Osobní asistence píruka postup a rad pro klienty informace o péi o obany se zdravotním postižením POV Ing. Jana Hrdá
Dkujeme všem, kdo pispli k vydání této brožury: Autorm píspvk i všem dalším klientm a asistentm, kteí se podíleli svými názory a zkušenostmi. Zejména dkujeme Nadaci rozvoje obanské spolenosti, jež penžním darem umožnila její vydání. Za POV Jana Hrdá
Obsah: Úvod... 1. PRINCIPY OSOBNÍ ASISTENCE... 2. KLIENTI - KRITERIA VÝBRU... 2.1. Náhrada ústavu... 2.1.1. Základní životní poteby - biologické... 2.1.2. Základní životní poteby - kulturní... Co znamená pro mne osobní asistence?... 2.2. Schopnost být samostatný... 2.2.1. Co je samostatnost vzhledem k osobní asistenci... 2.2.2. Vztah mezi klientem a asistentem... 2.2.2.1. Pracovn-právní vztah... 2.2.2.2. Mezilidské vztahy... Jak jsem zaínala s osobní asistencí... 3. OSOBNÍ ASISTENTI... 3.1. Jak a kde je shánt... 3.1.1. Nábor se mže dít... 3.1.1.1. Vývskami... 3.1.1.2. Inzeráty v tisku... 3.1.1.3. Výzvami na rozhlasové burze zamstnání... 3.1.1.4. Teletextem... 3.1.1.5. Na rzných pobytech... 3.1.1.6. Pi pednáškách a schzkách ve školách... 3.1.2. Informace v anonci musí obsahovat...
Co musí umt a vydržet osobní asistent... 3.2. Jak asistenty vybírat... 3.2.1. Motivy asistenta... 3.2.1.1. Dobré... 3.2.1.2. Špatné... 3.2.1.2.1. Touha obohatit se... 3.2.1.2.2. Sebeuplatnní... 3.2.1.2.3. Získání partnera... 3.2.2. Fyzické pedpoklady asistenta... 3.2.3. Psychické pedpoklady asistenta... 3.2.4. asové a prostorové možnosti asistenta... 3.2.5. Co má dlat klient vzhledem k asistentovi... 3.2.5.1. Podat informace... 3.2.5.2. Ukázat co a jak... 3.2.5.3. Zkusit... První dojem... 3.3. Kvalifikace asistent... 3.3.1. Organizace nepebírá zodpovdnost za kvalitu asistenta... 3.3.2. Kontrola služeb... 3.3.2.1. Je-li nespokojen s asistentem... 3.3.2.2. Je-li nespokojen s jednotlivou prací... 3.4. Organizace práce asistent... 3.4.1. Poet asistent... 3.4.2. Návaznost služeb...
3.4.3. Pedávání služeb... 3.4.4. Plán práce... Klasický jazyk... 4. ORGANIZACE OSOBNÍ ASISTENCE... 4.1. Domácnost... 4.1.1. Úklid... 4.1.1.1. Vdt co... 4.1.1.2. Vdt kdy... 4.1.1.3. Vdt, co je k tomu poteba... 4.1.1.4. Vdt jak... Domácí rybník... 4.1.2. Prádlo... 4.1.2.1. Praní... 4.1.2.2. Žehlení... 4.1.2.3. Spravování... 4.1.3. Nákupy... 4.1.3.1. Hospodaení... 4.1.3.1.1. Pravidelné výdaje... 4.1.3.1.2. Ostatní výdaje... 4.1.3.2. Vlastní nákupy... 4.1.4. Vaení... 4.1.4.1. Seznam... 4.1.4.2. Jídelníek... 4.1.4.3. Vaení ve velkém... 4.1.4.4. Peení...
4.1.4.5. Úprava surovin... Jak vezla Martina Kaku s Fandou na hory... 4.1.5. Pomoc s dtmi... 4.1.5.1. ád... 4.1.5.2. Výchova... 4.1.5.3. Podíl dtí na pi o rodie... Jak pekonat úedního šimla... 4.2. Studium... 4.2.1. Pesuny... 4.2.2. Shánní a opatování studijního materiálu... 4.2.3. Pobyt ve škole... 4.2.3.1. Zapisování... 4.2.3.2. Pomoc pi biologických potebách... 4.3. Zamstnání... 4.3.1. Technická kompenzace... 4.3.2. Vlastní zamstnání... 4.4. Pochzky... 4.4.1. Úady... 4.4.2. Doprovody pi rzných jednáních... 4.4.3. Ostatní... Moje první jízda tramvají po devíti letech... 4.5. Volný as... 4.5.1. Divadla, biografy, výstavy apod... 4.5.2. Procházky... 4.5.3. Obleení...
4.6. Kursy a pobyty... 4.6.1. Osobní hygiena... 4.6.1.1. Mytí... 4.6.1.2. WC... 4.6.2. Oblékání... 4.6.3. Jídlo... 4.6.4. Pesuny a polohování... Aukce... 4.7. Jiné prostedí... 4.7.1. Dlouhodobý pobyt v nemocnici... 4.7.2. Krátkodobý pobyt v nemocnici... 4.7.3. Lázn... 4.8. Rehabilitace... 4.9. Krizové situace... 4.9.1. Nesmíme propadnout panice... 4.9.2. Povoláme "zálohy"... 4.9.3. Obrátíme se na své pátele... 4.9.4. Spojíme se s organizacemi a agenturami... 4.9.5. Sestavíme si alternativní programy... 5. SPONZORSTVÍ... 5.1. Nejsme žebráci... 5.2. Dláme to pro dobrou vc... 5.3. Nejde jen o náš prospch... 5.4. Trénujme se na pátelích... 5.5. Neekejme vždy úspch...
5.6. Nezlobme se pro odmítnutí... 5.7. Jak postupovat... 5.8. Vždy podkujme... 5.9. Citliv važme, koho požádat znovu... Závr...
MOTTO: Omluvit se dá bezmocnost, ne však pohodlnost. ÚVOD Tato píruka je nejen pro klienty, ale je urena všem, kdo se zajímají o služby osobní asistence, a stojí na kterékoliv stran barikády. A už jste úedníkem, sponzorem, klientem i asistentem, máte zde možnost seznámit se s osobní asistencí tak, jak se provozuje prakticky. A není k zahození, když se lovk mže o njakém pedmtu dozvdt nejen teoreticky, ale je-li i na papíe zejmé, že jde o život. (Máte-li zájem i o teorii, existuje brožurka Osobní asistence jako jedna z cest k samostatnému životu (Informace o péi o obany se zdravotním postižením) Praha 1996, Ing. Jana Hrdá a Mgr. Miloslava Šroková). Napsali jsme, že v píruce jde o život. Tato vtika je pinejmenším dvojznaná. Za prvé tím chceme íci, že z ní život skuten dýchá, nebo je napsána na základ zkušeností etných klient. Za druhé tím vyjadujeme, že v osobní asistenci skuten o život jde, nebo ten, kdo ji má, má velkou nadji, že ve své situaci pežije. Osobní asistence je totiž systém služby, který mže být plnohodnotnou, ba dokonce lepší alternativou ústavní pée i pro lovka s velmi tžkým postižením. Ale jak bude zejmé z následujícího, umožuje sice osobní asistence dstojný život ve vlastní domácnosti, avšak nepestává to být boj o pežití. Protože je-li už jednou lovk odkázán na druhé, ponvadž by bez jejich dopomoci pravdpodobn zemel, stojí ho veliké, ba pímo nezmrné úsilí si takovou dopomoc druhých lidí zaopatit a zorganizovat. Klientem osobní asistence nemže být každý. Je k tomu zapotebí, aby uchaze ml odhodlání bojovat den za dnem. Nelze totiž oekávat, že nkdo jiný za nho bude shánt vše, co potebuje lovk s postižením k existenci. A je toho o dost víc, než je nutné pro zdravé lidi. Vzhledem k tomu, že každému, kdo má postižení, toho hodn chybí, musí mít opravdu nesmírn mnoho síly a musí toho spoustu umt, aby to dokázal. Sílu dodat neumíme, ale mžeme ukázat na velikou nadji. Pro nkteré z nás je to Bh, zdroj všeho dobrého. Kéž má každý v co doufat, kam smovat, pro co žít a za co bojovat!
Nejsme s to nikomu odstranit utrpení, ale chceme aspo pomoci! Klientem se nikdo nenarodí, tím se lovk musí nauit být. A návod "jak na to" nabízíme! Pejeme všem, kdo bojují na jakékoliv stran fronty, aby bojovali dobrý boj a aby jej dovedli k vítzství. 1. PRINCIPY OSOBNÍ ASISTENCE Základním principem je nezávislost, samostatnost. To však neznamená, že lovk s postižením mže žít sám, nýbrž že má sám možnost rozhodovat se o svém život a pevzít za nj zodpovdnost. Osobní asistence je jeden z druh "pée" o osoby s postižením, jenž se zcela vymyká tm, které u nás byly doposud provozovány. Všechny - a již ústavní nebo domácí - byly totiž postaveny tak, že jejich uživatel byl trpným objektem, o njž se postaral stát. A to prostednictvím léka, kteí urili medicínskou diagnózu, sociálních pracovnic, které "prošetily" poteby dotyného, a úadu, jenž konen rozhodl, co žadatel potebuje a co mu bude poskytnuto. lovk tak byl jakýmsi pedmtem, o nmž rozhodoval nkdo jiný, jeho život probíhal podle pedpis a taxativn vymezených úkon. 2. KLIENTI - KRITERIA VÝBRU 2.1. Náhrada ústavu Bez služeb osobní asistence by musel klient nepetržit žít v njakém zaízení, kde by o nho bylo peováno. Ne každý, kdo má být klientem osobní asistence, spluje tuto podmínku. Nkteí klienti jsou natolik sobstaní, že jim osobní asistence neslouží k zabezpeení pouze biologických životních poteb, jak se vtšinou dje v ústavech, nýbrž i kulturních. Vzhledem k tomu, že osobní asistence má za úkol poskytnout všechny základní životní poteby, je zde rozpor. Je dán nikoli tím, že tato
podmínka osobní asistence je špatn položena, ale tím, že ústavy asto zajišují nikoli uspokojování všech základních životních poteb, jak by to mlo být, ale namnoze jen biologických. Naší snahou je a bude usilovat o to, aby osobní asistence byla prostedkem k plnohodnotnému životu, tzn. aby zajišovala každému klientovi aspo nejnižší životní standard. Ten se samozejm vyvíjí s rozvojem spolenosti, tudíž by i finance na osobní asistenci vždy mly být v souladu se soudobými požadavky spolenosti na uspokojení základních poteb. Slovo "základní" je klíové. K emu je využívána osobní asistence: Osobní asistence je ideální zpsob kompenzace postižení, který umožuje i lovku s velmi tžkým tlesným postižením žít ve vlastní domácnosti, a to životem, jenž se nejvíc blíží bžnému standardu. Je to cesta k dstojné existenci, kdy mže oban i s tžkým postižením studovat nebo pracovat, kdy mže uplatnit všechny své schopnosti ve prospch nejen celé spolenosti, ale mže být prospšný i tm, kdo mu dopomáhají, tj. osobním asistentm. Podle zkušeností samotných klient neexistuje žádný úkon, který by nebylo lze vykonat za pomoci osobní asistence. Omezení je pouze z hlediska zákona, bezpenosti práce a slušnosti. 2.1.1. Základní životní poteby - biologické jsou jídlo, pití, spánek, toaleta, hygiena, úprava prostedí, polohování, pohyb apod. 2.1.2. Základní životní poteby - kulturní jsou vzdlání, zamstnání, kultura v užším slova smyslu (divadla, knihy, hudba atp.), styk s lidmi atd. Pi konkrétním zvažování, k emu využít osobní asistenci práv "nyní", je vždy nutné stanovit priority. Ty jsou v uspokojení tch poteb, jež klientovi umožní pežít.
CO ZNAMENÁ PRO MNE OSOBNÍ ASISTENCE? V roce 1990 po mém ptimsíním pobytu v nemocnici na neurologii a pi úplné pohybové bezmocnosti byl podán návrh na mé pemístní na oddlení LDN. V té dob mne pevzal manžel, a byl sám po tžkém onkologickém onemocnní, do domácího ošetování s odhodláním poskytnout mn celodenní ošetovatelskou a peovatelskou službu. Postupným polohováním na lžku a pesazováním na vozík docházelo u mne ku zlepšování fyzického a hlavn psychického stavu, takže v prbhu nkolika msíc bylo pi domácí péi dosaženo takového zlepšení, že dnes mohu po celý den žít na vozíku a postupn mít úast pi konání bžných domácích prací. To byl pro mne vlastn vstup do nového života, protože trvalým pobytem na lžku bych byla odsouzena k bezvýchodné izolaci a neinnosti. V souasné dob - to je sedm let po tžkém onemocnní, ze kterého nebylo vidt východisko, - mohu sama ídit bh naší domácnosti a pipravovat veškeré programy, pracovní i rekreaní innosti pimen našemu vku (manžel 75 a já 73 let). Tím, že jsem v roce 1992 byla zaazena do projektu osobní asistence, byla velmi usnadnna zdravotní a peovatelská služba pro mne, na kterou by sám manžel nemohl bez vystídání stait. Psobení osobní asistence vyžaduje v prbhu dne asi tyto innosti: - pomoc pi zdvižení z lžka, peložení z lžka na vozík. pomoc pi oblékání, pevezení na WC a do koupelny - píprava a podání snídan - v dopoledních hodinách pomoc v kuchyni pi píprav jídla podle mých pokyn a za mé úasti. Se zájmem pracuji s asistencí v kuchyni, jako když jsem byla zdravá. Moje úast pi vaení a u sporáku je tvoivá, ovšem bez pomoci nejsem schopná provádt všechny potebné runí práce, nap. krájení, podávání vzdálených pedmt apod. Mohu-li být pi tom, osvobozuje mne to od pasivity a má to velmi píznivý psychický úinek. Za hezkého poasí mohu s asistencí provádt
nákupy v blízkém obchodním stedisku. Pokud to tak jde, je to pro mne píjatelnjší než si nechat nákupy donášet. - prostírání a podávání obda, úklid stolu po jídle a nádobí. - v odpoledních hodinách jen obasné pevezení na WC, jinak zstávám sama doma pi etb a sledování programu TV nebo rozhlasu dle výbru, dále zaazuji menší rehabilitaní cviení a za píznivého poasí vyjíždím na vycházky po dobu jedné až dvou hodin pevážn do blízkého okolí sídlišt - píprava a podávání veee - ped spaním pevezení do koupelny a na WC, pevleení do noního prádla a uložení na lžko - v noní dob dle poteby pevezení na WC Dle pibližného výtu inností asistence je zejmé, že peovatelská služba v tomto smru osobní asistenci nemže nahradit. Podle odhadu manžela as vnovaný pro mne peovatelskou službou iní pibližn 2%, osobní asistencí 30% z celkové doby potebné pro pomoc nutnou pi mém zdravotním postižení. Zbytek potebné služby vykonává sám manžel. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a vku je to pro nho zatížení nepimen tžké. Pvodní stav pidlených hodin osobní asistence 128 hodin byl postupn redukován na 99, 96, 93 a nyní 87 (s ohledem na pravidla poskytování osobní asistence u POV, podle nichž je snižován poet hodin, pokud klient neopatí povinný sponzorský obnos jako finanní podíl na služb - poznámka autorky publikace). Protože jsem úpln pohybov bezmocná, je msíní pídl 87 hodin, to jsou necelé 3 hodiny denn, pro mne naprosto nedostaující. (Libuše Veselá, klientka POV) 2.2. Schopnost být samostatný 2.2.1. Co je samostatnost vzhledem k osobní asistenci Klient musí být schopen organizovat služby asistent a ídit jejich práci.
Pozor: Asistent není sluha ani loutka, kterou mže klient manipulovat. Na druhé stran asistent není chva i peovatelka, jež se postará, i dokonce rozhoduje, co a jak má klient dlat. 2.2.2. Vztah mezi klientem a asistentem Vztah mezi klientem a asistentem musí být rovnoprávný a rovnocenný. 2.2.2.1. Pracovn-právní vztah Zatím neusilujeme o vznik profese, jež by se dala nazvat "osobní asistent". Zkušenosti z píbuzných povolání (peovatelky, ošetovatelky apod.) nejsou dobré, protože vztah takových profesionálních pracovník je asto lhostejný. Sami klienti dávají pednost asistentm, kteí pomáhají nikoli z profese, "pro peníze", ale z ochoty. Není však vyloueno, že postupem asu bude výhodnjší tuto profesi zavést. Z hlediska pracovn-právního je u POV zamstnán asistent na základ smlouvy o pracovní innosti. Je to vztah umožující svobodná rozhodnutí. Jediné omezení je, že se limituje poet hodin, které mohou asistenti pro POV placen odpracovat. Proto jako asistenti pracují pevážn studenti, lidé na volné noze, ženy z domácnosti, dchodci, nebo ti, kteí mají hlavní pracovní pomr na smny. Asistent není vázán pevnou pracovní dobou, mimo to nemusí mít náhradní práci, když je jeho klient teba v nemocnici. Mže se po domluv s klienty vnovat, komu sám chce, samozejm do výše limitu hodin. Naopak není povinen odpracovat všechny hodiny, ale je s klientem tolik asu, kolik je schopen a ochoten ze svého volna obtovat. Klient si vybírá asistenty sám. Ve všech zemích, kde se provozuje osobní asistence, je problém s asistenty. Je to práce jednak spoleensky neuznávaná, jednak mizern placená (i v západních státech (!) je to na jejich pomry málo.). Asistenty asto dlají cizinci, pro nž je to jediná možnost výdlku. Mezi klientem a asistentem je potom nejen jazyková bariéra, ale je zde i velký rozdíl v mentalit a zpsobu života.
U nás paradoxn práv výše uvedené píiny neatraktivnosti služeb osobní asistence zpsobují, že tuto práci dlají altruisticky založení jedinci, takže ke konfliktm tém nedochází. Navíc pravidla POV vyžadují, aby si klient sám asistenty hledal, což mu umožuje i výbr dle vlastních požadavk. Tetí faktor napomáhající ešení pípadných kolizí je smlouva, která poskytuje klientovi možnost dále nezamstnávat asistenta, s nímž si nerozumí, a zárove umožuje i asistentovi práci perušit nebo ukonit. Klient sám kontroluje práci asistenta. Organizace kontroluje pouze soulad výkaz vyplnných klientem i asistentem. Klient i asistent mohou odmítnout pokraovat ve služb, pokud nejsou spokojeni, aniž by z toho plynuly jakékoliv tžkosti pro n samé nebo pro organizaci. Vtšina záležitostí, jež obvykle ídí zamstnavatel, záleží na vzájemné domluv klient s asistenty, pi níž se stanoví zejména: pracovní doba pracovní nápl "technologie" 2.2.2.2. Mezilidské vztahy Mezilidské vztahy mezi klientem a asistentem mají být rovnocenné. Nesmí dojít k tomu, že bu klient manipuluje asistenten, a už z pozice síly (že je zamstnavatelem), i z pozice slabosti (že má postižení), nebo naopak asistent klientem. Nkdy se stává, že klient sebou dá "orat", ponvadž se domnívá, že by jinak asistenta ztratil. Klienti uvádjí, že je nkdy problematické soužití rodiny a asistent. Zde musíme doporuit zejména rodin lovka s postižením velikou trplivost a ohleduplnost, nebo je v zájmu jí samé, aby asistence fungovala. Klienty upozorujeme, že se mže stát, že budou muset hrát roli nárazník, tlumit konflikty a být prostedníky dobrých vztah. K tomu je zapotebí být dobrým
diplomatem a hlavn mít velikou touhu konfliktm bránit. Z této touhy, dané nutností, vyplyne asto neoekávaná obratnost. Ani klient, ani asistent si nesmí chtít k sob pipoutat druhého na celý život. Pokud to jde, nabídnme asistentovi protislužbu, teba ubytování, pomoc pi studiu, studijní literaturu apod. Podle vyjádení samotných klient by neml uživatel služeb osobní asistence být panovaný, hrubý, nedvivý, nerozhodný, neml by dávat nejednoznané pokyny, vydírat asistenta jakýmkoliv zpsobem nebo ho nutit k nemu, co nemže i zásadn nechce dlat. Nesmí brát jako samozejmost cokoliv, co pro nho asistent iní, ale musí za vše podkovat a pokud možno co nejvíce chválit. Je dobré si dát pozor na tón hlasu. Psobí odpudiv, má-li jej klient vysoký a pronikavý, je tedy teba ho tlumit. Nikdy se nesmíme dát vyprovokovat k jeho zvýšení, nebo dokonce ke kiku. Naopak mluvme vždy klidn, i když jsme netrpliví, tichým mkkým hlasem. Vztahy mezi klientem a asistentem musejí být založeny na vzájemné empathii a zájmu slušnosti humoru jemnosti, vlídnosti respektu toleranci sebepoznání snaze po sebezdokonalení zodpovdnosti
Klienti by mli vždy vdt, co chtjí a jak to chtjí. Je trapné, neekonomické a bezohledné, když asistent pijde a klient je v rozpacích, protože není s to mu zadat práci, nebo neumí vysvtlit, co potebuje. Každý asistent má jiné specifické schopnosti a možnosti. Je teba dbát o to, abychom po asistentech jen z titulu zamstnavatele nechtli víc, než mohou. A už je to nadmrné fyzické vyptí, anebo teba vaení, když k nmu nkdo má odpor. Je pece vždy možné zohledovat jak schopnosti, tak i záliby a pání asistent. Takové samozejmosti, jako je dodržování úmluv, termín, pracovních postup atd. snad není nutno pipomínat. Serióznost by mla být klientovým vývsním štítem. Máme povtšinou jen omezené možnosti, jak splatit, co se penzi zaplatit nedá: ochotu, zájem a všechno to, co nám asistenti poskytují ješt nad své pracovní povinnosti. Pece však mžeme nco dát, a jsou to hodnoty niím nenahraditelné. Mžeme vždy naslouchat druhým, mít úast na jejich tžkostech, zajímat se o n samé a o jejich životy. Máme možnost nabídnout pátelství. I tam, kde to vypadá, že nebude pijato, to mžeme init znovu a znovu. Je to totiž bohatství, které roste jen tím, že je rozdáváno. JAK JSEM ZAÍNALA S OSOBNÍ ASISTENCÍ Získala jsem asistentku, která nikdy o lidi s postižením nepeovala, nesetkala se s nimi blíže a neznala problematiku života a poteby lidí na vozíku. Já jsem také nebyla klientkou dlouho, takže zaátky naší spolupráce nebyly lehké. Mrzelo mne to, protože moje asistentka mla velkou snahu co nejvíce mi pomoci. Byla ochotná a vstícná, ale stále jsme ob cítily, že je nkde zádrhel. Potom jsem se rozhodla, že si spolu popovídáme. Dohodly jsme se na oteveném a upímném rozhovoru. Nejdíve jsem své asistentce vysvtlila, jakou pomoc od ní potebuji (všechno jsem si pedem napsala, abych na nic nezapomnla). Asistentka mi zase ekla své pipomínky a to, co je schopna
a ochotna pro mne dlat, protože její volný as je omezený. Byla zamstnaná a mla rodinu. O každé pomoci a práci jsme si popovídaly. Stanovily jsme si as a poet jejích návštv u mne, i to, jak budeme ešit "akutní" nepedvídanou pomoc. Mimo jiné jsme hovoily o zpsobu dopomoci pi všech úkonech, které sama nezvládnu. Každý lovk s postižením má své specifické poteby a požadavky na dopomoc, které vyplývají z jeho postižení. Osvdilo se mi mít dva asistenty. Když mi jeden z njakých dvod nemže pomáhat, zastoupí ho druhý. Vtšinou mi asistenti pomáhají s nákupy. Seznam si vždy dobe promyslím a napíšu. Uvedu i náhradní varianty, kdyby nebylo to, co je napsané. Plán jsme mly, dobrou snahu také. Záleželo jen na nás, protože bez trplivosti, dvry, zodpovdnosti, spolehli+vosti a spolupráce mezi klientkou a asistentkou to asi nikdy dobe nejde. Nám to zatím vychází. (Jaroslava Jelínková, klientka POV) 3. OSOBNÍ ASISTENTI Aby byly splnny zásady samostatného života, je nutné, aby všechno, zdrazujeme: všechno, co je možné, dlali nebo zaizovali klienti. Zejména je nezbytné, aby se klienti sami rozhodovali v nejdležitjších oblastech života, jako je: kde a jak bydlí kdo jim pomáhá jakým zpsobem života žijí jak užijí svých penz jak se stravují jak se vzdlávají
jak jsou zamstnaní jak tráví volný as jak hodlají ešit vlastní, nap. rodinné, problémy Vzhledem k našim i zahraniním zkušenostem uplatujeme zásadu, že klient si hledá asistenty sám. Je pípustné, aby ve výjimených pípadech pomohla se shánním asistent organizace. 3.1. Jak a kde asistenty shánt Vtšina klient zaíná tak, že první asistenty má z ad pátel, vzdálených píbuzných a známých. Další postup bývá zpravidla takový, že pvodní asistenti pivedou další kandidáty na asistenty. Teprve pozdji klienti hledají mezi zcela neznámými lidmi. Nakonec se všechny zpsoby prolínají. 3.1.1. Nábor se mže dít: 3.1.1.1. Vývskami Na n strun, pokud možno nápadn, teba barevn, napíšeme, co potebujeme, co žádáme a další informace (viz dále). Nezapomeneme na kontakt, telefon apod. Rozvsíme je sami, nebo dáme rozvsit na takových místech, kde je nadje, že nkoho najdeme, nap. na místa navštvovaná: studenty zdravotnických a sociálních obor vícími nebo charitativn orientovanými jedinci lidmi podobných zájm, jako máme my sami, aj. Promysleme si dkladn, kam vývsky dáme, aby je uvidli ti praví, nap. do kostel, kesanských sbor, kolejí, menz, ale teba také do uritých restaurací, klub, speciálních prodejen (nap. hudebnin, šicích i rybáských poteb) knihoven apod. Musíme se dovolit toho, kdo je za objekt zodpovdný. Je nutné cedule vylepit na viditelné místo a kontrolovat jejich stav. Nikdy je nenechávejme vylepené dlouho, nebo dokonce i poté, co už jsme asistenta našli! Cedule mohou vypadat teba takto:
Hledáme p o m o c pro mladou ženu, je ochrnutá a je odkázána na vozíek. NABÍZÍME MÍSTO OSOBNÍ ASISTENTKY Práce spoívá v péi, kterou zvládne i v tomto oboru nevyškolená žena, a dále jde o bžné práce v domácnosti. Jedná se o službu od...do... Plat... K plus strava. Mohu poskytnout stálé UBYTOVÁNÍ v samostatném pokojíku. Tato práce se hodí zejména pro studentky. Volejte na telefonní íslo: ****** 3.1.1.2. Inzeráty v tisku Je možné inzerovat v novinách, které mají velmi široký zábr tená, v denících apod., ve speciálních anoncích, anebo v takovém tisku, kde už je pedbžný výbr uinn okruhem tená, nap. Zahrádká, Katolický týdeník apod. Píklad: Žena na vozíku hledá osobní asistentku na... dní v týdnu. Plat... Poskytnu ubytování. 3.1.1.3. Výzvami v rozhlasové burze zamstnání Tém v každém regionu existuje krajové rozhlasové vysílání, jehož souástí je i burza pracovních míst. Je teba zjistit si, kdy a kde se taková burza vysílá a za jakých podmínek. Potom už staí jen vymyslet krátkou strunou anonci. Znla by asi takto:
Tolik a tolik let stará žena, ochrnutá, odkázaná na vozíek, hledá na stálo hodnou paní, jež by jí dlala osobní asistentku. Plat.... Pracovní doba od... do.... Mohu poskytnout ubytování v samostatném pokojíku. 3.1.1.4. Teletextem V teletextu je možné také inzerovat v burze zamstnání, a to podobným zpsobem jako v tisku. 3.1.1.5. Na rzných pobytech Nkdy se navzájem seznámí klient s asistentem na pobytech pro lidi s postižením, a pvodn "jednorázový" asistent se stane stálým. 3.1.1.6. Pi pednáškách a schzkách ve školách Osobní asistence je sice velmi progresivní zpsob pée o osoby s tžkým tlesným postižením, ale zatím není moc rozšíený, ba dokonce není píliš známý ani ve školách sociálního i zdravotního zamení. Je tedy možné si dojednat s vedením njaké takové školy, že udláme pednášku o osobní asistenci. Pi ní jednak mžeme tento zpsob propagovat, jednak pímo udlat nábor asistent. 3.1.2. Informace v anonci musí obsahovat: jak se projevuje postižení jakou pomoc potebujete jak dlouho jak asto atp. nabídnte, co mžete poskytnout - mzdu, pípadn pomoc pi studiu, ubytování atd. adresáta své žádosti, napíklad - studenti, matky na mateské, starší statná paní i len civilní služby. CO MUSÍ UMT A VYDRŽET OSOBNÍ ASISTENT
"Jani, prosím t, nemáš náhodou nkoho, kdo by mohl pijít tento týden místo m?" tázala se jednou Martina Jany telefonem. "Ale ne, nehledej, zavolám Pavlín..." Pavlína vešla a první její slova byla: "Je to hroznej trapas todleto, fakt nevim, co mám dlat, hele, já sem úpln vedle... já sem Pavlína, posílá m Martina... hele, pj mi sedmdesát korun, mn chybí na taxíka..." Pavlína zaplatila taxi a ztžka dopadla do kesla. "Hele, fakt je to hroznej trapas... já jsem zaspala a nevdla jsem, kde je nádraží... stejn bych autobus nechytla... nevim, co si budeš myslet... Martina mi kladla na srdce, že tu musim bejt vas, tak jsem rai šla na taxíka, abys nebyla sama, ale vono to stálo njak víc..." "Máš hlad? Snídala jsi? Dáš si aj, meltu, kafe z kafe (s kofeinem)? Nebo polívku? Martinka si vždycky dává polívku," snažila se obrátit pozornost jinam Jana. "Co? Jo, hlad. Ne, hlad nemám, musím se vzpamatovat. Teda to je trapas... to mn teda stálo za to... íkala jsem si, že mám ješt chvilku, jen malou chvilku," mlela Pavlína poád svou. Po chvíli se Pavlína uklidnila a zaala se shánt po njaké práci. "ovee, Pavlíno, te zas já mám dojem, že bude trapas." "No tak, co je? Sem sem pišla kvli práci. Tak se nevostejchej!" povzbuzovala Pavlína Janu. "Víš, jak bych to tak ekla... no, máme koku." "Jo, to jsem si všimla," ekla Pavlína a podrbala Frn, které si jí už ped chvílí vlezlo na klín. "Jo. Nó, a tahle koka má každou chvíli koata, že ano," lezlo z Jany oklikou. "To je hezký, ne?" Pavlína na to. "Ále, holka, hezký..." Kdyby Jana mohla, mávla by nad tím rukou. "Už nevím, co s nima, všichni známí už mají potomky naší koky." "Jestli chceš, abych je topila, tak to nééé!" bránila se Pavlína vehementn. "Ále, to by ani nešlo, jsou už velká. Už si hrajou," objas ovala vc Jana podivn mdlým hlasem. "To je roztomilý!" oddychla si Pavlína.
"Nó, roztomilý," pisvdila Jana bez nadšení. "Všude vlezou. Už jsem je i pesthovala ven, ale jak jsou otevené dvee na balkon, zase sem vlítnou a -" Jana najednou mluvila drazn, "- chodj pod pohovku na záchod!! Cítíš ten puch?" "No, te, když s m upozornila, si skuten uvdomuju, že je tu njaký zápach," pravila Pavlína distinguovan. "V noci, když se zavou dvee, je nesnesitelný!" stžovala si trpce Jana. "Tak to uklidíme, ne?" ekla Pavlína odhodlan. "Nó, práv o to jsem t chtla poprosit. Víš, my po nich porád uklízíme, ale jednou za as je poteba odtáhnout pohovku a poádn všechno vydrbat saponátem a vydezinfikovat. Ono to tam totiž nasákne a ty potvory koií se domnívají, že když to tam tak... no... smrdí, že to je jejich záchod." "Tak jo, tak mi ekni, kde co máš, a já to tam hodim do gala." Pavlína odsunula pohovku a ujistila Janu, že pod ní nic není. Ale že je možné, že páchne nasáklý koberec. A jala se uklízet. Fanda mezitím pišel ze školy a gentlemansky Pavlín pomáhal. Nakonec pinesl dezinfekní prostedek zvaný desident a ádn místo vystíkal. Pisunuli pohovku a všichni si oddechli. Jana opt dostala barvu do tváí, usmívala se a mla chu zpívat. Pavlína ohála obd, pochválila kuchaku, která jej uvaila, a konverzace se utšen rozvíjela. Potom však náhle Jana zbledla a zavtila. Vtila znovu a znovu. "Já, nemžu si pomoct... cejtím koiinec! Snad jsem nauchaná a už to cejtím poád, nebo nevím." Vstoupil Fanda. "Fando, prosím t, cítíš to taky? Zase koiinec!" Fanda se rozhlédl, "rozuchnul", naež ekl dramaticky: "Jo. Taky to cejtim! A votamta!" Ukázal smrem k pohovce. Vlezl pod ní a málem si o ni rozbil hlavu, jak zaal kýchat. "Ne, te už je votu cejtit jen desident! Ale koiinec mže bejt tady!"
Fanda pomalu odklopil desku, která kryla místo vedle pohovky. Za ní stál elektrický šicí stroj a byly tam srovnány svršky urené ke správce. Už nkolik msíc se nezašívalo prádlo, a tak se tam už dlouho nikdo nepodíval. Když to Fanda uinil, bylo štstí, že za ním stála zvdavá Pavlína. Jakmile totiž Fanda odkryl "šití", vyvalil se odtud takový puch, takový, nebojme se íci, smrad (podobný už byl nesmrteln popsán v literatue ve»tech mužích ve lunu, o psu nemluv«), jaký by nevydržel ani silný muž. A Fanda byl dosud jen jinoch! Zapotácel se a byl by snad býval upadl, kdyby ho acká Pavlína nebyla zachytila. "Penáramný smrad šel na Vyšehrad, na Vyšehrad šel, klobásu našel, našel klobásu, hrajte na basu, na basu hrajte..." zaal Fanda recitovat. "Co? Co íká? Nechytá ho fantas? Brouek..." litovala Pavlína Fandu. "Ne! Klídek! To je jen taková povídaka, nauil nás ji táta. Musí se íct na jediný nádech. Te už chápu pro!" vysvtloval Fanda. Co se stalo? Koata brzy vyíhala, že pod pohovkou jsou nežádoucí. Jana totiž, když vidla, že njaké chlupaté klubíko - na oko ve he, ve skutenosti však se zcela uritým cílem - míí k pohovce, spustila ryk. Chvika, která práv mla službu, okamžit picválala (kdo by rád uklízel koiince) a velice zprudka je odtamtud vyhánla. Bušila do pohovky, až se otásala, odklápla sedadlo, aby na n lépe mohla, pípadn je ohrožovala Fandovou hokejkou doufajíc, že koatm tímto zpsobem jejich nezpsoby zprotiví a že budou pkn istotn chodit kálet ven. Aby byla hodna povsti koek. Vždy se íká, že jsou istotné! Zdá se, že tm roztomilým sice, ale naprosto na dobrou povst nedbajícím tvorm bylo vyrušování opravdu protivné. Avšak nevzali si správné ponauení, nýbrž našli své originální ešení. Mezi pohovkou a "šitím" byla mezírka. Tou se protáhli - a ejhle! Co tu bylo? Hadry, v
kterých se bájen hrabalo tlapkami, a koiince se do nich daly pkn zahrabat. To bylo nco pro n! Opravdu to bylo nco! Nebylo možné odhadnout, jak dlouho tuhle páchnoucí neplechu koata páchala. Nebylo ani jednoho kousku, který by byla ušetila. Nebylo možné nedostat dopal na ty zhvilé koiky. Je nutno naopak zdraznit, že b y l o nad lidské síly to uklidit. A Pavlína - za pomoci Fandy - to dokázala! (Z knihy "Hospodin je náš pastý" Jany Hrdé, klientky POV) 3.2. Jak asistenty vybírat 3.2.1. Motiv asistenta Je teba zkoumat motiv, pro potenciální asistent chce dlat tuto spoleensky i finann nedocennou práci. 3.2.1.1. Dobré motivy Zpravidla není jen jeden motiv, ale projeví se vliv rodiny, pátel nebo njakého zážitku, dalším podntem mže být touha dlat nco smysluplného, pomáhat lidem. Nkdy je to touha po služb plynoucí z víry. Je pípustné, že si zárove chce asistent pivydlat. Jako hlavní motiv však peníze neobstojí, protože mzda je velmi nízká. Pozitivní je také, když se chce asistent nemu nauit. 3.2.1.2. Špatné motivy 3.2.1.2.1. Touha obohatit se. Mzdou to není možné, a tak se stane, že nkomu jde o jinou cestu - pomalé okrádání, jednorázovou krádež, kalkul s ddictvím i s bytem. Tento motiv lze vylouit tžko, protože ti, co nco takového zamýšlejí, dovedou dobe zakrývat své úmysly. 3.2.1.2.2. Sebeuplatnní. Nkdo má dojem, že už mu nezbývá nic jiného, než se starat o osoby s postižením, že na nic jiného nestaí, ale tohle že zvládne. Je to hrubý omyl. Služba osobní asistence je velmi tžká tlesn i duševn. Fyzický nárok vyplývá ze samé podstaty pomoci lovku s postižením, kdy je poteba mu nahradit nohy a asto i ruce. Psychicky je nejtžší
pijmout, že v dob služby nepjde o asistenta, nýbrž o klienta. eká-li kandidát, že se zbaví komplex méncennosti, pak se mu splní spíše to, že další pibudou. Navíc služba trpí tím, že asistent uplatuje sám sebe na úkor klienta. 3.2.1.2.3. Získání partnera nesmí být podntem pro vykonávání osobní asistence, tebaže není vyloueno, že dojde k bližším vztahm. Vztah asistenta a klienta musí být rovnoprávný a nezávislý. Zde však je již pedem plánována závislost. asto je v pozadí zakomplexovanost, jak o tom píšeme výše. 3.2.2. Fyzické pedpoklady asistenta Jsou velmi dležité, jelikož pi pomoci imobilnímu lovku je nutné být zdravý pimen šikovný dostaten silný 3.2.3. Psychické pedpoklady asistenta Je nezbytné, aby asistent ml urité vlastnosti, které pi mnohých jiných povoláních nepotebuje. Jsou to zejména: schopnost empathie ochota laskavost a vlídnost trplivost smysl pro humor pizpsobivost schopnost uit se vynalézavost zodpovdnost a spolehlivost
Nejvíc lovku službu osobní asistence ulehí umní empathie. Pesn podle zlatého pravidla Bible i Kantova mravního imperativu: Co nechceš, aby jiní inili tob, nei ty jim! A ješt spíše: Co bys ty sám chtl, po em ty toužíš, umožni i druhému, teba i on si to peje! Empathie, ili schopnost vcítit se do druhého, je nco, co je v práci pro ostatní nezbytnou podmínkou. Je to však také vlastnost, jež mže pinést mnohé bolesti. Ne každý totiž umí nést bemena druhých, málokdo snese i jen pohled na postižení, ani si nechce pipustit pomyšlení, že by cosi takového mohlo potkat i jeho samého, natož aby se do toho vcioval! Je-li tomu tak, neml by se takový lovk ucházet o místo osobního asistenta. 3.2.4. asové a prostorové možnosti asistenta Je dobré vdt, jaké jsou asové možnosti asistenta, kdy je pro nho nejvýhodnjší mít službu. Závisí to na jeho hlavní innosti i na jeho dalším programu. Dále je výhodné se informovat o tom, kdy se asistent nachází nejblíž klientova stanovišt. Napíklad: Asistent je student a má vyuování ve stejné tvrti jako klient pracovišt. Potom se setkají tam. Je samozejm nutné vše skloubit. 3.2.5. Co má dlat klient vzhledem k asistentovi 3.2.5.1. Podat informace Klient je povinen podat asistentovi takové informace, aby ml pedstavu o práci, jež ho eká. Z taktických dvod se vyplatí vylíit službu v nejernjších barvách. Kdo na to nemá, utee vas. Je nezbytné vysvtlit kandidátovi, že v našem život jsou záležitosti, jejichž zanedbání pímo ohrožuje náš život, proto je teba, aby zejména v nich dodržoval naše pokyny. Také mu zdrazníme, že na tom, zda bude dodržovat smluvené služby, závisí naše pežití, a že pokud nap. nebude moci pijít vas, musí nám dát vdt natolik dopedu, abychom si mohli zajistit nkoho jiného. Jedna z klientek v této souvislosti radí, abychom mli služby zajištné na ti sta procent.
Výhodné je podrobn seznámit asistenta se svým denním, týdenním i roním programem, aby ml lepší pedstavu, jak do nj bude jeho služba zapadat. Také by ml asistent vdt, jakou inností se klient zabývá a v jakém vztahu je klient ke lenm domácnosti. Pi tom je zapotebí zachovat dstojnost, vkus, zdvoilost a slušnost. Je nutno pouit pedem asistenta o "technologiích", tj. zpsobech, jakými bude asistent službu vykonávat. Zde je dobré zdraznit, že existují zpsoby provádní inností, na kterých bezprostedn netrváme, ale jiné innosti pro náš život nezbytné je pro ob strany snazší provádt zcela uritým zpsobem (zásada: lovk s postižením je nejlépe obeznámen s tím, jak se tyto nezbytné innosti nejlépe vykonávají, aby se ob strany co nejmén "nadely".) 3.2.5.2. Ukázat co a jak Klient by ml zajistit, aby nkdo zkušený ukázal adeptovi na asistenta, jak se co s klientem dlá. 3.2.5.3. Zkusit Je nezbytné, aby si zájemce všechny úkony zkusil díve, než se s konenou platností rozhodne nastoupit. Vtšinou se nepozná z jedné zkoušky, zda si budou klient a asistent vyhovovat, proto doporuujeme zkoušet službu delší as, minimáln celou jednu "smnu" (smny jsou u každého klienta rzné). Pi výbru asistenta se vystíháme nejen psychopat, lidí s jakoukoli chorobnou závislostí, ale i píliš nervózních, netrplivých, agresívních, i naopak otuplých. Nkdy to na takových lidech nepoznáme. Klient osobní asistence si tohoto rizika (i jiných) musí být vdom, ale na druhou stranu nesmí propadnout jakési chorobné podezívavosti. (Na oosobní asistenci je toto jedna z nejtžších vcí, a to nejen pro klienty!) Nepíjemné je, jestliže asistent nerespektuje soukromí klienta nebo nedodržuje základní zásadu mlenlivosti. Lze se ídit zásadou, že vypráví-li adept na asistenta ne moc hezky nebo naopak s pílišnými zbytenými podrobnostmi o svých pípadných "minulých" klientech, je pravdpodobné, že jednou bude podobn necitliv mluvit o nás.
Je nesporné, že osobní asistenty mohou dlat pouze lidé, mající obzvláštní obdarování, co se týká charakteru. Mnozí to mají za své poslání. A nejsou to jen ti, kteí chtjí za asistenci platit, i rodinní píslušníci, je jich více. Není jich sice mnoho, avšak jsou! Je tu tedy nadje pro každého, kdo potebuje pomoc. PRVNÍ DOJEM Na jeden den jsem se stal vícemén náhodou asistentem pana Václava Kozla. A to asistentem velmi nedokonalým, protože jsem to nikdy pedtím nedlal. Pan Kozel však se mnou ml svatou trplivost. Pvodn ml pan Kozel v plánu jet do knihovny, nejezdilo však zrovna metro, tak jsme byli skoro celý den v byt, popíjeli jsme aj a meltu a povídali jsme si. Mám-li psát o dojmech a pocitech, tch lovk zažije za ten den mnoho. Tato doba je asi krátká na to, abych ml jistotu, že jim dobe rozumím a vyznám se v nich. Mj hlavní dojem nebude asi nikterak originální. Uvdomil jsem si, že pan Kozel žije tém stejným životem jako já, jen s tím rozdílem, že to má vtšinou o moc komplikovanjší, protože vtšina z nás je - zatím - chodících. Dodnes je tak zejmé, jak se za minulého režimu nikde s vozíkái nepoítalo. Snad nejvíce m pekvapilo, jak málo pístupné je pro vozíkáe metro. Nevím, nakolik se s nimi poítá dnes, když každý, kdo byl v souasnosti v západní Evrop, ví, o kolik více vozíká a rzn handicapovaných lidí je tam všude vidt. Ten pímý zážitek se všemi malými a velkými vcmi, které si pan Kozel zaizuje, a mu to asto iní nemalé potíže, byl pro mn ohromující. Pipadá mi obdivuhodné, jak se s tím dokáže vyrovnat, i když on by mi asi ekl, že mu nic jiného nezbývá. Zejm se vtšina lidí s postižením dokáže lépe vyrovnat se svým handicapem, než se dokáže spolenost vyrovnat s jejich existencí a se vztahem k nim. Zdá se nám, že lidé s postižením vidí svt mnohdy jinak než my. Nevím, liší se to jist od lovka k lovku. Jejich svt není nejspíše tak rychlý a uspchaný jako ten náš, s
každou drobností si musejí vyhrát. Možná, kdybychom nkdy vystoupili z našeho spchu a zkusili jít chvíli chzí loudavou, nezdály by se nám rozdíly tak velké. (Pan Prka, student medicíny) 3.3. Kvalifikace asistent 3.3.1. Organizace nepebírá zodpovdnost za kvalitu asistenta. K výkonu osobní asistence není potebná žádná jiná kvalifikace než ochota ji provádt. Dvody jsou tyto: Neexistuje školení, které by pipravilo asistenta na ešení všech tžkostí života vozíkáe. Navíc plat za vykonávání osobní asistence neodpovídá jakékoliv kvalifikaci. Fluktuace osobních asistent je tak veliká, že se jakékoliv školení nevyplatí. Shrnuto: Klient se školit musí, protože mu jde o pežití a bude tyto znalosti celý život potebovat. Asistent se potom od vyškolených klient snadno nauí všemu, co je pro klienta nutné. Na požádání klient mže ped pijetím asistent projít školením v první pomoci, zacházení s vozíky, v obsluze výtah v metru, a psychologickým pohovorem, eventuáln jiným, pravidly organizace stanoveným školením. Jinak organizace neposkytuje žádné školení asistentm, ani negarantuje jejich kvalifikaci. Klient sám jako nejvtší odborník na svj život si musí asistenty vyškolit podle svých poteb. 3.3.2. Kontrolu služeb provádí sám klient. To znamená, že organizace žádným zpsobem nezasahuje do vlastního výkonu osobní asistence. Na klientovi samém je, aby zadával asistentm splnitelné úkoly a aby sám vyžadoval jejich dobré provedení. Není-li spokojen, musí se s asistentem sám domluvit na ešení, nebo na pípadném rozchodu. Na tomto míst je zejm nutné podrobnji probrat možnosti ešení, je-li klient nespokojen. 3.3.2.1. Je-li nespokojen s asistentem jako takovým, je nutné se rozejít. Klient si však musí pedem zajistit náhradu, aby nedošlo ke katastrof. Vždy je nutno zachovat se spravedliv, estn a zdvoile. Asistentovi je teba na rovinu íci, že se s ním hodláme rozejít, aby vdl
pedem, s ím má poítat. Musíme-li uvést dvod, nehledejme vytáky ani výtky. Výtkami asistenta nevychováme, nezmníme, a vždy zanechají v lovku hokost, nevyvolají-li pímo zlost i nenávist. Mjme na pamti, že reprezentujeme lidi s postižením jako celek, a že si tudíž nesmíme dovolit vzbudit špatný pocit v nkom, kdo byl rozhodnut pomáhat. Pipusme své chyby a nedostatenosti. Nabídnme další kamarádství, nerozcházejme se nikdy ve zlém. 3.3.2.2. Co dlat, je-li klient nespokojen pouze s jednotlivou prací? Pedn zkoumejme, zda ml asistent všechny podmínky k tomu, aby ji vykonal perfektn, zda je vše v poádku z naší strany. Potom provme, zda nebyl asistent indisponován a zda jeho výkon není špatný jen výjimen. Opakuje-li se nedbalá práce, pestože ml asistent možnost ji vykonat dobe, pokusme se zjednat nápravu. Nejprve mu opt vysvtlíme, co po nm chceme, a pouíme ho podrobn, jak to má dlat, aby výsledek byl podle našich pedstav. Na poprvé je dobré nevytýkat minulá zanedbání, ale použít slov jako: "Asi jsem ti špatn ekl...", nebo "Nejspíš jsem ti to vysvtlil nesrozumiteln..." apod. Pi práci ho bedliv sledujeme a opravujeme taktn (!!!) chybné postupy. Nakonec dobe vykonanou práci pochválíme! Opakuje-li se zanedbání, zeptejme se asistenta, zda vidí, že je práce špatn udlaná, a jaký vztah má k této práci. Použijme vt jako: "Já bych tohle také dlal nerad, chápu t...", "Je tžké se tomu hned nauit..." apod. Zde je možné apelovat na asistentovu zodpovdnost a pipomenout mu, že to po nm musí nkdo pedlávat, nebo že ze špatn udlané práce plynou njaké další nepíjemnosti. Zmíníme jeho úspchy pi jiných innostech. Nikdy se nedáme strhnout k hrubostem, jako je poukaz na to, že je asistent za asistenci placen, nebo k citovému vydírání. Jestliže je práce opt špatná, máme na výbr: bu to budeme zadávat tuto innost nkomu jinému, nebo se musíme spokojit se špatnou kvalitou (to jen v pípadech, že není žádné nebezpeí ohrožení zdraví apod.), anebo hledáme jiného asistenta. 3.4. Organizace práce asistent 3.4.1. Poet asistent
Diskutuje se otázka, zda je lepší mít jednoho asistenta nebo radji více. Nkdy je otázka zodpovzena prost tím, že klient potebuje tolik dopomoci, že na to jeden asistent nestaí. Avšak i v tom pípad, že klientovi k životu staí asistence jedné osoby, doporuujeme, aby si klient našel ješt alespo jednoho. Je to výhodné z tchto dvod: zabrání se ponorkové nemoci asistenti jsou zastupitelní asistenti se neunaví je možnost pidlovat práci dle schopností Máme-li víc asistent, musíme je všechny zamstnávat rovnomrn, nebo aspo obas, aby jednak nezapomnli nauené úkony, jednak aby nás nevyadili ze svých aktivit, ale aby s námi poítali. 3.4.2. Návaznost služeb Stídají-li se asistenti, protože potebujeme neustálou asistenci, musíme si dobe rozvážit návaznost služeb. Pokud je to možné, mjme služby rozdleny pravideln. Budeme si to lépe pamatovat my, stejn jako asistenti. Mimo to budeme moci snadnji zaznamenávat odpracované hodiny kvli odmnám. Je výhodné udlat si na viditelném míst rozpis, aby každý mohl nahlédnout. Pokud nejsou služby úpln pravidelné, ovujme telefonem, že na nás asistent nezapomnl. Takového telefonátu mžeme využít teba i na dohodnutí nákupu. Nesmí se nikdy stát, že asistent na nás bude ekat pede dvemi! Dá-li se pedpokládat (a mže dojít k takové situaci), že klient není doma pi "stídání stráží", zajistíme, aby ml asistent k dispozici klíe. Naproti tomu je teba asistentovi vysvtlit, že na tom, zda bude dodržovat smluvené služby, závisí naše pežití a že pokud nap. nebude moci pijít vas, musí nám dát vdt natolik brzy, abychom si mohli dostaten pedem zajistit rovnocennou náhradu. Ale dáváme si pozor na zdvojené služby, aby neml asistent pocit, že je zbytený.
3.4.3. Pedávání služeb Pokud se asistenti stídají tak, že jedna služba navazuje na druhou, dbáme, aby nastupující asistent pebíral domácnost v poádku. To znamená, že má být umyté nádobí, utený prach, setená a vyluxovaná podlaha. Je vc klienta, aby nepipustil, že asistent odejde od rozdlané práce, kterou by následující služba musela dodlat (když už se to výjimen stane, je vhodné požádat "stídajícího" a zeptat se ho, zda je ochoten práci dodlat). 3.4.4. Plán práce Je oheduplné vi asistentovi, když mu pedem ekneme, co se bude dlat, aby s tím asistent poítal a vzal si eventuáln píhodný odv. I pro nás je výhodné mít plán prací, jež je teba s pomocí asistent udlat, jelikož tak je nadje, že na nic nezapomeneme, a také mžeme k jednotlivým pracem piadit asistenty, pro nž je práce vhodná. KLASICKÝ JAZYK První týden služby si Jana z tiché Terezky nedlala hlavu. "Však ona se rozmluví," íkala si. Po dvou msících však už ztratila klid, obávala se, že snad Terezce ním nevdomky ublížila, a zranné dve s ní ani nechce hovoit. Byla to však pesn hranice Treziny mlenlivosti. Práv tehdy, kdy už si Jana málem zaala zoufat, Terezka konen rozvázala a mimo naprosto nutné "služební" dotazy a informace se rozhovoila i o svých zážitcích, názorech, citových hnutích, touhách a plánech. Snad na tom mla zásluhu i nucená konverzace. Co to je? To bylo tak: Terezce se zalíbilo archivnictví a požádala Janu, aby jí pomohla s pípravou na pijímaky z nminy a z latiny. Takže od pondlka do stedy byla v Chrášanech i "jazyková škola". Nkolik hodin denn se ob uily. Jana si ráda zopakovala své "gymplácké" vdomosti. Terezka byla tuze nadaná žákyn. Brzy to pestalo vypadat, že Jana vyuuje Terezku, ale bylo zejmé, že tady probíhají uené
konsultace o ablativu absolutním v latin i pedložkových vazbách v nmin. Terezka ráno proesávala Jan vlasy a ta jí ukládala tyto a podobné úkoly: "Pelož s»cum historicum«:»když Caesar picházel, hledli na nho jeho kon.«nebo:»vlice živí dva chlapce.«peve do pasiva:»hannibal byl ped branami, chlapci se cviili ve zbrani a já chci chléb.«" "Hned?" Terezka nehnula ani brvou. "Chceš chléb a hry, nebo jen chléb?" zeptala se, samozejm latinsky. Stávalo se, že Terezka s Janou utvoily podivnou sms nminy a latiny, když se snažily používat klasický jazyk jako živý a chybla jim potebná slovní zásoba... * * * Zkoušky z jazyk Terezka udlala, v poadí uchaze se však dostala za limit pijímaných. Aby zvýšila pravdpodobnost pijetí pi píštích pijímakách, šla pracovat do archivu. K Jan dál chodila jednak na nminu a jednak coby víkendová chvika. To bylo moc dobe, protože Jana si zvykla na Terezinu denní pítomnost a te se jí tuze stýskalo. (Z knihy "Hospodin je náš pastý" Jany Hrdé, klientky POV) 4. ORGANIZACE OSOBNÍ ASISTENCE je nejdležitjší v oblasti tchto služeb vbec. Je škoda, že práv v ní klienti dlají nejvíce chyb. Pedn nemají jasno v té nejzákladnjší zásad, totiž v tom, že osobní asistence nejen umožuje samostatné rozhodování, ale že jej i vyžaduje. Nkdy je to pouze nezkušenost a nedostatek vdomostí o tomto systému, asto jsou to mylné pedstavy o nm, ale vyskytují se i lidé, kteí pro nj nejsou disponováni. Namnoze jsou to ti, kdo vyrstali i dlouhodob žili obklopeni péí a byli pouze jejími píjemci, nikoliv spolutvrci. Je lhostejné, zda jde o péi ústavní nebo o vliv rodi. Je to tím, že takový lovk stojí pouze na "jedné stran barikády" a nevidí na druhou. Jinak eeno, pokud se lovk nepodílí, a to aktivn,
na všech úkonech, jež potebuje ke svému životu, nedovede si pedstavit, jakou námahu musí vynaložit ten, kdo je vykonává, tj. osobní asistent. Nkterý klient žije velmi neuspoádaným životem, nemá žádný asový plán pro své innosti, ani ád ve svých vcech. Pokud by dovedl žít sám, byla by jen a pouze jeho vc, jak sám se sebou a svými záležitostmi nakládá. Avšak v okamžiku, kdy potebuje druhého lovka a "zatáhne" ho do svých záležitostí, musí klient do svého života zavést systém, pravidelný ád, s kterým se dá poítat. Žádný lovk nemá rád, když mu nkdo stále dává pokyny, ale jestliže nejsou pro práce zavedeny postupy, nic jiného nezbývá. Snad jen nechat vcem opt "volný prchod" a nestarat se, jak se s tím asistent popere. "Popere se" je v tomto pípad výstižné vyjádení. I velmi otrlý a zkušený asistent se zpravidla jednak ostýchá v cizí domácnosti, jednak ani neví, jak práci vykonat. A tak musí vnovat zbyten mnoho energie na pochybný výsledek. To je bezohledné a neefektivní a je pi tom poškozen jak klient, tak asistent. 4.1. Domácnost Kdo nikdy nevail, ale dostal vždy jídlo hotové na stl, asto ani neví, co plnému talíi pedchází. Že je poteba nejprve udlat rozpoet, aby vystail dchod, potom zvážit, co je možné v tu kterou roní dobu koupit, co je zdravé, nepíliš nároné na pípravu (jsme pece ohleduplní) a zárove chutné. Dále je nutné obstarat suroviny a jídlo uvait. To vyžaduje mnoho asu i práce. A konen je nutné po jídle umýt nádobí a uklidit. Píjemce pée sní bhem tvrthodinky obd, kterému se vnovalo dv až ti hodiny asu a nepetržité práce. Dti vyrstající v ústavech nebo ti lidé s postižením, o které se vždy nkdo staral, si to nedovedou pedstavit. Není to jejich vina, ale ta skutenost tu je a vadí! Vadí každému lovku (a nejen se zdravotním postižením), který následkem tohoto faktu nedovede zorganizovat ani svj obd. V tom totiž tkví systém osobní asistence. Klient musí vdt, co uvait - a mnohdy také, jak uvait -, kde nakoupit, musí umt skloubit as vaení s další péí, kterou sám potebuje,
eventuáln s praním a žehlením prádla i úklidem. Je-li to možné, ml by klient mnohé z toho dlat a asistent by mu ml pouze asistovat. Toto byl jen malý píklad, aby bylo zcela zejmé, jak by mla asistence probíhat. Klient je ten, kdo se stará o své poteby, asistent pouze dopomáhá. Vyskytují se dv krajní pedstavy o asistenci, ty však už jsou mimo rámec systému osobní asistence. Jednak je to postoj klienta, který ídí naprosto a bezohledn vše, anebo se naopak o nic nestará, ale vyžaduje jen výsledky, konené produkty práce. Obojí staví asistenta do pozice služky nebo sluhy, jakési "dveky pro všecko", jež je nedstojná obou, klienta i asistenta. To, co zbavuje lovka na kterékoliv stran práv tohoto nedstojného postavení, je podílnictví na všem, co je poteba udlat. Vstoupit na tuto pozici je mnohdy tžké. Nevíme-li, jak se nkteré práce dlají, protože jsme se jí nikdy pedtím nezúastovali, sotva mžeme být tmi, komu se pi jejím vykonávání pouze asistuje. Ale dá se tomu nauit. Musíme však chtít, opravdu se rozhodnout, že budeme podílníky na svém vlastním osudu, na rozhodování o svých každodenních potebách. Nejsme-li pipraveni se dát ze všech sil do uení všeho, co jsme sice fyzicky a mentáln schopni dlat, ale co zatím neumíme, nejsme-li ochotni se starat i o tak "všední", le k životu nezbytné záležitosti, jako je úklid i vaení, musíme zvolit jiný druh pée. 4.1.1. Úklid je innost, k níž je asistence používána velmi asto, pokud jej neprovádí rodinní píslušníci nebo jiná instituce. Je zde nezbytné - stejn jako i pi ostatních innostech - dodržovat nkolik zásad. 4.1.1.1. Vdt co Klient musí pesn vdt, co se bude uklízet. Pi rozhodování o této vci je teba zohlednit: pracnost, fyzickou a psychickou náronost asovou náronost schopnost a zkušenost asistenta