Dodatek C: Lommelovy funkce dvou proměnných

Podobné dokumenty
Elektrický proud Q 1 Q 2 Q 3

Dodatek B: Fresnelovy integrály

3.3. Operace s vektory. Definice

Integrace PER PARTES

7. série. Překvapení 1997 Y. k= Y a j 6 <3 3

15 Fourierova transformace v hypersférických souřadnicích

3. VEKTOROVÝ POČET A ANALYTICKÁ GEOMETRIE

12 Rozvinutelné a zborcené plochy

Určení tlouštky folie metodou konvergentního elektronového svazku (TEM)-studijní text.

7.2.3 Násobení vektoru číslem I

TRANSPORT VLHKOSTI VE VZORCÍCH IZOLAČNÍCH MATERIÁLŮ

Dilatace času. Řešení Čas t 0 je vlastní čas trvání děje probíhajícího na kosmické lodi. Z rovnice. v 1 c. po dosazení za t 0 a v pak vyplývá t

vzdálenost těžiště (myslí se tím těžiště celého tělesa a ne jeho jednotlivých částí) od osy rotace

( ) Sčítání vektorů. Předpoklady: B. Urči: a) S. Př. 1: V rovině jsou dány body A[ 3;4]

Šíření elektromagnetických vln Smithův diagram

Energie elektrického pole

σ zrcadlení v rovině symetrie

12. SEMINÁŘ Z MECHANIKY

Skalární součin IV

3. Vlny. 3.1 Úvod. 3.2 Rovnice postupné vlny v bodové řadě a v prostoru

4 Příklady Fraunhoferových difrakčních jevů

1.8.9 Bernoulliho rovnice

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2018/2019

Příklad 1 (25 bodů) Částice nesoucí náboj q vletěla do magnetického pole o magnetické indukci B ( 0,0, B)

Fourierovská optika a speciální optické aplikace

( ) Vzájemná poloha parametricky vyjádřených přímek I. Předpoklady: 7302

Úloha IV.5... vrhač nožů

ANALÝZA SPOTŘEBITELSKÉHO CHOVÁNÍ S VYUŽITÍM TÖRNQUISTOVÝCH FUNKCÍ U VYBRANÝCH POTRAVINÁŘSKÝCH VÝROBKŮ

Pohon metra pomocí dvoustupňové čelní převodovky se svislou závěskou a následné umístění komponent pohonu

Lambertův-Beerův zákon

1. Určení vlnové délka světla pomocí difrakční mřížky

Přenosové linky. Obr. 1: Náhradní obvod jednofázového vedení s rozprostřenými parametry


Test M1-ZS12-2 M1-ZS12-2/1. Příklad 1 Najděte tečnu grafu funkce f x 2 x 6 3 x 2, která je kolmá na přímku p :2x y 3 0.

V = π f 2 (x) dx. f(x) 1 + f 2 (x) dx. x 2 + y 2 = r 2

Pravděpodobnostní (Markovské) metody plánování, MDP - obsah

#(, #- #(!!$!#$%!! [2], studiu difraktivních. #!$$&$.( &$/#$$ oblasti holografie a difraktivní!# '!% #!!$#!'0!!*#!(#!! #!!! $ % *! $! (!

2.4.5 Deformace, normálové napětí II

2 Rozhodovací problém

7 Optická difrakce jako přenos lineárním systémem

u (x i ) U i 1 2U i +U i+1 h 2. Na hranicích oblasti jsou uzlové hodnoty dány okrajovými podmínkami bud přímo

Vzorové příklady - 7. cvičení

V tomto článku popíšeme zajímavou úlohu (inspirovanou reálnou situací),

Řešíme tedy soustavu dvou rovnic o dvou neznámých. 2a + b = 3, 6a + b = 27,

čerpadla přednáška 9

Matematická analýza III.

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

BAYESŮV PRINCIP ZDENĚK PŮLPÁN

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í

Určování parametrů elektrického obvodu v MS Excelu

Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala

8 Věta o Fourierově transformaci funkcí, které lze na sebe transformovat regulární lineární transformací souřadnic

Odvození rovnice pro optimální aerodynamické zatížení axiální stupně




Hartreeho-Fockova metoda (HF)

Kinetická teorie plynů

Diferenciální rovnice separace proměnných verze 1.1

Kuželosečky. ( a 0 i b 0 ) a Na obrázku 1 je zakreslena elipsa o poloosách 3 a 7. Pokud střed elipsy se posunul do bodu S x 0

1) Zvolíme vztažný výkon; v tomto případě to může být libovolné číslo, například S v

Nerovnovážné systémy Onsagerova hypotéza, fluktuačně disipační teorém

Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce

Numerická matematika 1. t = D u. x 2 (1) tato rovnice určuje chování funkce u(t, x), která závisí na dvou proměnných. První

je omezena + =,,0 1 je omezena,0 2,0 2,0 je horní polovina koule + + je omezena + =1, + + =3, =0

Vyměníme druhý řádek s posledním a vynulujeme 2. sloupec pod diagonálou:

Čísla přiřazená elementárním jevům tvoří obor hodnot M proměnné, kterou nazýváme náhodná veličina (označujeme X, Y, Z,...)

= + + R. u 1 = N R R., protože proud: i je protlačován napětím: u 1P ve smyčce


Seznámíte se s pojmem primitivní funkce a neurčitý integrál funkce jedné proměnné.

OBSAH. Automatizace Obsah

Zavedeme-li souřadnicový systém {0, x, y, z}, pak můžeme křivku definovat pomocí vektorové funkce.

8.1. Separovatelné rovnice

I. MECHANIKA 4. Soustava hmotných bodů II

1.3. Transport iontů v elektrickém poli

7.2.4 Násobení vektoru číslem

Soustavy lineárních rovnic

1 Integrální počet. 1.1 Neurčitý integrál. 1.2 Metody výpočtů neurčitých integrálů

Kalibrace a rekonstrukce

Vnitřní energie ideálního plynu podle kinetické teorie

Odraz a lom rovinné monochromatické vlny na rovinném rozhraní dvou izotropních prostředí

Inverzní Laplaceova transformace

INTEGRÁLY S PARAMETREM

Finanční matematika. Téma: Důchody. Současná hodnota anuity

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

Odhad změny rotace Země při změně poloměru

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ

MĚŘENÍ Laboratorní cvičení z měření. Měření magnetických veličin, část 3-9-4

PRACOVNÍ SEŠIT ANALYTICKÁ GEOMETRIE. 8. tematický okruh: Připrav se na státní maturitní zkoušku z MATEMATIKY důkladně, z pohodlí domova a online

Projekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/ Matematika pro všechny. Univerzita Palackého v Olomouci

Středoevropské centrum pro vytváření a realizaci inovovaných technicko-ekonomických studijních programů Registrační číslo: CZ.1.07/2.2.00/28.



Filtrace šumu a poruch

Kreslení elipsy Andrej Podzimek 22. prosince 2005

Dvojné a trojné integrály příklad 3. x 2 y dx dy,

Základní zapojení operačních zesilovačů

Modelování systémů a procesů (11MSP) Bohumil Kovář, Jan Přikryl, Miroslav Vlček. 8. přednáška 11MSP pondělí 20. dubna 2015

V této kapitole si zobecníme dříve probraný pojem limita posloupnosti pro libovolné funkce.

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

Transkript:

DODATEK C: LOMMELOVY FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH 45 Dodatek C: Lommeloy fnkce do proměnných C. Defnce Lommeloých fnkcí U ν, ), V ν, ) C. Určtý ntegrál yjádřený Lommeloým fnkcem C.3 Lommeloy fnkce pro specální hodnoty proměnných, Lommeloy fnkce do proměnných U ν, ), V ν, ) zaedl E. Lommel e do rozsáhlých článcích ěnoaných ýpočtům rozložení ntenzty dfrakčních jeech na krhoém otor resp. dsk a na stínítkách s přímkoým okraj. Přtom se defnc těchto fnkcí dopstl jsté nedůslednost, na ktero pozorníme odst. C.. V odst. C. podrobně kážeme, jak ntegrace per partes dfrakčního ntegrál pro krhoý otor resp. krhoý dsk ede na Lommeloy fnkce U, ), U, ), V 0, ) a V, ) a edeme grafy těchto fnkcí. V odst. C.3 ododíme několk lastností Lommeloých fnkcí, které jso žtečné př dsks dfrakčních jeů. C. Defnce Lommeloých fnkcí U ν, ), V ν, ) V prém z ctoaných článků defnoal Lommel fnkce U ν, ) a V ν, ) pro celočíselný řád ν = n řadam U n, ) = V n, ) = ) m ) n+m Jn+m ), ) ) m ) n+m Jn+m ) ) z, str. 43). Ve drhém článk zobecnl tyto fnkce také pro neceločíselný řád ν, a to takto U ν, ) = V ν, ) = ) m ) ν+m Jν+m ), 3) ) m ) ν m J ν m ) 4) z, str. 555). Pro celočíselný řád ν = n se ošem defnce ) a 4) lší neboť J n ) = ) n J n )) a mez takto zaedeným fnkcem platí ztah V n, ) = ) n V n, ). 5) Řada 3) pro fnkce U ν, ) konergje př lboolném ν pro šechny hodnoty proměnných a. Přesědčíme se o tom toto úaho: Z lastnost Besseloých fnkcí J ν x) x ) ν Γν + ) yplýá, že absoltní hodnota m tého člen řady 3) splňje neronost ) ν+m )m Jν+m ) ν+m ν+m Γν + m + ) = b m. Majoranta b m šak konergje, neboť b m+ = m b m ) Γν + m + ) ) m Γν + m + 3) = m ν + m + )ν + m + ) = 0.

46 DODATEK C: LOMMELOVY FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH S defncí fnkcí U ν, ) pro lboolná ν tedy nejso potíže. Naprot tom lze kázat, že řada 4) konergje poze, když ν je celé číslo. Aby obešel tto nesnáz, defnoal posléze Lommel z, str. 559) fnkc V ν, ) pro lboolné ν ýrazem ) V ν, ) = U ν+, ) + cos + + νπ, 6) jehož soslost s řado 4) ozřejmíme další část tohoto odstace. Zdá se, že lteratře se ětšno požíá Lommeloých fnkcí U ν, ), V ν, ) defnoaných ztahy 3) a 6) sro. např. 3, str. 537, 538, 4, ztahy 3.3.35), 9), 5 ztahy 7.587) a 88), 6, ztahy 8.578). Fnkce V ν, ) šak nebýají značeny křížkem.) Nejrozšířenější optcká monografe 7, str. 487, šak požíá defnce ) a ). Proto bdeme požíat zde zaedené symbolky, tj. psát V n, ) pro ) a V ν, ) pro 6). Pro pops Fresneloy dfrakce na krhoém otor resp. dsk se ystačí poze s fnkcem U, ), U, ), V 0, ) a V, ), takže na rozdílnost defnc je třeba dáat pozor poze fnkce V, ). Abychom poznal soslost praých stran ýrazů 4) a 6) bdeme praoat ýraz U n, ) V n+, ) + U n+, ) V n+, ) př celočíselném n. Vyjdeme z řad 3) a 4). Pro reálno část ypočteme U n, ) V n+, ) = = ) m ) n+m Jn+m ) = ) n = ) n = ) n Podobně magnární část m= ) m ) n m Jn m ) = ) n+m Jn+m ) ) n ) n+m Jn+m ) + ) n m Jn m ) = ) n m+) Jn m+) ) ) n+m Jn+m ). 7) = U n+, ) V n+, ) = = ) m ) n++m Jn++m ) Takže = ) n+ = ) n+ m= ) m ) n m Jn m ) = ) n++m Jn++m ) ) n ) n m Jn m ) = ) n++m Jn++m ). 8) U n, ) V n+, ) + U n+, ) V n+, ) = = ) n ) n+m Jn+m ) + ) n++m Jn++m ) m= = ) n m= Položíme-l e ytořjící fnkc pro Besseloy fnkce ) n+m Jn+m ). 9) =

C. Určtý ntegrál yjádřený Lommeloým fnkcem 47 t =, je t t ) = Reálná část ro. ) dáá ronost t ) t ) + = m= t m J m ) 0) a praá strana ztah 0) je řado 9). Dostááme tedy U n, ) V n+, ) + U n+, ) V n+, ) = ) = ) n + = ) = + nπ. ) U n, ) V n+, ) = cos Zaměníme-l této ronc n + za n dostááme V n, ) = U n+, ) + cos ) + nπ. ) ) + + nπ. 3) V tomto smysl je defnce 6) zobecněním ztah 3) pro lboolný řád ν. Upozorníme ještě na několk ztahů a zajímaostí, které z předcházejícího bezprostředně yplýají. Předeším je pozorhodné, že počítaný ýraz, tj. leá strana ro. ) zásí na n jen prostřednctím faktor ) n. Dále je zajímaé, že magnární část ro. ), tj. ) U n+, ) V n+, ) = sn + nπ 4) se dostane z reálné část ) přechodem od n k n +. Pro ýpočet Fresneloy dfrakce na krhoém otor resp. krhoé překážce jso žtečné specální případy ztahů ), ) a 4) pro n =. Ze 4) plyne ze ) U, ) + V 0, ) = cos U, ) V, ) = sn Z těchto ronc nebo přímo z )) pak dostááme tj. U, ) V 0, ) ± U, ) V, ) U, ) ± U, ) + V 0, ) V, ) ) +, 5) ) +. 6) = ± = ± C. Určtý ntegrál yjádřený Lommeloým fnkcem ) +, 7) ) +. 8) Rotačně symetrcké Fresneloy dfrakční jey býají popsoány Lommeloým fnkcem do proměnných. Uedeme nyní konkrétní případ a sce Fresnelo dfrakc na krhoém otor resp. na krhoém dsk, který kazje, jak k takoém yjádření dochází. Vlnoá fnkce charakterzjící Fresnelo dfrakc na krhoém otor resp. dsk obsahje ntegrál b a ) t t J 0 t) dt

48 DODATEK C: LOMMELOVY FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH sro. 5.8)). V případě otor je a = 0, b =, případě dsk je a =, b =. Vypočítáme tedy metodo per partes nerčtý ntegrál I 0, ; t) = 0, ; t) = ) t t J 0 t) dt. ) Půjdeme přtom děma různým cestam založeným na do různých ztazích mez Besseloým fnkcem. Integrál ) je účelné poažoat za specální případ ntegrálů I n, ; t) = pro n = 0. Vztahů mez Besseloým fnkcem ) t t n+ J n t) dt, n, ; t) = d t ν+ J ν+ t) = t ν+ J ν t), dt d dt Jν t) t ν ) dt t J n t) t n ) = J ν+t) t ν z např. 6, ztahy 8.47.3, 8.47.4, str. 04, ztahy B.89), B.80)) bdeme požíat těchto konkrétních tarech. t n+ J n t) dt = tn+ J n+ t) + C, 3) d Jn t) dt t n = J n+t) t n. 4) Protože nakonec půjde o ýpočet rčtých ntegrálů, můžeme s doolt gnoroat ntegrační konstant C e 3) e ztazích, které bdo následoat.) Pohlížejme tedy na ntegrál I n jako na ntegrál tar I n = ) p q dt, kde p = t, q = t n+ J n t). Pak p = t t) a, zhledem k 3), q = tn+ J n+ t). Tak dostááme ) t t n+ J n t) dt = ) t t n+ J n+ t) ) t t n+ J n+ t) dt, tj. I n, ; t) = t) t n+ J n+ t) I n+, ; t). 5) Bdeme-l tto procedr ještě M krát opakoat, dostaneme I n, ; t) = t) Pro ntegrál I 0 tedy je M ) m ) m+ t n+m+ J n+m+ t) + ) M+ ) M+ In+M+, ; t). 6) I 0, ; t) = t) M ) m ) m+ t m+ J m+ t) + ) M+ ) M+ IM+, ; t). 7) Určtý ntegrál, který se yskytje e lnoé fnkc charakterzjící Fresnelo dfrakc na krhoém otor, dostaneme, když 7) dosadíme jednak t =, jednak t = 0, oba takto získané ýrazy I 0,, ), I 0,, 0) odečteme a přejdeme k tě pro M. Nejpre se šak jstíme, že ta člen stojícího na praé straně 7) mmo sm je nloá:

C. Určtý ntegrál yjádřený Lommeloým fnkcem 49 Poněadž I 0,, 0) = 0, platí 0 ) M+ 0 ) t = = = ) t t J 0 t) dt = ) t M+ J M+ t) dt ) M+ t M+ J M+ t) dt = 0 ) M+ t M+ J M+ t) dt = 0 ) M+ tm+ J M+ t) = J M+) M+ M+ M+ M+ M + )! = 0. t=0 ) m ) m+ Jm+ ) = = ) U, ) U, ). 8) Konergenc řad pro U, ) a U, ) jsme jž dokázal odst. C..) Podobně pohlížíme-l na ntegrál n jako na ntegrál tar n = p q dt, kde p = J ) nt) t n, q = t t, je podle 4) p = J n+ t)/t n a q = t). Je tedy ) dt t J n t) = t) J n t) tn t n tj. n, ; t) = t) Zopakjeme-l tto procedr ještě M krát, dostaneme n, ; t) = t) Specálně pro n = 0 je Určtý ntegrál M ) m+ ) m Jn+m t) t n+m 0, ; t) = t) M ) m+ ) m Jm t) t m ) t t J 0 t) dt = ) J n t) t n + n+, ; t). ) t J n+ t) dt t n, + ) M+ )M+ n+m+, ; t). 9) + ) M+ )M+ M+, ; t) 0) ) m ) m Jm ) = = ) V 0, ) V, ) = = ) V, ) + V 0, ). )

50 DODATEK C: LOMMELOVY FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH Dokázat, že ) M+ ) t J M+ t) dt = 0, je as obtížné. Ncméně o spránost ztah ) se můžeme přesědčt takto: Sečteme-l leé strany ronc 8) a ), dostaneme ntegrál od nly do nekonečna a ten je roen z např. 6, ztahy 6.783) a 4)) 0 ) t t J 0 t) dt = t M ). Poronáme-l prao stran této ronce se sočtem praých stran ronc 8) a ), dostaneme jedn z ronc C.8). Takto tedy stpjí fnkce U, ), U, ), V 0, ) a V, ) do teore dfrakce. Grafy těchto fnkcí jso na obrázcích až 4 z také 8, str. 8 84). Exstjí dost rozsáhlé tablky fnkcí U, ) a U, ) z 9, 0), dnes šak není obtížné ypočítat hodnoty Lommeloých fnkcí do proměnných přímo z defnce těchto fnkcí. C.3 Lommeloy fnkce pro specální hodnoty proměnných, Lommeloy fnkce mají mnoho pozorhodných lastností. Lze je nalézt půodních Lommeloých článcích a, nebo některých monografích o Besseloých fnkcích 3,, kap. XIV). Př dsks dfrakčních jeů moho být žtečné ýrazy, na které se Lommeloy fnkce redkjí př některých specálních olbách hodnot proměnných a. Pozorhodné jso tř zláštní případy: ) Pro ýpočet lnoé fnkce podél optcké osy jso žtečné ýrazy pro = 0 sro. 5.89)). Uážíme-l, že 0 J n )/ n = / n n!), je zřejmé z defnce C.), že Specálně U n, 0) = ) m n + m)! ) n+m. ) ) ) ) U 0, 0) = cos, U, 0) = sn, U, 0) = cos. ) Naprot tom 0 n J n ) = 0, když n =,,..., a 0 0 J 0 ) =, takže V 0, 0) =, V n, 0) = 0, pro n =,,.... 3) ) Z defnce C.) fnkcí U n, ) je zřejmé, že U 0 0, ) = J 0 ), U n 0, ) = 0, pro n, 4) a specálně ztah U n, ) 0 n = J n) n 5) U, ) = J ) 0 je potřebný pro ýpočet lnoé fnkce roně foksace z např. 7, 8.8., ztah 4)). ) Pro = což odpoídá hranc geometrckého stín, sro. 5.89)) platí 6) U n, ) = V n, ) = ) m J n+m ). 7) Specálně je z yjádření trgonometrckých fnkcí řadam Besseloých fnkcí, např. 6, 8.54) a ),, dodatek B. ), ))

C.3 Lommeloy fnkce pro specální hodnoty proměnných, 5 Obrázek : Graf fnkce U, ). Užtím lastností U, ) = U, ) a U, ) = U, ) obdržíme z graf hodnoty fnkce U, ) obor 5 5, 0 0 8, str. 8.

5 DODATEK C: LOMMELOVY FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH Obrázek : Graf fnkce U, ). Užtím lastností U, ) = U, ) = U, ) obdržíme z graf hodnoty fnkce U, ) obor 5 5, 0 0 8, str. 83.

C.3 Lommeloy fnkce pro specální hodnoty proměnných, 53 Obrázek 3: Graf fnkce V 0, ). Užtím lastností V 0, ) = V 0, ) = V 0, ) obdržíme z graf hodnoty fnkce V 0, ) obor 5 5, 0 0 8, str. 84.

54 DODATEK C: LOMMELOVY FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH Obrázek 4: Graf fnkce V, ). Užtím lastností V, ) = V, ), V, ) = V, ) obdržíme z graf hodnoty fnkce V, ) obor 5 5, 0 0 8, str. 85.

REFERENCE 55 U 0, ) = V 0, ) = J 0) + cos, 8) U, ) = V, ) = sn, 9) U, ) = V, ) = J 0) cos. 0) Reference Lommel E.: De Begngserschenngen ener kresrnden Oeffnng nd enes kresrnden Schrmchens. Abh. Bayer. Akad. Wss., Math.-Phys. Cl., 5. Band,. Abth., 885), 9 337. Lommel E.: De Begngserschenngen gerandlng begrenzten Schrme. Abh. Bayer. Akad. Wss., Math.-Phys. Cl., 45. Band, 3. Abth. 886), 59 670. 3 Watson G.N.: A Treatse on the Theory of Bessel Fnctons. Cambrdge Unersty Press, London and New York 966. 4 Lke Y. L.: Integrals of Bessel Fnctons. McGraw Hll Co., New York 96. 5 Bateman H., Erdély A.: Hgher Transcendental Fnctons. Vol. II. McGraw-Hll Book Co., Inc., New York, Toronto, London 953. 6 Gradshteyn I. S., Ryzhk I. M.: Table of Integrals, Seres, and Prodcts. Academc Press, New York and London 994. 7 Born M., Wolf E.: Prncples of Optcs. 7th ed. Cambrdge Unersty Press 999. 8 Komrska J.: Scalar Dffracton Theory n Electron Optcs. In: Adances n Electroncs and Electron Physcs L. Marton, ed.), Vol. 30. Academc Press, Inc., New York and London 97. 9 Dekanosdze E. N.: Tables of Lommel s Fnctons of Two Varables. Pergamon Press, Oxford 960. 0 Hebermehl G., Mnkowtz G., Schltz G.: Tabellen der Lommelschen Fnktonen U w, z), U w, z). Akademe Verlag, Berln 965. Komrska J.: Foreroské metody teor dfrakce a e strktrní analýze. VUTIUM Brno 00. Gray A., Mathews G. B., MacRobert T. M.: A Treatse on Bessel Fnctons and Ther Applcatons to Physcs. nd ed. Macmllan, London 9.

56