Závrená práce posluchae kurzu

Závrená práce posluchae kurzu Manažei - kurz efektivního ízení 2004/2005 Název práce: Motivace k dobrovolnictví Jméno a píjmení Jaroslav Hynek Rok: 2005

PROHLAŠUJI, že jsem tuto závrenou práci vypracoval samostatn a cituji v ní veškeré prameny, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Praze dne 31. kvtna 2005 2

OBSAH Motto 1 ÚVOD... 5 2 MOTIVACE... 6 2.1 Terminologie... 6 2.2 Motivace lidského chování... 6 2.3 Motivace k dobrovolnictví... 9 2.4 Motivace vdomé a nevdomé... 17 2.5 Motivace vnitní a vnjší... 23 2.6 Možnosti motivace dobrovolník... 24 3 ZÁVR... 30 Literatura 3

Motto: Nepoznávám se ve svých skutcích; vždy nedlám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Jestliže však to, co dlám, je proti mé vli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastn nejsem já, kdo jedná špatn, ale hích, který je ve mn. Vím totiž, že ve mn, to jest v mé lidské pirozenosti, nepebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždy neiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však iním to, co nechci, nedlám to já, ale hích, který ve mn pebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci init dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitnjší bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podizuje má mysl, a iní m zajatcem zákona híchu, kterému se podizují mé údy. Jak ubohý jsem to lovk! Kdo m vysvobodí z tohoto tla smrti? Bible, ep. ímanm 7: 15-24 To, že jsem obdaroval žebráka, že jsem odpustil tomu, kdo m urazil, že miluji dokonce nepítele ve jménu Kristov je bezpochyby ctností. Cokoliv jsem uinil jednomu z mých nejmenších bratí, uinil jsem Kristu. Co by se ale stalo, kdybych odhalil, že ten nejmenší ze všech, ten nechudší ze všech žebrák, ten nejdrzejší ze všech pomlouva, že nepítel sám je ve mn, že já sám bych poteboval almužnu své dobroty, že já sám jsem si nepítelem, jehož je teba milovat? C. G. Jung "My, kdo jsme byli v koncentráku, se pamatujeme na lidi, kteí chodili po barácích a konejšili ostatní, rozdávali i poslední chleba. Možná jich nebylo moc, ale jsou i tak dostateným dkazem, že lovku lze vzít vše až na jedinou vc, a sice tu poslední z lidských svobod - svobodu rozhodnout se za jakýchkoliv okolností pro svj vlastní postoj, pro vlastní cestu." V. E. Frankl 4

1 ÚVOD Otázka po motivaci lidského konání je velice komplexní. V psychologii patí také jist k nejtžším. Pro se lovk chová tak jak se chová, co lovka vede k myšlenkám, rozhodnutím a inm práv takovým a ne jiným, zamstnává odborníky psychology, psychiatry, ale i teology a v posledku i každého lovka. Prof. Milan Nakonený svou knihu na téma lidské motivace dokonce zaíná vtou: Nepochybn nejdležitjším úkolem psychologie vždy bylo a bude vysvtlit, pro se lidé chovají tak, jak se chovají. 1 Vystopovat a interpretovat pochody probíhající v lidském mozku, determinované obrovským množstvím promnných genetikou, zkušenostmi, vzdláním, výchovou, emocemi, hormony, vnjšími okolnostmi ap. je velmi složité. Pesto by každý lovk rád vdl, jak se druhý zachová, jak bude reagovat, co lovka vede práv k tm i onm rozhodnutím, co je pro lovka motivací k jeho inm. Tyto otázky si klademe i v bžném život, v komunikaci se svými blízkými, rodinou, páteli. A pokud je navíc práce s lidmi i naší profesí, pak nás zajímají (nebo by alespo mly zajímat) o to více. Pirozen má lovk také potebu porozumt sám sob 1 Nakonený, M., Motivace lidského chování, Academia, Praha 1997, s. 5. 5

2 MOTIVACE 2.1 Terminologie Slovo motivace je termín odvozený z latinského motivus, což je forma slova moveo hýbám a movere pohybovat, a vyjaduje tak penesen hybné síly chování a jednání. Motivy jsou tedy hybnými silami našeho jednání. 2 Motivace je proces iniciovaný výchozím motivaním stavem, v jehož obsahu se odráží njaký deficit ve fyzickém i sociálním bytí jedince a smující k odstranní tohoto deficitu, které je prožíváno jako uritý druh uspokojení. 3 2.2 Motivace lidského chování Rzní autoi vycházejí z rzných psychologických škol, které reprezentují, a proto také nacházíme více možných pístup k oblasti lidské motivace. Nkteí rozlišují mezi vdomými a nevdomými, dále mezi tzv. motivy primárními a sekundárními a vtšinou si všímají motivací zamených fyziologicky, zamených na teorii uení nebo na teorii osobnosti, pípadn rozlišují mezi motivy biologickými a sociokulturními. (K nkterým z nich se vrátím v dalším textu, již se zamením k hlavnímu tématu motivaci k dobrovolnictví.) Nakonený (1997) dlí motivace takto (považuje však zárove za dležité rozlišovat mezi motivem a potebou): Motivy primární (vrozené) hlad, žíze, spánek, dýchání, vyhýbání se bolesti atd. 2 Hanuš, R., Motivace motor našeho konání, http://fyzika.cz/skoly/ucitelske_listy/ul00_01/ul07/motivace.htm 3 Nakonený, M., Motivace lidského chování, Academia, Praha 1997. 6

Motivy afektivní (ásten primární a ásten sekundární) motiv bezpeí, agrese atp. - jsou vrozené i získané. Motivy sekundární (sociáln vztahové, získané) motiv sociálního kontaktu, dosažení úspchu, moci, vlastnictví atd. Toto dlení do jisté míry odráží pohled humanistické psychologie reprezentovaný A. H. Maslowem, jež vychází ze systému univerzálních lidských poteb, které se každý lovk snaží uspokojit. Maslow však jde dál a hovoí o nemotivovaném chování. Pokládá za n to chování, které nesmuje k uspokojení njaké poteby, jako nap. expresívní chování a fenomény zrání a rstu, ale souasn hovoí o potebách rstu a míní tedy, že chování není motivováno vždy jen redukcí poteb. Jak íká Fromm: Pravda je totiž taková, že lidé nechtjí mít jen to, co potebují k pežití, a to, co tvoí materiální základ lidsky dstojného života. Vtšina lidí našeho kulturního okruhu a v podobných historických obdobích chce stále víc: jídla, pití, sexu, majetku, moci a slávy. ( ) Náruživost je jasným symptomem psychické dysfunkce, vnitní prázdnoty a chybjícího vnitního smyslu života osobnosti. 4 Zstaneme-li ješt u humanistické psychologie, pak práv ona zdrazuje jako determinanty chování vnitní zdroje chování vystupující jako systém uritých poteb i tendencí. Úspšnost, intenzita a zamení motivace je ovlivnna mnoha faktory individuálními charakteristikami lovka, na jeho sociálních vazbách, výchov, okolnostech, momentální i dlouhodobé situaci, uznávaných hodnotách atp. 4 Fromm, E., Anatomie lidské destruktivity, NLN, Praha 1997, s. 209. 7

Maslowova hierarchie lidských poteb: poteba SEBEREALIZACE nalézt sebenaplnní a realizovat vlastní potenciál, dosáhnout úspchu, být kompetentní, získat souhlas a uznání rozvoj lovka v pln vyvinutou, tvoivou osobnost s dostateným prostorem pro sebevyjádení poteba ÚELU poteby symetrie, ádu a krásy, vdt, rozumt a zkoumat poteba LÁSKY poteby družit se s ostatními, být pijímán a nkam patit poteba BEZPEÍ (Maslow má na mysli fyzické bezpeí rozumnou jistotu, že fyzické poteby budou uspokojeny i zítra) FYZICKÉ poteby hlad, žíze, teplo, spánek atd. prvky nutné k zachování tlesného života 5 Než se poteby, které jsou umístny v hierarchii výše, stanou dležitým zdrojem motivace, musí být pinejmenším ásten uspokojeny poteby, jež leží v pomyslné pyramid níže. Motivace lidského chování jsou tedy založeny na mnoha faktorech. V dalším textu se zmíním o nkolika z nich altruismu, motivacích substituních, sexuálních, motivu moci, penz, víry, vlastní zkušenosti, seberealizaci i smyslu, ale 5 Podle Crabb, L., Osobnost lovka, Návrat dom, Praha 1995, s. 71. 8

ne již v obecné rovin, ale práv v souvislosti s dobrovolnickou prací. Povaha motivace je pedevším intrapsychickou záležitostí, je tedy dobré vnímat i rozdíl mezi vnitními a vnjšími motivy, pokud se snažíme druhého motivovat. Vnjšími impulsy se v podstat snažíme pispt k vnitní kvalitativní pemn ve struktue osobnosti lovka. Více viz kapitola 2.4. 2.3 Motivace k dobrovolnictví Jak jsem naznail v úvodu, lovka vede k uritému druhu chování, tedy i dobrovolnictví, velmi složitý komplex motivací. Vnovat svj as, energii, schopnosti pro poteby jiných je jist i psychologicky velmi zajímavý jev. Zamyslíme-li se nad tímto fenoménem jaké píiny, jaké motivy vedou lovka, aby se choval práv takto, pak nás mezi prvními jist napadne slovo altruismus. Ani tento pojem samotný však není tak jednoznaným a jednoduchým vysvtlením. Fri 6 uvádí následující druhy altruistického chování: Reciproní altruismus v jeho pozadí stojí oekávání, že bude altruistv výkon jednou oplacen njakou odmnou. Normativní altruismus charakterizuje chování, které se opírá o motivaci kombinující morální imperativy a sociální tlak, tedy nejen zvnitnné morální imperativy samotné. Emocionální altruismus stojí na citu lovka, na soucitu se strádajícími, na lásce k bližnímu. Není zde tedy pítomen 6 srov. Fri, P. a kol., Dárcovství a dobrovolnictví v eské republice, AGNES a NROS, Praha 2001, s. 12-22. 9

pímý zisk egoisty, ale emoní zisk emocionální zainteresovanost altruisty na konání dobra je mravn krásná. Kesanský altruismus nevyhýbá se ani jednomu z výše uvedených druh motivací, i když nkteré neodpovídají jeho ideálu krásna. Je pro nj charakteristický soucit s trpícím, milosrdenství. Pravý altruismus altruismus bez kontaminace egoismem je velmi složitým problémem. Podle Bolzana jen tehdy vykonáváme opravdové a záslužné dílo dobroinnosti, jestliže pomoc, kterou bližnímu pinášíme, je spojena s jistou námahou a s vtší i menší obtí z naší strany.. Požadavek absolutn istého altruismu je však vzhledem k výše uvedenému diskutabilní. Jednotlivé druhy altruismu se vzájemn nevyluují, dobroinnost je motivována jak racionáln, tak emocionáln a veškerý altruismus je kontaminován egoismem. ( ) Obvykle s ideálem mravní krásy altruismu korespondují ty motivace, které poítají se symbolickou, morální nebo spirituální odmnou. ( ) Zisky z altruismu jsou vždy oboustranné. 7 Problematinost pravého i istého altruismu vidí i jiní autoi: K analýze altruistického chování je úelné rozlišovat podle Wilsona dv základní altruistické tendence. Na jedné stran istou, nevykalkulovanou obtavost a na druhé stran vstícnost s oekáváním reciprocity i jiné vlastní výhody. iny, v nichž se altruistický impuls projevuje naprosto iracionáln, bez logického vysvtlení považujeme za tzv. altruismus tvrdého jádra. Formy altruismu mkkého jádra 7 Tamtéž, s. 22. 10

vycházejí ze základní funkce ekonomické interpersonální vzájemnosti, pro kterou se vžil termín reciprocita. 8 Krom altruismu je to pak celá ada dalších motivátor. Nkteré z nich jsem již vyjmenoval v pedchozí kapitole, nyní se je pokusím popsat ve vztahu k dobrovolnictví. Stále je však dležité brát zetel na to, že: ziskový motiv mže existovat i u zdánliv nezištného chování. Peujeme-li o druhé, oekáváme zpravidla bu pímý materiální zisk na základ reciprocity (Pjky za oplátku) nebo zisk nepímý v podob spoleenského uznání a prestiže za své velkorysé iny. Dokonce i kesanm starajícím se v klášterech o bezmocné, oekávají kompenzaci své obti ve form posmrtného života v ráji. 9 Víra a z ní vyvrající služba byla v naší kultue po dlouhá staletí normativní souástí lidského bytí. Atheismus vyprázdnil toto místo, ale poteba sdílení dobra petrvala. lovk potebuje zažívat i tyto vjemy. Provedl jsem šetení u více než 60 respondent, dobrovolník, kteí (mimo jiné aktivity) psobili jako vedoucí na letních dtských táborech. Byli celkem z 12 organizací a výsledky by se daly shrnout velice strun. Na otázku pro jste se rozhodli vnovat dobrovolnické práci? (v souvislosti s prací hlavního vedoucího na táboe) se u vících lidí velmi asto objevil pímý odkaz na víru, Boha, službu atd. - konkrétn šlo o formulace nap. služba Bohu, pedávání Boží lásky, Boží poslání pro mj život. 8 Hlaváek, J. a kol., Mikroekonomie sounáležitosti se spoleenstvím. Karolinum, Praha 1999. 9 Džbánková, Z., Racionální a neracionální motivy lidského chování, http://misc.eunet.cz/marathon/02/mar020z.htm 11

U nevících lidí byl motivací pedevším dobrý pocit formulovaný jako: radost z radosti druhých, dobrý pocit, ale také seberealizace i chci vrátit to, co jsem sám mohl prožít. Tento výsledek pln koresponduje s šetením, které provedl Fri (viz dále). V každém pípad však lze konstatovat, že uritá forma dávání, služby je tedy v každém pípad pociována jako pozitivní vjem, a už pramení z konvenní, reciproní i nerozvinuté motivace, jak motivaci dlí práv Fri, který pomocí statistické analýzy vytipoval ti základní deklarované motivace k dobrovolnictví - konvenní, reciproní a nerozvinutá. Jde o motivace, které se navzájem prolínají, ale u konkrétních jednotlivc nkterá z nich nabývá dominantní vliv. Konvenní motivace Motivace k dobrovolnictví má konvenní charakter, když se její nositel stal dobrovolníkem, protože jej k tomu vedly morální normy bu svého nejbližšího okolí, anebo obecná neformální pravidla chování v dané spolenosti. ( ) Ti dobrovolníci, u kterých dominuje konvenní motivace, mají ve svém rozhodování sklon preferovat své náboženské pesvdení a imponují jim píklady dárcovských aktivit z okruhu píbuzných a pátel. ( ) Normativní motivací se astji vyznaují starší lidé nad 60 let a vící. Reciproní motivace Jak už z názvu vyplývá, typ reciproní motivace orientuje svého nositele k tomu, aby v dobrovolné práci hledal prvky, které by byly užitené i pro nho samého. Recipron motivovaní dobrovolníci chápou svoji práci jako organické spojení dobra pro jiné a vlastního prospchu. Typický je pro n zájem o získávání nových zkušeností, navazování nových vztah a snaha uplatnit svoje schopnosti a udržovat se 12

prostednictvím dobrovolné práce v kondici. ( ) Tento vliv je patrný hlavn u mladých lidí do 30 let s jednoznan ateistickým svtonázorem. Nerozvinutá motivace Jde o motivaci, která se omezuje na soubor prvk vytváejících základní prostor pro rozhodování dobrovolník. Jde o prvky jako je dvra v organizaci, pro kterou by mli pracovat, pesvdení o smysluplnosti dobrovolné práce v konkrétním pípad a pocit, že se prostednictvím dobrovolnictví mohou podílet na šíení dobré myšlenky. Tyto ti motivaní pilíe mají pro nositele nerozvinuté motivace postaující vliv k tomu, aby se rozhodli dobrovoln pracovat. ( ) Významn astji se vyskytuje u vysokoškolák a osob pináležejících ke stední a starší generaci (od 46 do 60 let). 10 10 Fri, P., Proletáský altruismus a dobrovolnictví v R, referát z konference, http://www.dobrovolník.cz. 13

Podívejme se na to, jaké dvody uvádjí jako dležité pro rozhodnutí stát se dobrovolníkem a jaký pínos uvádjí z dobrovolnické práce sami dobrovolníci: Podle výsledk výše zmínného výzkumu dárcovství a dobrovolnictví v R naprostá vtšina dobrovolník uvádí, že dobrovolnictví jim pináší hlavn pocity smysluplné práce, rozšíení a prohloubení kvalifikaních pedpoklad a vhodné vyplnní volného asu. Podle názor vtšiny dobrovolník jim dobrovolná práce posiluje sebevdomí (77 procent) a umož uje jim udržovat se v kondici a neztratit pracovní návyky (63 procent). Nejmenší míru satisfakce zatím vykonávání dobrovolné práce pináší ve spoleenské oblasti. Jen mén než polovina dobrovolník (45 procent) se domnívá, že svou dobrovolnou prací získali také spoleenské uznání a prestiž. Tzv. reciproní motivace je druhým nejrozšíenjším typem motivace dobrovolník v R. Recipron motivovaní dobrovolníci chápou svoji práci jako organické spojení dobra 14

pro jiné a vlastního prospchu. V moderní informaní spolenosti stále více lidí souasn hledá nejen smysluplnou výdlenou práci, ale i píležitosti angažovat se mimo ni.(giddens, A.: The Third Way. The Renewal of Social Democracy. Cambridge, Polily Press 1998.) Orientace na postmateriální hodnoty (Inglehart, R.: Modemizatíon and Postmodemization: Cultural, Economic, And Political Change in 43 Societies. New Jersey, Princeton University Press 1997.) a spiritualitu nabývá masový charakter. Hledání a nacházení individuální identity a životního poslání jednotlivc mimo výdlenou pracovní sféru dokonce smuje k poklesu dležitosti výdlené práce v život lidí. (Offe, C.: Spolenost práce. In: Pongs, A.: V jaké spolenosti vlastn žijeme? Praha, ISVUK 2000.) 11 11 Fri, P., Význam dobrovolnictví v moderní spolenosti, http://www.dobrovolnik.cz/nazory.shtml?restrict=number...1&res_val=22 15

Hodnocení pínosu dobrovolné práce je vlastn otázkou piznání se k jisté reciprocit práce dobrovolníka nebo alespo k uvdomní si i uritého pínosu. V každém pípad vidíme, že uspokojení smyslu, i alespo pocitu smyslu - jak tyto dv veliiny oddluje V. E. Frankl, je velmi významným motivaním faktorem. Také vysoká pítomnost výskytu hodnoty - posílení sebevdomí je pro pracovníky a dobrovolníky v NNO, dle mého pozorování, velmi signifikantní. Za dležité považuji zastavit se ješt u otázky, zda je dobrovolnická práce skuten vždy dobrovolná. Zejm každý koordinátor dobrovolník dokáže rozpoznat rozdíl v pístupu k práci mezi skuteným dobrovolníkem a lovkem, který je do této práce jaksi dotlaen okolnostmi a už naléháním okolí, i formálním zpsobem nutností vykázat ve škole praxi apod. Proto hodnotím jako velmi pozitivní trend rozlišovat skutené dobrovolníky od stážist i praktikant. Na druhé stran nelze pehlédnout to, že pípady neautentické dobrovolné práce petrvávají i v souasných podmínkách - 5% dobrovolník totiž uvedlo, že jsou do dobrovolné práce tlaeni svým okolím. Faktor zkušenosti s neautentickou dobrovolnou prací zddný ze socialistické minulosti stále významn psobí na ochotu potenciálních dobrovolník dobrovoln pracovat. Špatná zkušenost s dobrovolnou prací v minulosti deklarovalo 43% potenciálních dobrovolník, piemž všichni z nich zárove uvedli, že se do dobrovolnictví zapojili práv jen za socialismu a pak už ne. Souástí vlivu minulosti je podezení, že zájem organizací o dobrovolnou práci je neautentický a že ve skutenosti o ni ani nikdo nestojí. Pocity tohoto druhu jsou vlastní 68% potenciálních dobrovolník. 12 12 Fri, P., Proletáský altruismus a dobrovolnictví v R,, referát z konference, http://www.dobrovolník.cz. 16

V této souvislosti vidím do budoucna jako problematické, práv z dvodu dobrovolného dobrovolnictví tzv. firemn garantované dobrovolnictví, tedy možnost, i spíše kvli image firmy nutnost zamstnanc firmy pracovat uritý as jako dobrovolník teba jednu hodinu týdn - místo pro zamstnavatele nap. pro njakou neziskovou organizaci i v sociálních nebo charitativních službách. Mám za to, že pokud iniciativa nevzejde z jedince skuteného dobrovolníka, který se ztotožní s cílem a posláním organizace pro niž má pracovat, bude jeho práce podobná spíše onomu socialistickému modelu. Jinak tomu mže být pouze v pípad, že dojde k celkové promn pohledu spolenosti na oblast dobrovolnictví, ke které ale dle mého názoru mže dojít až generan, nebo komunistická minulost naší zem, která zpsobila perušení kontinuity vývoje naší spolenosti, udlala své a její dsledky v nás stále petrvávají. Z výzkumu Reného Bekkerse 13, který se snažil rozlišit vliv osobnostních vlastností dobrovolník a sociologických faktor na motivaci k dobrovolnictví, vyplývá, že dležité je pro nj extroverze. Naopak negativní vliv ml neuroticismus. Ze sociologických faktor je dležitým prvkem vzdlání a aktivní náboženský život, naopak mírn negativní vliv má velikost obce. 2.4 Motivace vdomá a nevdomá Sigmund Freud považoval veškeré projevy jedince za symptomatické, tj. vyjadující njaký stav a jeho úelný projev. Nemžeme-li tedy njaký motiv identifikovat, 13 Bekkers, R., Participation in voluntary associations: resources, personality, or both?, http://www.fss.uu.nl/soc/homes/bekkers/participation.pdf 17

neznamená to, že mu motiv chybí. V tomto ohledu je pak pípadné rozlišovat mezi motivy vdomými a nevdomými. 14 Je možné, že jednáme, aniž bychom vdli pro nebo aniž by nám pravá píina našeho jednání byla zejmá. Naše chování má nkdy manifestaní obsah. ( ) Nevdomé jsou tedy i takové motivace i zpsoby chování, jejichž píiny si subjekt vysvtluje chybn. 15 Do této kategorie patí i substituní chování, které má povahu kompenzace nedosaženého cíle. Zdrojem nevdomých motivací mohou být i potlaené sklony a afekty, z nichž vznikají komplexy neasimilované psychické obsahy a s nimi spojené tendence k jejich kompenzaci. C. G. Jung zdraznil jejich autonomii a íhavost (motivaní pohotovost) a hovoil také o vdomých komplexech. Podle Maslowa komplexy navíc neovlivují jen motivaci jedince, ale pronikají celou jeho psychikou, tj. determinují i jeho myšlení, fantazii, cítní atd. 16 Je signifikantní, že vtšina dobrovolník uvádí jako své motivace pro práci dobrovolníka ty, které považuje za pozitivní. Pedevším je to pomoc, cítit se užiteným, láska k bližnímu, smysluplnost, seberealizace, služba Bohu atp. Do této kategorie však stále astji spadají i reciproní motivace nco se nauit, mít dobrý pocit, uznání, parta apod. 14 srov. Nakonený, M., Motivace lidského chování, Academia, Praha 1997, s. 20. 15 Tamtéž, s. 30. 16 srov. tamtéž, s. 32. 18

Velmi zídka se nkdo odváží sdlit i nkterý z motiv, který by mohl být hodnocen jako negativní kompenzace uritého komplexu, touha po moci, sexuální motiv atp. Vysvtlením mže být do urité míry i to, že ty, které jsou hlubší, skrytjší, mohou být nevdomé, potlaované i vytsované. Syndrom pomáhajících Tento termín se v bžné práci s dobrovolníky nepoužívá zase tak asto. Na nkterých školách zabývajících se pípravou sociálních pracovník, a už jsou to VOŠ i VŠ, se mu však v poslední dob zaíná vnovat pozornost. Je kladen draz na to, aby si studenti tchto obor uvdomili a dokázali pracovat se svými motivacemi k této práci. Hovoí se práv o syndromu pomáhajících, nebo se pedpokládá, že lidé práv s tímto syndromem se na tyto obory hlásí. Jsou tedy vedeni k tomu, aby své motivace - pedevším nevdomé - kultivovali. Jaké to mohou být? O komplikovanosti pojmu altruismus jsem se již zmínil, pro pipomenutí uvedu ješt nkolik informací. Jedna z definic altruismu íká, že jde o chování uskuteované k prospchu druhého bez anticipace odmn z externích zdroj. To nám napovídá, že tedy existují vnitní odmny, které mají povahu vyšších cit. Prof. Nakonený ale upozoruje na to, že pro nkoho mže být manifestovaný altruismus boj o nadosobní dobro - jen pouhou deklarací a druhem spoleenského exhibicionismu, a jejich pravé zájmy mohou být zcela odlišné nap. nkterý z následujících. Substituní léení komplex. Urité procento lidí prožívá komplexy nejrznjšího druhu, z nichž nkteré mohou být kompenzovány dobrovolnou péí o druhé. 19

Sexuální bezpochyby jedna z velmi silných motivací pro lidské konání. V prostedí neziskových organizací pracujících s dtmi a mládeží je teba eliminovat zájmy pedofil, které budou vždy takovéto jedince pirozen pitahovat. Je nutno íci, že žádným administrativním zpsobem nelze problémy s touto motivací stoprocentn vylouit. Vím ale, že každá organizace dlá všechno proto, aby je minimalizovala. Moc na první pohled tento motiv zapadá do našeho tématu, ale psychologové naopak tvrdí, že práv u psycholog, pedagog a duchovních (tedy obor, které se zabývají bezprostední prací s lidmi a jejich vedením i výchovou) je práv moc velmi silným motivaním faktorem. Dá se namítnout, že je na jedné stran nutno rozlišovat touhu po moci a touhu po uplatnní, ale psychologové pesto tvrdí, že touha po uplatnní vychází opt z touhy po moci. Navíc Alfred Adler íká, že touha po moci vychází z pocitu bezmocnosti, další poukazují na potebu sebepotvrzení vlastního já. Pokud bych ml uvést píklad signálem pro tuto diagnózu mohou být silné manifestaní projevy vlastního dobrovolnictví, kdy dotyný svou innost chápe jako pedstupe pro svou další kariéru vtšinou politickou. Peníze dobrovolník a peníze? Není to protimluv? I neziskové organizace disponují relativn velkým objemem financí a vždy se najdou lidé, které pítomnost penz provokuje k aktivit. Takový lovk se ale vtšinou nestává dobrovolníkem snad jen na as, než se mu podaí dosáhnout nap. manažerské funkce v organizaci pracující s dobrovolníky. Víra patí k velmi silným motivacím. Nebojím se íci, že práv Ježíšovo uení, je tím, co v naší kultue v celé historii kultivovalo postoj lovka k druhému, pomoci 20

bližnímu, pamatování na vdovy a sirotky v jejich soužení (Jan 1,27), dokonce pemáhání zla dobrem, i výzv Jestliže má tvj nepítel hlad, nasy ho, a má-li žíze, dej mu pít ( ímanm 12,21.20). I motivaci víry a kesanské služby je však teba kultivovat, nebo skýtá uritá rizika pehnané sebeobtování se, obchodování s Bohem já budu sloužit a za to pjdu do nebe, pehnaný soucit, který lovka oslabuje a znehodnocuje až znemožuje pomoc druhým atp. Vlastní zkušenost vtšinou jde o odchovance organizace, kteí se po dosažení uritého vku stávají sami vedoucími i dobrovolníky. Seberealizace Podle A. H. Maslowa musí být lovk tím, kým mže být, musí zstat vrný své vlastní povaze. Tuto potebu oznaujeme jako sebeuskuteování. V odpovdích dobrovolník bývá tento motiv vyjáden slovy: sebevzdlání, seberealizace, získání zkušeností, poznávání nových vcí atp. Smysl - V. E. Frankl jej dotahuje do vyjádení vle ke smysluplné existenci. Zde se objevují vyjádení vlastní motivace jako: pocit, že dlám nco dobrého a hodnotného, pomoci dobré vci, má to smysl, pocit naplnní, vím, že to má hlubší smysl, nechci život jen prožít, ale pln žít. Nemla by nás pekvapit ani pítomnost negativních motivací vycházejících spíše z toho negativního v nás. Pokud se podíváme do knihy prof. Nakoneného Motivace lidského chování, tak zjistíme, že prosociálním motivacím vnuje jen devt a pl stránky z celkových 270 stran. Jak jsem již naznail, motivace k jednání je jevem komplexním. Proto je pirozené, že se i zde jist ada tchto prvk u každého lovka pekrývá. 21

Friedrich Nietsche tvrdí, že u osob, které si volí pomáhání, pevažují pochybné motivy. íká: Napínáte síly pro bližní a máte na to krásná slova. Já vám ale íkám: Vaše láska k bližnímu je jen vaší špatnou láskou k sob samým. Prcháte k bližnímu ped sebou samým a chcete z toho uinit ctnost: já ale odhaluji tu vaši nezištnost. lovk, který se chce vnovat lidem se zranními, se nevdom spojuje s vlastními zranními. Vzniká tu tak nebezpeí v tom smyslu, že pokud je pomáhající profese zneužívána jako lék na vlastní nemocnou duši, tak je lovk pedem odsouzen k vlastnímu duševnímu trápení i profesnímu zklamání. Navíc však mže touto pomocí utrpt i klient. Chceme-li odkrýt mnohovrstevnaté motivy našeho pomáhání což je úkol, ped nímž nesmí žádný pomáhající, pokud není šarlatán, utéci pak jde o to, abychom pronikli až k nevdomým vrstvám osobnosti a tím i k pramenm volby povolání. 17 Jedna z nebezpených nevdomých motivací k pomáhání mže být myšlenka - Když m jiní potebují, nemžu být bezcenný. Takový lovk je pak ale zamen na vlastní výkon, musí neustále ukazovat svou užitenost, klade si úkoly, na které nebude stait, nebo bude pijímat odpovdnosti i za klienta, a tím se úinek jeho pomoci snižuje. Tak zaíná bludný kruh. Motivace se samozejm mohou v ase mnit i vyvíjet, ty základní však asto zstávají stejné, proto má smysl s nimi alespo pracovat. Úkolem dobrovolníka (ale i každého lovka) je odkrytí tchto nevdomých motivací ve svém chování, vystoupit ze sebeklamu a otevít tak prostor novému pístupu k životu i své práci. 17 Doležel, J., tyi léky proti tzv. syndromu pomáhajících, skriptum VOŠ Caritas, Olomouc. 22

2.5 Motivace vnitní a vnjší Toto rozdlení je velmi podstatné. V neziskovém sektoru obzvlášt. Literatura se shoduje na tom, že nejlepší výkony podává motivovaný lovk, nejvíce motivováni jsou pak ti pracovníci, kteí pijmou cíle firmy za své a firmu si ztotožní sami se sebou používáme také termínu VNITNÍ MOTIVACE. 18 Tato skutenost je v neziskovém sektoru zejm ješt vyhrannjší, nebo práv nepítomnost finanního, tedy existenního, ohodnocení vyžaduje jiný zdroj motivace. To, že se lovk rozhodne práv pro tu a ne jinou práci jako dobrovolník, ukazuje práv na nutnost vnitní motivace tedy blízkost cíl a poslání dané organizace. Mže zde však být uritý rozdíl mezi dobrovolníky, kteí jsou leny organizace a krátkodobými dobrovolníky. U len se pedpokládá ješt vyšší ztotožnní se s vizí a posláním organizace, ale na druhou stranu je tžší je dlouhodob v tomto motivovaném stavu udržet. U krátkodobých dobrovolník bývá naopak silná motivace, která bu prací peroste v dlouhodobjší spolupráci, teba i lenství v organizaci, nebo naopak po splnní uritého závazku i vyprchání motivace odejdou. Pokud jde o vnjší motivace, pak je dnes i v ziskovém sektoru známo, že motivovat zamstnance pouze finann je velmi málo. Proto vytváí systémy nefinanních benefit. Neziskový sektor má pro uplatnní jiných než finanních motivátor nejen vtší nutnost, ale i píležitost, nebo mže nabídnout i nkteré žádané atributy, které lidé poptávají pi svém sebeuplatnní. 18 Míka, J., Motivace v policejním stát, http://www.personalista.com/index.php?id=428 23

2.6 Možnosti motivace dobrovolník Motivace, jak jsem uvedl v úvodu je velmi komplexní jev. Také ztráta motivace bývá zpsobena mnoha okolnostmi, které v urité konstelaci mohou snižovat výkon dobrovolníka nebo jej dovést až k perušení i úplnému zanechání dobrovolnické innosti. Mže dojít i k tzv. syndromu vyhoení, což je velmi specifický fenomén, jenž by stál za samostatnou práci. V literatue i ze zkušeností rzných organizací se dají nalézt rzné možnosti jak motivovat pracovníky a dobrovolníky. Nutno piznat, že ziskový sektor je v tomto ohledu mnohem dále než neziskový. Proto jsem se jím také nechal inspirovat v následující ásti. Zajímavým systémem je tzv. Systém motivace 5Z, (v anglicky mluvících zemích znám jako 5I Interesting work, Information, Involvement, Independence, Increasing visibility) jako nízkonákladové a vysoce úinné cesty pro vyšší motivaci a loajalitu zamstnanc. Je to cesta vyšší motivace pes budování pouta a loajality mezi zamstnancem spoleností. Aby tento vztah zaal vzkvétat, je první krok vždy na spolenosti, která musí ukázat, že o zamstnance stojí, váží si jeho práce a má pro firmu hodnotu. Cítí-li zamstnanec tyto jistoty, vztah zane vzkvétat. Systém motivace 5Z -Zajímavá práce -Zprávy -Zapojení do rozhodování -Závislost nula -Zviditelnní v rámci kolektivu 19 19 Kouil, M., Nízkonákladové cesty motivace se vyplácí, http://www.personalista.com/index.php?id=195 24

Zajímavá práce pracovníci i dobrovolníci picházejí do neziskového sektoru pedevším s pedpokladem, že se chtjí podílet na nem, co má smysl a co je bude bavit, pinášet jim radost a uspokojení. Zprávy pracovník/dobrovolník musí být informován o dní v organizaci, aby se mohl cítit její souástí. Zapojení do rozhodování dostat se v neziskovém sektoru k funkci je spíše brzkou a nezávidníhodnou jistotou než dlouhotrvajícím bojem mezi konkurenty jako nap. ve firm i veejné správ. Dobrovolník, který se stane pozdji lenem, asto koní po nedlouhé dob s úkoly, které na nj nakladou kolegové a kvli nimž pvodn do organizace vtšinou ani nepišel. Vtšinou jde o vci administrativního i funkcionáského charakteru. Pro nkteré to mže být píležitost pro vtší zapojení se do tvorby strategie a ízení organizace, která jej budou dále motivovat, pro jiné však to mže být velmi demotivující, nebo do organizace pišel se zcela jinými pedstavami o svém uplatnní. Tyto dva typy lidí je dobré rozeznat a poskytnout jim prostor tam, kde oni sami vidí své místo, jinak se o nkteré dobrovolníky mžeme zbyten pipravit. Závislost nula neboli nezávislost vytvoení prostoru pro iniciativu, pracovník není písn veden a kontrolován, ale je mu ponechána uritá míra svobody k uplatnní jeho individuálních specifik a je regulován pouze tzv. záchytnými body. Zviditelnní v rámci kolektivu podkování v pravý as a na pravém míst pináší velmi efektivní posun v loajalit pracovníka k organizaci. 25