Pedagogická fakulta Jihočeské university. Jaderná, subjaderná a atomová fyzika. Téma: Neutrony, interakce neutronů s prostředím

Transkript

1 Pedagogická fakulta Jihočeské uiversity Jaderá, subjaderá a atomová fyzika Téma: Neutroy, iterakce eutroů s prostředím Vypracoval: Kroupa Marti Ročík: 2. Studijí obor: Měřící a výpočetí techika distačí studium Datum vypracováí:

2 Obsah: 1. Objev eutrou 2. ákladí vlastosti eutrou 3. Rozpad eutrou 4. Klasifikace eutroů 5. droje eutroů 6. Iterakce eutroů s látkou 6.1 Pružý rozptyl eutroů 6.2 bsorpčí reakce eutroů 7. Literatura 2

3 1. Objev eutrou: Neutro byl objeve v roce 1932 J. Chadwickem jako vyústěí výzkumů, prováděých v té době v ěkolika dalších laboratořích při sledováí vlastostí zářeí, vzikajícího při iterakci částic α s 9 4Be. Na této problematice dále pracovali W. Bothe a H. Becker v Německu a I. Curie a F. Joliot ve Fracii. Bylo zjištěo, že toto zkoumaé zářeí je málo absorbováo olovem a působí a Geiger-Müllerův počítač. Tyto objeveé vlastosti sváděly k doměce, že jde o iterakci zářeí γ s látkou. Teto postup vedl k silé disproporci mezi takto formulovaou hypotézou a experimetálími pozatky Chadwick postupoval tak, že sledoval odražeé protoy a jádra lithia, bóru, dusíku aj. Při tom dospěl k výsledkům, které v podstatě ve dvou skutečostech odporovaly hypotéze, že jde o zářeí γ. Jedak změřeá pravděpodobost vziku odražeých protoů začě převyšuje pravděpodobost vypočteou z potvrzeého Klei-Nishiova vztahu pro rozptyl zářeí γ a protoech a dále maximálí eergii odražeých jader určeé jedak z dosahu, jedak a podkladě vyhodoceí odezvy pulzí ioizačí komory, odpovídala eergie zářeí γ eúměrě vysoké hodotě. Například maximálí eergie odražeých jader dusíku 14 N změřeá při Chadwickových experimetech dosahovala hodoty 1,2 MeV čemuž by odpovídala hodota eergie zářeí γ kolem 90 MeV. V případě, že by byla přijata hypotéza, že zkoumaé zářeí je zářeím γ, byly by uvedeé hodoty v esouladu se zákoy zachováí eergie a hybosti. Tyto výsledky vedly Chadwicka k vysloveí předpokladu, že při 9 ozařováí jader 4 Be zářeím α vzikají částice s eulovou klidovou hmotostí, srovatelou s klidovou hmotostí protou. Vzhledem k jejich vysoké proikavosti a ízké ioizačí schoposti ejsou tyto částice ositeli elektrického áboje a proto jsou azváy Neutroy. Existece eutrou, tedy vlastě koexistece protou a elektrou ve velmi malé vzdáleosti, byla předpovězea již Ruthefordem v roce 1920, tedy 12 let před jeho experimetálím prokázáím. Objev eutrou tedy vytvořil předpoklad pro další kvalitativí skok fyziky atomového jádra, kdy další objevy a sebe edaly dlouho čekat. V roce 1932 avrhl Heiseberg model atomového jádra složeého z protoů a eutroů, dále se Bothe zabýval problematikou stability atomových jader, kdy vycházel z eaditivosti hmotostí obou částic a zavedl pojem vazbové eergie jádra. Další zkoumáí vlastostí eutroů vedlo k objevu umělé aktivity idukovaé eutroy a k objevu štěpeí jader těžkých prvků. Byly formulováy základí zákoy iterakce eutroů s látkou a Fermim byla odvozea a experimetálě ověřea teorie stárutí eutroů. 2. ákladí vlastosti eutrou Mezi základí vlastosti eutrou řadíme zejméa hmotost, vlovou délku a spi. Hmotost eutrou byla poprvé určea a základě měřeí růzých odražeých jader a byla tedy určea již při vyhodoceí pokusů, které vedly k objeveí eutrou. Vzhledem k tomu, že v uvedeých pokusech jde o pružý rozptyl eutroů, při kterém platí záko zachováí hybosti a eergie, lze pro případ přímého rázu odvodit vztah pro rychlost odražeého jádra v 1 =(2 m / (m 1 m )). v Maximálí kietickou eergii odražeých jader je možé staovit z jejich dosahu a z výšky impulsu ioizačí komory. Vzhledem k tomu, že experimety byly 3

4 prováděy a růzých jádrech, bylo možo staovit hmotost eutrou a základě zalosti vp mn m kietické eergie dvou odražeých jader, apříklad vodíku a dusíku ze vztahu =. v mp m de byla získáa hodota 1,15 h.j tj. 1, kg. K dalšímu zpřesěí byla užita reakce 11 B(α,) 14 N, ve které vystupují hmotosti jader 11 B a 14 N s dostatečě přesě zámou hodotou, kdy výsledkem je hodota 1,0067 h.j., tj. hodota odlišá od současé doporučeé hodoty hmotosti eutrou o 0,2 %, což ale reprezetuje rozdíl v eergetickém ekvivaletu 2, ev. Nejpřesější určeí hmotosti eutrou umoží reakce záchytu tepelých eutroů jádry vodíku, doprovázeá emisí kvat zářeí γ o eergii rové vazbové eergii deuterou. V tomto případě lze hmotost eutrou vyjádřit vztahem m c 2 =(m D -m H ).c 2 h.ν ve kterém je přesost výpočtu podmíěa zalostí hodoty vazbové eergie a rozdílu hmotostí deuterou a protou. Kombiací této metody s jiými reakcemi byla určea hodota 1, h.j. h Vlovou délku eutrou lze vypočítat z De Broglieho vztahu λ = ve kterém je m. v h Plackova kostata a m v je hybost eutrou. Po úpravě a dosazeí za h=6, J.s a eergii E v jedotkách MeV vypočítáme vlovou délku λ v metrech z výrazu h λ =. Teto uvedeý vztah je možé s dostatečou přesostí použít a eergie 2m. E kolem 100 MeV, ad tuto hraici je uté provádět relativistickou korekci. alost těchto vlových vlastostí eutroů a částic obecě je důležitá zejméa v případech, kdy jsou rozměry rozptylujícího prostředí srovatelé s vlovou délkou eutrou. Spi eutrou je rove h/4π. Tato hodota ebo její lichý ásobek vyplývá ze skutečosti, že celkový spi jader se sudým počtem ukleoů je celočíselý a jader s lichým počtem ukleoů je rove lichému ásobku h/4π. Potvrzuje ji také rozbor vzájemé orietace magetických mometů protou, eutrou, deuterou a skutečost, že deutero má jedotkový spi a emá orbitálí momet a že spi protou je rove h/4π. Uvedeá hodota je také v dobrém souladu s experimetálě ověřeým vztahem pro pravděpodobost pružého rozptylu eutroů a jádrech vodíku a se zákoem rozptylu tepelých eutroů atomárím vodíkem. 3. Rozpad eutrou: Již v době prvích výzkumů byla zřejmá estabilita eutrou acházejícího se mimo atomové jádro v souvislosti se sledováím jeho vlastostí. Rozpad je v souladu s předpokladem o složitější struktuře eutrou jako soustavě protou obíhaého µ-mezoem a je eergeticky možý vzhledem k vyšší hmotosti eutrou v porováí s hmotostí protou. Rozpad probíhá podle rozpadového schématu peν e 0,78 MeV. V současé době se udává hodota rozpadu 10,6 mi. 4

5 4. Klasifikace eutroů: Neutroy můžeme z eergetického hlediska dělit a chladé, tepelé, rezoačí eutroy, eutroy středích eergií, rychlé eutroy, eutroy s vysokými eergiemi. Pod souhrý ázev pomalé eutroy řadíme zpravidla chladé, tepelé a rezoačí eutroy. Toto rozděleí odráží mohotvárost procesů, ke kterým dochází při iterakci eutroů s látkou. Ultrachladé eutroy: Tyto eutroy mají eergii E ižší ež 10-6 ev. Chladé eutroy: Do této skupiy řadíme eutroy jejichž kietická eergie je od 10-6 ev do 0,005eV. ískáme je apříklad při průchodu tepelých eutroů grafitem. Braggova zákoa. λ =2d.siθ plye, že pro to, aby astal koheretí rozptyl je ezbyté split podmíku aby -ásobek vlové délky λ byl meší ež 2d. Neutroy mající eergii odpovídající vlovým délkám větším, ebudou podléhat rozptylu, ostatí budou rozptylem ze svazku odstraěy. Dvojásobek mřížkové kostaty grafitu je 6, m, to zameá, že maximálí eergie odpovídající vlové délce této hodoty, při které ještě ebudou eutroy rozptylováy a projdou grafitovým reflektorem vypočítaá 2 h h ze vztahu λ = je rova E =. 2 m. v 2m. λ Tepelé eutroy: Tyto eutroy mají eergii E od 0,005 ev do 0,5 ev Jsou to eutroy, jejichž středí eergie je rova středí tepelé eergii atomů okolího prostředí. Eergetická distribuce, a tedy i rozdíleí rychlostí, je potom fukcí teploty prostředí a 2 m. v d 2 zpravidla se popisuje Maxwell-Boltzmaovým vztahem ve tvaru =. v e 2kT.. dv Nejpravděpodobější eergie eutroů je rova součiu k.t, což při teplotě T=293 K (t=20 C) odpovídá eergii E =0,025 ev. Rezoačí eutroy: Tyto eutroy mají eergii E od 0,5 ev do 1000 ev. Neutroy, acházející se v tomto eergetickém rozsahu, vykazují vysokou pravděpodobost záchytu ve vymezeých eergetických itervalech, přičemž se zpravidla používají výrazy rezoačí absorpce a rezoačí oblast. Neutroy středích eergií: Tyto eutroy mají eergii E od 1000 ev do 500 kev. Neutroy rychlé: Tyto eutroy mají eergii E od 500 kev do 20 MeV. Neutroy vysokých eergií: Tyto eutroy mají eergii E od 20 MeV výše. Eergetické oblasti eutroů středích eergií, rychlých eutroů a vysokoeergetických eutroů jsou předmětem výzkumu vzhledem k tomu, že fluece eergie je domiatí právě pro tyto eutroy v emoderovaých štěpých spektrech a spektrech vzikajícího při termojaderé sytéze. 5

6 Přehled klasifikace eutroů: Spektrálí skupia Eergie Charakteristika Ultrachladé eutroy <10-6 ev Rychlost v odpovídá 10 m/s. Je splěa podmíka úplého odrazu od stě při libovolém úhlu dopadu. Ultrachladé eutroy lze udržet v uzavřeém objemu až do doby určeé poločasem rozpadu eutroů cca 1000s. Chladé ,005 ev Nemůže astat Braggův odraz, protože podmíka 2d.siθ=. λ eí splěa, eboť vzdáleost mezi atomovými jádry je d < λ. Tepelé 0,005 0,5 ev Spektrálí skupia, která se lehce získává při difúzi eutroů v látkovém prostředí, když astává výměa eergie mezi eutroy a atomovými jádry látkového prostředí. Je splěa podmíka pro Braggův odraz. Rezoačí 0, ev V účiém průřezu v závislosti a E se projevují rezoačí jevy Středích eergií kev Excitačí hladiy slož. jádra se překrývají avzájem, rezoačí jevy epozorujeme Rychlé 0,5 20MeV Vlová délka je srovatelá s rozměry atomových jader Vysokoeergetické >20 MeV Vlová délka je srovatelá s rozměry ukleoů 5. droje eutroů: Běžě užívaé eutroové zdroje lze dělit podle růzých hledisek. Vezmeme-li jako základí kritéria pro klasifikaci jaderé reakce, používaé ke geeraci eutroů, kostrukčí uspořádáí a aplikaci těchto zdrojů, můžeme je rozdělit do přibližě čtyř skupi a to a radiouklidové zdroje, eutroové geerátory a bázi urychlovačů částic, jaderé reaktory a zdroje užívaé pro vojeské účely. Radiouklidové zdroje: Do této skupiy řadíme zdroje, které sestávají z přirozeého radiouklidu emitujícího částice α, případě γ a terčíkového materiálu, v ěmž dochází 6

7 k přeměě spojeé s emisí eutrou. Kostrukčí uspořádáí těchto zdrojů umožňuje přípravu zdrojů malých rozměrů, tyto zdroje ejsou áročé a údržbu a lze s imi sado maipulovat. V eposledí řadě k jejich začému využíváí přispívá také jejich poměrě ízká cea. Mezi tyto zdroje spadají zároveň umělé radiouklidy, jejichž samovolé štěpeí je spojeé s výletem eutrou. hlediska spektrálí distribuce emitují eutroy spojitého spektra, jehož tvar závisí a druhu a eergii částic bombardujících terčíkový materiál, a složeí terčíku a také a techologii výroby zdroje. Hustoty toků eutroů takto získaých jsou mohem ižší ež v případě jaderých reaktorů ebo urychlovačů částic a pohybují se v rozmezí s -1. Například: 226 Ra, 210 Po, 239 P 9 4Be (α 12 6 C5,7MeV). Neutroové geerátory a bázi urychlovačů částic: Tyto zdroje umožňují defiitivě měit středí eergii geerovaých eutroů a také dosahovat řádově vyšších hodot hustoty toku eutroů. V současé době dozávají širšího uplatěí jako zdroje rychlých eutroů a to zejméa ve výzkumu apř. radiačího poškozeí materiálů používaých ve fúzích reaktorech a v radioterapii. Tyto zdroje pracují a pricipu, kdy abité částice, zpravidla protoy ebo deuteroy, jsou urychley v urychlovači a po dostatečém urychleí vyvedey a terčík, ve kterém dojde k trasmutačí reakci spojeé s výletem eutrou. Uvedeé částice můžeme používat ke geeraci eutroů jaderými reakcemi a celé řadě uklidů vzhledem k tomu, že v urychlovači získají dostatečou kietickou eergii k překoáí vazebích sil eutrou v jádře. Jako ideálí lze charakterizovat zdroj splňující požadavky z hlediska vysokého výtěžku, malého rozptylu eergie emitovaých eutroů, zaedbatelých parazitických reakcí spojeých s emisí abitých částic a ízkého pozadí zářeí γ. Například: terčík 235 U, 239 P brzdé zářeí reakce (γ,). Jaderé reaktory: de se využívá řízeé řetězové štěpé reakce, která vychází ze skutečosti, že při iterakci tepelých eutroů s jádry ěkterých těžkých prvků ( 235 U, 239 Pu) dochází k rozštěpeí těchto jader a trosky, kdy vzikou 2-3 rychlé eutroy, které mohou štěpit další jádra těžkých prvků. Při této reakci se uvolí eergie o velikosti cca 20 MeV. V reaktorech dochází použitím moderátoru ke zpomaleí eutroů. 6. Iterakce eutroů s látkou: Charakter iterakce je podmíě silami, které působí mezi eutroem a atomem, tj. mezi eutroem a elektroem a eutroem a jádrem. Pokud jde o dvojici eutro elektro, dochází mezi imi k elektromagetické iterakci, vyplývající z předpokládaé vitří struktury eutrou a elektrického áboje elektrou. Předpokladem je, že jaderé síly jsou zprostředkováy částicemi, jejichž klidová hmotost leží mezi hmotostí elektrou a eutrou. K objevu těchto částic došlo v roce 1947, kdy byly azváy π mezoy. Tyto částice existují s ulovým π 0, kladým π a záporým π - ábojem. Nejpravděpodobější vzdáleost eutrou a π - mezou je r=h/mc. a odpovídá dosahu jaderých sil m. Tímto způsobem lze vysvětlit existeci magetického mometu eutrou. Vzhledem k polarizaci soustavy proto - π - lze předpokládat zároveň existeci dipólového mometu. elektromagetická iterakce mezi eutroem a elektroem je tedy daá iterakcí mezi magetickými momety obou částic a iterakcí elektrického dipólu eutrou s elektrickým ábojem elektrou. V případě iterakce eutrou s jádry může docházet ejeom k elektromagetické iterakci, ale i k silé iterakci v poli jaderých sil. Elektromagetická iterakce eutrou s jádrem je slabší ež s elektroem a je zaedbatelá ve srováí s jaderou reakcí. Neutroy s odpovídající kietickou eergií mohou tedy itegrovat s jádry procesy rozděleými do dvou skupi. Jedá se o rozptyl a absorpci. 7

8 6.1 Pružý rozptyl eutroů: Rozptyl eutroů je reakce, při které bude docházet ke změě směru dopadajících eutroů ásledkem jejich iterakce s terčíkovým jádrem. Při tomto procesu je kietická eergie rozptýleých eutroů v porováí s dopadajícími eutroy sížea. Pro pružý rozptyl dále platí, že kietická eergie dopadajících eutroů a úhel rozptylu pro daý druh rozptylujícího terčíkového jádra jedozačě určují kietickou eergii rozptýleého eutrou. Při Pružém rozptylu eutroů v podstatě sledujeme zpomalováí rychlých eutroů až do oblastí tepelých eutroů, kdy se jejich pohyb řídí zákoy difúze. Vycházíme-li z vlových vlastostí eutrou, můžeme potom pružý rozptyl popsat jako odraz eutroové vly od jádra a absorpci eutroů jako zeslabeí eutroové vly uvitř jádra. Pružý rozptyl eutroů může v zásadě probíhat dvěma odlišými mechaismy. Při prvím z ich je eutro rozptýle v poteciálím poli jaderých sil terčíkového jádra. teto rozptyl ozačujeme jako poteciálový. Dále existuje druhá možost, při které proike eutro do jádra a vytvoří složeé jádro v excitovaém stavu. Toto složeé jádro může přejít do základího stavu emisí eutrou a to tak, že platí zákoy zachováí kietické eergie a hybosti. Vzhledem k diskrétí povaze eergetických hladi emůže vzikout složeé jádro a libovolé eergetické hladiě, ale jeom a takové, a které je součet eergie terčíkového jádra a kietické eergie eutrou kvatově přípustý. ávislost pravděpodobosti tohoto procesu a eergii eutroů vykazuje proto řadu rezoačích píků, kdy kietická eergie eutrou splňuje podmíku vziku jedé z diskrétích hladi složeého jádra. Teto rozptyl se azývá rezoačí. 6.2 bsorpčí reakce eutroů: Při absorpčích reakcích eutro proiká do jádra, je jím absorbová a po této absorpci je emitováo sekudárí zářeí, jehož eergie je dáa okamžitou excitačí eergií ově vziklé jaderé kofigurace složeého jádra). Sekudárí zářeí mohou představovat protoy, eutroy, deuteroy, částice alfa, případě další částice. Jestliže je vylétající částicí eutro a složeé jádro přitom epřechází do základího stavu ozačujeme teto proces (, ). Je doprováze vysláím další částice, zpravidla fotou. Sekudárím zářeím mohou být také pouze fotoy v procesu, který se azývá radiačí záchyt a ozačuje se (,γ). Lze také alézt určitou závislost mezi eergií eutroů a ejpravděpodobějším ebo velmi pravděpodobým typem reakce, ke které může dojít. Například radiačí záchyt eutroů je převažujícím typem reakce pro středě těžká a velmi těžká jádra, je.li eergie eutrou meší ež 0,5 kev, tj. v oblasti pomalých eutroů. Reakce spojeé s výletem částice, tj. typu (,b) často domiují při eergiích E 0,5 kev. V případě velmi lehkých a velmi těžkých jader však existují výjimky z těchto tvrzeí. Radiačí záchyt eutrou: Je jaderou reakcí, při které dochází k absorpci eutrou ásledovaé emisí jedoho ebo více kvat zářeí gama. pravidla ji ozačujeme (,γ). Sekudárí zářeí gama, azývaé okamžité zářeí gama, má eergie charakteristické pro eergetické hladiy výsledého jádra, protože je emitováo z jeho excitovaého stavu.. K záchytu eutroů spojeým s ásledou emisí zářeí gama může dojít a většiě stabilích jader v oblasti ízkých eutroových eergií. Radiačí záchyt je zpravidla domiatí absorpčí reakcí pomalých eutroů a eutroů středích eergií se středě těžkými jádry. 8

9 Reakce spojeé s emisí částic: Jsou to reakce, při kterých dochází k výletu ukleou ebo kombiace ukleoů po absorpci dopadajícího eutrou. Můžeme ji popsat (,b). Vylétající částicí může být proto, jiý eutro, deutero ebo částice alfa. Může také dojít k reakcím spojeým s výletem ěkolika ukleoů. Pro emisi sekudárí částice ebo více částic se může vziklé jádro acházet v excitovaém stavu, ze kterého deexcituje emisí jedoho ebo více kvat zářeí gama. Reakce (,b) jsou zpravidla domiatí pro rychlé eutroy s eergiemi E>10MeV. V oblasti pomalých eutroů a eutroů středích eergií jsou výzamé v případě, kdy jde o reakce exoergické, což astává v případě lehkých jader. Štěpé reakce: Bombardováí těžkých jader jaderými částicemi může vést ke vziku lehkých jader, ke vziku jedoho relativě těžkého jádra a ěkolika mohem lehčích produktů, ebo ke vziku dvou fragmetů přibližě stejé hmotosti, a které se excitovaé složeé jádro rozštěpí. teto posledě uvedeý proces se azývá štěpeí a můžeme jej popsat (,f). Štěpeí vyvolaé eutroy může astat pouze u ěkolika těžkých uklidů, ale je velmi výzamé, protože se při ěm uvolňuje začé možství eergie. Štěpeí je domiatí reakcí při absorpci tepelých eutroů jádry 235 U a 233 Pu a štěpý proces se vyzačuje vysokými hodotami eergie reakce (uvolěá eergie se pohybuje kolem 200 MeV). Štěpý proces je možé popsat pomocí kapkového modelu publikovaého v roce 1939 Bohrem a Wheelerem. Před absorpcí eutrou zaujímá jádro sférický tvar. Po absorpci eutrou se excitačí eergie projeví eje ve statisticky euspořádaém pohybu ukleoů, ale také v oscilaci podél podélé osy složeého jádra, které má po absorpci eliptický tvar. Jestliže je amplituda oscilace dostatečě vysoká, vytvoří se mezi dvěma krajími, přibližě stejými hmotostmi, zúžeí a při dostatečě velkých coulombovských silách, které existují uvitř těžkých jader, se složeé jádro rozpade. Rozpad jádra a dva fragmety je doprováze emisí 2-3 promptích eutroů. Promptí zářeí gama je emitováo z odděleých štěpých fragmetů v čase přibližě s po absorpci eutrou. Poměr eutroů k protoům je zpravidla velmi vysoký u štěpých fragmetů, které se stabilizují ásledou emisí zpožděého eutrou ebo rozpadem β -. Schematické zázorěí štěpého procesu 9

10 10 ávislost štěpého výtěžku a hmotostím čísle při štěpeí 235 U ( ) a 233 U ( ) a 239 Pu ( ). Typické reakce jader s eutroy: Pružý rozptyl. Nepružý rozptyl. γ 1 Radiačí záchyt. p 1 Reakce (,p) α 3 2 Reakce (,α). 2 1 Reakce (,2). f Štěpeí jader. 3 2 Dvojstupňová reakce (, γ, α)

11 Klasifikace jaderých reakcí: Typ reakce Příklady Pružý rozptyl (m,), (p,p) atd. pomalováí eutroů lehkými jádry. Metoda odražeých jader využívaá k detekci rychlých eutroů. pětý rozptyl. Nepružý rozptyl (, ),(α,α ) atd. Nepružý rozptyl rychlých eutroů. Coulombická excitace atomových jader. Radiačí záchyt (,γ), (p,γ) atd. áchyt pomalých eutroů, 1 H(,γ) 2 H. áchyt protoů lze pozorovat u lehčích prvků. Deuteroové reakce (d,p), (d,t), (d,) atd. Reakce 2 H(d,) 3 He, 3 H(d,) 4 He se používají v eutroových geerátorech. Termojaderé reakce. Reakce s alfa (α,p), (α,) atd. Důležité pro lehké prvky. Reakce 9 Be (α,) 12 C vedla k objeveí eutrou. Užitím této reakce se získávají eutroy v radiouklidových zdrojích mbe, PuBe, RaBe, PoBe atd. Reakce s eutroy (,p), (,α) atd. Detekce pomalých eutroů 6 Li (,α) 3 H, 10 B (,α) 7 Li. Prahové detektory pro rychlé eutroy, apř. 32 S (,p) 32 P. Tvorba radiouhlíku 14 C v JR 14 N (,p) 14 C. Fotojaderé reakce (γ,) Výzamé u D a Be. Fotojaderé reakce vyvolávaé brzdým zářeím a těžkých prvcích (W,U). droje eutroů. Štěpeí (,f) Tepelé a rezoačí eutroy způsobují štěpeí 235 U, 233 U, 239 Pu. Ostatí jádra se štěpí rychlými eutroy. Roztříštěí jádra Dopadající vysoceeergetické částice mohou roztříštit jádro a ěkolik úlomků,odštěpků. 7. Literatura: Jakeš J. - Fyzika ioizujícího zářeí (fyzika eutroů) Skripta ČVUT Praha, fakulta jaderá a fyzikálě ižeýrská, 1989 Musílek L. Úvod do fyziky ioizujícího zářeí SNTL Praha,