VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY
|
|
- Tadeáš Kovář
- před 7 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ÚSTAV POČÍTAČOVÝCH SYSTÉMŮ FACULTY OF INFORMATION TECHNOLOGY DEPARTMENT OF COMPUTER SYSTEMS SEMI-ANALYTICKÉ VÝPOČTY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BACHELOR S THESIS AUTOR PRÁCE AUTHOR Ahmad S.H. Herzallah BRNO 29
2 Zadání Semi-analytické výpočty Semi-Analytical Computations Vedoucí: Kunovský Jiří, doc. Ing., CSc., UITS FIT VUT Přihlášen: Ahmad Herzallah S.H. Zadání: 1. Seznamte se s numerickými výpočty využívajícími Taylorovu řadu a Fourierovu řadu. 2. Zaměřte se na výpočty určitých integrálů. 3. Navrhněte metodu převodu určitých integrálů na ekvivalentní systém obyčejných diferenciálních rovnic. 4. Výpočty realizujte v systému TKSL. 5. V návaznosti na Fourierovu řadu ověřte přesnost semi-analytických výpočtů pro rozsáhlá zadání. 6. Proveďte srovnání se světovými standardy (Matlab, Maple). Část požadovaná pro obhajobu SP: Body 1 a 2 zadání. Kategorie: Modelování a simulace Literatura: Rektorys, K.: Přehled užité matematiky, SNTL Praha, 1968 Ralston, A.: Základy numerické matematiky, Academia Praha,
3 VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ÚSTAV POČÍTAČOVÝCH SYSTÉMŮ FACULTY OF INFORMATION TECHNOLOGY DEPARTMENT OF COMPUTER SYSTEMS SEMI-ANALYTICKÉ VÝPOČTY SEMI-ANALYTICAL COMPUTATIONSY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BACHELOR S THESIS AUTOR PRÁCE AUTHOR VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR Ahmad S.H. Herzallah Doc.Ing.Jiří Kunovský, CSc. BRNO 29
4 Abstrakt V této práci pojednáváme o analyzaci chyb vznikajících ze semi-analytických výpočtů. Také provádíme moderní metodu Taylorovy řady pro numerické řešení obyčejných diferenciálních rovnic. Dále provádíme charakteristiku zvolených metod řešení. Tato řešení udávají příznivé výsledky semianalytických výpočtů ve vybraných úlohách a odpovídají diferenciálním rovnicím s přímým využitím Taylorovy řady pro řešení polynomiální funkce, exponenciální funkce a goniometrické funkce. Všechny výpočty byly realizovány pomocí simulačního nástroje TKSL. Zabýváme se zde také určitými a neurčitými integracemi a uvádíme metody řešení určitých integrálů. Nakonec uvádíme srovnání programů Maple, Matlab a TKSL vzhledem k přívětivosti k uživateli. Klíčová slova Taylorova řada, Fourierova řada, Určitý integrál, Neurčitý integrál, Numerický výpočet určitého integrálu, Maple, Matlab, TKSL. Abstract This thesis discusses the analytical errors emerging from semi-analytical calculations. It also discusses about the modern method of Taylor s series for numerical calculations of ordinary differential equations and chosen methods of charachterized functions. The end solutions indicate favourable results for the semi-analytical calculations in the selected roles and responsible differential equations by direct execution of Taylor s series for solutions of polynomial functions, exponential functions & geometric functions using simulation program TKSL. It also discusses about the definite & indefinite Intergals and methods for the solution of definite integrals. Followed by a brief introduction of Maple, Matlab & TKSL and further comparison of the result of the three programs & finding the best way of resolving the definite integrals. Keywords Taylor series, Fourier series, Calculation of definite integral, Calculation of indefinite integrals, Numerical calculation of definite integral, Maple, Matlab, TKSL. Citace Herzallah Ahmad S.H.: Semi-analytické výpočty, bakalářská práce, Brno, FIT VUT v Brně, rok 29
5 SEMI-ANALYTICKÉ VÝPOČTY Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Doc.Ing.Jiřího Kunovského, CSc. Uvedl jsem všechny literární prameny a publikace, ze kterých jsem čerpal. Herzallah Ahmad S.H. 1.května 28, Brno Poděkování Zde bych velice rád poděkoval Doc. Ing. Jiřímu Kunovskému,CSc., který mi poskytl odbornou pomoc a rady, které napomohly ke tvorbě této práce. Herzallah Ahmad S.H, 29 Tato práce vznikla jako školní dílo na Vysokém učení technickém v Brně, Fakultě informačních technologií. Práce je chráněna autorským zákonem a její užití bez udělení oprávnění autorem je nezákonné, s výjimkou zákonem definovaných případů.. 5
6 Obsah Obsah Úvod Stav poznání v oblasti práce Teorie chyb Moderní metoda Taylorovy řady Charakteristika zvolených metod řešení Polynomiální funkce Exponenciální funkce Goniometrické funkce Integrace Neurčitý integrál Určitý integrál Metody integrace určitého integrálu Výpočet určitých integrálů pomoci MAPLE, MATLAB a TKSL Maple MATLAB TKSL Závěr
7 1 Úvod Současná věda o počítačích je charakterizována rozvojem disciplíny zvané modelování a simulace. Podstatou simulace je náhrada zkoumaného systému odpovídajícím abstraktním modelem. S abstraktním modelem jsou prováděny experimenty za účelem získání informací o původním zkoumaném systému. Rozvoj simulací je spojen s nákladností výzkumu v oborech, jako je fyzika, chemie, lékařství, sociologie, ekonomie. Dalším důvodem vzestupu tohoto oboru jsou zvyšující se výpočetní schopnosti počítačů, přinášející vyšší rychlost a přesnost řešení. Simulace je dělena na spojitou a diskrétní, předkládaná práce se bude zabývat spojitou simulací, především technikami kombinující analytický a numerický způsob výpočtu. Jednoduché analytické modely používané ve spojité simulaci umožňují získat přesné řešení za krátký čas. Řešení složitějších úloh, jejichž podstatou je analytický model, vede často na relativně složité integrální, případně rekurentní vztahy a vyhodnocení je nutné provést numericky. Metody, řešící popsaný typ úloh, se označují jako semi-analytické. V předkládané práci se bude za semi-analytický výpočet považovat především výpočetní postup, který provádí výpočet obyčejných diferenciálních rovnic s přímým využitím Taylorovy řady, s vysokým řádem metody. Řádem metody se označuje počet členů Taylorovy řady pro dosažení požadované přesnosti. Termín "Semi-analytical computations" byl poprvé užit v souvislosti s Taylorovou řadou v roce 1982 na konferenci Eurosim Capri v příspěvku prof. Halina. V práci zabývající se semi-analytickými výpočty je důležité se zmínit o chybách, jež jsou součástí numerických výpočtů a zaokrouhlování, ke kterým dochází při zpracování výpočetní technikou. Základní princip teorie chyb je uveden v kapitole 2.1. Princip metody Taylorovy řady je uveden v kapitole 2.2. Metoda Taylorovy řady je snadno paralelizovatelná. Kapitola 3 se zabývá charakteristikou zvolených metod řešení. Jednotlivé podkapitoly obsahují semi-analytické výpočty v případě polynomiálních a exponenciálních funkcí a při řešení koeficientů Fourierovy řady. V kapitole 4 uvádíme určité a neurčité integrace, vlastnosti a metody určitých integrací, jako jsou jednoduché integrály, integrace pomocí úpravy, metoda integrování Per partes a substituční metoda, z analytického hlediska. V závěru práce (kapitola 5) se provádí hodnocení dosažených výsledků a je uvedeno srovnání uvedené metody s metodami v matematických nástrojích MATLAB a MAPLE. 2
8 2 Stav poznání v oblasti práce Současný stav je charakterizován výpočty ve světových standardech - MATLAB, MAPLE a TKSL. Z hlediska semi-analytických výpočtů je nutno analyzovat vznikající chyby výpočtu a dále je nutno provést výběr vhodné metody numerické integrace. 2.1 Teorie chyb Při výpočtech numerické matematiky vzniká řada nepřesností. Mezi obecně uznávané zdroje těchto nepřesností patří: 1. chyby vstupních dat chyby měření, chyby způsobené zobrazením vstupních dat v počítači (např. π, e, 2,..), 2. chyby numerické metody limita je v případě numerického výpočtu nahrazena členem posloupnosti s vysokým indexem. Příkladem může být nahrazení funkce sin(x) jejím rozvojem do mocninné řady: y = sin x = x x3 3! + x5 5! x7 7! + = ( 1) n x 2n +1 2n + 1! n=1 (2.1) Pokud zvolíme x = 1, potom při použití prvních třech členů řady, bude chyba nejvýše 1 7!. úlohu nahradíme jednodušší. Například při určování povrchu Země použijeme vztah S = 4πr 2 pro povrch koule S o poloměru r, dopouštíme se chyby záměnou Země za kouli. 3. chyby zaokrouhlovací čísla s nekonečným dekadickým rozvojem nahradíme číslem s konečným počtem členů, velká čísla se v počítači zobrazují v semilogaritmickém tvaru, nepřesnosti způsobené prováděním algoritmu, včetně nepřesného provádění operací, Ve většině případů se výše zmíněné chyby vyskytují zároveň. Při numerických výpočtech jsme často nuceni nahradit číslo x jeho aproximací x n. Absolutní chyba aproximace x n značena jako x, je dána vztahem 2.2 a příslušející odhad absolutní chyby ε(x n ) vztahem 2.3: 3
9 x xn = x (2.2) x xn ε(x n ) (2.3) Relativní chyba aproximace je dána podílem absolutní chyby x a čísla x (vztah 2.4). Odhad relativní chyby δ(x n ) je dán vztahem 2.5. Δx x = x x n, x, x (2.4) x x n x ε(x n ) x = δ(x n ) (2.5) Absolutní hodnota relativní chyby se často uvádí v procentech. Relativní a absolutní chyba výsledku je důležitá při porovnávání výsledných hodnot vzniklých výpočtem rozdílnými metodami. 2.2 Moderní metoda Taylorovy řady Taylorova řada je pojmenována po anglickém matematikovi Brooku Taylorovi, který ji publikoval v roce 1712, avšak metoda aproximace funkce mocninnou řadou byla objevena již roku 1671 Jamesem Gregorym. Jedná se o zvláštní moctinnou řadu, kterou lze za určitých předpokladů o funkci v okolí bodu, tuto funkci vyjádřit (rozvinout) jako mocninnou řadu. Toto vyjádření funkce se označuje jako Taylorův rozvoj. Pro přibližné vyjádření hodnot funkce není nutné vyjadřovat členy Taylorovy řady, ale můžeme zanedbat členy s vyššími derivacemi. Získáme tím tzv. Taylorův polynom, který aproximuje hodnoty funkce, která má v daném vodě derivaci, pomocí polynomu, jehož koeficienty závisí na derivacích funkce v tomto bodě. Taylorovy řady jsou vyjádřené ve tvaru: y i+1 = y i + y i + 2 2! y i (2) + 3 3! y i (3) + + p p! y i (p), (2.6) Nová hodnota y i+1 se stanoví pomocí hodnot v bodě y i, h je integrační krok, y představuje p-tou derivaci v bodě y i. Funkce f(t) (vyjádřená Taylorovou řadou) a její derivace musí být jednoznačné, konečné a spojité na intervalu mezi t a t +. Předkládaná moderní metoda Taylorovy řady pro numerické řešení obyčejných diferenciálních rovnic byla vytvořena na základě analýzy jednoduché homogenní lineární diferenciální rovnice 1. řádu s konstantními koeficienty 2.7. Známé analytické řešení rovnice 2.7 je ve tvaru: y = y, y = y (2.7) y = e t (2.8) 4
10 Stejný výsledek lze získat rozvojem funkce y 1 do Taylorovy řady 2.6, podmínky platnosti Taylorovy řady jsou splněny, neboť platí: y = y resp. y = y = y = = y n = e t. (2.9) Po dosazení zápisu rovnice (2.9) do Taylorovy řady (2.6) platí: tedy po vytknutí y : y 1 = y +. y + 2 2! y + 3 3! y +, (2.1) Provede-li se v rov. 2.1 následující označení: Potom pro první člen Taylorovy řady platí: Pro druhý člen platí: y 1 = y ( ! + ) y 1 = y + DY1 + DY2 + DY3 + (2.11) DY1 = y (2.12) DY2 = 2 DY1 (2.13) Pro třetí člen platí: DY3 = 3 DY2 (2.14) Pro p-tý člen: DYp = p DY(p 1) (2.15) Rovnice lze tedy považovat za algoritmus numerického výpočtu hodnoty y 1 rovnice (2.7) metodou Taylorovy řady. Prakticky se výpočet provede tak, že se ze známé počáteční podmínky y stanoví (dle rovnice 2.12) výraz DY1 (tj. člen Taylorovy řady s první mocninou kroku h). Z takto vypočítané hodnoty DY1 se stanoví (dle rovnice 2.13) výraz DY2 (tj. člen Taylorovy řady s druhou mocninou kroku h). Takto se pokračuje až do p-tého řádu. Nová hodnota řešení y 1 (tj. hodnota prvního kroku výpočtu) se stanoví jako součet počáteční podmínky y a dalších přírůstků (členů Taylorovy řady) - rovnice (2.11). Pro řád metody se v tezích používá značení ORD. Řádem Taylorovy řady (v práci označovaném ORD = ORDER) se bude rozumět počet členů Taylorovy řady, použitých pro dosažení 5
11 požadované přesnosti. (např. simulační systém TKSL provádí postupný sekvenční výpočet členů Taylorovy řady a označuje jako "ORD" poslední užitý řád metody). Provádět semi-analytický výpočet s přímým využitím Taylorovy řady vyžaduje: základní transformaci zadání soustavy obyčejných diferenciálních rovnic 1. řádu a případnou definici rekurentních vztahů nadřazenou transformaci zadání, při které je zadaný problém převeden na soustavu obyčejných diferenciálních rovnic n-tého řádu. 6
12 3 Charakteristika zvolených metod řešení Následující kapitoly uvádějí příznivé výsledky semi-analytických výpočtů vybraných úloh a odpovídajících dif. rovnic s přímým využitím Taylorovy řady. Všechny výpočty byly realizovány pomocí simulačního nástroje TKSL. 3.1 Polynomiální funkce Zabývejme se jednoduchou diferenciální rovnicí: y = 1, y() = (3.1) Analytické řešení je známé a je ve tvaru y = t. výpočet v TKSL je uveden na obrázku Analyticky přesné řešení y 1 = 1 je zobrazeno společně s časem T = 1[s] a řádem metody ORD = 2 v pravém horním rohu typického zobrazení TKSL (obr ). Obrázek 3.1.1: Rovnice:y = 1, y =, ORD = 2, DT =.1 s ; T = 1[s] ORD = 2 v tomto příkladě v TKSL znamená, že se provedl výpočet: y 1 = y + DY 1 + DY 2 (3.2) DY 1 = h. y = h. 1 = 1, (3.3) DY 2 = h2 2!. y = h2 2!. =. (3.4) 7
13 Podobná je situace u další velmi jednoduché diferenciální rovnice: y = 2t, y =, (3.5) analytické řešení je také velmi jednoduché a je ve tvaru y = t 2. Pro výpočet použijeme znovu TKSL a získáme průběh na obr Obrázek 3.1.2: Rovnice: y = 2t, y =, ORD = 3, DT =.1 s, T = 1 s Důsledkem volby řádu metody ORD = 3 (hodnota je uvedena v pravém horním rohu obrázku), byla potvrzena analyticky správná hodnota řešení y(1) = 1. ORD = 3 znamená, že se provedl výpočet: y 1 = y + DY 1 + DY 2 + DY 3 (3.6) A dokonce například pro h = 1 je: DY 1 = h. y = h., (3.7) DY 2 = h2 2!. y = h2 2!. 1 = 1, (3.8) DY 3 = h3 3!. y = h3 3!. =. (3.9) Přesný výpočet, lze získat i pro vyšší řád polynomiální funkce, např. pro dif. rovnici: y = 31t 3, y =. (3.1) Analytické řešení je ve tvaru y = t 31. Volba správně zvoleného řádu metody je pro analytickou přesnost výsledku rozhodující. Tuto vlastnost si ukážeme na následujících třech příkladech, kde měníme postupně řád metody (ostatní parametry pro výpočet jsou shodné: DT =.1, TMAX = 1. V prvním případě zvolíme řád metody ORD =4 (odpovídá metodě Runge-Kutta 4. řádu). Z obr je zřejmé, že hodnota y 1 1 (v obrázku je reprezentována posledním řádkem tabulky y 1 =.911 ). 8
14 Obrázek 3.1.3: Rovnice: y = 31t 3, y =, ORD = 4, DT =.1 s, T = 1 s Při změně řádu metody na ORD = 2, lze získat přesnější výsledku tj. y 1 =.999 tabulka v obr ), ale stále platí, že y(1) 1. Obrázek 3.1.4: Rovnice: y = 31t 3 y =, ORD = 2, DT =.1 s, T = 1[s] Analyticky přesnou hodnotu y 1 = 1 pro rovnici 3.1 získáme při volbě řádu ORD =33, jak ukazuje poslední řádek tabulky na obrázku
15 Obrázek 3.1.5: Rovnice y = 31t 3, y =, ORD = 33, DT = 1 s, T = 1 s Správný výpočet rovnice y = t k je obecně možné provést s libovolně velkým krokem, pokud se použije řád metody ORD > k + 1 (např. v polynomiální rovnici 3.1 je ve skutečnosti tvaru k = 3, námi zvolený řád je ORD = 33 a DT = 1, jak ukazuje obr ). Obrázek 3.1.6: Rovnice: y = 31t 3, y =, ORD = 33, DT = 1 s, T = 1[s] Ve zhodnocení této kapitoly je důležité uvést, že vysoký řád metody (přesněji ORD > k+1) má u polynomiálních funkcí značný vliv na dosažení vysoké přesnosti a rychlosti výpočtu (pokud jsme zvolili u dif. rovnice 3.1 řád metody ORD = 33, získali jsme výpočet během jediného kroku, jak ukazuje tabulka v obr 3.6). 3.2 Exponenciální funkce Numerické řešení např. pro rovnici y = e t, y() = 1 má na rozdíl od polynomiálních funkcí nekonečný rozvoj a z těchto důvodů nelze provést výpočty s libovolným integračním krokem (jako tomu bylo v případě polynomiálních funkcí při volbě vysokého řádu metody). Přesto i zde má vysoký řád metody vliv na analytickou přesnost výpočtu a především na rychlost výpočtu. 1
16 Zmíněnou vlastnost si ukážeme v následujícím příkladě, kdy semi-analytickým výpočtem ověříme hodnotu výrazu: kde funkce x, y získáme řešením diferenciálních rovnic 3.12, 3.13: Z = xy (3.11) x = ax, a = 1, x = 1, (3.12) y = ay, a = 1, y = 1, (3.13) Výraz Z = xy lze považovat za kriterijní funkci. Vzhledem k tomu, že analytické řešení je ve tvaru: x = e t, y = e t, (3.14) Z toho plyne, že Z = 1 (pozn.: kriterijní funkcí Z ověřujeme kvalitu numerických výpočtů). Na obrázku je zobrazen průběh výpočtu funkcí Z, x, y v TKSL (DT =.1[s], TMAX = 1[s]). Z obrázku je patrné, že výpočet kriterijní funkce v čase T = 1[s] je opravdu Z = 1(to platí i pro hodnoty < T < TMAX). Obrázek 3.2.1: Soustava rovnic: Z = xy, x = x, x = 1, y = y, y = 1 Pozn.: experimentálně bylo v TKSL ověřeno, že tuto hodnotu kriterijní funkce Z = 1 dostaneme i pro hodnotu TMAX = 1. Podobným způsobem se testoval i následující příklad : y = e a t+1 2 sin t a 2 t + 1 sin t + t cos t, a = 1 (3.15) x = e a t+1 2 sin t a 2 t + 1 sin t + t cos t, a = 1 (3.16) 11
17 Testovací funkce je opět: Z = xy. (3.17) Protože analytická řešení soustavy rovnic jsou: Bude opět Z = 1. y = e a t+1 2 sin t, x = e a t+1 2 sin t (4.18) (3.18) V tabulce na obrázku je uvedena hodnota kriterijní funkce Z = 1 pro závěrečnou kritickou část výpočtu (T je z intervalu < 9.75[s], 1[s] >), požadovaný řád metody byl v TKSL automaticky nastaven na ORD = 22 Obrázek 3.2.2: Hodnota funkce Z rovnic 4.15, 4.16, ORD = 22 V případě použití nízkého řádu metody (ORD = 4) dostáváme průběh funkce Z podle obr (Z v čase T = 1[s] má hodnotu Z =.487 Obrázek 3.2.3: Hodnota funkce Z rovnic 4.15, 4.16, ORD = 4 12
18 3.3 Goniometrické funkce Předchozí experimenty se nyní ověřují v případě goniometrických funkcí s perspektivou uplatnění při semi-analytických výpočtech koeficientů Fourierovy řady. Fourierova řada Fourierovy řady jsou limitou posloupnosti trigonometrických polynomů, které mají část složenou z cosinů a část ze sinů. Používají se především při studiu jevů s periodickým charakterem. Výhodou těchto řad je skutečnost, že požadavky kladené na jejich konvergenci k rozvíjené funkci jsou slabší než v případě rozvojů do Taylorových řad nepožadujeme např. existenci derivací všech řádů dané funkce v daném bodě; nepožadujeme dokonce ani spojitost rozvíjené funkce. Rovněž výpočet koeficientů může být zejména při použití numerických metod, jednodušší záležitostí než u řad Taylorových. Rozvojů funkcí do Fourierových řad se s úspěchem používá především při hledání (periodických) řešení obyčejných a parciálních diferenciálních rovnic. Periodickou funkci f(t) lze vyjádřit ve tvaru: f t = a 2 + a k cos kωt + b k sin(kωt) (3.19) k=1 kde a a k, b b k jsou koeficienty Fourierovy řady, k je celé číslo, ω =, T je perioda. Pro koeficienty platí definiční vztahy: T 2T a = 1 f(t)dt T 2T a k = 1 f t cos kωt dt T 2T b k = 1 f t sin kωt dt T (3.2) (3.21) (3.22) kde T je perioda, k celé číslo. Základem výpočtu koeficientů a a k, b b k je výpočet určitého integrálu. Následuje názorný příklad výpočtu určitého integrálu převodem na diferenciální rovnici: y = π sin(t) dt (3.23) 13
19 Přepisem na neurčitý integrál dostaneme: Takže: Y = sin(t) dt (3.24) Y = sin(t) (3.25) Numerické řešení rovnice 3.25 metodou Taylorovy řady v TKSL je v obr Je vidět, že numerická hodnota se rovná analytické hodnotě, tedy y(π) = 2. Obrázek 3.3.1: Výpočet určitého integrálu 3.23 Podobně jako v případě názorného výpočtu určitého integrálu 3.23, budeme postupovat i při výpočtu koeficientů Fourierovy řady. Výpočet koeficientů Fourierovy řady pomocí diferenciální rovnice V principu se výpočet koeficientů Fourierovy řady převede na tyto diferenciální rovnice: A = 1 T f(t) dt A = 1 T f t, (3.26) A k = 1 T f(t)cos(kωt) dt A k = 1 T f t cos(kωt), (3.27) B k = 1 T f(t)sin(kωt) dt B k = 1 T f t sin(kωt), (3.28) Řešení diferenciálních rovnic se provádí v intervalu od po horní mez integrálu (TMAX = 2T). Předkládaný způsob výpočtu, kdy pomocí diferenciálních rovnic vypočítáme koeficienty Fourierovy řady, ověřujeme v TKSL na následujícím jednoduchém příkladu: f t =.33cos t + 2cos 2t +.8sin t + 2.5sin 2t (3.29) 14
20 Zápis 3.29 je v podstatě zápis Fourierovy řady (3.19), kde ω = 1 rad s, a 1 =.33, a 2 = 2, b 1 =.8, b 2 = 2.5 Výpočet koeficientů a a 5, b 1 b 5 pro TMAX = [s] v TKSL je v obrázku Je velice příznivé, že relativně náročný výpočet koeficientů přímým využitím Taylorovy řady v TKSL poskytuje analytické hodnoty. V obr je skutečně vypočítáno, že A 1 =.33, A 2 = 2, B 1 =.8, B 2 = 2.5. Obrázek 3.3.2: Výpočet koeficientů a1, a2, b1, b2 funkce 3.11 Uvedený princip výpočtu koeficientů Fourierovy řady je využit i v následujícím jednoduchém příkladě symbolických výpočtů. Zapišme funkci: f t = cos 6 t cos 6 t + cos 6 t cos 6 t + cos 2 (t) + sin 2 (t) (3.3) Samozřejmě je f (t) = 1. Méně přehlednější z hlediska symbolických výpočtů je tentýž příklad, kde za výraz cos6 (t) je dosazen tabulkový vztah: Takže např. lze psát: cos 6 t = 1 32 ( cos 2t + 6 cos 4t + cos(6t) (3.31) f = cos 6 (t) 1 (1 + 15cos 2t + 6cos 4t + cos(6t)) cos 6 t 1 (1 + 15cos 2t + 6cos 4t + cos 6t ) 32 +cos 2 (t) + sin 2 (t), (3.32) Je opět příznivé, že se v TKSL pro ω = 1 rad s a TMAX = [s] získalo A = 2 (a dle 3.19 je opravdu a f(t) = a 2 = 1). 15
21 Obrázek 3.3.3: Výpočet funkce 3.32 Ve zhodnocení kapitoly můžeme shrnout, že semi-analytický výpočet koeficientů Fourierovy řady se dá použít i pro zjednodušení goniometrických funkcí diferenciální rovnice je analyticky přesný a také jejich vyhodnocení. Pro úplnost a naznačení složitosti je uveden analytický výpočet členů Fourierovy řady. Analytický výpočet členů Fourierovy řady Řešime funkci 3.29 analyticky a dostaneme stejné výsledky) f x =.33 cos x + 2 cos 2x +.8 sin x + 2.5sin(2x) s periodou. Přesvědčme se, že analytickým výpočtem opravdu získáme koeficienty a 1 =.33 a 2 = 2 b 1 =.8 b 2 = 2.5 Pro koeficienty Fourierovy řady platí a 1 = 1 π a 2 = 1 π a n = 1 π f x cos x dx, b 1 = 1 π f x cos 2x dx, b 1 = 1 π.. f x cos nx dx, b n = 1 π f(x)sin(x)dx f(x)sin(2x)dx. f(x)sin(nx)dx 16
22 Výpočet členu a 1 Po dosazení funkce f(x) dostáváme pro člen a 1. protože a 1 =.33 π +.8 π cos 2 x dx + 2 π sin x cos(x)dx π cos 2x dx + sin 2x =.33 π. π + 2 π. +.8 π π. =.33 cos(x)dx =. cos 2 x dx = sin(2x) sin 2 (x)dx = π = sin(x) + sin(3x) = 2 6 sin(x)cos x dx = sin2 x sin(2x)cos x dx = = cos(x) cos(3x) = 2 6 Výpočet členu b 1 Podobně pro b 1 : b 1 =.33 π cos x sin(x)dx + 2 π cos 2x dx π sin 2 x dx π sin 2x sin(x)dx =.8 Výpočet členu a 2 Pro a 2 : +.8 π a 2 =.33 π sin x sin 2x cos x sin 2x dx + 2 π dx π cos 2 (2x)dx + sin(2x)cos(2x)dx = 2 17
23 Výpočet členu b 2 A pro b 2 : b 2 =.33 π +.8 π cos(x) sin(2x) dx + 2 π sin x sin 2x dx π cos(2x)sin(2x)dx + sin 2 2x dx = 2.5 Výpočet ostatních členů Obecně platí pro detekované složky: Pro ostatní složky signálu dostáváme: sin 2 ax dx = 1 2 x 1 4a sin2ax = π cos 2 ax dx = 1 2 x 1 4a sin2ax = π sin ax. sin(bx)dx = sin a bx 2a b sin a + bx = 2a + b cos ax. cos(bx)dx = sin a bx 2a b sin a + bx 2a + b = sin ax. cos bx dx = 1 2a sin2 (ax) sin ax. cos(bx)dx = cos a bx cos a + bx = = 2a b 2a + b 18
24 4 Integrace Integrál je jeden ze základních pojmů matematiky, konkrétně integrálního počtu. Pojem integrálu je zobecněním pojmů jako plocha, objem, součet či suma. Integrování je opačnou operací k derivování. V matematice existuje neurčitý a určitý integral: 4.1 Neurčitý integrál Základní pravidla pro integrování dx = c 1 dx = x x k dx k + 1, k 1 1 dx = ln x, x x = xk+1 sin(x)dx = cos(x) cos(x) dx = sin(x) 1 sin 2 (x) dx = cotgx 1 cos 2 x dx = tg(x) e x dx = e x a 2 dx = ax, a >, a 1 ln a sinh(x)dx = cosh(x) cosh(x) dx = sinh(x) dx x 2 + a 2 = 1 a arctg x a, a > dx x 2 a 2 = 1 x a ln, x a, a > 2a x + a dx dx = ln x + x 2 + b, b = arcsin x, x < a, a > x 2 + b a 2 x 2 a x 2 + bdx = x 2 x2 + b + b 2 ln x + x 2 + b, b Definice: F a f jsou funkce proměnné x, definované na otevřeném intervalu J, jestliže pro všechna čísla x J platí rovnice F x = f(x), pak říkáme, že funkce F je primitivní funkcí k funkce f na intervalu J. Množinu všech primativních funkce k funkcí f proměnné x na intervalu J nazýváme neurčitým integrálem funkce f a označujeme ji f(x) dx. Fukce f se nazývá integrand a symbol integrační znak. f x dx = F x + C, x J (4.1) kde C je libovolné reálné číslo zvané integrační konstanta. 19
25 Vypočítáme I = (9x 6 + 6x 3 14sin(x)) (4.2) podle základních pravidel pro integrování x 6 dx = 1 7 x7 + C, x 3 dx = 1 4 x4 + C 2, sin(x) dx = cos x + C 3 platí tedy na celé reálné ose 9x 6 + 6x 3 14 sin x = 9 x 6 dx + 6 x 3 dx 14 sin x dx. Dostaneme konečné řešení 4.2 Určitý integrál 9 7 x x cos x + C Určitý integrál je definován pomocí Leibniz-Newtonovy formule. Je- li funkce spojitá na intervalu a až b, kde a je dolní mez a b je horní mez. a b f x dx = f(x) a b = f b f(a) (4.3) Určitý integrál tedy vypočteme tak, že do vypočteného neurčitého integrálu psaného bez integračního konstanty. Dosadíme za x horní mez a pak dolní mez a obě hodnoty od sebe odečteme. Výsledkem pak není funkce, ale číslo. Toto číslo představuje obsah křivočarého lichoběžníku, který je ohraničen osou x v intervalu (a,b) a funkčními hodnotami f a a f b a grafem funkce y = f x Vlastnosti určitého integrálu Určitý integrál jehož meze jsou si rovny je roven nule. Výměnou integračních mezí změní určitý integrál známého. Integrační interval lze rozdělit na dvě nebo více částí pokud a < c < b, pak b c f(x)dx = f x a a b dx + f(x) dx (4.4) c 2
26 4.2.1 Metody integrace určitého integrálu Pro řešení funkce integrace existuje více metod, které vybíráme podle složitosti funkce. Patří sem jednoduché integrace, integrace pomocí úpravy, Per Partes a integrace substituční metodou. 1. Jednoduché integrace Jedná se o integrace, které ve svém zadání neobsahují složité prvky a řeší se Základní pravidla pro integrování Vypočítáme sin x dx (4.5) Z integrace sin(x) dostaneme podle základních pravidel pro integrování cos(x), pak ji vypočítáme pomocí funkce (4.3) Leibniz-Newtonovy formule: Vypočítáme cos x = cos cos = 1 1 = dx (4.6) x podle základních pravidel pro integrování, z integrace 1 dostaneme ln x, když x x ln x 2 4 = ln 4 ln 2 = ln 2 2. Integrace pomocí úpravy Integraci pomocí úprav použijeme v případě, kdy lze ze složité funkce získat funkci jednoduchou. Integraci pomocí úprav pomáhá integrál upravit na potřebný tvar, který dovedeme jednoduše řešit pomocí základních vzorců pro integrování. Vypočítáme π x 2 x 2 dx = (4.7) + 1 Z předešlé funkce opravíme funkci na následující: Dostaneme: = π x x 2 dx = + 1 π π 1 = dx x dx = 21
27 Poté řešíme funkce podle základních pravidel pro integrování x arctan(x) π = π arctan(π) arctan = = Metoda integrování Per partes Integrace Per partes (integrace po částech) se používá pro integrování součinu funkcí. Tato metoda je založena na větě o derivaci součinu: uv = u v + uv (4.8) Uplatníme- li tuto větu na podmínky pro integrál, dostáváme nasledující vzorce: uv = u v dx + uv dx (4.9) uv = u v dx + uv dx (4.1) Úpravou druhé rovnice dostáváme metodu integrace označovanou jako Per partes uv dx = uv (u v)dx (4.11) Druhý vztah získáme pouhou záměnou u v Vztah pro integraci po částech bývá také vyjadřován pomocí diferenciálu jako udv = uv vdx (4.12) Metoda Per partes je vhodná pro integrování součinu funkcí. Při hledání integrálu lze metodu Per partes použít opakovaně. 1. Vypočítáme (x cos(x))dx (4.13) x cos x dx = x sin x sin x dx = x sin x + cos x + C kde bylo použito u = x, v = cos x. 22
28 2. Vypočítáme x 2 sin x dx (4.14) Položíme a vypočítáme u = x 2, v = sin(x) u = 2x, v = cos x. takže dostaneme x 2 sin x dx = x 2 cos x + 2 x cos(x)dx Obdobně budeme počítat x cos(x)dx (4.15) a vypočítáme takže u = 1, v = cos(x) u = 1, v = sin(x) x cos(x)dx = x sin x sin(x)dx = x sin x + cos x + C 1. Dosazením získáme konečný výsledek x 2 sin x dx = x 2 cos x + 2x sin x + 2 cos x + C. 4. Substituční metoda Pomocí substituční metody vkládáme do integrálu novou proměnnou. Tato proměna nekomplikuje naši funkci, ale naopak substituce pomáhá integrál upravit na potřebný tvar, který dovedeme jednoduše řešit pomocí základních vzorců pro integrování nebo pomocí metody Per partes. Funkce f proměnné x je spojitá na intervalu a, b. Nechť funkce φ proměnné t je na uzavřeném intervalu α, β ryze monotonní a nechť funkce φ a φ jsou na intervalu α, β spojit, přičemž a = φ(α), b = φ(β). Pak platí a b f(x) dx = α β f φ t φ (t) dt (4.16) 23
29 vypočítěme 8 8x x 2 dx (4.17) Řešení. Zavedeme substituci x = φ t = 8 = 8sin 2 (t) (4.18) a vypočteme dx = 16 sin t cos t dt (4.19) Meze α a β nového integrálu vzpočteme z rovnice x = 8sin 2 (t) dosazením hodnot x = a x = 8 dostaneme = 8sin 2 α, 8 = sin 2 β (4.2) Funkce f x = 8x x 2 je v intervalu, 8 spojitá. Také funkce φ t = 8 sin 2 (t) a φ = 16 sin t cos (t) jsou na intervalu, 1 π spojité, přičmž funkce φ t je na tomto intervalu 2 rostoucí. Můžeme tedy psát 8 8x x 2 dx = π 2 π 2 64sin 2 t 64sin 4 (t) 16sin(t)cos(t)dt = π 2 = 16.8 sin 2 t cos 2 (t) dt = sin 2 t cos 2 (t) dt = π 2 π 2 π 2 = 32 sin 2 (2t) dt = 32 1 cos(4t) dt = cos(4t) dt = π 2 = 8π. = 16 t 1 4 sin(4t) 24
30 5 Výpočet určitých integrálů pomoci MAPLE, MATLAB a TKSL Analytická metoda je samozřejmě vhodná pouze pro jednoduché určité integrály, které jsme schopni integrovat. Pro složitější určité integrály je lepší využít nějaký vhodný výpočetní prostředek. V této kapitole se zaměříme na práci s těmito matematickými programy: Maple, Matlab a TKSL, které v nějakém směru vypočítají hodnotu určitých integrálů nebo nějakou jejich modifikaci tak, aby tyto výsledky byly v praxi použitelné. Dále zde uvádíme funkci (viz. funkce 5.3), kterou počítáme pomocí Maple, Matlab a TKSL, pro vyrovnání výsledků mezi nimi. 5.1 Maple Program MAPLE slouží k matematickým výpočtům, k simulacím jak matematickým, fyzikálním, chemickým apod., a také k programování převážně matematických algoritmů. Hlavní nasazení programu MAPLE je v řešení soustav matematických rovnic a výrazů. Výsledkem těchto výpočtů mohou být vzorce, výsledná hodnota nebo graf. MAPLE lze také s úspěchem využít pro řešení numerických příkladů. Zde se projeví takové možnosti, jako je velký rozsah a přesnost zobrazení reálných čísel, možnost zobrazení výsledků pomocí zlomků, odmocnin a symbolických konstant. V následujícím textu se uvádí ukázkové příklady v Maple > f := (Int(1 / ( (x+1)^2 +5) * sin(x) * cos(x), x =..1)); f := 1 sin( x ) cos( x ) ( x1 ) 2 5 dx (5.1) > f := (int(1 / ( (x+1)^2 +5) * sin(x) * cos(x), x =..1)); 1 f := 2 I 5 Ci( 22 I 5 ) sin( 2 ) 1 2 I 5 Ci( 22 2 I 5 ) sin( 2 ) Si( 22 I 5 ) sin( 2 ) sinh( 5 ) cosh( 5 ) 1 2 I 5 Ci( 22 2 I 5 ) sin( 2 ) 1 1 I 5 Ci( 22 I 5 ) sin( 2 ) cosh( 5 ) Ci( 22 I 5 ) cos( 2 ) sinh( 5 ) cosh( 5 ) 25
31 1 1 I 5 ) 1 2 I 5 Si( 5 ) ) 1 2 I 5 ) 1 1 I 5 ) ) 1 2 I 5 ) 1 1 I 5 ) ) 1 2 I 5 ) 1 2 I 5 ) ) 1 1 I 5 ) 1 1 I 5 Ci( 5 ) 5 ) Si( 22 5 ) 5 ) 5 ) 1 1 I 5 Si( 5 ) 5 ) 1 1 I 5 Si( 22 5 ) 5 ) Ci( 5 ) 5 ) 5 ) > f := evalf(int(1 / ( (x+1)^2 +5) * sin(x) * cos(x), x =..1)); f := I > Int(-x*sqrt(x+4),x=-4..); x -4 x4 dx (5.2) > int(-x*sqrt(x+4),x=-4..);
32 Funkci (4.17) jsme počítali analyticky pomocí substituční metody a také v programu Maple. Došli jsme na to, že pomocí programu Maple je výpočet mnohem jednodušší a dosáhli jsme stejného výsledku: > f1 := evalf(int(sqrt(8*x - x^2), x =..8)); f1 := Zvolíme funkci (5.3) a pomocí Maplu vypočítáme členy Fouierovy řady, tyto výpočty provedeme také v programech Matlab a TKSL. >f:= *sin(x)+sin(x)-sin(x)+(sin(x))^2-(sin(x))^2+(sin(x))^3-(sin(x))^3+(sin(x))^4- (sin(x))^4+(sin(x))^5-(sin(x))^5+cos(x)-cos(x)+(cos(x))^2-(cos(x))^2+(cos(x))^3- (cos(x))^3+(cos(x))^4-(cos(x))^4+(cos(x))^5-(cos(x))^5; f := sin( x) (5.3) > 1/Pi*Int(f, x=..2*pi);a:=evalf(1/pi*int(f, x=..2*pi)); sin( x ) a :=. dx (5.4) > 1/Pi*Int(f*cos(1*x), x=..2*pi); a1:=evalf(1/pi*int(f*cos(1*x), x=..2*pi)); sin( x ) cos( x ) dx a1 :=. (5.5) > 1/Pi*Int(f*cos(2*x), x=..2*pi);a2:=evalf(1/pi*int(f*cos(2*x), x=..2*pi)); sin( x ) cos( 2 x ) dx a2 :=. (5.6) > 1/Pi*Int(f*cos(3*x), x=..2*pi);a3:=evalf(1/pi*int(f*cos(3*x), x=..2*pi)); sin( x ) cos( 3 x ) dx a3 :=. (5.7) 27
33 > 1/Pi*Int(f*sin(1*x), x=..2*pi); b1:=evalf(1/pi*int(f*sin(1*x), x=..2*pi)); sin( x ) 2 dx b1 := (5.8) > 1/Pi*Int(f*sin(2*x), x=..2*pi); b2:=evalf(1/pi*int(f*sin(2*x), x=..2*pi)); sin( x ) sin( 2 x ) dx b2 :=. (5.9) > 1/Pi*Int(f*sin(3*x), x=..2*pi);b3:=evalf(1/pi*int(f*sin(3*x), x=..2*pi)); 1 > with(plots); [ animate, animate3d, animatecurve, arrow, changecoords, complexplot, complexplot3d, conformal, conformal3d, contourplot, contourplot3d, coordplot, coordplot3d, densityplot, display, fieldplot, fieldplot3d, gradplot, gradplot3d, graphplot3d, implicitplot, implicitplot3d, inequal, interactive, interactiveparams, intersectplot, listcontplot, listcontplot3d, listdensityplot, listplot, listplot3d, loglogplot, logplot, matrixplot, multiple, odeplot, pareto, plotcompare, pointplot, pointplot3d, polarplot, polygonplot, polygonplot3d, polyhedra_supported, polyhedraplot, rootlocus, semilogplot, setcolors, setoptions, setoptions3d, spacecurve, sparsematrixplot, surfdata, textplot, textplot3d, tubeplot] > graf1:=plot(f, x=..2*pi,color=green,thickness=2): > graf2:=plot(vysl,x=..2*pi, color=red): > display(graf1,graf2); sin( x ) sin( 3 x ) dx b3 :=. (5.1) Obrázek 5.1.1: Výpočet funkce
34 5.2 MATLAB MATLAB je programové prostředí a skriptovací programovací jazyk pro vědeckotechnické numerické výpočty, modelování, návrhy algoritmů, počítačové simulace, analýzu a prezentaci dat, měření a zpracování signálů, návrhy řídicích a komunikačních systémů. MATLAB je nástroj jak pro pohodlnou interaktivní práci, tak pro vývoj širokého spektra aplikací. Nástavbou Matlabu je Simulink program pro simulaci a modelování dynamických systémů, který využívá algoritmy Matlabu pro numerické řešení především nelineárních diferenciálních rovnic. Název MATLAB vznikl zkrácením slov MATrix LABoratory (volně přeloženo laboratoř s maticemi ), což odpovídá skutečnosti, že klíčovou datovou strukturou při výpočtech v MATLABu jsou matice. Vlastní programovací jazyk vychází z jazyka Fortran. V následujícím textu používáme Matlab pro výpočet členů Fourierovy řady pro funkce (5.3): function derivateode tspan = [ 2*pi]; IC1 = [; ; ; ; ; ]; IC2 = [; ; ; ; ]; tic [t,a]=ode45(@func1, tspan, IC1) %, options) Ty1=toc figure; plot(t,a(:,[1])); title('graph of a'); figure; plot(t,a); title('graph of a'); tic [t,b]=ode45(@func2, tspan, IC2) %, options) Ty2=toc figure; plot(t,b); title('graph of b'); function dadt = func1(t, a) f = *sin(t)+sin(t)-sin(t)+cos(t)*cos(t)-cos(t)*cos(t) +sin(t)*sin(t)*sin(t)-sin(t)*sin(t)*sin(t)+cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)- cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)+sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)-sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)+cos(t)- cos(t)+sin(t)*sin(t)-sin(t)*sin(t)+cos(t)*cos(t)*cos(t)-cos(t)*cos(t)*cos(t)+sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)- sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)+cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)-cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t); k = 1/pi; om = 1; dadt = [ k*f k*f*cos(om*t) k*f*cos(2*om*t) k*f*cos(3*om*t) k*f*cos(4*om*t) 29
35 k*f*cos(5*om*t) ]; function dbdt = func2(t, b) f = *sin(t)+sin(t)-sin(t)+cos(t)*cos(t)-cos(t)*cos(t) +sin(t)*sin(t)*sin(t) sin(t)*sin(t)*sin(t)+cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)- cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)+sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)-sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)+cos(t)- cos(t)+sin(t)*sin(t)-sin(t)*sin(t)+cos(t)*cos(t)*cos(t)-cos(t)*cos(t)*cos(t)+sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)- sin(t)*sin(t)*sin(t)*sin(t)+cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)-cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t)*cos(t); k = 1/pi; om = 1; dbdt = [ k*f*sin(om*t) k*f*sin(2*om*t) k*f*sin(3*om*t) k*f*sin(4*om*t) k*f*sin(5*om*t) ]; Obrázek 5.2.1: Výpočet funkce 5.3, člen a = 3
36 Obrázek 5.2.2: Výpočet funkce 5.3, člen a 1 až a 5 = Obrázek 5.2.3: Výpočet funkce 5.3, člen b 1 = a b 2 až b 5 = 31
37 5.3 TKSL Obrázek 5.3.1: Výpočet funkce 5.3, člen a = Obrázek 5.3.2: Výpočet funkce 5.3, člen a 1 až a 5 = Obrázek 5.2.3: Výpočet funkce 5.3, člen b 1 = a b 2 až b 5 = 32
38 Výsledky počítání funkce (5.3) Očekávané Výsledky z Výsledky z Výsledky z TKSL výsledky MAPLE MATLAB a -2, E-19 a 1-3, E-2 a 2 6, E-2 a 3 5, E-2 a 4-9, E-2 a 5-5, E-2 b 1 1, , ,2346 1, b 2 8, E-2 b 3 1, E-19 b 4-3, E-2 b 5 2, E-2 Z tabulky vyčteme, že výsledky jsou si velice podobné. 33
39 6 Závěr V předkládané práci se za semi-analytický výpočet považoval výpočetní postup, který provádí výpočet obyčejných diferenciálních rovnic s přímým využitím Taylorovy řady s vysokým řádem metody. Jako řád metody se označuje počet členů Taylorovy řady pro dosažení požadované přesnosti. V práci zabývající se semi-analytickými výpočty bylo důležité se zmínit o chybách, jež jsou součástí numerických výpočtů a zaokrouhlování, ke kterým dochází při zpracování výpočetní techniky. Tato problematika byla stručně v práci zhodnocena v kapitole 2. V kapitole 3 bylo důležité zvolit vhodné testovací příklady a charakterizovat zvolené metody řešení. Práce obsahuje semi-analytické výpočty v případě polynomiálních a exponenciálních funkcí při řešení koeficientů Fourierovy řady. Fourierova řada se používá v předkládané práci k analytickým úpravám goniometrických výrazů. Kapitola 4 se zabývá charakteristikou zvolených metod řešení. Jednotlivé podkapitoly obsahují semi-analytické výpočty v případě polynomiálních a exponenciálních funkcí a při řešení koeficientů Fourierovy řady. V závěru práce kapitola 5 se provádí hodnocení dosažených výsledků a je uvedeno srovnání mezi metodami v matematických nástrojích MATLAB, MAPLE a TKSL. 34
40 Literatura [1] Kunovský J.: Modern Taylor Series Method, habilitační práce, FEI-VUT Brno, [2] Kopřiva J.: Semi-analytické řešení diferenciálních rovnic, diplomová práce, FIT VUT Brno, 26. [3] Krupková, V.: Studená, V.: Matematická analýza 2, Nakladatelství VUT v Brně, 1991, ISBN [4] Kopřiva, J.: Semi Analytické výpočty a spojitá simulace, pojednání k disrtační práci, FIT VUT Brno 29 [5] NĚMEČEK, Robert,NOVOTNÝ, Pavel, TIŠNOVSKÝ, Pavel. Uživatelský popis programu MAPLE.1999.Dostupný z WWW: < [6] Haluzíková, A.: Numerické metody, Edièní støedisko VUT Brno, 199, ISBN [7] Matlab. Wikipedie [online] 29 [cit ]. Dostupný z WWW: < [8] Jirásek, F., Benda J.: Matimatika pro bakalářské studium 35
41 Seznam příloh Příloha 1. Obsah přiloženého média Příloha 2. Zdrojový kód s příklady určitých integrálů 36
Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce
Neurčitý integrál Aplikovaná matematika I Dana Říhová Mendelu Brno Obsah Primitivní funkce, neurčitý integrál Základní vlastnosti a vzorce Základní integrační metody Úpravy integrandu Integrace racionálních
Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14
Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14 Neurčitý integrál 2/14 Definice: Necht f je funkce definovaná na intervalu I. Funkci F definovanou na intervalu I, pro kterou platí F (x) = f (x) x I nazýváme primitivní
Kapitola 7: Integrál. 1/17
Kapitola 7: Integrál. 1/17 Neurčitý integrál - Motivační příklad 2/17 Příklad: Necht se bod pohybuje po přímce rychlostí a) v(t) = 3 [m/s] (rovnoměrný přímočarý pohyb), b) v(t) = 2t [m/s] (rovnoměrně zrychlený
INTEGRÁLY S PARAMETREM
INTEGRÁLY S PARAMETREM b a V kapitole o integraci funkcí více proměnných byla potřeba funkce g(x) = f(x, y) dy proměnné x. Spojitost funkce g(x) = b a f(x, y) dy proměnné x znamená vlastně prohození limity
sin(x) x lim. pomocí mocninné řady pro funkci sin(x) se středem x 0 = 0. Víme, že ( ) k=0 e x2 dx.
Použití mocniných řad Nejprve si ukážeme dvě jednoduchá použití Taylorových řad. Příklad Spočtěte následující limitu: ( ) sin(x) lim. x x ( ) Najdeme lim sin(x) x x pomocí mocninné řady pro funkci sin(x)
Kapitola 7: Integrál.
Kapitola 7: Integrál. Neurčitý integrál. Definice: Necht f je funkce definovaná na intervalu I. Funkci F definovanou na intervalu I, pro kterou platí F (x) = f(x) x I nazýváme primitivní funkcí k funkci
Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala
Matematická analýza ve Vesmíru Jiří Bouchala Katedra aplikované matematiky jiri.bouchala@vsb.cz www.am.vsb.cz/bouchala - p. 1/19 typu: m x (sin x, cos x) R(x, ax +...)dx. Matematická analýza ve Vesmíru.
Zimní semestr akademického roku 2015/ ledna 2016
Cvičení k předmětu BI-ZMA Tomáš Kalvoda Katedra aplikované matematiky FIT ČVUT Matěj Tušek Katedra matematiky FJFI ČVUT Zimní semestr akademického roku 015/016 5. ledna 016 Obsah Cvičení Předmluva iii
Seznámíte se s pojmem primitivní funkce a neurčitý integrál funkce jedné proměnné.
INTEGRÁLNÍ POČET FUNKCÍ JEDNÉ PROMĚNNÉ NEURČITÝ INTEGRÁL NEURČITÝ INTEGRÁL Průvodce studiem V kapitole Diferenciální počet funkcí jedné proměnné jste se seznámili s derivováním funkcí Jestliže znáte derivace
Petr Hasil. Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)
Neurčitý integrál Petr Hasil Přednáška z matematiky Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF) s ohledem na discipĺıny společného základu
Derivace funkce. Přednáška MATEMATIKA č Jiří Neubauer
Přednáška MATEMATIKA č. 9-11 Katedra ekonometrie FEM UO Brno kancelář 69a, tel. 973 442029 email:jiri.neubauer@unob.cz Šotová, J., Doudová, L. Diferenciální počet funkcí jedné proměnné Motivační příklady
Derivace a monotónnost funkce
Derivace a monotónnost funkce Věta : Uvažujme funkci f (x), která má na intervalu I derivaci f (x). Pak platí: je-li f (x) > 0 x I, funkce f je na intervalu I rostoucí. je-li f (x) < 0 x I, funkce f je
MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze
Fakulta strojního inženýrství Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Pasteurova 7 Tel.: 475 285 511 400 96 Ústí nad Labem Fax: 475 285 566 Internet: www.ujep.cz E-mail: kontakt@ujep.cz MATEMATIKA III
PRIMITIVNÍ FUNKCE DEFINICE A MOTIVACE
PIMITIVNÍ FUNKCE V předchozích částech byly zkoumány derivace funkcí a hlavním tématem byly funkce, které derivace mají. V této kapitole se budou zkoumat funkce, které naopak jsou derivacemi jiných funkcí
7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí
202-m3b2/cvic/7slf.tex 7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = fg, kde některá z jejich součástí může být funkcí více proměnných. Předpokládáme, že uvažujeme funkce, které mají
Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých
Obyčejné diferenciální rovnice Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých se vyskytují derivace neznámé funkce jedné reálné proměnné. Příklad. Bud dána funkce f : R R.
Matematika vzorce. Ing. Petr Šídlo. verze
Matematika vzorce Ing. Petr Šídlo verze 0050409 Obsah Jazyk matematiky 3. Výrokový počet.......................... 3.. Logické spojky...................... 3.. Tautologie výrokového počtu...............
SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ INTEGRACE RACIONÁLNÍCH FUNKCÍ
VÝPOČET PEIÁLNÍH PRIMITIVNÍH FUNKÍ Obecně nelze zadat algoritmus, který by vždy vedl k výpočtu primitivní funkce. Nicméně eistují jisté třídy funkcí, pro které eistuje algoritmus, který vždy vede k výpočtu
8.1. Separovatelné rovnice
8. Metody řešení diferenciálních rovnic 1. řádu Cíle V předchozí kapitole jsme poznali separovaný tvar diferenciální rovnice, který bezprostředně umožňuje nalézt řešení integrací. Eistuje široká skupina
PRIMITIVNÍ FUNKCE. Primitivní funkce primitivní funkce. geometrický popis integrály 1 integrály 2 spojité funkce konstrukce prim.
PRIMITIVNÍ FUNKCE V předchozích částech byly zkoumány derivace funkcí a hlavním tématem byly funkce, které derivace mají. V této kapitole se budou zkoumat funkce, které naopak jsou derivacemi jiných funkcí
2. přednáška (grafika a maplovský programovací jazyk)
2. přednáška (grafika a maplovský programovací jazyk) Grafika v Maplu Mnoho možností nám poskytují balíky plots a plottools. restart; with(plots); [ animate, animate3d, animatecurve, arrow, changecoords,
Úvod. Integrování je inverzní proces k derivování Máme zderivovanou funkci a integrací získáme původní funkci kterou jsme derivovali
NEURČITÝ INTEGRÁL Úvod Integrování je inverzní proces k derivování Máme zderivovanou funkci a integrací získáme původní funkci kterou jsme derivovali Umět pracovat s integrálním počtem Je důležité pro
5.3. Implicitní funkce a její derivace
Výklad Podívejme se na následující problém. Uvažujme množinu M bodů [x,y] R 2, které splňují rovnici F(x, y) = 0, M = {[x,y] D F F(x,y) = 0}, kde z = F(x,y) je nějaká funkce dvou proměnných. Je-li F(x,y)
f (k) (x 0 ) (x x 0 ) k, x (x 0 r, x 0 + r). k! f(x) = k=1 Řada se nazývá Taylorovou řadou funkce f v bodě x 0. Přehled některých Taylorových řad.
8. Taylorova řada. V urzu matematiy jsme uázali, že je možné funci f, terá má v oolí bodu x derivace aproximovat polynomem, jehož derivace se shodují s derivacemi aproximované funce v bodě x. Poud má funce
Obsah Obyčejné diferenciální rovnice
Obsah 1 Obyčejné diferenciální rovnice 3 1.1 Základní pojmy............................................ 3 1.2 Obyčejné diferenciální rovnice 1. řádu................................ 5 1.3 Exaktní rovnice............................................
Zkouška ze Základů vyšší matematiky ZVMTA (LDF, ) 60 minut. Součet Koeficient Body
Zkouška ze Základů vyšší matematiky ZVTA (LDF, 8.2.202) 60 minut 2 3 4 5 6 7 Jméno:................................. Součet Koeficient Body. [6 bodů] a) Definujte pojem primitivní funkce. Co musí platit,
Numerická matematika 1
Numerická matematika 1 Obsah 1 Řešení nelineárních rovnic 3 1.1 Metoda půlení intervalu....................... 3 1.2 Metoda jednoduché iterace..................... 4 1.3 Newtonova metoda..........................
Maturitní témata z matematiky
Maturitní témata z matematiky G y m n á z i u m J i h l a v a Výroky, množiny jednoduché výroky, pravdivostní hodnoty výroků, negace operace s výroky, složené výroky, tabulky pravdivostních hodnot důkazy
Teorie. Hinty. kunck6am
kytaristka@gmail.com www.natur.cuni.cz/ kunck6am 5. cvičení Teorie Definice. Necht funkce f je definována na neprázdném otevřeném intervalu I. Řekneme, že funkce F je primitivní funkce k f na I, jestliže
Funkce komplexní proměnné a integrální transformace
Funkce komplexní proměnné a integrální transformace Fourierovy řady I. Marek Lampart Text byl vytvořen v rámci realizace projektu Matematika pro inženýry 21. století (reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0332), na
Funkcionální řady. January 13, 2016
Funkcionální řady January 13, 216 f 1 + f 2 + f 3 +... + f n +... = f n posloupnost částečných součtů funkcionální řada konverguje na množine M konverguje posloupnost jeho částečných součtů na množine
Teorie. Hinty. kunck6am
kytaristka@gmail.com www.natur.cuni.cz/ kunck6am 5. cvičení Teorie Definice. Necht funkce f je definována na neprázdném otevřeném intervalu I. Řekneme, že funkce F je primitivní funkce k f na I, jestliže
Kombinatorická minimalizace
Kombinatorická minimalizace Cílem je nalézt globální minimum ve velké diskrétní množině, kde může být mnoho lokálních minim. Úloha obchodního cestujícího Cílem je najít nejkratší cestu, která spojuje všechny
Základy matematické analýzy
Základy matematické analýzy Spojitost funkce Ing. Tomáš Kalvoda, Ph.D. 1, Ing. Daniel Vašata 2 1 tomas.kalvoda@fit.cvut.cz 2 daniel.vasata@fit.cvut.cz Katedra aplikované matematiky Fakulta informačních
Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a
Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012 1. Je dána soustava rovnic s parametrem a R x y + z = 1 a) Napište Frobeniovu větu. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a b) Vyšetřete počet řešení soustavy
Interpolace Uvažujme třídu funkcí jedné proměnné ψ(x; a 0,..., a n ), kde a 0,..., a n jsou parametry, které popisují jednotlivé funkce této třídy. Mějme dány body x 0, x 1,..., x n, x i x k, i, k = 0,
VYBRANÉ PARTIE Z NUMERICKÉ MATEMATIKY
VYBRANÉ PARTIE Z NUMERICKÉ MATEMATIKY Jan Krejčí 31. srpna 2006 jkrejci@physics.ujep.cz http://physics.ujep.cz/~jkrejci Obsah 1 Přímé metody řešení soustav lineárních rovnic 3 1.1 Gaussova eliminace...............................
Posloupnosti a řady. 28. listopadu 2015
Posloupnosti a řady Přednáška 5 28. listopadu 205 Obsah Posloupnosti 2 Věty o limitách 3 Řady 4 Kritéria konvergence 5 Absolutní a relativní konvergence 6 Operace s řadami 7 Mocninné a Taylorovy řady Zdroj
MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH
VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA FAKULTA STROJNÍ MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH CVIČENÍ Č. Ing. Petra Schreiberová, Ph.D. Ostrava 0 Ing. Petra Schreiberová, Ph.D. Vysoká škola báňská Technická
Matematika 1 Jiˇr ı Fiˇser 19. z aˇr ı 2016 Jiˇr ı Fiˇser (KMA, PˇrF UP Olomouc) KMA MAT1 19. z aˇr ı / 19
Matematika 1 Jiří Fišer 19. září 2016 Jiří Fišer (KMA, PřF UP Olomouc) KMA MAT1 19. září 2016 1 / 19 Zimní semestr KMA MAT1 1 Úprava algebraických výrazů. Číselné obory. 2 Kombinatorika, základy teorie
Integrální počet - I. část (neurčitý integrál a základní integrační metody)
Integrální počet - I. část (neurčitý integrál a základní integrační metody) Michal Fusek Ústav matematiky FEKT VUT, fusekmi@feec.vutbr.cz 6. přednáška z AMA Michal Fusek (fusekmi@feec.vutbr.cz) / 23 Obsah
Bakalářská matematika I
1. Funkce Diferenciální počet Mgr. Jaroslav Drobek, Ph. D. Katedra matematiky a deskriptivní geometrie Bakalářská matematika I Některé užitečné pojmy Kartézský součin podrobnosti Definice 1.1 Nechť A,
Numerické řešení diferenciálních rovnic
Numerické řešení diferenciálních rovnic Omezení: obyčejné (nikoli parciální) diferenciální rovnice, Cauchyho počáteční úloha, pouze jedna diferenciální rovnice 1. řádu 1/1 Numerické řešení diferenciálních
Definice Řekneme, že funkce z = f(x,y) je v bodě A = [x 0,y 0 ] diferencovatelná, nebo. z f(x 0 + h,y 0 + k) f(x 0,y 0 ) = Ah + Bk + ρτ(h,k),
Definice 5.2.1. Řekneme, že funkce z = f(x,y) je v bodě A = [x 0,y 0 ] diferencovatelná, nebo má v tomto bodě totální diferenciál, jestliže je možné její přírůstek z na nějakém okolí bodu A vyjádřit jako
Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.
Nalezněte definiční obor funkce Diferenciální počet f = ln arcsin + Definiční obor funkce f je určen vztahy Z těchto nerovností plyne < + ln arcsin + je tedy D f =, Určete definiční obor funkce arcsin
arcsin x 2 dx. x dx 4 x 2 ln 2 x + 24 x ln 2 x + 9x dx.
Neurčitý integrál arcsin. Integrál najdeme integrací per partes. Pomocí této metody dostaneme arcsin = arcsin 4 = arcsin + 4 + C, (,. ln + 4 ln + 9. Tento integrál lze převést substitucí ln = y na integrál
Seznámíte se s principem integrace metodou per partes a se základními typy integrálů, které lze touto metodou vypočítat.
.. Integrace metodou per partes.. Integrace metodou per partes Průvodce studiem V předcházející kapitole jsme poznali, že integrování součtu funkcí lze provést jednoduše, známe-li integrály jednotlivých
Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Integrální počet. Substituce v určitém integrálu VY_32_INOVACE_M0311
Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození Číslo projektu: Název projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ..7/.5./. Zlepšení podmínek pro výuku
Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14
Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14 Co je to diferenciální rovnice? Definice: Diferenciální rovnice je vztah mezi hledanou funkcí y(x), jejími derivacemi y (x), y (x), y (x),... a nezávisle proměnnou
dx se nazývá diferenciál funkce f ( x )
6 Výklad Definice 6 Nechť je 0 vnitřním bodem definičního oboru D f funkce f ( ) Funkce proměnné d = 0 definovaná vztahem df ( 0) = f ( 0) d se nazývá diferenciál funkce f ( ) v bodě 0, jestliže platí
Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014
Cvičení k předmětu BI-ZMA Tomáš Kalvoda Katedra aplikované matematiky FIT ČVUT Matěj Tušek Katedra matematiky FJFI ČVUT Obsah Cvičení Zimní semestr akademického roku 2014/2015 7. prosince 2014 Předmluva
Co když chceme udělat funkci z něčeho, co jsme již pracně spočetli? > P4:=normal(eval(subs(n=4,1/2^n/n!*diff((x^2-1)^n,x$n))));
restart; Procedury a funkce F:=(x)-sin(x)*exp(-x); F := x sin( x ) e ( x ) Co když chceme udělat funkci z něčeho, co jsme již pracně spočetli? P4:=normal(eval(subs(n=4,1/2^n/n!*diff((x^2-1)^n,x$n))));
pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na
Matematika II 7.1. Zavedení diferenciálních rovnic Definice 7.1.1. Rovnice tvaru F(y (n), y (n 1),, y, y, x) = 0 se nazývá diferenciální rovnice n-tého řádu pro funkci y = y(x). Speciálně je F(y, y, x)
METODICKÝ NÁVOD MODULU
Centrum celoživotního vzdělávání METODICKÝ NÁVOD MODULU Název Základy matematiky modulu: Zkratka: ZM Počet kreditů: 4 Semestr: Z/L Mentor: Petr Dolanský Tutor: Petr Dolanský I OBSAH BALÍČKU STUDIJNÍCH
Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015
Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015 1. Je dána soustava rovnic s parametrem a R x y + z = 1 x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a a) Napište Frobeniovu větu (existence i počet řešení). b)
Úvodní informace. 17. února 2018
Úvodní informace Funkce více proměnných Přednáška první 17. února 2018 Obsah 1 Úvodní informace. 2 Funkce více proměnných Definiční obor Limita a spojitost Derivace, diferencovatelnost, diferenciál Úvodní
Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2018
Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 208 Studijní program: Studijní obory: Matematika MA, MMIT, MMFT, MSTR, MNVM, MPMSE Varianta A Řešení příkladů pečlivě odůvodněte. Věnujte pozornost ověření
9. cvičení z Matematické analýzy 2
9. cvičení z Matematické analýzy 7. listopadu -. prosince 7 9. Určete Fourierovu řadu periodického rozšíření funkce ft = t na, a její součet. Definice: Necht f je -periodická funkce, která je integrabilní
1 Integrální počet. 1.1 Neurčitý integrál. 1.2 Metody výpočtů neurčitých integrálů
Integrální počet. Neurčitý integrál Neurčitým integrálem k dané funkci f() nazýváme takovou funkci F (), pro kterou platí, že f() = F (). Neboli integrálem funkce f() je taková funkce F (), ze které bychom
Derivace funkcí více proměnných
Derivace funkcí více proměnných Pro studenty FP TUL Martina Šimůnková 16. května 019 1. Derivace podle vektoru jako funkce vektoru. Pro pevně zvolenou funkci f : R d R n a bod a R d budeme zkoumat zobrazení,
APROXIMACE KŘIVEK V MATLABU TRIGONOMETRICKÉ POLYNOMY CURVE FITTING IN MATLAB TRIGONOMETRIC POLYNOMIAL
APROXIMACE KŘIVEK V MATLABU TRIGONOMETRICKÉ POLYNOMY CURVE FITTING IN MATLAB TRIGONOMETRIC POLYNOMIAL Jiří Kulička 1 Anotace: Článek se zabývá odvozením, algoritmizací a popisem konstrukce trigonometrického
rovnic), Definice y + p(x)y = q(x), Je-li q(x) = 0 na M, nazývá se y + p(x)y =
Cíle Přehled základních typů diferenciálních rovnic prvního řádu zakončíme pojednáním o lineárních rovnicích, které patří v praktických úlohách k nejfrekventovanějším. Ukážeme například, že jejich řešení
Integrální počet funkcí jedné proměnné
Integrální počet funkcí jedné proměnné Neurčité integrály Určité a nevlastní integrály Geometrické aplikace určitého integrálu. p.1/?? Neurčité integrály Příklad 7.1.1 Vhodnou metodou vypočítejte neurčitý
8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice
9. Lineární diferenciální rovnice 2. řádu Cíle Diferenciální rovnice, v nichž hledaná funkce vystupuje ve druhé či vyšší derivaci, nazýváme diferenciálními rovnicemi druhého a vyššího řádu. Analogicky
4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE
FBI VŠB-TUO 28. března 2014 4.1. Základní pojmy Definice 4.1. Rovnice tvaru F (x, y, y, y,..., y (n) ) = 0 se nazývá obyčejná diferenciální rovnice n-tého řádu a vyjadřuje vztah mezi neznámou funkcí y
Užití nekonečných řad při řešení obyčejných diferenciálních rovnic. Michal Ostřanský
Užití nekonečných řad při řešení obyčejných diferenciálních rovnic Michal Ostřanský Bakalářská práce 2017 ABSTRAKT Cílem bakalářské práce je ukázat možnosti použití nekonečných řad při řešení obyčejných
Otázky k ústní zkoušce, přehled témat A. Číselné řady
Otázky k ústní zkoušce, přehled témat 2003-2004 A Číselné řady Vysvětlete pojmy částečný součet řady, součet řady, řadonverguje, řada je konvergentní Formulujte nutnou podmínku konvergence řady a odvoďte
Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014
Cvičení k předmětu BI-ZMA Tomáš Kalvoda Katedra aplikované matematiky FIT ČVUT Matěj Tušek Katedra matematiky FJFI ČVUT Obsah Cvičení Zimní semestr akademického roku 2014/2015 2. prosince 2014 Předmluva
Požadavky k písemné přijímací zkoušce z matematiky do navazujícího magisterského studia pro neučitelské obory
Požadavky k písemné přijímací zkoušce z matematiky do navazujícího magisterského studia pro neučitelské obory Zkouška ověřuje znalost základních pojmů, porozumění teorii a schopnost aplikovat teorii při
Integrální počet - II. část (další integrační postupy pro některé typy funkcí)
Integrální počet - II. část (další integrační postupy pro některé typy funkcí) Michal Fusek Ústav matematiky FEKT VUT, fusekmi@feec.vutbr.cz 7. přednáška z AMA1 Michal Fusek (fusekmi@feec.vutbr.cz) 1 /
Základy matematiky pro FEK
Základy matematiky pro FEK 12. přednáška Blanka Šedivá KMA zimní semestr 216/21 Blanka Šedivá (KMA) Základy matematiky pro FEK zimní semestr 216/21 1 / 15 Integrování jako inverzní operace příklady inverzních
FAKULTA STAVEBNÍ MATEMATIKA I MODUL 7 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ MATEMATIKA I MODUL 7 NEURČITÝ INTEGRÁL STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA Typeset by L A TEX ε c Josef Daněček, Oldřich Dlouhý,
Derivace funkce Otázky
funkce je jedním z hlavních nástrojů matematické analýzy. V příští části ukážeme, jak mnoho různorodých aplikací derivace má. Geometricky lze derivaci funkce v nějakém bodě chápat jako směrnici tečny grafu
5. cvičení z Matematiky 2
5. cvičení z Matematiky 2 21.-25. března 2016 5.1 Nalezněte úhel, který v bodě 1, 0, 0 svírají grafy funkcí fx, y ln x 2 + y 2 a gx, y sinxy. Úhel, který svírají grafy funkcí je dán jako úhel mezi jednotlivými
(5) Primitivní funkce
(5) Primitivní funkce Kristýna Kuncová Matematika B2 18/19 Kristýna Kuncová (5) Primitivní funkce 1 / 20 Def: Primitivní funkce Definice Necht funkce f je definována na neprázdném otevřeném intervalu (a,
Zkouška ze Aplikované matematiky pro Arboristy (AMPA), LDF, minut. Součet Koeficient Body. 4. [10 bodů] Integrální počet. 5.
Zkouška ze Aplikované matematiky pro Arboristy (AMPA), LDF, 6.2.204 60 minut 2 3 4 5 6 Jméno:................................... Součet Koeficient Body. [2 bodů] V následující tabulce do každého z šesti
Matematická analýza 1, příklady na procvičení (Josef Tkadlec, )
Matematická analýza, příklady na procvičení (Josef Tkadlec, 6.. 7) Reálná čísla. Určete maximum, minimum, supremum a infimum následujících množin: Z; b) M = (, ), 5 ; c) M =, Q; d) M = { + n : n N}; e)
Zavedeme-li souřadnicový systém {0, x, y, z}, pak můžeme křivku definovat pomocí vektorové funkce.
KŘIVKY Křivka = dráha pohybujícího se bodu = = množina nekonečného počtu bodů, které závisí na parametru (čase). Proto můžeme křivku také nazvat jednoparametrickou množinou bodů. Zavedeme-li souřadnicový
ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika 0A1. Cvičení, zimní semestr. Samostatné výstupy. Jan Šafařík
Vysoké učení technické v Brně Stavební fakulta ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE Matematika 0A1 Cvičení, zimní semestr Samostatné výstupy Jan Šafařík Brno c 2003 Obsah 1. Výstup č.1 2 2. Výstup
1 Mnohočleny a algebraické rovnice
1 Mnohočleny a algebraické rovnice 1.1 Pojem mnohočlenu (polynomu) Připomeňme, že výrazům typu a 2 x 2 + a 1 x + a 0 říkáme kvadratický trojčlen, když a 2 0. Číslům a 0, a 1, a 2 říkáme koeficienty a písmenem
Diferenciální rovnice 3
Diferenciální rovnice 3 Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu Lineární diferenciální rovnice (dále jen LDR) n-tého řádu je rovnice tvaru + + + + = kde = je hledaná funkce, pravá strana a koeficienty
Q(y) dy = P(x) dx + C.
Cíle Naše nejbližší cíle spočívají v odpovědích na základní otázky, které si klademe v souvislosti s diferenciálními rovnicemi: 1. Má rovnice řešení? 2. Kolik je řešení a jakého jsou typu? 3. Jak se tato
Diferenciální rovnice 1
Diferenciální rovnice 1 Základní pojmy Diferenciální rovnice n-tého řádu v implicitním tvaru je obecně rovnice ve tvaru,,,, = Řád diferenciální rovnice odpovídá nejvyššímu stupni derivace v rovnici použitému.
Derivace funkce DERIVACE A SPOJITOST DERIVACE A KONSTRUKCE FUNKCÍ. Aritmetické operace
Derivace funkce Derivace je jedním z hlavních nástrojů matematické analýzy. V příští části ukážeme, jak mnoho různorodých aplikací derivace má. Geometricky lze derivaci funkce v nějakém bodě chápat jako
Státní závěrečná zkouška z oboru Matematika a její použití v přírodních vědách
Státní závěrečná zkouška z oboru Matematika a její použití v přírodních vědách Ústní zkouška z oboru Náročnost zkoušky je podtržena její ústní formou a komisionálním charakterem. Předmětem bakalářské zkoušky
Derivace goniometrických funkcí
Derivace goniometrických funkcí Shrnutí Jakub Michálek, Tomáš Kučera Odvodí se základní vztahy pro derivace funkcí sinus a cosinus za pomoci věty o třech itách, odvodí se také několik typických it pomocí
11. přednáška 10. prosince Kapitola 3. Úvod do teorie diferenciálních rovnic. Obyčejná diferenciální rovnice řádu n (ODR řádu n) je vztah
11. přednáška 10. prosince 2007 Kapitola 3. Úvod do teorie diferenciálních rovnic. Obyčejná diferenciální rovnice řádu n (ODR řádu n) je vztah F (x, y, y, y,..., y (n) ) = 0 mezi argumentem x funkce jedné
Vzpěr jednoduchého rámu, diferenciální operátory. Lenka Dohnalová
1 / 40 Vzpěr jednoduchého rámu, diferenciální operátory Lenka Dohnalová ČVUT, fakulta stavební, ZS 2015/2016 katedra stavební mechaniky a katedra matematiky, Odborné vedení: doc. Ing. Jan Zeman, Ph.D.,
x 2 +1 x 3 3x 2 4x = x 2 +3
I. Určitý integrál I.. Eistence určitých integrálů Zjistěte, zda eistují určité integrály : Příklad. + + d Řešení : Ano eistuje, protože funkce f() + + je spojitá na intervalu,. Příklad. + 4 d Řešení :
NMAF 051, ZS Zkoušková písemná práce 26. ledna x. x 1 + x dx. q 1. u = x = 1 u2. = 1 u. u 2 (1 + u 2 ) (1 u 2 du = 2.
Jednotlivé kroky při výpočtech stručně, ale co nejpřesněji odůvodněte Pokud používáte nějaké tvrzení, nezapomeňte ověřit splnění předpokladů Jméno a příjmení: Skupina: Příklad 4 Celkem bodů Bodů 5 6 8
7. Aplikace derivace
7. Aplikace derivace Verze 20. července 2017 Derivace funkce se využívá při řešení úloh technické praxe i teorie. Uvedeme několik z nich: vyčíslení hodnot funkce, výpočet limity, vyšetřování průběhu funkce
Matematická analýza pro informatiky I.
Matematická analýza pro informatiky I. 2. přednáška Jan Tomeček tomecek@inf.upol.cz http://aix-slx.upol.cz/ tomecek/index Univerzita Palackého v Olomouci 17. února 2010 Jan Tomeček, tomecek@inf.upol.cz
Neurčitý integrál. Robert Mařík. 4. března 2012
Neurčitý integrál Robert Mařík 4. března 0 V tomto souboru jsou vysvětleny a na příkladech s postupným řešením demonstrovány základní integrační metody. Ikonka za integrálem načte integrál do online aplikace
Přednáška 3: Limita a spojitost
3 / 1 / 17, 1:38 Přednáška 3: Limita a spojitost Limita funkce Nejdříve je potřeba upřesnit pojmy, které přesněji popisují (topologickou) strukturu množiny reálných čísel, a to zejména pojem okolí 31 Definice
Integrální počet funkcí jedné proměnné
Integrální počet funkcí jedné proměnné V diferenciálním počtu jsme určovali derivaci funkce jedné proměnné a pomocí ní vyšetřovali řadu vlastností této funkce. Pro připomenutí: derivace má uplatnění tam,
Matematika II: Pracovní listy do cvičení
Matematika II: Pracovní listy do cvičení Radomír Paláček, Petra Schreiberová, Petr Volný Katedra matematiky a deskriptivní geometrie VŠB - Technická univerzita Ostrava Příklady Integrální počet funkcí
Parciální derivace a diferenciál
Parciální derivace a diferenciál Vyšší matematika, Inženýrská matematika LDF MENDELU Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF) s ohledem
III. Diferenciál funkce a tečná rovina 8. Diferenciál funkce. Přírůstek funkce. a = (x 0, y 0 ), h = (h 1, h 2 ).
III. Diferenciál funkce a tečná rovina 8. Diferenciál funkce. Přírůstek funkce = f(x 0 + h 1, y 0 + h 2 ) f(x 0, y 0 ) f u (x 0, y 0 ), kde u = (h 1, h 2 ). ( ) = f(x 0 + h 1, y 0 ) f(x 0, y 0 ) x (x 0,
y = 1 x (y2 y), dy dx = 1 x (y2 y) dy y 2 = dx dy y 2 y y(y 4) = A y + B 5 = A(y 1) + By, tj. A = 1, B = 1. dy y 1
ODR - řešené příkla 20 5 ANALYTICKÉ A NUMERICKÉ METODY ŘEŠENÍ ODR A. Analtické meto řešení Vzorové příkla: 5.. Příklad. Řešte diferenciální rovnici = 2. Řešení: Přepišme danou rovnici na tvar = (2 ), což
Drsná matematika III 6. přednáška Obyčejné diferenciální rovnice vyšších řádů, Eulerovo přibližné řešení a poznámky o odhadech chyb
Drsná matematika III 6. přednáška Obyčejné diferenciální rovnice vyšších řádů, Eulerovo přibližné řešení a poznámky o odhadech chyb Jan Slovák Masarykova univerzita Fakulta informatiky 23. 10. 2006 Obsah