APROXIMACE KŘIVEK V MATLABU TRIGONOMETRICKÉ POLYNOMY CURVE FITTING IN MATLAB TRIGONOMETRIC POLYNOMIAL

Podobné dokumenty
APROXIMACE KŘIVEK V MATLABU NEWTONŮV INTERPOLAČNÍ POLYNOM CURVE FITTING IN MATLAB NEWTON INTERPOLATION POLYNOMIAL

VÝUKA ZÁKLADNÍCH NUMERICKÝCH ALGORITMŮ V MATLABU APROXIMACE KUBICKÝMI SPLAJNY

APROXIMACE FUNKCÍ V MA TLABU ' Část 3. - Lazran eův inter olační 01 mom v Matlabu

Funkce komplexní proměnné a integrální transformace

Aplikovaná numerická matematika

9. cvičení z Matematické analýzy 2

Interpolace a aproximace dat.

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

Čebyševovy aproximace

Nejprve si připomeňme z geometrie pojem orientovaného úhlu a jeho velikosti.

5.3. Implicitní funkce a její derivace

Metoda nejmenších čtverců Michal Čihák 26. listopadu 2012

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a

Projekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/ Matematika pro všechny. Univerzita Palackého v Olomouci

VÝUKA MOŽNOSTÍ MATLABU

Newtonova metoda. 23. října 2012

Goniometrické a hyperbolické funkce

Matematika 3. Úloha 1. Úloha 2. Úloha 3

Regresní analýza. Ekonometrie. Jiří Neubauer. Katedra ekonometrie FVL UO Brno kancelář 69a, tel

sin(x) x lim. pomocí mocninné řady pro funkci sin(x) se středem x 0 = 0. Víme, že ( ) k=0 e x2 dx.

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

Projekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/ Matematika pro všechny. Univerzita Palackého v Olomouci

2. Numerické výpočty. 1. Numerická derivace funkce

Aplikovaná matematika I

Vzpěr jednoduchého rámu, diferenciální operátory. Lenka Dohnalová

FOURIEROVA ANAL YZA 2D TER ENN ICH DAT Karel Segeth

Numerická matematika Písemky

l, l 2, l 3, l 4, ω 21 = konst. Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj. analyticky

18 Fourierovy řady Úvod, základní pojmy

PRAKTIKUM I. Oddělení fyzikálních praktik při Kabinetu výuky obecné fyziky MFF UK. Pracoval: Pavel Ševeček stud. skup.: F/F1X/11 dne:

UNIVERZITA PARDUBICE. 4.4 Aproximace křivek a vyhlazování křivek

Derivace funkcí více proměnných

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015

Cvičné texty ke státní maturitě z matematiky

REGRESNÍ ANALÝZA V PROSTŘEDÍ MATLAB

Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce

Drsná matematika III 6. přednáška Obyčejné diferenciální rovnice vyšších řádů, Eulerovo přibližné řešení a poznámky o odhadech chyb

Diferenciální rovnice 3

5. Interpolace a aproximace funkcí

Pozn. 1. Při návrhu aproximace bychom měli aproximační funkci vybírat tak, aby vektory ϕ (i) byly lineárně

Integrace. Numerické metody 7. května FJFI ČVUT v Praze

7. Funkce jedné reálné proměnné, základní pojmy

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

PŘEDNÁŠKA 6 INTEGRACE POMOCÍ SUBSTITUCE

0.1 Úvod do lineární algebry

Budeme hledat řešení y(x) okrajové úlohy pro diferenciální rovnici druhého řádu v samoadjungovaném tvaru na intervalu a, b : 2 ) y i p i+ 1

1 Modelování systémů 2. řádu

Diferenciální rovnice

Transformujte diferenciální výraz x f x + y f do polárních souřadnic r a ϕ, které jsou definovány vztahy x = r cos ϕ a y = r sin ϕ.

Písemná zkouška z Matematiky II pro FSV vzor

Derivace goniometrických funkcí

16. Goniometrické rovnice

Monotonie a lokální extrémy. Konvexnost, konkávnost a inflexní body. 266 I. Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

Substituce ve vícenásobném integrálu verze 1.1

Periodicita v časové řadě, její popis a identifikace, exponenciální vyrovnáván

Vstupní signál protne zvolenou úroveň. Na základě získaných údajů se dá spočítat perioda signálu a kmitočet. Obrázek č.2

16 Fourierovy řady Úvod, základní pojmy

1. Několik základních pojmů ze středoškolské matematiky. Na začátku si připomeneme následující pojmy:

, = , = , = , = Pokud primitivní funkci pro proměnnou nevidíme, pomůžeme si v tuto chvíli jednoduchou substitucí = +2 +1, =2 1 = 1 2 1

Přijímací zkoušky z matematiky pro akademický rok 2018/19 NMgr. studium Učitelství matematiky ZŠ, SŠ

Funkce. Limita a spojitost

Funkce Arcsin. Předpoklady: Některé dosud probírané funkce můžeme spojit do dvojic: 4 je číslo, jehož druhá mocnina se rovná 4.

AVDAT Vektory a matice

Necht tedy máme přirozená čísla n, k pod pojmem systém lineárních rovnic rozumíme rovnice ve tvaru

Integrální počet funkcí jedné proměnné

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

Základy matematické analýzy

Skládání různoběžných kmitů. Skládání kolmých kmitů. 1) harmonické kmity stejné frekvence :

= cos sin = sin + cos = 1, = 6 = 9. 6 sin 9. = 1 cos 9. = 1 sin cos 9 = 1 0, ( 0, ) = 1 ( 0, ) + 6 0,

Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala

Otázku, kterými body prochází větev implicitní funkce řeší následující věta.

Numerická matematika 1

Zdrojem většiny příkladů je sbírka úloh 1. cvičení ( ) 2. cvičení ( )

Příklad. Řešte v : takže rovnice v zadání má v tomto případě jedno řešení. Pro má rovnice tvar

8.1. Určete všechny lokální extrémy funkce f(x, y) = x 2 + arctg 2 x + y 3 + y, x, y R.

Vypracoval: Mgr. Lukáš Bičík TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

Nastavení parametrů PID a PSD regulátorů

Funkce. Vlastnosti funkcí

1 Diference a diferenční rovnice

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika 0A1. Cvičení, zimní semestr. Samostatné výstupy. Jan Šafařík

Faculty of Nuclear Sciences and Physical Engineering Czech Technical University in Prague

Faculty of Nuclear Sciences and Physical Engineering Czech Technical University in Prague

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2018

příkladů do cvičení. V textu se objeví i pár detailů, které jsem nestihl (na které jsem zapomněl) a(b u) = (ab) u, u + ( u) = 0 = ( u) + u.

POSLOUPNOSTI A ŘADY INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

Aproximace funkcí. x je systém m 1 jednoduchých, LN a dostatečně hladkých funkcí. x c m. g 1. g m. a 1. x a 2. x 2 a k. x k b 1. x b 2.

Matematika 1 pro PEF PaE

NUMERICKÉ METODY. Problematika num. řešení úloh, chyby, podmíněnost, stabilita algoritmů. Aproximace funkcí.

POSLOUPNOSTI A ŘADY INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

Interpolace, aproximace


Soustavy lineárních rovnic-numerické řešení. October 2, 2008

2. LIMITA A SPOJITOST FUNKCE

Elementární křivky a plochy

Semestrální projekt. Vyhodnocení přesnosti sebelokalizace VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií

Funkce arcsin. Některé dosud probírané funkce můžeme spojit do dvojic: 4 - je číslo, které když dám na druhou tak vyjde 4.

Interpolace, ortogonální polynomy, Gaussova kvadratura

Komplexní analýza. Fourierovy řady. Martin Bohata. Katedra matematiky FEL ČVUT v Praze

Citlivost kořenů polynomů

Transkript:

APROXIMACE KŘIVEK V MATLABU TRIGONOMETRICKÉ POLYNOMY CURVE FITTING IN MATLAB TRIGONOMETRIC POLYNOMIAL Jiří Kulička 1 Anotace: Článek se zabývá odvozením, algoritmizací a popisem konstrukce trigonometrického polynomu. Jsou zde popsány a vysvětleny základní výpočetní postupy týkající se této problematiky, nejprve je proveden teoretický rozbor, pak následuje řešený příklad a výpisy funkcí v Matlabu s vysvětlujícím komentářem. Klíčová slova: Trigonometrický polynom, algoritmizace, aproximace, Matlab. Summary: The article deals with derived, algorithm design and description of the trigonometric polynomial. There are described and explained the basic computational procedures regarding this issue, first is always a theoretical analysis, followed by solved examples and extracts functions in Matlab with explanatory commentary. Key words: Trigonometric polynomial, algorithms, approximation, Matlab. ÚVOD V technické praxi se velice často setkáváme se systémy, které oscilují nebo vibrují. Veličiny, které takový systém popisují, mají periodický charakter a při jejich modelování mají zásadní význam trigonometrické funkce sinus a kosinus. Lze tedy očekávat, že periodickou funkci lze aproximovat buď lineární kombinací konečného počtu goniometrických funkcí, nebo přímo nekonečnou funkční řadou, jejíž členy jsou goniometrické funkce. 1. OBECNÁ PERIODICKÁ FUNKCE Periodická funkce je taková, pro kterou platí: (1) kde T je konstanta, které říkáme perioda a je nejmenší ze všech možných hodnot, které vyhovují rovnici (1). Dále uvažujme obecnou periodickou funkci, jejíž průběh můžeme vidět na Obr. 1a. Obecné vyjádření této funkce je: sin (2) kde je průměrná výška křivky nad osou x, je amplituda funkce udávající výšku oscilace, je úhlová frekvence charakterizující počet cyklů a je fázový posun, charakterizující horizontální posun grafu funkce ve směru osy x (Obr. 1a,b). 1 Mgr. Jiří Kulička, Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera, Katedra informatiky v dopravě, Studentská 95, 532 10 Pardubice, Tel.: +420466 036 428, E-mail: jiri.kulicka@upce.cz Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 161

Obr. 1 Obecná periodická funkce Po zavedení substituce do rovnice (2) dostaneme: sin (3) Jelikož sin sin coscos sin dostáváme: sin cos cos sin (4) Označíme: sin, C cosφ, dosadíme do (4): cos sin (5) kde r je reziduum, neboli odchylka funkce a její aproximace. Předpokládejme, že máme N ekvidistantních měření,, i 1,2,,N. Metodou nejmenších čtverců budeme minimalizovat střední kvadratickou chybu: cos sin (6) Parciální derivace podle proměnných,, položíme rovné nule. 2 cos sin 1 0 2 cos sin cos 0 2 cos sin sin 0 Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 162

Po úpravě dostaneme soustavu rovnic zapsanou maticově: cos sin cos cos sin cos sin cos sin sin cos (7) y sin Před řešením této soustavy rovnic ještě provedeme úvahy pro speciální případ ekvidistantních bodů, omezíme se jen na interval, a vypočítáme součty v matici na levé straně soustavy (7). Obr. 2 Ekvidistantní body v intervalu, Jednotlivé body jsou: π, kde 0, 1,,. Vyjádříme součet: sin sin sin sin sin sin (8) Je-li N liché, je sin sin a je-li N sudé je sin sin sin0, ale v obou případech je vždy součet roven nule, což vidíme i z Obr. 3. Situace je stejná pro cos i pro sin cos (sin cos sin2 ). Obr. 3 Jednotková kružnice Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 163

V případě cos a sin, použijeme tyto úpravy: cos cos2 (9) sin 1cos (10) Po těchto úvahách můžeme rovnici (7) přepsat na tvar: 0 0 0 0 0 0 cos (11) y sin 0 0 Inverzní matice k regulární matici soustavy v rovnici (11) je: 0 0. Neznámé 0 0 koeficienty můžeme vyjádřit: 0 0 0 0 0 0 cos (12) y sin nebo (13) cos (14) N B y N sinx (15) 2. ZOBECNĚNÍ Periodickou funkci s periodou 2π danou N+1 ekvidistantními body,, kde i 0, 1,,, pro které platí:, můžeme aproximovat trigonometrickým polynomem: cos sin cos sin (16) kde koeficienty A j a B j vypočítáme: (17) cos, kde 1, 2,, (18) y sin, kde 1, 2,, (19) M se nazývá stupeň trigonometrického polynomu a platí pro něj: 2 1. Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 164

Ačkoliv formule (17), (18), (19) jsou definovány pomocí metody nejmenších čtverců, používáme je i jako numerickou aproximaci integrálů: cos, kde 0, 1, 2,, (20) sin, kde 1,2,,, (21) kterými spočítáme koeficienty Fourierovy řady spojité funkce pro proložení křivky diskrétními body. 3. PŘÍKLAD 1: Použijeme dvanáct ekvidistantních bodů 1 pro 1, 2,, 13 (N=12) a nalezneme aproximaci bodů ; trigonometrickým polynomem stupně M=5, kde. Tab. 1 - Výpočet koeficientů trigonometrického polynomu 5. stupně pomocí MS EXCEL k x k y k cosx k cos2x k cos3x k cos4x k cos5x k y k *cosx k y k *cos2x k y k *cos3x k y k *cos4x k y k *cos5x k 1-3,14159 4,93480-1,00000 1,00000-1,00000 1,00000-1,00000-4,93480 4,93480-4,93480 4,93480-4,93480 2-2,61799 3,42695-0,86603 0,50000 0,00000-0,50000 0,86603-2,96782 1,71347 0,00000-1,71347 2,96782 3-2,09440 2,19325-0,50000-0,50000 1,00000-0,50000-0,50000-1,09662-1,09662 2,19325-1,09662-1,09662 4-1,57080 1,23370 0,00000-1,00000 0,00000 1,00000 0,00000 0,00000-1,23370 0,00000 1,23370 0,00000 5-1,04720 0,54831 0,50000-0,50000-1,00000-0,50000 0,50000 0,27416-0,27416-0,54831-0,27416 0,27416 6-0,52360 0,13708 0,86603 0,50000 0,00000-0,50000-0,86603 0,11871 0,06854 0,00000-0,06854-0,11871 7 0,00000 0,00000 1,00000 1,00000 1,00000 1,00000 1,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 8 0,52360 0,13708 0,86603 0,50000 0,00000-0,50000-0,86603 0,11871 0,06854 0,00000-0,06854-0,11871 9 1,04720 0,54831 0,50000-0,50000-1,00000-0,50000 0,50000 0,27416-0,27416-0,54831-0,27416 0,27416 10 1,57080 1,23370 0,00000-1,00000 0,00000 1,00000 0,00000 0,00000-1,23370 0,00000 1,23370 0,00000 11 2,09440 2,19325-0,50000-0,50000 1,00000-0,50000-0,50000-1,09662-1,09662 2,19325-1,09662-1,09662 12 2,61799 3,42695-0,86603 0,50000 0,00000-0,50000 0,86603-2,96782 1,71347 0,00000-1,71347 2,96782 13 3,14159 4,93480-1,00000 1,00000-1,00000 1,00000-1,00000-4,93480 4,93480-4,93480 4,93480-4,93480 Σ 24,94817 Σ -17,21276 8,22467-6,57974 6,03142-5,81632 a 0 2,07901 a j -2,86879 1,37078-1,09662 1,00524-0,96939 k x k y k sinx k sin2x k sin3x k sin4x k sin5x k y k *sinx k y k *sin2x k y k *sin3x k y k *sin4x k y k *sin5x k 1-3,14159 4,93480 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 2-2,61799 3,42695-0,50000 0,86603-1,00000 0,86603-0,50000-1,71347 2,96782-3,42695 2,96782-1,71347 3-2,09440 2,19325-0,86603 0,86603 0,00000-0,86603 0,86603-1,89941 1,89941 0,00000-1,89941 1,89941 4-1,57080 1,23370-1,00000 0,00000 1,00000 0,00000-1,00000-1,23370 0,00000 1,23370 0,00000-1,23370 5-1,04720 0,54831-0,86603-0,86603 0,00000 0,86603 0,86603-0,47485-0,47485 0,00000 0,47485 0,47485 6-0,52360 0,13708-0,50000-0,86603-1,00000-0,86603-0,50000-0,06854-0,11871-0,13708-0,11871-0,06854 7 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 8 0,52360 0,13708 0,50000 0,86603 1,00000 0,86603 0,50000 0,06854 0,11871 0,13708 0,11871 0,06854 9 1,04720 0,54831 0,86603 0,86603 0,00000-0,86603-0,86603 0,47485 0,47485 0,00000-0,47485-0,47485 10 1,57080 1,23370 1,00000 0,00000-1,00000 0,00000 1,00000 1,23370 0,00000-1,23370 0,00000 1,23370 11 2,09440 2,19325 0,86603-0,86603 0,00000 0,86603-0,86603 1,89941-1,89941 0,00000 1,89941-1,89941 12 2,61799 3,42695 0,50000-0,86603 1,00000-0,86603 0,50000 1,71347-2,96782 3,42695-2,96782 1,71347 13 3,14159 4,93480 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 Σ 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 b j 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 0,00000 Protože je daná funkce sudá, tak koeficienty u členů se sinem jsou rovny nule. Trigonometrický polynom pátého stupně je roven: 2,07901 2,86879 cos 1,37078 cos2 1,09662 cos3 1,00524 cos4 0,96939 cos5 Výpočet v Matlabu vrací koeficienty, které vidíme v Tab. 2: Tab. 2 - Koeficienty trigonometrického polynomu spočítané Matlabem A 0 =2.07901 A 1 =2.86879 A 2 =1.37078 A 3 =1.09662 A 4 =1.00524 A 5 =0.96937 B 1 =0 B 2 =0 B 3 =0 B 4 =0 B 5 =0 Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 165

Pro zajímavost ukažme, jak by vypadala aproximace dané funkce pro 60, 360, resp. 21600 ekvidistantních bodů a porovnejme je s koeficienty Fourierovy řady. Je zde pěkně vidět, že koeficienty Fourierovy řady jsou limitním případem koeficientů trigonometrických polynomů pro n jdoucí k nekonečnu. Tab. 3 - Koeficienty trigonometrického polynomu pátého stupně Počet ekvidistantních bodů 12 60 360 21600 Koeficienty Fourierovy řady A 0 2,07901 1.72809 1.65867 1.64516 1,64493 A 1-2,86879-2.16632-2.02747-2.00046-2,00000 A 2 1,37078 0.66633 0.52747 0.50046 0,50000 A 3-1,09662-0.38855-0.24969-0.22268-0,22222 A 4 1,00524 0.29134 0.15247 0.12546 0,12500 A 5-0,96939-0.24635-0.10747-0.08046-0,08000 Na Obr. 4 vidíme grafy trigonometrických polynomů pátého stupně. Interval ; je rozdělen na 12, 60, 360 resp. 21600 ekvidistantních bodů. Obr. 4 - Trigonometrické polynomy pátého stupně pro daný počet ekvidistantních bodů Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 166

Na Obr. 5 můžeme vidět trigonometrické polynomy řádu 5, 29, 179 a 499. Na Obr. 6 je zvětšený detail z Obr. 5. Obr. 5 - Ukázka Trigonometrických polynomů řádu 5, 29, 179 a 499 Obr. 6 - Detail z Obr. 5 4. PŘÍKLAD 2 Použijeme sto ekvidistantních bodů 1 pro 1, 2,, 100 (N=100) v intervalu ; a nalezneme aproximaci bodů ; trigonometrickým polynomem stupně M=7, kde. Příslušný M-soubor v Matlabu s využitím funkce tpkoef a tp v kapitole 5: X=[-pi:2*pi/100:pi]; Y=exp(X); [A,B]=tpkoef(X,Y,7) x=min(x):0.001:max(x); y=tp(a,b,x,7); hold on plot(x,y,x,y) %naplnění vektoru X sto ekvidistantními body %naplnění vektoru Y příslušnými hodnotami %volání funkce pro výpočet koeficientů %naplnění vektoru x pro kreslení grafu %výpočet hodnot trigonometrického polynomu %přikreslování do grafu %kreslení grafů Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 167

plot([min(x),max(x)],[0,0],'k') plot([0,0],[min(y)-2,max(y)+1.5],'k') legend('t7(x)','e^x') %kreslení os x a y %legenda Matlab nám vypočítá koeficienty trigonometrického polynomu sedmého řádu (Tab. 4) a nakreslí příslušný graf (Obr. 7). Jeho tvar vidíme v následující rovnici: 4,44770 5,22004 cos 3,58208 sin 3,01661 cos2 2,75145 sin2 2,28520 cos3 1,91784 sin3 1,98844 cos4 1,33901 sin4 1,84712 cos5 0,91301 sin5 1,77477 cos6 0,57170 sin6 1,73940 cos7 0,27595 sin7 Tab. 4- Koeficienty trigonometrického polynomu z příkladu 2 A 0 =4.44770 A 1 =-5.22004 A 2 =3.01661 A 3 =2.28520 A 4 =1.98844 A 5 =1.84712 A 6 =1.77477 A 7 =1.73940 B 1 =3.58208 B 2 =2.75145 B 3 =1.91784 B 4 =1.33901 B 5 =0.91301 B 6 =0.57170 B 7 =0.27595 Obr. 7- Trigonometrický polynom z příkladu 2 Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 168

5. M-SOUBOR MATLAB Konstrukce trigonometrického aproximačního polynomu stupně M: cos sin založený na N ekvidistantních hodnotách pro 1, 2,,. Konstrukce je možná pouze pro 2M+1 N. function [A,B]=tpkoef(X,Y,M) %Vstup X vektor x-ových souřadnic bodů Xi v intervalu <-π,π> % Y vektor hodnot f(x) % M stupeň Trigonometrického polynomu %Výstup A vektor koeficientů u cos(jx) Aj pro j=0, 1,, M % B vektor koeficientů u sin(jx) Bj pro j=1, 2,, M N=length(X)-1; max1=fix((n-1)/2); if M>max1 M=max1; end A=zeros(1,M+1); B=zeros(1,M+1); Yends=(Y(1)+Y(N+1))/2; Y(1)=Yends; Y(N+1)=Yends; A(1)=sum(Y); for j=1:m A(j+1)=cos(j*X)*Y'; B(j+1)=sin(j*X)*Y'; end A=2*A/(N); B=2*B/(N); A(1)=A(1)/2; Následující funkce vypočítá hodnotu trigonometrického aproximačního polynomu stupně M pro dané x: function z=tp(a,b,x,m) z=a(1); for j=1:m z=z+a(j+1)*cos(j*x)+b(j+1)*sin(j*x); end Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 169

Graf trigonometrického aproximačního polynomu stupně M můžeme nakreslit následovně: ZÁVĚR [A,B]=tpkoef(X,Y,M) x=-pi:2*pi/10000:pi; y=tp(a,b,x,m); plot(x,y,x,y,'o') K aproximaci periodických funkcí užíváme konečných trigonometrických řad. Názorně na příkladech jsem ukázal, že když užijeme většího počtu členů trigonometrické řady, můžeme s určitou přesností aproximovat dokonce i každou spojitou funkci na uzavřeném intervalu. Limitním případem uvedené situace je pak konstrukce Fourierovy řady. Uvedené komentované výpisy funkcí v Matlabu budou použity ve výuce předmětu Numerické metody na DFJP UPCE. POUŽITÁ LITERATURA (1) MATHEWS, John FINK, Kurtis. Numerical Methods Using MATLAB. Pearson Prentice Hall 2004, fourth edition. ISBN 0-13-191178-3. (2) RALSTON, Antony. Základy numerické matematiky. Academia Praha 1978. (3) VITÁSEK, Emil. Numerické metody. SNTL 1987. (4) KARBAN, Pavel. Výpočty a simulace v programech Matlab a Simulink. Computer Press 2006. ISBN 80-251-1301-9. (5) Chapra, Steven Canale, Raymond. Numerical methods for Engineers. McGraw-Hill 2006, International Edition, fifth edition, ISBN 007-124429-8. (6) SEIBERT, Jaroslav. Matematika III. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera, Pardubice 2007, ISBN 978-80-7194-930-5. Kulička: Aproximace křivek v Matlabu Trigonometrické polynomy 170