Singulární rozklad aplikace v image deblurring



Podobné dokumenty
Úlohy nejmenších čtverců

Singulární rozklad. Petr Tichý. 31. října 2013

MOORE-PENROSEOVA INVERZE MATICE A JEJÍ APLIKACE. 1. Úvod

Numerické metody a programování

Numerické metody a programování. Lekce 4

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Vlastní čísla a vlastní hodnoty. študenti MFF 15. augusta 2008

0.1 Úvod do lineární algebry

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

Matice. Modifikace matic eliminační metodou. α A = α a 2,1, α a 2,2,..., α a 2,n α a m,1, α a m,2,..., α a m,n

0.1 Úvod do lineární algebry

DEFINICE Z LINEÁRNÍ ALGEBRY

Maticí typu (m, n), kde m, n jsou přirozená čísla, se rozumí soubor mn veličin a jk zapsaných do m řádků a n sloupců tvaru:

Matematika (CŽV Kadaň) aneb Úvod do lineární algebry Matice a soustavy rovnic

1 0 0 u 22 u 23 l 31. l u11

a vlastních vektorů Příklad: Stanovte taková čísla λ, pro která má homogenní soustava Av = λv nenulové (A λ i I) v = 0.

Necht tedy máme přirozená čísla n, k pod pojmem systém lineárních rovnic rozumíme rovnice ve tvaru

vyjádřete ve tvaru lineární kombinace čtverců (lineární kombinace druhých mocnin). Rozhodněte o definitnosti kvadratické formy κ(x).

Jedná se o soustavy ve tvaru A X = B, kde A je daná matice typu m n,

1 Řešení soustav lineárních rovnic

Marie Michenková. s omezením hodnosti

Soustavy. Terminologie. Dva pohledy na soustavu lin. rovnic. Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová.

Čtvercové matice. Čtvercová matice je taková matice, jejíž počet řádků je roven počtu jejích sloupců

Vlastní číslo, vektor

Podobnostní transformace

Úlohy k přednášce NMAG 101 a 120: Lineární algebra a geometrie 1 a 2,

Soustavy linea rnı ch rovnic

2. Schurova věta. Petr Tichý. 3. října 2012

5. Singulární rozklad

EUKLIDOVSKÉ PROSTORY

PROSTORY SE SKALÁRNÍM SOUČINEM. Definice Nechť L je lineární vektorový prostor nad R. Zobrazení L L R splňující vlastnosti

[1] Motivace. p = {t u ; t R}, A(p) = {A(t u ); t R} = {t A( u ); t R}

Obecná úloha lineárního programování

Arnoldiho a Lanczosova metoda

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o maticích, ale báli jste se zeptat

Definice 13.1 Kvadratická forma v n proměnných s koeficienty z tělesa T je výraz tvaru. Kvadratická forma v n proměnných je tak polynom n proměnných s

9 Kolmost vektorových podprostorů

AVDAT Vektory a matice

10. Soustavy lineárních rovnic, determinanty, Cramerovo pravidlo

Podobnost matic. Definice 8.6. Dány matice A, B M n (C). Jestliže existuje regulární matice P M n (C) tak,

VĚTY Z LINEÁRNÍ ALGEBRY

Determinanty. Obsah. Aplikovaná matematika I. Pierre Simon de Laplace. Definice determinantu. Laplaceův rozvoj Vlastnosti determinantu.

a počtem sloupců druhé matice. Spočítejme součin A.B. Označme matici A.B = M, pro její prvky platí:

4. Trojúhelníkový rozklad p. 1/20

MATICE. a 11 a 12 a 1n a 21 a 22 a 2n A = = [a ij]

SVD rozklad a pseudoinverse

V předchozí kapitole jsme podstatným způsobem rozšířili naši představu o tom, co je to číslo. Nadále jsou pro nás důležité především vlastnosti

1 Determinanty a inverzní matice

Čebyševovy aproximace

11 Analýza hlavních komponet

1 Soustavy lineárních rovnic

2.6. VLASTNÍ ČÍSLA A VEKTORY MATIC

Dnešní látka Opakování: normy vektorů a matic, podmíněnost matic Jacobiova iterační metoda Gaussova-Seidelova iterační metoda

Program SMP pro kombinované studium

Soustavy lineárních rovnic

Obsah. Lineární rovnice. Definice 7.9. a i x i = a 1 x a n x n = b,

Matematika 1 MA1. 2 Determinant. 3 Adjungovaná matice. 4 Cramerovo pravidlo. 11. přednáška ( ) Matematika 1 1 / 29

Soustava m lineárních rovnic o n neznámých je systém

Symetrické a kvadratické formy

Základy matematiky pro FEK

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ. Modernizace studijního programu Matematika na PřF Univerzity Palackého v Olomouci CZ.1.07/2.2.00/28.

1. Jordanův kanonický tvar

1 Báze a dimenze vektorového prostoru 1

Vlastní čísla a vlastní vektory

ČTVERCOVÉ MATICE. Čtvercová matice je taková matice, kde počet řádků je roven počtu jejích sloupců. det(a) značíme determinant čtvercové matice A

aneb jiný úhel pohledu na prvák

Faculty of Nuclear Sciences and Physical Engineering Czech Technical University in Prague

Vlastní čísla a vlastní vektory

1 Vektorové prostory.

Skalární součin je nástroj, jak měřit velikost vektorů a úhly mezi vektory v reálných a komplexních vektorových prostorech.

Matematika B101MA1, B101MA2

Pozn. 1. Při návrhu aproximace bychom měli aproximační funkci vybírat tak, aby vektory ϕ (i) byly lineárně

Řešení. Hledaná dimenze je (podle definice) rovna hodnosti matice. a a 2 2 1

Vlastní (charakteristická) čísla a vlastní (charakteristické) Pro zadanou čtvercovou matici A budeme řešit maticovou

Vektorový prostor. Př.1. R 2 ; R 3 ; R n Dvě operace v R n : u + v = (u 1 + v 1,...u n + v n ), V (E 3 )...množina vektorů v E 3,

1/10. Kapitola 12: Soustavy lineárních algebraických rovnic

Vektory a matice. Obsah. Aplikovaná matematika I. Carl Friedrich Gauss. Základní pojmy a operace

VYBRANÉ PARTIE Z NUMERICKÉ MATEMATIKY

Aplikovaná numerická matematika - ANM

Lineární algebra : Vlastní čísla, vektory a diagonalizace

Aplikovaná numerická matematika

AVDAT Klasický lineární model, metoda nejmenších

Operace s maticemi

1 Projekce a projektory

Lineární algebra Operace s vektory a maticemi

3 Lineární kombinace vektorů. Lineární závislost a nezávislost

Lineární zobrazení. 1. A(x y) = A(x) A(y) (vlastnost aditivity) 2. A(α x) = α A(x) (vlastnost homogenity)

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ. Modernizace studijního programu Matematika na PřF Univerzity Palackého v Olomouci CZ.1.07/2.2.00/28.

12. Determinanty. 12. Determinanty p. 1/25

Cvičení 5 - Inverzní matice

NALG 001 Lineární algebra a geometrie 1, zimní semestr MFF UK Doba řešení: 3 hodiny

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Skalární součin. študenti MFF 15. augusta 2008

stránkách přednášejícího.

Základy matematiky pro FEK

Vektorové podprostory, lineární nezávislost, báze, dimenze a souřadnice

z = a bi. z + v = (a + bi) + (c + di) = (a + c) + (b + d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (a c) + (b d)i. z v = (a + bi) (c + di) = (ac bd) + (bc + ad)i.

(Cramerovo pravidlo, determinanty, inverzní matice)

8 Matice a determinanty

Faculty of Nuclear Sciences and Physical Engineering Czech Technical University in Prague

Soustavy lineárních rovnic a determinanty

Hisab al-džebr val-muqabala ( Věda o redukci a vzájemném rušení ) Muhammada ibn Músá al-chvárizmího (790? - 850?, Chiva, Bagdád),

Transkript:

Singulární rozklad aplikace v image deblurring M. Plešinger, Z. Strakoš TUL, Fakulta mechatroniky, Liberec AV ČR, Ústav informatiky, Praha 1 Úvod Uvažujme obecnou reálnou matici Pak existuje rozklad A R n m, n m, r =rank(a) min{n, m}. A = U Σ V T, kde U R n n, Σ R n m, V R m m, (1) takový, že matice U, V jsou ortogonální, a matice Σ má jediný nenulový diagonální blok řádu r [ ] Σr 0 Σ=, Σ 0 0 r =diag(σ 1,...,σ r ), přičemž platí σ 1 σ... σ r > 0. () Důkaz nalezneme v dnes již klasické literatuře, například [1], []. Rozklad (1, ) se nazývá singulární rozklad (SVD) maticea. Sloupceu i matice U jsou levé singulární vektory asloupce v i matice V jsou pravé singulární vektory. Čísla se nazývají singulární čísla. Singulární rozklad (1, ) lze přepsat do dyadického tvaru A = U Σ V T = r u i vi T. (3) Užitím (3) lze snadno řešit obecné soustavy lineárních algebraických rovnic ve smyslu nejmenších čtverců r ( ) u Ax b, x = A T b = i b v i, () kde matice A = r v iσi 1 u T i je tzv. Moore-Penroseova pseudoinverze avektorx je řešení ve smyslu nejmenších čtverců minimální v normě (je-li A čtvercová nesingulární, platí A = A 1 a x je řešením v klasickém smyslu), viz [, Chap..3]. Image deblurring Obrázek vysoký n aširokým pixelů (pro jednoduchost uvažujme černobílý) lze interpretovat jako matici dimenze n m. Tento bude hledaný vzor, příslušnou matici označíme X. Rozmazaný, nebo jinak zdeformovaný obraz tohoto vzoru, v praxi například v důsledku průchodu optickou soustavou, pak označíme B. Je-li proces rozmazání lineární a nezávislý po sloupcích a řádcích, lze zapsat jako maticová rovnice (viz [3]) A C XA T R = B, kde A C R n n, A R R m m, X, B R n m. (5) 1

Maticová rovnice (5) představuje soustavu lineárních algebraických rovnic, lze tedy přepsat v obvyklém tvaru Ax = b, kde A = A R A C R nm nm (6) je čtvercová, za předpokladu regulární matice a rank(a C )=n, rank(a R )=m, (7) x =[x T 1,...,x T m ] T R nm, b =[b T 1,...,b T m ] T R nm. (8) Symbolem značíme Kroneckerův součin a x i, b i jsou i-té sloupce matic X, B. right hand side B 0 0 300 Obrázek 1: Rozmazaný obrázek pravá strana B maticové rovnice (5). Je jasné, že pro nalezení X musíme znát matice A C, A R,respektiveA. U reálných úloh vždy vycházíme z matematického popisu fyzikální soustavy, která původní vzor X deformovala na obraz B, a na základě tohoto popisu konstruujeme příslušné matice. U reálných úloh tak matici A nikdy neznáme přesně, máme k dispozici pouze její odhad. Pozorovaný obrázek navíc může být, a často bývá, zatížen šumem, který není v matematickém modelu zahrnut, tedy platí b = b EXACT + b NOISE. V případě pravé strany na obrázku 1 známe matice A C, A R popisující model přesně, podmínka (7) je splněna. Užitím vztahu () se pokusíme nalézt řešení soustavy (6, 8), tedy nalézt vzor X. Toto řešení označíme jako naivní nm ( ) u x NAIVE = A 1 T b = i b v i = x + A 1 b NOISE. (9) Z obrázku, je patrné, že tento postup selhává, to co jsme získali je pouze šum, který pravá strana obsahovala.

naive solution 0 0 300 Obrázek : Naivní řešení x = A 1 b nemá se skutečným řešením nic společného. 3 Diskrétní Picardova podmínka Když budeme zvětšovat rozlišení obrázku B, nejmenší singulární čísla matice A se budou blížit k nule, tedy lim i =0.Budeme-lipovažovatmaticiA za přesný model dané fyzikální soustavy a budeme-li pracovat s přesnou pravou stranu (bez šumu), musí limita { nm ) lim n, m lim i ( u T i b EXACT reprezentovat původní spojitý obrázek, musí tedy být omezena. Picardova podmínka říká, že projekce u T i b EXACT přesné pravé strany do levých singulárních podprostorů matice A, musí s rostoucím indexem klesat k nule rychleji než singulární čísla matice A. Musíklesattak rychle, aby platilo ( u T ) i b EXACT v i =0 pro rozlišení zvětšující se nade všechny meze. Diskrétní Picardova podmínka je její diskrétní aproximací (tedy, vágně formulováno, projekce musí klesat rozumně rychle, viz obrázek 3). Picardova podmínka vychází z nutnosti existence zobrazovaného reálného vzoru X. Šum b NOISE zatěžující pravou stranu Picardovu podmínku splňovat nemusí, a často také nesplňuje. Protože singulární čísla klesají k nule, šum je zesílen a v naivním řešením (9) dominuje nad hledaným x, platí následující nerovnost v i } x = A 1 b EXACT A 1 b NOISE. 3

singular values of A and projections uti b right hand side projections on left singular subspaces uti b singular values σi noise level 0 6 8 1 0 1 3 5 6 7 8 x Obrázek 3: Plnou čárou jsou vykreslena singulární čísla matice, body jsou projekce pravé strany do odpovídajících levých singulárních podprostorů. Čárkovanou čárou je naznačena hladina šumu, cca 3, projekce uti b od indexu i 0.3 díky přítomnosti šumu neklesají. Regularizace řešení Nalezení vzoru X přesným řešením soustavy (6)-(8) není možné, díky šumu, který je obsažen v pravé straně. Regularizací řešení chápeme snahu potlačit vliv šumu maximálním možným způsobem. Klasickou regularizační technikou je truncated SVD (TSVD). TSVD řešení soustavy (6)-(8) spočívá v nahrazení matice A maticí Ak s nižší hodností k. Přičemž tato matice je (v normě) nejlepší aproximací A pro dané k, platí (viz []) Ak = k ui σi vit. Parametr k volíme tak, abychom co nejvíce omezili vliv šumu. Modifikovanou soustavu Ak x b řešíme ve smyslu nejmenších čtverců, hledáme řešení minimální v normě xk = A k k T ui b b = vi. σi ()

TSVD solution, k = 983 0 5 Závěr 0 300 Obrázek : Řešení () regularizované užitím TSVD, parametr k = 983. Důležitou otázkou v oblasti regularizačních metod je problém zastavení, v případě TSVD problém volby optimálního k. Protože ne vždy máme představu o tom, jak má řešení vypadat, ne vždy lze spočítat celý singulární rozklad (tak jako na obrázku 3), abychom nalezli hladinu šumu. Obvykle se pro zastavení používají L-curve kritérium nebo generalized cross-validation kritérium (viz [3]). Acknowledgement: This work was supported by the National Program of Research Information Society under project 1ET0030015. Reference [1] Gene H. Golub, Charles F. Van Loan: Matrix Computations, 3 rd Edtition. The Johns Hopkins University Press, Baltimore, 1996. [] David S. Watkins: Fundamentals of Matrix Computations, nd Edtition. Wiley-Interscience, New York,. [3] Per Christian Hansen, James G. Nagy, Dianne P. O Leary: Deblurring Images Matrices, Spectra and Filtering. SIAM, 6. 5