Scénotest - formální a obsahová specifika scén vytvoených jedinci s diagnostikovanou disociální poruchou osobnosti

Transkript

1 Scénotest - formální a obsahová specifika scén vytvoených jedinci s diagnostikovanou disociální poruchou osobnosti KAMILA JEŠINOVÁ Psycholog Oddlení výkonu trestu, Vznice Pardubice PAVEL HUMPOLÍEK Psychologický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity ABSTRACT The Specifics of Analysis of the Scenotest in Asocial Personality Disorder Kamila Ješinová, Pavel Humpolíek The paper puts near our realized research. In our research we attempted to set the specifics of formal and content analysis of the Scenotest in individuals who suffer from the asocial personality disorder. We carried out the survey in the prison house of Pardubice with a sample of 30 convicts, whom we administered the Scenotest method. Then we worked with a control group of the same size. We processed the data statistically and analyzed it qualitatively. We found out that the scenes built by individuals with asocial personality disorder have certain specifics and peculiarities. Finally, we attempted their interpretation. key words: asocial personality disorder, Scenotest, play diagnosis, play therapy, forensic psychology klíová slova: disociální porucha osobnosti, Scénotest, hrová diagnostika, hrová terapie, forenzní psychologie ÚVOD V prbhu léta roku 2005 jsme realizovali výzkumné šetení, které mlo za cíl zjistit možná specifika formální a obsahové analýzy Scénotestu u dosplých s disociální poruchou osobnosti. Jednalo se o klinický typ výzkumu, kvalitativní šetení postupující metodou dobe zakotvené teorie. Jako prostedí pro výzkum jsme si vybrali vznici. Vycházeli jsme totiž z pedpokladu vysoké koncentrace jedinc s poruchami osobnosti, zejména s disociální poruchou osobnosti, v tomto zaízení. Výzkumné šetení spoívalo zejména v administraci metody Scénotest u odsouzených, jimž byla diagnostikována disociální porucha osobnosti. K tomuto výzkumnému souboru jsme pro možnost srovnání sestavili kontrolní soubor proband. Získané stavby scén jsme podrobili formální a obsahové analýze za splnní podmínky triangulace a pokusili jsme se zjistit, zda existují njaká specifika, jimiž by se vyznaovaly stavby jedinc s disociální poruchou osobnosti. O výsledcích našeho šetení referujeme dále. SCÉNOTEST Metoda Scénotest je azena do testových metod, test osobnosti, projektivních test a test volby, tedy manipulaních metod. Autorkou je Gerdhild Irmgard Elisabeth von Staabs / /, která jej rozvíjela od roku Ve své práci se hlásila k psychoanalytické tradici Sigmunda Freuda a jeho žák (Carl Gustav Jung a Alfred Adler) a také k neoanalýze (Harald Schultz-Hencke). Pvodn se tímto nástrojem pokoušela objasnit psychologické souvislosti hlavn u neurotických dtí, ale bhem užívání se Scénotest ukázal být vhodným nástrojem i v terapii tchto poruch. Diagnostický aspekt tedy neoddliteln souvisí s terapeutickým. 1

2 Obsahem materiálu vychází Scénotest z psychoanalytické tradice. Autorka sama byla psychoanalytickými východisky a terminologií znan ovlivnna. Psychoanalytické východisko metody však v novjších pracích zstává ponkud stranou. Scénotest je metodou využitelnou bez ohledu na píslušnost ke specifické terapeutické škole. Je to nástroj, který se opírá o hravou expresi. Mezi základní funkce Scénotestu patí funkce diagnostická, popisná, vysvtlovací, klasifikaní a terapeutická. Scénotest se hojn využívá v oblasti psychodiagnostiky a psychoterapie. Jedná se o metodu, která v diagnostické oblasti poskytuje pouze hypotézy, nikoli jasné a jednoznané diagnózy. V oblasti terapie je užívána zejména u dtí a dospívajících. V souasnosti se Scénotest nejvíce využívá ve vývojové diagnostice, hlavn v Rakousku, Švýcarsku, Polsku a u nás. Dále se uplatuje v oblasti rodinných a sociálních vztah a v psychoterapii dtí a dospívajících. V dtské psychoterapii je možné Scénotest využít u dtí s poruchami chování, pervazivními vývojovými poruchami, poruchami sociálního kontaktu atd. Jeho užití je možné v krátkodobé, stedndobé i systematické terapii. Scénotest tvoí krabice naplnná herním materiálem. Velmi dležitou souástí Scénotestu je 16 figurek. Ty se liší velikostí, obleením a výrazem tváe. Jsou to mužské a ženské figurky rzných vkových kategorií. Jsou ohebné, takže je na nich možné vyjádit rzná gesta, postoje nebo innosti. Jsou vysoké 7 až 15 centimetr. Figurky by mly naznaovat píslušnost k rzným významovým kategoriím ddeek, strýc, editel školy, knz, léka apod. Probandi by tak mli mít možnost vyjádit pomocí figurek strukturu svých interpersonálních vztah. Set dále obsahuje kostky rzných barev, forem a velikostí. Celkový poet kostek je 56. Dále se ve Scénotestu nachází i materiál, kterému lze pipsat zvláštní, symbolické významy. V prbhu testování k diagnostickým úelm by ml administrátor pracovat s probandem individuáln. Vnitní plocha víka krabice slouží probandovi jako herní plocha. Herní materiál v krabici musí být uspoádán podle pesného schématu. Pokyny k testu jsou vždy pizpsobovány vku probanda. U mladších dtí staí výzva, aby na ploše nco postavily (vtšinou materiál dti znan vyzývá ke he), u starších žák, mládeže a dosplých by mly být pokyny k testu formulovány tak, že jsou požádáni, aby na herní ploše vystavli nco, co je zrovna napadne. Je možné pidat dodatek: Asi tak, jako režisér inscenuje na jevišti scénu.. Na zaátku testování (pedevším v pípad diagnostického úelu) je proband požádán, aby sdlil, až bude stavba scény dokonena. V prbhu a po skonení administrace Scénotestu by se ml examinátor zdržet zaujetí jakéhokoli stanoviska i sugestivní otázky, aby probanda neovlivoval. Pi užití metody v psychoterapii je možné pomocí zadání tématu oslovit uritý problém nebo emoce, ale nikdy by examinátor neml aktivn zasahovat do hry. Pi hodnocení scény, kterou proband postavil, je vhodné použít následující postup uvažování: popis asociace symbol individuální symbol. Popis znamená snahu po maximáln neutrálním zachycení vzhledu znázornné scény. Asociace mohou být reálné, z reality a konkrétní. Jedná se o reálnou konotaci pedmtu, shluku pedmt, situace i celé scény, která mže mít individuální i obecný význam. Pomrn asto examinátorovy i probandovy asociace souvisí s reálnými zkušenostmi i vzpomínkami a není vzácné ani pímé etzení asociací. Symbol je spojován s pívlastky jako filozofický, mytologický, ezoterický, náboženský. Je východiskem obsahové analýzy Scénotestu. Je podobný asociacím, ale není reálný. Jeho smysl, výklad, obsah i význam jsou zakotveny mimo pímou, reálnou zkušenost. Mohou sem patit rzné filozofické, spirituální, náboženské symboly, snové symboly, imaginární prvky, bájné, mytologické a pohádkové bytosti. Individuální symbol je metou veškerého uvažování pi posuzování vystavné scény. Je výsledkem pedchozích tí proces a souvisí se schopností klást správné otázky ve správný as. Je to symbol, který má výrazný individuální význam pro probanda. 2

3 Vystavnou scénu hodnotíme ze dvou hledisek formálního a obsahového. Pi formální analýze je sledována vnjší forma scény, tedy jak je scéna postavena. Obsahová analýza Scénotestu je zamena na herní materiál, který byl pi stavb scény použit, jaké významy mají pedmty v daném kontextu a jaký význam je pedmtm probandem pipisován. Materiál Scénotestu mžeme rozdlit na lidské figurky, kostky, zvíata a další materiál (rostliny, auta, nádobí atd.). CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÝCH SOUBOR V rámci našeho výzkumného šetení jsme otestovali celkem 60 proband. 30 proband tvoilo výzkumný soubor a 30 soubor kontrolní. Demografické charakteristiky jsou u obou soubor podobné, jelikož kontrolní soubor jsme vyhledávali velice peliv. Odchylky v charakteristikách mezi výzkumným a kontrolním souborem jsou minimální. Výzkumný soubor sestával ze 30 odsouzených ve výkonu trestu odntí svobody ve vznici Pardubice, u nichž byla diagnostikována disociální porucha osobnosti. Jejich intelekt se pohybuje v pásmu populaní normy a výše. Jednotliví probandi do výzkumného souboru byli vybráni psychologem z vznice Pardubice na základ dvou následujících kritérií: intelekt minimáln v pásmu populaní normy; pítomnost disociální poruchy osobnosti. Jedná se o soubor muž, jejichž vk se pohybuje v rozptí od 19 do 53 let. Prmrný vk je 27,8 let. Kontrolní soubor, ítající též 30 muž, byl vybírán z okruhu blízkých a známých autor. Základními kritérii výbru každého probanda do kontrolního souboru bylo: intelekt minimáln v pásmu populaní normy; nepítomnost psychiatrické diagnózy a hospitalizace na psychiatrii v historii; istý trestní rejstík. CHARAKTERISTIKA POUŽITÝCH METOD A METODIKY SBRU DAT Metodika zkoumání byla u výzkumného a kontrolního souboru stejná. Probandm obou skupin byla zjiš ována úrove intelektu, byl s nimi proveden anamnestický rozhovor a následovala administrace Scénotestu. Úrove intelektu byla u odsouzených testována v rámci vstupního psychologického vyšetení. Za tímto úelem jsou obvykle užívány Test struktury inteligence (I-S-T) od Rudolfa Amthauera a Test intelektového potenciálu (T. I. P.), jehož autorem je Pavel ían. Tímto testem byla zjiš ována úrove inteligence i u kontrolního souboru. Osobnost odsouzených byla posuzována pomocí dotazníku 16 PF od R. B. Cattella a Freiburského osobnostního dotazníku (FPI). Dále byly použity rzné projektivní techniky kresba lidské postavy, kresba stromu apod. Disociální porucha osobnosti byla stanovena na základ psychiatrického vyšetení, ve kterém byla mimo jiné použita strukturovaná diagnostická interview. Metody použité v rámci našeho výzkumného šetení byly následující. U výzkumného souboru byla nejprve podrobn prostudována spisová dokumentace daného probanda. U kontrolního souboru byla zjištna úrove inteligence. Další postup byl u výzkumného i kontrolního souboru stejný. V rámci výzkumné situace byl na poátku použit krátký anxiolytický rozhovor pro snížení tenze na stran probanda. Poté byla pomocí polostrukturovaného rozhovoru sejmuta osobní a rodinná anamnéza. Následovala instrukce a byla administrována metoda Scénotest. V prbhu sezení byl proband peliv pozorován. Proband stavl scénu na volné téma. Po jejím dostavní a po inquiry byl materiál Scénotestu vrácen zpt do krabice. Následovala instrukce pro postavení druhé scény, po jejímž dokonení opt probhlo inquiry. Prbh sezení byl písemn zaznamenáván. Byly zapisovány anamnestické údaje o probandovi, prbh a as stavby scény, nejasnosti a nápadnosti pro dotázání se v inquiry, vyprávní probanda a jeho chování. Celý prbh byl zaznamenáván videokamerou a ob postavené scény byly vyfotografovány. 3

4 VÝSLEDKY A ZJIŠTNÍ Abychom dodrželi dležitou podmínku kvalitativních výzkum, triangulaci, každou z vystavných scén hodnotily nezávisle na sob ti osoby. Krom vlastních kód jsme využili také dva kódovací systémy podle Ermertové (Ermert, 2002) a Englera (Engler, 1972). Informace, které jsme získali v prbhu výzkumného šetení u výzkumného i kontrolního souboru, byly následn zpracovávány. Nejprve jsme datm piadili kódy a rozdlili jsme je do kategorií. Poté jsme data zpracovali pomocí popisné statistiky a vypoítali koeficienty, které popisují kvalitu scény. Poslední fází byla kvalitativní analýza a interpretace získaných informací. Prbh vyšetení: Vtšina proband výzkumného i kontrolního souboru pišla na výzkumné sezení s pocitem naptí. Tenze obvykle zmizela v prbhu úvodního rozhovoru. V anxiolytickém a následném anamnestickém rozhovoru se asto u proband výzkumného souboru objevovala tendence hovoit o sob, svých problémech, vlastní rodin a prožívání výkonu trestu odntí svobody. Vtšina proband byla spolupracující. U nkolika proband z výzkumného souboru (celkem tyikrát) se po úvodní instrukci k metod Scénotest objevil iniciální šok, nebyli schopni nkolik minut stavt a vykazovali stuporózní chování. Toto chování nebylo v kontrolním souboru zaznamenáno ani jednou. U všech proband byl intelekt v pásmu normy, což bylo zjiš ováno ped vlastní administrací Scénotestu, takže iniciální šok nemohl být zpsoben sníženým intelektem. Domníváme se, že tato reakce byla dsledkem vlastní nejistoty proband a strachu ze zkouškové situace, ve které by podle jejich názoru mli podat uritý výkon. Materiál Scénotestu pak byl pro n takovým pekvapením, že zpsobil iniciální šok. U mnoha proband výzkumného souboru (celkem dvanáctkrát) se v prbhu stavní objevovala kritika objektu, materiál Scénotestu byl hodnocen jako nedostaující a neuspokojivý. V kontrolním souboru jsme kritiku objektu zaznamenali pouze dvakrát. Tento významný rozdíl si vysvtlujeme nechutí proband ke stavb scény a strachem z výzkumného sezení, který projektivn ventilují do nedostaivosti materiálu. Ve výzkumném souboru byla tyikrát zaznamenána kritika subjektu, probandi se omlouvali za to, že nemají fantazii, prostorovou pedstavivost, že si již dlouho nehráli se stavebnicí apod. Ve stejném potu pípad se kritika subjektu objevila i u kontrolního souboru. Vysvtlení je podobné jako v pedchozím pípad, strach ze selhání v subjektivn vnímané zkouškové situaci. V dob potebné ke stavb scény, tedy od examinátorovy instrukce po sdlení probanda, že scéna je hotová, nebyly mezi výzkumným a kontrolním souborem na 1. scén zaznamenány rozdíly. Prmrná doba pro stavbu 2. scény byla ve výzkumném souboru pibližn o 1 minutu kratší. Domníváme se, že tento rozdíl byl zpsoben vyšší mírou anxiety u výzkumného souboru a snahou urychlit stavbu 2. scény. Po dostavní scény došlo k jejímu vyfotografování a proband ml pro svoji stavbu nalézt pojmenování. U dvou pípad hledání názvu trvalo déle než 5 minut. V následném inquiry byla vtšinou zaznamenána zmna v chování proband výzkumného souboru. Byli vyzváni, aby vyprávli píbh, který v sob scéna nese, ale ve všech pípadech zstal píbh pouze na úrovni popisu. Odmítali se vyjadovat o vztazích mezi figurami na scén, o jejich prožívání i historii. V tuto chvíli se zejm probandi cítili ohroženi možnými interpretacemi. Totéž se opakovalo u druhé scény. U kontrolního souboru jsme takové reakce nezaznamenali. 4

5 Formální analýza: Identifikaní figura vyjaduje oznaení pedmtu na scén, se kterým se proband identifikoval. U obou soubor byla užita astji na první scén. Ve srovnání výzkumného a kontrolního souboru použili identifikaní figuru astji probandi kontrolního souboru. Dvodem mže být anxieta proband výzkumného souboru a snaha o co nejnižší míru projekce. Stabilní identifikaní figura je kód, který nám umožoval rozlišit, zda proband oznail jako identifikaní figuru na obou scénách stejný pedmt.byla zjištna v podstatn vyšším rozsahu u kontrolního souboru. Domníváme se, že nízký výskyt u výzkumného souboru je dán tendencí maskovat, zakrývat a neodhalit svoji osobu v projektivní metod. Probandi zejm mli obavy z testové situace a strach z odhalení svého já. Perseverace tématu znamená významov obsahovou podobnost 1. a 2. scény. U kontrolního souboru nebyla perseverace tématu zaznamenána ani jednou. U souboru výzkumného jsme ji zaznamenali tyikrát. Tento rozdíl by mohl mít podobné odvodnní jako mén asté použití identifikaní figury u výzkumného souboru. Dalším dvodem mže být i uritá rigidita psychiky, ve smyslu nízké flexibility psychických proces, kterou je možné pedpokládat u jedinc s disociální poruchou osobnosti. Koeficient agrese udává pomr agresivních pedmt (krokodýl, houser, liška) k potu všech pedmt bez kostek. Byl v nm zaznamenán výrazný rozdíl. Na obou scénách ve výzkumném souboru tento koeficient pevyšoval výsledky zjištné u kontrolního souboru. Vyšší skóre tohoto koeficientu u výzkumného souboru mže být dáno osobnostními charakteristikami proband, protože trpí disociální poruchou osobnosti. Zvýšená tendence k agresivit se tudíž projevila i na stavb scény. Koeficient agrese se zjiš uje na základ pítomnosti i nepítomnosti tzv. agresivních figur na scén. Mezi tyto agresivní figury podle von Staabs patí krokodýl, houser a liška (Humpolíek, 2004). U výzkumného souboru jsme zaznamenali vyšší výskyt figury lišky a housera, ale výskyt figury krokodýla byl v obou souborech stejný. Naše zjištní tudíž nepotvrzují všechny hypotézy von Staabs. Symbolický koeficient uruje pomr symbolických pedmt na scén (nap. trpaslík, snhulák, andl) k potu všech pedmt bez kostek. Tento koeficient byl sice na 1. scén u výzkumného souboru o nco nižší než u kontrolního, ale na 2. scén ho významn pevyšoval. Nejastji se jednalo o užití figury andla. V inquiry byla tato figura asto popisována jako ochránce na cest životem, který nad probandem bdí. Je to zejm vyjádení poteby opory, víry ve vyšší instanci, co probandm pomáhá zvládnout náronou životní situaci ve vzení. G. W. Engler (Engler, 1972) definoval následující syndromy, které se na scén mohou projevit: syndrom orality, falický, regrese, agrese a strachu. U výzkumného souboru byl na obou scénách výraznjší syndrom agrese a strachu a na 1. scén syndrom falický. Syndrom agrese je charakteristický použitím figur krokodýla, housera nebo lišky. Syndrom strachu je kódován, pokud je na scén pítomna figurka policisty, klepaka na koberce, nebo pokud scéna vyjaduje strach ze zvíat nebo strach z prázdnoty (horror vacui), a dále když jsou na scén zbudovány obranné stavby typu pevností a jestliže dochází k ohraniování. Falický syndrom zahrnuje syndrom výkonu a syndrom ctižádostivosti. Pro syndrom výkonu je typické použití školní tabule a všeobecné používání materiálu. Syndrom ctižádostivosti indikuje pítomnost vží, figury princezny, auta a vlaku na scén a vystupování z rámce. Mírn zvýšený falický syndrom mohl být vyvolán potebou výkonu v testové situaci, což dodává i jeho vyšší výskyt pouze na 1. scén. Pi stavb 2. scény zejm již tato poteba odeznla. Dvodem však mohla být i anxieta, která byla u proband výzkumného souboru pozorována. 5

6 Znaný rozdíl byl zaznamenán ve výskytu agresivního syndromu. Na obou scénách byl výrazn vyšší u výzkumného souboru. Dvodem jsou zejm opt agresivní tendence u jedinc s disociální osobnostní strukturou. Syndrom strachu byl také pevyšující u souboru výzkumného na obou scénách. Domníváme se, že se nejedná o strach z dvodu zkouškové situace. Podle našeho mínní je strach u jedinc s disociální poruchou osobnosti pítomen neustále a je hluboce zakoenn z dtství. Na scénách se pak objevuje jako strach z prázdnoty (horror vacui), který dynamicky souvisí se sadisticko-análním stádiem vývoje. Obranou vi tomuto strachu mže pak být zvýšená impulzivita. Z kategorizace, kterou stanovila C. Ermertová (Ermert, 2002), chceme vnovat pozornost rozdílm ve výsledcích kategorií volný prostor, rovnomrnost, ohraniování a okraje. Volný prostor je kódován, pokud na scén zstane prázdné místo v rozsahu nejmén jednoho herního kvadrantu. Rovnomrnost oznauje scénu, na které jsou pedmty a figurky rovnomrn rozdleny po celé hrací ploše. Ohraniování vyjaduje ohraniení njaké plochy ze tí stran kostkami nebo sloupy. Pokud je kterýkoli pedmt umístn mimo okraje hrací plochy, je skórována kategorie okraje. Volný prostor byl zaznamenán vyšší u kontrolního souboru, rovnomrnost byla vyšší u souboru výzkumného. Z obou kategorií vyplývá poteba proband výzkumného souboru výraznji zaplovat prostor. Mže to být vlivem strachu z prázdnoty (horror vacui). Probandi výzkumného souboru mají tendenci více strukturovat prostor, který jim je k dispozici. Zejm je to zpsobeno potebou kontroly nad tímto prostorem. U výzkumného souboru je také astjší ohraniování, tedy ohraniení njaké plochy ze tí stran kostkami nebo sloupy. Pokud je kterýkoli pedmt umístn mimo okraje hrací plochy, je skórována kategorie okraje. Ta je vyšší u výzkumného souboru, u kontrolního se vbec nevyskytla. Dvodem ohraniování mže být opt tendence kontroly nad ostatními a poteba strukturování situace. Kategorie okraje mže naznaovat touhu po rozšíení hranic a vymanní se z daného prostoru. Ob tyto kategorie by také mohly být vysvtleny na základ projekce. Odsouzení žijí v souasnosti ve vznici, na omezeném a pesn rozdleném prostoru (ohraniování) a jejich snem je se z tohoto prostoru vymanit (okraje). asto se tyto kategorie vyskytovaly u proband výzkumného souboru souasn. Tato naše zjištní koresponduje s výsledky výzkumu P. Humpolíka (Humpolíek, 2005). Obsahová analýza: Z hlediska obsahové analýzy patily mezi nejastji užité figury u výzkumného souboru na scén houser, liška, vlak a áp. U kontrolního souboru nebyl zvýšený výskyt tchto figur zaznamenán a nezjistili jsme ani zvýšený výskyt figur jiných. Houser mže být symbolem agrese, která pichází zvení, ale i vlastního nepátelské jednání. Vlastní agresivní tendence jsou u proband zejmé, ale v souasné dob žijí v prostedí, které je represivní a má znaný agresivní charakter. Naprostá vtšina proband z výzkumného souboru, kteí na scénu umístili housera, se v inquiry k této figue nechtla vyjadovat, což mže být zpsobeno nevdomou tendencí k odmítání a snahou zakrýt vlastní agresi. Významn astji se na 1. i 2. scén výzkumného souboru vyskytovala liška. Mže opt vyjadovat agrese, picházející zvení, stejn jako vlastní nepátelské jednání. U vysvtlení výskytu této figury mžeme znovu zopakovat to, co bylo uvedeno v pedchozím odstavci u figury houser. Podobnost je i v tom, že probandi v popisu scény i v inquiry lišku opomíjeli. Velmi asto se na scénách vyskytovala figura lišky a housera souasn, což jen potvrzuje naši hypotézu. Vzhledem k tomu, že figura lišky, housera a krokodýla pedstavuje triádu agrese ve Scénotestu, rozhodli jsme se vnovat pozornost i krokodýlovi. Jeho výskyt byl 6

7 ale u výzkumného i kontrolního souboru stejn frekventovaný. Rozdíl byl ale v kontextu scény. U proband výzkumného souboru byl krokodýl použit v naprosté vtšin pípad jako zvíe v zoologické zahrad. Motivací této scény mže být podobnost ZOO a vzení. asto byl ze všech stran ohranien kostkami, což mže být další dkaz pro pedchozí tvrzení, ale i výraz tendence po ohraniení vlastní agrese, snaze nepustit ji ven. Na scénách proband kontrolního souboru krokodýl jasn a iteln demonstroval agresi. Pítomnost ápa celkem tyi probandi výzkumného souboru v inquiry vysvtlovali jako symbol touhy po dítti i thotenství partnerky. Domníváme se však, že áp ale také mže být symbolem agrese, pro svj velký zobák a kídla, odstup a dohled z výšky. Opt se zde promítá agresivní sklon jedinc z výzkumného souboru. Vlak je vyjádením pohybu, ale také usilování o sebeuplatnní i majetek. Vlak byl ve všech pípadech v popisu scény zmínn a v inquiry o nm všichni probandi výzkumného souboru hovoili. V naprosté vtšin pípad byl symbolem další cesty, pokraování normálního života po ukonení trestu odntí svobody. Podle nás byl vyjádením touhy po svobod. ZÁVR Popsali jsme zde výzkumné šetení, které jsme realizovali ve vznici Pardubice. Cílem bylo zjistit, zda existují specifika formální a obsahové analýzy Scénotestu u jedinc, kteí trpí disociální poruchou osobnosti, a pokud ano, popsat je. Konstatujeme, že specifika zaznamenána byla a to následující: probandi s disociální poruchou osobnosti mén asto užívají identifikaní figuru a astji perseverují téma. Výrazn skórují v koeficientu agrese a symboliky. Vysokého skóru dosahují také v syndromu agrese a strachu. Pro jejich stavby je typická rovnomrnost, ohraniování a pesahování okraj, což rozšiuje výzkumná zjištní P. Humpolíka (Humpolíek, 2005). Na scénách se významn astji vyskytují figury housera a lišky, a to ve vzájemné kombinaci, a ápa a vlaku. G. von Staabs konstatuje, že figury housera a krokodýla jsou tzv. agresivní figury, a pedpokládá u nich agresivní podtext (Humpolíek, 2004). Naše výzkumné šetení potvrzuje tento podtext u figury housera. Rozdíl jsme zaznamenali v kvalit použití figury krokodýl. U výzkumného souboru byl krokodýl na scénách uvznn nebo pesn ohranien, ale u kontrolního souboru jasn demonstroval agresi. Agresivní podtext jsme navíc zaznamenali v užití figury liška, zejména pokud se vyskytovala dohromady s figurou housera. K von Staabs se vymezujeme v použití figury krokodýl a její konstatování obohacujeme o agresivní podtext scén, na nichž se vyskytují houser a liška dohromady. LITERATURA Bauerová, Veronika (1998). Metodika práce s odsouzenými. Praha: VS R. Borecký, Vladimír (2005). Imaginace, hra a komika. Praha: Triton. 347 s. írtková, Ludmila (1994). Základy forenzní psychologie. Praha: PAR. 91 s. Engler, G. W. (1972). Das Scenotestspiel des bettnässenden Kindes. Nepublikovaná doktorandská disertaní práce, Ludwig-Miximilian-Universität, München, Deutschland. Ermert, Claudia (2002). Scénotest: Píruka. Brno: MU. 103 s. Höschl, Cyril, Libiger, Jan & Švestka, Jaromír (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis. 895 s. Humpolíek, Pavel (2004). Scénotest píruka pro praxi. Brno: MSD. 69 s. Humpolíek, Pavel (2005). Scénotest specifika formální a obsahové analýzy u dtí se soudn naízenou ústavní výchovou z dvodu asociálního chování. Doktorandská disertaní práce, Masarykova univerzita Millarová, Susanna (1978). Psychologie hry. Praha: Panorama. 360 s. Praško, Ján a kol. (2003). Poruchy osobnosti. Praha: Portál. 359 s. 7

8 Scherling, Donald (2000). Group Psychotherapy with Violent Men. In: Sabo, Alex N. & Bavena, Leston (ed.). The real World Guide to Psychotherapy Practice. London: Harvard University Press. pp Smolík, Petr (2002). Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf. 506 s. Strauss, Anselm & Corbinová, Juliet (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. 228 s. Svoboda, Mojmír (1999). Psychologická diagnostika dosplých. Praha: Portál. 342 s. Wollschläger, Maria Elisabeth (2002). Symbol v diagnostice a psychoterapii. Praha: Portál. 196 s. SOUHRN lánek pibližuje námi realizovaný výzkum. Ve výzkumném šetení jsme se pokusili stanovit specifika formální a obsahové analýzy Scénotestu u jedinc, kteí trpí disociální poruchou osobnosti. Výzkumné šetení bylo realizováno ve vznici Pardubice na výzkumném souboru 30 odsouzených, kterým jsme administrovali metodu Scénotest, a dále jsme pracovali s kontrolním souborem o stejném rozsahu. Získaná data byla zpracována pomocí popisné statistiky a analyzována po stránce kvalitativní. Zjistili jsme, že scény postavené jedinci s disociální poruchou osobnosti mají uritá specifika a zvláštnosti. Na závr jsme se pokusili o jejich interpretaci. 8