Důkazy Ackermannova vzorce

Podobné dokumenty
Správnost vztahu plyne z věty o rovnosti úhlů s rameny na sebe kolmými (obr. 13).

Kapitola 5 - Matice (nad tělesem)

P. Girg. 23. listopadu 2012

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

Matematika I, část II

Sekvenční logické obvody(lso)

8.2.1 Aritmetická posloupnost

4. Model M1 syntetická geometrie

základním prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polynomiální n

1.3. POLYNOMY. V této kapitole se dozvíte:

Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic

Užití binomické věty

MATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce

Aritmetická posloupnost, posloupnost rostoucí a klesající Posloupnosti

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

8.2.1 Aritmetická posloupnost I

1.1. Definice Reálným vektorovým prostorem nazýváme množinu V, pro jejíž prvky jsou definovány operace sčítání + :V V V a násobení skalárem : R V V

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

12. N á h o d n ý v ý b ě r

Zformulujme PMI nyní přesně (v duchu výrokové logiky jiný kurz tohoto webu):

Funkce. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

MATICOVÉ HRY MATICOVÝCH HER

3. cvičení - LS 2017

3. cvičení - LS 2017

Příklady k přednášce 9 - Zpětná vazba

Spojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné

S polynomy jste se seznámili již v Matematice 1. Připomeňme definici polynomické

Regrese. Aproximace metodou nejmenších čtverců ( ) 1 ( ) v n. v i. v 1. v 2. y i. y n. y 1 y 2. x 1 x 2 x i. x n

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

O Jensenově nerovnosti

DERIVACE FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROM

20. Eukleidovský prostor

2.4. INVERZNÍ MATICE

Úloha III.S... limitní

10.3 GEOMERTICKÝ PRŮMĚR

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

Abstrakt. Co jsou to komplexní čísla? K čemu se používají? Dá se s nimi dělat

7.2.4 Násobení vektoru číslem

Obsah. 1 Mocninné řady Definice a vlastnosti mocninných řad Rozvoj funkce do mocninné řady Aplikace mocninných řad...

Při sledování a studiu vlastností náhodných výsledků poznáme charakter. podmínek různé výsledky. Ty odpovídají hodnotám jednotlivých realizací

U. Jestliže lineární zobrazení Df x n n

POLYNOM. 1) Základní pojmy. Polynomem stupně n nazveme funkci tvaru. a se nazývají koeficienty polynomu. 0, n N. Čísla. kde

1 Trochu o kritériích dělitelnosti

n-rozměrné normální rozdělení pravděpodobnosti

Petr Šedivý Šedivá matematika

f x a x DSM2 Cv 9 Vytvořující funkce Vytvořující funkcí nekonečné posloupnosti a0, a1,, a n , reálných čísel míníme formální nekonečnou řadu ( )

11. přednáška 16. prosince Úvod do komplexní analýzy.

5.5. KOMPLEXNÍ ODMOCNINA A ŘEŠENÍ KVADRATICKÝCH A BINOMICKÝCH ROVNIC

(Cramerovo pravidlo, determinanty, inverzní matice)

6. Posloupnosti a jejich limity, řady

Znegujte následující výroky a rozhodněte, jestli platí výrok, nebo jeho negace:

Kombinatorika- 3. Základy diskrétní matematiky, BI-ZDM

= + nazýváme tečnou ke grafu funkce f

Lineární programování

Derivace součinu a podílu

1 Uzavřená Gaussova rovina a její topologie

1.8.1 Mnohočleny, sčítání a odčítání mnohočlenů

Matematika I. Název studijního programu. RNDr. Jaroslav Krieg České Budějovice

Definice obecné mocniny

Lineární algebra. Matice, operace s maticemi

Derivace funkcí jedné reálné proměnné

a logaritmickou funkci a goniometrické funkce. 6.1 Násobení řad. Podívejme se neprve na násobení mnohočlenů x = x x n a y = y y n.

5. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 25. ledna x 1 n

MATEMATIKA PŘÍKLADY K PŘÍJÍMACÍM ZKOUŠKÁM BAKALÁŘSKÉ STUDIUM MGR. RADMILA STOKLASOVÁ, PH.D.

k(k + 1) = A k + B. s n = n 1 n + 1 = = 3. = ln 2 + ln. 2 + ln

NMAF061, ZS Zápočtová písemná práce VZOR 5. ledna e bx2 x 2 e x2. F (b) =

Permutace s opakováním

Iterační výpočty projekt č. 2

Úloha II.S... odhadnutelná

4. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů

1. Číselné obory, dělitelnost, výrazy

FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ PRVNÍ DIFERENCIÁL

Plochy počítačové grafiky

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta

Interpolační křivky. Interpolace pomocí spline křivky. f 1. f 2. f n. x... x 2

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY ÚNORA 2019

Permutace s opakováním

Přednáška 7, 14. listopadu 2014

Matice. nazýváme m.n reálných čísel a. , sestavených do m řádků a n sloupců ve tvaru... a1

Analytická geometrie

SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z PŘEDMĚTU

Předmět: SM 01 ROVINNÉ PŘÍHRADOVÉ KONSTRUKCE

Přednáška 7: Soustavy lineárních rovnic

OKRUŽNÍ A ROZVOZNÍ ÚLOHY: OBCHODNÍ CESTUJÍCÍ. FORMULACE PŘI RESPEKTOVÁNÍ ČASOVÝCH OKEN

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019

definované pro jednotlivé řády takto: ) řádu n nazýváme číslo A = det( A) a a a11 a12

Posloupnosti a číselné řady. n + 1. n n n n. n n n. = lim. n2 sin n! lim. = 0, je lim. lim. lim. 1 + b + b b n) = 1 b

GEOMETRIE I. Pavel Burda

5. Posloupnosti a řady

Kapitola 4 Euklidovské prostory

1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE

2 IDENTIFIKACE H-MATICE POPISUJÍCÍ VEDENÍ Z NAMĚŘENÝCH HODNOT

Generování dvojrozměrných rozdělení pomocí copulí

6 Intervalové odhady. spočteme aritmetický průměr, pak tyto průměry se budou chovat jako by pocházely z normálního. nekonečna.

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

8. Zákony velkých čísel

STUDIUM MAXWELLOVA ZÁKONA ROZDĚLENÍ RYCHLSOTÍ MOLEKUL POMOCÍ DERIVE 6

u, v, w nazýváme číslo u.( v w). Chyba! Chybné propojení.,

Transkript:

Důkazy Akermaova vzore Rady studetům: Důkaz je trohu zdlouhavý, ale přirozeý. Tak byste při odvozeí postupovali, kdybyste vzore předem ezali. Důkaz je krátký, ale je založe a triku, a který byste předem (bez zalosti výsledku) epřišli. Jakmile ho ale použijete, hledaý vzorek se zázračě vyloupe. Důkaz 3 vyžaduje předhozí zalosti matematiky a teorie systémů, které dosud emáte. Důkaz - Kostruktiví pomoí trasformae, podle Fraklia, Apedi E, p. 853) Pro soustavu = A + Bu hledáme stavovou zpětou vazbu u = K takovou, aby výsledý harakteristiký polyom uzavřeé smyčky byl s = det ( s + ) I A BK. a) Obeá trasformae stavu do ového stavu je dáa vztahem = T s esigulárí matií T. Při í se stavové rovie změí ásledově = T = A + Bu = AT + Bu = T - AT + T - Bu = A + Bu Pokud záme staré a ové matie, ale e matii trasformačí, můžeme ji vypočítat pomoí mati řiditelosti C C B AB A B = = B AB A B které jsou spojey vztahem C - - - - - = B AB A B = B AB A B = T B T ATT B T A TT B - - - - - = T B T AB T A B = T B AB A B = T C z čehož plye, že esigulárí T eměí hodost matie řiditelosti a tedy řiditelost systému a dále T = CC (.) b) Ve speiálím případě převodu systému do kaoikého tvaru řiditelosti mají matie zvláští strukturu, ož ukážeme a systému 3. řádu s harakteristikým polyomem 3 a () s = s + as + as+ a :

a a a3 A= A =, B= B = a a a C = C = a T = CC (.) tedy matie řiditelosti v ormálím tvaru řiditelosti je horí trojúhelíková s jedičkami a hlaví diagoále. Tedy má plou hodost a z toho plye, že systém lze do tohoto tvaru převést právě, když je úplě řiditelý. Pro zajímavost je C a a a = tedy horí trojúhelíkoví Toeplitzova matie s prvím řádkem vazbu [ a a ]. ) Pro systém v kaoikém tvaru řiditelosti je ávrh stavové ZV sadý. Výsledá stavová matie uzavřeé smyčky je A = A BK a má harakteristiký polyom (stále pro 3. řád) ew, s + a + k s + a + k s+ a + k 3 3 3 Ozačíme-li požadovaý výsledý harakteristiký polyom uzavřeé smyčky s = s + s + s+ CL () 3 3 pak z porováí koefiietů u jedotlivýh moi plye ebo vektorově a + k =, a + k =, a + k = 3 3 3 a+ K = d) Nyí ajdeme vztahy mezi koefiiety harakteristikýh polyomů a matií A. Podle Cayley- Hamiltoovy věty každá čtverová matie vyhovuje své harakteristiké rovii. Pro matii zameá z čehož A + aa + + a A + a I = A =aa a A a I. A to

Nyí dosaďme matii do harakteristikého polyomu uzavřeé smyčky ( A ) = A + A + + A + I CL 3 a v tom dosaďme z předhozího za ejvyšší moiu matie A ( A ) = a + A + + a + a A + a + I (.3) CL e) Dále ukážeme, že matie A má díky své struktuře zajímavou vlastost "posuutí" : když ozačíme e = [ ], = [ ] e atd., pak zřejmě e A [ ] ( e ) [ ] = = e A A = A = e e A = = e [ ] Když tedy přeásobíme vztah (.3) [ ] e =, dostaeme = ( + ) + + ( + ) + ( + ) [ k k k ] K e ( A ) a e a e a e CL = = f) Nyí máme kompaktí řešeí, ale v kaoikém tvaru řiditelosti. Musíme proto aše K převést a hledaé K v původíh souřadiíh. Jestližeu= K, tak kde jsme použili fakt, že T = CC : K= KT = e ( A ) T CL = e = e T CL ( T AT) T CL ( A) u= KT a k k T AT = T A T. Nyí dosadíme za trasformačí matii ze (.) K = e CC CL A Ze zvláštího tvaru matie C plye, že její posledí řádek, tedy ec se rová e. Z toho koečě dostáváme Akermaův vzore K = e C CL A

Numeriká pozámka: Raději se vyheme ivertováí matie řiditelosti. Uděláme to tak, že řešeím soustavy rovi ZC = e vypočteme rovou Z = C a pak stavovou ZV dostaeme přímo z e 4 K = Z CL ( A ).

Důkaz Odvozeí Akermaova vzore pro =3 podle Ogaty (997, kap. ). Pro soustavu = A + Bu hledáme stavovou zpětou vazbu u = K takovou, aby výsledý harakteristiký polyom uzavřeé smyčky byl 5 ( si A BK ) s = det + kde () s = s + s + + s+ je dáo. Pro zjedodušeí výrazů ozačíme A A BK () ew = takže CL harakteristiký polyom je s = det ( s ) I A a harakteristiká rovie je ew ( I H) ( I A BK ) s = det s = det s + = Podle Cayley- Hamiltoovy věty z lieárí algebry každá matie vyhovuje své harakteristiké rovii, takže když dosadíme do s () za s Aew tak platí ( A ) = A + A + + A s+ I= () ew ew ew ew Dále budeme pokračovat pro zvláští případ = 3, ož zjedoduší výrazy, ale zahová myšleku důkazu. Proto má () tvar ( A ) = A + A + A s+ I =, = 3 (3) 3 ew ew ew ew Abyhom mohli ve (3) dosadit z defiie za A ew, ejprve si vypočteme potřebé moiy A = = + ew A BK A ABK BKA BK Na pravé straě, protože se to bude později hodit, zovu vytkeme BK a dosadíme Podobě, po troše počítáí, dostaeme ew ew A ew A = A BK = A ABK BKA (4) 3 Nyí už můžeme dosadit (), (4) a (5) do (3) A = A BK = A A BK ABKA BKA (5) 3 ew ew ew A A BK ABKA BKA + A ABK BKA + A A BK + I = ew ew ew ew

Což, po úpravě, dává ( 3 ) ( s ew ew ew ) A + A + A + I ABK BKA BK A BK ABKA BKA = 6 Čle v prví závore můžeme zkráeě apsat jako ( A) = A + A + As+ I (6) 3 Když to dosadíme do předhozího vztahu, ostatí čley převedeme zleva doprava a seřadíme je tak, aby měly vedouí koefiiety B, BA atd., dostáváme ( ew ew ) ( ew ) A = B K + KA + KA + AB K + KA + A BK Tuhle rovii můžeme také apsat matiově jako K + KAew + KA ew ( A) = B AB A B K+ KAew K Levá matie a pravé straě je zřejmě matie řiditelosti soustavy. Protože Akermaův vzore platí je pro úplě řiditelé soustavy, je matie řiditelosti ivertovatelá a výraz můžeme upravit a K + KA + KA K ew ew K+ KAew = B AB A B ( A) Koečě přeásobíme rovost zleva vektorem [ ], čímž etrahujeme hledaé K [ ] K = B AB A B A (6) Což je zřejmě Akermaův vzore ve zvláštím případě = 3. Odvozeí pro obeé, byhom provedli obdobě. Pozor, uvědomte si, že vytkeme ( A), protože ikoli matie A! je harakteristikým polyomem matie A ew a

Další pozámky - Matie řiditelosti v ormálím tvaru řiditelosti: Pro 4. řád je: >> A=[-a -a -a3 -a4; ; ; ], B=[;;;] A = [ -a, -a, -a3, -a4] [,,, ] [,,, ] [,,, ] 7 B = >> C=[B A*B A^*B A^3*B] C = [, -a, a^ - a, a*a - a3 + a*(a - a^)] [,, -a, a^ - a] [,,, -a] [,,, ] >> iv(c) as = [, a, a, a3] [,, a, a] [,,, a] [,,, ] Pro 5. řád >> A=[-a -a -a3 -a4 -a5; ; ; ; ], B=[;;;; ] A = [ -a, -a, -a3, -a4, -a5] [,,,, ] [,,,, ] [,,,, ] [,,,, ] B = >> C=[B A*B A^*B A^3*B A^4*B] C = [,-a,a^-a,a*a-a3+a*(a-a^),a*a3-a4+a*(a-a^)- a*(a*a - a3 + a*(a - a^))] [,, -a, a^ - a, a*a - a3 + a*(a - a^)] [,,, -a, a^ - a]

[,,,, -a] [,,,, ] >> iv(c) 8 as = [, a, a, a3, a4] [,, a, a, a3] [,,, a, a] [,,,, a] [,,,, ]

Důkaz 3 - Matematiký, podle Kailatha s. 98 a dále 9 a) Vztah mezi OL a CL harakteristikými polyomy {( si A) ( I ( si A) BK )} a ( s) = det si A + BK CL = det + ( ) ( ) det = det si A I + si A BK = a ( s)det + K si A B OL = a () s + K si A B OL, kde aposledy byl požit matiový vztah obeě pro obdélíkové matie P rozměrů ma Q rozměrů m, že det ( I PQ) = det ( I QP), v ašem případě pro m = to je ( I PQ) ( QP) det = det. Z předhozího tedy plye pro oba harakteristiké polyomy a () s a () s = a () s K si A B CL OL OL m b) Z předhozího vztahu můžeme určit K porováím koefiietů u jedotlivýh moi obou polyomů. Předtím ještě použijeme jede ze "vztahů pro resolvety" (lze dokázat přeásobeím si A ) tedy adj as () ( si A) = Is + ( A + ai ) s + + ( A + aa + + a I ) ( si A) = Is + ( A + ai ) s + + ( A + aa + + a I ) ozačíme-li a () s = s + as + + a, a () s = s + α s + + α OL CL dostaeme porováím koefiietů polyomů výše ož můžeme apsat v kompaktím tvaru a α = KB a α = kab + akb a3 α3 = ka B + akab + akb

kde a = CA (.4) α K T [ ], α [ α α α ], C a a a a B AB A B a = = = A je dolí trojúhelíková Toeplitzova matie s prvím sloupem [ a ] T a. Protože je A vždy esigulárí, má rovie (.) řešeí pro libovolá a, α právě když C je esigulárí. Pak můžeme stavovou ZV vypočítat z (Bass-Gurova) vzore T ) Nyí z Bass-Gurova vzore odvodíme Akermaův vzore K = aα A C (.5) K= qa CL A, kde a () s je požadovaý CL harakteristiký polyom a CL je posledí řádek matie C q [ ] = C Pokud by soustava byla v kaoikém tvaru řiditelosti, měl by Akermaův vzore tvar KC = ε a = q, α( AC) tedy posledí řádek matie α( A C )