1 Operátor a jeho funkce, komutátor

Podobné dokumenty
3 Posunovací operátory, harmonický oscilátor

Matematická analýza III.

Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita

1 Báze a dimenze vektorového prostoru 1

označme j = (0, 1) a nazvěme tuto dvojici imaginární jednotkou. Potom libovolnou (x, y) = (x, 0) + (0, y) = (x, 0) + (0, 1)(y, 0) = x + jy,

Implicitní funkce. 2 + arcsin(x + y2 ) = arccos(y + x 2 ), [0, 0] , 5] stacionární bod?

Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA II, letní semestr 2000/2001 Michal Marvan. 14.

ANALYTICKÁ GEOMETRIE V ROVINĚ

+ 2y. a y = 1 x 2. du x = nxn 1 f(u) 2x n 3 yf (u)

6 PŘEDNÁŠKA 6: Stav kvantového systému, úplná množina pozorovatelných. Operátor momentu hybnosti a kvadrátu momentu hybnosti.

(0, y) 1.3. Základní pojmy a graf funkce. Nyní se již budeme zabývat pouze reálnými funkcemi reálné proměnné a proto budeme zobrazení

ALGEBRA. Téma 4: Grupy, okruhy a pole

1 L Hospitalovo pravidlo

Lehký úvod do kvantové teorie

Kvantová mechanika pro učitele

Parametrická rovnice přímky v rovině

2. Schurova věta. Petr Tichý. 3. října 2012

6 Skalární součin. u v = (u 1 v 1 ) 2 +(u 2 v 2 ) 2 +(u 3 v 3 ) 2

Derivace funkce Otázky

14. přednáška. Přímka

Cvičení z Lineární algebry 1

Derivace funkce DERIVACE A SPOJITOST DERIVACE A KONSTRUKCE FUNKCÍ. Aritmetické operace

Lineární algebra : Vlastní čísla, vektory a diagonalizace

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi

Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita

6 Lineární geometrie. 6.1 Lineární variety

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

0.1 Úvod do lineární algebry

19 Eukleidovský bodový prostor

1 Analytická geometrie

Podobnostní transformace

Kvantová mechanika (UFY100)

9 Kolmost vektorových podprostorů

6 Samodružné body a směry afinity

Funkce pro studijní obory

Matematika I (KMI/PMATE)

7. Funkce jedné reálné proměnné, základní pojmy

ANALYTICKÁ GEOMETRIE LINEÁRNÍCH ÚTVARŮ V ROVINĚ

maticeteorie 1. Matice A je typu 2 4, matice B je typu 4 3. Jakých rozměrů musí být matice X, aby se dala provést

Matematika (KMI/PMATE)

Vektorový prostor. Př.1. R 2 ; R 3 ; R n Dvě operace v R n : u + v = (u 1 + v 1,...u n + v n ), V (E 3 )...množina vektorů v E 3,

Lineární algebra : Polynomy

Operátory obecně (viz QMCA s. 88) je matematický předpis který, pokud je aplikován na funkci, převádí ji na

0.1 Funkce a její vlastnosti

Změna koeficientů PDR při změně proměnných

1 Projekce a projektory

Operace s maticemi

Příklad 1: Komutační relace [d/dx, x] Příklad 2: Operátor B = i d/dx

Maticí typu (m, n), kde m, n jsou přirozená čísla, se rozumí soubor mn veličin a jk zapsaných do m řádků a n sloupců tvaru:

Derivace funkcí více proměnných

12 DYNAMIKA SOUSTAVY HMOTNÝCH BODŮ

6 Potenciály s δ funkcemi II

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

obecná rovnice kružnice a x 2 b y 2 c x d y e=0 1. Napište rovnici kružnice, která má střed v počátku soustavy souřadnic a prochází bodem A[-3;2].

64. ročník matematické olympiády Řešení úloh krajského kola kategorie A

1 Funkce dvou a tří proměnných

Derivace goniometrických funkcí

1.13 Klasifikace kvadrik

Diferenciální rovnice 1

Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic

Interpolace, ortogonální polynomy, Gaussova kvadratura

Lorentzova transformace a jednorozměrná vlnová rovnice

V předchozí kapitole jsme podstatným způsobem rozšířili naši představu o tom, co je to číslo. Nadále jsou pro nás důležité především vlastnosti

Úlohy nejmenších čtverců

Ortogonální transformace a QR rozklady

Skalární součin dovoluje zavedení metriky v afinním bodovém prostoru, tj. umožňuje nám určovat vzdálenosti, odchylky, obsahy a objemy.

příkladů do cvičení. V textu se objeví i pár detailů, které jsem nestihl (na které jsem zapomněl) a(b u) = (ab) u, u + ( u) = 0 = ( u) + u.

Skalární součin je nástroj, jak měřit velikost vektorů a úhly mezi vektory v reálných a komplexních vektorových prostorech.

Funkce a lineární funkce pro studijní obory

Teoretická informatika Tomáš Foltýnek Algebra Struktury s jednou operací

0.1 Úvod do matematické analýzy

Funkce, elementární funkce.

0.1 Úvod do lineární algebry

1.3. Číselné množiny. Cíle. Průvodce studiem. Výklad

Lehký úvod do kvantové teorie II

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zápočtová písemná práce B Termín pro odevzdání 4. ledna 2019

Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých

Matice. Je dána matice A R m,n, pak máme zobrazení A : R n R m.

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Vlastní čísla a vlastní hodnoty. študenti MFF 15. augusta 2008

Množiny, relace, zobrazení

DODATEK A. Im z 3. z 1 z 2. z 5 Re

1 Vektorové prostory a podprostory

7 Analytické vyjádření shodnosti

Vlastní čísla a vlastní vektory

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Kinematika tuhého tělesa. Pohyb tělesa v rovině a v prostoru, posuvný a rotační pohyb

KOMPLEXNÍ ČÍSLA INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

Přednáška 11, 12. prosince Část 5: derivace funkce

Derivace funkce. Přednáška MATEMATIKA č Jiří Neubauer

Matematické metody kvantové mechaniky

Občas se používá značení f x (x 0, y 0 ), resp. f y (x 0, y 0 ). Parciální derivace f. rovnoběžného s osou y a z:

vyjádřete ve tvaru lineární kombinace čtverců (lineární kombinace druhých mocnin). Rozhodněte o definitnosti kvadratické formy κ(x).

Faculty of Nuclear Sciences and Physical Engineering Czech Technical University in Prague

Věta o dělení polynomů se zbytkem

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

Ortogonální transformace a QR rozklady

1 Množiny, výroky a číselné obory

1. Několik základních pojmů ze středoškolské matematiky. Na začátku si připomeneme následující pojmy:

M - Pythagorova věta, Eukleidovy věty

Definice Řekneme, že funkce z = f(x,y) je v bodě A = [x 0,y 0 ] diferencovatelná, nebo. z f(x 0 + h,y 0 + k) f(x 0,y 0 ) = Ah + Bk + ρτ(h,k),

Transkript:

1 Operátor a jeho funkce, komutátor Funkce operátoru Uvedeme dvě možnosti, jak zavést funkci operátoru  na základě funkce reálného argumentu f(ξ). 1. Rozvojem do řady: Předpokládejme, že existuje rozvoj funkce f(ξ) do mocninné řady v okolí bodu ξ 0 (Maclaurinova řada): f(ξ) a n ξ n, a n 1 Pak se pod funkcí f(â) rozumí operátor Příklad: f(â) df n (ξ) dξ n. (1.0.1) ξ0 a n  n. (1.0.2) eâ  n (1.0.3) 2. Sylvestrova formule: Předpokládejme, že operátor  je samosdružený a známe jeho spektrální rozklad  A kˆp k, (1.0.4) k kde ˆP k A k A k je projektor na podprostor příslušející reálné nedegenerované vlastní hodnotě A k. Je-li funkce f(ξ) analytická v bodech ξ A k, lze funkci operátoru A vyjádřit jako f(â) k f(a k )ˆP k. (1.0.5) Komutátor Komutátor dvou operátorů  a ˆB se definuje jako [Â,ˆB ˆB ˆB (1.0.6) a splňuje mimo jiné tyto vlastnosti: 1. Antisymetrie [Â,ˆB [ˆB, (1.0.7) 2. Jacobiho identita [Â, [ˆB,Ĉ +[ˆB,[Ĉ, +[Ĉ, [Â,ˆB 0. (1.0.8)

1.1 Komutátor součinu Pomocí jednoduchých komutátorů vyjádřete komutátor [ˆB,Ĉ. (1.1.1) Komutátor rozepíšeme podle definice (1.0.6). Poté k němu přičteme a odečteme vhodně zvolený člen: [ˆB, Ĉ ˆBĈ ĈˆB+ÂĈˆB ÂĈˆB ) Â(ˆBĈ ĈˆB Â[ˆB,Ĉ } {{ } 0 +(ÂĈ ĈÂ)ˆB +[Â,Ĉ ˆB. (1.1.2) Podobně bychom ukázali, že [Â,ˆBĈ [Â,ˆB Ĉ+ ˆB [Â,Ĉ (1.1.3) a pro čtyři operátory [ˆB,ĈˆD Â[ˆB,Ĉ ˆD+ÂĈ[ˆB, ˆD +[Â,Ĉ ˆDˆB+Ĉ[Â, ˆDˆB Ĉ Â[ˆB, ˆD+ ĈÂ[ˆB, ˆD +[Â, ĈˆBˆD+ Ĉ[Â, ˆDˆB. (1.1.4) 1.2 Komutátor inverzního operátoru Vyjádřete komutátor [Â,ˆB 1 pomocí komutátoru [Â,ˆB. Využijeme skutečnosti, že [Â,ˆ1 [Â,ˆBˆB 1 0, (1.2.1) a rozvineme tento komutátor pomocí formule (1.1.3) z předchozího příkladu: [Â,ˆBˆB 1 [Â,ˆB ˆB 1 + ˆB[Â,ˆB 1. (1.2.2) Dostaneme tedy [Â,ˆB 1 ˆB [Â,ˆBˆB 1 1. (1.2.3) Dalším přirozeným krokem je ukázat, že [ 1,ˆB 1  1ˆB 1 [Â,ˆBˆB 1  1 (1.2.4) (o platnosti tohoto vztahu se lze přesvědčit i prostým roznásobením).

1.3 Operátor souřadnice a hybnosti Jsou dány dva samosdružené operátory ˆx, ˆp (souřadnice a hybnost), které splňují komutační relaci [ˆx,ˆp i. 1. Určete [ˆx 2,ˆp. 2. Určete [ˆx n,ˆp. 3. Určete [f(ˆx),ˆp a [ˆx,g(ˆp). 1. Vyřešíme přímočarým použitím vzorce (1.1.2): [ˆx 2,ˆp [ˆxˆx,ˆp ˆx[ˆx,ˆp+[ˆx,ˆpˆx 2i ˆx. (1.3.1) 2. Opakujeme proceduru z předchozího bodu. Dostaneme [ˆx n,ˆp ni ˆx n 1. (1.3.2) Platnost tohoto vztahu lze formálně dokázat matematickou indukcí. 3. Využijeme definice funkce operátoru (1.0.2): [ f (n) (0) [f(ˆx),ˆp ˆx n,ˆp i i m0 f (n) (0) f (n) (0) nˆx n 1 m n 1 [ˆx n,ˆp f (m+1) (0) ˆx m i f (ˆx). (1.3.3) m! (pod derivací funkce operátoru rozumíme f (n) (ˆx) df n (ξ)/dξ n ξˆx ). Analogickým postupem dostaneme 1.4 Exponenciála operátorů [ˆx,f(ˆp) i f (ˆp). (1.3.4) [Â,ˆB 1. Jsou-li Â, ˆB dva komutující operátory, 0, dokažte, že eâ+ˆb eâeˆb eˆbeâ. (1.4.1) 2. Pro obecné nekomutující operátory Â, ˆB ukažte, že platí: ˆK eâ ˆB e  n, (1.4.2) kde ˆK 0 ˆB a ˆK n+1 [Â, ˆK n. Poznámka: Tento vztah se někdy nazývá Baker-Campbell-Hausdorffova (BCH) nebo Hausdorffova formule.

3. Dokažte, že pro libovolné nekomutující operátory ˆB, Ĉ platí: eĉˆbĉ 1 ĈeˆB Ĉ 1. (1.4.3) Použitím posledního vztahu lze přepsat rovnici (1.4.2) do jiného, také často užívaného tvaru eâeˆbe  e ˆKn. (1.4.4) 1. Vyjdeme z rozvoje exponenciály operátoru (1.0.3): eâ+ˆb 1 n m0 k0 l0 ) n binomický (Â+ ˆB rozvoj 1  k k! ( ) n m }{{} m!(n m)! ˆB l l!  mˆb n m ( k0 )(  k k! l0 n m0  m m! ˆB n m (n m)! ) ˆB l eâeˆb. l! Komutativitu operátorů  a ˆB jsme využili v binomickém rozvoji. 2. Označíme f(ξ) e ξâ ˆBe ξâ. Levá strana BCH formule je pak rovna f(1). Funkci f(ξ) rozvineme do mocninné řady dané pravou stranou BCH formule, přičemž pro její koeficienty dostaneme ˆK 0 f(0) ˆB {( ˆK 1 f (0) e ξââ)ˆbe ξâ+e ξâ ˆB [Â,ˆB [Â, ˆK 0 { d [Â,ˆB } ˆK 2 f (0) e ξâ dξ eξâ ξ0 ( )} Âe ξâ {( ( e ξâ Â)[Â,ˆB e ξâ +e [Â,ˆB ξâ [Â,ˆB [Â, [Â, ˆK 1 ξ0 Âe ξâ { e ξâ[â,ˆb } e ξâ ξ0. (1.4.5) 3. Opět budeme postupovat tak, že levou stranu výrazu (1.4.3) rozvineme do řady podle vztahu (1.0.3): 1 ) ( n ) eĉˆbĉ 1 (ĈˆBĈ 1 1 ĈˆB n Ĉ 1 1 Ĉ ˆB n Ĉ 1 ĈeˆB Ĉ 1. Rovnici (1.4.4) dostaneme z (1.4.2), přiřadíme-li Ĉ eâ. )} ξ0

1.5 Posunutí souřadnice Jsou dány dva samosdružené operátory ˆx, ˆp (souřadnice a hybnost), které splňují komutační relaci [ˆx,ˆp i, a operátor kde a je libovolné reálné číslo. 1. Ukažte, že operátor ˆT(a) je unitární. 2. Nalezněte, čemu se rovná ˆT 1 (a)ˆx ˆT(a). 3. Spočítejte ˆT(a)ψ(x), kde ψ(x) x ψ je vlnová funkce. 1. Unitární operátor musí splňovat rovnost ˆT(a) e i aˆp, (1.5.1) ˆT (a)ˆt(a) ˆT(a)ˆT (a) ˆ1. (1.5.2) Dosadíme vyjádření (1.5.1): ( ) e e i aˆp i aˆp e + i aˆp e i aˆp e i a(ˆp ˆp) eˆ0 ˆ1 (1.5.3) (postupně jsme využili samosdruženosti operátoru ˆp a vztahu (1.4.1)). Stejným způsobem se přímočaře ukáže, že ˆT 1 (a) ˆT (a) ˆT( a) ˆT(a)ˆT(b) ˆT(a+b). (1.5.4) 2. Vyjdeme z rozvoje BCH formule (1.4.2). V našem případě je  i aˆp, ˆB ˆx, takže ˆK 0 ˆx [ i ˆK 1 aˆp,ˆx i a( i ) a ˆK 2 ˆK 3 0. Výsledek tedy zní ˆT 1 (a)ˆx ˆT(a) ˆx+a. (1.5.5) 3. Víme, že platí ˆx x x x. Hledejme neprve, čemu je rovno ˆxˆT(a) x. Vyjdeme z výsledku předchozího bodu: ˆxˆT(a) x ˆT(a)(ˆx+a) x ˆT(a)(x+a) x (x+a) ˆT(a) x. (1.5.6)

Stav ˆT(a) x tedy přísluší vlastní hodnotě x+a operátoru ˆx, označíme ho proto Obdobně x+a ˆT(a) x. (1.5.7) x a x ˆT ( a) x ˆT(a). (1.5.8) Z posledních dvou vztahů plyne ˆT(a)ψ(x) x ˆT(a)ψ x a ψ ψ(x a). (1.5.9) Poznámka: Operátor ˆT(a) se nazývá operátor posunutí. 1.6 Rotace operátoru spinu Jsou dány samosdružené operátory Ŝ1,Ŝ2,Ŝ3, které splňují komutační relace pro moment hybnosti, [Ŝj,Ŝ k i ǫ jkl Ŝ l, (1.6.1) a operátor s reálným parametrem φ. Ukažte, čemu se rovnají výrazy ˆR 3 (φ) e i φŝ 3, (1.6.2) ˆR 1 3 (φ)ŝ 1ˆR 3 (φ), ˆR 1 3 (φ)ŝ 2ˆR 3 (φ). Budeme počítat první z hledaných výrazů. Stejně jako v předchozím příkladu vyjdeme z BCH formule (1.4.2), do které nyní dosadíme Dostaneme (s využitím komutačních relací) Â i φŝ 3, ˆB S 1. ˆK 0 Ŝ 1, [ i ˆK 1 φŝ 3,Ŝ 1 i [Ŝ3 φ,ŝ 1 φŝ 2, [ i ˆK 2 φŝ 3, φŝ 2 i [Ŝ3 φ2,ŝ 2 φ 2 Ŝ 1, [ i ˆK 3 φŝ 3, φ 2 Ŝ 1 i [Ŝ3 φ3,ŝ 1 φ 3 Ŝ 2,. což dosadíme do řady (1.4.2), kterou následně sečteme: ˆR 1 3 (φ)ŝ1ˆr 3 (φ) 1 1 0!Ŝ1 1! φŝ2 1 2! φ2 Ŝ 1 + 1 3! φ3 Ŝ 2 + [ [ ( 1) k ( 1) k (2k)! φ2k Ŝ 1 (2k +1)! φ2k+1 k0 k0 }{{}}{{} cosφ sinφ Ŝ 1 cosφ Ŝ 2 sinφ. (1.6.3) Ŝ 2

Analogicky pro druhý vztah: ˆR 1 3 (φ)ŝ 2ˆR 3 (φ) Ŝ 1 sinφ+ŝ 2 cosφ. (1.6.4) Poznámka: Operátor ˆR 3 (φ) je operátor rotace o úhel φ okolo osy z.