Definice. Nechť k 0 celé, a < b R. Definujeme. x < 1. ϕ(x) 0 v R. Lemma [Slabá formulace diferenciální rovnice.] x 2 1

Podobné dokumenty
ZÁKLADY. y 1 + y 2 dx a. kde y je hledanou funkcí proměnné x.

VIII. Primitivní funkce a Riemannův integrál

x + F F x F (x, f(x)).

10 Určitý integrál Riemannův integrál. Definice. Konečnou posloupnost {x j } n j=0 nazýváme dělením intervalu [a,b], jestliže platí

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

Matematika 5 FSV UK, ZS Miroslav Zelený

4. přednáška 22. října Úplné metrické prostory. Metrický prostor (M, d) je úplný, když každá cauchyovská posloupnost bodů v M konverguje.

VIII. Primitivní funkce a Riemannův integrál

NMAF061, ZS Písemná část zkoušky 16. leden 2018

OBECNÝ URČITÝ INTEGRÁL

6. Určitý integrál a jeho výpočet, aplikace

NMAF061, ZS Písemná část zkoušky 25. leden 2018

V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

NEWTONŮV INTEGRÁL. V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

Integrální počet - III. část (určitý vlastní integrál)

Obecně: K dané funkci f hledáme funkci ϕ z dané množiny funkcí M, pro kterou v daných bodech x 0 < x 1 <... < x n. (δ ij... Kroneckerovo delta) (4)

8. cvičení z Matematiky 2

26. listopadu a 10.prosince 2016

7. Integrální počet Primitivní funkce, Neurčitý integrál

Integrální počet - II. část (určitý integrál a jeho aplikace)

Matematika V. Dynamická optimalizace

je jedna z orientací určena jeho parametrizací. Je to ta, pro kterou je počátečním bodem bod ϕ(a). Im k.b.(c ) ( C ) (C ) Obr Obr. 3.5.

Předpoklady: a 1, a 0, f spojité na intervalu I, a 1 0 na I. Vydělením a 1 (x) dostaneme LDR ve tvaru (p, q spojité):

2. Funkční řady Studijní text. V předcházející kapitole jsme uvažovali řady, jejichž členy byla reálná čísla. Nyní se budeme zabývat studiem

Uzavřené a otevřené množiny

5.5 Elementární funkce

17 Křivky v rovině a prostoru

10 Funkce více proměnných

Z aklady funkcion aln ı anal yzy Kubr Milan 16. ˇ cervna 2005

extrém (zde y 0 je správná pozice struny a F je funkce odpovídající tahu struny).

Dnešní látka: Literatura: Kapitoly 3 a 4 ze skript Karel Rektorys: Matematika 43, ČVUT, Praha, Text přednášky na webové stránce přednášejícího.

Riemannův určitý integrál.

Funkce v ıce promˇ enn ych Extr emy Pˇredn aˇska p at a 12.bˇrezna 2018

Derivace a monotónnost funkce

INTEGRACE KOMPLEXNÍ FUNKCE KŘIVKOVÝ INTEGRÁL

Potenciál vektorového pole

Diferenciální počet. Spojitost funkce

Matice. a B =...,...,...,...,..., prvků z tělesa T (tímto. Definice: Soubor A = ( a. ...,..., ra

Funkce jedné proměnné

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2014

integrovat. Obecně lze ale říct, že pokud existuje určitý integrál funkce podle různých definic, má pro všechny takové definice stejnou hodnotu.

I. Diferenciální rovnice. 3. Rovnici y = x+y+1. převeďte vhodnou transformací na rovnici homogenní (vzniklou

Spojitost funkce v bodě, spojitost funkce v intervalu

Zavedení a vlastnosti reálných čísel PŘIROZENÁ, CELÁ A RACIONÁLNÍ ČÍSLA

R n výběr reprezentantů. Řekneme, že funkce f je Riemannovsky integrovatelná na

EXTRÉMY FUNKCÍ VÍCE PROMĚNNÝCH

Kapitola 1. Taylorův polynom

1. Pokyny pro vypracování

9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1

Věta o sedlovém bodu a Fredholmova alternativa

množina, na které je zavedena určitá struktura. Zejména, součet každých dvou prvků X = [x 1,..., x n ] R n,

1 Funkce dvou a tří proměnných

2. Pokud nedojde k nejasnostem, budeme horní a dolní součty značit pouze

Matematika 1A. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

Úvod do parciálních diferenciálních rovnic. 2 Kanonický tvar lineárních PDR 2. řádu pro funkce

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) Určitý integrál ZVMT lesnictví 1 / 26

5. cvičení z Matematiky 2

Projekty - Úvod do funkcionální analýzy

Transformujte diferenciální výraz x f x + y f do polárních souřadnic r a ϕ, které jsou definovány vztahy x = r cos ϕ a y = r sin ϕ.

Primitivní funkce a Riemann uv integrál Lineární algebra Taylor uv polynom Extrémy funkcí více prom ˇenných Matematika III Matematika III Program

Matematické metody v kartografii

Přehled základních vzorců pro Matematiku 2 1

Integrál a jeho aplikace Tomáš Matoušek

Matematika II: Listy k přednáškám

Co jsme udělali: Au = f, u D(A)

I Diferenciální a integrální počet funkcí jedné proměnné 5

= 2x + y, = 2y + x 3. 2x + y = 0, x + 2y = 3,

6. přednáška 5. listopadu 2007

Funkce více proměnných. April 29, 2016

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

12. Funkce více proměnných

Matematika II: Listy k přednáškám

Matematika pro informatiky

5.3. Implicitní funkce a její derivace

verze 1.3 kde ρ(, ) je vzdálenost dvou bodů v R r. Redukovaným ε-ovým okolím nazveme ε-ové okolí bodu x 0 mimo tohoto bodu, tedy množinu

Přednáška 11, 12. prosince Část 5: derivace funkce

Funkce jedn e re aln e promˇ enn e Derivace Pˇredn aˇska ˇr ıjna 2015

Přednáška 6, 6. listopadu 2013

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2017) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Extrémy funkce dvou proměnných

Vlastní (charakteristická) čísla a vlastní (charakteristické) Pro zadanou čtvercovou matici A budeme řešit maticovou

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2018

Sbírka příkladů z analýzy funkcí více proměnných

Matematická analýza pro informatiky I. Extrémy funkcí více proměnných

Zkou²ková písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB4

4. cvičení z Matematiky 2

+ c. n x ( ) ( ) f x dx ln f x c ) a. x x. dx = cotgx + c. A x. A x A arctgx + A x A c

Funkce zadané implicitně

12 Obyčejné diferenciální rovnice a jejich soustavy

6.1. Limita funkce. Množina Z má dva hromadné body: ±. Tedy Z ={+, }.

4. Diferenciál a Taylorova věta

Logaritmická funkce teorie

22 Základní vlastnosti distribucí

terminologie předchozí kapitoly: (ϕ, Ω) - plocha, S - geometrický obraz plochy

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2018) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Limity, derivace a integrály Tomáš Bárta, Radek Erban

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Základy teorie funkcí více proměnných. študenti MFF 15. augusta 2008

Texty k přednáškám z MMAN3: 4. Funkce a zobrazení v euklidovských prostorech

Transkript:

9. Vriční počet. Definice. Nechť k 0 celé, < b R. Definujeme C k ([, b]) = { ỹ [,b] : ỹ C k (R) } ; C 0 ([, b]) = { y C ([, b]) : y() = y(b) = 0 }. Důležitá konstrukce. Shlzovcí funkce (molifiér, bump function, seřezávcí funkce) se definuje jko { 0 x ϕ(x) = exp ( ) x < x 2 Zákldní vlstnosti ϕ: ϕ(x) 0 v R ϕ(x) = 0 pro x, ϕ(x) > 0 pro x < ϕ(x) C (R) Seřezávcí funkce nulová mimo ( ɛ, + ɛ) se dostne jko ( ) x ϕ,ɛ (x) = ϕ. ɛ Lemm 9.. [Slbá formulce diferenciální rovnice.]. Nechť u C([, b]). Potom u 0 v [, b], právě když u(x)h(x) dx = 0 h C0 ([, b]). 2. Nechť w C ([, b]), v C([, b]). Potom w + v 0 v [, b], právě když w(x)h (x) + v(x)h(x) dx = 0 h C 0([, b]).

Opkování. X se nzve normovný prostor, jestliže X je vektorový prostor (nd R), kždému x X je přiřzen norm x tk, že pltí: (i) x = 0 právě když x = 0, (ii) x = x, (iii) x + y x + y ; pro kždé x, y X, R. Definujeme okolí U(x 0, δ) = { x X; x x 0 < δ } P (x 0, δ) = U(x 0, δ) \ {x 0 } Funkcionál Φ(x) : M X R je spojitý, pokud ( x0 M )( ε > 0 )( δ > 0 )[ x U(x 0, δ) M = Φ(x) Φ(x 0 ) < ε] Definice. Nechť Φ(x) : M X R, kde X je normovný prostor.. Nechť x 0, h X. Limit (pokud existuje) lim t 0 t [Φ(x 0 + th) Φ(x 0 )] se nzývá Gâteuxův diferenciál Φ v bodě x 0 ve směru h. Znčí se DΦ(x 0 ; h). Ekvivlentně je DΦ(x 0 ; h) = ϕ (0), kde ϕ(t) : R R je definován ϕ(t) = Φ(x 0 + th). 2. Nechť x 0 X. Existuje-li spojité lineární zobrzení A : X R, splňující Φ(x 0 + h) = Φ(x 0 ) + A(h) + o( h ), h 0, podrobněji ( ε > 0 )( δ > 0 ) [ h P (0, δ) = Φ(x 0 + h) Φ(x 0 ) A(h) ] h < ε, nzývá se Fréchetův diferenciál Φ v bodě x 0. Znčí se Φ (x 0 ). Poznámky. pro X = R n je Gâteuxův diferenciál totéž co derivce ve směru; Fréchetův diferenciál totéž co totální diferenciál. pltí: Φ (x 0 ) existuje = DΦ(x 0 ; h) existuje pro kždé h X, pltí 2

DΦ(x 0 ; h) = [Φ (x 0 )](h). pltí: Φ (x 0 ) existuje = Φ je spojitý v bodě x 0. důležité: k existenci Φ (x 0 ) je nutné, by množin M (=definiční obor Φ) obshovl nějké okolí x 0 dosti silný předpokld. Existence DΦ(x 0 ; h) předpokládá pouze, že x 0 + th M pro t dosti mlé. Definice. Nechť Φ(x) : M X R. Bod x 0 M se nzve:. globální minimum, jestliže ( x M) [ ] Φ(x) Φ(x 0 ) ; 2. lokální minimum, jestliže ( δ > 0)( x U(x 0, δ) M) [ ] Φ(x) Φ(x 0 ) ; 3. ostré lokální minimum, jestliže ( δ > 0)( x P (x 0, δ) M) [ ] Φ(x) > Φ(x 0 ). Anlogicky se definuje mximum. Souhrnný název pro minimum/mximum je extrém. Lemm 9.2. Nechť Φ(x) : M X R má v x 0 M lokální extrém. Nechť h X je tkové, že DΦ(x 0 ; h) existuje. Potom DΦ(x 0 ; h) = 0. Zákldní úloh vričního počtu. Nlezení extrémů funkcionálu Φ(y) : M X R, kde X = C ([, b]), Φ(y) = f(x, y(x), y (x)) dx M = { y C ([, b]) : y() = A, y(b) = B }. (U) { Prostor C ([, b]) je optřený normou y = sup x [,b] y(x) + y (x) }. Klíčovou roli ndále hrje funkce f = f(x, y, z) : R 3 R, která funkcionál vytváří. Budeme znčit f y = f, f y z = f. z Vět 9.. Je dán úloh (U). Nechť y 0 M, h C 0([, b]) jsou libovolná. Předpokládejme, že f C. Potom existuje DΦ(y 0 ; h) pltí DΦ(y 0 ; h) = f y (x, y 0 (x), y 0 (x))h(x) + f z((x, y 0 (x), y 0 (x))h (x) dx. 3

Vět 9.. [Euler-Lgrnge.] Je dán úloh (U). Nechť y M je lokální extrém. Předpokládejme nvíc, že y C 2, f C 2. Potom y splňuje v [, b] rovnici d ( fz (x, y(x), y (x)) ) + f y (x, y(x), y (x)) = 0. (E.L.) dx Definice. Předchozí rovnice se nzývá Euler-Lgrngeov rovnice funkcionálu Φ. Kždé její řešení, náležící do M (tj. splňující okrjové podmínky y() = A, y(b) = B), nzýváme extremálou úlohy (U). Příkld. Φ(y) = π 0 (y + y) 2 + 2y sin x dx, M = {y C ([0, π]); y(0) = 0, y(π) = }. E.L. rovnice je y y = sin x, jediná extremál y 0 (x) = sinh x sinh π 2 sin x. Elementárně lze dokázt, že y 0 je globální minimum. Lemm 9.3. Nechť v(x) : R R je spojitá v bodě x 0. Potom lim ε 0+ 2ε x 0 ε x 0 +ε v(x) dx = v(x 0 ). Vět 9.3.[Legendre.] Je dán úloh (U). Nechť y M je C 2, f C 2. Potom. je-li y lokální minimum, je f zz (x, y(x), y (x)) 0 pro x (, b); 2. je-li y lokální mximum, je f zz (x, y(x), y (x)) 0 pro x (, b). Poznámk. Souvisí s tvrzením: má-li ϕ(t) : R R v bodě t = 0 lokální minimum, je ϕ (0) 0. V průběhu důkzu se odvodí druhý Gâteuxův diferenciál D 2 Φ(y; h, h) = f yy (x, y, y )h 2 + 2f yz (x, y, y )hh + f zz (x, y, y )[h ] 2 dx. Lemm 9.4. Nechť f nezávisí explicitně n x, tj. f = f(y, z). Potom kždé řešení E.L. rovnice řeší tké rovnici kde K je vhodná konstnt. y f z (y, y ) + f(y, y ) = K, 4

Definice. Nechť y M je extremál úlohy (U). Oznčme Rovnice P (x) = f zz (x, y(x), y (x)) Q(x) = f yy (x, y(x), y (x)) [f yz (x, y(x), y (x))] [P (x)u (x)] Q(x)u(x) = 0 (J) (pro neznámou funkci u = u(x)) se nzývá Jcobiho rovnice, příslušná dné extremále. Bod x (, b] se nzve konjugovný bod rovnice (J), pokud existuje netriviální (tj. ne identicky nulové) řešení u(x) tkové, že u() = u( x) = 0. Vět 9.4. [Jcobiho.] Nechť y C 2 ([, b]) je extremálou úlohy (U), nechť f C 3 (R 3 ). Nechť (J) je příslušná Jcobiho rovnice, přičemž P (x) > 0 v [, b].. Je-li y lokální minimum, pk rovnice (J) nemá v intervlu (, b) konjugovný bod. 2. Jestliže rovnice (J) nemá v intervlu (, b] konjugovný bod, je y ostré lokální minimum. Zrcdlová verze: P (x) < 0 v [, b], mximum místo minimum. Vriční úloh s vzbou. Hledáme extrémy funkcionálu Φ n množině M, kde Φ(y) = f(x, y(x), y (x)) dx M = { y C0 ([, b]) : Ψ(y) = c} Ψ(y) = g(x, y(x), y (x)) dx. (V ) Vět 9.5. 2 [Lgrngeův multiplikátor.] Nechť y M je lokální extrém úlohy (V). Předpokládejme, že y C 2, f, g C 2, nvíc DΨ(y; h) 0 lespoň pro jedno h C0 ([, b]). Potom existuje λ R tkové, že Bez důkzu. 2 Bez důkzu. DΦ(y; h) λdψ(y; h) = 0 h C0 ([, b]) (L) 5

Použití n úlohu (V). (L) tvrdí nulovost Gâteuxov diferenciálu pro funkcionál χ(y) = f(x, y, y ) λg(x, y, y ) dx, tedy extrémy (V) řeší odpovídjící E.L. rovnici d ( fz (x, y, y ) λg z (x, y, y ) ) + f y (x, y, y ) λg y (x, y, y ) = 0 dx Poznámk. Srovnej s větou v R n : nechť x je lokální extrém F : R n R n množině M = {x R n ; G(x) = c}. Nechť vektor G(x) je nenulový. Potom existuje λ R tkové, že F (x) λ G(x) = 0. 6