Odpuštní sob samému a soucit Adžán Ánando

Transkript

1 Když soud Ze soucitu pochází, Vidíš svj život jasn, Pijímáš, že jsi jen lovk A necháváš minulost jít. Odpuštní sob samému a soucit Adžán Ánando Silvestrovský veer. Konec roku Brzy tady bude zaátek dalšího roku. Dnes jsem narazil v jednom asopise na lánek, pi jehož etb mi hlavou nco problesklo. Týkal se psychologie míru a mám za to, že mír je jedna z vcí, kterou dnešní svt zoufale potebuje. Zdá se, že si stále naléhavji uvdomujeme a cítíme, jak potebný mír je. Musí pijít a musí pijít brzy, protože kdyby nepišel, následky by byly nepedstaviteln strašlivé. "Pokraj katastrofy", "hromadná smrt": podobné výrazy jsou výsledkem této velmi složité, nebezpené, absurdní situace, v níž se nacházíme. Jak už bylo v minulosti eeno (akoli možná ne dost asto i na správných místech), když tento problém zptn stopujeme, máme na jedné stran problémy související s rozdlováním potravin: hory hovzího, jezera mléka a tak dále v Evrop, které zaínají hnít, protože nejsou žádány; a na druhé stran máme hlad: milióny lidí hladovjí a pežívají bez jídla. Pak jsou tu ekologické problémy: obrovské oblasti les nevyíslitelné hodnoty jsou denn nieny a do pdy se pumpují chemikálie jen proto, aby úroda vyrstala o trochu výš nebo o trochu dív, a to aniž by se zvážily dsledky takových chemikálií v dlouhodobém horizontu. Urité oblasti jsou pelidnné a ve svt vládne všeobecný nepokoj a zmatek, jak naznauje nárst kriminality a potu lidí závislých na drogách i alkoholu. Pak jsou zde problémy války, jaderné války. Statistiky jsou tak hrozivé, že nás otupují. Nedokážeme je svou myslí pojmout. Neuvitelná síla a moc tchto zbraní je prost za hranicemi chápavosti lidské mysli. Denn - denn! - jsou ve svt utráceny miliardy dolar za zbran a pitom ve všech zemích, dokonce i v bohatých zemích jako je Severní Amerika, tato zem? nebo Evropa, existují lidé, kteí hladovjí a jsou bez domova. Když to všechno zptn stopujeme - tyto problémy hladu, ekologické problémy i hrozbu jaderné války - koen najdeme v lidské mysli. O tom se moc asto nemluví. Urit tak na ten problém není pohlíženo v láncích, které jsem etl: tam se pojednává o tom, co íkají zástupci rzných vlád, jak oni pistupují k tmto otázkám. Ale svt je takový, jaký je, protože existuje chamtivost, protože v našich vlastních srdcích a myslích je nedostatek míru. Ale vci se zaínají hýbat - jako dnes odpoledne, kdy jsme spolen hodinu sedli.? Na mne z tohoto sezení išela velmi výjimená energie, pocit propojenosti s ostatními lidmi. Je

2 píjemné pomyšlení, že probhnou možná další takové události a pomžou se dotknout lidí a pobídnou je k probuzení. Silvestrovský veer je tradin asem, kdy odkládáme to staré. Když se podíváte zpt na uplynulý rok, jaký byl? Úžasný nebo snad ne tak úžasný? Šastný, smutný, úspšný nebo naopak? Nyní se díváme smrem k budoucnosti, k novému roku, a na obzoru vidíme: temnotu a záhubu, obrovské erné mraky naznaující vtší konflikt. To, co slyšíte ve zprávách, se všechno týká toho konfliktu. Když se na chvilku zastavíme a pemýšlíme o tom, jaké vci komentujeme, nejde o vci, které probíhají hladce a dobe - máme sklon mluvit o vcech, které nejsou úpln v poádku. To, kvli emu jdou noviny na odbyt, co pitahuje naši pozornost, jsou situace, kdy se vci nedaí, když se pihodí nco bolestivého, dsivého, hrozného nebo vzrušujícího. Takže jsme pod vlivem spousty informací, které jsou vtšinou negativní nebo hrozné - což je základ pocitu nejistoty a rostoucího zápolení. Zídka dostáváme více informací o tom dobrém. Nkdo se m dnes zeptal: "Jak to, že dneska ve zprávách nebylo oznámení o hodinovém meditaním sezení?" A pro se nauka o míru jako školní pedmt stala tak kontroverzním tématem? Mír se tém stal neslušným výrazem! Nuže, takovéhle vci - tiché sezení, pstování harmonie, ty prodejnost novin nezvyšují. Nejsou vzrušující. A noviny a zpravodajská média samozejm pouze reagují na to, co lidé chtjí. Takže obraz toho, co nás ohrožuje, je neustále protžován; a akoli jde o hrozbu, je to zárove nco vzrušujícího. Pro nkteré lidi je vzrušující idea válenictví: uvažte, kolik knih bylo napsáno o Hitlerovi, Tetím Reichu, druhé svtové válce; kulturní hrdinové typu Ramba, nkoho, kdo vyrazí do svta a dobývá - to jsou naše modely, naše vzory. Mžeme íct: "Podívejte, m to doopravdy nezajímá, já na ten film nešel. Vbec nemám zájem kupovat si nkterou z tchhle hraek a ani mé dti ji nedostanou." Pesto je tu poád tenhle model, tento obraz strachu, hrzy, nejistoty, k nmuž pispíváme i my svým nedostatkem jasnozivosti a svou zmateností. Jen se penesme na osobní úrove - mikrokosmické vidní vcí zrcadlí to makrokosmické. Vidno z osobního hlediska: to, jak o sob smýšlíme, jak se k sob vztahujeme, jak se sebou jsme. Je tam mír? Jsme sami se sebou srovnaní? Nebo v sob máme urité množství strachu a nejistoty? Nejsou v nás jisté stavy mysli, urité strachy, urité emoce, v nichž spatujeme "Nepítele"? My všichni máme své vlastní osobní píšery: strach ze zešílení, strach z chtíe, strach z žárlivosti. My všichni máme strach z nenávisti. A tak, jak je to v nás, je to i tam venku. Kdosi poukázal na to, že politika uplatovaná vládami se prosazuje proto, že my jako lid nemáme dost odvahy elit našemu vlastnímu strachu; a politické kroky jsou zrovna takové - koenící ve strachu. Jestliže jsme ustrašení a nechceme to vidt, je zpsob našeho soužití a to, jaké iny umožujeme dlat našim politickým zástupcm, jednoduše odrazem našeho vlastního nedostatku jasnozivosti a naší vlastní nedostatené odvahy. Je pkné a snadné - a je to vytáka - házet vinu na ty nahoe: "Kdyby se to tak zmnilo, kdybych tak mohl jít nkam jinam, tak by bylo všechno lepší."

3 Pamatuji se, že v dob, kdy jsem cestoval, slýchal jsem tuhle frázi poád dokola: "Jedu do Káthmándú (nebo do Goy i na podobné místo), abych si všechno srovnal v hlav." A vtšinou to dopadlo tak, že ponvadž jsme všichni mli sklon ubírat se stejnou cestou, potkali jsme téhož lovka o dva msíce pozdji v Goe - a byl poád tak zmatený a rozptýlený jako dív. A poád znova jste ho slyšeli íkat totéž: "Jojo, myslím, že pojedu nkam jinam, srovnat si všechno v hlav," protože ml za to, že když zmní smr, pidá se k jiné part, všechno bude jiné. Když ale nevíme, odkud to pramení, když nechápeme, že je to v nás samých - ta zmatenost, ten strach, ta nenávist, ta žárlivost je poád tady s námi - tak dostaneme-li se na ono nové místo, do oné vysnné Utopie, zjistíme, že je to tam v podstat stejné. Kdysi jsem potkal kohosi, kdo strávil pár let na Bermudách. Jakmile vyhrál konkurs na post úedníka, hned se sbalil a odjel - ml skvlou práci na nádherném míst. A po dvou letech ji už nemohl vystát. íkal, že to bylo nesmírn skliující potkávat poád dokola lidi, kteí byli neuviteln úspšní a mli pocit: "Tak to bychom mli, dokázal jsem to, mám svá auta, své jachty a podobn; pojedu na Bermudy, protože je to jedno z nejkrásnjších míst na svt. Palmy, fantastické pláže, kišálov przraná voda - je tam úpln všechno!" Ale když se tam dostali, byli nešastní, protože si s sebou pivezli své chaotické mysli plné chtivosti. Bohužel, od své mysli si nemžeme vyžádat dovolenou. Možná to lze provést doasn, ale dív i pozdji se k nám vrátí, a to obyejn se žuchnutím, protože existuje pírodní zákon, že co stoupá, musí dív i pozdji klesnout. Gravitaní síla funguje i v hájemství psychologie! To, jak pohlížíme na sebe sama, to, jak o sob samých smýšlíme - práv na tom mžeme zapracovat. Zoufale potebujeme nauit se být k sob samým velejší, více milující a starostliví, mít o nco více odvahy na tento zpsob sebeuchopení, na tuto dvru ve vlastní dobrotivost, spoléhat. Z rozmluv, které jsem v posledních letech vedl s lidmi, vím, jak neobyejn asto - obzvláš v prbhu zásed - prožívají velmi hluboké zkušenosti. Oni v n však pesto neví; nepijímají je, nedvují jim. Na tom je vidt, jak velikou kivdu mžeme sami sob zpsobit. S ohromnou dsledností podceujeme své schopnosti, prodáváme se pod cenou. Spokojujeme se s prmrností, protože jsme jí byli odkojeni. A my jsme to vzali! Naletli jsme! Teba bychom si pro rok 1987 mohli dát novoroní pedsevzetí. Mohli bychom se vnitn rozhodnout vnovat denn nebo tak asto, jak jen to bude možné, njaký as vdomé kultivaci pátelského postoje k sob samým: být si pítelem, nkým, kdo je otevený, kdo skýtá oporu a odpouští. Rok 1986 je tém u konce, zbývá mu pár hodin. Byl, jaký byl, a nyní ho prost mžeme nechat jít. Mžeme se pouit z toho, co se stalo. Mže nám svitnout, že všechny pocity, myšlenky a vzpomínky, které jsme mli, vykazují urité podobné rysy; budeme z nich vysvobozeni, jakmile je uvidíme takové, jaké jsou - jako promnlivé, neuspokojivé a neosobní. Bohužel, vtšina lidí vci tímto zpsobem nevidí. Lidé mají sklon nekriticky vit svým vlastním myšlenkám. Ví tomu, co slyší a vidí v televizi; ví zprávám, propagand,

4 aniž by používali svou schopnost rozlišovat. A tak se píšery stávají skutenými a my v sob zjišujeme naptí a úzkost z budoucnosti, protože se mže zdát tak dsivá. Ale co takhle provést radikální zmnu? Co takhle dovolit minulosti být a pivítat tento okamžik s promnnou, naprosto svží, dtskou zvídavostí? Vždy je to nco jedineného - tento okamžik, práv tady. Náš pocit identity, toho, jak se máme - to je jen starý materiál vybublávající na povrch a snažící se uchvátit naši pozornost (akoli nco z nj mže být užitené a nezbytné). Mžeme však zaít vidt vci tak, jak jsou, sebrat ochotu a kuráž nechat minulost být. Nechat ji jít. Je úpln v poádku to uinit. Nechte všechen strach, všechnu nevdomost - nechte to všechno jít! Rozhlédneme-li se kolem, vše, co vidíme, je ve skutenosti naše mysl; to, jak vnímáme svt, je jen odrazem našeho vlastního duševního rozpoložení. A jsme-li plni míru a beze strachu, picházíme-li z míst stability a bezpeí, pomáháme do svta promítat stav mírnosti. Zhoubu, pochmurnost a temná dsivá mrana na obzoru mžeme nahradit duchem míru. Dobrou vlí. Soucitem. Tento pohyb mysli je velmi jemný. Jde jen o to nechat vci být, nechat je jít. Víte, dlá z nás tak trochu cvoky, máme-li pocit, že to, co se stalo v minulosti, by nám jaksi nemlo projít. Dr. Moody (kolega Elizabeth Kuebler-Rossové), autor knihy Život po život, íká, že v prožitcích lidí, kteí prošli klinickou smrtí a byli resuscitováni, se asto opakuje pocit pítomnosti "Záící Bytosti". Lidé s kesanskými koeny o ní mluvili jako o andlu a ti s ateistickým zázemím ji nechtli opatit žádnou nálepkou a nazývali ji prost záící bytostí. Pipadá mi docela zajímavé, že a už za podpory oné záící bytosti nebo vlivem její pouhé pítomnosti osoba, která se ocitla v tsné blízkosti smrti, znovu pehlížela svj život. Co m opravdu nadchlo, byla slova: "... a ten lovk soudil svj vlastní život". Nikdo jiný. My soudíme. Zamyslete se nad tím. Je tolik poteba, abychom se nauili sami sebe pijímat. Dokážete si v této chvíli odpustit? Opravdu musíte být písnými soudci? Nebo dokážete pstovat ono soucitné srdce? Myslím, že tohle je velmi, velmi dležité, nebo díve i pozdji všichni pipustíme, že nás eká smrt; k onomu okamžiku se urit dostaneme a toto souzení se pak zdá být velice obvyklou zkušeností. Nesejde na tom, zda nás z nieho nic porazí autobus nebo sníme otrávené jídlo nebo jestli pomalu podlehneme hladomoru - pokaždé smujeme k onomu okamžiku: Záící Bytost a Soud. A soudíme se my sami. Vyvrá-li to souzení ze soucitu, neznamená to, že se svého života vzdáváme. Ale vidíme ho jasn, pijímáme, že jsme jen lidé, a necháváme minulost jít. Vzpomínám si, jak m coby erstv ordinovaného novice pekvapilo, když jsem se doetl, že z buddhistického hlediska jsou vina a výitky svdomí neprospšnými stavy mysli, protože nás odvádjí od pítomného okamžiku. Schvaluje se prý pouhé pochopení toho, k emu došlo, co bylo vysloveno, a uvdomní, že šlo o vci neprospšné i zraující, úmysl neuinit totéž znova a potom - a to bylo vytištno velkými písmeny - PUSTE TO! Vzpomínám si, že jsem pak odložil knihu a

5 byl trochu ochromen, protože to bylo tak jednoduché, tak jasné, tak milosrdné a tak odlišné od všeho, co jsem až do té doby byl zvyklý dlat. Víte, ml jsem pocit, že být dobrým mnichem spoívá v sebemrskaství! V absolutn maximálním úsilí, v nenávidní každé nenávistné, žárlivé nebo chlípné myšlenky, která vybublá na povrch. Jestliže bych si tehdy nepipadal prohnilý pi chamtivém prahnutí po jídle, nco bylo špatn! Je to opravdu svízelná situace, protože máte koneckonc lidské tlo a když jste 24 hodin nejedli a pak je vám pedložen výtený pokrm, vaše pirozená reakce je: "Hele! Téda! Júúú!" Všichni ten pocit urit znáte. A tak prost mít jen to jasné vdomí bylo prost ohromující; prost vdt, že to bylo neprospšné, vdt, že šlo o nco, co by se nemlo opakovat a konen pojmout úmysl znovu to neuinit. A pak TO PUSTIT! Moje mysl ekla: "No a co bude s pokáním? A co s lítostí? S deseti otenáši, které jsi musel odíkat u Zpovdi? A kde jsou kajícnické košile a dtky a kíže k nošení a další vci?" Tém se to jevilo nepíliš duchovn. "Co tím myslíš - prost to pustit? To má být vše? Neml by ses peci jen trochu muit? Jen abys ml jistotu, že si opravdu pln uvdomuješ, jak špatné to bylo?" Ale stálo to tam erné na bílém a velkými písmeny: PUSTE TO. A ta kniha byla velmi srozumitelná, dobe peložená, s hezkou vazbou a údajn šlo o výrok Osvíceného uitele. Po všech tch letech jsem ale zaal chápat, že je to cesta vedoucí k transformaci, protože když zaneme dovolovat oné prostornosti, aby vyvstala v našich vlastních myslích a srdcích, když podpoíme onen soucitný zpsob prožívání sebe sama a vztahování se k sob samým, pak se stejným zpsobem zaneme vztahovat i k ostatním. Odrážíme, vypouštíme ven to, co prožíváme. Nenávidíme-li sebe samé, máme sklon vztahovat se stejným zpsobem i k ostatním: s netrplivostí, netolerancí, nedostatkem pohody, nedostatkem dobré vle. Když existuje mír, láska a soucit, mžeme je dávat ostatním. Je to tak pirozené, tak rozumné, tak pochopitelné, a my pesto tvrdohlav chceme, jsme absolutn rozhodnuti (nkteí z nás) být nešastní. Vynakládáme spoustu energie na to, abychom si udržely své žaly a starosti a dsivé vzpomínky a nosíme je všude s sebou jako mrtvoly obtoené kolem krku. Je to, jako když vejdete do místnosti a lidé vám eknou: "Kdybyste si ráil VŠIMNOUT...! Prosím vás! Vždy to páchne!" A vy eknete: "Ale to je pece moje. Je to souást mé vnitní podstaty." Kdybychom jen umli dát nkterým svým zapáchajícím myšlenkám tlesné vyjádení, bylo by to pro nás asi lepší. Když ale vidíme, že ony myšlenky ve skutenosti nejsou naše, není tlesné vyjádení niím podstatným. Myšlenky vnímáme jako odstrašující nebo páchnoucí prost proto, že je vidíme nesprávn. Mžeme je jednoduše pustit, mžeme je nechat jít - žádný strach, nevypaíme se. Dokonce i bolestné vzpomínky lze pustit. Když tedy nco pustíte, nevypaíte se, takže si nemusíte lámat hlavu s tím, zda budete moci ídit auto. Nemusíte si dlat starosti o své rodie nebo pátele jen proto, že jste pustili minulost.

6 A jak na to? Nuže, ke kultivaci pátelského a odpouštjícího postoje nám pomže užívání myšlenek konstruktivním zpsobem. Mohli bychom - dokonce - sami sob tu a tam popát s jistou dávkou energie a srdenosti všechno nejlepší. To nám pomže vidt nás samotné a naše mentální postoje jasnji a díky tomuto jasnému vidní budeme s to nechat vci jít - dokážeme je pustit. Vidt vci tak, jak jsou: to znamená jako promnlivé, ve stavu proudní; nedokonalé, neuspokojivé, nepinášející jakékoli konené i trvalé uspokojení. A také to, že nejsou podstatným zpsobem naše, nejsou podstatn námi - jsou neosobní. Tohle je vidní vcí tak, jak jsou. A když to dokážeme, dostaví se úleva, dostaví se svoboda, v tom okamžiku pijde osvobození. Je to tedy nádherná, radostná vc, kterou pro sebe mžeme udlat - a urit dstojné novoroní pedsevzetí. Nechat minulost jít. Z toho, co se stalo, si vzít pouení, ale mít dost moudrosti a soucitu nechat to, co odešlo, na pokoji. A obejmout okamžik, tento okamžik, s údivem. Tak tohle tedy máme. Tohle je Nový rok. Nový okamžik... nový okamžik... nový okamžik... a tak to jde dál. Poád znova se vracím zpt k jednoduchosti - toto cviení je velmi jednoduché, velmi pímé. Jde o nový zpsob vidní sebe sama, vztahování se k sob samému, zpsob odpouštjící a soucitný; o zpsob vztahování se ke svtu na základ tohoto soucitného rozumní. Dvujte mu. Smujte k tomuto daru, natote k nmu svou mysl. Je to dar každému, s kým v nadcházejícím roce pijdete do styku. A dostanete-li se do tžké situace, bude vám tato úvaha nápomocná; již je, práv te. To je ono. Práv te. ( Velká Británie, pozn. pekladatele. Odpoledne, bezprostedn ped zaátkem této ei, probhla v chithurstském kláštee hodinová meditace za mír.)