NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019

Podobné dokumenty
NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 25. ledna x 1 n

NMAF061, ZS Zápočtová písemná práce VZOR 5. ledna e bx2 x 2 e x2. F (b) =

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zápočtová písemná práce B Termín pro odevzdání 4. ledna 2019

Užitečné zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičením z Kalkulu 3 od Kristýny Kuncové:

1 Základní pojmy a vlastnosti

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

n=0 a n, n=0 a n = ±. n=0 n=0 a n diverguje k ±, a píšeme n=0 n=0 b n = t. Pak je konvergentní i řada n=0 (a n + b n ) = s + t. n=0 k a n a platí n=0

NMAF061, ZS Zápočtová písemná práce skupina A 16. listopad dx

P. Girg. 23. listopadu 2012

Posloupnosti a číselné řady. n + 1. n n n n. n n n. = lim. n2 sin n! lim. = 0, je lim. lim. lim. 1 + b + b b n) = 1 b

I. TAYLORŮV POLYNOM. Taylorovy řady některých funkcí: Pro x R platí: sin(x) =

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

Přednáška 7, 14. listopadu 2014

Řešení písemné zkoušky z Matematické analýzy 1a ZS ,

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

je číselná posloupnost. Pro všechna n položme s n = ak. Posloupnost

(3n + 1) 3n Příklady pro samostatnou práci

n=1 ( Re an ) 2 + ( Im a n ) 2 = 0 Im a n = Im a a n definujeme předpisem: n=1 N a n = a 1 + a a N. n=1

jako konstanta nula. Obsahem centrálních limitních vět je tvrzení, že distribuční funkce i=1 X i konvergují za určitých

1 Uzavřená Gaussova rovina a její topologie

procesy II Zuzana 1 Katedra pravděpodobnosti a matematické statistiky Univerzita Karlova v Praze

Seznámíte se s pojmem Riemannova integrálu funkce jedné proměnné a geometrickým významem tohoto integrálu.

FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ PRVNÍ DIFERENCIÁL

MATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce

Znegujte následující výroky a rozhodněte, jestli platí výrok, nebo jeho negace:

Obsah. 1 Mocninné řady Definice a vlastnosti mocninných řad Rozvoj funkce do mocninné řady Aplikace mocninných řad...

I. TAYLORŮV POLYNOM ( 1

Při sledování a studiu vlastností náhodných výsledků poznáme charakter. podmínek různé výsledky. Ty odpovídají hodnotám jednotlivých realizací

Řešení písemné zkoušky z Matematické analýzy 1a ZS ,

Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic

12. N á h o d n ý v ý b ě r

( + ) ( ) ( ) ( ) ( ) Derivace elementárních funkcí II. Předpoklady: Př. 1: Urči derivaci funkce y = x ; n N.

STEJNOMĚRNÁ KONVERGENCE POSLOUPNOSTI A ŘADY FUNKCÍ

Matematika I, část II

DERIVACE FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROM

Spojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné

Definice obecné mocniny

5. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu

Funkce. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

11.1 Úvod. Definice : [MA1-18:P11.1] definujeme pro a C: nedefinujeme: Posloupnosti komplexních čísel

11. přednáška 16. prosince Úvod do komplexní analýzy.

ZS 2018/19 Po 10:40 T5

c) Pomocí Liouvillovy věty dokažte, že Liouvillovo číslo je transcendentí. xp 1 (p 1)! (x 1)p (x 2) p... (x d) p e x t f(t) d t = F (0)e x F (x),

a logaritmickou funkci a goniometrické funkce. 6.1 Násobení řad. Podívejme se neprve na násobení mnohočlenů x = x x n a y = y y n.

ŘADY Jiří Bouchala a Petr Vodstrčil

3. cvičení - LS 2017

3. cvičení - LS 2017

Iterační výpočty projekt č. 2

6. Posloupnosti a jejich limity, řady

4. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů

1 Základy Z-transformace. pro aplikace v oblasti

Mocninné řady - sbírka příkladů

Kapitola 1. Nekonečné číselné řady. Definice 1.1 Nechť {a n } n=1 je posloupnost reálných čísel. Symbol. a n nebo a 1 + a 2 + a

WikiSkriptum Ing. Radek Fučík, Ph.D. verze: 1. října 2019

5. Posloupnosti a řady

Kapitola 5 - Matice (nad tělesem)

Zkoušková písemná práce č. 1 z předmětu 01MAB3

Intervalové odhady parametrů některých rozdělení.

SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z PŘEDMĚTU

1 Nekonečné řady s nezápornými členy

Cvičení 1.1. Dokažte Bernoulliovu nerovnost (1 + x) n 1 + nx, n N, x 2. Platí tato nerovnost obecně pro všechna x R a n N?

1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE

= + nazýváme tečnou ke grafu funkce f

Matematika I. Název studijního programu. RNDr. Jaroslav Krieg České Budějovice

Derivace funkcí jedné reálné proměnné

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

Matematická analýza I

S polynomy jste se seznámili již v Matematice 1. Připomeňme definici polynomické

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta

6. FUNKCE A POSLOUPNOSTI

DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ. 1) Pojem funkce, graf funkce

Abstrakt. Co jsou to komplexní čísla? K čemu se používají? Dá se s nimi dělat

Petr Šedivý Šedivá matematika

Matematika přehled vzorců pro maturanty (zpracoval T. Jánský) Úpravy výrazů. Binomická věta

základním prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polynomiální n

k(k + 1) = A k + B. s n = n 1 n + 1 = = 3. = ln 2 + ln. 2 + ln

3. DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

Interpolace, ortogonální polynomy, Gaussova kvadratura

Sekvenční logické obvody(lso)

f x a x DSM2 Cv 9 Vytvořující funkce Vytvořující funkcí nekonečné posloupnosti a0, a1,, a n , reálných čísel míníme formální nekonečnou řadu ( )

1 Trochu o kritériích dělitelnosti

Kapitola 8: Dvojný integrál 1/26

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

O Jensenově nerovnosti

MATEMATIKA PŘÍKLADY K PŘÍJÍMACÍM ZKOUŠKÁM BAKALÁŘSKÉ STUDIUM MGR. RADMILA STOKLASOVÁ, PH.D.

1. Náhodný vektor (X, Y ) má diskrétní rozdělení s pravděpodobnostní funkcí p, kde. p(x, y) = a(x + y + 1), x, y {0, 1, 2}.

INTEGRÁLY S PARAMETREM

9. T r a n s f o r m a c e n á h o d n é v e l i č i n y

f(x) f(x 0 ) = a lim x x0 f f(x 0 + h) f(x 0 ) (x 0 ) = lim f(x + h) f(x) (x) = lim

z možností, jak tuto veličinu charakterizovat, je určit součet

9. T r a n s f o r m a c e n á h o d n é v e l i č i n y

Náhodný výběr 1. Náhodný výběr

8.2.1 Aritmetická posloupnost

sin(x) x lim. pomocí mocninné řady pro funkci sin(x) se středem x 0 = 0. Víme, že ( ) k=0 e x2 dx.

Analýza a zpracování signálů. 4. Diskrétní systémy,výpočet impulsní odezvy, konvoluce, korelace

STUDIUM MAXWELLOVA ZÁKONA ROZDĚLENÍ RYCHLSOTÍ MOLEKUL POMOCÍ DERIVE 6

14. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů

Aritmetická posloupnost, posloupnost rostoucí a klesající Posloupnosti

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

20. Eukleidovský prostor

Transkript:

Jméo: Příklad 2 3 Celkem bodů Bodů 0 8 2 30 Získáo 0 Uvažujte posloupost distribucí {f } + = D (R defiovaou jako f (x = ( δ x m, kde δ ( x m začí Diracovu distribuci v bodě m Najděte limitu f = lim + f této poslouposti, aeb spočtěte ( lim δ x m, + přičemž limitou se myslí limita poslouposti ve smyslu distribucí Přesě specifikujte v jaké smyslu je kovergece defiováa Řešeí: Chceme ukázat, že pro každou testovací fukci ϕ platí f, ϕ D (R,D(R, ϕ D (R,D(R, kde kovergece je yí stadardí kovergece poslouposti reálých čísel f, ϕ D (R,D(R Diracova distribuce δ ( x m aeb δ(x m je defiováa jako δ(x m D, ϕ = def ϕ (R,D(R Dualita f, ϕ D (R,D(R je tedy f, ϕ D (R,D(R = δ(x m, ϕ = D (R,D(R ϕ Velmi ám prospěje pokud si akreslíme obrázek Z obrázku je zřejmé, že výraz ϕ pod křivkou ϕ(x a itervalu 0, Očekáváme tedy, že by mělo platit je aproximací plochy lim ϕ = ϕ(x dx + oto tvrzeí můžeme formálě dokázat takto Především platí, že ϕ = ϕ(x m (x m+ x m, kde x m = m je děleí itervalu 0, Výraz ϕ ( m je tedy totožý s Riemaovým součtem s ormou děleí pro itegrál 0 ϕ(x dx Itegrál 0 ϕ(x dx existuje ebot ϕ je testovací fukce (hladká fukce s kompaktím osičem a jakákoliv posloupost Riemaových součtů s ormou děleí jdoucí k ule tedy musí kovergovat k tomuto itegrálu Zatím jsme tedy dokázali, že platí lim + pravou strau ovšem můžeme přepsat jako δ(x m, ϕ = ϕ(x dx, D (R,D(R ϕ(x dx = + ϕ(xχ 0, dx = χ0,, ϕ D (R,D(R,

kde χ 0, je charakteristická fukce itervalu 0, tedy χ 0, = {, x 0,, 0, x 0, která je lokálě itegrovatelou fukcí, a χ0, začí odpovídající distribuci Celkem proto pro každou testovací fukci platí lim + δ(x m, ϕ = χ0,, ϕ, D (R,D(R D (R,D(R což zameá, že lim + δ(x m = χ 0, Ke stejému výsledku můžeme samozřejmě dospět i jiak V rychlosti ačrteme postup založeý a ourierově trasformaci Použítím ourierovy trasformace zjistíme, že δ(x m = e i m ξ Přičemž jsme použili defiici ourierovy trasformace f(ξ = def ( d 2 R d f(xe ix ξ dx, kde d je dimeze prostoru, a kterém pracujeme, a zámý vztah pro ourierovu trasformaci Diracovy distribuce, δ(x 0(ξ = Řadu sado sečteme s použitím vzorce pro součet geometrické řady e i m ξ = ( m e i ξ = e iξ e i ξ = i ξ e iξ e i ξ iξ Limitím přechodem tedy dostaeme lim + δ(x m = e iξ iξ Spočteme-li si iverzí ourierovu trasformaci výrazu a pravé straě, zjistíme, že předchozí rovost lze zapsat jako lim + δ(x m = χ 0,, odkud plye lim + δ(x m = χ 0,

8 2 S použitím Laplaceovy trasformace ajděte řešeí g obyčejé difereciálí rovice a itervalu (, + s počátečími podmíkami d 2 g dx 2 5 dg dx + 6g = 0 g x= = 2, dg dx = 2 x= (Podívejte se pozorě a jakém itervalu chceme ajít řešeí a v jakém bodě předepisujeme počátečí podmíky Řešeí: Nejprve si uvědomíme, že amísto fukce g můžeme rovici řešit pro fukci f, která je defiovaá jako aeb f(x = def g(x +, g(x = f(x Pro fukci f je uté vyřešit rovici d 2 f dx 2 5df dx + 6f = 0 a itervalu (0, + s počátečími podmíkami f = 2, df dx = 2, což je stadardí úloha řešitelá Laplaceovou trasformací S použitím zámých vztahů pro Laplaceovu trasformaci + Lf = def f(xe px dx derivace fukce df L = plf f(0, převedeme rovici do tvaru odkud L dx d 2 f dx 2 = p 2 Lf pf(0 df dx (0, p 2 Lf 2p 2 5pLf + 0 + 6Lf = 0, Lf = 2p 8 p 2 5p + 6 Zbývá spočíst iverzí Laplaceovu trasformaci Výraz a pravé straě rozložíme a parciálí zlomky, jest p 2 5p+6 = (p 3(p 2 a stadardí algebraické maipulace ás vedou k závěru, že 2p 8 p 2 5p + 6 = 2 p 3 + 4 p 2 Víme, že platí což zameá, že odkud Řešeí původě zadaé rovice je tedy Le ax = p a, Lf = 2Le 3x + 4Le 2x, f(x = 2e 3x + 4e 2x g(x = 2e 3(x + 4e 2(x

2 3 S pomocí ourierovy trasformace spočtěte e x e x, kde hvězdička začí operátor kovoluce, který je defiová jako g h (x = def g(x yh(y dy y R Řešeí: Dle ávodu využijeme ourierovy trasformace Víme, že platí g h = g h, přičemž ourierova trasforamce je defiováa jako f(ξ = def ( d 2 R d f(xe ix ξ dx, kde d je dimeze prostoru, a kterém pracujeme Nejdříve spočteme ourierovu trasformaci e x Výsledkem je e x 2 (ξ = π + ξ 2, což ukážeme takto e x (ξ = + e x e ixξ dx = + ( e = (iξ x iξ e x e ixξ dx + 0 e (iξ+x + iξ + 0 Použijeme-li tedy vztah pro ourierovu trasformaci kovoluce, vidíme, že e x e x = 4 ( + ξ 2 2 e x e ixξ dx = ( iξ + iξ + Nyí se pokusíme přepsat pravou strau jako ourierovy trasformaci ějaké fukce Hledáme tedy ( + ξ 2 2 = + ( + ξ 2 2 dξ, = 2 π + ξ 2 což je rutií úloha, kterou vyřešíme metodami komplexí aalýzy Nejprve si uvědomíme, že fukce je sudá (+ξ 2 2 fukce, a její ourierova trasformace proto musí být sudá fukce o ám umoží zjedodušit si výpočet tím, že ho provedeme pouze pro x < 0 ebo pro x > 0 Zabývejme se případem x < 0 Budeme zkoumat itegrál z komplexí fukce g(z = def ( + z 2 2, podél křivky γ R, kterou je kruhový oblouk o poloměru R v horí komplexí poloroviě, viz Obrázek ODO Parametrizace obloku je z = Re iϕ, ϕ (0, π, parametrizace úsečky a reálé ose je z = ξ, ξ ( R, R Pro daou parametrizaci tedy platí γ R g(zdz = R ξ= R Jelikož je ϕ (0, a x < 0 vidíme, že výraz π ( + ξ 2 2 dξ + e ixreiϕ ϕ=0 ( + R 2 e 2iϕ 2 ireiϕ dϕ e ixreiϕ = e ixr cos ϕ xr si ϕ e zůstává pro R + omezeý, a proto s použitím Jordaova lemmatu sado ukážeme, že π ϕ=0 e ixreiϕ ( + R 2 e 2iϕ 2 ireiϕ dϕ R + 0

a proto Podle reziduové věty ovšem také platí lim g(zdz = R + γ R ( + ξ 2 2 dξ γ R g(zdz = i res zs itγ R g(z ukce g(z má zjevě sigularity v bodech z s = ±i a tyto sigularity jsou dvojásobými póly Je proto lim g(zdz = i res zs=i R + γ R ( + z 2 2, což v kombiaci s předchozím vztahem pro křivkový itegrál zameá, že ( + ξ 2 2 dξ = i res z s=i ( + z 2 2 Zbývá spočíst reziduum v bodě z s = i, což provedeme podle stadardího lemmatu o výpočtu rezidua v dvojásobém pólu, res zs=i ( + z 2 2 = d dz (z i 2 ( + z 2 2 = Po dosazeí do reziduové věty tedy dostaeme a ásledě tedy pro x < 0 dostaeme ( + ξ 2 2 = + d dz (z + i 2 = ixe ixz (z + i 2 2 (z + i (z + i 4 = i ex (x 4 ( + ξ 2 2 dξ = π 2 ex ( x ( + ξ 2 2 dξ = π 2 2 ex ( x = π 2 2 e x ( + x, ze symetrie (ourierova trasformace sudé fukce je sudá fukce ovšem plye, že teto vztah platí i pro x > 0, aeb π ( + ξ 2 2 = 2 2 e x ( + x Vrátíme-li se zpět k rovici vidíme, že ji můžeme přepsat jako odkud plye, že e x e x = 4 ( + ξ 2 2, e x e x = e x ( + x e x e x = ( + x e x