Gymnázium, Brno, třída Kapitána Jaroše 14. Matice. Konzultant: Mgr. Aleš Kobza Ph.D.

Transkript

1 Gymnázium, Brno, třída Kapitána Jaroše 4 Závěrečná maturitní práce Matice Konzultant: Mgr. Aleš Kobza Ph.D. Brno 20 Jakub Juránek

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předloženou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně dne Podpis

3 Obsah Úvod 3 Základní definice 4 2 Operace s maticemi 5 2. Rovnost matic Sčítání matic Násobení matice reálným číslem (skalárem Násobení matic Úpravy matic 8 4 Gaussova eliminační metoda 9 5 Determinanty 2 6 Rozklad na parciální zlomky 6 7 Vektorové prostory 8 8 Kuželosečky 2 9 Kvadriky 25 Závěr 26 Résumé 27 Reference 28 2

4 Úvod Tato práce vznikla během mého studia na gymnáziu na třídě Kapitána Jaroše. Jelikož jsem byl studentem matematické třídy a matematika byla mým oblíbeným předmětem, je i tato práce dělána v předmětu matematika. Téma této práce mě napadlo úplnou náhodou, ale hned jsem věděl, že je to to pravé. Jsou to totiž právě matice, které jsou nástrojem, jež se ve středoškolském studiu naučíte již na začátku, a provází vás pak celým jeho trváním. 3

5 Základní definice Necht m, n N. Pak obdélníkové schéma: a a 2... a n a 2 a a 2n A =..... a m a m2... a mn, kde a ij R, nazýváme (reálnou maticí typu m/n { m řádků n sloupců Čísla a ij nazýváme prvky této matice. Uspořádanou n-tici [a i, a i2,..., a in ] nazýváme i-tým řádkem matice A. Uspořádanou m-tici [a j, a 2j,..., a mj ] nazýváme j-tým sloupcem matice A. Je-li m = n, hovoříme o čtvercové matici. Poznámka Stručný zápis: A = (a ij m,n. Nulovou maticí rozumíme takovou matici typu m/n, jejíž všechny prvky jsou nulové. Píšeme 0 mn. Necht A = (a ij m,m je čtvercová matice. Řekneme, že matice A je jednotková, jestliže: Píšeme A = E m (případně jen E. A = Necht A = (a ij m,n je nenulová matice. Řekneme, že matice A je ve schodovitém (stupňovitém, trojúhelníkovém tvaru, jestliže každý její následující řádek začíná větším počtem nul než ten předchozí. Hodností matice h(a rozumíme počet jejích nenulových řádků ve schodovitém tvaru. 4

6 2 Operace s maticemi Pro matice definujeme následující operace takto: 2. Rovnost matic Necht A = (a ij m,n, B = (b ij k,l jsou matice. Řekneme, že matice A a B se rovnají A = B, jestliže m = k n = l i {, 2,..., m}, j {, 2,..., n}: a ij = b ij. Příklad A = ( 2 3 4, B = , A B, protože nejsou stejného typu 2.2 Sčítání matic Necht A = (a ij m,n, B = (b ij m,n, C = (c ij m,n jsou matice stejného typu. Součet matic A a B definujeme jako matici C, kde (c ij m,n = (a ij + b ij m,n, pro i {, 2,..., m}, j {, 2,..., n}. Pro sčítání matic platí: Komutativní zákon: A + B = B + A Asociativní zákon: (A + B + C = A + (B + C Příklad. A = A + B = , B = = A = 3 2 π π 5 43 π 7 3 2, B = ( 7 4 π A + B nelze, protože nejsou stejného typu 4 9 5

7 2.3 Násobení matice reálným číslem (skalárem Necht A = (a ij m,n je matice, α R. Součin matice A a skaláru α definujeme jako matici αa (α a ij m,n = Aα. Pro násobení matic skalárem platí: Distributivní zákon pro součin součtu skalárů a matice: (α + βa = αa + βa Distributivní zákon pro součin skaláru a součtu matic: α(a + B = αa + αb Asociativní zákon pro součin skalárů a matice: α(βa = (αβa = αβa Příklad αa:. α = 4, A = ( ( , αa = = ( Příklad α(a + B:. α = 3 2, A = ( 6 3 αa = π α = 3, A = ( 2 3, αb = 4 5 ( , αa = π ( 4, B = , α(a + B = αa + αb = ( α = 7, A = ( A + B = ( ( 33, B =, α(a + B = (

8 2.4 Násobení matic Necht A = (a ij m,n, B = (b ij n,p jsou matice. Součinem matic A a B (v tomto pořadí rozumíme matici C = (c ij m,p, (píšeme C = AB, pro jejíž prvky platí: n c ij = a ik b kj, pro i {, 2,..., m}, j {, 2,..., p} k= Je vidět, že pro násobení matic komutativní zákon obecně neplatí: AB BA. Násobení jednotkovou maticí E a nulovou maticí 0 Pro čtvercové matice A, E, 0 téhož typu platí: AE = EA = A A0 = 0A = 0 Je tedy vidět, že matice E a 0 mají v maticovém počtu týž význam, jako a 0 při násobení na množině R. Příklad. A B = C 2, = A 2,3 = ( ( , B 3, = 2 3 = ( 9, B A nelze, protože 2 2. A 3,3 = A B = C 3,3 = , B 3,3 = , B A = D 3,3 =

9 3 Úpravy matic Elementární řádkovou úpravou matice (EŘÚ rozumíme libovolnou z následujících úprav:. Záměna dvou řádků 2. Vynásobení libovolného řádku nenulovým číslem 3. Přičtení násobku libovolného řádku k jinému řádku 4. Vypuštění nulového řádku Matice B, která vznikla z matice A pomocí jedné EŘÚ se nazývá ekvivalentní s maticí A, píšeme A B. Je tedy zřejmé, že:. A B B A 2. A B h(a = h(b Ovšem h(a = h(b A B 3. A B mají stejný počet sloupců Úprava matice na schodovitý tvar Nejjednodušší řádek (zpravidla nezačíná nulou vybereme na. místo a jeho vhodné násobky přičítáme k nenulovým násobkům dalších řádků tak, aby po této úpravě nově vzniklé řádky začínaly nulou.. řádek opíšeme. Nejjednodušší řádek začínající nulou vybereme na 2. místo a jeho vhodné násobky přičítáme k nenulovým násobkům dalších řádků tak, aby po této úpravě nově vzniklé řádky začínaly dvěma nulami. Takto pokračujeme, až se dostaneme do schodovitého tvaru. Příklad Upravte matici do schodovitého tvaru a určete její hodnost:. A = (3 ( 2 (3 (2 + 3 ( ( (2 (3 + 0 ( h(a = 3 2. B = (2 2 ( 7 (2 2 (3 5 ( ( (2 9 (3 7 ( h(b = 2 8

10 4 Gaussova eliminační metoda Označme ( systém m lineárních rovnic o n neznámých: Matice soustavy (... A = (a ij m,n. Rozšířená matice soustavy (... Ā = a x + a 2 x a n x n = b a 2 x + a 22 x a 2n x n = b 2 a m x + a m2 x a mn x n = b m a a 2... a n b a 2 a a 2n b 2.. a m a m2... a mn b n Věta Uvažme systém lineárních rovnic (. Pak následující úpravy jsou zřejmě ekvivalentními úpravami systému (.. Záměna dvou rovnic 2. Vynásobení libovolné rovnice nenulovým reálným číslem 3. Přičtení násobku libovolné rovnice k jiné rovnici Poznámka Je vidět, že uvedené úpravy odpovídají EŘÚ rozšířené matice systému (. Gaussova eliminace je metoda, při níž EŘÚ převádíme matici Ā na schodovitý tvar, z něhož dopočítáme možné hodnoty jednotlivých neznámých. Věta /Frobeniova, Kronecker-Capelliho věta/ Systém ( s maticí A a s rozšířenou maticí Ā je řešitelný h(a = h(ā. Důkaz " " sporem h(a h(ā h(ā > h(a poslední řádek je tvaru ( a, a 0 0 a a 0 spor " " h(a = h(ā v matici ve schodovitém tvaru není řádek ( a, a 0 systém je řešitelný c.b.d. Věta Jestliže je systém ( řešitelný, pak platí:. Systém ( má právě jedno řešení n = h(a = h(ā 2. Systém ( má nekonečně mnoho řešení n > [ h(a = h(ā], přičemž volných neznámých (tj. parametrů je právě n h(a Důkaz Vyplívá z Gaussovy eliminační metody a Frobeniovy věty.. 9

11 Příklad Vyřešte systém: ( (2 (3 7 (4 8 (3 2x x 2 + 5x 3 = 2 x + 4x 2 x 3 = 5 x + x 2 2x 3 = 6 3x + 3x 2 + 3x 3 = 7 (3 ( + 2 (3 (2 + (3 (4 + 3 ( ( (2 (3 5 (2 (4 6 (2 0 = 97 spor K = ( (4 (2 5 (4 (3 + 3 (4 (5 2 (4 ( (2 (3 2 (4 25 ( (4 x + 5x 2 x 3 + x 4 + 2x 5 = 7 3x 3x 2 2x 3 + 3x 4 + x 5 = 8 x + x 3 + 4x 4 x 5 = 5 2x + x 2 3x 5 = 8 2x 2 + 2x 3 x 4 = 6 (3 ( + (3 (2 + 3 (3 (4 + 2 (3 ( ( (2 (5 (3 5 (5 2 (4 + 7 (5 K = {[2; ; 4; 0; 7]} (5 : 408x 5 = 2856 x 5 = 7 (4 : 25x 4 84 = 84 x 4 = 0 (3 : 2x = 62 x 3 = 4 (2 : x = 28 x 2 = ( : x = 5 x = 2 0

12 Označme (2 systém: a x + a 2 x a n x n = 0 a 2 x + a 22 x a 2n x n = 0 a m x + a m2 x a mn x n = 0 Systém (2, který je speciálním případem ( nazýváme homogenním systémem. h(a = h(ā... za svislou čarou je vždy 0 systém (2 je vždy řešitelný Vždy [0; 0;... ; 0] K, tzv. triviální řešení. Máme-li řešit homogenní systém lineárních rovnic, vlastně řešíme otázku, zda existují i další řešení systému kromě řešení triviálního. Existuje-li nějaké netriviální řešení systému (2, pak má systém (2 nekonečně mnoho řešení. Příklad Vyřešte systém: x + 6x 2 + x 3 = 0 x x 2 + 2x 3 x 4 = 0 3x 2 x 3 + x 4 = 0 2x + 2x 2 + 2x 4 = 0 homogenní systém [0; 0; 0; 0] K (2 ( 3 (2 (3 (4 + 2 (2 parametrizujeme x 2 = t a dosadíme: (3 : 3t + x 4 = 0 x 4 = 3t (2 : 9t + 3 ( 3t = 0 ( : x t ( 3t = 0 x = 2t K = {[ 2t; t; 0; 3t] ; t R} x 3 = 0

13 5 Determinanty V dalším budeme definovat determinant pouze pro matice do třetího řádu (jen 3 speciální případy. Obecná definice determinantu pro matici n-tého řádu je velmi komplikovaná a přesahuje středoškolské učivo, tudíž zde není uvedena. Uvedené věty platí obecně pro jakýkoliv determinant, ačkoliv zde není důkaz uveden, jelikož k němu potřebujeme právě obecnou definici. Necht A je čtvercová matice. Determinantem matice A nazýváme reálné číslo A (resp. det A. Jestliže: A = (a, pak definujeme A = a ( a a A = 2, pak definujeme A = a a 2 a a 22 a 2 a 2 22 A = a a 2 a 3 a 2 a 22 a 23, pak definujeme A = a a 22 a 33 + a 2 a 23 a 3 + a 3 a 2 a 32 a 3 a 32 a 33 a 3 a 22 a 3 a 2 a 2 a 33 a a 23 a 32 Věta /Vlastnosti determinantů/ Necht A je čtvercová matice. Je-li jeden řádek matice A nulový, pak A = 0 Jestliže matice B vznikne z matice A výměnou dvou řádků, pak B = A Jestliže matice C vznikne z matice A vynásobením nenulovým číslem r, pak C = r A Jestliže matice D vznikne z matice A tak, že k jistému jejímu řádku přičteme násobek jiného jejího řádku, pak D = A Jestliže má matice A dva shodné řádky, pak A = 0 Je-li matice A ve schodovitém tvaru, pak je její determinant roven součinu prvků na hlavní diagonále Příklad A = ( 5, ( A = 5 2 B =, B = ( 4 ( 2 ( 3 = 4 6 = C = 4 2, C = = D = ,.řádek = 4.řádek D = E = , E je ve schodovitém tvaru E = 8 5 ( 2 3 ( 3 =

14 Věta /Cramerovo pravidlo/ Necht je dán systém n rovnic o n neznámých. Necht A je maticí tohoto systému a necht A 0. Pak platí: Tento systém má právě jedno řešení x i = Ai A, kde matice A i vznikla z matice A tak, že její i-tý sloupec byl nahrazen sloupcem absolutních členů. Příklad Cramerovým pravidlem řešte soustavu: A = A 2 = A 3 = x + x 2 x 3 = 2x 2x 2 + x 3 = 3 x + 3x 2 + 3x 3 = 23 A = = 4 = 4 x = A = 4 A 4 = = 2 x 2 = A 2 = 2 A 4 = 3 = 20 x 3 = A 3 = 20 A 4 = 5 K = {[; 3; 5]} 3

15 Vynecháme-li v determinantu A n-tého řádu i-tý řádek a j-tý sloupec, vznikne determinant (n -ního řádu, který nazýváme minorem (subdeterminantem determinantu A příslušným k prvku a ij, značíme jej M ij. Číslo A ij = ( i+j M ij nazýváme algebraickým doplňkem k prvku a ij determinantu A. Věta /Laplaceova věta/ Necht A je čtvercová matice řádu n. Pak platí: A = a j A j + a 2j A 2j + + a nj A nj = n i= a ij A ij A = a i A i + a i2 A i2 + + a in A in = n a ij A ij Příklad Vyřešte systém:. A = ( j= = 0 ( ( ( = 0 ( 27 ( = B = +0 ( = 2 ( ( ( = ( 46 = 322 4

16 Příklad Pomocí Cramerova pravidla vypočtěte x 2, dosad te do rovnic a Cramerovým pravidlem vypočtete zbylé neznámé. 3x + 3x 2 + 2x 3 + x 4 = 0 4x + 2x 2 + 3x 3 + x 4 = 8 3x + 5x 2 + x 3 + x 4 = 5 7x + 4x 2 + 5x 3 + 2x 4 = A = = ( ( ( A 2 = = ( ( ( 4+4 Dosadíme x 2 : x 2 = A 2 A = 0 = 0 3x + 2x 3 + x 4 = 0 4x + 3x 3 + x 4 = 8 3x + x 3 + x 4 = 5 7x + 5x 3 + 2x 4 = 8 + ( = ( = + ( 2+4 Řešíme soustavu prvních tří rovnic a poté pro ověření dosadíme do čtvrté. 3 2 B = = B = B 3 = B 4 = = 3 x = B = 3 B = = 5 x 3 = B 3 = 5 B = = x 4 = B 4 B ( = 8 K = {[3; 0; 5; ]} = = 0 = = 5

17 V dalším si ukážeme různé oblasti středoškolské matematiky, kde se dají matice využít. Jelikož se daným tématům věnujeme právě pouze s ohledem na užití matic, uvádíme zde jen některé nezbytné definice a uvedené věty nedokazujeme. 6 Rozklad na parciální zlomky Funkci f(x = P (x Q(x, kde P (x, Q(x R[x], Q(x 0 nazýváme racionální lomenou funkcí (dále RLF. Necht f(x = P (x Q(x je RLF. Jestliže stupeň P (x < stupeň Q(x, nazývá se funkce f(x ryze lomená RLF. V opačném případě se funkce f(x nazývá neryze lomená RLF. Věta Libovolnou neryze lomenou RLF lze převést na součet polynomické funkce a ryze lomené RLF. Věta Necht F (x R[x] je polynom alespoň 3. stupně. Pak existují polynomy P (x, Q(x R[x], z nichž každý je alespoň. stupně, tak, že platí: F (x = P (x Q(x Poznámka Uvedené tvrzení nám říká, že každý polynom je možné rozložit na součin polynomů lineárních a kvadratických (se záporným determinantem. Věta /Věta o rozkladu na parciální zlomky/ Necht f(x je ryze lomená RLF. Pak f(x lze vyjádřit ve tvaru: f(x = A (x x + A 2 (x x A k (x x k + B (x x B l (x x 2 l + + C (x x p +... C m + (x x p m + D x + E (x 2 + p x + q + D 2 x + E 2 (x 2 + p x + q D n x + E n (x 2 + p x + q n + F x + G (x 2 + p 2 x + q F r x + G r (x 2 + p 2 x + q 2 r + + H x + I (x 2 + p s x + q s + + H t x + I t (x 2 + p s x + q s t, kde: x, x 2,..., x p jsou kořeny jmenovatele f, přičemž x je k-násobný, x 2 l-násobný,..., x p m-násobný. Výrazy x 2 + p i x + q i, i {, 2,..., s} mají záporné diskriminanty (nemají reálný kořen, přičemž jejich exponent probíhá všechna přirozená čísla do n (resp. r,..., resp. t, tj. do nejvyšší mocniny patřičného trojčlenu, s níž se objevuje v rozkladu jmenovatele na součin dále nerozložitelných polynomů v R[x]. Všechny ostatní koeficienty v čitatelích i jmenovatelích zlomků jsou vhodná reálná čísla. Poznámka Ve smyslu předchozích vět je možné rozložit na parciální zlomky i neryze lomenou RLF a to tak, že ji převedeme na součet polynomu a ryze lomené RLF, kterou rozložíme podle předchozí věty. Postup: Napíšeme si rovnici pro rozklad f(x = P (x Q(x, kde máme neznámé v čitatelích, a to A,..., I t. Vynásobíme obě strany Q(x ekvivalentní úprava, nebot z definice Q(x 0. Pravou stranu roznásobíme a vytkneme jednotlivé mocniny x. Dále řešíme jako soustavu o (stupeň Q(x + neznámých pro jednotlivé mocniny x. 6

18 Příklad Rozložte na parciální zlomky:. 3x + (x + (x = A x + + B x x : 3 = A + B x 0 : = A + B 3x + = A (x + B (x + 3x + = Ax A + Bx + B ( ( x + (x + (x = x x 2B = 4 B = 2 A + 2 = 3 A = 2. 3x 8 (x + 2 (x = A x Bx + C x x 2 : 0 = A + B x : 3 = 2B + C x 0 : 8 = 3A + 2C 3x 8 = A (x Bx (x C (x + 2 3x 8 = Ax 2 + 3A + Bx 2 + 2Bx + Cx + 2C C = 7 C = 2B + = 3 B = 2 A + 2 = 0 A = 2 3x 8 (x + 2 (x = 2 x x x x 4 + 2x 3 + 4x 2 + 2x x (x (x = A x + Bx + C x Dx + E x x 4 + 2x 3 + 4x 2 + 2x = A (x (x Bx 2 (x Cx (x Dx 2 (x Ex (x x 4 + 2x 3 + 4x 2 + 2x = Ax 4 + 6Ax 2 + 8A + Bx 4 + 4Bx 2 + Cx 3 + 4Cx x 4 : = A + B + D x 3 : 2 = C + E x 2 : 4 = 6A + 4B + 2D x : 2 = 4C + 2E x 0 : 0 = 8A A = 0 +Dx 4 + 2Dx 2 + Ex 3 + 2Ex E = 3 E = D = 0 C + 3 = 2 C = B + 0 = B = x 4 + 2x 3 + 4x 2 + 2x x (x (x = x x x

19 7 Vektorové prostory Necht u,..., u n jsou vektory, k,..., k n R. Vektory u,..., u n nazýváme lineárně nezávislé, jestliže rovnice k u + + k n u n = 0 má jediné (triviální řešení k = = k n = 0. V opačném případě je nazýváme lineárně závislé. Věta Vektory u,..., u n jsou lineárně závislé i {,..., n}: u i lze vyjádřit jako lineární kombinaci ostatních vektorů, tj. u i = k u + + k i u i + k i+ u i+ + + k n u n. Pro ověření lineární (nezávislosti zapíšeme složky vektorů do matice (vektor = řádek / sloupec, kterou upravíme do schodovitého tvaru. Dostaneme-li nulový řádek, pak jsou dané vektory lineárně závislé. V opačném případě jsou lineárně nezávislé. Příklad ( (2 3 ( (3 4 ( u = (, 2, 0 u 2 = (3,, 2 u 3 = (4, 2, ( (2 7 (3 0 ( lineárně nezávislé (2 ( (3 5 (2 (4 2 (2 ( (2 (4 (3 3 (4 u = (0, 3,, 4 u 2 = (, 5, 6, u 3 = (5, 4, 4, 2 u 4 = (2,, 4, ( (2 (3 + 7 (2 (4 + 3 (2 lineárně závislé

20 Řekneme, že vektory e,..., e n tvoří bázi vektorového prostoru V, jestliže: { e,..., e n } = V e,..., e n jsou lineárně nezávislé. Věta Necht e,..., e n tvoří bázi vektorového prostoru V. Necht u V je libovolný vektor. Pak k,..., k n : u = k e + +k n e n, přičemž čísla k i jsou určena jednoznačně pro i {,..., n}. Necht e,..., e n tvoří bázi vektorového prostoru V. Pak číslo n nazýváme dimenzí vektorového prostoru V, píšeme dim V = n. Dále definujeme dim V = 0, pokud V = { 0}. Označme ( bázi e,..., e n vektorového prostoru V. Necht u V je libovolný vektor. Uspořádanou n-tici x,..., x n R nazveme souřadnicemi vektoru u v bázi (, píšeme (x,..., x n (, jestliže u = x e + + x n e n. Věta Necht e,..., e n tvoří bázi ( vektorového prostoru V. Necht x, y V a mají v bázi ( souřadnice u = (x,..., x n (, y = (y,..., y n (. Pak platí: x + y = (x + y,..., x n + y n ( k R: k x = (k x,..., k x n ( Pro zjištění souřadnic daného vektoru v dané bázi si dané bázové vektory zapíšeme do rozšířené matice (i-tý vektor = i-tý sloupec, daný vektor = sloupec absolutních hodnot. Na řádcích tak máme rovnice pro jednotlivé souřadnice. Pomocí Gaussovy eliminační metody vypočítáme jednotlivé neznámé, což jsou souřadnice daného vektory v dané bázi. Do sloupce absolutních hodnot můžeme dát i obecný vektor, čímž vyjádříme jednotlivé souřadnice obecně přes složky daného vektoru. Vidíme, že tyto úpravy odpovídají i zjišt ování lineární závislosti vektorů, tudíž touto metodou si zároveň můžeme ověřit, zda jsou dané bázové vektory opravdu lineárně nezávislé a zda tedy tvoří bázi a můžeme pomocí nich určit souřadnice daného vektoru. 9

21 Příklad Určete bázi ( vektorového prostoru V bázi (. = { u, u 2, u 3, u 4 } a souřadnice těchto vektorů v nalezené ( 4 (4 (2+0 (4 3 (3 34 (4 (4 0 0 a 0 0 b 0 0 c d u = (3, 2,, 6 u 2 = (2, 3, 4, 4 u 3 = ( 5, 6, 7, 0 u 4 = (, 3,, 22 (2 2 ( 3 (2 2 (3 + 5 (2 2 (4 (2 (+3 (2 2 (2 (4 (3 + 3 ( x = (a, b, c, d = k e + k 2 e 2 + k 3 e a 0 0 b 0 0 c d 2a ( (2 (3 (4 4 ( ( (2 (3 3 (4+7 (3 72 e = (, 0, 0, 2 e 2 = (0,, 0, 0 e 3 = (0, 0,, 0 d = 2a... u, u 2, u 3, u 4 splňují k = a k 2 = b k 3 = c u = (3, 2,, 6 = (3, 2, ( u 2 = (2, 3, 4, 4 = (2, 3, 4 ( u 3 = ( 5, 6, 7, 0 = ( 5, 6, 7 ( u 4 = (, 3,, 22 = (, 3, ( 20

22 8 Kuželosečky Necht je v E 2 dána afinní soustava souřadnic. Množinu všech bodů X E 2, jejíž souřadnice vyhovují rovnici: a x 2 + 2a 2 xy + a 22 y 2 + 2a 3 x + 2a 23 y + a 33 = 0 (, kde (a, a 2, a 22 (0, 0, 0, a ij R nazveme kuželosečkou. a a 2 a 3 Matici A = a 2 a 22 a 23 nazveme maticí kuželosečky. a 3 a 23 a 33 Rovnici kuželosečky k si tedy můžeme přepsat do tohoto maticového tvaru k: ( x y x A y = (0 Nevyhovují-li rovnici kuželosečky souřadnice žádného bodu, nazýváme jí kuželosečkou formálně reálnou (imaginární. V opačném případě hovoříme o bodově reálné kuželosečce. Bod S nazveme středem kuželosečky k, jestliže platí: X k: X k: S je středem úsečky XX. Věta Bod S = [m, n] je středem kuželosečky k o rovnici ( jeho souřadnice m, n vyhovují soustavě St: a m + a 2 n + a 3 = 0 a 2 m + a 22 n + a 23 = 0 Jestliže střed kuželosečky leží na kuželosečce, pak se nazývá singulárním bodem kuželosečky. Věta Bod S = [m, n] je singulárním bodem kuželosečky k o rovnici ( soustavě Si: jeho souřadnice m, n vyhovují a m + a 2 n + a 3 = 0 a 2 m + a 22 n + a 23 = 0 a 3 m + a 23 n + a 33 = 0 m Soustavu Si můžeme přepsat do maticového tvaru: A n = Necht k je kuželosečka o rovnici ( a A její matice. Determinant A nazýváme determinantem ( (diskriminantem kuželosečky k. a a Determinant A m matice A m = 2 nazýváme malým determinantem kuželosečky k. a 2 a 22 Kuželosečka k se nazývá singulární, jestliže A = 0. V opačném případě ( A 0 se kuželosečka k nazývá regulární

23 Příklad Napište matici kuželosečky, rozhodněte, zda je regulární či singulární, najděte její střed a singulární bod.. k : 2x 2 6xy + 5y 2 2x + 2y + = 0 A = 2m 3n = 0 3m + 5n + = ( , A = S = [m, n] ( = 0 k je singulární n = 2m 3 = m = 2 m + n + = 0: = 0 S je singulární bod S = [2, ] 2. A = k 2 : y 2 4x + 2 = , A = = 4 k 2 je regulární S = [m, n] 0m + 0n 2 = 0 spor nemá střed nemá singulární bod 3. 4m n + 7 = 0 m 2n + 5 = 0 k 3 : 2x 2 xy y 2 + 7x + 5y 4 = 0 / 2 vynásobením nenulovým číslem dostáváme rovnici téže kuželosečky k 3 : 4x 2 2xy 2y 2 + 4x + 0y 8 = A = 2 5, A = = 0 k 3 je singulární ( S = [m, n] ( m + 5n 8 = 0: 7 ( = 0 S je singulární bod 9n = 27 n = 3 m 6 = 5 m = 22

24 Věta Necht k je regulární kuželosečka, bod M = [m, n] k. Pak! tečna k, která má bod M za svůj bod dotyku. Tato tečna má rovnici t: ( m n x A y = (0. Příklad Ověřte, zda je daná kuželosečka regulární a zda ji náleží bod M. Pokud ano, najděte její tečnu, jejíž dotykový bod je M. k: 6x 2 + 4xy + 0y 2 + 8x + 0y + 2 = 0, M = [, 0] A = = 8 k je regulární ( ( ( = = 0 M k t: ( x y = ( t: ( x y t: 2x 2y 2 = 0 t: x + y + = 0 = (0 Přímku o nazveme osou bodově reálné regulární kuželosečky k, jestliže pro X k:!x k: střed úsečky XX o, XX o. Věta Necht k je bodově reálná regulární kuželosečka. Pak platí, že přímka o s normálovým vektorem o = (o, o 2 je osou kuželosečky k vyhovuje rovnici o: ( o o 2 0 A x y = (0, kde čísla o, o 2 jsou řešením rovnice ( ( 0 o o 2 (Am λe =, tj. ( 0 ( ( a λ a o o =, tj. o a 2 a 22 λ 0 (a λ+o 2 a 2 = 0 o a 2 +o 2 (a 2 λ = 0, přičemž musí být splněna rovnice: a λ a 2 a 22 λ = A m λe = 0. a 2 23

25 Příklad Ověřte, zda je daná kuželosečka regulární. Pokud ano, najděte její osy. 2 λ 6 i λ = 0 k: 2x 2 2xy 7y 2 + 8x + 6y = A = = 50 k je regulární ( 2 6 A m = λ = (2 λ ( 7 λ 36 = λ2 + 5λ 50 = (λ + 0 (λ 5 = 0 ( ( 2 ( 0 6 o o ( 0 ii λ = 5 ( o3 o 4 ( = o : ( 2 0 ( o : ( = 2o 6o 2 = 0 6o + 3o 2 = 0 x y o : 0x 20y + 0 = 0 ( 0 0 o : x + 2y = 0 o : ( 2 0 x y = (0 3o 3 6o 4 = 0 6o 3 2o 4 = o : ( 2 9 x y o : 2x 9y + = 0 x y = (0 = (0 2o = o 2 o = (, 2 o 3 = 2o 4 o = (2, = (0 24

26 9 Kvadriky Necht je v E 3 dána afinní soustava souřadnic. Množinu všech bodů X E 3, jejíž souřadnice vyhovují rovnici: a x 2 + 2a 2 xy + 2a 3 xz + a 22 y 2 + 2a 23 yz + a 33 z 2 + 2a 4 x + 2a 24 y + 2a 34 z + a 44 = 0 (, kde (a, a 2, a 3, a 22, a 23, a 33 (0, 0, 0, 0, 0, 0, a ij R nazveme kvadrikou. a a 2 a 3 a 4 Matici A = a 2 a 22 a 23 a 24 a 3 a 23 a 33 a 34 nazveme maticí kvadriky. a 4 a 24 a 34 a 44 Necht k je kvadrika o rovnici ( a A její matice. Determinant A nazýváme determinantem (diskriminantem kvadriky k. Kvadrika k se nazývá singulární, jestliže A = 0. V opačném případě ( A 0 se kvadrika k nazývá regulární. Příklad Rozhodněte, zda je daná kvadrika regulární či singulární.. k : x 2 + 4xy + 2xz y 2 2yz + 3z 2 + 4x 4y + 3 = 0 A = 2 = 2 ( ( ( ( = ( 9 = 05 k je regulární A = k 2 : (x (y z 2 = 2 2 jedná se o rovnici kulové plochy se středem S = [2, 4, 0], poloměrem 2j k 2 : x 2 4x y 2 + 8y z 2 4 = 0 k 2 : x 2 + y 2 + z 2 4x + 8y + 6 = = 0 ( ( ( ( = = 4 k 2 je regulární

27 Závěr Tato práce shrnuje základní definice a vztahy mezi maticemi a determinanty, a ukazuje nejrůznější oblasti středoškolské matematiky, kde se matic využívá. Teorie je doplněna příklady, na nichž je tato teorie ilustrována. Vše je formulováno tak, aby tomu středoškolský student rozuměl, protože zejména na něj je tato práce cílena. 26

28 Résumé This paper summarizes the basic definitions and relations between matrices and determinants, and shows different areas of high school mathematics, where the matrices are used. The theory is supplemented by examples in which this theory is illustrated. Everything is formulated so that a high school student could understand it, because this paper is determined especially for him. 27

29 Reference [] Sešity z předmětu matematika z let 2007-, vyučují Mgr. Aleš Kobza Ph.D. [2] Bartsch, H. J., Matematické vzorce,. vydání, SNTL, Praha, 983 [3] Herman, J., Kučera, R., Šimša, J., Metody řešení matematických úloh I, 2. vydání, SPN, Brno, 200, ISBN