NEWSLETTER. Pár slov k setkání Fenomén Knížák * KVĚTNOVÝ GRAF IVK

Transkript

1 květe / 2015 NEWSLETTER NEWSLETTER květe /2015 Václav Klaus: Pár slov k setkáí Feomé Kížák Jiří Weigl: Pět let pomoci Řecku Ladislav Jakl: Jsme o pět let chytřejší? Spíše spoutaější Pavel Ryska, Ja Průša: Receze F. Scheider a C. Williams: Stíová ekoomika Václav Klaus: Samuelsoových edožitých sto let Pár slov k setkáí Feomé Kížák * Václav Klaus Naše deší odpoledí setkáí jsme trochu podivě azvali Feomé Kížák, vzhledem k Milaově esadé zařaditelosti do té či oé škatulky. Škatulky jsou dobré pro ás, obyčejé smrtelíky. Nikoli pro ěho. Nepřišli jsme a to, jakým slovem ho přesěji charakterizovat. Nevíme, kterou z jeho aktivit, jak to o sám azývá, vzít za rozhodující. Nelze ho zúžit a malířství. Proto jsme zůstali u slova feomé. V celé řadě oborů a forem projevu je schope velmi rezolutě vyjádřit eje svůj osobitý pohled a svět, ale představit i uikátí citlivost své duše. Milau Kížákovi bylo včera 75 let. Přejeme mu další plá léta. A přejeme mu zdraví. Když jsme se před ěkolik týdy oba emohli zbavit chřipky, apsal mi, že bychom mohli společě vystupovat v kabaretu jako Duo Lazaros. Sad ještě sehrajeme ějaké lepší role. Existuje úzká příčiá souvislost mezi životem umělce a jeho dílem. Ještě že máme te iteret. Díky ěmu jsem objevil, že jsem o Milaovi hezky promluvil i před deseti lety, kdy mu bylo 65 let, v laudatiu při udíleí Cey adace Uiversitas Masarykiaa v Brě. Řekl jsem tehdy, že je výrazým homo politicus a že je občaem v tom ejlepším slova smyslu. Před pěti lety jsem k jeho sedmdesátiám do časopisu Týde apsal, že vždycky šel KVĚTNOVÝ GRAF IVK Vládí dluhy v eurozóě vládí dluh v roce 2014 jako % HDP Řecko Itálie Prame: Eurostat, 2015 Portugalsko Irsko Eurozóa ČR Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká Praha 6 office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E Periodicita: měsíčík Datum vydáí: Jistou orietaci ám abízí ve své právě vydaé kize Mila Kížák a jeho 25 let v pichlavém sametu. Byl jsem poctě tím, že jsem byl požádá apsat k í předmluvu, tedy ji vidět už v rukopise. Její křest proběhe zítra. * Odpoledí matié v zámečku a Haspaulce u příležitosti 75. arozei Milaa Kížáka, podělí, 20. duba a jde i yí svou cestou, eechá se ovlivit dobovou módou a přízí či epřízí dobových kritiků. A zakočil jsem slovy kéž by o evzal svých 70 let jako důvod k jakémukoli zpomaleí svých aktivit. To mu přeji i teď a to mu jistě přejeme my všichi, kteří jsme se tu des sešli. Dovolte mi promluvit o Milau Kížákovi uvedeím ěkolika výroků z jeho kihy s

2 Cestopisy, které považuji za zásadí a pro ěho charakteristické. Kiha vyšla a jaře 1990: opakovaě v í zdůrazňoval, že si je vědom toho, že existuje úzká příčiá souvislost mezi životem umělce a jeho dílem; sděloval ám, že jeho věci (tedy jeho díla) patří do běžého prostoru a že v galerii působí jako adaá schválost ; připouští, že doméou jeho práce je akce, a ta je epřeosá (já z toho vyvozuji, že i eopakovatelá a špatě dokumetovatelá); je mi esmírě sympatické, že se vždy a všude cítí být Čechem, explicitě říká, že eí člověk iteracioálí ; Kížákovy věci (tedy jeho díla) patří do běžého prostoru. v rozporu s převládajícím míěím tehdejší doby píše, že ve světě ejsou místa svobodá a esvobodá, eboť jak opakovaě zdůrazňuje svobodu si člověk osí s sebou; i když si to o ěm lidé emyslí, velmi silě vímá svůj pocit pokory před člověkem a světem vůbec, dokoce chce být pokorý před bohem (ale jak dodává je-li ějaký); echce být ai trochu mučedíkem, a to máme Jirouse a spol. (říká v 80. letech); zaujalo me, že se jeho prví výstava v Německu (a vlastě v jeho životě vůbec, tedy když už mu bylo 40 let a když už toho měl hodě za sebou) jmeovala odpady. Nebyla to áhoda. Vysvětluje, že tam byly vystavey je dokumety, ávrhy, variace, okrajové věci. Dodává k tomu, že v té době eměl důvod je rozvíjet či dokočovat. Nebylo zájemců, ebylo kupců; Svobodu si člověk osí s sebou. půvabě připomíá Chalupeckého výrok: vy ejste, pae Kížák, ai tak umělec, jako figura. Teto výrok jsme při vymýšleí ázvu ašeho dešího setkáí ezali, ale uvažovali jsme vlastě velmi podobě. Figura ebo feomé? Jsem rád, že je tu des s ámi i paí Marie, která je dlouhá desetiletí díky souzěí jejich duší spolutrpitelkou jeho osudů. Byla vždy pevou a statečou oporou. Proto a závěr ještě jede citát, ukazující Milaovu křehkou dušičku: Sad to ějak přežiju. Když je se mou Marie, tak je strach meší! To její roli v Milaově životě přesvědčivě dokazuje. Istitut Václava Klause připravuje sborík věovaý pěti letům od prví pomoci Řecku. Vybíráme dva příspěvky z ěj a zařazujeme do květového ewsletteru. Redakce Pět let pomoci Řecku Jiří Weigl výkoý ředitel Istitutu Václava Klause Páté výročí schváleí fiačí pomoci kolabujícímu Řecku je dobrou ilustrací katastrofy, kterou pro méě vyspělou zemi zameá měová uie se zeměmi výrazě vyspělejšími a produktivějšími. Řecko se čleem eurozóy správě ikdy stát emělo. Svou ekoomickou úroví a charakteristikami svého hospodářství emůže tvořit s vyspělým západoevropským jádrem EU optimálí měovou oblast umožňující úspěšé fugováí společé měy. Vstup Řecka do eurozóy byl jak z řecké, tak především z uijí stray výlučě politickým rozhodutím potvrzeím faktu, že euro je primárě politický projekt. Řecko bylo do měové uie politicky atlačeo uijím establishmetem bez ohledu a ekoomické charakteristiky jako důležitá jihovýchodí součást uměle skládaé mozaiky kotietu sjedoceého v uijím superstátu. Ekoomický úpadek Nemá proto moho smyslu věovat pozorost populárím lametacím ad řeckým falšováím statistik před vstupem, ebo obviňováím Řeků z leosti a prefereci siesty před prací. O stavu řecké ekoomiky, stejě jako dalších jihoevropských zemí si ikdo soudý a přelomu tisíciletí iluze dělat emohl. Paovalo však euforické přesvědčeí, opírající se o sebevědomí Západu z vítězství ve studeé válce, že ekoomická síla itegračího cetra spolu s pozitivím vímáím samotého začleěí periferí země do elitího klubu ze stray meziárodích trhů sado vyváží systémový esoulad v rámci heterogeího celku. Varový příklad ěmeckého zovusjedoceí a jeho důsledků byl igorová. Moderí ekoomický úpadek Řecka ukazuje, že ai samo vysěé čleství v EU, ai stovky miliard evropských dotací prosperitu zajistit emohou. Vše zdálivě fugovalo, počátky moderí řecké tragédie byly skryté země se ecelou jedu dekádu po přijetí eura těšila přízi fiačích trhů, užívala si výhod ízkých s 2

3 ěmeckých úrokových sazeb a zdálivě ekoečých možostí si půjčovat a meziárodím trhu. Řecko tak mohlo fiacovat své historické výročí olympijské hry, podstatě zvedout mzdovou úroveň a dotáhout se v životím stadardu a západoevropské země. Současě však mohlo díky levým peězům i pokračovat v závodech ve zbrojeí se svým odvěkým rivalem Tureckem a stát se skutečou evropskou vojeskou velmocí. Podstatou uplyulých pěti let tzv. řecké pomoci byla proto ikoliv záchraa Řecka, ale záchraa jeho ezodpovědých soukromých věřitelů. Toto vše však mělo svou odvráceou strau. Tradičě málo kokureceschopé Řecko se přijetím drahé ěmecké měy stalo totálě ekokureceschopým. Podikat a vyrábět tam se přestalo vyplácet eje zahraičím ivestorům, ale i domácím podikatelům. Řecko zažilo vlu deidustrializace a zůstalo je zámou turistickou destiací, byť stále dražší ve srováí s tureckou, tuiskou a egyptkou kokurecí, a vývozcem tradičích zemědělských produktů. Výrobek se začkou Made i Greece viděl a zá je málokdo. Moderí ekoomický úpadek Řecka ukazuje, že ai samo vysěé čleství v EU, ai stovky miliard evropských dotací prosperitu zajistit emohou. Ostře to vyiká především ve srováí s hospodářským zázrakem sousedího Turecka marě půl století žádajícího o čleství v EU. Tajemství řeckého zázraku Evropská fiačí krize odhalila podstatu tohoto řeckého zázraku. Předlužeá ekokureceschopá země se stala očí můrou evropských politiků, eboť je ázorým příkladem esmyslosti a škodlivosti současé podoby evropského itegračího projektu. Posledích pět let je obdobím marých sah zastáců evropské itegrace za každou ceu teto tragický a poučý případ ějakým způsobem elimiovat. Proto des slavíme smuté páté výročí pokusů o záchrau Řecka, období, které tuto zemi přivedlo pouze k dalšímu ekoomickému a ásledě i politickému rozvratu. Evropská fiačí krize ukázala, že evropská solidarita ve skutečosti eexistuje, že je dále podstatý rozdíl mezi ěmeckým a řeckým (ebo portugalským) dluhem a že daňoví poplatíci z bohatého severu Evropy ejsou ochoti eomezeě platit dluhy jihoevropských zemí. To byla pro fiačí trhy zásadí iformace. Skočilo období iluzí a jejich stádího adšeí z evropské itegrace. Nastala doba vystřízlivěí. Podstatou uplyulých pěti let tzv. řecké pomoci byla proto ikoliv záchraa Řecka, ale záchraa jeho ezodpovědých soukromých věřitelů, kteří mu v bláhové důvěře v projekt evropské společé měy apůjčovali lacio esmyslé sumy. Fracouzské a ěmecké baky a pezijí fody se za oěch pět let stihly z řeckého rizika vyvázat a země tak des amísto soukromým věřitelům dluží ještě daleko větší částky věřitelům veřejým parterům v EU a meziárodím fiačím orgaizacím. Jiak se s řeckou ekoomikou estalo prakticky ic pozitivího, rozpočtové škrty kokureceschopost země obovit emohly a pouze dále prohloubily cyklický propad. Ukázalo se současě, že proces tzv. vitří devalvace je esmírě áročý a bolestý a zemi, která jej podstoupí, přivede a okraj akutí politické a společeské krize. Sižováí mezd a sociálích dávek spolu s redukcí přebujelého veřejého sektoru vytváří eřešitelou situaci a trhu práce a třaskavou společeskou situaci, kde se daří politickému extrémismu levicové i pravicové proveiece. Lidé si však euvědomují skutečou podstatu krize a touží po udržeí esesitelé lehkosti bytí let miulých. Odmítají si připustit, že za jejich útrapy může právě oo drahé euro, které je přece pro každého, kdo jej drží, tak výhodé. Vytváří se tak esmírě silá koalice těch, kteří bráí tomu, řeckou situaci skutečě vyřešit evropských politiků odmítajících přizat, že projekt eura selhal a že dosavadí směr evropské itegrace je chybý, i řeckých politiků vezoucích se a populistické vlě a také řecké veřejosti, která se bojí o své eurové úspory. Všichi přitom vědí, že dluh Řecka je esplatitelý a že dosáhout dílčími reformami zásadí změy hospodářských poměrů je edosažitelé. Přesto se všichi tváří, že kvadratura kruhu je možá, a v ekoečých peripetiích o další a další záchraě Řecka jedají. Reálě to zameá udržováí statu quo dalším přísuem veřejých peěz zvečí bez jakékoliv šace a zlepšeí. EU i řecké politické elity si pouze ezodpovědě kupují čas a spoléhají a zázrak, který ovšem epřijde. Lakmusový papírek Řecko slouží jako lakmusový papírek schoposti Evropy pochopit své problémy a řešit je. Uplyulých pět let ukazuje, že takové reflexe evropské elity zatím schopy ejsou. Projevují se velké slabiy současé podoby evropské demokracie založeé a krátkých horizotech volebích cyklů, kupováí si voličských hlasů a podbízeí se 3 politiků veřejosti. Politici z bohatých zemí ejsou schopi ai přijmout solidárí závazek za splaceí řeckých dluhů, což jejich domácí voliči odmítají, ai jim sdělit, že původí projekt eura eí udržitelý a že právě o je a prvím místě příčiou toho, proč Řecko, ale i další země, jimž euro ičí kokureceschopost, se potácejí v eřešitelé recesi a dluhové krizi. Evropská uie je přes veškerý vleklý marasmus stále příliš bohatá a může si ještě dlouho dovolit platit za udržováí své staré fasády. Namísto toho se saží deší stav za každou ceu udržet či alespoň získat čas. Ai fakt, že od úora v Řecku vláde extrémě levicová eomarxistická straa Syriza, zvítězivší s protiuijím programem, a že se politická atmosféra eje v Řecku, ale i v dalších čleských zemích dále radikalizuje, eí pro vládoucí evropskou elitu argumetem pro radikálí změu přístupu. Můžeme proto očekávat další měsíce eplodých jedáí, vzájemého osočováí a vyhrožováí, zpracováváí ových variat růzě iovovaých reformích balíčků tak, aby se vlk ažral a koza zůstala celá. Můžeme si být jisti, že do Řecka poplyou eje otevřeě, ale především skrytě další peíze ěmeckých daňových poplatíků a přitom obě stray jak vedeí eurozóy, tak radikálí Syriza budou hlásit vítězství. Cesty a způsoby se vždy ajdou. Nebuďme v této souvislosti překvapei, že apříklad i tak absurdí ároky, jako jsou halasě vyhlašovaé řecké požadavky a ěmecké válečé reparace, emusejí být akoec vůbec tak esmyslé, jak a prví pohled vypadají. I to může být jeda z možých cest, jak do Řecka pustit další evropské peíze a koupit si další odklad. Prví vstřícé sigály z Německa již v tomto směru zazěly. Evropská uie je přes veškerý vleklý marasmus stále příliš bohatá a může si ještě dlouho dovolit platit za udržováí své staré fasády. Jedié východisko ze současé krize spočívá se staoveí strategického cíle redukci eurozóy a optimálí měovou oblast kolem Německa a v rámci celé EU hledat cesty a mechaismy k tomu, aby teto krok zpět byl proveditelý při miimálích ztrátách a zachováí maxima pozitiv, kterých bylo v rámci itegračího procesu dosažeo. Odchod Řecka a případě i dalších zemí z eurozóy by v takovém případě emusel zameat fatálí regres a ekoomickou katastrofu, jíž des všichi tak rádi líčí a ospravedlňují tím eschopost a edostatek odvahy prohlubující se krizi EU radikálě vyřešit.

4 Jsme o pět let chytřejší? Spíše spoutaější Ladislav Jakl Istitut Václava Klause Krize eura, vziklá kolem Řecka, žádého vímavého pozorovatele překvapit emohla. V plé ahotě a s jistou eodvratostí demostrovala, že EMU eí ideálí měovou zóou, že její heterogeita je přílišá, aby se to eprojevilo při prvím větším ekoomickém otřesu, a že politické ástroje, které by zabezpečily hladké fiačí trasfery, ebyly při vší míře uifikovaosti a spoutaosti EU a teto problém předem připravey a musejí se tvořit až yí za pochodu, což je vlastí bezprostředí příčiou bruselské emoci zvaé Řecko. Jestliže sama krize byla předvídatelá a pouze se evědělo, kdy se aplí kritické možství vějších globálích ekoomických otřesů, odehrálo se tady vůbec ěco zajímavého, kometovatelého, aalyzovatelého ebo dokoce překvapivého za oěch posledích pět let? Měová krize Des se to možá a prví pohled ezdá, ale jsem ázoru, že odehrálo. Pokud bychom se dívali a deší realitu ikoli dešíma očima, ale očima vypůjčeýma od pozorovatele z roku 2010, za samozřejmé bychom epovažovali, že: 1. Přes všechy turbulece se krize ve své plé síle erozšířila a celé jiží křídlo evropské měové uie. Je sice pravdou, že rozpočtové problémy Itálie, Belgie, Irska, Portugalska, Špaělska a Fracie se po celá léta řeší jejich přesouváím do budouca a rozmělěím jejich dopadů a ostatí země, faktem zůstává, že ové Řecko tam zatím evziklo. 2. Sociálí a politický práh citlivosti a oktrojovaé restrikce eí je abstraktím pojmem, ale živou realitou, která se pro leckoho s až šokující silou projevila při posledích řeckých volbách. 3. Netrpělivost politických reprezetací Bruselu, Berlía či vedeí MMF je možá místy i autetická (daleko častěji je ale divadlem pro domácí publikum, které je třeba občas akrmit silými slovy), ale akoec bývá vždy překryta motivem silějším: vůlí po moci ad aší částí Evropy. 4. Sedmisté padesáté osmé posledí varováí adresovaé řecké reprezetaci vždy skočí ovým a ovým odkladem, ovým a ovým trasferem. V ohrožeí by bez ich byla eje řecká ekoomika, u íž slovo bakrot už dávo vystihuje realitu, aiž by bylo třeba takový stav vyhlásit de iure, ale především věřitelé. Ti měli svého času dost síly přiutit Řecko, aby sáhlo po evýhodých úvěrech, des mají dost sil, aby jim splátky chodily oklikou přes tzv. meziárodí záchraé programy Řecku. NOVINKA Vyhití a stagace Co z toho všecho plye pro příštích pět (apříklad) let? 1. Když mykóza zachvátí ějaký plod, eí zasažeo pouze místo, a kterém plíseň vykvete. Zehodoce je plod celý, zasažeý spletí vláke podhoubí. Nemocí čleové EMU, poěkud hrubiásky ozačovaí za PIGS, jsou držei ad vodou je za tu ceu, že se jejich emoc difúzě šíří celým ifikovaým tělem měové uie. Bez zásadí reformy EMU (zrušeí, redukce a tvrdé jádro ) se proto krize eura bude dál prohlubovat. 2. Sociálí citlivost lze igorovat suspedováím demokracie. To se již děje a dít se bude ještě silěji. Může se to dařit dlouhá léta, ež kotel vybuche. Spíše ež výbuch ale hrozí postupé vyhití, stagace a dlouhodobý úpadek. 3. Že je udržováí měového impéria ákladé? Jistě. Ale je to levější ež válka. Zvýšeé áklady evropské elity ijak etrápí. Naopak: je to pro ě vítaá zámika ještě těsější politické uifikace. Proto jsou hraice trpělivosti téměř ekoečé, jakkoli to tak u ěkterých summitových taečků a prví pohled evypadá. Euro ve skutečosti fuguje jako zázračý uifikačí prostředek právě díky krizi. 4. Evropské elity mají silého spojece (pokud ejde dokoce spíše je o jiý úd stejého těla): fiačí věřitelský sektor. Že odepisuje desítky miliard? Ale kdepak. Jeho moc v řecké krizi sílí, je symbioticky prorostlá s bruselskými elitami a a trasferech, které se právě díky krizi rozproudily ikdy evídaým tempem, je vydělává. A proto je motorem dalšího utužováí politické spoutaosti EU, bez které si takový rozměr trasferů elze představit. Resumé pro demokraty? Tato oc ebude krátká. Nakladatelství Olympia abízí kihu Václava Juka Nápravík zažitých epravd o Václavu Klausovi (2015). Prví část je věováa Klausovým létům učňovským. Druhá část líčí mistrovská léta zasvěceá aktiví politice. Třetí část rozebírá odcházeí Václava Klause. Autor evěří, že je sadé Václava Klausovi porozumět, atož pochopit. Avšak tvrdí, že je vždy dobré a prospěšé ale spoň se o to pokusit. Bude-li autor apadá pro svou fasciaci Klausem, je to amístě. Soudého člověka teto muž totiž emůže ezaujmout. A překvapí vždycky. 206 stra objedávky a: 4

5 RECENZE F. SCHNEIDER A C. WILLIAMS: STÍNOVÁ EKONOMIKA Pavel Ryska Istitut ekoomických studií FSV UK Ja Průša Istitut ekoomických studií FSV UK Mezi oviáři, a to eje českými, se stalo ešťastým zvykem vykreslovat šedou ekoomiku jako zvláští, samostatý feomé, s ímž se trápíme, protože jej způsobuje Čím vyšší jsou daě a sociálí odvody, tím větší je motivace lidí své příjmy edeklarovat a uchylovat se do šedé, epřizaé zóy. jakási charakterová slabost ás ebo ašich spoluobčaů. Kiha ekoomů Friedricha Scheidera a Colia Williamse Shadow Ecoomy (Istitute of Ecoomics Affairs, 2013) aopak zasazuje šedou ekoomiku do širších souvislostí. Skutečou příčiou šedé ekoomiky eí morálí slabost lidí, ýbrž státí regulace a její adměrý rozsah. Do šedé ekoomiky směřuje te, komu stát svými zásahy vytváří příliš velké áklady a to, aby mohl fugovat v legálí, deklarovaé sféře. Předložeá kiha má dva hlaví cíle, a sice vysvětlit a studiemi zdokumetovat, co vytváří a přispívá k árůstu šedé ekoomiky, a dále avrhout, jak ejlépe rozsah šedé ekoomiky omezit. Obě části ukazují, že opatřeí stojící a rostoucí represi proti šedé ekoomice, která prosazuje i současá česká vláda, zcela míjí podstatu problému a jsou odsouzea k eúspěchu jako v řadě jiých zemí. Daě a šedá ekoomika Scheider a Williams používají velmi užitečou defiici šedé ekoomiky: jde o takovou ekoomickou aktivitu, jejíž předmět eí zákoem zakázá, ale lidé či firmy se rozhodou ji epřizat státím úřadům, aby se vyhuli daím, odvodům či jiým ákladům jako apř. omezující regulaci. Do šedé ekoomiky tak apř. epatří obchod s drogami, protože te je ilegálí (patřil by do tzv. čeré ekoomiky), ale patří do í apř. platba řemeslíkovi bez dokladu, ezdaěé hlídáí dětí ebo koupě pašovaých cigaret. Čteář může ituitivě tušit, že čím vyšší jsou daě a sociálí odvody, tím větší je motivace lidí své příjmy edeklarovat a uchylovat se do šedé, epřizaé zóy. Překvapivé však je, jakou shodu v této věci acházejí ejrůzější studie z růzých zemí a růzých období. Autoři odkazují a dvacet růzých empirických výzkumů (včetě svých vlastích), které potvrzují, že daě a sociálí odvody jsou ejvýzamější veličiou, která vysvětluje velikost šedé ekoomiky v jedotlivých zemích a obdobích. Až daleko za tím je se svojí vahou to, co autoři azývají daňovou morálkou, tedy vitří přesvědčeí lidí o tom, že je správé odvádět státu daě. Ve stejé části autoři diskutují, jakou mají a velikost šedé ekoomiky efekt daňové kotroly a vůbec dohled a tresty ze stray státu. Výsledky jsou poměrě překvapivé. Za prvé, a výzamu odstrašeí se studie příliš eshodují (ěkteré jej hodotí jako efektiví, jié aopak). Za druhé, pokud ěco a daňové úiky alespoň částečě fuguje, je to pravděpodobost odhaleí, avšak e už výše trestu. Neí k dispozici jedié vysvětleí, proč tomu tak je, ale autoři abízejí možost, že zvýšeá peále či tresty jeom poděcují ještě silější a hlavě chytřejší reakci a straě lidí a firem. Lidé si tak dají velký pozor, aby jejich úik ebyl odhale, a jsou v tom často úspěší. Represe je tak bez výsledku. Severský ráj? Pro českého čteáře jsou zajímavou částí kihy statistiky o výši šedé ekoomiky v jedotlivých zemích, jelikož jsme v médiích eustále srovávái s údajě vzorými státy a severu Evropy. Klišé o severském ráji se ale epotvrzuje. Švédsko, Norsko, Dásko i Fisko měly při posledím porovatelém údaji z roku 2007 podíl šedé ekoomiky a HDP mírě vyšší, ež byl průměr 21 vybraých zemí OECD. Autoři to přičítají především vysoké daňové zátěži v severí Evropě. Na jiém místě autoři citují studii z Dáska, podle íž zhruba 80 % Dáů buď samo zažilo práci ačero aebo by a i přistoupilo. Ai zde se epotvrzuje představa o morálě adřazeém severu Evropy. Naproti tomu jediá evropská země s vyikajícím výsledkem bylo Švýcarsko (podíl šedé ekoomiky 8,1 % vs. průměr OECD 16,1 %). Důvod je prostý Švýcarsko má ízké daě. Česká republika stála v roce 2007 s podílem 17 % mírě ad průměrem OECD, ale apř. pod Švédskem (17,9 %) či Norskem (18 %). Šedá ekoomika v ČR tak byla zce- NABÍZÍME s Istitut Václava Klause abízí sborík č.16/2015 Spor o měovou politiku v kotextu devizových itervecí, do ěhož přispěli Karel Brůa, Karel Dyba, Václav Klaus, Lukáš Kovada, Marti Mašát, Pavel Ryska, Ja Skopeček, Marti Slaý, Miroslav Ševčík, Václav Vlk st. a Eva Zamrazilová. V přílohách jsou úryvky záko o ČNB a vyhlášeí kurzového závazku ČNB. Předmluvu apsal Václav Klaus. 134 stra, 100 Kč. objedávky a: 5

6 la stadardí velikosti a poměry Evropy i OECD a hluboko pod celosvětovým průměrem (31,2 %). Zklamáím pro čteáře je fakt, že údaje k většiě zemí včetě ČR kočí v roce 2007 a pouze k hrstce zemí jsou dostupé až do roku Je tak emožé z kihy zhodotit, jakým tredem se ubírala Česká republika v posledích letech. Z ovější studie Scheidera (The Shadow Ecoomy i Europe, 2013) plye, že podíl šedé ekoomiky v zemích EU v posledích letech mírě klesal a Česká republika ebyla výjimkou. V roce 2012 čiil u ás podíl šedé ekoomiky 16 % a Scheiderova projekce očekávala další pokles. Severské země si vedly o ěco lépe (podíl okolo 14 %), avšak jak Česká republika, tak severské státy byly zatelě pod průměrem EU (18,9 %). Kdybychom Českou republiku srovávali s ejbližšími trasformačími sousedy, pak mírě lepší výsledek mělo pouze Slovesko (15,5 %). Naopak pro Polsko i Maďarsko vyšly výsledky výrazě hůře s podílem šedé ekoomiky ad 20 %. Neí jasé, proč je u ás pěstová mediálí obraz České republiky jako země daňových úiků a šedé aktivity. Represe efuguje Za ejceější z kihy považujeme doporučeí Scheidera a Williamse v otázce, jak šedou ekoomiku odbourávat. Autoři ejprve letmo uzávají, že ejefektivější cestou by mohla být výrazá redukce vládích výdajů, protože ta by vedla k ižší potřebě zatěžovat ekoomické subjekty daěmi a utit je utíkat do šedé ekoomiky. Je škoda, že tuto možost odmítají více rozvést, ale argumetují, že takový krok předpokládá mohem širší reformu role státu, která eí předmětem kihy. Omezují se tak a tři základí scéáře, co lze s šedou ekoomikou dělat. Prví možostí je jedoduše edělat ic. To podle autorů eí fér k těm, co zdaňují, přičemž ti budou adále vystavei lákavé alterativě odebrat se do šedé ekoomiky. Pokud to udělají, stát může řešit daňový výpadek zvýšeím daí, což jeom dále podítí občay a firmy utíkat do šedé ekoomiky. Hrozí tak začarovaý kruh stále vyšších daí a stále větší šedé sféry. Druhou možostí je pokusit se šedou ekoomiku vymýtit represemi, apř. zvýšeými kotrolami a tresty. Autoři tuto možost odmítají jako zřejmě ejhorší ze všech. Vracejí se ke kořeům problému: lidé v šedé ekoomice chtějí být ekoomicky aktiví a chtějí se uživit sami, pouze utíkají před daěmi a regulací, které jim sižují výosy z vlastí práce. Míra šedé ekoomické aktivity ezpůsobuje utě přímé sížeí bohatství. Koeckoců, ekoomická aktivita je ekoomická aktivita. Ať už je deklarovaá či ikoli, zvyšuje lidem příjmy. Peíze vydělaé v šedé ekoomice jsou často okamžitě utracey v oficiálí ekoomice, píší Scheider s Williamsem (str ). Když čteář pohléde do celosvětových statistik o šedé ekoomice, pochopí váhu tohoto citátu. Odstrait šedou ekoomiku v ěkterých rozvojových zemích světa by zamealo zičit třeba i třetiu celkové ekoomické aktivity v zemi a doslova echat část populace o hladu. Pokoušet se šedou ekoomiku vymýtit represemi, apř. zvýšeými kotrolami a tresty, eí správé. Autoři tuto možost odmítají jako zřejmě ejhorší ze všech. Třetí preferovaou možostí je vtáhout šedou ekoomiku do oficiálí, deklarovaé sféry. Jiými slovy, zatraktivit dodržováí předpisů a zákoů. Základím krokem zde NABÍZÍME musí být omezeí daňové zátěže a odvodů, zjedodušeí daňového systému a sížeí míry regulace. Systém avíc esmí být plý výjimek a privilegií, protože to pouze dodává šedé ekoomice morálí oporu: Když eplatí daě pa XY, protože si vylobboval výjimku, evím, proč bych je já měl platit. Pro ty, kdo už v šedé ekoomice jsou, pak může být pobídkou k jejímu opuštěí apř. jedorázová plošá daňová amestie. To je však pouze doplěk. Základem musí být zatraktivěí deklarovaé ekoomické aktivity. Nejefektivější cestou by mohla být výrazá redukce vládích výdajů, protože ta by vedla k ižší potřebě zatěžovat ekoomické subjekty daěmi a utit je utíkat do šedé ekoomiky. Kiha Scheidera a Williamse zřejmě pro většiu čteářů epřiese překvapivé ázory ebo vyhraěé závěry. Její hodota však leží v přesvědčivém zdokumetováí a diskusi toho, co lidé ituitivě tuší. Je avíc admíru aktuálí pro současou Českou republiku, jejíž vláda a jedu strau vymýšlí a ekoomické subjekty jedo represiví opatřeí za druhým (v posledí době apříklad elektroická evidece tržeb), která dle í mají rozsah šedé ekoomiky sížit, aby a druhou strau pokračovala v expazi regulací a zahrávala si s myšlekou ových daí. Kiha azačuje, že jdeme přesě opačým směrem, ež bychom měli. A avíc vzáší epříjemou otázku: proč děláme represiví kroky, které v Evropě téměř emají srováí, když ejsme podílem šedé ekoomiky ijak výjimečí? A pokud i tak chceme rozsah šedé ekoomiky sížit, proč se ezaměříme a skutečou podstatu problému? IVK abízí publikaci č. 15/2015 IVK v roce druhém, která shruje texty spolupracovíků Istitutu Václava Klause ve druhém roce své čiosti. Sborík pokrývá témata jako čtvrt století od pádu komuismu, Evropská uie a Evropa, ukrajiská krize, meziárodí politika, domácí politika, ekoomika, dějiy a boj proti sociálímu ižeýrství. 280 stra, 100 Kč. objedávky a: 6

7 V poloviě květa, přesě 15. květa, by se dožil sta let jede z ejvětších ekoomů druhé poloviy dvacátého století, ositel Nobelovy cey za ekoomii v roce 1970, Paul Athoy Samuelso. Zemřel v prosici 2009, kdy mu bylo úctyhodých 94 let. Studoval ejdříve v Chicagu, pak a Harvardu, ale zbývajících více ež šedesát let svého profesioálího života strávil a MIT. Brilatí sytetizátor Když jsem měl v létě 1989 v americké Cambridge (což je více méě předměstí Bostou) setkáí s vedeím katedry ekoomie a MIT a šel jsem v jeho epřítomosti kolem dveří jeho kaceláře, skoro jsem ai edýchal. Říkám to jako ěkdo, kdo ve všech rozhodujících sporech ekoomie tohoto půlstoletí stál ikoli a Samuelsoově straě (a vždy byl a straě Hayeka, Friedmaa, Buchaaa), ale jako ěkdo, kdo bral rozum v době, která byla v souladu s ázvem jedé tehdejší zámé ekoomické kihy azýváa The Age of Samuelso. Byla to současě zlatá éra, e-li vyvrcholeí keyesiáství. Když jsem byl po pádu komuismu při svých ávštěvách v Americe i západí Evropě opakovaě tázá, kde jsem přišel ke svým výrazě protržím postojům a kde jsem se aučil moderí emarxistickou ekoomii, odpovídal jsem: u Samuelsoa. Moc tomu erozuměli. Tehdy už Samuelso ebyl v módě (zejméa mezi lidmi mého typu, tedy mezi lidmi, kteří me a růzé akce do USA zvali). Čekali ode me úplě jiá jméa. A já jim musel vysvětlovat, že po marxistické politické ekoomii (což bylo to jedié, s čím jsem se a pražské VŠE v letech mohl setkat) jsem se ejdříve musel učit maistreamovou moderí ekoomii, abych se s í později mohl rozejít a začít ji kritizovat. Jsem přesvědče, že tato odbočka byla absolutě ezbytá. Samuselso byl od čtyřicátých do osmdesátých let miulého století ejvýrazějším představitelem ekoomického maistreamu, což je álepka, ale i oceěí, které mu ikdo rozumě uvažující emůže vzít. Byl, je a bude ejvýzamějším představitelem tzv. eoklasické sytézy, což je spojeí eoklasické mikroekoomie a Keyesovy makroekoomie. Opakuji, že jsem se obojí jak stadardí mikroekoomii, tak makroekoomii musel ěkde aučit. A já se učil u Samuelsoa. Samuelsoových edožitých sto let Václav Klaus Měl bych také připomeout, že jsem o Samuelsoovi takto vzpomíkově už psal. Prvě v roce 1991, když vyšlo v akladatelství Svoboda české vydáí Samuelsoovy učebice, a já jsem byl požádá, abych k této učebici apsal předmluvu. Podruhé to byl čláek k jeho úmrtí v roce V předmluvě jsem uvedl i tyto věty: Ekoomie je vědí disciplíou a jako každá věda je budováa kumulativím způsobem. I když se můžeme moha ezastupitelým věcem aučit při studiu ději ekoomických teorií, daleko více se aučíme z posledí učebice. Ekoomie čekala a svého ového sytetizátora. Samuelsoovu učebici studovali studeti, studovali ji i hotoví ekoomové a kolegové v profesorském sboru, protože zařazeí myšleky, pojmu, aalytického ástroje do učebice (či jejich vyřazeí) zamealo výzamé sděleí všem příslušíkům této vědí disciplíy. Věřím, že se studium této učebice stae východiskem reesace ekoomie u ás, že bude zameat výzamé zvedutí laťky pro každého, kdo se chce pustit do diskuse ekoomické problematiky a hospodářské politiky, že bude elimiovat lidovou tvořivost v této velmi seriózí vědí disciplíě a že bude zúže prostor pro aše ekoomické origialisty, protože čím více toho ekoomové vědí a umějí, tím méě sporů mezi imi existuje. K těmto větám se přihlašuji i po 25 letech. NEWSLETTER květe /2015 Velký teoretik Užitečé je rozdělit úvahu o příspěvku Samuelsoa k ekoomii (a sad i ekoomice) a čtyři části: Samuelso jako velký teoretik ekoomie; Samuelso jako autor slavé učebice; Samuelso jako spolutvůrce americké hospodářské politiky; Samuelso jako ekoomický kometátor. ad a) Samuelso byl po většiu svého života teoretikem, a to velmi čistým teoretikem, jedím z ejvýzamějších představitelů matematické ekoomie (měl celou řadu textů i v matematických časopisech). Věoval se teorii všeobecé rovováhy, ekoomii blahobytu, aalýze veřejých statků, teorii meziárodího obchodu, teorii chováí spotřebitele, teorii akcelerátoru a multiplikátoru a řadě dalších oborů ekoomie. Šíře jeho záběru je obdivuhodá, des v podstatě edostižá. Jeho kiha Foudatios of Ecoomic Aalysis (z roku 1947, která je vlastě jeho dizertací a Harvardu) byla aprostým průlomem a stala se biblí ekoomických teoretiků. I jeho obelovská předáška je důkazem jeho jasého postoje. Její ázev Pricipy maxima v aalytické ekoomii (česky v Oslava ekoomie, Předášky laureátů Nobelovy cey za ekoomii, Praha, Akademia, 1994) azačuje způsob Samuelsoova uvažováí. Jak říká v úvodích odstavcích, Samoté základy ašeho předmětu se týkají maximalizace (str. 85), což pro ekoomy tehdy, a pro eekoomy epochybě i des, samozřejmostí eí. Je to ale obecý základ lidského jedáí aplikovatelý v ekoomii jak v případě chováí spotřebitele, tak firmy. (Současě však v této své předášce a příkladu iterakce akcelerátoru a multiplikátoru argumetoval, že e všechy ekoomické problémy mají vztah k pricipu maxima.) V každém případě Samuelso více ež kdokoli jiý přispěl ke zvýšeí aalytické a metodologické úrově ekoomické vědy. Byl, je a bude ejvýzamějším představitelem tzv. eoklasické sytézy, což je spojeí eoklasické mikroekoomie a Keyesovy makroekoomie. ad b) Prof. Samuelso je autorem epochybě ejslavější učebice, podle které se učily celé geerace ekoomů a celém světě. Jeho Ecoomics: A Itroductory Aalysis dosáhla celkem 19 výrazě přepracovávaých vydáí, ěkolik posledích už vziklo ve spolupráci s jeho žákem prof. Nordhausem. Prví vydáí je z roku Já jsem se učil ekoomii v poloviě 60. let z vydáí sedmého. Samozřejmě dálkově, tedy v komuistickém Českoslovesku, když už to aštěstí zejméa v Šikově Ekoomickém ústavu ČSAV začalo být možé. Učebice (v překladu Luďka Urbaa a Rity Klímové, tehdy Budíové) byla vydáa a ěkolik pokračováí jako iterí publikace ústavu a sami jsme si o jedotlivých kapitolách dělali vlastí výuku, abychom ji sami sobě vysvětlovali bez jakýchkoli učitelů. Žádí ebyli. Měli jsme pocit, že objevujeme svět. V roce 1969 to už jsem byl dávo za Samuelsoovou učebicí jsem trávil semestr a Corellské uiverzitě a byl jsem kosterová odpovědí jedoho profesora (českého původu) a mou otázku, jak se při své úzké specializaci udržuje a úrovi posledích oviek ekoomie. Řekl mi, že studuje každé ové vydáí Samuelsoovy učebice, kde jsou v appedixech vždy azačey oviky. Přizám se, že se mi to zdálo málo, ale o roli této učebice to vypovídá. V poloviě 80. let vzikla mezi mladými aspiraty Ekoomického ústavu ČSAV podobá iiciativa chtěli se také učit podle Samuelsoa. I tehdy už to začíalo být možé. Požádali me, abych výuku prováděl. Jestli se emýlím, bylo to podle 12. vydáí učebice (už s Nordhausem) a mezi studety byla řada později zámých s 7

8 osobostí ekoomické teorie a praxe prvích polistopadových let. (Něco podobého jsem potom opakoval v Bratislavě.) Samuelsoova učebice se stala modelem svým stylem výkladu, grafy, matematikou pro všechy ásledující učebice ekoomie. Dala mi základ jak mikroekoomie, tak makroekoomie. Také se vyvíjela od avýsost keyesiáské v prvích letech přes zesíleý důraz a eoklasickou sytézu (spojeí stadardí eoklasické mikro s keyesiáskou makro) až k pozdějšímu eokeyesiáství. Samuelsoa dlouho proásledovalo jeho v této učebici opakovaě publikovaé porováváí růstu HDP v USA a SSSR a zejméa jeho výrok z roku 1989, že v rozporu s ázory moha skeptiků je sovětská ekoomika důkazem, že systém pláovaé direktiví ekoomiky může fugovat a dokoce prosperovat. Nepochybě v tom hrály emalou roli jeho kritické ázory a fugováí trží ekoomiky, spojeé s jeho celoživotí vírou v keyesiáství, ale i jeho vzdáleost od reálého života. ad c) Samuelso výrazě ovlivil americkou (a epochybě eje americkou) hospodářskou politiku jak epřímo protože každý studoval jeho učebici tak přímo jako poradce růzých amerických vládích istitucí. Začal už v průběhu druhé světové války (kdy se v USA zmrazily cey a mzdy, a proto se muselo pláovat ), radil kogresu, miisterstvu fiací i cetrálí bace (FEDu), ale ejzámější je jeho agažmá kolem prezideta Keedyho (byl mimo jié autorem zámé Zprávy o stavu americké ekoomiky pro ově zvoleého prezideta Keedyho z leda 1961). Prosazoval v í růst státích výdajů všeho druhu. Byl prostě stadardím americkým liberálem a demokratem. Agažová byl i u prezideta Johsoa. U republikáských prezidetů už jeho hvězda pohasla. ad d) Samuelso uspěl i jako ekoomický kometátor, i když v tom jeho ejvět- ší síla ebyla. Nicméě, jeho pravidelý kometář v týdeíku Newsweek v letech , ve kterém se střídal s Miltoem Friedmaem, byl velmi slavý a sažili jsme se ho číst i my (což bylo za komuismu těžké, ale e emožé). Kiha těchto jeho kometářů, kterou letos v ledu připoměl Robert Skidelsky (i u ás v Ekoomu, č. 6, 2015), vyšla prvě v roce 1973 pod ázvem The Samuelso Sampler. Za přečteí stojí i des. Samuelso hrál v těchto kometářích keyesiáskou kartu, Friedma moetaristickou. Byla to pro ás každotýdeí učebice! V roce 1970 Samuelso v jedom z těchto kometářů apsal, že eí důležité, je-li státí rozpočet vyrovaý či ikoli, eboť deficit rozpočtu pro dobrou věc je správý. To jsem obracel oči v sloup už tekrát. Stejě tak jsem ikdy emohl souhlasit s jeho ávrhy a regulaci ce a mezd (tzv. icome policy), která se podle ěho měla stát trvalým doplňkem měové a fiskálí politiky. O věřil v ákladovou iflaci (zámý čláek se Solowem) a edával ji bezprostředě do souvislosti s možstvím peěz v oběhu. Pro me je právě Samuelso, teto veliká teoretické ekoomice, ázorou ukázkou toho, jak odlišá je teorie od hospodářské politiky, jak je možé být hvězdou v tom prvím a přesto echápat to druhé. Samuelsoovi žáci (a později kolegové) Stiglitz a Krugma, také ositelé Nobelovy cey za ekoomii, jsou toho dalším příkladem. V každém případě bychom měli využít tohoto stoletého výročí jeho arozeí eje k připomeutí, ale i ke studiu jedoho z ejvětších ekoomů 20. století, který ovlivil ás všechy. V prosici 2009 jsem apsal ekrolog Zemřel posledí veliká ekoomie 20. století (Euro, ) a byla v ěm i tato věta: Samuelso byl ispirová fyzikou a i jeho zalosti matematiky byly a takové úrovi, že běžě publikoval v čistě matematických časopisech. Tím do začé míry,imuizoval teoretickou ekoomii od laiků a výrazě zvýšil laťku pro vstup do oboru. Laik už teoretickou ekoomii od ástupu Samuelsoa číst emůže, stejě jako já emohu číst teoretickou fyziku. Já si to uvědomuji a chovám se vůči tomu pokorě, moho lidí však podobou pokoru vůči ekoomii emá. Ač ekeyesiáci, měli bychom si prof. Samuelsoa i za to velmi vážit. Předplaté a rok 2015 Politická ekoomie č. 3/2015 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého je 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. predplate@istitutvk.cz NABÍZÍME Istitut Václava Klause abízí kihu Václava Klause The Never-Edig Struggle for Free Society (2014), která shruje aglické projevy, eseje a čláky bývalého prezideta od roku 2012 do současosti. Prví kapitola se zabývá svobodou a demokracií. Druhá část aalyzuje Evropskou uii bez iluzí. Třetí kapitola zkoumá ekoomickou trasformaci. Čtvrtá kapitola diskutuje globálí oteplováí. Pátá kapitola abízí úvahy o současém světě. Uikátí kiha, která vychází v tištěé i elektroické verzi. 288 stra, 200 Kč. objedávky a: 8