy, kterýma se šíří alterativí pohledy a svět. Především pohledy kozervativí a ty, které svobodu jedotlivce hájí. A třeba i moho dalších, co jich je v živé společosti je. Využívají iteret a další ové komuikačí možosti, protože velká média jdou s proudem a v ich šace a jiý ázor eí. Držitelé moopolu se s tím echtějí smířit. Šířeí jiých pohledů se saží bráit legislativě, ekoomicky, techicky. A des přicházejí s orwelovským miisterstvem pravdy. Nový úřad při miisterstvu vitra prý ebude žádou cezurou, ale bude je uvádět a pravou míru (je pokrokáři vědí, co je to pravá míra ) údajé desiformace, šířeé ve společosti. Protagoisté této ještě před ěkolika lety zcela epředstavitelé myšleky se etají tím, že ehodlají opravovat špatá čísla v tabulkách a grafech či chybě citova- é zdroje v aalýzách. Hodlají a pravou míru uvádět ázory. A to je koec demokracie, koec svobodé soutěže myšleek a idejí. Opravdu si ěkteří aivové myslí, že půjde pouze o další zpravodajsko-publicistickou redakci, která se bude zabývat je polemikou s jiými kokurečími pohledy? Ovšem polemikou certifikovaou, posvěceou státí mocí? Nebudou izereti alterativích médií vystavei tlaku mocých istitucí? Nebudou vydavatelé šikaovái či diskrimiováí v přístupu k iformacím ebo dokoce k fukcím ve veřejém sektoru? Jistěže přesě tam státí moc ovou istitucí míří. A ejspíš ještě dál. Dostaou šiřitelé epohodlých ázorů sledovací áramky, jak se o tom vážě uvažuje v Německu? A jakéže ázory budou ostrakizováy a vylučováy z dobré společosti? Budou sad takto ozačei šiřitelé hoaxu o globálím oteplováí, jejichž maipulace ás stály už stovky miliard? Budou postihováy šiřitelé horoskopů, televizí věštíry či evědecké ábožeské pořady? Chce ěkdo dělat pořádek v tisících výroků ejrůzějších obsahů, které v každé vteřiě létají pestrou společostí? To asi e. Je třeba se mít maximálě a pozoru. Boj o uchováí zbytků aší svobody patrě vstupuje do horké fáze. Třeba bude i tou fází posledí agóie, jako jí byla za komuismu éra boje proti samizdatům. Odřej Neff publicista V položeé otázce je zaklíčováa pochybost, ebo dokoce hed odpověď, že ho mít emá. Vždyť přece už za druhé světové války všechy stray kofliktu používaly propagadu tří typů: bílou, šedou a čerou. Ta šedá stojí a polopravdách a čerá a lžích. Za komuismu jsme v propagadě vězeli až po uši a přesto ás překvapovalo, co Rusové dovedou, když to aplo rozbalili v roce Připomeu zeužití atáčeí filmu Most u Remageu, kdy média ivazích mocostí iformovala veřejost, že v Českoslovesku už jsou jedotky americké armády. Teď je to tu zovu, ruská propagadistická mašiérie vede soustavou, profesioálě provedeou kampaň. Miisterstvo vitra by bylo k ičemu, kdyby se tvářilo, že to evidí, a kdyby je přihlíželo s rukama v kapsách, pokládal bych to za skadál. Rozčileí kolem cetra proti deziformacím je mírě řečeo emísté. Stalo se zvykem a módou a priori apadat vše, co plye z vlády, parlametu, z orgáů státí správy. To cetrum jeom vziklo. Nestačilo hout prstem a už kde kdo ví, že vziklo Miisterstvo pravdy jako z Orwella a že bude zakazovat iteretové stráky. Hodě hlasitě křičí Miloš Zema, protože je ositelem politiky podvoleí Rusku a Číě a dělá to tak okatě, až to budí vážé pochybosti. Ve svobodém státě jsou orgáy předmětem kritiky. Počkejme, co bude to cetrum dělat, sledujme skutky eboli výstupy, jak se deska hezky říká. Zatím žádý evidím a jsem velmi zvědavý, jak a to páové a dámy půjdou. Velmi bych si přál, aby měli úspěch. Ao, jsem tak pošetilý, že evěřím v obecou škodlivost vládích orgáů, vitro evyjímaje. Petr Hampl sociolog České prostředí je specifické tím, co bývá poěkud epřesě ozačováo jako poučeí z komuistické totality. Při bližším pohledu se ukazuje, že jde spíše o to, že ěkteré osobosti, které by svým vzděláím, itelektem a možostmi měly stát a straě elity, zastávají (díky svým specifickým životím zkušeostem) ázorové pozice typické spíše pro ižší třídu. Takové osobosti ajdete a úrovi celostátí politiky, ale i v jedotlivých redakcích, školách, regioálích diskuzích apod. Zřízeí Cetra hybridích hrozeb musíme vidět v tomto kotextu. Nejedá se o aktivitu ijak průlomovou. Už ěkolik let zde působí státem fiacovaé eziskovky zaměřeé a potlačeí svobody projevu (ejvětšího věhlasu dosáhla Hate Free Culture), miistři vlády pravidelě vy hrožují trestím stíháím, byl tu požadavek miistra Chovace, aby policisté během demostrací operativě určovali hraici přípustého projevu (což už fakticky začali dělat úředíci pražského magistrátu), do sahy o potlačeí svobody projevu se zapojila i Advokátí komora, a role státích médií by si vyžádala samostatý čláek. Jak bude spor o svobodu projevu pokračovat? V podobých situacích tomu obvykle bývá tak, že občaé se po čase uaví a jsou ucei řešit vlastí obživu, zatímco státí byrokracie je schopa vyvíjet átlak po eomezeou dobu. Svoboda projevu bude dále okrajováa, až úplě zmizí. S í i zbytky demokracie. Samozřejmě za předpokladu, že edojde ke skokové změě typu zhrouceí systému, výrazého volebího vítězství atisystémové stray ebo takové změy meziárodího prostředí, kdy si podstatá část příslušíků elity spočítá, že pokračovat v podpo- s 6

7 NEWSLETTER úor /2017 ře současého režimu je příliš riskatí a málo výhodé. Nicméě jeda časovaá bomba tiká i eziskovkám a státí byrokracii. Na středích školách a v prvích ročících vysokých škol dorůstá další skupia s ambicí strávit život jako profesioálí byrokraté ebo aktivisté. Ježe dobrá pracoví místa jsou obsazea lidmi středího věku a elze očekávat tak masiví zvyšováí rozpočtů, jakého by bylo zapotřebí k vytvořeí desetitisíců ových slušě placeých pozic. Zkušeost posledího století říká, že přesě tak to obvykle vypadá v předvečer studetských revolucí. Neí tedy vyloučeo, že za pár let budeme svědky studetské revoluce za svobodu projevu proti páům Uhlům, Halíkům a Pákům. Duša Šrámek redaktor České justice Všichi velikái ideologií totalitích režimů věděli, že kdo ovládá tok iformací, ovládá i myšleí společosti. Věděl to Jose- ph Goebbels, věděl to Václav Kopecký. Te prví a to měl miisterstvo propagady, druhý pak miisterstvo iformací. Miistr Mila Chovaec má a to rovou miisterstvo vitra. Pod jeho hlavičkou od leda fuguje Cetrum proti terorismu a hybridím hrozbám. Přestože a strákách Cetra se můžeme dočíst, že ebude šířit žádou propagadu, o pár řádek dále se píše, že bude mimo jié i upozorňovat a závažé deziformace a bude směrem k veřejosti i směrem ke státím istitucím poskytovat odborá staoviska. Jaký je rozdíl mezi propagadou a státem orazítkovaou iformací? Při deší diverzifikaci mediálího prostoru je euvěřitelé, že by si občaé sami edokázali získat dostatek iformací k tomu, aby zaujali postoj k určité otázce. Že k tomu přispěje stát svou osvětou, je směšé. Nejasá je i forma, jakou ám bude ové miisterstvo pravdy své iformace sdělovat. Bude to spíše úřad a uváděí věcí a pravou míru, ebo Rádio Jereva? Stejě tak ejasá je role Cetra v oblasti vitří bezpečosti státu. Zabývat se má kromě již zmíěých deziformací celkem širokým polem hrozeb a poteciálích icidetů v oblasti terorismu, útoků a měkké cíle a bezpečostích aspektů migrace, extremismu, hromadých akcí, arušováí veřejého pořádku a růzé tresté čiosti. Pod tím je možé představit si cokoli. Na místě je pak otázka, co dělají ostatí příslušé orgáy státu miisterstva, tajé služby, policie. Přestože Cetrum ebude ovým bezpečostím sborem, ai orgáem čiým v trestím řízeí, ai zpravodajskou službou, opět eí jasé, jaký vztah, kompetece či sdíleí iformací bude mít vůči těmto represivím složkám státu. Místo toho, aby byla posílea či zlepšea koordiace těchto složek, vziká ový úřad, jehož čiost je ejasá, v lepším případě zbytečá, v horším ebezpečá. Miroslav Macek publicista Iformaci, že a miisterstvu vitra vziklo cetrum proti deziformacím, které je schopé rozlišit iformaci od deziformace, pokládám za deziformaci. Kulturí atizážitek loňského roku Ladislava Chateau literárí esejistka Můj příspěvek do akety Literárích ovi eí o ejpěkějším, ale o ejpodivějším kulturím zážitku, o ódě a fracouzského prezideta Fraçoise Mitterrada, která zěla jak ze Seátu a kofereci Fraçois Mitterrad jako velký Evropa a jeho odkaz dešku, tak z Jazzové sekce, která připravila výstavu Sto růží pro Mitterrada (13. září), spojeou s odhaleím jeho busty ve Valdštejské zahradě (24. květa) Miulý rok byl vskutku mitterradovský, uplyulo sto let od jeho arozeí a dvacet let od jeho smrti. Byl ejdéle úřadujícím prezidetem ve fracouzské historii a zároveň je jedou z ejvětších záhad a politickém ebi. U ás se Mitterrad proslavil zejméa pověstou sídaí se sigatáři Charty 77, ke které došlo 9. prosice 1988 v saloku Fracouzského velvyslaectví a Kampě. A právě tato sídaě působí stále jako růžové mámeí Ve své vlasti eí Fraçois Mitterrad považová za rytíře bez bázě a hay, ale za prohaého politika, jehož miulost je plá itrik a temých míst. Ve své kariéře dovedl výborě zúročit svůj útěk z ěmeckého vězeí v roce 1940, ale že jeho cesta odtamtud vedla rovou do Vichy, tomu se rád vyhýbal, a vždy cudě mlčel o tom, že v dubu 1943 obdržel od Pétaia vyzameáí za zásluhy, tzv. medaili la Fracisque. Aby tuto medaili mohl dostat, musel o i požádat a složit Maršálovi slib věrosti, Mitterrad vše ochotě vykoal. Mitterrad byl ejdéle úřadujícím prezidetem ve fracouzské historii a zároveň je jedou z ejvětších záhad a politickém ebi. Kromě toho, jako fukcioář Vichy, kokrétě jako dokumetarista, psal hojě do provichistického tisku, zvláště do pe riodika Frace; posléze jako tiskový mluvčí sekce pro rehabilitaci válečých zajatců svoje adšeí pro Národí revoluci, pétaiovský program (Travail, Famille, Patrie), ijak eskrýval. Naopak. Pěstoval styky s Mauricem Papoem (odpovědým za deportaci Židů) i Reé Bousquetem, později stíhaými jako válečí zločici. V roce 1943 se sice Mitterrad přidal k odboji, ale vazby se svými vichistickými amis přerušil až v devadesátých letech (sic). V té době s ím také vedl historik Olivier Wieviorek sérii televizích rozhovorů, v jedom z ich učiil prezidet fatálí chybu, když a otázku, co si tehdy myslel o prvím židovském občaském statutu, který de iure ozačil Židy za zvláští rasu a vyloučil je ze společosti, tázaý odpověděl, že šlo přece je o cizí Židy (!) Fracie byla zděšea, eje, že to ebyla pravda, ale socialistický prezidet potvrdil, že svým smýšleím patří i adále k Vichy. V roce 1992 požadoval výbor Vél d Hiv, reprezetující oběti zátahu z červa 1942 v Paříži ( zatčeých pod taktovkou Reé Bousqueta!), aby Fraçois Mitterrad uzal oficiálě podíl fracouzské vlády a perzekuci Židů, te odmítl. Učiil tak až jeho ástupce. Šestáctý červe je dem vzpomíky a tyto oběti, v roce 1992 a i přišel i Fraçois Mitterrad, byl vypíská. O tom se u ás ovšem eví?! Zámá sídaě byla dlouho diplomaticky připravováa, souhlasil s í eje Gustav Husák, ale především geerálí tajemík ÚV KSČ Miloš Jakeš, te souhlasit emusel, ale chtěl Bez ěj by v Buquoyském paláci ikdo z chartistů tehdy eposídal Odhaleím busty Fraçoisovi Mitterradovi, kterému vždy šlo je o posty a pocty, tak mozí čeští politici a itelektuálové opět výborě předvedli, že jim jde o jedié: předpovědět, jaká bude miulost, volě cituji slova Pascala Quigarda. Literárí oviy č. 2/

8 Dvacet let od česko-ěmecké deklarace Aleš Valeta Istitut Václava Klause Vztahy mezi Čechy a Němci prošly v miulém století těžkými turbulecemi a velkými zvraty, mezi imiž domiuje protičeský teror acistů a poválečý odsu Němců z Českosloveska. Na samém koci století se podařilo bolesté šrámy z miulosti důstojým a vzájemě přijatelým způsobem uzavřít česko-ěmeckou deklarací, kterou v ledu 1997 podepsali předsedové vlád Helmut Kohl a Václav Klaus. Ke dvacátému výročí deklarace uspořádal Istitut Václava Klause semiář, a ěmž kromě bývalého prezideta ČR vystoupili výkoý ředitel IVK Jiří Weigl, diplomat Rudolf Jidrák, práví historik Václav Pavlíček a aalytik IVK Aleš Valeta. Václav Klaus se úvodem ohradil proti tvrzeí ěkterých oviářů, že deklaraci připravili tehdejší prezideti Václav Havel a Roma Herzog. Ve skutečosti byla v rozhodující fázi jedáí převedea do gesce předsedů vlád, jejichž poradci z české stray dr. J. Weigl sehráli zásadí roli při dolaďováí fiálích formulací deklarace. Její text mohl být jediě kompromisem založeým a předpokladu, že problémy miulosti ejsou řešitelé a že český a ěmecký pohled a události kolem druhé světové války se bude vždy rozcházet. Česká straa icméě do textu prosadila zásadí kostatováí, že příčia a ásledek ve sledu událostí esmějí být zaměňováy. Současě se však v deklaraci kostatuje, že každá straa si ohledě miulosti poechává jiý práví ázor. Deklarace se osvědčila jako dobrý základ budoucích česko-ěmeckých vztahů. Václav Klaus připoměl také esadé schvalováí deklarace v parlametech obou zemí. V České republice proti í bouřili především komuisté a Sládkovi republikái, ale výhrady měli také mozí sociálí demokraté. Václav Klaus v této souvislosti upozoril a to, že proti deklaraci hlasovali také pozdější velcí Evropaé Vladimír Špidla a Bohuslav Sobotka. Na druhé straě oceil vklad Helmuta Kohla, který musel svou autoritou překoávat emalý odpor v řadách CDU a zejméa CSU, které tradičě ve spolkovém sěmu a bavorském parlametu zastupovaly zájmy odsuutých sudetských Němců. Deklarace se osvědčila jako dobrý základ budoucích česko-ěmeckých vztahů. Je proto podle V. Klause zbytečé opakovaě hledat cestu k ovým česko-ěmeckým smířeím, jak se o to dodes ěkteří čeští politici saží. Závěrem svého vystoupeí Václav Klaus připoměl, že deklaraci podepisoval jako premiér suveréího státu, zatímco des je suvereita České republiky jako čleského státu EU podstatě omezeá. Z hlediska česko-ěmeckých vztahů je tato situace o to povážlivější, že Lisaboská smlouva posílila pozici Německa v rámci EU. Proto je důležité, aby obtížá obhajoba ašich árodích zájmů ebyla oslabováa otevíráím miulosti a erespektem k přítomosti. Proti deklaraci hlasovali také pozdější velcí Evropaé Vladimír Špidla a Bohuslav Sobotka. Profesor pražské právické fakulty Václav Pavlíček se vrátil k obtížé etapě česko- -ěmeckých vztahů v prví poloviě 90. let, kdy v ové geopolitické situaci hrozila destabilizace Evropy. Situaci ČR tehdy komplikovaly eobraté kroky ěkterých politiků, jakým byla apř. omluva Václava Havla za odsu sudetských Němců. Sudetoěmecké orgaizace a jejich práví zástupci se tehdy pokoušeli především zpochybit platost Postupimské dohody jako právího základu pro odsu Němců, který se ejvětším radikálům mezi imi jevil dokoce jako geocida. Prof. Pavlíček vzpomíal a leckdy evybíravý átlak, jemuž byli z ěmecké stray při obraě svého staoviska vystavei čeští politici a právíci. Pokusy zpochybit platost Postupimské dohody byly odmítuty jejími hlavími garaty, Spojeými státy a Ruskem, a stejě byly zmařey i sudetoěmecké majetkové a jié ároky. Aalytik IVK Aleš Valeta se zabýval podroběji politikou Sudetoěmeckého krajaského sdružeí a bavorské Křesťasko-sociálí uie. Sudetští Němci vystupňovali svůj átlak vůči ČR po uzavřeí českoslovesko-ěmecké smlouvy o přátelství z roku 1992, jež poechala otázky miulosti zcela straou. Mluvčí Ladsmaschaftu Fraz Neubauer a jedé straě ujišťoval mírumilovostí sudetských Němců, a druhé straě vyvolával obavy ohledě bývalého ěmeckého majetku. Kofrotačí postoje CSU se vyhrotily v letech , kdy se v Německu a Bavorsku odehrála série voleb, při ichž všechy politické stray musely brát ohled a míěí voličů z řad sudetských Němců. Po úspěchu CSU v komuálích volbách a jaře 1996 se jedáí o deklaraci urychlila a dospěla rychle do 8 NEWSLETTER úor /2017 fiálího stádia. Protesty Ladmaschaftu u kacléře Kohla byly maré. Jeho politická porážka byla dovršea 30. leda 1997, kdy Spolkový sěm drtivou většiou hlasů včetě většiy poslaců CSU deklaraci schválil. Diplomat Rudolf Jidrák byl v letech přípravy česko-ěmecké deklarace účastíkem jedáí zejméa s bavorskými politiky. Připoměl sahy sudetoěmecké reprezetace, kryté podporou CSU, zeužít doměle slabší pozice samostaté České republiky po rozděleí Českosloveska k prosazeí zásadích ěmeckých požadavků. Výzam sudetoěmecké problematiky v bavorské politice byl dá prostou statistikou, a to eje počtem voličů pocházejících ze Sudet, ale také skutečostí, že v roce 1991 zasedalo v bavorském parlametu 40 % poslaců se sudetoěmeckými kořey. Závěrem svého vystoupeí dr. Jidrák připoměl, že Bavorsko deklaraci ještě dlouho po její ratifikaci ve Spolkovém sěmu odmítalo. Teprve s ástupem dešího bavorského premiéra Horsta Seehofera se bariéry prolomily, takže des je možé česko-bavorské vztahy ozačit za dobré. Na deklaraci byla ejdůležitější společá vůle ukázat, že česko-ěmecké vztahy vyřeší vlády obou zemí a že tedy ejde o meziárodí problém. Výkoý ředitel IVK Jiří Weigl uvedl deklaraci do souvislosti s vývojem česko-ěmeckých vztahů od 19. století. Po vziku Českosloveska v roce 1918 čeští politici včetě Masaryka eučiili příliš moho, aby získali sudetské Němce pro republiku, takže bylo otázkou času, kdy budou Češi zovu kofrotovái s ěmeckým problémem. Jako árod vděčíme paradoxě je Hitlerově expaziví politice, způsobivší válku, za svou existeci a obovu českosloveské, resp. české státosti. V druhé části svého vystoupeí J. Weigl podrobil kritice V. Havla za jeho erealisticky vstřícou politiku vůči Němcům. Doložil to apř. jeho ávrhem, aby se všem sudetským Němcům a jejich potomkům udělilo české státí občaství. Kohl a dohodu o deklaraci espěchal, ale akoec ji vahou své osobosti a ěmecké straě prosadil. Na deklaraci byla ejdůležitější společá vůle ukázat, že česko-ěmecké vztahy vyřeší vlády obou zemí a že tedy ejde o meziárodí problém. Deklarace zbavila vzájemé vztahy zátěže miulosti, ale tím více vystupují do popředí deší aktuálí problémy, z ichž dva jsou ejdůležitější: aše hospodářská závislost a Německu a ěmecká migračí politika.