THE LIBRARY THE UNIVERSITY OF BRITISH COLUMBIA

Transkript

1

2 THE LIBRARY THE UNIVERSITY OF BRITISH COLUMBIA

3

4 Digitized by the Internet Archive in 2010 with funding from University of British Columbia Library

5

6

7 ROZPRAVY ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. RONÍK X. TÍDA I. ÍSLO 2. HYXO\'0 DUSESLOVi. PRISPÍiVEK K HISTORII POÁTK PSYCHOLOGIE CESKÉ. NAPSAL FRANTIŠEK ADA. PEDLO/ K N O f) N K 14. B ft E Z N A 1902.) V prazp:..nákladem ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ

8 TISKEM AI.OISA VVIFSNER.V KNIHTISKAE ESKÉ AKADEMIE CÍSaE I-RaNTIŠKA JOSEFa PRO VDY, SLOVESNOST A UMnÍ.

9 : OBSAH ANALYTICKÝ. Pedmluva V /. Historie spisu: 1 33 Životopis Hynv: str. 1. Tieftrunk o knize Hynov: 2. Safaíkovo dobré zdání: 3. Jednání ve Sboru: dopis Jungmannv: 5. Rozhodnutí Sboru o zaslané pedmluv Hynov: dopis Jungmannv: 6. Píina nevytištní pedmluvy: 10. Výtky dra ejky: 11. Zmny Hynovy: 15. Menší zmny: 22. Honorá a dopisy Jungmannovy o tom : 25. Palackého návrh na soustavnjší pstování kritiky v asopisu Musejním: 26. Vrátkova kritika knihy Hynovy ; 28. uprova recense Hynova Dušesloví: Povšechné její ocenní: 31. //. Prameny dila Hynova Prameny uprovi známé: 34. Prameny úvodu Hynova spisu: 35. Rozbor I. dílu : 40. Rozbor , nauky to o poitcích smyslových a pedstavách: 41. G. E Schulzeho filosofie a»psychická Anthropologie* : 42. Rozbor : 45. Nástin logiky ( ) a jeho pramen, Krug: Rozbor kapitoly o citu: 51. Rozbor kapitoly o snaživosti: 52. ást druhá o innostech duše nadsmyslných a její originály: 54. Dílu II. Hynova Dušesloví úvod: 57. Burdach jako pramen Hynv: Rozbor 1. kapitoly»soustava nervová* : 60. Druhá kapitola pracována opt podlé Burdacha: 61 Rozbor 3. kapitoly»o spánku*: 62 Jak. Bed. Fries: 63. Rozbor 4. kapitoly»o neduzích duševních*: Poslední kapitoly díla Hynova: 67. Hynovo dílo kontaminováno: 69. Smr filosofický auktor, kterých Hyna užíval: 69. Lichtenfels: 70. Celkový ráz Jacobiovský Dušesloví Hynova: 72. Speciální otázky: Užíval Hyna díla i pednášek Lichtenfclsových.^: 73. Které vydání Schulzovy Anthropologie uinil si Hyna základem.-: 74. Kaí)itola o ei erpána z 1. vydání Schulzova: 75. ///. /?ozior vécný : Jest Dušesloví Hynovo empirické.^: 78 Rozdíl v pojímání psychologie mezi Hynou a Lichtenfelsem : 79. Vdomí podle výkladu Hynova: Rozvržení díla Hynova: 81. Klassifikace inností duševních: 82. Theorie mohutností duševních: 83. Pomr mohutností a inností psychických: Klassifikace jev psychických Lichtenfelsova a Hynova: 84. Rozdlení pedstavivosti: 86. Hynv

10 IV nákres aesthesiologie: 87. Associace a reprodukce pedstav: 90. Druhy»obnovlivosti«: 92. Um, rozum: 94. Nástin logiky: 94. Klassifikace vd podle Hyny: 95. Theorie citu: 95. Speciální ást o citech: 97. Hynovo pojímání snaživosti: 97. Pomr lovka ke zvíeti podle Hyny: 98. Nadsmyslno a innosti O pudech: 97. duševní nadsmyslné: 101. Svoboda lovka: 103. Náruživosti: 105. Citlivost nadsmyslná: Vášn: 107. Díl druhý Hynova Dušesloví a jeho rozvrh: 108. Soustava nervová: 109. Psychologie vku rozliného: 109. Spánek, snní a somnambulismus: 109. Neduhy duševní tak e.: 110. O letorách : 110. e a písmo: 110. Psychologie individuální u Hyny: 111. IV. Terminologická stránka spisu: Sloh Hynova spisu: 112. Nesnáze ocenní terminologie Hynovy: 112. Kolísání Hynovo v terminech: 113. Výrazy odborné nov utvoené: 114. Hodnota Hynovy tvorby termin: 116. V. Závér: Pomr díla Hynova k pedchdcm u nás: 117. Pekážky vzniku a rozvoje filosofické literatury eské v nové dob : 117. Povaha poátk filosofické produkce literární u nás: 119. Ant. Marek: 120. Originálnjší práce filosofické ped Hynovým Dušeslovím vyšlé: Amerling : 121. Klácel : 121. Palacký: 122. Purkyn:122. Zahradník: 122. Nástin poátk psychologie eské až do Hyny: Nejedlý, Tomsa atd.: 123. Palacký: 125. První nástin psychologie u nás: 125. Dušesloví Campeho: 126. Ant. Jungmann: 127. Zahradníkovo Dušesloví: 127. Purkyn o prostorozoru : 127. Klácelovy lánky psychologické: 129. Pomrná hodnota spisu Hynova: 130.: Obsah m Ukazatel jmen a vcí 133

11 PEDMLUVA. Budiž mi dovoleno povdt nkolik slov o podntu, rázu a úelu studie, kterou tuto pedkládám. Nemže býti pochybno, že, má-li dnes kdo napsati tebas jen nástin historie filosofie eské, úlohu svou mže splniti jen nedokonale, a to pedevším pro veliký nedostatek dkladných speciálních prací, které by byly vnovány jednotlivým, pracovníkm našim na poli filosofie. Dokavad však tyto nutné pedbžné studie nebudou vykonány, bude stále nebezpeenství, že historik filosofie naší pestane na nkterých povšechných charakteristikách o dílech filosof našich, charakteristikách, které již pro obecnost svou málokdy vystihují vc správn, anebo aspo dosti úpln a zeteln. Ze pak nákres vývoje filosofie u nás, takto založený, stží mže odpovídati skutenosti, jest patrno. Není tu jiné pomoci, le nejprve monograficky probrati aspo hlavní pracovníky filosofické od poátk filosofie až po naši dobu, aby pak historikovi bylo možno na podklad takovýchto studií nastíniti správný a jasný obraz vývoje, jakým se filosofie rozvíjela od prvních poátk až po dny nejnovjší. Rád bych k tomuto cíli pispl podrobnou studií o Hynov >Dušesloví zkušebném*. Neobávám se výtky, že dílo jeho samo o sob nemá té ceny, aby bylo zasluhovalo rozboru dkladného. Jednak zajisté již to samo sebou padá na váhu, že spis Hynv jest pi-vní eské soustavné konipendiuin psychologie vbec, a mimo to»fata libelli* jsou tak spletitá a zajímavá, že bylo vru nutno jedenkrát pesn a podrobn je vylíiti. Touto stránkou, tuším, pojednání naše mže zajímati nejen filosofy, ale také literární historiky naše. Jak se samo sebou rozumí, nepestal jsem snad na historicko-literární stránce díla, nýbrž hlavní pozornost vnoval jsem obsahu jeho s hlediska filosofického. Tu bylo nutno nejprve s hlediska dynamického, jak jest termin Comtev, probrati otázku pramen, jimiž Hyna pi práci své se ídil ; podailo se mi k otázce té dáti odpov co nejúplnjší. Po druhé však»s hlediska statického* bylo oceniti jádro, obsah psychologický díla sama. Že jsem pi tomto druhém rozboru jeho leckde vykroil z úzkého rámce thematu vlastního a naznail, pokud mi ovšem spis k tomu poskytl

12 VI píležitosti, jak se na nkteré otázky psychologické sám dívám, nebude snad mi vykládáno ve zlé. Na omluvu asi postaí: Nevím, zdali bych brzy nalezl píležitost o nkterých tch vcech povdti své mínní jinde, a pak kdekoli zde jsem to uinil, uinil jsem tak, co nejstrunji, abych z pedmtu daleko nevybooval. Posléze bylo teba ukázati, jaké místo písluší Hynovu spisu ve vývoji eské filosofie, ukázati k pomru jeho k dílm pedchdc na poli filosofie u nás a k ovzduší, za nhož dílo vzniklo. Tento moment naznaen jest již v titulu pojednání našeho pídavkem, že jde o píspvek k historii poátk psychologie eské. Filosofický rozbor pramen a obsahu spisu poskytuje zajisté pevný základ k správnému absolutiiímu odhadu hodnoty díla ; má-li však i relativní hodnota jeho vysvitnouti, jest teba, jak eeno, vytknouti místo jeho v rozvoji filosofie eské, jest nutno míti na pamti, jaké byly u nás dívjší práce a pokusy v oboru psychologie, a zdali (i pokud) kniha Hynova jest proti nim pokrokem. Proto podán (v posledním odstavci) nártek vývoje filosofie a speciáln psychologie eské od její novodobých poátk až po r. 1844, kdy vyšlo dílo Hynovo. Nártek ten obsahuje v leckterých vcech odchylky od dosavadních nástin historie filosofie u nás pes to, že mnohou podrobnost jsem tu za píinou strunosti vynechal a dovolil si i nkteré vci prost, jaksi dogmaticky pednésti (na p. poznámky o originálech spis). Zdvodnní takovýchto výrok úmysln jsem tu potlail, aby hlavní cíl této kapitoly závrené se neztrácel v rozmanitých jednotlivostech. Nicmén tenái jest dosti zeteln naznaena cesta, jak by se o pravdivosti i podobných výrok mohl pesvditi. Na konec konám milou povinnost, vzdávaje srdené díky p. prof. dru Otak. Hostinskému, jenž nejedním cenným pokynem pispl k zdokonalení této studie. V Praze v únoru 1902.

13 1. Historie spisu. Bývá i pro pochopení díla sama, nerci-li z jiných píin, radno seznámiti se nejprve se životem auktorovým, pedeslati jeho biografii. Avšak u Hyny to, co o život jeho nám známo, velmi málo pispje k úelu našemu, proniknouti jeho dílo. Co se dovídáme ze životopisných rt^) o nm, jsou jen vnjší celkem vci, jež strun takto lze shrnouti: Karel Ferdinand Hyna narodil se 2. srpna 1802 ve Lhot Kácovské (u Kácova, okr. Vlašim). Studoval v Benešov a Praze, r byl vysvcen na knze a psobil jako kooperator ve Zben, Nezabudicích a Nížboru. V Nížboru (u Nové Huti) stal se zámeckým kaplanem kníž. Fiirstenberga, r správcem fary a posléze vikáem okresu Kivoklátského. Jako viká ml na starosti také inspekci škol obecných svého vikariátu a v této funkci sepsal uebnice: >Uvedení k poítání na triviálních školách* (1835),»Malý katechismus< Í1835, 2. vyd. 1842) a» Katechismus pro lid i odrostlou a dosplejší školní mládež* (1839). Vikáem zstal do r. 1870, kdy pro churavost svého úadu se vzdal. Po smrti Prokopa Hoice, r. 1872, jmenován byl kapitulním dkanem v Staré Boleslavi. Pro šlechetnou povahu vážen byl a oblíben u svých spoluoban, a ani vyznamenání od pedstavených se mu nenedostávalo ; tak stal se estným radou kníž. arcibiskupské konsistoe, jmenován byl rytíem ádu Františka Josefa atd. Dožil se velikého vku; zemel 3. dubna 1881 sešlostí vkem. R vydal v >I\lalé Encyklopaedii* dílo, o kterém nám jest jednati,»dušesloví zkušebné*. Vydání této knihy nešlo hladce, nýbrž narazilo na rozmanité, nepedvídané pekážky, jichž vylíení nás pivede již blíže k rázu a povaze spisu sama. '; Jungmann, Historie literatury eské (2. vyd. str. 569) la podle jeho dat:^ V. Zelený v Osvéte 1881, str Anonymus v Urbánkové Vstníku bibliografickém II., 1881, str. 115.; lánek v Riegrové Slovníku Nauném (III., str. 1007) a (:;//(; '.' Slovníku Nauném (XI., str n.). Podobn i píslušný odstavec pojednání dra. A. Krecara (Progr. Slánského c. k. gymnasia za škol. r str. 5.) F. Cáda: Hynovo Duíeslovi.

14 2 Dosavadní zprávy o díle Hynov. Dosavad nejúplnjší vylíení osud knihy Hynovy bylo podáno K. Tieftrunkem/) jenž použiv protokol Sboru» Matice Ceské«, nartl obrázek toho, jak»pochodil«sbor vydáním spisu onoho. Nemohu nyní, kdy probral jsem všecky dostupné zprávy a pedevším dílo Hynovo samo, le i toto vylíení Tieftrunkovo prohlásiti za nepesné a neúplné a pro naše úely za nedostatené. Tím neiním výtku spisu Tieftrunkovu (^nebo úel jeho byl jiný, podati totiž pehledné djiny Matice eské), nýbrž chci jen konstatovati, že pro monografické vylíení osud Hynova díla a pro rozbor jeho co do pramen z vylíení Tieftrunkova málo bychom mohli erpati. Tieftrunk zaznamenal o Hynov spise toto:»týž úkol (jako Markv spis) mlo vykonati Ferd. Hyny Dušeslovi zkušebné i psychologie. Ale se spisem tím Matice mén dobe než s Mar kovým pochodila. Jeden recensent rukopisu vytknul mnohé chyby, mezi nimi také tu, že spisovatel neuvedl ani žádných pramen, z nichž erpal. Ale podivným zpsobem kniha byla vytištna, aniž spisovatelem potebné opravy uinny byly. Také Hyna sám potom navrhoval jisté zmny; z té píiny daly se nkteré listy znova tisknouti, které zakladatelm spolu se Základní filosofií Markovou vydávány býti mly, protože kniha sama již mnohým do rukou se dostala. Pes to však Hynv spis oste kritisován v asopise Musejním ; vytýkáno mu mimo jiné také to, že byl uveden jako práce pvodní, kdežto prý jest chatrná kompilace z rozliných spis cizích. Jungmann chtje vc mírným zpsobem ukoniti, doložil pod onu kritiku nkolik slov na omluvu: Sbor Musejní že pijal a vydal knihu Hynovu, teba ne ve všem dokonalou, ale vždy užitenou, zvlášt proto, že posud nic lepšího v eštin nebylo; ale na dkaz své nestrannosti že i tuto písnou úvahu o ní pijímá a vydává. Ke konci že spisovateli o vychování mládeže a o eský jazyk dobe zasloužilému sluší to svdectví dáti,»že on v pravd pedmluvu napsal a v ní všecky od recensenta vytené i mnohé jiné prameny udal; ale že pedmluva ta tiskem nevyšla, ponvadž vydava- ') Djiny Matice eské. Z uložení užšího Sboru Musejního pro e a literaturu eskou. Spis Musejních ís. XXIV. V Praze 1881, str. 94 n. - Jiné, vtšinou struné zmínky o Hynov knize jsou tyto: Prof. J. Durdik: Ober die Verbreitung der herbartischen Philosophie in Bohmen (Zeitschrifc fur exakte Philosophie 18S3, str. 324); dr. Gustav Zál)a ve známém díle Grundriss d. Geschichte d. Philosophie od Ubervega-Heinzeho, 9. vyd. Berl str. 570 (mimo to i v ruském peklade Kolubovského staršího vydání téže historie filosofie); týž v Ottov Slovníku Nauném VI., str. 327 (a XI., str n.i, zvlášt pak v Památníku eské Akademie na oslavu SO.letého panovnického jubilea cis. a krále Františka Josefa I. (v Praze 1898, oddlení»filosofie< str. 7,); I\. Falckcnberg: Djiny novovké filosofie, pelož. Dr. Fr. X. Procházka (V Praze 1899 str. 748). Nejobšírnji dosud o Hynov dile psal dr. Fr. upr v kritice své, o níž dále více bude promluveno (uveejnné v asopise es. Musea, XX., 1846, str. 516 nn. a 627 nn.) a pak prof. dr. ^. A'/-tvfl/- v pojednání: eská literatura psychologická (Program c. k. vyš. gymnasia ve Slaném 1892/3 zvi. str. 5 8.); uprovo však líení omezeno jest rámcem recense, Krecar pak ani osudy ani prameny atd. díla se neobirá.

15 «: : Šafaíkovo doporuení spisu. 3 tlm (totiž Matici) pozdji o nkolik dní dodána byla, kdežto zatím z náhodného nedorozumní kniha se prodávala a na mnohé strany rozeslána byla. Tieftrunk výslovn dovolává se pro své sdlení o recensování knihy Hynovy ped vydáním její protokol Matiných. V pravd vc se mla ponkud jinak. Ze mohu vylíiti vc co možná úpln a pesn podle zápis pvodních, dkuji si. Sboru Musejnímu, jenž žádosti mé, aby mi pístupny byly uinny protokoly Matice, ochotn vyhovl. Rovnž tak vzdávám srdené díky zejména bibliotékái p. A. Páterovi, jenž s nevšední ochotou pomohl mi shledati nejen denník Sboru Matiného z let tyicátých a padesátých, ale i koncepty úedních dopis Jungmannových, jakož i n- které posudky, knihy Hynovy se týkající. Bohužel pes veškeré hledání nepodailo se mi najíti nkteré a to dležité dokumenty: posudek Jungmannv o knize Hynov. recensi Dr. ejky, kterou chystal do asopisn Ces. Musea a kterou peetl v sedni Sboru dne 1. záí 1844, stížnost Hynovu na korrekturu jeho díla a rukopis Hynovy pedmluvy. Snad n- které z tch listin nalézaly se v pozstalosti Jungmannov, ale dopíditi jsem se jich nemohl. Ostatn za první dva dokumenty máme jakousi náhradu v záznamech protokollárních ze dne 1. dubna a 1. záí Zato však pro naši otázku tžká je ztráta pedmluvy Hynovy knihy; nebo byla by osvtlila záhadný jeden bod v celém jednání Hynov, o tom ani nemluvíc, že by mn byla usnadnila valnou mrou hledání pramen díla Hynova. tedy Postup jednání než došlo k tisku knihy naší a i pozdji po nm by] tento Na poátku roku 1844 zadal Hyna rukopis svého»dušesloví*, jež tehda oznaeno bylo jako ^ Empirická psychologie'-, prostednictvím Šafaíkovým, Sboru Musejnímu se žádostí, aby byl vydán v»malé Encyklopaedii*. Šafaík pedložil rukopis ihned censue a dostav tu záhy povolení k tisku, pedložil jej 20. února 1844 ve schzi Sboru za»pedscdní< dozorce Sboru ryt. Jana z Neubcrga a za pítomnosti Lva hrab. Thuna, Palackého, Presla, Hanky, Dr. J. PVye, Dr. Staka a J. Jungmanna ') i doporuil jej k vydání tímto dcjbrým zdáním ^j Slawný Sbore Musejní! Podepsaný, jemuž spis: Empirická psychologie, od pana spisowatele Karla Ferdinanda Hyny, zámeckého kaplana w Nižboru, pro Malou Encyklo[)acdii nauk dodán byl, nemešká pedložiti dotený spis, a sice již censurowaný a powolený, Slawnému Sboru s tou žádostí a prosbau, aby, a budeli jinak za hodný uznán, nákladem Matice eské na svvtlo wydán byl. Bohatství, nerci-li auplnost pedmtw w tomto díle obsažených, soustawné '; Protokol Matice ze dne uvedeného str. 63. 'j Otiskuji je dle originální listiny.

16 4 Usnesení Sboru. a pi tom pedce snadné a srozumitedlné o nich pojednáwání, sloh istý, plynný a spráwný, názwoslowí z wtší ástky welmi podailé a mnohé jiné chwalitebné wlastnosti dodáwají spisu tomuto nemalé ceny i slibují, že bude užiteným; proež jest podepsaného osobní zdání, že toho, aby do Malé Encyklopaedie nauk pijat a nákladem Matice eské na svtlo wydán byl, aupln zasluhuje. W Praze dne 19 Února Pawel Jos. Šafaík. Vyslechnuv toto doporuení. Sbor rozhodl, aby k posouzení byl dán tehda práv zvolenému jednateli Sboru, Jos. Jungmannovi,»s tím, aby kde potebí, terminologii s p. Markowau w swornost uwedl.«^) Již 1. dubna téhož roku mohl Jungmann pak ohlásiti ve Sboru, že»dušesloví p. Karla Hyny, jak o sob výborné, tak s pán Markovou terminologií srovnalé jest««^) a Sbor uzavel dáti je tedy tisknouti v 1500 exempláích. Korrektura svena, jako pi jiných dílech, i tu professoru Josefu Chmeloví, ale honorá nestanoven hned, nýbrž mlo se o nm jednati až po vytištní díla. O tom, že dílo se hodí do >Malé Encyklopaedie*, podal nejspíše Šafaík^) již ped onou schzí zprávu auktorovi. Spis tištn byl v c. k. dvorní knihtiskárn synv Boh. Haase zárove s Markovou Filosofií základní, Wýborem z literatury a Preslovým Wšeobecným rostlinopisem i mohl Jungmann oznámiti v sedni Sboru 3. srpna,*) že Dušesloví» zcela až na pedmluvu dohotoveno* Nejspíše asi za risku anebo práv v tomto sedni vyslovil nkterý z len»sboru«(dr.cejka.? ^} ') Protok. Matice uv. m. sir. 63. *) Protok. Matice z 1./ str. 67. ^) V protokole uv. praví se obecn:»pánu Hynowi již dáno náwští, že kniha pijata*, a nepraví se oa koho. U Jungmanna však nenalezl jsem nijaký koncept podobného dopisu, i soudím z toho, že asi redaktor Malé Encyklopaedie. Šafaík, zvdv souhlasný soud Jungmannv, neotálel sdliti jej auktorovi spisu. *) Srv. protok. z uved. dne str. 81. ') Tieftrunk (na uv. m. str. 95.) praví, jak uvedeno svrchu, že ojeden recoiseiit rukopisu vytknul mnohé chyby, mezi nimi také tu, že spisovatel neuvedl ani žádných pramen, z nichž erpal.* Zdá se mi, že tu Tieftrunk bu ml njaký dokument, dnes více nepístupný, anebo a to skoro jest pravdpodobnjší že tu nepesn povdl o celé vci. Recensentem rukopisu jmenován byl Jungmann, mimo nj podal dobré zdání, jak uvedeno svrchu, Šafaík. V Šafaíkov dobrém zdání není nijaká taková výtka a také v Jungmannov a lituji, že práv toto dobré zdání jsem nemohl dostati k nahlédnutí asi sotva taková výtka byla, ponvadž by jinak aspo kratiká zmínka o tom byla také v protokole ze dne 1 dubna Nejspíše však to byl nkterý ze len Sboru, jenž dostal do ruky bu rukopis anebo vývsní archy a ta ponkud v nich, snad vypozoroval, že tu jest asi pejímáno odjinud i pál si, aby auktor v pedmluv vyetl prameny své. I dohaduji se, že to byl dr. ejka, protože, jak dále bude vyloženo, ejka to byl, který ukázal na hrubé nedopatení v knize Hynové, uinné zbžným užíváním pramene njakého; ale ejka nebyl»recensentem vukopisu* Hvnova sjíisu. Ovšem ve schzi dne 3. srpna 1844 Dr. ejka nebyl, :ile to

17 Vyjednávání o pedmluvu k Dušesloví. 5 pání, ab\' byla pidána ke spisu pedmluva, ve které uvedeny býti mly spisy, jichž Hyna pi spisování díla svého použil. Sbor tolik jest dle protokolního zápisu jisto usnesl se,»aby se pokalo s vydáním, až by pedmluva napsána byla< a Jungmann jako jednatel nemeškal a napsal Hynovi o usnesení Sboru následující lise, jejž tuto (jako všecky následující dopisyj ve vrném pepise podávám, pipojuje v poznámkách všecka slova, která v konceptu jsou petržena anebo opravena njak. ^) List onen zní: Welectihodný,^) wysoce wážený Pane!') Sbor musejní pro wdecké wzdlání literatury a jazyka eského, jehož péí sepsané od VVašnosti Dušeslowi již celé tištno jest, projevvil žádost, aby se líbilo Wašnosti njakau, teba kratikau pedmluwu napsati, w níž by na prameny se ukázalo, z kterých to wýborné dílo erpáno bylo. Tuto žádost*) Wašnosti pedkládaje s prosbau, abyste co možná brzo ji naplniti a mn pedmluwu tu k dalšímu obstarání pislati ráil, zstáwám s hlubokau uctiwostí Wašnosti oddaný J. Jungm.,,,r r> ^ o ^caa Sboru doteného sekretá W Praze 4 Srpna NC ^ - ^ II Až potud vydání spisu Hynova šlo hladce, bez pekážek, akoli již zaínala kritika nalézati na díle jednak nepvodnost, jednak nkteré nemilé chyby; mimo to Hyna sám jednak si pál, aby vytištna byla dedikace jeho knížeti Fiirstenberkovi, jednak si stžoval, že korrektor mu mnil na vymezení slov»um«a» rozum* a nad to zmnu svou ani dsledn neprovedl, posléze pak zaslal nkteré nezbytné dodatené opravy. Když pak pedmluva k dílu od Hyny po delším prodlení konen byla poslána, k vytištní její nedošlo, píhoda to, která mla v záptí nemilé následky i pozdji, kdy napsal Dr. František upr svou kritiku. Na snad jest otázka, pro pedmluva ta nebyla dána do tisku, když pece výslovn si jí díve Sbor pál, jak jsine slyšeli. Vc jest dosti spletitá i bude zajisté nejlépe, když nejprve uvedeme, co protokollárn o tom zaznamenáno. Za tím úelem by domnnce naší píliš nevadilo, ponvadž mohl nékterý z pítomných za nho tlumoiti toto pání. ') Dopis tento i následující jsou vypsány z originálních konceplú Jungmannových, jež si inil jako jednatel Sboru do zvláštního sešitu, nadepsaného takto:»xviii. Dopisy jednatele pi Matici eské < 0[)isy podávám proto vrné a v poznámkách dodávám všecky korrektury, slova pctrhaná atd. [irost proto, že leckdy v nich bývá zrnko zajímavé bu v té nebo jiné píin. '*) Nad tím petržena slova:»welebný Panc!«') Petrženo za tím:»wlastene!«*') Škrtnuto:»s prosbau*

18 : H Jednání ve Sboru. dovolím si uvésti znní protokolu ze dne 1. záí 1844.^) pokud má vztah njaký k dílu Hynovu 3. Jednatel oznámil, že Hýnowo Dušeslowí dotištno, Markowé filosofie 18 aichw, Wýboru z lit. staré 16 arch. Rostlináe 35 archw tištno, Slowesnost k tisku podána. 4. P. Palacký etl posudek p. Dra. Wzato k wdomosti. Ponwadž pozdji p. Hyna též ejky, w nmž Dušeslowí z chyb ji- dležité oprawy potebný býti ukástých proti fisiologii atd. kára. zal, daly se listy nkteré znowa otisknauti, kteréž zakladatelm spolu s filosofií p. Marka wydáwány budau, ponwadž již kniha mnohým do rukau se dostala. 5. Jednatel tázal se, co spisovateli Uzaveno z strany Hýny jednati a korrektoru Dušeslowí dáti na po- s p. Bezdkau, poctu za korrekturu.' est nechati až bude wydána filosofie. za 6. Saze Dušeslowí žádal náhrady korrekturv. Dle nawržení p. Palackého promluviti o tom s faktorem díwe. Což uinno, a faktor toho nepipustil, by se mu co dalo. 7. Jednatel oznámil, že pedmluwa Ponwadž pedmluwa nic diežia dedikací od p. Hýny pozdji pišla, tého neobsahuje, a dedikací od knínež kniha wydána. žete Frstenberka podepsána nebyla, nemohlo se míti na n ohledu, tím mén, že kníže Frstenb., knihu již maje, panu prof. Koubkovi swolení k tomu nedal. Nejlepším komentáem ke zprávám tu, zvlášt sub 4. a 7, obsaženým jest obšírný dopis Jungmannv, z nhož nejen rozliné dležité podrobnosti se dovídáme, ale který i v jiných stránkách a sdleních jest neobyejn zajímavý. Koncept jeho doslova^) zní takto : Témuž p. Karlu F e r d. ý n o w i. Welebný '') wysoce wážený Pane! VVydání Wašnostiného Dušeslowí potkalo se s náhodami jak W' tak komitétu Musejnímu welicc nemilými, jemuž na tom, aby wc takowá zpráwn wyšla, nemén než samému spisowateli záleží.^) Psal jsem byl ') Matiní protokol str. 85. ^) Dle uv.»denníku«jungmannova str ') Pvodn nadepsáno bylo AVelectihodný", ale pak opraveno: Welebn}'. *) Petrženo za tímto slovem:»a ktervž slii)«.

19 . Dopis Jungmannv. W" žádost, abyste kratikau pedmluwu poslati ráili. Kniha ležela u Ház tištna, a nemla se wydati, ažby pedmluwau opatena byla. Cekáno 3 nedle.^) Najednou pinesen mi wázaný exemplá a wzkázáno, že kdosi od komitétu wydáním pispíšiti kázal pro nedokawost nkterých literatury milowník. Byl to pan FJ, kterýž náhodau nebyw pi poslední schzce o našem aumyslu "j newdl. Nkterý^) den na to dodal mi p. Bezdka pedmluwu s dedikací. Poslední nebyla od knížete pána podepsána, ta mla jíti zpt k podpisu, obojí pak^) teprwe pozdji do censury. Newdl jsem sob žádné rady, a darmo hledal nkolikrát pána Bezdku w bibliothéce, ^) jehož jsem nalézti nemohl. Tak to až posud stojí. Nedlauho na to zadal k Casop. Mus. j\i. D. ^) kritiku ostrau, kdež ástku knihy fisiologickou a chymickou nemilosrdn tíbil. Wyznám, že že mne nemálo mrzela ta jeho sta, ") ale chladn wc rozwážiw, uznal jsem, že prawda na jeho stran, toliko nešetrn pronesená. Hlawn wytýkáno, že se odstaupilo od názw w anatomii p. Stankow pijatých, a že mnohé tam -) chyby fisiologa urážející ^) ku p. popsání oka na str. 35. že ^ ) cele neprawé. ^') Nahlédl jsem do rkp. a tam to samé; ^-) zdá mi se, že ^^) chyba ta již w pekládání peksoením (sic!) nkterých ádkw a slow se wlaudila. Já zkrze p. D""- Staka to zprostedkowal, že p. D''- ^*J C uwolil se chyby a omyly jím nalezené w krátkosti sepsati, tak aby, ponwadž kniha již w rukau mnohých milowníkw jest, oprawy na zwláštním '"*) listu neb listech ^^) spolu ''') k^**) newydaným exemplám se piložily, ^^) zakladatelm pak Matice s p. Markowau ^") metafysikau do rukau "') podaly;--) tak sob každý mže listy ty co errata "-^) ku knize ') Petrženo >Zatím<.»o celé \vci«a»pítomen nebyl*. Druhý.»mela jíti*. Na stran pak pipsáno:»ta m!a jíti zas zpt k podpisu* a oznaeno jako vložka. 'I Siovvo:»\v bibliothéce* rozmazáno. ") Petrženo za tímto písmeno:»c«.»a!e chladn wc rozwážiw uznal jsem*, naež napsáno znovu. neprawdy.»se wlaudily*.»cele«, ale pak zase napsáno. Já. Zdá se mi, že jste ráili. -nalézá'»pekládajíce popis ten asi dv ádky rozliné jste<. '"i»n.tištným, tištném*.»zdarma tenám se daw*.»markowau filosofií*. "^)»naprod«. "*) Petíženo: >kládaly" >mimo to*. ^'^) Následující: "filosofii'^ petrženo. *'; se dostáwaly (vedle petrženo). '') Sotwa to, aby í»» ). ") ku ku do ( >» I.

20 8 Dopis Jungmannv. dáti piwázati nebo wlepiti. Sotwa to ujednáno,^) pišla Waš"'' stížnost mnohem dležitjší, a owšem sprawedliwá. -) Komitét mus. pihlédá hlawn k tomu, aby co jeho snažením wychází, ^) we zpráwném slohu a jazyku wycházelo,^) w systemích a domnních ueneckých nechce míti podílu. ^) Wida pak, že wdecký jazyk náš píliš germanisují, nemže než žádati, aby ^) se wíce obracel zetel spisowatel k etymologii jazyka. '^) Jisté formy myšlení jsou arci owšem lowctwu obecné a mniti se nemohou k. p.^j prostor, as, tvero kategorií atd., ale jsou mnohé wýmry a rozwrhy na etymologii slow založené a libowolné, kamž práv poísti^) mohau se slowa naše um a rozum ^^) mající jiný obsah nežli nm. %tx' )tanb a šl>ermintí, ^^) kterýmž aby odpovvídala násiln do Prokrustowa lože wtsnána býti musejí. ^^) Jelikož duše naše wždy celkem úinná jest, wšecka oddlowání mohutností jejích jsou pauze ideální, ^^j školská. Kdo z hlubiny jazyka slowanského ^^) wytoí, wymí, wyswtlí, ten národní filosof bude. Z toho^^j hledišt patip^) p. korrektor na ta dw slowie, když jim jiný ^^j ponkud okres wytknauti se osmlil, a nešastn, že toho ') Pod tím petrhnuto: ukoneno ) Následujících 11 ádk peškrtáno:»komitét mus. bez winy jest. On vznesl na mne co jednatele, abych k tomu hledl, by názwy užité s P. Markowými se srownáwaly. Již zbžný pohled ubezpeil mne, že to Wtí samým uinno; proež odewzdal jsem korrektorovvi jinak pilnému a zbhlému grammatikowi, rkp., aby [jej z strany od neologismw a jiných, našel li by jaké, nesprávností slohových pe] jej do tisku dal a pi korrekture [neologism] na zpráwnosti jazyka pozor ml, zstawiw sob druhau korrekturu, pi kteréž nemaje rkp. u ruky nemohl jsem wdti, co od spisowatele a co od korrektora pochází, [mimo to takowá korrektura] m.imo to nemaje pehledu celé wci nemohl jsem odpory tak snadno znamenati, pozornost svvau wíce na tiskaské omyly obraceti maje. (Slova v [ ] jsou ješt zvlášt v celém odstavci petrženém peškrtána, i ^J Škrtnuto: co možná. *;» o systém, systémy. *) Následující 4 ádky petrhané: [Uwážiw] [To wšak] Bohužel [pit] upírati se nemže, že i lepší spisowatele naši na rozliných nezpráwnostech slohowých Ipjí, jmenowit wdecký náš sloh [ne] zhola nmecký jest, a každý jazyk má [i má míti] swou zwláštní grammatiku a logiku. My obojí teprwe hledáme. posud dje«") se brala wíce (škrnuto). ')»tebas bychom se ne we wšem o ncm [zaátek slova neitelného] než se (petrženo). *) pontí (petrženo). ") mže se (petrženo). '") Um není nmeckým (petrháno) ") jimž (petrž.). '-) An (petrž.). ") scholastická petrž.) '^) oddíly ty ustanowí (petrženo). ") nenochybn (škrtnuto). '*) náš (petrž.). ") okres (petrženo).

21 .. powolila* Dopis Jungmannv. 9 dsledn nedowedl.^) Já myšlénku tu \v celosti jinak než schwajowati nemoha,') \v ásteném pehlížení druhé korrektury, kdež na') omyly tiskaské*) wšecku témé pozornost upírati dlužno, odpor tch ''j neznamenal.'') Není jiné pomoci, než aby se s tmi oprawami jich jako^) s hoejšími naložilo. Prosím tedy Wašnosti o brzké pislání ^) jak opraw, tak jestli posud to žádost Wašnostina o dedikací podpisem kníž. p. opatenou. Pedmluwu ^j již snad nebudau tisknauti, jmenují se tam pramenowé \v Rakousku ne celé dowolení a Matice musí se zákonné cesty co nejpísnji držeti. (W metafysice nám censura soiwa Kruga powulila.) Nerate se na nikoho zazliti, nebyla u nikoho zlowolnost. Korrektor jen w tom chybil, že s dobrau wlí dále šel, nežli ml. Nesnadno jest takowau knihu co do slohu oprawowati, nesnadno wbec ji psáti, aby se každému líbila. Našel se lu takowý filosof, který celau práci p. Marka i Wašnostinau ješt ji neta zawrhl, sám zajisté nejsa s to, aby aspo w eštin, nco jen prostedního na swtlo wydal. Já se tším srden jak pán Markow metafysice, tak Wašnostinnému Dušeslowí, mají oba spisowé mnoho, welmi mnoho dobrého, a uwedli nás k'^) swatyni libomudrctwí o weliký krcjk blížeji. O Wašnosti nadji máme, že nahoe dotenou žádost swým asem naplniti ráíte. Hodilo-li by se a W budoucn'^) pomoc (sic) Mus. wydati ^-) rate sob hned wymíniti *^) prwní korrekturu, pak se nic podobného pihoditi moci nebude. '*) Ostatn komitét Wašnosti za udlení toho wýborného spisu ^^) díky složiti mi naídip*^) žádaje Wašnosti skrownau poctau uznalost swau ') Ani pak (petrženo). ^) Slova»jinak než schwalowati nemoha* pipsána jsou po stran; pod celým ádkem jest petrháno:»w základ, \v zásadním domnní jeho samo sebou srozumn nechtl, srownáwaje se.«já ') Petrženo: chyby tu. ")» víc nutno. ')» bohužel jsem víc také *j» Již se stalo. Není jiné pomoci, než aby se listy ty chybné oprawily, spolu s onmi pana Dr.. petiskly a \v exempláe, které zde ješt jsau, a jen již swázané we«') s hoeními (petrženo). *) opraw (petrženoj. ; Slova:» Pedmluwu. jsou poznamenána jíko k vepsání urená po stran. '") Petrženo»do«a»swatyn opraveno na»swatyni "j Zkrze komitét mus (petrženo). '')»bude to«(petrženo). ")»jedn«(» ). '*)»Rate pc ( > ). '*) >povinné«( > ). ' )»a rád by«(» ).