Václav Klaus. Žijeme v době drtivé převahy levicové, zeleno-socialistické ideologie.

Transkript

1 červe NEWSLETTER NEWSLETTER červe /2013 Prví rozmluvy a Haspaulce Vítězslav Kremlík: IPCC podvádí veřejost Otázka IVK: Jsou u ás potraviy dražší ež u sousedů? (Petr Bedl, Petr Havel, Miroslav Toma, Mila Teplý, Vít Bárta, Adrej Babiš, Lukáš Kovada) Václav Klaus: Úvaha o stavu českého ekoomického školství Ladislav Jakl: Aalytický kometář IVK Druhý důchodový pilíř je z papíru červový graf IVK Dásko DPH a potraviy v Evropě ČR Zdroj: Eurostat, 2013 Itálie DPH a potraviy v Evropě (%) Německo Polsko Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká Praha 6 office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E Periodicita: měsíčík Datum vydáí: Britáie Prví Rozmluvy a Haspaulce Václav Klaus V podělí 3. červa 2013 se uskutečilo prví z malých, tz. ikoliv pro širší veřejost přístupých setkáí orgaizovaých Istitutem Václava Klause, které jsme azvali Rozmluvy a Haspaulce. Rozsah pozvaých je dá velikostí prostor haspaulského zámečku. Prvího setkáí se zúčastilo 16 diskutujících, což je méě, ež jsme pláovali, ale bylo to způsobeo tím, že právě v této chvíli kulmiovaly povodě a řada pozvaých se do pražských Dejvic emohla dostat. Obsahem prví rozmluvy bylo téma Absece idejí v české politice. Názor, že je tomu tak, sdílela drtivá většia účastíků. Jediým sporem bylo to, zda jde o skutečou abseci idejí, ebo je o jejich zamlčováí, zakrýváí či dokoce euvědomováí si jich. Řada účastíků kritizovala ideovou vyprázděost etablovaých politických stra u ás, řada dalších zdůrazňovala, že tyto etablovaé stray sad až tak ideově prázdé ejsou, ale že my jejich ideologii esdílíme. Ideje zde tedy jsou, ale pouze aše ideje jsou v defezivě. Žijeme v době drtivé převahy levicové, zeleo-socialistické ideologie. Řada účastíků to cítí tak, že žijeme v době drtivé převahy levicové, zeleo-socialistické ideologie a že pravice (aše, ale i evropská) proti ovým levicovým ideologiím eumí dostatečě argumetovat. Prosazováí idejí postmoderí levice je umožěo defezivou pravice, která eumí demaskovat levici, eumí ukázat, že levicové ideje jdou proti svobodě. Shrutím těchto postojů je výrok jedoho z účastíků, že vítězem deší doby eí M. Thatcherová, ale Coh-Bedit. Byla položea i otázka, zda ejsme a ideovou vyprázděost politiky citlivější díky aší zkušeosti s komuismem ež v jiých částech Evropy, které podobou zkušeost jako my eměly. Sad i proto jsme po pádu komuismu a jistý čas uspěli ve vytvořeí ideově zřetelých politických stra. Netrvalo to však dlouho. V posledích deseti-patácti letech jsme ale už asi skutečě vstoupili do Evropy, myšleo do politicky a ideově vyprázděé Evropy. Proto vzikla logická otázka: eí už deší ideová vyprázděost ovou ormálostí, jakkoli se ám to elíbí a ejsme ochoti se s tím smiřovat. Explicití střet idejí je třeba do politiky vrátit. Jediě tak může mít politika smysl. Zamýšleli jsme se i ad tím, co z toho jsme si vyrobili sami a co z toho je důsledkem zúžeého maévrovacího prostoru, který vzikl jako důsledek evropského ústavího uspořádáí, kdy se role jedotlivých čleských států radikálě sižuje a kdy agedu a témata astoluje byrokraticko-úředická Evropská komise, zatímco ostatí pouze reagují a jsou v defezivě. Vede to až k demotáži parlametí demokracie. Sebevědomí istitucí Evropské uie v posledích letech radikálě arůstá. Náš příspěvek k tomuto stavu, k poztráceí či potlačeí idejí, byl způsobe i tím, že došlo k rozpadu v 90. letech ještě převládající cetralizovaosti české politiky. Jiak řečeo, árodí parlamet přestal být jádrem ašeho politického systému, což bylo způsobeo třemi faktory a jejich syergickým efektem: vytvořeím druhé komory parlametu, Seátu; rozděleím ČR do 14 krajů; vstupem do Evropské uie. To přispělo k vyprázděí idejí, k árůstu politického marketigu, k posíleí moci a síly mediálích agetur (oproti politickým straám), k techokraticko-úředickému rozhodováí. Řada účastíků zdůrazňovala ezbytost odvážě a ahlas říkat základí politické ideje a prosadit je do myšleí a jedáí politických stra. Absece odvahy je možá ještě výzamějším faktorem ež absece či slabost idejí. Explicití střet idejí je třeba do politiky vrátit. Jediě tak může mít politika smysl. Možá stojí za to jako závěr použít jedu ze závěrečých vět celé diskuse: Stojíme zova úplě a začátku. Istitut Václava Klause, 4. červa

2 Vítězslav Kremlík, historik, aglista a překladatel V září 2013 má vyjít již pátá zpráva OSN o stavu klimatu (AR5). Je tedy vhodá doba zhodotit dosavadí úspěchy Mezivládího paelu OSN pro změy klimatu (IPCC). Jsou klimatické modely, z ichž IPCC vychází, spolehlivé? Jsou globálí změy klimatu způsobey člověkem, ebo jde o přírodí procesy? Nepodvádí se s klimatologickými daty? Máme věřit katastrofickým scéářům, ebo je a místě klid a pokora? IPCC podvádí veřejost Omyly klimatických modelů O založeí IPCC se rozhodlo v půli 80. let a schůzi v rakouském Villachu. Tam bylo vzeseo varováí, že do roku 2030 mohou teploty stoupout o 3 C. Des už víme, že se ic takového evyplilo. Počátkem roku 2013 předseda IPCC, železičí ižeýr Pachauri, uzal, že už sedmáct let eí žádé statisticky prokazatelé oteplováí. O váocích 2012 britští klimatologové z Met Off opravili svou předpověď a eočekávají žádé otepleí ai dalších pět let. Proč se modely tak mýlily? Protože za prvího šéfa IPCC politici dosadili asi ejhloupějšího klimatologa 20. století. Pa Bert Boli ze Švédska při vysvětlováí růstu teplot zcela igoroval účiek árůstu sluečí aktivity. Vše automaticky vysvětloval emisemi CO 2. Byl uhlíkem doslova posedlý. Právě proto se Boli politikům hodil. Chtěli z otepleí obviit CO 2, aby mohli ikasovat pokuty od každého, kdo používá fosilí paliva. Fámy, že má být zavedea daň z uhlíku, se tak dlouho zesměšňovaly jako kospiračí teorie, dokud se estaly skutečostí. Byl přijat pricip předběžé opatrosti, který vlastě zameal koec zdravého rozumu. Abychom pochopili, kdo za tímto komplotem stál, musíme se vrátit pár let do miulosti. Klimatický pael byl výtvorem ekologické komise OSN, takzvaého UNEP. Tuto istituci založil a její šéfy jmeoval pa Maurice Strog, jede z předích čiitelů tzv. Římského klubu. To je politické hutí, které v roce 1972 vydalo legedárí kihu Meze růstu. V kize klub bez obalu za svůj cíl vyhlásil zičeí hospodářského růstu. Důvod? Prý erosté suroviy za pár desítek let dojdou. Ropa dojde do roku Čím pomalejší bude hospodářský růst, tím méě surovi spotřebujeme a déle ám vydrží. K tomu potřebujeme zavést globálí přídělové hospodářství v sovětském stylu. abízíme NEWSLETTER červe /2013 K zastaveí prosperity měla sloužit uhlíková daň a zdražováí eergií. Obyvatelstvo mělo být k poslušosti přiuceo strachem. Od toho tu byly Boliovy strašidelé scéáře o tom, co prý se stae, pokud ezastavíme růst CO 2. Vytvářet takové scéáře je přitom kumšt, protože v dějiách ke krizím docházelo aopak kvůli ochlazováí klasickým příkladem je pád Mayské říše. Takže když měla IPCC pro své teze předložit důkazy, astávaly rozpaky. Ačkoli USA do klimatologie za posledích dvacet let alily přes 35 miliard dolarů, dodes jsou jediým argumetem klimatologů dojemé gumové grafy. Graf sluečí aktivity se spláce, jako když ho přejede parím válcem. Zatímco graf vývoje teplot se atáhe a výšku, co to je jde. Tak vziká iluze, že otepleí elze vysvětlit působeím Sluce. Poroučíme větru dešti Pokaždé, když vyšla ová zpráva IPCC 2001, oviáři citovali je klíčový závěr. Že většia oteplováí je pravděpodobě zaviěa lidmi. Ježe oo pravděpodobě eí výsledek žádé rovice či měřeí. Je to je slohový obrat, který si schválili politici v OSN a schůzi! Když se časopis New Scietist ptal Tima Highama z UNEP, odkud se ajedou vzalo oo pravděpodobě, odpověděl: Nebyly za tím žádé ové vědecké pozatky. Vědci je chtěli vyslat jasý a silý sigál politikům. s Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí sborík aglických textů číslo 88/2011 Global Warmig Reality, or Bubble?, do ěhož přispěli Robert Carter, Václav Klaus, Michael Walker, Julia Morris, Luboš Motl a Miroslav Kutílek. Editorem sboríku je Marek Loužek. Publikace by eměla chybět v kihově žádého zájemce o debatu o globálích změách klimatu. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. 144 stra, 100 Kč. CEP abízí sborík č. 94/2011 Kůrovcová kalamita více ež spor přírodovědců, do ěhož přispěli Tomáš Chalupa, Ja Stráský, Iva Brezia, Mila Lstibůrek, Tomáš Jirsa, Jiřia Rippelová, Radomír Mrkva, Vladimír Krečmer, Petr Marta, Jiří Máek, Pavel Drobil, Jiří Hazlíček, Pavel Kalia, Jitka Marková, Vilém Podrázský, Jiří Štich, Vojtěch Kotecký a Tomáš Krištofóry. Editorem je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. 150 stra, 100 Kč. objedávky a: cep@cepi.cz 2

3 Na základě podobě mlhavých argumetů v roce 1992 a Summitu Země v Rio de Jaeiro státy OSN akceptovaly ázor, že CO 2 je uto sižovat. Byl přijat pricip předběžé opatrosti, který vlastě zameal koec zdravého rozumu. Prý emáme čekat a vědecké důkazy, protože pak by už mohlo být pozdě. Řada vědců byla tímto tmářstvím tak šokováa, že podepsali tzv. Heidelberský protest. Sahy poroučet větru dešti skočily debaklem. Největší průmyslové státy se do sižováí uhlíku ezapojily, protože by to bylo moc drahé. Kjótský protokol v roce 2012 vypršel a emise CO 2 dál rostou. Richard S. J. Tol, ekoom IPCC, spočítal, že i kdyby EU celých sto let plila svou klimatickou politiku, oteplováí by se tím oddálilo za sto roků je asi o 0,05 C. Sahy poroučet větru dešti kočily debaklem. Pokud si ale uvědomíme, že skutečým cílem klimatické politiky eí klima, šlo o úspěch. Přiškrtit ekoomiku se podařilo. V ČR akoec stály dotace pro privilegovaé klimatické podikatele přes 30 miliard ročě. Ročí kšefty s uhlíkem se dle Světové baky vyškrabaly v roce 2011 až a 176 miliard dolarů. Kam vedl ázor, že bychom měli méě spotřebovávat a žít skroměji? Aby se sížilo spalováí fosilích paliv, začaly se místo toho pálit potraviy (tzv. biopaliva), takže milioy lidí eměly co jíst. Novodobé ábožeství Občaé málokdy tušili, jací lidé tahají za itky klimatického byzysu. V USA k hlavím propagátorům Kjótského protokolu patřil Clitoův poradce Ke Lay, jehož firma ENRON později zkrachovala kvůli účetím podvodům. Odpustky za klimatické hříchy se daly koupit a uhlíkové burze, jejímž architektem byl Richard Sador, dříve přezdívaý otec derivátů. Což je ejrizikovější typ burzovích spekulací. Spoluautor burzy, pa Maurice Strog z UNEP, zase kocem 70. let v Crestoe v Coloradu založil apokalyptickou sektu. Vědci hráli úlohu ovodobých kěží: Kupujte odpustky, ebo skočíte v pekle globálího oteplováí. V roce 2009 a veřejost uikla korespodece ěkterých klimatologů (aféra Climategate: klima-gejt). Klimatolog Briffa apříklad píše: Vím, že jsou tu tlaky, abychom vytvořili úhledý příběh o oteplováí, jaké za tisíc let emá obdoby, ježe to eí tak jedoduché. Myslím, že před tisíci lety bylo tepleji. Tak se svět dozvěděl, že slavý hokejkový graf vzikl trikem. Byl to kočkopes vziklý smotováím dvou odlišých grafů, každý v jiak atažeém měřítku. Vědci obcházeli zákoy a utajovali data, aby se a to epřišlo. Aféra se řešila, tak jako to záme z ašeho parlametu. Když chceme skadál zamést pod koberec, založíme vyšetřovací komisi složeou z kamarádů obžalovaých. Nebylo to poprvé ve 20. století, kdy politici určovali, který vědecký proud dostae peíze a který bude potlačová. Klimatický alarmismus ápadě připomíal doby, kdy se sovětská biologie musela řídit učeím Trofima Lyseka, protože měl Staliovu podporu. Kdo Lysekovi odporoval, byl ozače za buržoazího pavědce. Kdo odmítal alarmismus, byl ozače jako popírač placeý fosilím průmyslem. Možá ta podobost se SSSR eí docela áhodá. U kolébky Římského klubu totiž stojí Jerme Gvishiai, sy důstojíka KGB. Teto pá byl zeť sovětského premiéra Kosygia a kocem 60. let si do Moskvy pozval italského průmyslíka a itelektuála Pecceiho. Slovo dalo slovo a Peccei založil Římský klub. abízíme Tehdy už začíalo být zřejmé, že Sovětský svaz edovede Západu kokurovat a poli hospodářského růstu. A tak vzikl ápad ve stylu jiu-jitsu obrátit sílu protivíka proti ěmu. Co vytvořit docela ovou ideologii, podle které je hospodářský růst hříchem? Podle takového viděí by krachující Sovětský svaz byl šampióem. Des už víme, že tato doktría se opravdu prosadila. Des jsou zaostalé země, které eumějí dobře hospodařit, dáváy za vzor. Protože mají malou uhlíkovou stopu. Příběh klimatického šíleství Klimatický pael OSN převzal i pracoví metodu Římského klubu. Bible alarmismu, kiha Meze růstu (1972), byla založea a počítačových modelech z MIT. Hovoříme o době, kdy počítač zabíral celou místost a jeda hra piškvorek s počítačem trvala hodiu. Autoři ale využili dobové víry v božské prorocké schoposti počítačů, kterou hezky vystihla komedie Jáchyme, hoď ho do stroje. Vyráběí strašidelých scéářů a základě počítačových simulací se v klimatologii rozjelo ve velkém. Veřejým tajemstvím bylo, že se do modelů zadávají vymyšleá data. Vědci totiž etuší, jak se budou za sto let vyvíjet emise, atož sluečí čiost. A etuší ai, zda by zdvojásobeí CO 2 vedlo k otepleí o 0,5 C ebo 6 C. Od každé veličiy se tedy vylosuje ějaká hodota jako v loterii. S tím se ale vědci ahlas samozřejmě echlubí. Jede z předích pracovíků IPCC, Stephe Scheider, v roce 1989 řekl: Abychom si získali pozorost veřejosti, musíme líčit strašidelé scéáře, dělat zjedodušeá a dramatická prohlášeí a co ejméě zmiňovat, jak ejisté důkazy máme. Každý vědec si musí sám ajít tu správou rovováhu mezi tím, co je pravdivé a co zabírá. Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí publikaci Globálí oteplováí fakta místo mýtů vycházející z mauálu Natioal Ceter for Policy Aalysis v Dallasu, USA. Materiál abízí v kostce základí fakta a mýty o globálích změách klimatu. Prví část přiáší stručou historii globálího oteplováí. Druhá část zkoumá důsledky současého oteplováí. Třetí část se ptá, zda a jak reagovat a globálí oteplováí. Fasciujicí souhr překvapivých dat, čísel, grafů, které vyvracejí běžé představy o globálích změách klimatu. Předmluvu apsal Václav Klaus. Cea: 50 Kč, 40 stra. objedávky a: cep@cepi.cz 3

4 otázka IVK Jsou u ás potraviy dražší ež u sousedů? Petr Bedl, miistr zemědělství Srováváí spotřebitelských ce potravi je obtížé. Jsou to údaje, které se rychle měí, protože reagují a situaci a trhu, a poptávku, úrodu a a další faktory, jako je apř. úroveň mezd (a tím koupěschopé poptávky) ebo měový kurz (u dovozových potravi). Máme k dispozici průzkum, který před edávem provedl Ústav zemědělských a ekoomických iformací. Porovával hodotu potraviářského zboží v České republice, a Slovesku, v Německu, Polsku a Rakousku v letech Při porováí kokrétích spotřebitelských ce vybraých potraviářských výrobků vychází, že cey byly ve sledovaém období v Německu i Rakousku výrazě vyšší ež v ČR. Výjimku představovaly v Německu je spotřebitelské cey másla, kuřat a mléka. V Rakousku byly cey výrazě vyšší u všech sledovaých potravi. Cey v Polsku byly vyšší zejméa u mouky, chleba, vajec, másla, čaje, mierálek a červeého vía. Rozdíl mezi ceami a Slovesku a v ČR byl ještě markatější. Pouze u jablek, červeého vía, piva a brambor (a to je v ěkterých letech) byly cey a Slovesku ižší ež v ČR. Základí roli při porováváí ce a koupěschoposti hraje úroveň mezd. V ČR dosahovala ve sledovaých letech hrubá mzda přibližě třetiy mzdy v Německu a Rakousku. Naproti tomu mzda v ČR byla vyšší ež v Polsku a a Slovesku. Prioritou Miisterstva zemědělství je, aby si obyvatelé ČR mohli vybírat ze širokého sortimetu potraviářského zboží, a to hlavě z kvalitích výrobků. Miisterstvo zemědělství se dlouhodobě věuje podpoře vysoce jakostích domácích potravi apříklad tím, že uděluje zámky kvality Klasa a Regioálí potravia. Tyto ověřeé začky pomáhají propagovat výrobky i meších regioálích výrobců a akupujícím usadňují orietaci při ákupu dobrých potravi. Petr Havel, agrárí aalytik Takzvaé kotrolí ákupy potravi v sousedím Německu, jimiž se opájela před časem tuzemská média, vytvořily ve spotřebitelské veřejosti v ČR mýtus o drahých a ekvalitích potraviách v porováí s okolími zeměmi. Skutečost je ale zcela opačá, přičemž ejde o výmysly, ale o výsledky srovávacího ceového průzkumu v rámci celé EU, které zveřejila ejvyšší statistická autorita Evropy Eurostat. Podle ěj jsou potraviy v ČR páté ejlevější v celé EU (Eurostat sledoval průměré cey v roce 2011) a z okolích zemí byly v té době levější potraviy je v Polsku. To mělo podle šetřeí vůbec ejlevější potraviy v EU (oproti průměru EU - 27 čiily cey v Polsku 64 %), v Rumusku pak 66 %, Bulharsku 68 %, v Litvě 74 % a v ČR 75 %. Potraviy u ás byly tak o čtvrtiu levější ež v Uii. Dražší ež u ás byly i a Slovesku (81 %), Německu (111 %) a Rakousku (116 %). Taková jsou fakta. Dlužo avíc podotkout, že v aší zemi se prodává ze všech zemí EU ejvíce potravi ve slevových akcích, což zameá, že ve skutečosti jsou v porováí s EU cey potravi v ČR ještě ižší, ež zjistil Eurostat. Samozřejmě, za posledí dva roky cey potravi v ČR vzrostly, rostly ale i v zahraičí. Za posledích sedm let ale je o pět procet pomaleji ež u ás. Problém je, jako vždy, když se srovávají esrovatelé věci. Zmíěé kotrolí ákupy v Německu byly prováděy především v blízkosti ašich hraic, kde je skutečě ižší ceová hladia potraviářských produktů. Kromě toho se pro účely atraktivího mediálího sděleí vybíraly obvykle ty levější ěmecké výrobky. Ty se pochopitelě dají ajít vždy. Jiá věc je kvalita potravi. Díky tomu totiž, že se drtivá většia lidí u ás řídí při ákupu potravi zejméa jejich ceou, je a tuzemském trhu více levějších, a tím i často méě kvalitích potravi ež třeba v Německu. Na druhou strau levý výrobek vždy emusí zameat ižší kvalitu a aopak, ale obecě to platí. 4 Miroslav Toma, prezidet Potraviářské komory Předě elze tvrdit, že u ás jsou obecě potraviy dražší ež v zahraičí. Vždy záleží a tom, jaké potraviářské výrobky srováváme, pokud jde o kvalitu či začku. Na ceu potraviářských výrobků v ČR působí zcela zásadě dva faktory. Prvím z ich je DPH u potravi, která patří k ejvyšším v Evropě. Navíc v posledích pěti letech došlo k jejímu zvýšeí celkem o 10 %, z původích 5 % a 9 % v roce 2008 až a 15 % v roce letoším. Již při loňském zvýšeí DPH z 10 a 14 % jsme upozorňovali, že obchodíci přes své proklamace, že tak v žádém případě eučií, promítou vyšší DPH do ce potravi a jejich cea se podstatě zvýší. Což se také stalo už a podzim roku Druhým faktorem jsou marže řetězců. Potraviářská komora ČR vytváří přehled marží u jedotlivých potraviářských výrobků. Nejižší marže (do 50 %) jsou u komoditích výrobků, jako je pečivo ebo mléko. Naopak u výrobků s vyšší přidaou hodotou jsou marže velmi vysoké a v ěkterých případech přesahují i 100 %. Tyto vysoké marže řetězců tak začě omezují pro spotřebitele možosti výběru, protože kvalití či specializovaé výrobky jsou díky této obchodí politice řetězců pro zákazíky začě ceově evýhodé. Je uté podotkout, že marže, které uvádí ČSÚ a Potraviářská komora ČR, se liší, protože ČSÚ do svých výpočtů ezapočítává tzv. zadí marži, tedy bousy, poplatky a jié akce. Sám ČSÚ dokoce přizal, že se zadí maržemi počítat eumí, protože se k těmto údajům vůbec edostae. Navíc, maloobchodí cey jsou u ás esmyslě deformováy hlavě procetem zboží prodaého v akci. Řetězce astaví ormálí ceu hrozě vysoko a akčí cea je proti í dost často skoro polovičí. Je logické, že si zákazíci vybírají je zboží v akci a a svůj výrobek si počkají vždy od akce do akce. Kdyby se cey astavily a ormálí hladiy, tak by cey a pultech klesly automaticky a v porováí se zahraičím bychom vycházeli ještě přízivěji. Mila Teplý, geerálí ředitel MADETA a. s. Pro průmyslové podiky a podikatele je u ás o tři až sedm procet dražší elektrická eergie, kupujeme si dražší pohoé hmoty, za uplyulých dvacet let se také výrazěji zadlužila podikatelská sféra, kdy úvěrové zdroje využívaé pro podikáí jsou o mohem dražších peězích ež v zahraičí. V eposledí řadě pak eí v českých firmách v ČR tolik obvyklé dobrovolé používáí áhražek. To požadují zahraičí obchodí řetězce, pro ěž je ízká cea potravi předpokladem pro to, že se v regálech jejich obchodů vůbec objeví. Firmy, které tuto hru echtějí hrát, pak samozřejmě musejí do cey svých výrobků promítout veškeré vložeé áklady, a to eje zpracovatelské, ale i suroviové. Z toho s

5 pak jasě vyplývá, že české potraviy jsou mohdy a vyšší ceové hladiě ež ty zahraičí. Je to v podstatě záležitost eviditelé ruky trhu, mohu-li si vypůjčit již zlidovělou formulaci. A jaká je podle mého ázoru možá cesta správým směrem? Rozhodě e jedoduchá v situaci, kdy je v ČR obchod s potraviami a veškerým dalším zbožím odevzdaý trhu, záležitostí supermarketů a hypermarketů, striktě určeých prodejích ploch retailovému prodeji a prodejí doby. Myslím, že ejdřív by bylo dobré přerozdělit trh tak, aby český stát uzpůsobil jede státí obchodí řetězec coby podikatelský záměr stoprocetě českých podiků, aby jej postupě privatizoval, ale hlavě by jej českým zbožím zásobovali tuzemští produceti. Prostě čeští dodavatelé pro české spotřebitele prostředictvím řetězce, který by měl charakter podobý jako apříklad Tero. To bych viděl jako rozumé řešeí a rád bych se v ěm agažoval. Vít Bárta, předseda stray Věci veřejé Data Eurostatu, která uvádí, že v ČR jsou potraviy výrazě levější ež v zahraičí, se eshodují s porováím aktuálích ákupích ce. To provádí apříklad server porovávající cey potravi v jedotlivých městech ČR, ale i se zahraičím. Na porováí aktuálích ákupích ce si pravidelě zadávám výzkum i já sám. Jede ákup sám o sobě emá přílišou vypovídací hodotu, ale a základě dlouhodobého pozorováí lze dojít k relevatím závěrům. Lze s určitostí říci, že řada potravi je v sousedích státech (zejméa v Německu a Polsku) zatelě levější ež v ČR. Situaci podtrhuje rozdíl v kupí síle obyvatelstva (zvlášť ve srováí s Německem). Teto jev se ejzřetelěji ukazuje v pohraičích oblastech, kde od sebe hypermarkety dělí doslova ěkolik kilometrů a cey jsou zde začě rozdílé. Pochopitelě to způsobuje přesu poptávky do zahraičí. Vyšší ceu lze v ČR sledovat zejméa u produktů, kde je vysoká kocetrace a kde jsou dodavatelé z titulu svého domiatího postaveí schopi ovlivňovat ceu. Za ejlepší příklad považuji Pilser Urquell, pivo světlý ležák 500 ml. Te vychází v Německu o 4,50 Kč levěji a rozdíl v dodavatelské ceě čií 2,20 Kč. Teto ceový rozdíl je způsobe kocetrací trhu piva. V Německu dosahuje Herfidahl-Hirschmaův idex kocetrace hodoty 800. V ČR dosahuje hodoty 2800, což začí vysoce kocetrovaý trh. V ČR je ěkolik dalších potravi, u ichž mají výrobci domiatí trží postaveí a lze zde také pozorovat vysoké cey v porováí s ostatími zeměmi. Nejvýrazěji to je vidět a produktech jako mierálí vody, sušeky, čokoládové výrobky ebo tuky. Adrej Babiš, geerálí ředitel Agrofert Holdig, a.s. Podle Eurostatu jsou české potraviy páté ejlevější v EU. Nižší cey potravi jsou pouze v Polsku, Rumusku, Bulharsku a Litvě. V jedotlivých komoditách, které aše skupia vyrábí, máme ásledující zjištěí. Cey chleba a pečiva jsou v České republice jedy z ejižších v Evropě (sedmé ejižší v rámci EU). V Německu a Rakousku jsou cey chleba a pečiva přibližě a dvojásobku ašich ce. Podle Eurostatu cea 1 kg chleba v ČR je 0,98 EUR a v Německu 1,94 EUR. Na Slovesku a Polsku jsou cey srovatelé s ceami v České republice. U vepřového a hovězího masa jsou cey srovatelé se Sloveskem, Maďarskem a Polskem. Dražší maso je v Německu a Rakousku. U uzei je tomu podobě. Cey celé a děleé drůbeže v České republice jsou srovatelé s ceami v sousedích zemích, jako jsou Slovesko a Maďarsko. Levější je drůbež v Polsku, aopak dražší v Německu a Rakousku. U základích mléčých komodit, jako jsou mléko polotučé 1,5% a máslo, jsou cey stejé, ebo mírě ižší ež a Slovesku a Maďarsku. Porováváí ce je dosti složité, protože spousta zboží se prodává v akcích, které mohokrát dosahují i desítky procet sížeí obvyklých ce. Cey potravi v jedotlivých zemích jsou začě ovlivěy rozdílou výší DPH a rozdílou marží obchodích řetězců. Lukáš Kovada, ekoom, Prague Twety Jako v podstatě a každém ekoomickém jevu i a této skutečosti se podepisuje více faktorů. Tím zcela ústředím ovšem je vysoká daň z přidaé hodoty. Vyšší sížeou sazbu DPH, kterou jsou potraviy obvykle daěy, má z celé Evropy pouze Dásko. Dokoce i Švédsko, země s jedou z vůbec ejvyšších daňových kvót (poměr daňového ikasa k HDP) v celé Evropě, uplatňuje a potraviy ižší daňovou sazbou ež Česká republika, o ašich sousedích zemích ai 5 emluvě. Vzhledem k tomu, že poptávka po řadě potravi, zejméa po těch základích, je začě eelastická, je přeos daňového břemee a koečého spotřebitele poměrě sadou záležitostí. Všude v Evropě je potraviový trh pokřivová kromě daě z přidaé hodoty ještě dalšími způsoby, které rověž přispívají k ceovým rozdílům mezi jedotlivými státy. Ekoomicky ejférovějším přístupem by pochopitelě byla elimiace drtivé většiy dotací a subvecí, což je ale v ovzduší současé Evropské uie politicky a vlastě i ideologicky eprůchodá záležitost. Společá zemědělská politika EU přitom stále dotačě favorizuje staré země EU, ze sousedích států tedy Německo a Rakousko, a ke sižováí rozdílů v úrovi přímých plateb v prvím pilíři, z ěhož se čerpají podpůré prostředky do zemědělství, dochází je pomalu. Rozhodě pomaleji, ež jak představitelé EU v miulosti slibovali. Zatímco za poměrě vysokou sazbu DPH, kterou jsou v ČR potraviy daěy, mohou čeští politici zcela (EU pouze staovuje spodí hraice jedotlivých daňových sazeb, které ale ČR v současosti zřetelě překračuje), za rozdílé podmíky v rámci společé zemědělské politiky jsou vii je částečě. A to zejméa ti socialističtí, kteří vládli v době vstupu aší země do EU a kteří kývli svým fracouzským kolegům, zlobbovaým epochybě tamími zemědělci, a vzik desetiletého přechodého období, po ěž ebudou dotačí podmíky mezi starými a ovými zeměmi moci být srováy. Za relativě dražšími potraviami tedy hledejme kroky ašich i zahraičích politiků a a ě avázaých lobbistů. Předplaté a rok 2013 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého čií 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. Dosavadí předplatitelé CEP se stávají předplatiteli IVK. predplate@istitutvk.cz

6 Děkuji pořadatelům deší akce za to, že mi dali možost zde promluvit. Přicházím sem jako bývalý studet VŠE, který svá studia ukočil před euvěřitelými padesáti lety, ale i jako deší čle Vědecké rady Národohospodářské fakulty a jako profesor a téže fakultě. Měl bych se přizat k tomu, že jsem a této absolvetské akci ještě ikdy ebyl, pocit příslušosti k VŠE však v sobě mám. Měl jsem ho vždy a ijak ho eskrývám. K VŠE se rád hlásím. Výuka ekoomie Tato škola (spolu s Právickou fakultou UK) v éře miulé i předmiulé svými absolvety vydatě zásobovala český politický a ekoomický establishmet. Z vlastí zkušeosti vím, že apř. v 90. letech vlády více ež z poloviy tvořili absolveti VŠE. V deší vládě však eí absolvet VŠE ai jediý. Neí to už třeba? Zhoršila se VŠE? Zlepšily se jié vysoké školy? Dostaly se tyto školy do čela ašich itelektuálích výbojů či hospodářsko-politických iiciativ? NEWSLETTER červe /2013 Úvaha o stavu českého ekoomického školství * Václav Klaus * Prví část vystoupeí a setkáí absolvetů VŠE, Praha, Vysoká škola ekoomická, 18. květa Nevím, jako pamětík musím ale říci i to, že ai v 60. letech aši, jak se ám tehdy zdálo, historickou ekoomickou reformu erazila VŠE, ale Ekoomický ústav ČSAV a stejě tomu bylo i v 80. letech, kdy byl v čele Progostický ústav ČSAV. Iformace se přetvářejí ve zalosti (a vědomosti) je tehdy, je-li k dispozici ávod (eboli teorie), kam tyto iformace ukládat a jak s imi pracovat. Jiak jsou prázdem a chaosem. abízíme To eí kritika, to je povzdechutí si. VŠE je dostatečě vytížea výukou a provozem školy, což je ostatě její hlaví smysl. A to zejméa des, kdy jsou vysoké školy a vysoké školství u ás i ve světě v evidetí krizi. Nevěřím školám, které se předháějí v tom, že budují vědecké parky, cetra excelece či moudré poradeské firmy. Nevěřím školám, které se holedbají leckdy velmi sporým, státem dotovaým výzkumem a přitom zapomíají a to hlaví a výuku studetů. Neodvažuji se příliš zvysoka hodotit, jak se des a VŠE učí, protože to dobře posoudit eumím, ale občas me zeklidí setkáí s ěkterými jejími absolvety, kteří se mi zdají být skutečou, poctivou ekoomií, resp. ekoomickým způsobem myšleí, téměř edotčei. Před půl stoletím ás sice škola učila dost jié věci ež des (a mohé z ich byly zcela absurdí), ale alespoň podle své vlastí zkušeosti která byla ovlivěa i tím, že jsme ještě měli i pár starých předkomuistických profesorů si dovolím tvrdit, že ás při vší své problematičosti učila se učit, učila ás kriticky myslet, učila ás se ad věcmi zamýšlet a učila ás epřijímat vucovaé pravdy. Čím více ám je vucovala, tím více jsme jim evěřili. Učila ás klást otázky. Sobě i učitelům. Přítomost ve škole Za důležité možá trochu staromódě považuji to, že přítomost ve škole byla poviostí. Díky tomu jsme byli v každodeím kotaktu se svými vyučujícími i mezi sebou avzájem. Bez vedeí osobího i lidského studetů emůže být efekt vysokoškolské výchovy plohodotý. Ve škole jsme trávili spoustu času. Zkoušky byly v drtivé většiě případů ústí, kotakt se zkoušejícími byl bezprostředí. Nesehrál v tom všem ešťastou roli i tzv. systém kreditů? Deprimuje me, že současí studeti emají a studium stejou kocetraci, jako jsme měli, resp. museli mít my. Des má skoro každý studet vedle studia ějaké zaměstáí. Nedovedu si to představit. Nemám ic proti včasému získáí praktických zkušeostí, ale esmějí být a úkor studia. Často si proto kladu otázku, zda jsou deší studeti eskoale schopější, ež jsme byli my, ebo zda je deší škola lehčí. Třetí verzi odpovědi emám. Deprimuje me i to, že deší učitelé stačí současě učit a více školách s Istitut Václava Klause abízí sborík Deší polemika o včerejší privatizaci (2013), do ěhož přispěli Jiří Weigl, Václav Klaus, Duša Tříska, Karel Dyba, Ladislav Jakl, Ja Stráský, Tomáš Ježek a Marek Loužek. Publikace by eměla chybět v kihově žádého zájemce o českou privatizaci. Slouží eje jako zdroj iformací o příběhu české trasformace prví poloviy 90. let, ale také o příběhu české společeské diskuse let současých. 92 stra, 100 Kč. Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí sborík č. 100/2013 Bakoví uie morálí hazard evropských rozměrů, do ěhož přispěli Vladimír Tomšík, Aleš Michl, Staislava Jaáčková, Charles Dallara, Petr Nečas, Mojmír Hampl, Ivo Strejček, Pavel Kohout, Pavel Páral, Petr Mach, Ja Bureš, Vladimír Pikora, Yuval Levi, Jaroslav Daňhel, Lukáš Kovada, Tomáš Muzi a Leka Zlámalová. 126 stra, 100 Kč. objedávky a: cep@cepi.cz 6

7 ajedou a ještě k tomu mají své kozultačí firmy. Kdy se připravují a výuku? Mám za rok desítky předášek a projevů a vím, jak obtížá práce to je. Neí možé si evšimout i toho, že se VŠE rozutekla do esmíré šíře. Spousta zde vyučovaých předmětů se ekoomie vůbec etýká. Důsledkem je, že škola v mohém ztratila svou vitří soudružost. Vadí to? Myslím, že ao. Obávám se také, že se zde růzé okrajové předměty, které patří a jié vysoké školy, eučí a potřebé úrovi. Škola má učit ekoomicky myslet. To má být jádro toho, co si každý studet ze školy odese. Nejde o iformace. Ty se sice díky iteretu staly dostupějšími, ale iformace se přetvářejí ve zalosti (a vědomosti) je tehdy, je-li k dispozici ávod (eboli teorie), kam tyto iformace ukládat a jak s imi pracovat. Jiak jsou prázdem a chaosem. Neztrácí se teto ávod? Nechybí výuka teorie? Neastala v tomto ohledu ějaká chyba? Ekoomický styl myšleí V oboru výuky ekoomie považuji za ejvážější úkol deška vážě se zabývat dvěma okruhy problémů: 1. Škola má učit ekoomicky myslet. Má učit the ecoomic way of thikig, emá vyučovat espojitý chaos dílčích pozatků. Důsledou výuku ekoomického způsobu myšleí jsem zde a škole postrádal vždy, ve všech fázích života školy, ve všech politicky se velmi lišících obdobích, ale důvody bývaly jié ež des. Často byly politické a ideologické. Tyto důvody des ejsou. Přesto to jako problém zůstává. Ekoomicky myslet se emá učit a jedé specializovaé katedře, to má být jádro toho, co si každý studet ze školy odese. Mám a mysli soustředit se a výuku zcela důsledého myšleí v kategorii porováváí ákladů a výosů, a schopost vímat eje áklady viditelé, přímé a relativě sado měřitelé, ale i epřímé, a zejméa áklady příležitosti či evyužité příležitosti (opportuity costs) veškerých lidských aktivit, a výuku schoposti uvažovat v kategorii komparativích výhod, a důsledé odlišováí stocks ad flows (zásob či stavů a toků), ale i exogeích a edogeích veliči, a porozuměí výzamu času, itertemporálího hodoceí a klíčové ekoomické myšleky, kterou je diskotováí, a chápáí ekoomie jako behaviorálí vědy, čili vědy o chováí člověka ve velmi širokém slova smyslu, e o suroviách, hotových výrobcích či ejmoderějších strojích, jako vědy o lidském rozhodováí, jako vědy o eje explicitích, ale i implicitích trzích, atd. Mám strach, že takto jasě a ekompromisě to VŠE studety ai des eučí. Maistreamová ekoomie 2. Druhý problém, který cítím eméě silě, je spoje s evidetí absecí všeobecě sdíleé elemetárí ekoomické maistreamové teorie učitelským sborem VŠE. abízíme Nejde mi o omezováí svobody vysokoškolského učitele učit. Jde mi je o omezeí jeho pseudosvobody, což eí ic jiého ež omezeí jeho ediscipliovaosti. Vyjadřuji tím svůj esouhlas s tolik se rozmáhající absecí respektu k tomu, co tvoří ezpochybitelé jádro ekoomie. Toto říci, je des politicky ekorektí, téměř zpátečickou myšlekou pro všechy postmoderistické ositele ideologie permaetí revolty proti jakémukoli řádu. Pro všechy vědomé či evědomé stoupece Derridy a jeho dekostruktivismu. Zpochybňováí maistreamového jádra ekoomické vědy je samozřejmě plě legitimí, ale patří a speciálí semiář o metodologii ekoomie či a kurz komparativí aalýzy ekoomických doktrí, ikoli do běžého kurzu zabývajícího se parciálími ekoomickými subtématy. Druhý problém, který cítím eméě silě, je spoje s evidetí absecí všeobecě sdíleé elemetárí ekoomické maistreamové teorie učitelským sborem VŠE. To všecho me velmi trápí a škola by s tím měla ěco dělat. Jsem si vědom toho, že to, co jsem teď ve stručosti říkal, eí vyčerpávající aalýzou, ale ázakem postoje člověka, který ekoomii respektuje, ale současě člověka, který se a školu dívá a emůže jiak zveku. A může se v lecčems mýlit. Sad to k ějaké diskusi po vede. Vyšlo ve zkráceé verzi v týdeíku Euro 20. květa Istitut Václava Klause a Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí kihu Václava Klause Dvacet let české měy (2013). Těžiště kížky tvoří předáška prezideta a úorové kofereci České árodí baky o dvaceti letech české měy a dvě kapitoly z kihy Václava Klause My, Evropa a svět (Fragmet 2013) o rozděleí České a Sloveské federativí republiky a měové krizi v roce stra, 50 Kč. Istitut Václava Klause abízí publikaci Spor o amestii (2013). Sborík obsahuje kompletí zěí amestie prezideta republiky, rozhovory prezideta o amestii, doplňkové texty a dopisy občaů o amestii. Do sboríku přispěli M. Kížák, P. Hájek, T. Sokol, T. Jirsa, Z. Koudelka, P. Hasekopf, J. Paye, J. Skopeček, K. Steigerwald, V. Vlk, B. Doležal, J. Rychetský, S. Jaáčková, J. Lupoměský, P. Suchomel, M. Stí a Z. Patůček. 128 stra, 100 Kč. objedávky a: cep@cepi.cz 7

8 Kampaň, která má alákat kliety do fodů tzv. druhého důchodového pilíře, abývá už skoro zoufalých rozměrů. Do televizích reklam a záchrau operace se zapojil už i cirkusový slo, partička komiků a další estrádí rekvizity. Vláda uvolila dalších 20 milióů koru a vlastí kampaň. Projekt druhého pilíře totiž ajíždí a mělčiu a ti, kdo jsou a ěm zaiteresovái, propadají paice. Neaplěá očekáváí Jak by e. Počet klietů všech fodů dohromady dosáhl dosud pouhých 50 tisíc. Což je dramaticky pod úroví utou k zajištěí základí fukčosti systému, přičemž a ábor mají fodoví aháěči už je měsíc. Však už také zkoušejí zlomit stát, aby jim ovečky do jejich ohrádek ahal trikem, apříklad prostředictvím automatického vstupu do druhého pilíře, přičemž lidé by se museli aktivě odhlásit, jiak by zůstali chycei. V reklamách ám vesele lžou, jako že ze svého zaplatíte je kaystr bezíu a další dva vám do ádrže aleje úslužý stát zadarmo. Místo aby vám férově řekli, že jede kaystr si zaplatíte přímo a ty další dva zaplatíte přes státí pokladu, ale fody vám te bezí ealijí do ádrže právě jedoucího auta, ale do cistery, kterou pro vás (možá) otevřou za ěkolik desetiletí. Je evidetí, že se tu kdosi přepočítal, že čísi očekáváí ebyla aplěa. A jak už to bývá, eí to viou reality, ale právě ereálých očekáváí. Soudí hodotitelé samoté myšleky druhého pilíře ale teto vývoj dávo očekávali a ijak překvapei ejsou. Spíše je mrzí, že jejich varová slova ebyla vyslyšea včas. Systémové vady Myšleka druhého pilíře je totiž vadá od začátku. Zaprvé: je kocipováa pro úplě jié ekoomické počasí. Vzikla v dobách plyulého ekoomického růstu a dlouhodobé stability fiačího sektoru. Pricip dlouhých peěz, který počítá s ivesticí a dálku jedé či více geerací, totiž jako svůj utý předpoklad potřebuje kotiuálí a očekávatelý hospodářský vývoj a tedy i ivestičí důvěru z ěj vycházející. V takovém prostředí se yí ealézáme aalytický kometář IVK Druhý důchodový pilíř je z papíru Ladislav Jakl, Istitut Václava Klause ai áhodou. Nikdo echce kupovat zajíce v pytli a zbavit se svobody zacházeí se svými volými prostředky kvůli vidiě profitu velmi pofidérího. Zadruhé: v podobě, v jakém je účast ve druhém pilíři abízea, jde o uživatelsky ezajímavý produkt. Údajá státí pomoc je čerpatelá až za jedu geeraci a přistoupeí se abízí v podobě evratého kroku. Poteciálí klieti postrádají pravidla o případém děděí, variabilitu doby čerpáí či vazbu a věk a e odpracovaá léta. Neexistuje příjmově defiovaá cílová skupia, pro kterou by měl teto produkt ve stávající podobě zameat zřetelý profit. Zatřetí: žijeme v době rozviutého třetího pilíře, jehož produkty zazamealy dramatický pokrok a skýtají mohem větší operativí možosti pro idividuálí ivestory. A koeckoců také požívají státí podporu, čímž deformují fiačí trh. Proto i silé fiačí skupiy zajímá více třetí pilíř ež dobrodružství s pilířem druhým. A začtvrté: druhý pilíř je vadý systémově, protože váší do systému další problém, hlavě z hlediska perspektivy. Zamlžuje životě důležitou hraici mezi soukromými a veřejými prostředky i mezi soukromým a veřejým zájmem. Čí jsou peíze a kotě fodu druhého pilíře? Idividuálího ivestora? Proč je ale v jeho prospěch odlomea část veřejých fiací? Vždyť peíze prvího pilíře žádými soukromými fiacemi ejsou, hra a jakýsi důchodový fod se saží je aoko rozlišit tyto peíze od běžých rozpočtových. Stát se ezajímá o důchodový systém ze stejých pohutek jako fiačí istituce. Neí žádým fodem, pojišťovou, spořitelou ai bakou. Je ástrojem péče o veřejé statky. A těmi je v oblasti důchodů starost o ty, kteří se a stáří euměli ebo echtěli zabezpečit. Ne kvůli im samotým, ale kvůli zamezeí egativích exteralit, jaké by pro ostatí spoluobčay plyuly z toho, že část jejich sousedů se ocitla v dramaticky eúosé sociálí situaci. Reformí fiasko Daňoví poplatíci či plátci odvodů do tzv. prvího pilíře (což je ale důsledě vzato totéž) ejsou žádými kliety státu. Pricip zásluhovosti zde emá žádý smysl. Te má platit v soukromopráví sféře mezi idividuálími ivestory a fiačími ústavy. V případě prvího pilíře jde svého druhu o kvazidaňové odvody ve prospěch obecého veřejého zájmu, e o formu spořeí či pojištěí pro vlastí potřebu. Neí v žádém veřejém zájmu, aby státem procházely peíze a soukromé potřeby jedotlivých plátců. Veřejým zájmem eí větší televizí obrazovka pro plátce vyšších odvodů o ic víc ež větší itezita veřejého osvětleí pod ohy poplatíka odvádějícího vyšší daě. Stát vůbec emá mít servisí fukci v dvojstraém vztahu s plátcem daě (ať už jí říkáme třeba pojištěí). Stát peíze vybírá a péči o veřejé statky, a fiacováí uspokojováí veřejých zájmů. Daě eplatíme, abychom za své kokrétí peíze dostali kokrétí službu, dokoce sad v závislosti a výši platby. Od toho je přece trh. To by plátci vyšší daě mohli požadovat, aby jim u vchodu stál jejich policista a jejich dům hájil jede armádí tak. Daě stát vybírá od lidí ásilím, aby z ich fiacoval statky, u ichž je kozumace rozptýlea, je obecá, e idividuálí. A v oblasti důchodů jsou to právě oy egativí exterality, které by celé společosti mohly hrozit ze soužití s ezabezpečeou částí populace. Deší zamlžeí hraice mezi veřejými a soukromými peězi, které představuje již prví pilíř, potřebuje reformu jako sůl již dlouhá léta. Ta by měla přiést defiitiví rozchod státu s fukcí fiačího ústavu a jeho ávrat k péči je o veřejé statky, ikoli ke klietskému systému. Zavedeí druhého pilíře jde ale směrem přesě opačým: veřejý a soukromý charakter růzých důchodových koceptů je více zamlžuje a promíchává. Tím začě komplikuje příští možé reformí kroky. Ústaví soud svým rozhodutím o zrušeí prví verze tzv. malé důchodové reformy bohužel precedetálě velmi zkomplikoval příští reformí kroky, když velmi chybě petrifikoval vzájemou závislost odvodů do důchodového fodu a výši později vypláceých důchodů. Naprosto epochopil, že stát eí automat a ápoje: vhoďte mici, vypade důchod. Druhý pilíř je ale ještě větší překážkou příštího možého arováí ež toto rozhodutí ÚS. Dosavadí ástup druhého pilíře zatím vypadá jako fiasko, především kvůli totálímu ezájmu poteciálích klietů. Ježe to eí jeho jediý egativí dopad. Tím druhým je, že rozbil ještě ěkolik vajec do jedé velké důchodové omelety, ze které by bylo třeba spíš vejce zpátky vyrobit. Bude to těžké, ale jedou se tato reforma bude muset udělat. I a úkor těch, co se echali alákat do druhého pilíře. Což dosud váhající asi správě tuší. Velká voda ám ukazuje, že a papírových pilířích se stavět emá.