9. cvičení z Matematické analýzy 2

Podobné dokumenty
sin(x) x lim. pomocí mocninné řady pro funkci sin(x) se středem x 0 = 0. Víme, že ( ) k=0 e x2 dx.

Funkce komplexní proměnné a integrální transformace

18 Fourierovy řady Úvod, základní pojmy

Komplexní analýza. Fourierovy řady. Martin Bohata. Katedra matematiky FEL ČVUT v Praze

16 Fourierovy řady Úvod, základní pojmy

Komplexní analýza. Laplaceova transformace. Martin Bohata. Katedra matematiky FEL ČVUT v Praze

19 Hilbertovy prostory

Matematika 3. Úloha 1. Úloha 2. Úloha 3

Integrální transformace T. Kozubek, M. Lampart

FOURIEROVY ŘADY. V prvním semestru se probíraly aproximace funkcí polynomy: Funkce exp má známý zápis. x k k! + x n+1. e x = 1 + x + x2 2!

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

Posloupnosti a řady. 28. listopadu 2015

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

Matematická analýza III.

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

Otázky k ústní zkoušce, přehled témat A. Číselné řady

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

Skalární součin dovoluje zavedení metriky v afinním bodovém prostoru, tj. umožňuje nám určovat vzdálenosti, odchylky, obsahy a objemy.

PRIMITIVNÍ FUNKCE DEFINICE A MOTIVACE

SIGNÁLY A LINEÁRNÍ SYSTÉMY

Matematika III. Miroslava Dubcová, Daniel Turzík, Drahoslava Janovská. Ústav matematiky

PRIMITIVNÍ FUNKCE. Primitivní funkce primitivní funkce. geometrický popis integrály 1 integrály 2 spojité funkce konstrukce prim.

5. cvičení z Matematiky 2

Separovatelné diferenciální rovnice

1. Náhodný vektor (X, Y ) má diskrétní rozdělení s pravděpodobnostní funkcí p, kde. p(x, y) = a(x + y + 1), x, y {0, 1, 2}.

Zdrojem většiny příkladů je sbírka úloh 1. cvičení ( ) 2. cvičení ( )

2 Fyzikální aplikace. Předpokládejme, že f (x 0 ) existuje. Je-li f (x 0 ) vlastní, pak rovnice tečny ke grafu funkce f v bodě [x 0, f(x 0 )] je

5.3. Implicitní funkce a její derivace

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2018

16. Goniometrické rovnice

MKI Funkce f(z) má singularitu v bodě 0. a) Stanovte oblast, ve které konverguje hlavní část Laurentova rozvoje funkce f(z) v bodě 0.

rovnic), Definice y + p(x)y = q(x), Je-li q(x) = 0 na M, nazývá se y + p(x)y =

Greenova funkce pro dvoubodové okrajové úlohy pro obyčejné diferenciální rovnice

l, l 2, l 3, l 4, ω 21 = konst. Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj. analyticky

Derivace funkce Otázky

Transformace obrazu Josef Pelikán KSVI MFF UK Praha

Derivace funkce DERIVACE A SPOJITOST DERIVACE A KONSTRUKCE FUNKCÍ. Aritmetické operace

Nejprve si připomeňme z geometrie pojem orientovaného úhlu a jeho velikosti.

Matematika I 12a Euklidovská geometrie

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

příkladů do cvičení. V textu se objeví i pár detailů, které jsem nestihl (na které jsem zapomněl) a(b u) = (ab) u, u + ( u) = 0 = ( u) + u.

7. Funkce jedné reálné proměnné, základní pojmy

ANALYTICKÁ GEOMETRIE V ROVINĚ

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

SIGNÁLY A SOUSTAVY, SIGNÁLY A SYSTÉMY

Derivace a monotónnost funkce

Eukleidovský prostor a KSS Eukleidovský prostor je bodový prostor, ve kterém je definována vzdálenost dvou bodů (metrika)

CVIČENÍ Z ELEKTRONIKY

Rovnice matematické fyziky

Soustavy lineárních rovnic

Lineární algebra : Metrická geometrie

1 Rozdělení mechaniky a její náplň

Sbírka příkladů z matematické analýzy II. Petr Tomiczek

Necht L je lineární prostor nad R. Operaci : L L R nazýváme

PROSTORY SE SKALÁRNÍM SOUČINEM. Definice Nechť L je lineární vektorový prostor nad R. Zobrazení L L R splňující vlastnosti

APROXIMACE KŘIVEK V MATLABU TRIGONOMETRICKÉ POLYNOMY CURVE FITTING IN MATLAB TRIGONOMETRIC POLYNOMIAL

Primitivní funkce a Riemann uv integrál Lineární algebra Taylor uv polynom Extrémy funkcí více prom ˇenných Matematika III Matematika III Program

Je založen na pojmu derivace funkce a její užití. Z předchozího studia je třeba si zopakovat a orientovat se v pojmech: funkce, D(f), g 2 : y =

Dnešní látka Variačně formulované okrajové úlohy zúplnění prostoru funkcí. Lineární zobrazení.

terminologie předchozí kapitoly: (ϕ, Ω) - plocha, S - geometrický obraz plochy

PŘEDNÁŠKA 2 POSLOUPNOSTI

1. Obyčejné diferenciální rovnice

Základy matematické analýzy

DEFINICE Z LINEÁRNÍ ALGEBRY

Matematika I (KMI/PMATE)

Teorie. Hinty. kunck6am

10. cvičení z PST. 5. prosince T = (n 1) S2 X. (n 1) s2 x σ 2 q χ 2 (n 1) (1 α 2 ). q χ 2 (n 1) 2. 2 x. (n 1) s. x = 1 6. x i = 457.

Derivace goniometrických funkcí

FOURIEROVA TRANSFORMACE FOURIEROVA VĚTA

9.4. Rovnice se speciální pravou stranou

UNIVERZITA PARDUBICE. Fakulta elektrotechniky a informatiky. Fourierovy Řady Jakub Jeřábek

x 2 +1 x 3 3x 2 4x = x 2 +3

Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita

VI. Derivace složené funkce.

Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita

19 Eukleidovský bodový prostor

VEKTORY. Obrázek 1: Jediný vektor. Souřadnice vektoru jsou jeho průměty do souřadných os x a y u dvojrozměrného vektoru, AB = B A

Fourierova transformace

1 Modelování systémů 2. řádu

Diferenciální rovnice 3

Teorie informace a kódování (KMI/TIK) Reed-Mullerovy kódy

Definice (Racionální mocnina). Buď,. Nechť, kde a a čísla jsou nesoudělná. Pak: 1. je-li a sudé, (nebo) 2. je-li liché, klademe

Maturitní témata z matematiky

NÁHODNÁ VELIČINA. 3. cvičení

Hammingův odhad. perfektní kódy. koule, objem koule perfektní kód. triviální, Hammingův, Golayův váhový polynom. výpočet. příklad

Monotonie a lokální extrémy. Konvexnost, konkávnost a inflexní body. 266 I. Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

12.1 Úvod. Poznámka : Příklad 12.1: Funkce f(t) = e t2 nemá Laplaceův obraz. Příklad 12.2: a) L{1} = 1 p, p > 0 ; b) L{ eat } = 1, [ZMA15-P73]

Funkce. Limita a spojitost

a diagnostika letadel

Funkce zadané implicitně

Uzavřené a otevřené množiny

Limita funkce. FIT ČVUT v Praze. (FIT) Limita funkce 3.týden 1 / 39

0.1 Úvod do matematické analýzy

Analytická geometrie. c ÚM FSI VUT v Brně

Kapitola 7: Integrál. 1/17

+ 2y. a y = 1 x 2. du x = nxn 1 f(u) 2x n 3 yf (u)

PŘEDNÁŠKA 9 KŘIVKOVÝ A PLOŠNÝ INTEGRÁL 1. DRUHU

15. Goniometrické funkce

Diferenciální rovnice

verze 1.3 kde ρ(, ) je vzdálenost dvou bodů v R r. Redukovaným ε-ovým okolím nazveme ε-ové okolí bodu x 0 mimo tohoto bodu, tedy množinu

Transkript:

9. cvičení z Matematické analýzy 7. listopadu -. prosince 7 9. Určete Fourierovu řadu periodického rozšíření funkce ft = t na, a její součet. Definice: Necht f je -periodická funkce, která je integrabilní na intervalu, ]. Její Fourierovu řadu definujeme jako a + ak coskωt + b k sinkωt ], kde ω = a oto pak zapisujeme jako a k = b k = f a + vrzení: i Pokud f je lichá, pak a k = a b k = 4 ii Pokud f je sudá, pak b k = a a k = 4 / ft coskωt dt, for k N, ft sinkωt dt, for k N. ak coskωt + b k sinkωt ]. / ft sinkωt dt. ft coskωt dt. je její frekvence, Pro naši funkci f máme =, takže ω = = a =. Funkce f je sudá a dostáváme tak a k = udíž máme = a = t cost dt = suda 4t cost t= ft dt = ft dt = t dt = 3, t cost dt = t sint t= = 4 cost b k = f 3 + dt = 4 cos k t sint dt =. licha 4 k k 4 sint 3 t= = cost. 4t sint dt = = 4k k, Jordanovo kritérium: Necht f je -periodická funkce, která je po částech spojitá na nějakém intervalu I délky. Předpokládejme, že její derivace f je po částech spojitá na I. Necht f a + ak coskωt + b k sinkωt ]. Pak pro každé t R platí

lim a N + N ak coskωt + b k sinkωt ] = ft + ft + ]. Pokud je f navíc spojitá R, pak a + ak coskωt + b k sinkωt ] konverguje k f stejnoměrně. Pro náš příklad tudíž pro t, ] dostáváme, že t = 3 + Speciálně pro t = pak takto získáme vztah a pro t = pak podobně k+ k =. k = 6. 4 k k cost. Parsevalova rovnost: Necht f je -periodická funkce, která má konečný integrál z f a z f na nějakém intervalu I délky. Pak pro koeficienty a n, b n z její Fourierovy řady platí rovnost. f t dt = a + a k + b k Pro náš příklad tudíž z Parsevalovy rovnosti dostáváme, že 9 + 6 4 k = t 4 dt = 4 5 a tedy k 4 = 4 9. Poznámka: Parsevalova rovnost je vlastně zobecněná Pythagorova veta. Uvažujme vektorový prostor všech integrabilních funkcí na intervalu, ] takových, že mají i integrabilní kvadrát na intervalu, ], a skalární součin těchto funkcí definovaný jako f, g = ftgt dt. Označíme si obvyklou normu f := f, f. Pak ze zápisu pro námi uvažované funkce f plyne protože f a + f = a a ak coskωt + b k sinkωt ] + a k coskωt a k = dt = + b k sinkωt b k Page

pro k a protože funkce coskωt = cos kωt dt = sinkωt = sin kωt dt =, cosωt, sinωt, cosωt, sinωt,... jsou vzájemně kolmé ve skalárním součinu. Dokonce tvoří v určitém smyslu ortogonální bázi námi uvažovaného prostoru. edy skutečně máme f t dt = f = a + a k + b k. 9. Mějme funkci Určete a Fourierovu řadu b sinovou Fourierovu řadu c kosinovou Fourierovu řadu příslušného periodického rozšíření funkce f. ft = { t, t,,, t,. Definice: Necht f je funkce spojitá na, L. Její sinová Fourierova řada je definována jako Fourierova řada jejího lichého periodického rozšíření a její kosinová Fourierova řada je definována jako Fourierova řada jejího sudého periodického rozšíření. L vrzení: Sinová Fourierova řada funkce f je trigonometrická řada s koeficienty a k =, b k = ft sinkωt dt a L ω = L. L Kosinová Fourierova řada funkce f je trigonometrická řada s koeficienty b k =, a k = ft coskωt dt a ω = L L. Poznámka: Součet sinové Fourierovy řady je = L-periodické rozšíření funkce f do liché funkce. Součet kosinové Fourierovy řady je = L-periodické rozšíření funkce f do sudé funkce. Oba součty je potřeba ještě upravit pomocí Jordanova kritéria. i Pro Fourierovu řadu funkce f máme: =, ω = = a =. b k = a k = a = t cost dt = t sint t sint dt = t cost ft dt = ] t= t= } {{ } = ] t= t= + cost t dt = sint dt = cost = k t= dt = k+ + sint t= } {{ } = = k+ Page 3

akže f 4 + k cost + k+ sint ii Pro sinovou Fourierovu řadu funkce f máme: L =, = L = 4, ω = =, L =. Uvažujeme ted liché rozšíření funkce f a pak periodické prodloužení, takže koeficienty u sudých funkcí budou nulové, tj. a k = pro k N. b k = t sin k t dt = t cosk ] t= t cosk k + t k dt = cosk t= = cosk + 4 sink = kde n N. akže sinová Fourierova řada funkce f je, pro k = 4n + 4, pro k = 4n +, pro k = 4n + 4, pro k = 4n + 3 4 sink cosk ] sin k t. sink ] t= t k t= } {{ } = iii Pro kosinovou Fourierovu řadu funkce f máme: L =, = L = 4, ω = =, L =. Uvažujeme ted sudé rozšíření funkce f a pak periodické prodloužení, takže koeficienty u lichých funkcí budou nulové, tj. b k = pro k N. a k = t cos k t dt = a = t dt =. t sink ] t= t sink k t k dt = sink cosk ] t= + t t= k = t=, pro k = 4n = sink + 4 cosk = kde n N. akže kosinová Fourierova řada funkce f je 4, pro k = 4n + 8, pro k = 4n +, pro k = 4n + 3 4 + sink + 4 cosk ] cos k t. = Page 4

9.3 Určete Fourierovu řadu periodického rozšíření funkce ft = t, t <. Perioda rozšíření bude =, takže ω = =. Rozšíření funkce f je sudé, takže b k =. Zbylé koeficienty Fourierovy řady jsou tyto: a k = t cos t dt = t sin t a = + t t dt = ] t= t= dt = ; ] t= cos t k = k cos = t=, pro k = n 4 k, pro k = n + pro n N. Protože periodické rozšíření funkce f je spojité, tak Fourierova řada k němu konverguje stejnoměrně na celém R. Proto můžeme napsat dokonce t = n= 4 cosn + t, t, ]. n + 9.4 Určete sinovou Fourierovu řadu příslušného periodického rozšíření funkce ft = sin t, t <. Určete funkci, ke které tato Fourierova řada konverguje. K určení sinové Fourierovy řady funkce definované na intervalu, L, musíme začít s lichým rozšířením funkce f na interval L, L s frekvencí ω = L =. Budeme tak mít L = a liché rozšíření naší funkce na interval, tak bude opět funkce sinus. Proto sinová Fourierova řada funkce ft = sin t, t < je totéž jako Fourierova řada funkce ft = sin t, t <. Z lichosti plyne, že všechny koeficienty a k jsou nulové. Pro koeficienty b k máme protože = Dostáváme tak b k = sink t k sin t sinkt dt = sink + t k + ] t= t= cosk t cosk + t dt = = sin k + = k pro k Z. f k+ k k = 8kk+ k + 4k 8k k+ 4k sin kt, t R. Liché periodické rozšíření funkce f není spojité v bodech t = +, k Z. V těchto bodech konverguje sinová Fourierova řada k hodnotě ft + ft + ] =. Ve všech ostatních bodech konverguje sinová Fourierova řada k lichému periodickému rozšíření funkce f. Page 5

Poznámka: Použili jsme vzorce a tedy cosx + y = cos x cos y sin x sin y cosx y = cos x cos y + sin x sin y sin x sin y = cosx y cosx + y. 9.5 Mějme funkci ft = {, t,,, t,. Určete Fourierovu řadu příslušného periodického rozšíření funkce f. Pro Fourierovu řadu máme =, takže ω = =. Určíme koeficienty: a k = b k = a = cos t dt sin t dt dt + cos t dt = sin t dt = = 3 k] = Proto pro lichá čísla k = n + dostaneme tvar f + dt = ; ] t= sin t t= ] t= cos t + t= {, pro k sudé,, pro k liché. 6 ] t= sin t = ; t= ] t= cos t = t= 3 k] sin t = + 6 sinn + t, t R. n + n= 9.6 Nalezněte Fourierovu řadu pro periodické rozšíření funkce { sin t, t,, ft =, t,. a určete její součet. Perioda naší funkce je =, frekvence je ω = Spočítáme koeficienty Fourierovy řady funkce f: = a =. Funkce f není ani lichá ani sudá. a = sin t dt = ] t= cos t = t=. Page 6

a k = sin t coskt dt = = dále platí pro k ] = cosk + t cosk t + k + k = k+ k k + Pro k = máme Pro k = máme b k = a = sin t cos t dt = sin t sinkt dt = = dále platí pro k ] = b = akže dostáváme sin t sin t dt = sink + t sink t dt = ] t= t= = k+ sink t k = k k+ = k k + k sint dt =. pro k. cosk t cosk + t dt = cost dt = t f a + ak coskt + b k sinkt ] = = + sin t n= ] t= sink + t = pro k. k + t= 4n cos nt ] t= sin t =. t= a k = pro lichá k a pro sudá jsme to přepsali pomocí k = n Periodické rozšíření funkce f je všude spojité a podle Jordanova kritéria konverguje všude k původní funkci, tj. pro všechna t R. ft = + sin t n= 4n cos nt Poznámka: Použili jsme vzorce a tedy A podobně sinx + y = sin x cos y + cos x sin y sinx y = sin x cos y cos x sin y sin x cos y = sinx + y + sinx y. cosx + y = cos x cos y sin x sin y cosx y = cos x cos y + sin x sin y Page 7

a tedy sin x sin y = cosx y cosx + y. Aplikace: Mějme veličinu xt, která je periodicky závislá na čase t a splňuje následující obyčejnou lineární diferenciální rovnici. řádu tj. takovou, kde se vyskytují derivace funkce xt nejvýše. řádu: ẍt + 9xt = ft zde ẍt znamená druhou derivaci podle času t a ft je funkce ze zadání. akovouto rovnici získáme např. z určitých elektrických obvodů a xt představuje napětí v obvodu. Abychom našli řešení xt této rovnice, rozvineme si veličinu xt do Fourierovy řady s periodou = a frekvenci ω = řada se musí rovnat xt díky spojitosti a zderivujeme ji což jde udělat člen po členu: Dosazením dostáváme xt = A + ẋt = Ak coskt + B k sinkt ] kak sinkt + kb k coskt ] ẍt = k A k coskt k B k sinkt ] 9A + 9 k A k coskt + 9 k B k sinkt ] = + sin t 4n n= cosnt a protože rozvoj je jednoznačný, tak se musí koeficienty na obou stranách rovnat. Odsud dostaneme 9A =, 9 n A n = 4n, pro n, A = A n+ =, pro n, 9 B =, B = B k =, pro k 4, takže řešení je celkem toto: kde A 3, B 3 R jsou volné parametry. xt = A 3 cos3t + B 3 sin3t + 9 + 6 sin t + n= cosnt 4n 4n 9 Page 8