Vybrané techniky sbru dat v prostedí krajní pravice 1 Chosen Data Gathering Techniques in the Area of the Far Right

Transkript

1 Vybrané techniky sbru dat v prostedí krajní pravice 1 Chosen Data Gathering Techniques in the Area of the Far Right Autor: Josef Smolík, Petra Vejvodová josef@mail.muni.cz, vejvodov@fss.muni.cz Abstract The article discusses possible data gathering techniques in the research of the far right. Far right is very specific area for research and very hard to explore. Many research papers and analysis are based more on description and normative judgements, or case studies. Relevant and objective data sets are missing. This article introduces data gathering techniques that can be used in this area and that are able to bring valid data. Their strengths and weaknesses are discussed as well. Two levels of data gathering techniques are followed: qualitative and quantitative research, and primary and secondary sources of data. Keywords data gathering, far right, participant observation, interview, content analysis, questionnaire Pokud se zamujeme na výzkum krajní pravice, nutn potebujeme seznam vhodných technik 2 sbru dat, které tento pedmt 3 (fenomén i soubor fenomén), pípadn jeho jednotlivé aspekty, jsou schopny zachytit, piemž je patrné, že volba použité techniky sbru dat se odvíjí od zkoumaného tématu, od cíle výzkumu a samotného pedmtu zkoumání (srov. Nowak 1975; Danics, Dubský, Kamín, Urban 2009; kol. 1997). 1 Tento text byl zpracován v rámci grantového projektu GAR GPP408/10/P098 Národní strana : obrana národních zájm. 2 Technika je konkrétní výzkumný nástroj, uplatovaný v konkrétních podmínkách (v terénu). (Cejp 2011). 3 Pedmtem zkoumání rozumíme tu ást reality (resp. objektu zkoumání), na níž je zamena výzkumná aktivita s ohledem na stanovené výzkumné cíle (Ochrana 2009: 12). 36

2 Téma souasné krajní pravice se od 90. let stalo pedmtem intenzivního mediálního, spoleenskovdního (psychologického, sociologického, pedagogického, historického, politologického ad.), ale i politického zájmu. V probíhající diskusi o aktivitách souasné krajní pravice (ale i krajní levice) se tak mnohdy stetávají rozliné názory, kterým asto chybí empirický základ. Mnohdy tuto problematiku reprezentují spíše normativní soudy, které nejsou openy o relevantní datovou základnu. S nedostatkem relevantních a objektivních dat v této oblasti se potýká vtšina vdecké komunity, což má za následek pedevším práce deskriptivního, normativního a ideologického charakteru, pípadn studie, které o fenoménu vypovídají zprostedkovan, tj. jak se veejnost dívá na uritý druh aktivit pedstavitel krajní pravice nap. na násilí, demonstrace atp. (k tomu srov. Mazel 1998; Mareš 2003; Kupka, Laryš, Smolík 2009; Bastl, Mareš, Smolík, Vejvodová 2011). Dvodem, pro tomu tak je, je skutenost, že tato oblast výzkumu je znan specifická a nkteré techniky sbru dat nejsou pro zkoumaný fenomén využitelné. Tento text má za cíl strun pedstavit nkteré z využitelných technik sbru dat vetn jejich silných i slabých stránek. Pedpokládáme, že již samotné pedstavení využitelných technik sbru dat podnítí zvýšený zájem o výzkum jak krajní pravice (tak i krajní levice), a dojde k preciznjším výstupm zkoumané problematiky. V pípad využívání širšího spektra technik sbru dat lze pedpokládat, že i jednotlivá výzkumná zjištní budou preciznjší a výstupy relevantnjší a komplexnjší. 4 Nehled na to, že i širší okruh zájemc se mže s tmito technikami seznámit a pípadn je využít. Tento text se tedy zamí pouze na využitelné metody a techniky získávání dat, nikoli na další fáze výzkumného procesu, tj. volbu výzkumného procesu, registraci, 4 Ve vztahu k volb metod a technik výzkumu je teba respektovat dv základní kritéria: validitu a reliabilitu. Validita je spolu s reliabilitou základním mítkem platnosti poznání, tj. platnosti vztahu mezi empiricky zkoumaným pedmtem a výsledkem zkoumání. Pokud se pedmt zkoumání nezmnil, mlo by být pi opakovaném použití metody i techniky dosaženo stejných výsledk. Naplnní kritéria validity (platnosti) znamená, že zvolené metody a techniky zjišují skuten to, co jsme zjišovat mli a chtli, a nic jiného. Jde tedy o správnou volbu výzkumných metod a správné vytvoení výzkumných technik, ale i o jejich vhodnost a pípadnost pro mený jev (podrobnji viz Hendl 2005, Cejp 2011, Giddens 1999 aj.). 37

3 zpracování, interpretaci a prezentaci dat a zjištní. 5 Rovnž se text nebude vnovat stále probíhajícím terminologickým diskusím, konceptm, modelm, teoriím i klasifikacím, které jsou uvádny v souvislosti s tématem krajní pravice i krajní levice, což platí i o debat ohledn pravicového extremismu/radikalismu a levicového extremismu/radikalismu. Následující text také nebude popisem všech využitelných metod 6, technik a metodik, protože, jak konstatuje Ferjeník (2000), by tento heslovitý pehled zabral stovky stran. I proto se radji blíže podíváme na metodiky a pístupy, které historicky i metodologicky patí ke zpsobm základním, pípadn je autoi této studie užívají. Celý text se bude vnovat dvma rovinám možného sbru dat týkajícím se zvoleného fenoménu. První rovina se zamí na sbr dat z primárních zdroj, druhá rovina popíše sbr dat ze sekundárních zdroj (k tomu srov. Bernstein, Dyer 1992, Jeábek 1993). Pi prvním zpsobu výzkumníci pozorují chování, pímo nebo nepímo, a kódují a zaznamenávají mení založená na informacích, které sbírají. U druhého typu sbru dat výzkumník používá informace, které byly získány a publikovány nkým jiným nebo byly zkrátka njakým dalším zpsobem zveejnny (Bernstein, Dyer 1992: 73). Techniky sbru dat budou dále ješt rozdleny na použití v kvalitativním a kvantitativním výzkumu. 1. Úvod Souasná politologie zabývající se krajní pravicí se obecn zabývá popisem, vysvtlením a pedpovmi politických struktur a proces, lidské orientace a zpsob jednání. Z uvedeného vyplývá, že se ásten o svj pedmt výzkumu s jeho 5 Text se také nebude zabývat ani vyšetováním trestné innosti, která s aktivitami krajní pravice v nkterých pípadech souvisí. Tato problematika je napíklad zmapována v knize, kterou zpracovali autoi z Policejní akademie R (viz Straus, Nmec a kol. 2009: ). 6 Metoda je nástrojem ke zkoumání daného výzkumného pedmtu. Je to zpsob aplikace postupu, tak abychom dosáhli stanovený výzkumný cíl. Použití metody pi vdeckém zkoumání pedpokládá znát postup, jak metodu použít. Tento postup má rysy zámrnosti (vztahuje se k výzkumnému cíli) a systematinosti (metoda je uplatovaná v rámci teoreticky zdvodnného postupu). (Ochrana 2009: 12) 38

4 podoblastmi dlí nap. se sociologií, psychologií, historií apod. (viz Mareš 2003). Podle Mareše (2003) ohraniení politologického výzkumu vi jiným dílím disciplínám sociálních vd spoívá mj. ve stanovení otázek a v zamení se na rozdílné formy politických událostí, struktur a proces v politickém spektru. Pedmtem výzkumu nejsou pouze mocenské systémy/režimy, ale i organizace a instituce, které se v politickém systému v intermediárním prostoru podílí na artikulaci a agregaci zájm. K uvedenému je možné poítat formální, ale i neformální skupiny (sociální vztahy 7 ), pípadné i jednotlivé události. Z metodologického hlediska dominují ve výzkumu krajní pravice pípadové studie (resp. analýzy) a dotazníkové výzkumy (agenturní sociologické przkumy). Nevýhoda pípadových studií (pedevším prací napsaných metodami soudobých djin o stranách, organizacích, osobách atd.) spoívá v tom, že nehrají významnjší roli pi potvrzování hypotéz, a navíc neposkytují žádné uspokojivé výpovdi o vztazích píina dsledek. Dotazníkové výzkumy a další formy výzkum veejného mínní, které jsou mj. provádny i v rámci psychologického a pedagogického výzkumu (pedevším mládeže), se doposud nedokázaly vyrovnat s problémem, jakým zpsobem definovat, mit a ovovat zkoumané aspekty, jako je nap. nenávist k cizincm, orientace na násilí apod. (srov. Kol. 1997, Mareš 2003). Data využitelná pi nejrznjších výstupech jsou v mnoha pípadech zpochybována, respektive je není možné po zpracování generalizovat, pípadn jsou údaje neucelené, chybné i nic neíkající. I z toho dvodu je samotný sbr dat významnou složkou výzkumu této oblasti. 2. Sbr primárních dat v terénu pro úely kvalitativního výzkumu Jako nejvhodnjší techniky pro uvedený sbr dat v terénu pi výzkumu krajní pravice i krajní levice se jeví: 1. zúastnné pozorování, 2. nestandardizované rozhovory, 3. analýza osobních dokument (k tomu srov. Fiamengo 1968, Disman 2000, Jeábek 1993, 2011, Hendl 2005). Tyto ti pístupy podrobnji popíšeme a uvedeme jejich výhody, 7 K problematice sociálních vztah srov. Weber (2009: ). 39

5 nevýhody a limity 8. Jeábek (2011) výše uvedené metody sbru dat dlí na nezasahující a zasahující 9. Mezi ty první patí pozorování (zvlášt pokud sledovaní netuší, že jsou pozorováni) a studium dokument. Mezi metody zasahující pak beze sporu patí všechny techniky dotazování (blíže viz Jeábek 2011: ). Podstatná je i skutenost, že výbr dat (výbr prostedí, skupin, osob) je reprezentativní, tj. reprezentuje danou skupinu, a nikoli celou populaci, tak jako v pípadech sociologických przkum týkajících se postoj vi krajní pravici/krajní levici (srov. Gavora 2008). 2.1 Zúastnné pozorování Pozorování jako technika sbru dat sestává z výzkumníka, pozorovaných jednotek a kategorizace a kódování jejich vlastností (srov. Bernstein, Dyer 1992). Observace je tedy (obecnou a empirickou) metodou bezprostední reflexe skutenosti. Na rozdíl od pozorování bžného (pedvdeckého) se vyznauje tím, že má pesn definovaný cíl, uskuteuje se podle pedem vypracovaného postupu a všechny údaje o pozorovaném objektu jsou systematicky zaznamenány (blíže viz Holcr a kol. 2009: 125; Dianiška a kol. 2007: 47 48; Hartl, Hartlová 2010: ) Pozorováním jsou sledovány jevy, které 1) jsou pímo dostupné smyslovému vnímání a 2) nebyly vyvolány zásahem výzkumníka pímo v prbhu pozorování (viz Jeábek 1993: 65, Dianiška a kol. 2007: 47 48). Pozorování se vnitn dlí: 1. podle stupn formalizace na standardizované a nestandardizované 10, 8 Tak jako každý výzkum, má i výzkum krajní pravice urité limity. Obecn lze konstatovat, že ve spoleenských vdách není žádná metoda, vetn metod sbru dat, sama o sob natolik dokonalá, aby mohla vést k absolutn pesnému poznání (Cejp 2011). 9 Cabada, Kubát a kol. (2007) ve stejné souvislosti používají terminologii A. C. Isaaka, který hovoí o reaktivních metodách (reactive methods), které vyžadují aktivní úast len spolenosti, naopak takové postupy jako pozorování adí mezi tzv. nereaktivní výzkumné postupy (nonreactive research) (blíže viz Cabada, Kubát a kol. 2007: 61). 10 Podle Jeábka (1993) je nestandardizované pozorování vtšinou nenahraditelné pro prvou orientaci 40

6 2. podle pozice pozorovatele na zúastnné (zjevné) a nezúastnné (skryté), podle podmínek uskuteování na pozorování v pirozených podmínkách a pozorování laboratorní, 4. soustavné nebo nesoustavné (k tomu viz Holcr a kol. 2009: 125; Dianiška a kol. 2007: 47 48; Hartl, Hartlová 2010: ; Fiamengo 1968: ). Fiamengo (1968: ) rozlišuje i pozorování jednotlivé (case studies) i masové (mass observation), piemž první typ se zamuje na observaci jednotlivých pípad i jednotlivých spoleenských skupin, zatímco masové pozorování se zamuje na sérii spoleenských jev, resp. na všechny jevy, které patí do urité spoleenské kategorie. Pi zúastnném (participativním) pozorování je cílem sebrat informace o problému, který zkoumáme, v pirozených podmínkách. Zúastnné pozorování je založené na asov dlouhém kontaktu s pípady, které reprezentují výzkumný problém. Také proto je tato technika velmi nároná a vyžaduje znané výzkumnické zkušenosti a dobrou znalost jak pirozeného kontextu, tak i kontextu teoretického. (Kubátová 2006: 161; srov. Kuchta, Válková a kol. 2005: 39; Hendl 2009: 821) Nejastjším postupem v pípad výzkumu krajní pravice je nestandardizované zúastnné pozorování v pirozených podmínkách 12. Hendl (2005) k tomu poznamenává, v neznámé problematice a pro pedvýzkum. 11 Holcr a kol. (2009) k tomu správn poznamenávají, že nevýhodou nezúastnného pozorování je jen malá pravdpodobnost, že pozorovatel hloubji pronikne do myšlení zkoumané skupiny, že zaznamená emociální pohnutky jejich chování; a zúastnné pozorování provází riziko, že pozorovatel mže ztratit schopnost objektivn hodnotit situace, že se ztotožní se subkulturou pozorované skupiny. 12 Pi pedbžném przkumu extremismu se mimo jiné uplatnilo zúastnné pozorování, které probhlo pi zhruba patnácti veejných vystoupeních radikálních skupin. Pozorování bylo nejdíve provádno jako nestrukturované, pozdji bylo na základ zkušenosti vytvoeno pozorovací schéma a bylo možné realizovat pozorování strukturované. Zámrem bylo navštívit co nejvíce akcí a popsat obecný mechanismus projev masy i jejích jednotlivých složek. Souasn šlo i o celkový pehled, který by vypovídal o frekvenci, masivnosti a agresivit veejných vystoupení rzných radikálních proud. K tomu úelu byly osloveny mstské úady všech vtších a stedních mst (celkem 68 úad) v R a byly požádány o spolupráci pi monitorování veejných vystoupení tzn. demonstrací, manifestací, veejných koncert apod. všech organizací, které lze oznait za extremistické. Pozorovány byly následující charakteristiky veejných akcí: 41

7 že tento typ pozorování je vhodný, jestliže: jev, který se bude zkoumat, je málo prozkoumaný, existují velké rozdíly mezi pohledy len a nelen sledované skupiny, jev není pístupný pohledu osob mimo skupinu. Pi nestandardizovaném pozorování: je uren pouze cíl pozorování; nástroje sbru dat nejsou formalizovány vbec (pokud, tak jen minimáln); v prbhu sbru dat je umožnno upravit volbu sledovaných, elementárních jev, eventuáln opravit i navrženou hypotézu; zpsob sbru dat umožuje použití v pípravné fázi výzkumu; jsou kladeny vysoké požadavky na pozorovatele-výzkumníka, jedná se o jednu z nejnáronjších technik sbru dat (Jeábek 1993: 65 66; srov. Bernstein, Dyer 1992). Zúastnné pozorování v pirozených podmínkách je styl výzkumu, ve kterém výzkumník participuje na každodenním život lidí, které sleduje (Disman 2000; srov. Murphy 2001; Trampota, Vojtchovská 2010). Výzkumník se tak zapojuje do všech inností zkoumaného vzorku. Hlavním problémem všech pozorovatel je, zda se jim podaí vyhnout se ovlivování jednotek, které pozorují (viz Bernstein, Dyer 1992: 73). V našem pípad se jedná napíklad o demonstrace, happeningy, diskuse atp. Píprava pozorovatele na zúastnné pozorování je znan nároná. Je potebné najít vstup do terénu a splynout s prostedím, obvykle vznikají potíže s vedením záznamu a nkdy také se zachováním odstupu od situace, nemluv o problémech etických (Kuchta, Válková a kol. 2005: 39). Vdecké vnímání výše popsaných situací je však plánovit selektivní. Tato plánovitost a organizovanost se nejzetelnji projevuje v tom, jak vdec odpovídá na dv základní poet úastník, organizaní zabezpeení akce, chování úastník, vzhled úastník, policejní zajištní akce, úast sdlovacích prostedk a zpsob prezentace akce v médiích (Kol. 1997; Cejp 2011). 42

8 otázky pozorování: co a jak pozorovat (Ferjeník 2000; Bernstein, Dyer 1992). I proto pi sbru dat metodou pozorování sehrávají podstatnou roli tzv. terénní poznámky 13 (field notes), resp. zaznamenávání dat (k tomu srov. Disman 2000; Reichel 2009; Trampota, Vojtchovská 2010). V procesu zúastnného pozorování musíme vykonat tyi základní kroky: navázání kontaktu 14, pozorování, záznam dat a závr pozorování. Aby zúastnné pozorování bylo relevantní a objektivní, je nutné v pípad skryté participace udržení odstupu od zkoumané situace, v tomto pípad se hovoí o tzv. spolehlivosti posuzovatele intra-judge reliability (srov. Drulák a kol. 2008: 26). Výzkumník se v nkterých pípadech mže ztotožnit se zkoumanou skupinou, a tím ztratí roli výzkumníka (viz Kubátová 2006: ). I proto Ochrana (2009) tvrdí, že je nutné uplatovat zásadu korektnosti, která má eliminovat (resp. minimalizovat) vliv náhodných chyb pi pozorování, ehož lze dosáhnout opakováním pozorování a vymezením náhodné složky ve formalizovaném vztahu. Na druhou stranu je nutné konstatovat, že výzkumník do terénu vždy vstupuje s pedsudky, hodnotami a normami, které jsou asto v rozporu s hodnotami zkoumaných skupin, organizací i jedinc. Pokud jeho pvodní stereotypní náhledy o zkoumané skupin nejsou potvrzeny, neznamená to, že se výzkumník automaticky ztotožnil s respondenty. 13 Terénní poznámky jsou nejen dležité pro interpretaci, ale velmi asto je proces vytváení poznámek totožný s procesem interpretace. I popis prostedí mže být dležitý, stejn jako záznam událostí, které s výzkumem asov koincidují. Je velice snadné zapomenout, a pitom vše, co jsme tu zmínili, mže být dležité pro interpretaci (Disman 2000: 312; k tomu srov. Morgan 2001: 75). Zápisky, které jsou zaznamenány v terénu, jsou krátké a urené k pozdjšímu oživení pamti. Poznámky z pímého pozorování jsou napsány krátce poté, co výzkumník opustí terén. Tyto poznámky by mly být detailnjší, s konkrétními informacemi a komentái respondent (Wysocki 2008: 164). astou výtkou je skutenost, že pozorovatelé asto nezaznamenávají svoje pozorování systematicky. Jejich zjištní nejsou asto niím víc než domnnkami o chování. Tyto domnnky mohou být snadno zpochybnny pozorováním jiného pozorovatele (Bersntein, Dyer 1992: 73). 14 Pi plánování bžného pozorování je nutné dohodnout vstup do terénu a získat podporu klíových osob (a již jde o formální organizaci, anebo komunitu nebo subkulturu). Rozšiování sféry zábru ve smyslu tématu i zkoumaných osob se pak asto využívá principu nabalování, tj. techniky snhové koule (Kuchta, Válková 2005: 39; srov. Disman 2000: 114). 43

9 Jestliže pozorování provádí pozorovatel, mohou být výsledky pozorování ovlivnny úhlem subjektivního pohledu. S tím souvisí riziko subjektivistického hodnocení pozorovaného jevu. To mžeme ovlivnit objektivizaními nástroji tím, že k pozorování použijeme více pozorovatel, resp. tam, kde je to možné, využijeme k pozorování pístroje (Ochrana 2009: 18). Stupe toho, jak dalece se výzkumník ztotožní se studovaným prostedím, mže být rzný. Tradin bývá stupe ztotožnní definovaný v tchto kategoriích: úplný pozorovatel 15, pozorovatel jako participant, participant jako pozorovatel a úplný participant 16 (Disman 2000: 305). Zúastnné pozorování je observace, pi které je pozorovatel v pirozeném sociálním kontaktu s pozorovanými, což je nesporn výhoda tohoto pístupu. Další pedností zúastnného pozorování je skutenost, že pozorované osoby jsou sledovány ve vlastním prostedí (pi demonstracích, diskusích atp.), v pirozených podmínkách a souvislostech (diskuse a konflikty s oponenty, pi konfliktech s policií atp.), které nejsou narušeny výzkumným aktem. Pozorovatel také mže sledovat emocionální reakce sledovaného subjektu v dlouhém asovém rozptí, což vede k získání velkého množství informací. Velkou pedností je získání komplexního pohledu na zkoumané jevy, který je podmínn faktory individuální i sociální empatie. Nikoliv nezanedbatelnou je také možnost komplexního pozorování pomrn ídce se vyskytujících jev, vetn získání pehledu o normách a hodnotách pozorovaných jedinc (srov. Kulka 1983; Jeábek 1992; Murphy 2001; Cejp 2011). Nevýhodou zúastnného pozorování je jeho malá efektivnost, která nevyplývá z absolutního množství získaných informací, ale z vysokých asových a finanních nárok (viz Bernstein, Dyer 1992). Výzkumník pi tomto typu výzkumu investuje finanní prostedky, které jsou asto nepomrn vysoké ve srovnání se zjištnými informacemi a 15 V tomto pípad je pozorovatel spojen se zkoumanou skupinou jen prostorov. Stupe ztotožnní je slabý, ale i pouhá znalost prostedí mže zabránit nkterým omylm v interpretaci. (Disman 2000: 306) 16 Výzkumník pijímá pln roli lena skupiny, kterou hodlá studovat. Jeho role výzkumníka není ve skupin známa nikomu. V principu to zní velmi jednoduše, ale realizace mže být velice složitá nebo nemožná. as a píležitost k pozorování mžou být siln omezena. Proniknout do nkterých skupin mže být nemožné, kup. vzhledem k vku nebo rase cílové skupiny. (Disman 2000: 307) 44

10 daty. Rovnž musíme poítat s nebezpeím subjektivního zkreslení údaj, které je asto dáno i osobní motivací a osobností výzkumníka, pípadn i jeho zalenním do pozorované skupiny. Limity zúastnného pozorování jsou i v nedostatené spolehlivosti (reliability), které vyplývají z nahodilosti pozorování uskutenných výzkumníkem. Fiamengo (1968) také upozoruje na skutenost, že spoleenské jevy se dynamicky mní, což lze pozorováním mnohdy jen tžko zachytit. Dalším limitujícím prvkem podle Bersteina a Dyera (1992) je i fakt, že výzkumník asto má obtíže s tím, jak se dostat na místa, která jsou vhodná pro pozorování požadovaného chování. V našem pípad se jedná napíklad o uzavené hudební produkce, demonstrace, uzavená jednání pedstavitel krajní pravice. Pozorující se také nemže svobodn rozhodnout, které jedince bude sledovat. Jeho pozorování je velmi ztíženo tím, že povinnosti vyplývající z role jsou asto v rozporu s úkolem pozorovat. Skryté pozorování klade na zúastnného pozorovatele vysoké nároky na znalosti a na jeho psychologické i psychické schopnosti (napíklad schopnost seberegulace, pružnost myšlení, pizpsobivost atp.), což se asto projevuje v krizových, resp. emon vypjatých situacích (srov. Kulka 1983; Jeábek 1992; Cejp 2011 ad.). 2.2 Nestandardizované/nestrukturované rozhovory Dalším využitelným pístupem pro oblast výzkumu krajní pravice jsou nestandardizované (nestrukturované, neformální, otevené) rozhovory (interview), pro které je charakteristická interakce mezi tazatelem a respondentem, piemž tazatel má jen velice obecný plán (k jiným typm rozhovor srov. Hartl, Hartlová 2010; Disman 2000). Tento plán nezahrnuje výet otázek, jejich znní ani poadí (Disman 2000; Ferjeník 2000; Kubátová 2006; Hendl 2009). V tomto pípad je plán pouhý skeleton, kterému dá obsah a živou formu teprve interakce s respondentem (otázka-odpov-otázka-odpov atd.). Následující otázka je zrozena z odpovdi na otázku pedchozí (Jeábek 1993; Disman 2000; Holcr a kol. 2009; Hendl 2005). To však neznamená, že by se výzkumník neml snažit postihnout téma do hloubky (viz Wysocki 2008: 165). V rámci této techniky sbru dat rozlišujeme nestrukturované rozhovory na nkolik 45

11 podtyp: hloubkové rozhovory focus group dotazování orální historie. (Kumar 2004) Teoretické koeny hloubkových rozhovor se nalézají v interpretativní tradici. Jedná se o face-to-face rozhovory, asto i opakované, v rámci nichž výzkumník klade takové otázky, aby co nejvíce porozuml napíklad životu dotazového, jeho zkušenostem, prožitkm. Hloubkové rozhovory mají tedy dv základní charakteristiky: opakované face-to-face rozhovory, hledání porozumní. Focus group dotazování se liší od hloubkových rozhovor tím, že první forma je provádna se skupinou a druhá individuáln. Ve skupin se zkoumají zkušenosti, prožitky a vnímání fokusní skupiny, která má urité spolené rysy, nap. spolenou sociální zkušenost (viz Hendl 2009: 219; k tomu srov. Morgan 2001: 72 75) 17. Metoda orální historie je pro kvantitativní výzkum zcela nezvyklá a primárn opt slouží pro kvalitativní výzkum. Až následn si mže výzkumník z dat vybrat ta, která jsou vhodná pro výzkum. Tato metoda se zamuje na zkušenosti, osobní píbhy a historické popisy událostí. Neformální rozhovor se spoléhá na spontánní generování otázek v pirozeném prbhu interakce (nap. bhem zúastnného pozorování v terénu). Informátor, resp. respondent, si pitom ani nemusí uvdomit, že jde o exploraní rozhovor (Hendl 2005). U tak specifického tématu, jako je psobení jedinc v prostedí krajní pravice, je nestandardizovaný rozhovor velice výhodnou metodou. Nejtžší fází nestandardizovaných rozhovor je pedevším vyvolat vzájemnou dvru a pátelskou atmosféru (obavy z možného zneužití nkterých informací výzkumníkem a poátení nedvru lze pochopit). Dalším úkolem pro výzkumníka je pochopit kontext i situaci, aby nedošlo k chybné interpretaci respondentova sdlení. Otevené rozhovory se obvykle nahrávají na diktafon a posléze se doslovn pepíší. (Kubátová 2006: 164) Podstatnou fází sbru dat tímto zpsobem je i samotná etika a anonymizování 17 Tato metoda byla napíklad užita v pípad popisu životního stylu brnnských skinheads (blíže viz Navrátil, ermák, Horošák 2000). 46

12 respondenta. Pro zvýšení vypovídací schopnosti (validity) je vhodné respondentovi dát možnost autorizace rozhovoru a zajistit ochranu poskytnutých dat. Nashromáždná data se liší od rozhovoru k rozhovoru. V mnoha pípadech se mže s jednou osobou provést nkolik takových rozhovor. Pak se otázky mní a probíhající interview se mže ubírat zcela jiným smrem, konkretizovat jednotlivé dotazované okruhy atp. Získané informace je možné rovnž doplnit o nonverbální reakce respondenta. Hlavní pednost a zárove nevýhoda metody interview spoívá v tom, že tato metoda je píliš bezprostedn vázána na oba úastníky rozhovoru 18. Tím, že výzkumník aktivn vstupuje do interakce, cht necht ovlivuje i množství a charakter informací, které mu sdlí respondent (Ferjeník 2000: 171). Kvalita získaných informací závisí na kvalit interpretace a každý rozhovor je v tomto ohledu unikátní. Zkušenosti a schopnosti tazatele jsou potom zásadní (Kumar 2005: ). I proto v pípadech výzkumu krajní pravice existuje jen malý poet realizovaných a zaznamenaných rozhovor. Dvodem je nkolik skuteností: 1) nedvra ve výzkumníka (z oficiálních struktur, nap. z akademických pracoviš) a ve smysluplnost výzkum, 2) nedvra v pípad požadované anonymizace, 3) neschopnost výzkumníka zjistit, zda je respondent pro samotný výzkum vhodným, tj. nositelem pro výzkum podstatných informací (viz Kulka 1983). Odtud pramení poznatek, že urité osobnostní vlastnosti interviewujícího mohou být k provedení validního rozhovoru s njakým konkrétním interviewovaným pekážkou, anebo naopak pímo podmínkou. Pomocí rozhovoru lze za ideálních podmínek získat velmi rychle požadovanou informaci v bezprostedním kontaktu. Prbh rozhovoru lze navíc umle regulovat, což lze považovat za jeho velkou pednost, nebo vhodné ízení rozhovoru podstatn zvyšuje jeho objektivnost (na druhé stran mže být však hlavním zdrojem zkreslení). Pi rozhovoru se dále uplatuje ve vtší nebo menší míe sugestivnost osobnosti interviewujícího. Minimalizace tohoto nedostatku by mlo být dosaženo alespo 18 Fiamengo (1968) dokonce tvrdí, že spolehlivost konkrétních údaj získaných tímto zpsobem zaostává za kvalitami sociologického pozorování. 47

13 vyhýbáním se sugestivním (emocionálním, osobním) otázkám 19 (Kulka 1983). Tato metoda je používána i z dvodu malého procenta odmítnutí ze strany dotazovaných (viz Jandourek 2007: 112). Tazatel také musí dávat pozor, aby oddloval fakta od domnnek, aby jeho teoretické a politické názory neovlivovaly jeho interpretaci fakt, a nesmí se spokojit s pouhými domnnkami. Toto vše jsou opodstatnné požadavky. Strun eeno, interview, akoli má své nedostatky, je asto nejvhodnjší metodou sbru dat o tch vlastnostech sociálního svta, které jej odlišují od svta pírodního: lidské úsilí vdom formovat své prostedí na základ poznávání, reflexe a uení (Rathbun 2008: 690). Finanní náklady pozorování a metodologické obtíže jsou zejmé, nicmén pokud politolog ví, že existuje njaký aspekt i jev, jenž by byl nejlépe zachycen pímým dotazováním zúastnných, neml by váhat. Pochybnosti ohledn dležitosti dat získaných dotazováním a o reliabilit respondent musí být vzaty v potaz. Nicmén mohou být vyešeny. Tyto nevýhody jen zídka peváží jedinené výhody interview: schopnost smrovat otázky pímo k aktuálním úastníkm a tlait je k odpovdi takovým zpsobem, jaký archivní i jiný kvalitativní výzkum nikdy neumožní (Rathbun 2008: 700). V eském prostedí byla problematika krajní pravice zachycena v textech Lojdové (2008, 2010) a Kupcové (2010). Lojdová (2008: 43) využila hloubkový rozhovor a ve vztahu k informantm zaujímala roli dvryhodného reportéra. Touto formou uskutenila interview se sedmi osobami, piemž celková délka rozhovor byla 6,5 hodiny. Kupcová (2010) uskutenila polostrukturované rozhovory s pedstaviteli nejrznjších subjekt eské ultrapravice, piemž svá zjištní doplnila i prostednictvím 19 asto se hovoí o tom, že pímé dotazování nutí respondenty k odpovdím tak, jak chce tazatel, a je tudíž nevhodné. Toto je reálná obava a výzkumníci by mli ve svých výzkumech, nejlépe formou poznámky pod arou, uvést otázku, ke které se citace vztahuje, pokud existuje oprávnná obava z toho, že by mohlo dojít k navádní respondent (Rathbun 2008: 693). Samotným tématem jsou i tzv. sugestivní (z lat. suggerere nco nkomu podsouvat) otázky, které mají tendenci vkládat respondentovi do úst názory tázajícího. Pomrn typických znakem tchto otázek je, že se jedná o oznamovací vtu, jež je doplnna otazníkem na konci. De facto je tak respondent nucen odpovdt souhlasn. Pípadn tázající užívá slov, která význam vty ovlivují (urit, zaruen, podle dostupných zdroj, jist atp.). 48

14 dotazníkového šetení. 2.3 Analýza osobních dokument Na rozdíl od pedchozích technik, tj. pozorování, ale pedevším dotazování, jde o zpsob sbru dat, který je v politologickém výzkumu krajní pravice celkem obvyklý (pedevším pi výzkumu politické programatiky, propagandy i témat souvisejících s historickou dimenzí atp.) a dlouhodob realizovaný (srov. Mareš 2003). Jak poznamenává Reichel (2010), studium dokument znamená sledovat u zkoumaných fenomén hlavn rozsáhlé i minulé asové úseky jejich vzniku a existence na píinách i tvrcích nezávislé. V tomto pípad pak je dokumentem v sociálních výzkumech uritý produkt lidské innosti vzniklý z jiných dvod, než je ešený výzkumný problém (viz Reichel 2010; srov. Hartl, Hartlová 2010). Analýza dokument (i nkdy také analýza produkt) je pomrn rozšíenou technikou získávání dat, piemž lze rozlišovat dokumenty na osobní, úední, oficiální i neoficiální (srov. Kuchta, Válková a kol. 2005; Reichel 2010). Vedle uvedených druh se rozlišuje také podoba dokument. Pedn mže jít o podobu psanou, obrazovou, virtuální i trojrozmrnou (podrobnji viz Reichel 2010: 126). Osobní dokument je respondentova osobní popisná výpov o vlastním život nebo ásti tohoto života, jednotlivcova úvaha o urité události nebo problému, o (politických) aktivitách atp. Konkrétnji eeno, jde o takové materiály jako autobiografie, fotografie, deníky, soudní a vyšetovací spisy, znalecké posudky, obžaloby, rozsudky, záznamy z rejstíku trest, osobní spisy odsouzených ve vzeských zaízeních, dopisy, prohlášení, virtuální data 20, politické programy a dlouhé nestandardizované rozhovory, zapsané doslovn (Disman 2000; Hendl 2005; Gavora 2008; Cejp 2011). Obsahová analýza je metodou, která se sousteuje na rozbor (vtšinou) písemných sdlení. Protože jde o skupinu rznorodých metod, je tžké podat její 20 Virtuální data se nacházejí na internetu. Tato oblast zatím není dostaten využita, akoli má velký informaní potenciál. Patí mezi n internetové stránky, obsahy internetových diskusí atp. (viz Hendl 2005: 204). 49