Je šance vrátit Evropu ke svobodě? *

Transkript

1 dube 2012 Je šace vrátit Evropu ke svobodě? * Václav Klaus: Je šace vrátit Evropu ke svobodě? Staislava Jaáčková: Skrytá rizika eurozóy Staislav Balík: Holešovští blouzivci Joh O Sulliva: Receze filmu Želeá lady Excerpta z četby Václava Klause č. 3 Opletalova Praha 1 Tel./fax: cep@cepi.cz CEP Newsletter Cetra pro ekoomiku a politiku Registrace MK ČR E Václav Klaus Robert Nef je bezpochyby jedím z posledích evropských klasických liberálů. V Evropě samozřejmě jsou lidé, kteří jsou sami o sobě přesvědčei, že jsou důsledými atikomuisty ebo atisocialisty, a kteří trvají a tom, že jsou protrží a prodemokratičtí, ale my víme, že jsou velmi daleko od hlubokého přesvědčeí o výzamu svobody a svobodé trží ekoomiky. A stejě tak dobře víme, že ejsou aktivími a hlasitými obhájci klasických liberálích pricipů, které jsou tak drahé Robertu Nefovi (a mě). Měkcí liberálové Tito lidé jsou pro trh (když je variatou cetrálí pláováí), ale současě bez zaváháí řekou, že eregulovaé trhy musí být ějak dáváy do pořádku. Mají rádi soukromé statky, které jsou vytvářey trhy, ale iracioálě věří, že spolu s růstem bohatství musí být vytvářeo také více veřejých statků. Jsou si vědomi tragických důsledků vládích selháí všeho druhu, ale eprotestují proti ejrůzějším populistickým výrokům o selháí trhu. Jsou si * Příspěvek do Festschriftu Roberta Nefa: Robert Nef Kämpfer für die Freiheit. Hommage a eie bedeutede Liberale. Swiss Liberty, 2012, 332 stra. Překlad z agličtiy. Německá verze textu vyšla v týdeíku Die Weltwoche 4. duba vědomi ezpochybitelých předostí trhů, ale rádi mluví o asymetrických iformacích tržích účastíků a o destruktiví roli, kterou asymetrické iformace hrají. Vědí, že trhy emohou být zdokoaley regulací, ale eprotestují proti evropské zcela eefektiví, protože vysoce regulovaé smíšeé ekoomice. Tuto pozici azývám měkkým liberalismem a důsledků této soudobé převládající liberálí tedece se velmi obávám. Vidíme to ve sféře politiky apř. u ěmecké FDP a v akademické sféře u řady liberálích istitutů a celém světě. Robert Nef, s ímž jsem měl příležitost opakovaě se setkávat a akcích Motpeleriské společosti, je jiý. Nef eí měkkým liberálem. Je skutečým pří zivcem klasického liberalismu, věří ve svobodu a demokracii, v Hayeka a v Misese. Mám rád jeho heslo čím soukroměji, tím lépe (v jeho příspěvku k osmdesátým arozeiám Otto Lambsdorffa Zavázá svobodě, 2007). Robert Nef vidí zcela jasě, že politici, kteří a straě jedé přizávají, že pláovaé hospodářství dlouhodobě efuguje, přesto eprotestují proti státím ebo polostátím řešeím (v jeho edávé předášce Existečí krize státu blahobytu, hayekovské kolokvium, 2011, Obergurgl, Rakousko, 9. září 2011). Cesta zpět Na koci listopadu 2011 jsem vydal kihu Evropská itegrace bez iluzí (v češtiě Kiží klub, Praha 2011), v íž jsem argumetoval, že evropská itegrace a s í celá Evropa uvízla ve slepé uličce. dubový GRAF CEPU Strukturálí schodky v eurozóě strukturálí schodek jako % HDP v roce 2011 Irsko Řecko Špaělsko Slovesko Fracie Itálie Německo Prame: Evropská komise s

2 NEWSLETTER dube /2012 Při jejím představeí jsem řekl ásledující: Poté, co jsem odeslal kihu vydavateli, se mi dostal do rukou zajímavý text švýcarského klasického liberála jedoho z posledích v Evropě Roberta Nefa, který rověž použil výrok, že jsme uvízli ve slepé uličce. To by mohl být bomot a zajisté e ový použil jsem stejý výrok a str. 8 své kihy ale o dodal ještě jedu velmi důležitou věc: Na koci slepé uličky existuje je cesta zpět. V Evropě to zameá, že bychom se měli vrátit před změy posledích desetiletí, v ichž došlo jak k rychlému růstu pateralistického státu blahobytu, tak k urychleé likvidaci evropských států trasferem kompetecí do Bruselu. Postřehy Roberta Nefa, že a koci slepé uličky zůstává je cesta zpět a jeho další argumet, že slepá ulička se liší od úzkého místa, jsou zcela zásadí. V úzkém místě cesty pomáhá strategie více a rychleji kupředu. Ve slepé uličce je heslo rychleji kupředu zičující. Slepá ulička My, kteří jsme strávili větší část svého života v komuismu a kteří se des můžeme radovat z života v ráji evropského sociálího státu vidíme spolu s Robertem Nefem a stejě ostře jako o bludý kruh rozsáhlého přerozdělováí, které teto sociálí stát provádí (Hayekovské kolokvium) a považujeme trvalou espokojeost lidí a jejich eomezeě rostoucí ároky za hlaví problém Evropy a celého Západu. V mém souběžě připravovaém projevu říkám, že problémy Evropy ejsou ekoomické v úzkém slova smyslu; jsou spojeé s deší evropskou civilizací a kulturou (Euro ). I Robert Nef říká, že deší krize eí primárě fiačí, ýbrž kulturí. Jako o považuji i já permaetě rostoucí ároky bez jakéhokoli vztahu k výkou za slepou uličku. Robert Nef vidí EU jako merkatilistický a itervecioistický svazek (v jeho stati Hraice suvereity státí moci, Fiaz ud Wirtschaft, září 2010), protože EU se zakládá a zastaralém teritoriálím, etatistickém a korporativistickém koceptu itegrace. Vidí v í orgaizovaé spolupůsobeí lobbyistů a e v- ropské byrokracie. V posledích týdech, po prosicovém summitu EU v Bruselu, jsme předmětem emalého átlaku: máme se podílet a posuu EU k EFU (k Evropské fiskálí uii) a máme posílat velké možství peěz Meziárodímu měovému fodu, abychom pomohli zadlužeým zemím eurozóy. Jede z mezititulků čláku Roberta Nefa je je áklady, ale vliv sotva, který je přesě tím, co cítíme my, v České republice. Evropa by měla být ráda, že je v í Robert Nef. Pouze s lidmi jako o můžeme avrátit Evropě svobodu. Staislava Jaáčková poradkyě prezideta republiky Skrytá rizika eurozóy Situace v eurozóě stále poskytuje důvody k vážému zepokojeí. Mohé z jejích problémů si bohužel veřejost, ke své škodě, příliš euvědomuje. Nemohou však uikout ekoomům, kteří hlouběji vidí do fugováí eurozóy a do jejích fiačích útrob. Zatímco růzé fiskálí záchraé balíčky a odpisy vládích dluhů se probírají a veřejosti, probíhá v rámci eurozóy i skryté vzájemé fiacováí, které dosahuje etušeých rozměrů. Probíhá mimo jakoukoli kotrolu veřejosti a vytváří ová rizika pro severí země, eboli pro tzv. zdravé jádro eurozóy. A zejméa pro Německo, které, jak se ukazuje, v mezibakovím vypořádacím systému TARGET2 mohutě skrytě fiacuje jiží země a Irsko. Fiačí erovováha Naši odborou veřejost a to edávo upozorili Marti Madel a Vladimír Tomšík v čláku s ázvem Nový rozměr fiačí erovováhy eurozóy v časopise Bakovictví č. 3/2012. Pokusme se shrout teto vysoce odborý čláek a převyprávět a okometovat ho pro širší čteářskou obec. Zároveň tím čteářům ewsletteru zprostředkujeme další zepokojivé aalýzy publikovaé v zahraičí, apříklad čláek Hase-Werera Sia (2011), ředitele Ifo Istitutu v Michově, a také aalýzu JPMorga z březa tohoto roku (2012). Z těchto aalýz vyplývá, že Německo spolu s Nizozemím a Lucemburskem pro středictvím mezibakovího vypořádacího systému zemí EU, zvaého TARGET2, skrytě a edobrovolě fiacují tzv. periférii eurozóy, tedy Řecko, Špaělsko, Portugalsko, Itálii a Irsko. Dochází k tomu kumulováím vysokých clearigových zůstatků árodích cetrálích bak v systému TARGET2, který slouží k zúčtováí operací z meziárodího platebího styku i z realizace měové politiky Evropské cetrálí baky. Oproti miulosti, kdy býval systém celkem vyrovaý, v ěm od roku 2007 výrazě arůstají vysoké pohledávky cetrálí baky Německa a a druhé straě závazky cetrálích bak Řecka, Irska, Portugalska a Špaělska. Zůstatky (které jsme zali za socialismu jako clearigové špičky) se hromadí, aiž by byly vypořádáy. Německo tak velmi levě (za hlaví refiačí sazbu ECB, tj. 1 %) fiacuje problémové země eurozóy, a to sumou a úrovi přes 500 mld. EUR. Vedle Německa k tomu přispívá i Nizozemí sumou 170 mld. EUR a Lucembursko 110 mld. EUR (stav z leda 2012 podle aalýzy JPMorga). Celkový závazek periferích zemí ze systému TARGET2 tak již začě přesahuje 700 mld. EUR. Přitom sazba, za kterou si problémové periferí země takto skrytě půjčují, vůbec eodráží jejich rizikovost. Navíc, cetrálí baky problémových zemí si tímto způsobem mohou půjčovat prakticky bez limitu. H.-W. Si přirovává teto systém ke společým evropským dluhopisům, eboť se vyzačuje jedotou omiálí úrokovou sazbou a sdíleým rizikem a rozdíl od klasických vládích dluhopisů, kde trhy požadují od periferích zemí eurozóy vysoké rizikové přirážky a kde každá země sama ručí (ebo by měla ručit) za své dluhy. Pro periferí země je to velmi výhodý systém, což samozřejmě původí dohoda o TARGET2 vůbec eměla v úmyslu. Původě se počítalo s tím, že pohledávky a závazky se vzájemě vykompezují a clearigové špičky budou malé a ebudou se soustavě hromadit u jedé skupiy zemí. Clearigové špičky Hromadící se pohledávky a závazky (clearigové špičky) v systému TARGET2 jsou důsledkem soustavých obchodích deficitů a deficitů běžých účtů platebích bilací jižích zemí a Irska a přebytků Německa (a také Nizozemí, Rakouska, Fiska, Švédska a Belgie). Až do fiačí krize byly tyto erovováhy běžých účtů kompezováy pohybem kapitálu exportem soukromého kapitálu z Německa a dalších severích zemí. Sever fiacoval deficity obchodích bilací a běžých účtů jihu. Po propukutí fiačí krize se teto mechaismus zadrhl. s 2

3 NEWSLETTER dube /2012 Naopak astal útěk soukromého kapitálu z problémových zemí, a to hlavě do Německa. Budesbaka tak fiacuje dluhy cetrálích bak problémových zemí (a půjčuje si a to od ěmeckých obchodích bak pro které je to, vzhledem k regulaci Basel III, ejbezpečější uložeí prostředků). To má důsledky i pro oblast měové politiky. Měová politika eurozóy jako celku fuguje v systému dodáváí likvidity, což zameá, že Evropská cetrálí baka prostředictvím árodích cetrálích bak alévá do eurozóy peíze (pomocí tzv. repo operací, mometálě za ročí úrok 1 %). A v posledí době těch peěz alévá opravdu hodě, ve saze podpořit árodí bakoví systémy a pomoci rozhýbat ekoomiku. Nicméě yí astává situace, kdy jeda (ta problémová) část eurozóy fuguje v režimu dodáváí likvidity (obchodí baky jsou čistými dlužíky), zatímco druhá část (Německo) již fuguje v systému stahováí likvidity (obchodí baky jsou čistými věřiteli cetrálí baky). Peíze dodávaé Evropskou cetrálí bakou se tak zčásti přelévají ze severu a jih, z jádra do periferie. Nespláceé závazky V případě vystoupeí jedé ebo více zemí z eurozóy by astal problém, jak tyto clearigové zůstatky vypořádat. Dosavadí dohody s takovým vývojem epočítají. Obdobý problém byl při děleí Českosloveska, přičemž ČNB svou pohledávku ve výši 2,4 % tehdejšího českého HDP ikdy edostala zaplaceou a v roce 2000 ji defiitivě odepsala. Slovesko totiž tuto pohledávku ikdy euzalo. Rizikovost situace v systému TARGET2 je tedy vysoká, a to zejméa pro Německo. Jak ukazují Marti Madel a Vladimír Tomšík, dlužické země ai emají devizové rezervy, které by závazky ze systému TARGET2 pokryly. Dohromady mají je 56 mld. EUR devizových rezerv, proti závazkům z TARGET2 ve výši 600 (ově dle JPMorga dokoce přes 700) mld. EUR. Na vysokou rizikovost této situace pro Německo poukázal v březu letošího roku prezidet Budesbaky Jes Weidma v dopise adresovaém prezidetovi Evropské cetrálí baky Mario Draghimu. Ai Jes Weidma se však eodvážil požadovat, aby periferí země své závazky z TARGET2 jedorázově uhradily. To by totiž radikálě změilo celý způsob fugováí měové uie. Požadoval však alespoň, aby ECB při svých repo operacích požadovala od bak periferích zemí kvalitější záruky (ty představují jediou epřímou záruku za pohledávky Německa v systému TARGET2). Zatím to však vypadá, že se Evropská cetrálí baka echce celou situací otevřeě zabývat. Fiacováí přes TARGET2 tak zůstává veřejosti skryté. Parlamety, které projedávají fiskálí záchraé balíčky, se o těchto závazcích problémových zemí vůbec emusí dozvědět. Co k tomu dodat? Vedle oficiálích záchraých ba - líčků, vedle dobrovolého odpisu části hodoty vládích dluhopisů problémových zemí a vedle zhruba 1000 mld. EUR obecých peěz, které do celé eurozóy alila ECB (tříleté repo- -operace za 1% úrok), tak problémové země čerpají ještě specifickou výhodu ve formě espláceí závazků ze systému TARGET2. Nebo spíše peíze, které alévá ECB, se daleko výrazěji přelévají do problémových zemí ež do severu eurozóy. Fakt, že tato situace vytváří dodatečá rizika, si zatím uvědomují spíše je fiačí aalytici. Tím, kdo tato skrytá rizika ese, jsou občaé jádrových zemí eurozóy a především Německa. Literatura: Tomšík, V. Madel, M.: Nový rozměr fiačí erovováhy eurozóy: Bakov ictví č. 3/2012, s Si, H-W. Wollmers häuser, T.: Target Loas, Curret Accout Balaces ad Capital Flows: The ECB s Rescue Facility. NBER Workig Paper No , November JPMorga Chase Bak, Lodo, Global Data Watch March 2, Novika CEP abízí sborík č. 96/2012 Domy s ulovou spotřebou eergie geiálí ávrh, ebo esmyslá regulace EU?, do ěhož přispěli Pavel Gebauer, Ivo Strejček, Karel Kabele, Lukáš Petřík, Robert Axamit, Petr Slaia, Miroslav Kutílek, Aleš Hrubý, Odřej Krutílek, Petr Měchura, Tomáš Muzi a Lukáš Kovada. Editorem je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. 110 stra, 100 Kč. objedávky a Nakladatelství Fragmet abízí sborík aglických příspěvků, které zahraičí i čeští autoři apsali u příležitosti sedmdesátých arozei prezideta Václava Klause. Obsahuje odboré i adčasové texty více ež padesáti autorů z patácti zemí světa. Jsou mezi imi výzamí politici, ekoomové, filozofové, představitelé úspěšých thik taků a firem, a další osobosti veřejého života a vědy. Píší eje o Václavu Klausovi, ale především o tématech a myšlekách, které s ím sdílejí. 358 stra. Objedávky a 3

4 Pokud ěkdo vyzývá k odstraěí demokratického řádu, měli bychom se mít a pozoru. Po dlouhé době se u ás eprotestuje proti kokrétím ešvarům, ale proti celému systému, proti uplyulým dvaceti letům. Na prvomájové mítiky komuistů, a ichž se vlastě mluvívá o podobých věcech jako miulý týde a áměstí ěkolika měst, jsme si zvykli jako a úsměvý folklor kdesi a úrovi vyášeí smrtky. Teď se ale potkáváme s ěčím ovým, ebezpečějším. Právě proto by eměly být edávé a možá budoucí protesty přejity mlčeím. Rozhořčeí eí program Rozhořčeí eí program, říkal už kdysi Masaryk. V přímém přeosu jsme to viděli a Věcech veřejých, které vyesl a politické ebe mohem slabší pocit rozhořčeí, ež jaký se zdá paovat ve společosti des. Ať už si čteme Holešovskou výzvu shora dolů či zezdola ahoru, ic jiého ež rozhořčeí v í eajdeme. Je pěké chtít svrhout systém. Ale co bude místo ěj? Jak se má desetimilioovému árodu vládout prostředictvím refered, aiž by a to byl dlouhodobým vývojem, jako ve Švýcarsku, připravová? Je jistě legitimí kritizovat systém politických stra a jejich kokrétí fugováí. Asi by se ašlo málo lidí, kteří by s imi byli spokojei. Ale avrhout odstraěí systému stra jako takových, to už je ěco jiého. Kde a světě fuguje demokratický a svobodý systém bez politických stra? Jak by se po jejich odstraěí vybírali vládci? Systémem uličích důvěríků a jejich sdružeí? Budiž řečeo zcela jasě byl to fašismus, který chtěl odstrait Staislav Balík vedoucí katedry politologie Fakulty sociálích studií MU v Brě Holešovští blouzivci stray jako ěco efukčího a epřirozeého. Jak to skočilo, dobře víme. Neí to horší ež před dvaadvaceti lety. Holešovská výzva a a i avázaé protesty ejsou ičím jiým ež rozhořčeím. Často oprávěým. Komu se líbí zproevěry, rozkrádáí? Ale stav aší země eí horší ež před dvaadvaceti lety, jak tvrdí. Dokázat to lze moha způsoby jak statistickými, tak idividuálím pozorováím. Jak vypadala města a obce v devětaosmdesátém? Jak (e)fugovalo cetrálí pláováí? Kdo rozhodoval o ašich životech a profesioálím uplatěí? Ao, z pohledu dešího dlouhodobého ezaměstaého, který měl tehdy garatovaé jistoty, to bylo možá lepší. Ale lépe se měli i Izraelité v Egyptě u hrců plých masa ež v ejistotě a poušti. Přesto kdyby z egyptského otroctví evyšli, tak zřejmě emáme deší civilizaci. Vím, mohý chce být raději celý život shrbeým otrokem. Pokud ěkdo vyzývá k odstraěí demokratického řádu, měli bychom se mít a pozoru. 4 Za morálí zdevastovaost ároda, již výzva přičítá vládoucímu režimu, emůže politika. Může za i špatá výchova a především doma, potom teprve ve škole či jide. I za ejkrutějšího bolševického či acistického režimu uměli mozí rodiče ve skrytosti svých domovů vychovat ze svých dětí rové lidi, kteří věděli, že bílá je bílá, i kdyby se stokrát tvrdil opak, kteří věděli, že krást ai podvádět se emá. Jak vstupuje politika do výchovy k mravosti v jedotlivých rodiách? Neí to spíš tak, že selhávají kokrétí rodiče, kteří a své děti emají, echtějí či eumí mít čas? Cesta do pekla Kritika míří a politiky a trefuje ás všechy. Kdo ás utí k adměrému zadlužováí? Ao, exekuce a výdělky exekutorů jsou mohdy emravé. Jistě, jsou idividuálí situace lidí, kde oba maželé áhle přišli o práci a ocitli se a hraě chudoby a půjčka se zdá být jediým východiskem. Kolik ale zadlužeí je ve své podstatě emravého a televize, dovoleé, iteret, telefoy? Na co z toho, co des považujeme za miimálí stadard, jsme před pětadvaceti lety ai epomysleli? Nad čím vším z pohodlosti máveme rukou to mi estojí za ámahu? Za moho důvodů rozhořčeí můžou přímo deší a miulí politici. Moho ale způsobují erealistické sy a touhy, které v ás budí dávé gey středověkých českých blouzivců toužících spasit celý svět a dát mu světlý příklad. Husitská revoluce, tato pramáti všech evropských sociálích revolucí, jasě ukázala, k jakým závěrům saha ásilě opravit zkažeý svět spěje. Současé politické stray mají historickou odpovědost. Pokud epřiesou NEWSLETTER dube /2012 reálou změu způsobu výkou vládutí, apětí vygraduje. A už epůjde o to, zda bude vládout straa levého, či pravého středu. Společost je atlakovaá a evidetě potřebuje upustit páru. Stae-li se tak ale a základě Holešovské výzvy či jí podobých akcí, čeká ás katastrofa. Cesta do pekel bývá dlážděa těmi ejlepšími a ejčistšími úmysly. Cesta do pekel bývá dlážděa těmi ejlepšími a ejčistšími úmysly. Nemůžeme ale poechat straou, že úmysly řady těch, kteří se a demostracích podílejí, čisté vůbec ejsou. Nejde jim o vylepšeí demokracie, ale o svržeí a odstraěí demokratického řádu. V tu chvíli bychom se měli mít a pozoru. Od sahy změit demokratické uspořádáí istitucí a jejich obsazeí bývá v českých zemích velmi blízko k omezeí svobod každého člověka. Nemáme zkušeost s edemokratickými režimy, které by zaručily svobody a základí práva vyjma politických. Můžeme tedy očekávat, že odstraíme-li demokratický řád, bude ový vládce rozhodovat ejeom o věcech společeských, ale i o osudech ás, ašeho majetku, ašich dětí. Lidové oviy Předplaté a rok 2012 Předplaté zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého čií 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč.

5 Receze filmu Železá lady NEWSLETTER dube /2012 Železá lady je výraz, který původě v roce 1975 vymyslely oviy vydávaé Rudou armádou s cílem démoizovat Margaret Thatcherovou. Namísto toho se ukázalo, že teto výraz byl výstižou předpovědí její úlohy v oslabováí Rudé armády a zičeí Sovětského svazu v posledích fázích studeé války. Je to však přiejlepším iroický ázev pro teto símek zobrazující dobu pokročilého stáří této žey, která byla posledí osobou, jež v čele britské vlády hrála rozhodující úlohu ve světové politice. Já bych amísto toho avrhoval Lvice v zimě. Dějový rámec Dějovou liii filmu tvoří řada vzpomíek zestárlé lady Thatcherové, která v současé době truchlí ad úmrtím svého mažela a vzpomíá a události, které se odehrály ěkolik let předtím. Nejprve ji potkáváme jako mírě popleteou starou dámu, která avzdory vší pravděpodobosti utekla svému policejímu doprovodu a kupuje si litr mléka v místím obchodě. Vrací se domů a stěžuje si a ceu mléka Deisovi, který se ukáže být čilý po smrti stejě jako byl zaživa. Pravidelě se vyořuje během vyprávěí o vzestupu a pádu jeho maželky, vtipkuje, kritizuje, povzbuzuje a opravuje její vzpomíky, její rozhodutí, její ambice a v eposledí řadě její sobectví. Oa balí jeho staré šaty pro charitativí prodeju a saží se vyrovat se skutečostí, že je mrtvý. Když jsou kolem í další lidé, příhodě zmizí ezámo kam; když kolem ikdo eí, hádají se o miulosti. Zůstává ejasé, zda si lady Thatcherová uvědomuje, že Deis je haluciace. Když jsou však a koci filmu všechy jeho věci odesláy, Deis je ásleduje do Joh O Sulliva vedoucí redaktor Rádia Svobodá Evropa/Rádio Svoboda světelé záře a zaechává svoji maželku o samotě. Někteří kritici, kteří jiak Železou lady posuzují přízivě, kritizovali tuto pomůcku pro dějový rámec jako evkusou. Zobrazovat žijící osobu, zejméa výzamou státici, jako osobu trpící seilími přeludy, je považováo za eslušé a evkusé. To je spravedlivá kritika. Skutečě ao. Ale emuselo by jít o dysfukčí pomůcku, kdyby byly Deisovy kometáře udržey v jistých mezích. Avšak oy tvoří téměř celý film ebo přiejmeším jeho ústředí dějovou liii. Skutečé historické úspěchy Margaret Thatcherové se objevují z velké části jako ačrtuté vzpomíky v její vlastí mysli, viděé prizmatem Deisovy kritiky. Proto velmi záleží a tom, kdo Deis je a co říká. Zcela jistě eí věrým historickým vyobrazeím Deisa Thatchera, který by ěkteré pozámky, jež mu byly vložey do úst, ihed vyplivl. Nemyslel si, že by jeho maželka byla háa spíše ambicemi ež smyslem pro poviost (jak argumetuje v jedé ústředí scéě), ebo že vždy jedala sama za sebe spíše ež jako dobrá maželka a plohodotý čle rodiy (jak říká ve svém závěrečém vystoupeí). Skutečý Deis Thatcher hrdě vyprávěl přátelům již a počátku 60. let 20. století tedy ěkolik let poté, co se jeho maželka dostala do parlametu že bude prví předsedkyí vlády. Byl a i ezřízeě hrdý a bezvýhradě ji podporoval. Loutka scéáristy Deis ve filmu je poěkud jiý v jádru je jakýmsi sdělovatelem zmateého paradoxu. Je to ati-femiistický film v tom, že zobrazuje Margaret Thatcherovou jako prototyp kariéristky zae- dbávající svoji rodiu. Je to femiistický film v tom, že ukazuje, jak porazila shromážděé zástupy předsudečého mužského světa a dostala se a vrchol. A to samo o sobě je záhadou: jak je dokázala Margaret Thatcherová dosáhout toho, aby byla zvolea do čela stray toryů, která je zde vyobrazea jako straa složeá výhradě z mužských šoviistů. Růzé scéy, v ichž tehdejší paí Thatcherová bojuje, triumfuje, vede a je akoec zrazea celomužským sborem toryů, jehož čleové jsou oblečeí do sak s vestou, jsou svým charakterem téměř baletí, krásě zkompoovaé, bezchybě zfilmovaé a zasloužily by si přesě padoucí hudebí doprovod. Toto je film o politice bez politiky. Tato epřítomost politických souvislostí má však své ásledky. Tyto scéy mají v sobě určitou symbolickou pravdu, pokud jde o popis jejího vztahu s patricijskými levicovými toryi, kteří představovali vrcholé vedeí stray po velkou část doby jejího politického působeí. Avšak tyto scéy jsou absurdě falešé v tom, jak zobrazují řadové torye (kteří jsou mimo jié společesky mohem ormálější a osí mohem méě hoosé obleky, ež zde bylo zobrazeo) a vztah mezí imi a paí Thatcherovou. Od dob přijetí Boarova zákoa (rok 1923) ebylo čelého představitele toryů, který by se cítil mezi řadovými čley stray tak dobře jako paí Thatcherová. Její vítězství bylo v té době ozačováo za povstáí sedláků (my záme přesý počet mužských šoviistických hla sů při tomto hlasováí; teto počet je urče počtem poslaců, kteří hlasovali pro jiého pravicového kadidáta, který kadidoval proti Tedovi Heathovi a kterým byl Hugh Fraser; dohromady se jedalo o přesě patáct toryovských poslaců z celkového počtu téměř 300). Avšak brzy se z í stal miláček celé stray. Takže to vše zameá, že kdyby Deis Thatcher, dle svých vlastích slov přízivce toryů pocházející z okolí Lodýa, ebyl tehdy žeatým poslacem, hlasoval by pro i také. Takže když Deis eí Deis, kdo tedy je? Jako haluciace vytvořeá její myslí, představivostí či svědomím je zřejmě odrazem jejích ejvitřějších pocitů, kterým jak směle říká svému lékaři edůvěřuje (dává předost výrazu myšleky ). Avšak slyšel kdy ěkdo, že by paí Thatcherová vyjadřovala tyto pocity sdělovaé prostředictvím Deise des ebo předtím, ež si a í začal věk vybírat svoji daň? Nikdo z jejích přátel ai bývalých kolegů si emůže a ic takového vzpomeout. Ai jim epřipadá, že by to byla typická oa. A proto je Deis ve skutečosti pouze břichomluveckou loutkou scéáristy a režiséra. V určitém smyslu tomu tak samozřejmě být musí. Avšak zde to platí v tom defektím smyslu, že tato břichomluvecká loutka je zároveň také soudícím řeckým sborem. Je sdělovatelem pravdy, který ám předkládá psychologickou realitu Margaret Thatcherové a vysvětluje její politiku, její vzestup a akoec její pád v širším politickém světě. Politika bez politiky Ach ao, politika. Na prví pohled vypadá politika popsaá v tomto filmu jako kaleidoskopická změť boj proti iflaci, válka o Falklady, stávka horíků, koec studeé války každá z těchto události je sdělea ěkolika větami, ěkolika záběry epokojů a bojů, hrstka smělých deklamací aší hrdiky a pak již rychle přichází další bod. Studeá válka je zkodezováa do tace Thatcherové s Reagaem, pádu berlíské zdi a pařížské koferece, která studeou válku oficiálě ukočila (a během íž přišla zpráva o tom, že ebyla zovu zvolea do čela toryů). s 5

6 NEWSLETTER dube /2012 Její esouhlas s eurem je azače v jedé jedié větě (možá přidaé velmi edávo). Krize toryů v roce 1974 je malebě zázorěa dramatickými scéami hromadících se odpadků, přičemž tato událost se ve skutečosti vztahuje k zimě espokojeosti, která proběhla v roce 1979 za vlády labouristů. Do určité míry je toto zhuštěí kiematografickou ezbytostí. Avšak výsledek je te, že se dozvíme velmi málo souvislostí, které by vysvětlily příčiy těchto růzých kofliktů ic o zovuoživeé sovětské hrozbě v období od poloviy do koce 70. let 20. století, ic o tom, že Arthur Scargill, vůdce horíků, zahájil výslově politické tažeí proti vládě, ic o oslabováí árodí suvereity v rámci Evropské uie. Toto je film o politice bez politiky. Tato epřítomost politických souvislostí má však své ásledky. Protože ám eí poskytuto téměř žádé vysvětleí těchto jedotlivých růzých kofliktů (s výjimkou války o Falklady), jsou akoec sjedocey jedím společým tématem: a sice povahou samoté Thatcherové a jejího rozdělujícího způsobu vládutí. V souladu s tím je opakovaě ukazová jede politický aspekt roků, kdy byla Thatcherová premiérkou, a sice její boje s kolegy ve vládím kabietu. To se automaticky stae podtextem filmu: Margaret Thatcherová je bojovice, která bojovala celý svůj život. Jií možá aslouchají, učí se, vciťují se, uzavírají kompromisy, ale oa tyto podřadé smrtelíky převálcuje jako buldozer. Probojuje se všemi koflikty, doprovázea svým stepujícím vládím kabietem, jehož čleové jsou ejprve zapšklí itrikái, poté zdráhající se válečíci vyzývající k ečiosti, ásledě plazící se patolízalové ohromeí jejími úspěchy, a poté zovu zapšklí itrikái, kteří si uvědomili, že se zavedeím daě z hlavy a Evropou koečě zašla příliš daleko a může být bezpečě svržea. Někteří obdivovatelé lady Thatcherové považují toto líčeí za soucité vyobrazeí. Avšak soucité je žel to správé slovo. Argumetem je zde pokud si můžeme vypůjčit vtip ze 1066 a to všecho ostatí to, že Thatcherová se mýlila, ale milým způsobem. Její statečost a odhodlaost byly obdivuhodé, ale její politické kroky rozdělovaly lidi a jejich cea byla příliš vysoká. Její kariéra byla oslivá jako bravurí výko, ale byla opravdu potřebá? Nezaplatila Britáie příliš vysokou ceu? Nezaplatila její rodia příliš vysokou ceu? Nezaplatila oa sama příliš vysokou ceu? Ne! Ne! Ne! zí patřičě thatcherovská odpověď a posledí tři otázky. Avšak eechte se těmito otázkami odradit od sledováí tohoto filmu. Posuzováo s evzrušeým adhledem se jedá o setimetálí příběh o státici v pokročilém věku, která zovu prožívá svůj život ve smutějším, ale moudřejším rozpoložeí. Je to však fasciující příběh, založeý a dobrém prostudováí materiálů, krásě apsaý, stylově režírovaý a povýšeý vyikajícím výkoem Meryl Streepové, který se vyzačuje až euvěřitelou přesostí. Toto ztvárěí jde eje ad rámec geiálího apodobeí, ale také triumfuje ad základím podtextem filmu. Pohled a Meryl Streepovou, když jako paí Thatcherová v době, kdy byla a vrcholu svých sil, za sebou táhe spoustu bázlivých mužů jako otroky při římském triumfálím pochodu ukazuje pravdu, která smete všecha opomeutí, podtexty a skeptické otázky, které se při tom vyořují. Nejedala vždy sama za sebe, jak říká Deis, ale byla vždy ve vedeí. Natioal Review, lede Z agličtiy přeložil Ja Křišťa. abízíme Cetrum pro ekoomi ku a politiku abízí sborík číslo 89/2011 Roald Reaga sto let od arozeí, do ěhož přispěli Joh O Sulliva, Václav Klaus, Hyek Fajmo, Jiří Brodský, Ja Skopeček, Marti Erva, Diesh D Souza, Alexadr Tomský, Jefim Fištej, Roma Joch, Lukáš Petřík a Jiří Zahrádka. Editorem sboríku je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. 160 stra, 100 Kč. CEP abízí sborík číslo 87/2011 Karel Kramář 150 let od arozeí, do ěhož přispěli Robert Kvaček, Jaa Čechurová, Staislav Balík, Martia Lustigová, Petr Zídek, Jidřich Dejmek, Iloa Bažatová, Lukáš Petřík, Ladislav Mrklas a Ja Kopal. V přílohách ajdete Kramářův projev v NS z , projev v PS z a závěr kihy Ruská krize (1921). Editorem sbor íku je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. 165 stra, 100 Kč. objedávky a tel , cep@cepi.cz 6

7 ZPRÁVA ZE SEMINÁŘE Strukturálí schodek rozpočtu V podělí 26. březa 2012 uspořádalo Cetrum pro ekoomiku a politiku semiář Strukturálí schodek rozpočtu měkký ukazatel k tvrdým trestům?. Na paelu, který moderoval prezidet Václav Klaus, vystoupili poradkyě prezideta republiky Staislava Jaáčková, výkoý ředitel Cetra pro ekoomiku a politiku Ja Skopeček a ředitel sekretariátu prezideta republiky Marti Slaý. Staislava Jaáčková upozorila, že strukturálí schodek je pojem, který má silý poteciál stát se jablkem sváru v eurozóě i celé Evropské uii. Nová fiskálí smlouva totiž staoví, že strukturálí schodek jedotlivých zemí by eměl převyšovat 0,5 % HDP, jiak přijdou tresty až 0,1 % HDP. Problém je v tom, že strukturálí deficit elze přesě změřit, pouze odhadovat. Tvrdit, že dovedeme strukturálí deficit přesě vyčíslit, je ekoometrická fikce. V EU se k výpočtu používají dvě metody Evropské komise a Evropské cetrálí baky, při čemž obě dochází k odlišým výsledkům. Neí možé přesě změřit vstupy práce a kapitálu, mezí produktivitu faktorů a přesě odhadout cyklus. Ve výsledku epředstavuje ová fiskálí smlouva ai tak zpřísěí fiskálí disciplíy jako spíše bezprecedetí přesu fiskálích pravomocí od árodích vlád k úředíkům Evropské komise a ejmocějším zemím eurozóy. Marti Slaý argumetoval, že strukturálí schodek je pouhým odhadem a měkkým ukazatelem, který je absolutě evhodý jako přesé měřítko pro posuzováí rozpočtové politiky. Evropská logika zmíěého pravidla je chybá a rověž pro euro a eurozóu kotraproduktiví. Růzé statistické metody vedou k rozdílým výsledkům odhadu produkčí mezery, tedy i k rozdílým strukturálím deficitům. Jelikož HDP přesě ezáme a musíme jej odhadovat, je vlastě z ěj vycházející mezera výstupu a ásledé strukturálí saldo odhadem druhého řádu. Strukturálí deficit je teoreticky okouzlující kocept, který ale zůstává pouhou teoretickou kostrukcí. Odhad eí jedozačý, spolehlivé měřeí je emožé. Základím požadavkem každého fiskálího pravidla je přitom jeho jedoduchost a trasparetost. Pro použití ukazatele strukturálího deficitu však eplatí ai jedo. Ja Skopeček vysvětlil, že strukturálí deficit eí přímo pozorovatelý, lze ho zjistit až očištěím celkového salda od jeho cyklické složky, což se děje za pomoci řady variatích ekoometrických metod, jejichž růzá volba vede k růzým výsledkům. Strukturálí schodek meší ež 0,5 % HDP, jež si eurozóa staovila ve fiskálí smlouvě, edodržuje ai Fracie či Německo. Volbou podobých kritérií se saží evropská elita občaům amluvit, že problém erovováhy veřejých fiací lze řešit staoveím a plěím podobě odborých, sofistikovaých, laikům zastřeých kritérií. Veřejé fiace však ejsou čistě odborá, techická záležitost, jde o politikum. Deší veřejé fiace jsou v takovém stavu proto, že jsme v uplyulých desetiletích zažili apoteózu státu blahobytu apříč západoevropskými demokraciemi a yí přišel čas placeí. Úspěch jakéhokoli fiskálího pravidla závisí a jeho jasém vymezeí, jedoduchosti, kozistetosti, adekvátosti a rověž vyutitelosti. To pro případ limitu strukturálího schodku ové fiskálí smlouvy eplatí. Prezidet Václav Klaus ozačil strukturálí schodek za příklad parcelizace ekoomické veličiy, jde spíše o hru a ukazatel. Připoměl záko o vyrovaém rozpočtu, který před čtrácti lety avrhl jako poslaec. Te stao- 7 abízíme NEWSLETTER dube /2012 voval, že státí rozpočet má být sestavová jako vyrovaý, epočítal tedy s mlhavými kocepty, ýbrž jasě podložeou statistikou. Bývalý miistr fiací Iva Kočárík přizal, že mu byl ukazatel strukturálího schodku vždy podezřelý, jde o čiré šarlatáství hůl, kterou budeme moci ěkoho bít. Čleka bakoví rady ČNB Eva Zamrazilová ozačila strukturálí schodek za mlhavý ukazatel, který abádá ke kreativímu účetictví a dává falešé sigály aktérům hospodářské politiky. Viceguverér ČNB Vladimír Tomšík argumetoval, že ezodpovědou rozpočtovou politiku by měl trestat trh, e smlouvy. Náměstek miistra fiací Ladislav Mičič ukázal, že podle ové fiskálí smlouvy za výjimečých okolostí eplatí ic, přichází však koordiace a schvalováí státích rozpočtů v Bruselu; morálím problémem je, že ový limit se stae sám cílem. Velvyslaec ČR u OECD Karel Dyba řekl, že mlhavosti ukazatele strukturálího schodku si musí být vědomi i ekoomové Evropské komise. Duša Tříska si epřeje žádé společé kritérium v celé uii, i kdyby bylo tvrdé. Staislava Jaáčková připustila, že výjimečé okolosti jsou ve fiskálí smlouvě vymezey skutečě široce. Marti Slaý upozoril, že tak měkké kritérium bude stěží vymahatelé. Ja Skopeček prohlásil, že fiskálí pravidla si má staovit každá země sama; strukturálí schodek eí bezceý pojem, ale má být pouze jedím z dílčích ukazatelů stavu veřejých fiací, a ikoli účetím ukazatelem, který bude sloužit k trestům. ML Cetrum pro ekoomiku a politiku abízí sborík č. 90/2011 Evropská uie v pasti cetralizace, do ěhož přispěli Tomáš Břicháček, Lukáš Petřík, Alexadr Tomský, Václav Klaus, Bejami Kuras, Doug Badow, Miloslav Bedář, Petr Mach, Ja Skopeček, Mojmír Hampl, Marti Slaý, Ivo Strejček, Lukáš Kovada, Odřej Krutílek a Duša Šrámek. Editorem je Marek Loužek. Předmluvu apsal prezidet Václav Klaus. 116 stra, 100 Kč. objedávky a

8 C. H. B E C K NEWSLETTER dube /2012 EXCERPTA Z ČETBY VÁCLAVA KLAUSE Č. 3 Pierre Desrochers: Falešé sliby zeleé eergie * Jedou z cest, jak si mozí lidé představují, že je možé zachráit plaetu, ochladit klima, sížit zvyšující se hladiu moří, ale i odvrátit recesi, je vytvářeí zeleých pracovích míst. Růzí vizioáři se ám saží amluvit, že ám příroda abízí dostatek obovitelé eergie, protože sluce svítí, vítr fouká, mořský příboj ikdy epřestává a pod ohama avíc máme rozžhaveé zemské jádro. Ekologická utopie Proto se eje v Německu a Špaělsku, ale i v Kaliforii a Texasu propagují zeleá pracoví místa (i když jedo takto vytvořeé ebo uspořeé místo obvykle vyvolává áklady ěkolika set tisíc dolarů). Malým problémem je i to, že to vyžaduje popřeí zákoů fyziky a ekoomie, ale ai to těmto vizioářům evadí. Zastávají ázor, že pouze * Pierre Desrochers je profesorem a Uiversity of Toroto. Excerpta jsou z jeho receze kihy The False Promise of Gree Eergy, která vyšla v The Idepedet Review, č. 4, jaro Vybral a text přeložil Václav Klaus. Newsletter_cep_0412_iz :35 Stráka 1 chamtivost soukromého sektoru, aše vlastí hloupost, strulost ašeho myšleí a aše sobecké zájmy blokují cestu k ekotopii (sad se toto eobvyklé slovo dá přeložit jako ekologická utopie poz. V.K.) Už od okamžiku, kdy uhlím poháěé parí stroje vystřídaly větré mlýy, bylo zřejmé, že moderí ekoomika emůže být založea a obrovském možství malých, vzdáleých, ákladých, kolísavých, espolehlivých a málo vydatých zdrojů eergie. I ve zdálivě vhodých místech totiž sluce svítí a vítr fouká je zhruba 10 % času. Vítr sice může být zadarmo, ale výroba, istalace a udržováí větrých turbí zadarmo eí. Místa s dostatkem větru (i když ai v tom eí žádá spolehlivost) jsou avíc většiou daleko od míst spotřeby eergie, což zvyšuje áklady, protože čím dále eergie putuje, tím více se jí po cestě ztrácí. Obří baterie, které by uměly skladovat eergii zatím eexistují, takže je třeba, aby byla vždy připravea áhradí výroba eergie, která je schopá kdykoli začít či skočit fugovat. Biopaliva obvykle vyžadují více eergie, ež kolik přiášejí, emohou být přeášea produktovody a většiou poškozují stroje, které byly zkostruováy, aby zužitkovávaly fosilí paliva Protože toto všecho je realitou v těch zemích, kde jsou vydáváa obrovská možství peěz a podporu výroby větré, solárí a a biomase založeé eergie, cea eergie prudce roste a edostatek eergie se stává permaetím jevem Zeleý závoj Kiha ekoomů a právíků Adrewa Morrisse, Williama Bogarta, Rogera Meierse a Adrewa Dorchaka The False Promise of Gree Eergy (Washigto, D.C., Cato Istitute, 2011) je velmi iteligetí kritickou diskusí těchto otázek. Ukazuje techické problémy a eekoomický charakter solárí a větré výroby eergie, stejě jako eergie z paliv založeých a biomase a a bateriích založeých solárích elektrických autech. Daří se jí zvedat zeleý závoj, pod kterým se skrývají speciálí zájmy firem, politiků a evirometalistů, aby získali peíze daňových poplatíků Velkým příosem kihy je schopost autorů používat základí kocepty politické ekoomie. Jako moho ekoomů před imi dokazují, že dávat peíze daňových poplatíků do zeleých pracovích míst více pracovích míst likviduje, ež vytváří. Autoři dokazují, že literatura o zeleých pracovích místech obsahuje tolik aprosto základích ekoomických chyb, že to emůže být áhodé. Je to důkazem eskrývaého epřátelství k trží ekoomice (str. 124). Hlaví závěr kihy se dá shrout takto: avrhovatelé zeleé eergie přiášejí a propagují erealistickou vizi výroby eergie a jejího užíváí a avrhují opatřeí, která buď dramaticky zvýší áklady eergie, ebo radikálě omezí její využíváí (str. 6) Nevyhutelě to povede k drastickému sížeí životí úrově a při deších techologiích k epřekoatelým překážkám ekoomického rozvoje v ejchudších zemích světa. Nakladatelství C. H. Beck VYJDE V KVĚTNU Brožovaé, obj. č. BEK 44 cea dle rozsahu Persoálí práce v podiku Vější prostředí podiku a persoálí čiosti Maagemet lidí ve specifických podmíkách Souhr současého pozáí o řízeí lidí v malých podicích, eziskových orgaizacích a trasacioálích společostech Nové tredy v persoálím maagemetu BECKOVA EDICE EKONOMIE Jiří Dvořáček Peter Slučík PODNIK A JEHO OKOLÍ JAK PŘEŽÍT V KONKURENČNÍM PROSTŘEDÍ Brožovaé, obj. č. BEK 40 cea dle rozsahu Aalýza mikrookolí a kokurečí schoposti Jak správě reagovat a změy v lokálím, árodím a globálím okolí podiku Důsledky a rizika procesu globalizace Základí metody měřeí kokureceschoposti výrobků, odvětví, zemí Jak využít změy okolí k posíleí kokureceschoposti Publikace lze objedat s 5% slevou v e-shopu a adrese ebo písemě a adrese: Nakladatelství C. H. Beck, Řezická 17, Praha 1 tel.: , fax: , beck@beck.cz 8