Václav Klaus. Prožitek komunismu

Transkript

1 prosiec / 2013 NEWSLETTER NEWSLETTER prosiec /2013 Václav Klaus: Existuje uiverzálí touha po svobodě? Jiří Weigl: O sporosti kompetitiví devalvace Tomáš Břicháček: Sociálí ižeýrství pod taktovkou Bruselu Otázka IVK kiha roku Zápis z třetích Rozmluv a Haspaulce Zpráva ze semiáře o Aldousu Huxleym Peter Goldscheider: Lesk a bída břidlicového plyu prosicový graf IVK Zásoby břidličého plyu odhady zásob břidličého plyu (mld krychlových stop) Čía Argetia Alžírsko USA Kaada Mexiko Austrálie Prame: Eergy Iformatio Admiistratio (EIA), 2013 Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká Praha 6 office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E Periodicita: měsíčík Datum vydáí: Existuje uiverzálí touha po svobodě?* Václav Klaus Toto eí můj prví projev a akci pořádaé Cato istitutem. Nemám sice žádou spolehlivou statistiku, ale myslím, že za posledí více ež dvě desetiletí jsem před vámi vystoupil určitě více ež desetkrát. Tetokráte jste mi dokoce avrhli téma mého vystoupeí: Uiverzálí touha po svobodě. To jsem přijal bez sebemešího váháí a považoval jsem to za dobrý ápad. Ještě se k tomu vrátím. Prožitek komuismu Pro ás, kteří jsme většiu svých životů strávili v totalitárím komuistickém režimu, ebyla slova jako svoboda a demokracie předmětem ezávazých itelektuálích debat. Byla to zásadí témata ašeho každodeího života. Svoboda, ai demokracie u ás v té době eexistovaly, s výjimkou krátkého období, které svět ozačuje ázvem éra Pražského jara. Za teto krátký okamžik daleko méě epřátelského režimu a za aději, kterou jsme tehdy cítili, jsme však zaplatili velmi draze. Tím, co jsme potom museli prožívat, jsme byli velmi frustrovái, ale vždycky trochu ečekaě dodávám, že jsme se také mohému aučili. Pochopili jsme ěco, co se edá pochopit a dálku, tedy bez osobího prožitku. Dalo ám to zvláští citlivost, e-li přecitlivělost a jakékoli ázaky esvobody. To si pravděpodobě poecháme po celý zbytek ašich životů. Díky tomu se a deší realitu v zemi, ve které žiji, v Evropě a v celém západím světě dívám daleko kritičtěji ež řada dalších lidí. Komuismus je už dávo pryč. Zbavili jsme se ho relativě sado a jak jsme tehdy říkali sametovým způsobem. * Vystoupeí a setkáí Cato Istitute, Lagua Beach, Kaliforie, 27. září Překlad z aglického origiálu. Z prvích let postkomuistické éry jsme měli dobrý pocit a te pocit byl pravděpodobě oprávěý. Bohužel etrval dlouho a já si emyslím, že to bylo proto, že jsme ovou situaci začali příliš rychle považovat za ěco samozřejmého a že jsme přestali být schopi doceit zázrak, který tehdy astal. V svém projevu a Cato istitutu ve Washigtou v březu roku 2007 jsem s jistou hořkostí řekl: Chybě jsme si mysleli, že pokusy potlačovat svobodu a cetrálě orgaizovat, řídit a ko - trolovat celou společost (a ekoomiku) jsou již věcí miulosti. Přidal jsem k tomu větu, že tyto pokusy jsou k ašemu velkému zklamáí opět zde. To bylo před šesti lety. Deší situace se mi zdá být ještě horší. Obávám se a mohu to sledovat bezprostřeději v Evropě ež zde v Americe že téma idividuálí svobody přestalo být velkým tématem současosti. Obávám se a mohu to sledovat bezprostřeději v Evropě ež zde v Americe že téma idividuálí svobody přestalo být velkým tématem současosti. Když jsem se letos a jaře v Lodýě zúčastil pohřbu jedé z posledích skutečých bojovic za svobodu, Margaret Thatcherové, s hrůzou jsem si uvědomil, že se tohoto pohřbu ezúčastili žádí výzamí evropští političtí lídři. Zejméa tam chyběli politici ze západí Evropy. Nebylo to áhodou. Oi tím veřejě demostrovali, že pro ě téma svobody eí až zas tak důležité. Daleko více je zajímají jejich každodeí politické hrátky, témata vyvolaá revolucí politické korektosti, prázdé a falešé akce směřující k zrovoprávňováí obou pohlaví, ové formy přerozdělováí příjmů, které se staly evyhutelými v éře obřích dluhů zemí eurozóy, vytvářeí dalších, viditelě edemokratických evropských istitucí, jako je bakoví ebo fiačí uie (aiž by se zeptali lidí žijících ve stále ještě omiálě suveréích evropských zemích, zda si to s

2 skutečě přejí), atd. Jsou obětmi evirometalistické propagady a ejsou schopi domyslet, že se tato ideologie (e-li ábožeství) saží řídit celou lidskou společost. Evirometalisté emají zájem o kotrolu globálí teploty a aší plaetě chtějí kotrolovat a maipulovat ás. To me trápí. Střet hodot Jak jsem řekl a počátku, bez velkého přemýšleí jsem přijal váš ávrh ázvu mého vystoupeí. Když o tom přemýšlím s odstupem půl roku, preferoval bych ázev jiý, který by byl spíše otázkou: Existuje uiverzálí touha po svobodě? Mám o tom moho pochybostí. Prví z ich je to, zda je touha po svobodě opravdu uiverzálí a druhou je to, o jakém typu svobody mluvíme. Pokusím se k tomu udělat ěkolik pozámek. Domívám se aiž bych měl k dispozici jakákoli tvrdá statistická data že moho lidí svobodu považuje za velmi vysokou, e-li vůbec ejvyšší hodotu, za kterou stojí bojovat, ale obávám se, že je moho jiých lidí, kteří mají jié priority a preferece. Nemluvím o lidech žijících ve zbývajících totalitárích a autoritářských režimech, kde je touha po svobodě epochybě velmi silá, ale i tam je to lecčíms podmíěo. Neí to absolutí. My des už ežijeme v totalitárím režimu a teď s ím emáme důvod bojovat. To jsme měli dělat před ěkolika desetiletími. Nemám rád ty, kteří v miulosti mlčeli, a s komuismem začali bojovat až teď. Moho lidí svobodu považuje za velmi vysokou, e-li vůbec ejvyšší hodotu, za kterou stojí bojovat, ale obávám se, že je moho jiých lidí, kteří mají jié priority a preferece. Daleko relevatější otázkou je, zda jsou lidé, kteří žijí v deší omiálě svobodé společosti, připravei dostatečě silě vystupovat proti postupému ztráceí svobody, které yí prožívají, proti jak ás učil Friedrich vo Hayek této kluzké cestě do otroctví. Tady žádou uiverzálí touhu bohužel evidím. Naopak se obávám, že buď ejsme schopi vidět ebo ejsme ochoti účiě se bráit plíživé ztrátě svobody, která je tak charakteristická pro aši dobu. Ještě horší je to, že jsou v aší společosti lidé, kteří jsou s deším vývojem spokojei a kteří ho vědomě a eskrývaě podporují. Mám a mysli elity, ebo jak říká Thomas Sowell, vyvoleé, kteří des a deě předvádějí, že je zajímá svoboda převážě je pro ě samé. Pochopili totiž, že áš edostatek svobody je pro ě velkou příležitostí jak ad ámi zvyšovat svou moc. Skoro bych se vrátil k obratu střet civilizací, ale chápaý tak, že se jedá o áš střet s itelektuálími, oviářskými, akademickými a uměleckými elitami, které systematicky podkopávají samoté základy aší svobodé společosti. Budoucost svobody Také bych rozlišoval mezi svobodou omiálí a reálou. Nomiálě garatovaé svobody, které eexistovaly a eexistují v komuismu či v jiých totalitárích společostech, ale které existovaly a existují v deším západím světě, by ás eměly mýlit. Nejsou dostatečé. Velká část důležitého rozhodováí je v ašich zemích prováděa mimo oblast istitucí reprezetativí demokracie, a to jak v meziárodím, tak v domácím prostoru. Meziárodě jde o to, že se rozhodováí přesouvá stále více do istitucí globálího vládutí. Uvitř jedotlivých zemí jde o to, že se rozhodováí přesouvá do istitucí, které jsou výsledkem dlouhodobě rostoucí role tzv. evládích orgaizací (NGO) a ideologie NGOismu. Atiliberálí myšleky a ambice zde byly vždycky. Des dochází k potlačováí role árodího státu a v růstu supraacioalismu a globálího vládutí. Považuji za ezbyté varovat proti zužováí tématu svobody (resp. její absece) a sféru ezápadích zemí, v ichž mimo jakoukoli pochybost existují velké defekty omiálích svobod. Tyto země je sadé kritizovat a být za to chvále. Daleko těžší je kritizovat a účiě se bráit moderím, politicky korektím ismům, jako je agresiví huma-rightismus, trasacioalismus, multikulturalismus, evropeismus, femiismus, atd. Za to v ašich společostech ikdo chvále ebývá. Růzé meziárodí celebrity podporují tyto ismy, aiž by si asi byli vědomi toho, že tím podkopávají svobodu ve svých vlastích, omiálě svobodých zemích. Chtěl bych věřit tomu, že jejich eviost je větší ež jejich poteciálě zlé úmysly, ale mohu se mýlit a být v tomto ohledu příliš aiví. Atiliberálí myšleky a ambice zde byly vždycky. Otázkou je, co jim dává právě teď, a počátku 21. století, takovou mimořádou sílu. Jede kadidát existuje. Vidím ho v urychlujícím se procesu potlačováí role árodího státu a v růstu supraacioalismu a globálího vládutí. Teto proces zameá aprostý zvrat tradičího politického uspořádáí. Zameá radikálí posu rovováhy mezi politiky a byrokraty a mezi demokracií a postdemokracií. Před rokem jsem mluvil edaleko odsud v samotém cetru Los Ageles a kofereci orgaizovaé America Freedom Alliace, která byla věováa právě těmto otázkám. Zdůrazňoval jsem tam, že ambice vládout ze vzdáleého města bez dostatečé demokratické kotroly je ěčím, co jsem prožíval většiu svého života. Měl jsem samozřejmě a mysli Moskvu. Je to však přesě totéž, co prožíváme v Evropě des zovu, ale tetokráte z jiého města. Proces de-demokratizace postupuje v Evropě velmi rychle. Po pádu komuismu lidé ve středí a východí Evropě chybě iterpretovali evropskou realitu a zejméa ambice evropských elit. Uvěřili tomu, že se vracejí zpět, do Evropy demokratických árodích států zatímco začali směřovat kupředu, do supraacioalistické Evropské uie. V současosti probíhající posu k trasacioalismu a supraacioalismu a k celokotietálímu vládutí vede k tomu, že se evropská itegrace přeměila v uifikaci. Evropská uie byla trasformováa v etitu složeou z esuveréích států, které jsou kotrolováy, řízey, orgaizováy, regulováy z Bruselu. Teď musím zmíit vašeho bývalého předsedu, zemřelého Billa Niskaea, který to viděl velmi podobě. Ve Festschriftu publikovaém u příležitosti mých sedmdesátých arozei pro Evropu avrhoval alterativí, daleko demokratičtější istitucioálí rámec. Nazval ho Asociace evropských árodích států, což je velmi blízké tomu, co jsem v podobé době avrhoval ve své kize Evropská itegrace bez iluzí. Místo uiverzálí touhy po svobodě vidím mohá ohrožeí svobody. A emám a mysli Tálibá, Al-Káidu a islámský fudametalismus. Obávám se, že je aše svoboda ohrožováa daleko více zevitř ež zveku. Mohu-li se vrátit k ázvu svého vystoupeí, musím říci, že místo uiverzálí touhy po svobodě vidím mohá ohrožeí svobody. A emám a mysli Tálibá, Al-Káidu a islámský fudametalismus. Obávám se, že je aše svoboda ohrožováa daleko více zevitř ež zveku. 2

3 O sporosti kompetitiví devalvace Jiří Weigl výkoý ředitel Istitutu Václava Klause V posledích dech začíají média zaplavovat kometáře ekoomů, kteří dávají ajevo, že právě je oi jsou těmi skutečými odboríky, a proto vědí, že oslabováí kursu koruy devizovými itervecemi je přesě to správé a že kdo tvrdí opak, je přiejmeším edovzdělá. Porušeí pravidel Jistě, v posledí době se ve světě cetrálí baky dopouštějí kroků, které byly v cetrálím bakovictví až do edáva tabu. Například des ěkteré cetrálí baky přímo odkupují vládí dluhopisy, a tím vlády úvěrují. Právě proto, aby ic takového ebylo možé, se objevil pricip ezávislosti cetrálích bak a vládě. Ekoomická krize a hrozba krachu fiačího systému však cetrálí baky přiutila úzce s vládami spolupracovat a hodit za hlavu všecha svatá pravidla. Můžeme si myslet, že je to des uté, ale eměli bychom se tvářit, že je to správé a že všecha dosavadí teorie a pravidla jsou k ičemu. Nota bee v situaci, kdy u ás je tomu poěkud jiak. Umělému oslabováí vlastího kursu se říká kompetitiví devalvace a je obecě považováa za eférový typ obchodí politiky. Naše cetrálí baka se dopouští jiého závažého porušeí pravidel, ebo to alespoň tak zdůvodňuje. Devizovými itervecemi uměle oslabuje dlouhodobě rovovážý kurs koruy a tvrdí, že tím chce pomoci aší ekoomice z recese. Alespoň tudy se ubírá hlaví směr obhajoby itervecí, když deflačí hrozba je příliš esoterická a empiricky obtížě prokazatelá. NEWSLETTER prosiec /2013 Umělé oslabováí kurzu Umělému oslabováí vlastího kursu se říká kompetitiví devalvace a je obecě považováa za eférový typ obchodí politiky, která arušuje pravidla volého obchodu a svými důsledky vede k obchodím válkám a protekcioismu. Obchodí parteři země, která se k tomuto typu podpory exportu uchyluje, obvykle přistupují k odvetým akcím a vzikají závažé meziárodí spory. Každý jistě dobře vímá dlouhodobou kritiku Číy udržující uměle podhodoceý jüa. Právě hrozba kompetitivích devalvací a jejich zhoubého dopadu a svobodý obchod bývá hlavím argumetem zastáců eura, které podobé praktiky elimiuje. Nyí se k této politice uchýlila aše cetrálí baka a učiila to zcela uilaterálě, bez kozultace s vládou, přestože teto její krok má i výzamou politickou dimezi, kterou bude muset vláda řešit. Oháěí se ezávislostí ČNB v situaci, kdy v celém světě des vlády a cetrálí baky táhou za jede provaz a saží se působit promyšleě a koordiovaě, je tím více epatřičé. Cetrálí baka to učiila zcela uilaterálě, bez kozultace s vládou. Představme si, že stejě zače postupovat Evropská cetrálí baka či další parteři a jaký bude mít takový vývoj fiálí dopad a aši ekoomiku. Představa, že lze uměle kursově držet kokureceschopost exportu a celé ekoomiky dlouhodobě, je pro zemi aší velikosti velkou iluzí. reflex.cz, 21. listopadu abízíme Istitut Václava Klause abízí sborík Deší polemika o včerejší privatizaci (2013), do ěhož přispěli Jiří Weigl, Václav Klaus, Duša Tříska, Karel Dyba, Ladislav Jakl, Ja Stráský, Tomáš Ježek a Marek Loužek. Publikace by eměla chybět v kihově žádého zájemce o českou privatizaci. Slouží eje jako zdroj iformací o příběhu české trasformace prví poloviy 90. let, ale také o příběhu české společeské diskuse let současých. 92 stra, 100 Kč. Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí sborík č. 100/2013 Bakoví uie morálí hazard evropských rozměrů, do ěhož přispěli Vladimír Tomšík, Aleš Michl, Staislava Jaáčková, Charles Dallara, Petr Nečas, Mojmír Hampl, Ivo Strejček, Pavel Kohout, Pavel Páral, Petr Mach, Ja Bureš, Vladimír Pikora, Yuval Levi, Jaroslav Daňhel, Lukáš Kovada, Tomáš Muzi a Leka Zlámalová. 126 stra, 100 Kč. objedávky a: cep@cepi.cz 3

4 Dávo jsme si zvykli a to, že istituce EU vytrvale a dravě usilují o expazi čiosti Bruselu do všech směrů ve věcech velevýzamých, jako jsou fiskálí uie, evropský občaský zákoík, harmoizace přímých daí ebo europrokurátor ebo a druhém koci v záležitostech obdivuhodě malicherých, jako je regulace tvaru kabi kamioů, pravidla bezpečosti práce a rybářských lodích, podpora chůze jako dopravího prostředku ve městech, ochraa evropské zrzavé veverky před americkou šedou, atd. Uijí regulátoři se soustavě saží proikat do ejrůzějších sfér lidského života, a to bez ohledu a to, zda se řeší skutečé problémy s přeshraičím výzamem, jež emohou být ošetřey a árodí úrovi, přičemž každý svůj záměr bez uzarděí prohlásí za zcela vyhovující pricipu subsidiarity. Brusel se stává základou iteracioálího sociálího ižeýrství. V posledí době čím dál častěji přichází z EU iiciativy, pro ěž je vedle programově-cetralizačí povahy přízačé, že by přiesly velmi vtíravé umělé zásahy do života společosti. Stojí za imi sahy řídit, převychovávat a umravňovat, ambice formovat ového člověka. Brusel se stává základou iteracioálího sociálího ižeýrství. Na vlách radikálího femiismu Jedou ze základích os těchto sah je femiismus. Doedáva to bylo méě patré; je zaiteresovaí pozorovatelé zazameali apř. bujeí byrokratických struktur (mj. Evropský istitut pro rovost že a mužů) a jejich pozoruhodé výstupy, jako je zpráva Bořeí gederových stereotypů ve sdělovacích prostředcích, či dotováí femiistických spolků. Do světla reflektorů dostala teto směr politiky až komisařka Redigová, díky íž Komise v listopadu 2012 předložila ávrh směrice o zlepšeí gederové vyvážeosti mezi čley dozorčí rady/evýkoými čley správí rady společostí kotovaých a burzách. Ta má zajistit vyvážeější zastoupeí mužů a že, resp. urychleí pokroku v oblasti gederové vyvážeosti v dozorčích vedoucích fukcích daých společostí. Vyžadovala by zavedeí po- 4 NEWSLETTER prosiec /2013 Sociálí ižeýrství pod taktovkou Bruselu Tomáš Břicháček právík a publicista stupů tzv. pozitiví diskrimiace pro dosažeí miimálího podílu 40 % méě zastoupeého pohlaví v uvedeých fukcích v jedotlivých společostech do roku 2020; došlo by de facto k zavedeí pohlavích kvót. Společosti by dále musely přijmout idividuálí závazky, aby ke stejému datu dosáhly kokrétího pokroku v otázce lepší gederové vyvážeosti také v řídících fukcích. Vtíravé femiistické iiciativy EU, zvláště legislativí ávrh o kvótách, je třeba odmítout od základů. Nelze akceptovat filozofii, podle íž si veřejá moc osobuje právo určovat, jaký má být poměr zastoupeí pohlaví v těch či oěch profesích či pozicích, a jeho dodržováí lustrovat a vyucovat, a to tím spíše, jde-li o fukce v soukromé sféře. Z podobého těsta jsou závěry Rady EU z červa 2013 s ázvem Podpora úlohy že jakožto osob podílejících se a rozhodováí ve sdělovacích prostředcích, ač v tomto případě jde je o ezávazý apel. Jako problém se tu staví údajě ízké zastoupeí že ve vedeí médií, které je třeba řešit, eboť prý větší zastoupeí že v rozhodovacích pozicích ve sdělovacích prostředcích může vést k většímu zohleděí gederových aspektů v obsahu a ve volbě programů sdělovacích prostředků, takže se bude prezetovat vyvážeější obraz života že a mužů a příos že pro společost, což by mělo pozitiví dopad a veřejé politiky, soukromé postoje a chováí. Rada vyzvala čleské státy a Komisi mj. k tomu, aby zastoupeí že ve vedeí médií moitorovaly, prosazovaly výměu osvědčeých postupů o programech pozitiví diskrimiace v této oblasti, zvážily fiacováí projektů týkajících se že a sdělovacích prostředků, podporovaly kampaě a zvýšeí povědomí a výměu osvědčeých postupů ohledě boje proti gederovým stereotypům a prosazováí realistického a ediskrimiačího zobrazováí dívek/že a chlapců/mužů ve sdělovacích prostředcích, ebo aby poděcovaly dialog mezi evládími orgaizacemi a profesioálími mediálími orgaizacemi za účelem zvyšováí povědomí o rovosti že a mužů v rámci daého odvětví a o prospěchu, jež přiese posíleí úlohy že a zvýšeí jejich účasti a povyšováí že do rozhodovacích pozic. Vtíravé femiistické iiciativy EU, zvláště legislativí ávrh o kvótách, je třeba odmítout od základů. Nelze akceptovat filozofii, podle íž si veřejá moc osobuje právo určovat, jaký má být poměr zastoupeí pohlaví v těch či oěch profesích či pozicích, a jeho dodržováí lustrovat a vyucovat, a to tím spíše, jde-li o fukce v soukromé sféře. Idea kvót cílí a rové výsledky pohlaví pojímaých jako dvě soupeřící skupiy, čemuž má být obětováa rovoprávost jedotlivců, jíž musí utě pokřivit. Paradoxě podiky, které doposud žádé kadidáty dle pohlaví eposuzovaly, by s tím musely začít. Dále by došlo k zásahu do samotých základů svobody podikáí, pokud by akcioáři měli být takto omezei ve výběru vedeí svých společostí. Nelze přijmout pohled, jež pohlaví amísto komplemetárích složek téhož druhu vímá jako dvě kokurečí skupiy či třídy. Toto pojetí mj. presumuje stejé preferece těchto skupi, pokud jde o volbu životí áplě, respektive pod hlavičkou bořeí stereotypů usiluje o jejich převýchovu k takové stejosti. Neježe je tak igorováa lidská přirozeost, ale jde se proti í. Jde o obecě ebezpečý, společesky rozkladý přístup, který představuje jedu z ejodpudivějších podob sociálího ižeýrství deší doby. Je třeba trvat a tom, že úsilí o vyvážeé zastoupeí pohlaví v jakémkoli oboru lidské čiosti ai potíráí stereotypů espadá do kompetece EU. Ta má pravomoci přijímat opatřeí proti diskrimiaci a pro podporu rových příležitostí v pracovím procesu, ic ad rámec toho. Navíc lze takové zásahy sotva odůvodit s ohledem a zásadu subsidiarity. Jde o obecě ebezpečý, společesky rozkladý přístup, který představuje jedu z ejodpudivějších podob sociálího ižeýrství deší doby. Každý kompromis by byl a úkor právího státu a zdravého rozumu a vedl by k erozi matielů pravomocí EU. Došlo by k vytvořeí základy, z íž by cetrálí pláováí a lustrováí zastoupeí pohlaví a opatřeí k jejich převýchově mohla postupě prorůstat do dalších sfér. Péče o životosprávu Uijí orgáy se v posledích letech ve vzrůstající míře agažují také v oblasti životosprávy. Velká část čiostí je pro běžé občay eviditelá a emá a ě přímé dopady. Orgáy EU s oblibou sepisují rozmaité ezávazé dokumety, jako jsou sděleí Komise či rezoluce EP (apř. sděleí Komise Zdravější a sebejistější občaé, zdraví a strategie pro spotřebitele z roku 2005). Co je závažější, kolem této agedy se široce rozvětvila byrokracie (apř. Evropský s

5 úřad pro bezpečost potravi) a peězovody (apř. projekt Ovoce do škol ). Vlajkovou lodí sah EU v oblasti životosprávy, která má citelé dopady, je boj proti kouřeí. Třebaže, pokud jde o ochrau zdraví, má EU je miimálí pravomoci, přijala během let rozsáhlou protikuřáckou legislativu, a to zejméa pod zámikou potřeb vitřího trhu. Ta zahrula mj. harmoizovaé zdaěí tabákových výrobků a vysoké úrovi, téměř úplý zákaz reklamy a ě, pravidla pro jejich složeí a ozačováí či zákaz ěkterých zvláštích produktů. Uijí orgáy se v posledích letech ve vzrůstající míře agažují také v oblasti životosprávy. Ambice orgáů EU strmě stoupají. Ve sděleí K Evropě bez tabákového kouře (2007) Komise rozvíjela úvahy o celouijím úplém zákazu kouřeí a všech uzavřeých ebo z velké části uzavřeých pracovištích a veřejých místech včetě prostředků veřejé dopravy ebo mj. a zastávkách či stadioech. Na vysvětleou potřeby itervece EU uvedla, že jedotý režim by založil srovatelou, průhledou a vymahatelou základí úroveň ochray před riziky expozice tabákovému kouři v prostředí apříč všemi čleskými státy. Dále bohorově prohlásila: Od iiciativy EU ve prospěch prostředí bez kouře toho veřejost hodě očekává, a proto hrozí, že bude zklamáa. Uchováí současého stavu by rověž bylo promarěou příležitostí pro využití současého politického pohybu směrem k ekuřáckému prostředí v EU. K uvedeému záměru sice edošlo, legislativa EU icméě přitvrzuje. V roce 2010 bylo schváleo ěkolikastupňové zvýšeí spotřebí daě a tabákové výrobky. Nyí se chystá další zpřísěí legislativy včetě zavedeí pravidla, podle kterého by a cigaretových krabičkách měla zabírat miimálě 65 % plochy varováí o škodlivosti kouřeí a dále třeba zákaz prodeje cigaret s příchutěmi. Vlajkovou lodí sah EU v oblasti životosprávy, která má citelé dopady, je boj proti kouřeí. Alkohol a tabák jsou dva společíci lidí, o kterých platí beze zbytku rčeí o dobrém sluhovi a zlém páovi. Mohou přiášet radost, dobrou pohodu a uvolěí, zpestřeí všedího de, ale právě tak se při estřídmém užíváí mohou proměit v emilosrdé ičitele lidských osudů, rozvratitele rodi i zabijáky. Zda budou působit tím či oím směrem, je v podstaté míře a idividuálí odpovědosti, sebekotrole. To jsou ale vlastosti, jež se v prostředí pečovatelského státu eosí. Neí proto divu, že tabák a alkohol jsou těm, kteří vímají lidi jako školáčky, jež je uté vychovávat, chráit a vést, trem v oku. Rozumá regulace zahrující zákaz prodeje ezletilým ebo určitý dohled ad kvalitou výrobků je potřebá. Silě restriktiví opatřeí však představují epřiměřeý zásah do lidské svobody a přiášejí ežádoucí vedlejší účiky. Extrémí výše daí, zákazy ěkterých druhů výrobků a omezováí prostor pro kouřeí, to vše může poděcovat jevy zámé z časů americké prohibice ( ), jež se zapsala do ději jako období obrovského rozkvětu orgaizovaého zločiu, otrav podomácku připravovaými lihoviami a také poklesu respektu k právu souvisejícího s eschopostí státu zákaz vyucovat. Prohibice ukázala, jak katastrofálí důsledky může mít sociálí ižeýrství, když arazí a lidskou přirozeost a dostae se s í do zásadího rozporu. Cestu k rozumé regulaci by si měl hledat každý stát sám podle místích zvyklostí a základě vitří demokratické diskuse. Boj proti plýtváí potraviami Aby toho ebylo málo, Uie si vytýčila ové téma boj proti plýtváí potraviami. V červeci 2013 Komise vyhlásila kozultace s ázvem Udržitelost potraviového systému. Uvedla, že každý rok přijde azmar 89 milioů tu potravi, což je prý morálě a ekoomicky eudržitelé. Kozultace měly přispět k hledáí způsobů, jak plýtváí omezit. K diskusi byla dáa opatřeí jako dohoda a společém souboru hlavích zásad udržitelého jídelíčku, vytvořeí a rozšiřováí iformací pro spotřebitele o vyvarováí se adbytečých ákupů, o lepším skladováí potravi, o udržitelější přípravě jídla a využití zbytků či vytvořeí závazých cílů pro předcházeí vziku potraviového odpadu. Aby toho ebylo málo, Uie si vytýčila ové téma boj proti plýtváí potraviami. Nejde o prví uijí poči v této oblasti. EP v ledu 2012 přijal rezoluci, jež zahruje pozoruhodý apel a učiěí kokrétích opatřeí, aby se plýtváí potraviami do roku 2025 sížilo o poloviu. Již delší dobu také existují růzé byrokratické struktury, které problém řeší (apř. Evropský kulatý stůl pro udržitelou výrobu a spotřebu potravi). Tyto sahy by měly zaujmout ve více směrech. Předě, opět jde o prvotřídí příklad převýchových choutek. Nelze echat lidi rozhodovat o tom, kolik jídla a jaké si za své peíze koupí. Je třeba udělat pořádek v jejich ledičkách a spížích. Je potřeba staovit jim zdravý a skromý jídelíček, aby věděli, co jíst a pít. Zadruhé, Brusel se opět cítí plě povolá do této problematiky mluvit, avzdory ezřetelé kompeteci a přes tolik vzývaou subsidiaritu. Zatřetí 5 je tu rozpor s halasě deklarovaým cílem hospodářského růstu a zaměstaosti. Neí sad spotřeba tahouem obojího? Neškodí sad te, kdo plýtvá, je vlastí peěžece, zatímco společost a ěm je vydělává? Koečě, v uijí kampai je otá dávka pokrytectví; eí to sad právě společá zemědělská politika EU, která vede k adprodukci potravi a deformováí trhu s imi? Sociálí ižeýrství a adárodí úrovi Historie se stále opakuje. Objevují se oví a oví samozvaí spasitelé, kteří se urputě saží využít státí moc k převýchově ostatích dle vlastí aléhavé představy o prosazováí dobra a pokroku, a usilují proto o její vtěleí do právích zákazů, příkazů, daí, kvót či školích osov. Zkušeost ukazuje, že sociálě-ižeýrské projekty při srážce s lidskou přirozeostí přiášejí jié ež původě zamýšleé výsledky a akoec žalostě krachují. Co je horší ež sociálí ižeýrství? Sociálí ižeýrství rozvíjeé v adárodích strukturách mimo demokratickou kotrolu stojící a ideovém základě programové cetralizace a iteracioalistického pokrokářství. Vztahy mužů a že, přístup k tabáku a alkoholu, propagace zdravé výživy to vše jsou oblasti, jež mohou být ejlépe posouzey a árodí úrovi z důvodu svého úzkého sepětí s místími společeskými a hospodářskými podmíkami, zvyklostmi a životím stylem, které se liší stát od státu či regio od regiou. Mělo by se o ich rozhodovat v demokratickém procesu v rámci sourodých společeství, kterými jsou jedotlivé státy. Naopak by se eměla formovat a úrovi kotietu v epřehledých, vzdáleých, obtížě ovlivitelých a ekotrolovatelých adárodích strukturách podle jedoté šabloy, jež působí pro rozdílé árody jako svěrací kazajka. Cetralizace zde epřiáší žádou přidaou hodotu a zameá pouze bezúčelé vzdalováí rozhodováí o věcech veřejých od občaů. Co je horší ež sociálí ižeýrství? Sociálí ižeýrství rozvíjeé v adárodích strukturách mimo demokratickou kotrolu stojící a ideovém základě programové cetralizace a iteracioalistického pokrokářství. Proto je třeba mu vzdorovat zvláště důrazě. Nesmíme brát za samozřejmost, že istituce EU mohou mluvit aprosto do všeho, že mají tolik pravomocí, kolik si samy usmyslí, a že subsidiarita je pro ě je gumový pojem, který si mohou kdykoli vyložit ve svůj prospěch.

6 Václav Klaus Díky kulatému výročí úmrtí Aldouse Huxleyho jsem si zovu pozorě prostudoval uikátí Huxleyho dílo, zejméa jeho The Brave New World. Zdálo se mi ještě lepší, ež když jsem se s ím před moha desetiletími setkal prvě. Jeho aktualita v čase arůstá. Za zásadí považuji kihu Ruperta Darwalla The Age of Global Warmig, která je uikátím popisem historie vziku doktríy globálího oteplováí. Je v í kombiace zalostí politiky, ekoomie i věd o klimatu. Velmi pochvalě jsem letos recezoval kihy R. Kimballa The Fortues of Permaece, J. Goldberga The Tyray of Clichés, N. Wapshotta Keyes-Hayek, D. Lala Poverty ad Progress a P. Bruckera The Faaticism of the Apocalypse. Petr Fiala profesor politologie Fakulta sociálích studií MU Fratišek Mikš: Jiá moderita (Bro: Barrister & Pricipal, Bro 2013). V české prostředí ojediělá kiha, jež abízí alterativí pohled a dějiy uměí ve 20. století, které zasazuje do historických, politických a širších kulturích souvislostí. Autor a příkladu malířů, kteří se eřídili modími vlami, ukazuje jiou moderitu, jejíž hodota je silá a trvalá. Origiálí práce, která je výsledkem moha let studia a přemýšleí. Hyek Fajmo poslaec Evropského parlametu V roce 2013 me zaujaly dvě kihy z produkce vydavatelství CDK. Prví je kiha Mezi kladivem a kovadliou, kterou apsala česká rusistka Ivaa Ryčlová. Je to kiha mimořádá a v českém prostředí výjimečá. Ukazuje skutečé osudy velikáů ruské a sovětské literatury a kultury 20. století. Gorkij, Majakovskij ebo Někrasov před Vámi defilují v úplě ovém světle. Je to skvělé čteí. Druhou mojí omiací je potom kiha zámého českého spisovatele Milaa Uhdeho s ázvem Objevy pozdího čteáře. Tato kiha ese podtitul Druhé čteí českých autorů od Máchy k Havlovi a tím je řečeo vše. Četbou této kihy se vracíte do časů gymaziálích ebo uiverzitích studií a to je přece hezké vzpomíáí. Ryčlová a Uhde se vrací k velikáům školských osov, ale čií KNIHA ROKU Některé oviy a časopisy příležitostě oslovují autory z řad kulturí a společeské obce s otázkou, jaká publikace je v posledí době zaujala. Připadá ám zajímavé, aby liberálě kozervativí thik tak, jakým Istitut Václava Klause je, položil spřízěým autorům podobou otázku: Jaká letoší kiha Vás ejvíce oslovila a proč? tak mimořádě čtivým a poučým způsobem. Pro kulturě orietovaého člověka výboré tipy a váočí dárky pod stromeček. Odřej Hejma moderátor Kiha, která mě v posledí době ejvíce zaujala, je publikace Václav Klaus a kol.: Česká republika a rozcestí Čas rozhodutí, z akladatelství Fragmet. Její vzik jsem prožíval v debatách s Dušaem Třískou, jedím z kolektivu autorů a vímal jsem ji eje jako kolektiví moudro lidí, kterých si vážím, ale i jako maifest těch, kteří se ehodlají smířit se současým stavem toku české politiky. Kromě brilatí pasáže o ašem vztahu k Evropě, která byla již dostatečě medializovaá, doufám, že i její další, eméě výživé části se staou východiskem pro budoucí debatu o české politice a státosti v 21. století, ve chvílích kdy pomie aše současá fasciace Adrejem Babišem. Ivo Strejček poslaec Evropského parlametu V průběhu letích prázdi jsem se vrátil ke kize Macura Olsoa Vzestup a pád árodů. Nebylo to poprvé, co jsem teto text četl a opakovaě mě ohromil. Na základě řady srozumitelých příkladů je Olsoovo odhaleí způsobů orgaizace a prosazováí cílů účelových distribučích koalic a úkor eorgaizovaé většiy ispirativím příspěvkem k dešímu aktuálímu politickému stavu eje v Čechách. Stavu, ve kterém již politikové přestávají být odpovědi občaům, ale stále více podléhají odpovědosti k médiím a ázorům zručě orgaizovaých átlakových (ale vlivových) skupi. Ke čtivosti přispívá také adstadardě kvalití český překlad. Karel Dyba bývalý miistr hospodářství Mezi ty vážější a starší kihy patří kiha britského historika Normaa Daviese Europe East ad West. Jde o kolekci jeho esejů a předášek o růzých tématech, která podle mě stále rezoují i v současém politickém a kulturím klimatu deší Evropy. Evropa v jeho pojetí samozřejmě zahruje i země středí a východí Evropy. Davies, který pravidelě avštěvoval Polsko, Českoslovesko i Maďarsko před pádem železé opoy, ostře kritizuje velkou část historické literatury i výuku historie a západích uiverzitách, včetě amerických, která po dlouhou dobu prakticky epovažovala tyto země ležící do roku 1989 za železou opoou za součást Evropy. Mezi vážé a letos publikovaé kížky jistě patří práce Václava Klause a kolektivu IVK s přízačým titulem Česká republika a rozcestí a se stejě výzamým podtitulkem Čas rozhodutí. Práce otevírá zásadí diskusi o aší ekoomické, politické a společeské stagaci a abízí také ostře formulovaé odpovědi a směry řešeí této stagace. To je věc, která mě silě profesě a občasky zajímá. Duša Tříska předseda představestva FSP/CD-F Odřej Hejma: Americký Blues (Praha, Fragmet 2013). Jde o ojediělý pokus zachytit koec jedé epochy ašich ději období završeého debaklem politiky v letoších (2013) parlametích volbách, autorem avíc mlčky předvídaého. A to vše v milém kotrapuktu s romatickým vzpomíáím a aše dávé lásky k Americe. Jiří Svoboda režisér Byť vyšla v roce 2012, polemika o plaetárí kultuře, Globalizovaý Západ Hervé Juvia a Gillese Lipovetskyho (Prostor), me potkala až v tomto roce. Zejméa kapitoly H. Juvia velmi břitce a srozumitelě diagostikují základí rysy umělé světokultury, postaveé a roveň věcem, které se vyrábějí a prodávají. Světokultury jako artefaktu zpředmětňujícímu rozchod se situovaou skutečostí, artefaktu arůstající abstrakce, zapuzeí historie a geografie, okouzleí virtuálím světem. Text H. Juvia je skvělou obhajobou árodích kultur před komerčím a ideologickým zploštěím globalizačím. V roce 2013 me adchul sborík próz Karola Sidoa. Z ich zejméa ovela Bráy mrazu (Akropolis), zámá doposud českému čteáři pouze ze samizdatů, me zaujala stylistickou jasostí a čistotou, s íž autor klee ad zdálivě střízlivě realistickým příběhem metaforu asyceou hlubokým myšlekovým obsahem. Za přečteí ale rozhodě stojí celá Sidoova kiha. s 6

7 Jiří Weigl výkoý ředitel Istitutu Václava Klause V letoším roce mě mimořádě oslovila kiha britsko-amerického historika Roberta Coquesta Velký teror ové zhodoceí (Academia 2012, 811 stra), která je fudametálím historickým zpracováím epochy staliismu. Je pozoruhodá tím, že vyšla již v šedesátých letech a přiesla prví komplexí pohled západí vědy a podstatu, projevy a fugováí staliistického režimu v Sovětském svazu. Výrazě ovlivila pohled Západu a SSSR a komuismus. Po otevřeí archivů v Rusku byla doplěa a její přepracovaé třetí vydáí vychází poprvé i u ás. Miloslav Bedář Filosofický ústav AV ČR Přepracovaé a doplěé vydáí publikace ašeho asi ejvýzamějšího historika ději 20. století, prof. Roberta Kvačka Prví světová válka a česká otázka (Trito, Praha/Kroměříž 2013). Kížka vyšla včas před stým výročím začátku prvího světového válečého kofliktu. Kvaček věcým popisem dokazuje, že dějiy vytváří jedáí rozhodujících aktérů v rozhodující době a rozhodujícím místě, a ikoli tzv. dějiy každodeosti, jež ejsou dějiami skutečými, ale úživým obstaráváím. Jiří Brodský velvyslaec ČR v Dásku Odřej Hejma: Americký Blues (Praha, Fragmet 2013). Čtivá kiha od autora, který má schopost poodstoupit od událostí, které zažil a je jedo jestli před čtyřiceti lety ebo včera a popsat je s adhledem. Je to kiha o aší zemi, o svobodě, o tom, čím pro geeraci mých rodičů byla Amerika a blues. Ačkoli dějem prostupuje svébytý dokumet politických událostí u ás a přelomu let 2012 a 2013, jedá se zároveň o povedeou beletristickou, odpočikovou kihu. Pro me zůstae jedou z těch, ke kterým se rád budu vracet, protože ezklame svým humorem, lehkostí, jazykem a tím, že eztrácí tempo. Je dobře, že Odřeje Hejmu lze poslouchat hudebě a teď i číst kižě. Doufám, že bude psát dál. Rudolf Jidrák velvyslaec ČR v SRN Gerhard A. Ritter: Has-Dietrich Gescher, das Auswärtige Amt ud die deutsche Vereiigug (C. H. Beck, 2013). Kiha historika Gerharda A. Rittera mapuje poutavým způsobem roli výzamé postavy ěmecké politiky, dlouholetého miistra zahraičí Hase-Dietricha Geschera při dojedáváí souhlasu mocostí s historickým sjedoceím země v roce Většia zásluh za uvedeý krok je v deší době přičítáa tehdejšímu kacléři Kohlovi a zapomíá se a mravečí práci a mohdy komplikovaou zákulisí diplomacii H.-D. Geschera. Autor prostudoval stovky prameů líčící přesvědčováí z počátku opatrých mocostí v čele s Velkou Britáií, Fracií a především Sovětským svazem. Klíčovou roli v této souvislosti sehrála podpora USA v kombiaci s prohlubující se hospodářskou a vitropolitickou krizí Sovětského svazu vedoucí k souhlasu Gorbačova se zovusjedoceím Německa. Miroslav Macek bývalý místopředseda ODS Rozhodě kiha Nassima Nicholase Taleba Zrádá ahodilost. Kdybych byl autokratem, ařídil bych její poviou četbu pod trestem smrti. Proč, to lehce zjistíte při její četbě :) Ladislav Jakl Istitut Václava Klause Staislav Musil: Sláva a záik starých pražských pivovarů, 2. díl Nové město (akladatelství Plot, 2013). Ohromé Musilovo badatelské dílo se letos dočkalo svého impozatího pokračováí, ještě iformačě i obrazově bohatšího, ež byl předchozí díl věovaý Starému Městu. Musil jde Prahou dům od domu a mapuje staletí historie pražského vařeí piva. Dílo určitě zaujme i ty epochopitelé čteáře, kteří epovažují pivo za hlaví věc a světě. Najdou v ěm totiž moho ceých postřehů o stavebí historii staré Prahy, o ekoomickém výzamu pivovarů i o jejich společeské roli. A a každou ulici se už budou dívat jiýma očima. Moc hezká je i ejovější kiha Tomáše Cihláře Pošumavské pivovary. Ale kdo te kraj má rád jako já, ebude tuto kihu číst bez slzy v oku. Kolik krásých pivovarů bylo tak ošklivě zmarěo 7 Romaa Homoická Nakladatelství Fragmet Titul Matematika pro trojkaře, autorů Kateřiy Fišerové a Václava Klause ml., z akladatelství Fortua Praxis, je určeá eje pro studety, ale i širokou veřejost. Svým obsahem dokazuje, že eí důvod se matematiky bát. Je apsáa srozumitelě, přehledě a s humorem, což by málokdo u matematiky předpokládal. Věřím, že řada studetů se díky této učebici přesvědčí, že základem matematiky je přesost a ezpochybitelost. A i když se v budoucu ebudou absolveti středích škol a gymázií matematikou živit ebo ji dále studovat, aučí je logickému myšleí a jedozačému a srozumitelému vyjadřováí, které v deší době moha lidem, ze všech oborů lidské čiosti chybí. Skvělé ilustrace Jiřího Slívy už jsou jeom bousem této skvělé kihy. Ja Sechter velvyslaec ČR v Rakousku Zaujala me kiha Korespodece T. G. Masaryk E. Beeš, , která letos rozšířila edici Korespodece T. G. Masaryka vydávaou společě Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR. Důležitý a pečlivě sestaveý prame z období vziku Českosloveska umožňuje vidět eučebicově dílo obou politiků. Čilá výměa telegramů a dopisů (u TGM často ve formě origiálě stručých vzkazů připomíající deší sms) je svědectvím jedak o důležitosti prozřetelé zahraičí politiky pro posilováí ově získaé státosti, ale také o vztahu obou politiků, který přetrval mohé vitropolitické krize. Ja Koukal bývalý velvyslaec v Rakousku Rok jsem začal kihou Sergeje Lebeděva Hraice zapoměí (Pistorius & Olšaská) a je to tzv. ruská lágrová literatura, tetokráte výrazě odlišá od klasiků Solžeicia a spol. Téma starého bachaře, jehož zlo už vlastě eexistuje a o tím fakticky přestal existovat také, se mi kocem roku jeví až překvapivě aktuálí. Favoritem je ale kiha Thilo Sarrazia Evropa euro epotřebuje. Jak ás politické vizioářství zavedlo do krize (Academia 2013). Koupil jsem ji týde před tím, ež guverér Siger roztočil koruu. Škoda, že se aše ČNB epoučila u sousedů. Vřele do poručuji, je tam auteticky edává historie. Je tam eje aalýza, ale i popis ásledé jízdy bez průvodčího, jak píše Thilo Sarrazi. Marti Slaý Istitut Václava Klause Letos me zaujaly dva tituly. Pavel Bělia, Michael Borovička, Jiří Kaše a Ja Kučera: Velké dějiy zemí Koruy české XIIb (Paseka, 2013). Nový svazek z moumetálí řady se věuje často opomíjeému, icméě pro formováí aší moderí společosti velmi důležitému období let Odborá, ale čtivě apsaá kiha podává eje vyčerpávající výčet dobových událostí z politiky, hospodářství, kultury, průběhu prví světové války, ale autorům se daří vystihout i stav a álady tehdejší sposlečosti.

8 Druhou kihou je: Michael Crichto a Richard Presto: Mikro (Kiží klub, 2013). Ač ejsem velkým milovíkem sci-fi, emohl jsem si epřečíst posledí romá Michaela Crichtoa (který po jeho smrti dokočil Richard Presto). Kiha dokládá, že Crichto uměl mistrě popsat prostředí a situace, kterým čteář eje uvěří, ale které ho přímo vtáhou do děje. Alexadr Tomský akladatel a politolog Joas Joasso: Stařík, který vylezl z oka a zmizel. Absurdí příhody stoletého starce, který uteče před oslavou svých arozei, jsou sice absurdí a založeé a áhodě, ale policejí představy a úvahy tisku o tom, co se stalo, jsou daleko komičtější a jako by skutečým událostem přizávaly realitu. V životě jsem se tolik easmál. Autor však sleduje ještě jede záměr vysmívá se absurdímu 20. století, des pro mladou geeraci zřejmě už epochopitelým vražedým ideologiím. Michal Semí ředitel Istitutu sv. Josefa James Kalb: Agaist Iclusiveess: How the Diversity Regime Is Flatteig America ad the West ad What to Do About It (Agelico Press, 2013). České veřejosti epříliš zámý autor se v americkém kozervativím táboře blýskl již svojí vyikající prvotiou The Tyray of Liberalism (2008). Touto ovou publikací rozvíjí základí myšleky své prví kihy a přesvědčivě dokládá, že postmoderí pojetí svobody, vtěleé do požadavku práva a odlišost, multikulturalismu a radikálí plurality, je ve skutečosti moolití ideologií, potlačující svobodé hledáí pravdy o povaze lidského života, jakož i svobody občaské, z jejichž zeužití se ikluzivistický režim zrodil. Václav Bělohradský profesor filozofie Kihou roku 2013 byl pro mě český překlad kihy Peter L. Oesterreich, Podoby veřejého rozumu filosofičtí učitelé v prostoru politiky, vydaou akladatelstvím Rezek. Její ěmecký origiál z roku 1994 jsem ezal. Kiha tematizuje performativí rozpor ve filosofii, totiž že filosofie využívá rétorické prostředky ke své legitimizaci ve veřejém prostoru a ty pak dehoestizuje, mohu-li použít takový výraz. Dodal bych, že druhý performativí rozpor se týká způsobu, kterým se filosofie prosazuje jako istituce, tedy moceské bloky, v jejichž rámci je vyučováa a šířea. Ty zůstávají zcela ereflektovaé. Ja Skopeček Cetrum pro ekoomiku a politiku George H. Smith: The System of Liberty Themes i the History of Classical Liberalism (CATO Istitute, Cambridge Uiversity Press 2013). V době a společeské atmosféře, která liberálům a zastácům idividuálí svobody epřeje, tuto kihu považuji za zvlášť pozitiví akladatelský poči. Kiha eí stadardím popisem vývoje a ději klasického liberalismu, ale rozebírá a zabývá se hlavími tématy, která se v historii liberalismu objevily, ebo kterým musela tato politická filozofie čelit. Kiha rozebírá myšleku svobody, idividualismu, rozdíly mezi deším liberalismem a jeho dřívějšími podobami, pohled liberalismu a veřejé statky, aplikaci metodologického idividualismu ve společeských vědách apod. Autor se ale dotýká i kofliktů a kotroverzí, které se v průběhu dlouhého vývoje liberalismu mezi jeho představiteli a zastáci objevovaly. Zdeěk Koudelka Právická fakulta Masarykovy uiverzity Radoslav Procházka: Ľud a súdcovia v koštitučej demokracii (Plzeň, 139 s.). Sloveský poslaec a vedoucí katedry práví teorie a Právické fakultě v Travě kritizuje sahu soudců posilovat svou moc a úkor voleého parlametu. Uvádí i historické příklady, kdy Nejvyšší soud USA v 19. století bojoval proti rušeí otroctví v ěkterých státech uie ještě před občaskou válkou. Voleý Kogres byl a opačé a z dešího hlediska správé stráě. Kiha odmítá teorii materiálího jádra ústavy jako zdroje libovůle pro všemocost Ústavího soudu, včetě jeho uzurpace moci rušit ústaví zákoy. Staislav Přibyl církeví právík Gabriele Kuby: Globála sexuála revolúcia. Strata slobody v mee slobody. Sloveský překlad kihy ěmecké katolické autorky přibližuje čteáři důkladost, se kterou aši západí sousedé uvádějí v život ideologii geder maistreamig, počíaje idoktriací v mateřských školách. Autorka elíčí proces utvářeí ového člověka pouze a příkladech tragikomických absurdit každodeosti, ýbrž mapuje především ideové pozadí tohoto poblouzěí, včetě evropských a adárodích mechaismů jeho prosazováí. Ja Eisler spolumajitel akladatelství Fragmet Mezi kihami, které jsem letos přečetl, jedozačě domiuje titul Myšleí rychlé a pomalé Daiela Kahemaa, izraelsko-amerického psychologa, držitele Nobelovy cey za ekoomii. 487 stra textu o podstatě ašeho přemýšleí a rozhodováí, ituitivím myšleí, proč je obtížé uvažovat statisticky, povaze rozhodováí a o předpokladu, že ekoomičtí čiitelé jsou racioálí, rozlišeí mezi prožívajícím já a pamatujícím já. Kdybych si v kize chtěl podtrhout vše podstaté, celou bych ji počmáral! Iva Brezia ekolog a publicista Na říjové cestě do Turecka me uchvátila kiha Istabul vzpomíky a město (BB art 2006), za kterou autor právem dostal Nobelovu ceu za literaturu. Jde o fasciující směs místopisu, ději a velmi osobích vzpomíek a autorovo rodé město, ádheré, magické a tajemé, ale zároveň také stároucí a zbídačeé místo, pohřbeé pod troskami zičeého impéria. Poetickou sbírku historek, příběhů, zážitků a starých fotografií jsem v istabulských čajovách přečetl jedím dechem. Bývalé metropoli osmaské říše se díky Pamukovi dostaete hluboko pod kůži. Marek Loužek Cetrum pro ekoomiku a politiku Zatímco média po celém světě ráda vyvolávají paiku a líčí proroctví zkázy, britský publicista a popularizátor vědy Matt Ridley ve své skvělé kize Racioálí optimista (česky Argo 2013, aglické vydáí 2010) tvrdí, že v 21. století se bude žít áramě. Předvídá rozvoj prosperity a techologického pokroku, ústup chudoby a emocí, pokles porodosti, rostoucí pocit štěstí, úpadek ásilí, vzestup svobody, rozvoj pozáí a zlepšováí životího prostředí. Vzrušující četba, která avazuje a Juliaa Simoa a Bjora Lomborga. Adam Bartoš oviář Za kihu (eje) roku považuji Českou republiku a rozcestí. Ježto jsem už ale o í psal, vybírám jiou, která může dobře podpořit tu její část, věovaou obraě rodiy. Jde o kihu ěmecké socioložky Gabriele Kuby Globála sexuála revolúcia (Lúč, Bratislava, 2013), která mrazivě popisuje dlouhodobý útok adárodích orgaizací (EU, OSN) a istitut rodiy a jejich propagaci homosexualismu a ideologie geder. Na Slovesku už kozervativci kihou moudře obdarovali všechy zákoodárce. Pavel Nýč obchodí ředitel akladatelství Fragmet Jarmila Bedaříková: Stěhováí árodů (Vyšehrad 2013). Kiha popisuje postupý rozs

9 pad Římské říše pod vlivem vlastí sebedestrukce i tlaku barbarů a budováí států ových. Za zvláště ispirující považuji větu, hodotící rok 476 (považovaý za historický mezík záik Západořímské říše): Současíci si jej v tomto smyslu příliš euvědomovali. Nežijeme yí, aiž si to uvědomujeme, v době, kdy historie shledá v budoucu, že došlo k dramatickému a trvalému zlomu a ásledé době tema? Může to být vzik/ záik EU, krize ekoomiky 2008, rozpad komuistického bloku, vstup do éry postdemokracie, vzik iteretu, reformy v Číě? Nebo aopak, ejsou ěkteré okamžiky, mohými proklamovaé jako historické, ve skutečosti bezvýzamé epizody, a které historie ai evzpomee? Tomáš Břicháček právík Letos mě ejvíce oslovila právě kiha z díly IVK Česká republika a rozcestí čas rozhodutí. Kiha přiáší mimořádě výstižý, uceleý přehled a rozbor ekoomických, politických a zvláště pak společeských problémů, s imiž se v současosti potýká aše země. Koečě ěkdo tyto věci atvrdo a ve vzájemých souvislostech řekl. V základích obrysech ačrtuté směry obovy státu a společosti ačkoli bude jistě utá další kokretizace prostředků jejich dosažeí jsou ávodem pro jádro programu autetické pravice. NOVINKA Fratišek Mikš šéfredaktor revue Kotexty, CDK Bro Marti Horáček: Za krásější svět: Tradicioalismus v architektuře 20. a 21. století (Bro, Barrister & Pricipal 2013). Proč se ám líbí památky a stará města, ale současě odmítáme ovostavby s klasickými prvky? Odkud se bere teto rozpor? Jaká byla role a filosofické pozadí architektoické modery? Proč dochází u ás i ve světě k ičeí strukturálího řádu v architektuře i urbaismu? Proč už eusilujeme o to, aby byl svět kolem ás krásější? Tyto a podobé otázky kiha astoluje a hledá a ě odpovědi. Origiálí, obsáhlá a bohatě fotograficky doprovázeá práce je prví svého druhu v českém jazyce a objevá i v meziárodím kotextu. Ja Lupoměský Istitut Václava Klause V letoším roce mě ejvíce zaujala kiha Evoluce svým vlastím tvůrcem, kterou vydalo akladatelství Prostor. Kiží prvotia Miroslava Veverky (ar. 1927), a které pracoval více jak sedm let, je poutavou cestou apříč přírodovědeckými obory, přesahujícími do filosofické roviy. Červeou ití čtyř částí stratigrafie, sigularita, dualita a pluralita, v průběhu kterých čteář velice srozumitelým způsobem objevuje kouzla přírodích věd i jejich historický vývoj, je důkaz autorova přesvědčeí, že evoluce, je svým vlastím tvůrcem. Istitut Václava Klause abízí kížku Petra Žatovského Česká politika a média po roce 1989 (2013). Kížka aalyzuje jedotlivá období české politiky a žuralistiky od pádu komuismu do současosti: epochu přelomu ( ), ový český stát ( ), epochu procitutí ( ), epochu dozráváí ( ), ové výzvy ( ) a období Autor epíše o tom, jak by média měla či eměla vypadat, ale je o tom, co média jsou a ejsou. Jde o kihu, která se zabývá vzájemým dotykem dvou světů: politiky a žuralistiky. Předmluvu ke kížce apsal Václav Klaus. 175 stra, 100 Kč objedávky a: cep@cepi.cz abízíme Istitut Václava Klause abízí sborík č. 4/2013 Margaret Thatcherová, , do ěhož přispěli Václav Klaus, Hyek Fajmo, Alexadr Tomský, Charles Moore, Christopher Mocto a Lukáš Petřík. V přílohách jsou úryvky z díla Margaret Thatcherové: projev v Bruggách z 20. září 1988, úryvek z Roky a Dowig Street o pádu komuismu a sjedoceí Německa a úryvek z Uměí vládout zachycující vzpomíky a Prahu. 126 stra, 100 Kč objedávky a: cep@cepi.cz 9

10 ZÁPIS Z TŘETÍCH ROZMLUV NA HANSPAULCE Co si máme počít v deší povolebí situaci? Zhruba po třech měsících, během ichž se toho u ás poměrě dost událo, se ve čtvrtek 21. listopadu 2013 koaly další z Rozmluv a Haspaulce, kterých se tetokráte zúčastilo 25 účastíků. Větší sál emáme. Naším původím záměrem bylo udělat ěkolik týdů po volbách Rozmluvy s otázkou, zda ám volby přiesly šaci a řešeí aší složité politické a ekoomické situace, zda umožily vytvořit vládu, která by takového řešeí byla schopa. Když jsme uviděli ikoli zcela překvapivé výsledky voleb, pochopili jsme, že by původě zamýšleá otázka eměla žádý smysl, eboť je zcela zřejmé, že tuto šaci aší zemi volby edaly, resp. že ji jí edali voliči. Ve chvílích ašich a asi ejeom ašich rozpaků jsme zvolili téma jié, téma, jehož diskuse by ám samotým poradila v zásadí, téměř Čeryševského otázce: Co dělat? Nechci azačovat, že jsme v kůži Čeryševského v roce 1863, když psal tuto svou kihu ve vězeí v Petropavlovské pevosti, ale ai pocity ás, kteří jsme se a haspaulských Rozmluvách sešli, ejlepší ejsou a určitě ejsou moc optimistické. K těmto pocitům ás však ai zdaleka epřivedl výsledek říjových voleb. Jsme si vědomi toho, že u ás v posledích dvou, třech letech probíhala zásadí změa, ikoli sad systémová, ale a v tom se řada z ás shoduje s ázorem Bohumila Doležala změa režimu. Volby byly jeom jedím člákem této probíhající změy, váhám říci, zda tečkou ebo jeom středíkem. Nechceme používat zbytečě silá slova, jede z účastíků doporučil, abychom slovem krize šetřili. Dlouze jsme diskutovali o tom, zda to, co se u ás v současosti děje, je feomé ryze český, ebo zda je to součást širšího procesu v Evropě ebo dokoce v celém Západě. Nepochybě jde o jev širší, ale jeho česká specifika jsou mimořádě silá. Záměrě budovaé zechuceí lidí je u ás velmi adstadardí (ukazující sadost maipulace veřejosti) a i přesuutí tématu korupce z roviy jedoho z problémů a téměř defiičí charakteristiku aší společosti je také uikátí. V diskusi epřevládal pesimismus, ale téměř jedozačý ázor, že eexistuje žádé bezprostředí politické řešeí deší situace, takže je třeba začít uvažovat v dlouhodobém horizotu a vrátit se k masarykovsko-havlíčkovské mravečí práci. Jak to hezky formuloval jede z účastíků, v krátké době se edá dokázat ic, ale to ezameá, že se ic edá dělat. Mohokrát jsme se dostali k obratu krize důvěry, která jak se v diskusi ukázalo má mo- abízíme ho dimezí. Je to ztráta důvěry v politiku, v politické stray, v áš straicko-politický systém, ve vládu, ebo vůbec v demokracii, v trží ekoomiku ebo dokoce ve svobodu? Stejě tak vzikla otázka, zda už krize skočila (volbami a tím vytvořeím zcela jiého režimu, který budou zvoleé politické stray realizovat), zda byla destrukce toho miulého již dokoáa, zda je prostor pro jakoukoli smysluplou aktivitu uzavře, ebo zda tím aopak vzikl ový volý či otevřeý politický prostor, který je třeba umět využít. Názory a všechy tyto věci se lišily i podle toho, kde se te který z diskutujících právě teď pohybuje v reálé politice ebo ve světě thik-taků (či jiých akademických istitucí). Politici hledají řešeí hed, akademici vidí delší horizot. Toto mé stručé shrutí určitě eí ai plě výstižým popsáím dvě a půl hodiy trvající diskuse, ai formulací z í vyvozeých závěrů, jak dál. Skoro všichi jsme si řekli, že si toho Čeryševského zovu přečteme. Prostor ke smysluplé aktivitě epochybě existuje od šířeí ázorů přes stadardí politickou práci až po viditelé protestí akce. I k im část účastíků diskuse vybízela. Zdálo se jim, že mravečí práce estačí. Václav Klaus, 22. listopadu 2013 Istitut Václava Klause a Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí kihu Václava Klause Dvacet let české měy (2013). Těžiště kížky tvoří předáška prezideta a úorové kofereci České árodí baky o dvaceti letech české měy a dvě kapitoly z kihy Václava Klause My, Evropa a svět (Fragmet 2013) o rozděleí České a Sloveské federativí republiky a měové krizi v roce stra, 50 Kč. Istitut Václava Klause abízí publikaci Spor o amestii (2013). Sborík obsahuje kompletí zěí amestie prezideta republiky, rozhovory prezideta o amestii, doplňkové texty a dopisy občaů o amestii. Do sboríku přispěli M. Kížák, P. Hájek, T. Sokol, T. Jirsa, Z. Koudelka, P. Hasekopf, J. Paye, J. Skopeček, K. Steigerwald, V. Vlk, B. Doležal, J. Rychetský, S. Jaáčková, J. Lupoměský, P. Suchomel, M. Stí a Z. Patůček. 128 stra, 100 Kč. objedávky a: cep@cepi.cz 10