4.1 Řešení základních typů diferenciálních rovnic 1.řádu

Podobné dokumenty
y = 1 x (y2 y), dy dx = 1 x (y2 y) dy y 2 = dx dy y 2 y y(y 4) = A y + B 5 = A(y 1) + By, tj. A = 1, B = 1. dy y 1

Obsah Obyčejné diferenciální rovnice

Diferenciální rovnice 1

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

8.1. Separovatelné rovnice

4. OBYČEJNÉ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

Diferenciální rovnice

Nalezněte obecné řešení diferenciální rovnice (pomocí separace proměnných) a řešení Cauchyho úlohy: =, 0 = 1 = 1. ln = +,

1.1 Existence a jednoznačnost řešení. Příklad 1.1: [M2-P1] diferenciální rovnice (DR) řádu n: speciálně nás budou zajímat rovnice typu

Obyčejné diferenciální rovnice

Kapitola 10: Diferenciální rovnice 1/14

Řešíme tedy soustavu dvou rovnic o dvou neznámých. 2a + b = 3, 6a + b = 27,

Určete a graficky znázorněte definiční obor funkce

1. Obyčejné diferenciální rovnice

Diferenciální rovnice 3

Lineární diferenciální rovnice 1. řádu verze 1.1

Diferenciální rovnice separace proměnných verze 1.1

1 1 x 2. Jedná se o diferenciální rovnici se separovanými proměnnými, která má smysl pro x ±1 a

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

Obyčejnými diferenciálními rovnicemi (ODR) budeme nazývat rovnice, ve kterých

LINEÁRNÍ ROVNICE S ABSOLUTNÍ HODNOTOU

6. dubna *********** Přednáška ***********

Homogenní rovnice. Uvažujme rovnici. y = f(x, y), (4) kde

x 2(A), x y (A) y x (A), 2 f

rovnic), Definice y + p(x)y = q(x), Je-li q(x) = 0 na M, nazývá se y + p(x)y =

pouze u některých typů rovnic a v tomto textu se jím nebudeme až na

Q(y) dy = P(x) dx + C.

Seznámíte se s pojmem primitivní funkce a neurčitý integrál funkce jedné proměnné.

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

Lineární rovnice prvního řádu. Máme řešit nehomogenní lineární diferenciální rovnici prvního řádu. Funkce h(t) = 2

4. Lineární diferenciální rovnice rovnice 1. ádu

Nejčastějšími funkcemi, s kterými se setkáváme v matematice i v jejích aplikacích, jsou

14. přednáška. Přímka

INŽENÝRSKÁ MATEMATIKA DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE října 2009

5.3. Implicitní funkce a její derivace

f(x) = arccotg x 2 x lim f(x). Určete všechny asymptoty grafu x 2 2 =

X = A + tu. Obr x = a 1 + tu 1 y = a 2 + tu 2, t R, y = kx + q, k, q R (6.1)

Analytická geometrie lineárních útvarů

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

8.3). S ohledem na jednoduchost a názornost je výhodné seznámit se s touto Základní pojmy a vztahy. Definice

1. DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE DVOU PROMĚNNÝCH

x 2 +1 x 3 3x 2 4x = x 2 +3

Monotonie a lokální extrémy. Konvexnost, konkávnost a inflexní body. 266 I. Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

Řešení 1b Máme najít body, v nichž má funkce (, ) vázané extrémy, případně vázané lokální extrémy s podmínkou (, )=0, je-li: (, )= +,

Vzpěr jednoduchého rámu, diferenciální operátory. Lenka Dohnalová

1. Funkce dvou a více proměnných. Úvod, limita a spojitost. Definiční obor, obor hodnot a vrstevnice grafu

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

Nyní využijeme slovník Laplaceovy transformace pro derivaci a přímé hodnoty a dostaneme běžnou algebraickou rovnici. ! 2 "

Soustavy lineárních rovnic

Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce

{ } Ox ( 0) 4.2. Konvexnost, konkávnost, inflexe. Definice Obr. 52. Poznámka. nad tečnou

9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

diferenciální rovnice verze 1.1

Algebraické rovnice. Obsah. Aplikovaná matematika I. Ohraničenost kořenů a jejich. Aproximace kořenů metodou půlení intervalu.

arcsin x 2 dx. x dx 4 x 2 ln 2 x + 24 x ln 2 x + 9x dx.

Digitální učební materiál

Matematika I, část I. Rovnici (1) nazýváme vektorovou rovnicí roviny ABC. Rovina ABC prochází bodem A a říkáme, že má zaměření u, v. X=A+r.u+s.

Matematická analýza III.

1 Analytická geometrie

1. Náhodný vektor (X, Y ) má diskrétní rozdělení s pravděpodobnostní funkcí p, kde. p(x, y) = a(x + y + 1), x, y {0, 1, 2}.

a počtem sloupců druhé matice. Spočítejme součin A.B. Označme matici A.B = M, pro její prvky platí:

+ 2y. a y = 1 x 2. du x = nxn 1 f(u) 2x n 3 yf (u)

Rovnice se separovanými proměnnými

Nejdřív spočítáme jeden příklad na variaci konstant pro lineární diferenciální rovnici 2. řádu s kostantními koeficienty. y + y = 4 sin t.

30. listopadu Derivace. VŠB-TU Ostrava. Dostupné: s1a64/cd/index.htm.

Kapitola 11: Lineární diferenciální rovnice 1/15

Průhyb ocelového nosníku. Nezatížený a rovnoměrně zatížený nosník

Parametrická rovnice přímky v rovině

Diferenciální rovnice 1

Příklad 1 ŘEŠENÉ PŘÍKLADY Z M1B ČÁST 2. Určete a načrtněte definiční obory funkcí více proměnných: a) (, ) = b) (, ) = 3. c) (, ) = d) (, ) =

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) LDR druhého řádu VMAT, IMT 1 / 22

Písemná zkouška z Matematiky II pro FSV vzor

f( x) x x 4.3. Asymptoty funkce Definice lim f( x) =, lim f( x) =, Jestliže nastane alespoň jeden z případů

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2015

6. DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE VÍCE PROMĚNNÝCH

II. 3. Speciální integrační metody

II.7.* Derivace složené funkce. Necht jsou dány diferencovatelné funkce z = f(x,y), x = x(u,v), y = y(u,v). Pak. z u = f. x x. u + f. y y. u, z.

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Diferenciální počet VY_32_INOVACE_M0216.

VZOROVÝ TEST PRO 3. ROČNÍK (3. A, 5. C)

Studijní text pro obor G+K Katedra matematiky Fakulta stavební ROVNICE. Doc. RNDr. Milada Kočandrlová, CSc.

Integrální počet - I. část (neurčitý integrál a základní integrační metody)

Příklad 1. Řešení 1a Máme vyšetřit lichost či sudost funkce ŘEŠENÉ PŘÍKLADY Z M1A ČÁST 3

Obyčejné diferenciální rovnice

4.3.2 Goniometrické nerovnice

SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ INTEGRACE RACIONÁLNÍCH FUNKCÍ

8.2. Exaktní rovnice. F(x, y) x. dy. df = dx + y. Nyní budeme hledat odpověd na otázku, zda a jak lze od této diferenciální formule

Budeme hledat řešení y(x) okrajové úlohy pro diferenciální rovnici druhého řádu v samoadjungovaném tvaru na intervalu a, b : 2 ) y i p i+ 1

Management rekreace a sportu. 10. Derivace

Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

8. Okrajový problém pro LODR2

Matematika I, část I Vzájemná poloha lineárních útvarů v E 3

Derivace a monotónnost funkce

Extrémy funkce dvou proměnných

Základní pojmy teorie ODR a speciální typy ODR1

2.7. Průběh funkce. Vyšetřit průběh funkce znamená určit (ne nutně v tomto pořadí): 1) Definiční obor; sudost, lichost; periodičnost

(0, y) 1.3. Základní pojmy a graf funkce. Nyní se již budeme zabývat pouze reálnými funkcemi reálné proměnné a proto budeme zobrazení

l, l 2, l 3, l 4, ω 21 = konst. Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj. analyticky

Transkript:

4. Řešení základních tpů diferenciálních rovnic.řádu 4..4 Určete řešení z() Cauchov úloh pro rovnici + = 0 vhovující počáteční podmínce z =. Po separaci proměnných v rovnici dostaneme rovnici = d a po integraci získáme řešení rovnice ve tvaru ( ) = C / kde C je konstanta a ( 0) resp. ( 0 + ). Řešením dané úloh je funkce z daná rovnicí z ( ) = / (0 + ). 4..4 Určete všechna řešení diferenciální rovnice + = 4. Nejdříve najdeme řešení homogenní rovnice + = 0. () Po separaci proměnných v rovnici () a po integraci je ( ) = Ce R C je konstanta. Řešení nehomogenní rovnice určíme ve tvaru ( ) = u( ) e () Kde u() je neznámá funkce kterou najdeme dosadíme-li z () do rovnice : u e ue + ue = 4. (4) Z rovnice (4) vpočteme u( ) = 4 e d + K u = 4e a po integraci dostaneme kde K je konstanta. Je te u( ) = e + K a všechna řešení rovnice jsou určena rovnicí ( ) = Ke + R.

4..44 Určete všechna řešení rovnice d + = 0 ( ). Rovnici lze zapsat ve tvaru nehomogenní lineární diferenciální rovnice prvního řádu vzhledem k proměnné : d = () za předpokladu že 0. Dosazením = 0 do rovnice ověříme že funkce ( ) = 0 R je triviálním řešením této rovnice. Netriviální řešení rovnice určíme řešením rovnice (). Nejdříve najdeme řešení homogenní rovnice d = 0. Po separaci proměnných a po integraci dostaneme ( ) = C kde C je konstanta a ( 0) resp. ( 0+ ). Řešení rovnice () určíme ve tvaru ( ) = u( ) kde u() je neznámá funkce kterou najdeme dosadíme-li do rovnice (): du +. u u = Pro 0 dostaneme podmínku du / = a te u ( ) = + K kde K je konstanta. Všechna řešení rovnice jsou určena rovnicemi ( ) = K + R ( ) = 0 R. 4..45 Určete integrální křivku diferenciální rovnice ( + ) = d procházející bodem M [ ]. Rovnici lze pro 0 zapsat ve tvaru d =. () Funkce ( ) = 0 je řešením rovnice ale nevhovuje dané počáteční podmínce. Rovnice () je nehomogenní lineární diferenciální rovnicí prvního řádu vzhledem k proměnné. Nejdříve najdeme řešení homogenní rovnice

d = 0. () Po separaci proměnných a po integraci dostaneme řešení rovnice () ve tvaru ( ) = C kde C je konstanta a ( 0) resp. ( 0+ ). Řešení rovnice () te hledáme ve tvaru ( ) = u( ). Dosadíme-li do rovnice () musí platit u + u u = a te pro 0 je u ( ) = + K kde K je konstanta. Řešení rovnice () jsou určena rovnicí ( ) = K + 0. Všechna řešení rovnice jsou určena rovnicemi ( ) = K + R a ( ) = 0 R. Z množin integrálních křivek určených těmito rovnicemi najdeme integrální křivku procházející bodem M [ ]. Musí být splněna rovnice = K + a te K = 0. Hledanou integrální křivkou rovnice je parabola s rovnicí =. 4..46 Určete všechna řešení diferenciální rovnice d dt = t cos + sin ( ). Rovnice dt = t cos + sin( ) () d Je nehomogenní lineární diferenciální rovnicí prvního řádu vzhledem k proměnné t. Nejdříve určíme řešení homogenní rovnice dt t cos = 0. d () Po separaci proměnných v rovnici () a po integraci dostaneme za předpokladu že t 0 řešení rovnice (): sin t ( ) = Ce kde C je konstanta a R Řešení nehomogenní rovnice () hledáme ve tvaru sin t ( ) = u( ) e přičemž musí platit sin sin u e + u cos e u cos = sin( ). Je te u = sin ( ) u( ) = e sin sin cos e sin d + K kde K je konstanta. Po integraci dostaneme

u( ) = sin ( + sin ) e + K. Řešení rovnice je určeno implicitně rovnicí t = Ke sin ( + sin ). 4..47 Určete řešení z() diferenciální rovnice ( ) + = Které vhovuje počáteční podmínce z ( ) = /. Funkce p ( ) = = q( ) jsou definované a spojité na intervalu + ) D je zajištěna eistence a jednoznačnost řeše- leží v oblasti D eistuje právě v libovolném bodě oblasti = ( 0 + ) ( + ) ní Cauchov úloh pro rovnici. Protože bod [ / ] jedno řešení dané úloh. 0 a te Určíme nejdříve řešení rovnice. Řešíme-li homogenní rovnici + ( ) = 0 separaci proměnných a po integraci dostaneme řešení ve tvaru konstanta. Řešení rovnice hledáme ve tvaru platit / ( ) = Ce / pak po kde C je ( ) = u( ) e přičemž pro funkci u() musí u e / u / / ( ) e + u( ) e = neboli u = e /. Po integraci získáme funkci u ve tvaru u( ) = 9 / ( ) e + K kde K je konstanta. Všechna řešení rovnice jsou určena rovnicí ( ) = Ke / + 9 0 + ). Pro funkci z která je řešením dané Cauchov úloh musí te platit z( ) = Ke z = Ke / / + + 9 9 = z čehož plne že K = 0. Řešením dané úloh je funkce

9 z ( ) = 0 + ). 4..48 Určete řešení z() Cauchov úloh pro rovnici e = s počáteční podmínkou z( 0) = 4. Funkce p ( ) = q( ) = e jsou definované a spojité na intervalu ( + ). Je te zajištěna eistence a jednoznačnost řešení Cauchov úloh pro libovolnou počáteční podmínku. Řešení rovnice budeme hledat ve tvaru ( ) = h( ) g( ). Dosadíme-li za a za = h g + hg do rovnice dostaneme diferenciální rovnici h g + hg hg = e neboli ( g g) e. h g + h = () Funkci g zvolíme tak ab druhý člen na levé straně rovnice () bl roven nule tj. tak ab splňovala rovnici g g = 0. () Rovnice() je diferenciální rovnicí se separovatelnými proměnnými jejímž řešením je např. funkce g ( ) = e (zvolili jsme integrační konstantu rovnou jedné). Dosadíme-li g ( ) = e do rovnice () dostaneme opět diferenciální rovnici se separovatelnými proměnnými pro neznámou funkci h: h e = e. Řešením rovnice (4) jsou všechn funkce h ( ) = + C Všechna řešení rovnice jsou te určena rovnicí kde C je konstanta. ( + C) e ( ) = R. Řešení z Cauchov úloh má splňovat počáteční podmínku ( 0) = 4 z čehož plne že C = = 4. Řešení z je te určeno rovnicí ( + ) e 4 z( ) = R.

4..49 Určete řešení z() Cauchov úloh pro rovnici + = q( ) kde 0 pro ( ) q ( ) = pro + ) při počáteční podmínce z( 0) =. Snadno ověříme že řešení dané úloh eistuje a je jediné. Protože počáteční hodnota = 0 leží v intervalu ( ) určíme nejdříve v tomto intervalu řešení Cauchov úloh pro rovnici z + = 0 ( ) ( ). s počáteční podmínkou z 0 = Řešením této úloh je funkce ( ) = z e ( ). Na intervalu + ) je pravá strana rovnice definována funkcí q ( ) =. Řešíme te dále rovnici + = ( ) na intervalu + ) s počáteční podmínkou kterou získáme z podmínk spojitosti řešení z na intervalu ( + ). Označíme-li z řešení rovnice ( ) na intervalu + ) musí platit z () = z (). Protože z () = e řešíme rovnici ( ) s počáteční podmínkou z () = e. Řešení rovnice hledáme ve tvaru = hg. Po dosazení do této rovnice dostaneme ( ) ( g + g) =. h g + h Položíme-li činitele g + g rovného nule dostaneme stejnou rovnici jako je rovnice ( ). Za funkci g lze zvolit g( ) = e. Z rovnice () pak plne že h = ( ) e a te h 4 ( ) = e + C. z = e : Konstantu C určíme z počáteční podmínk ( ) z 4 () = Ce + = e. Z poslední rovnice vpočteme C = ( 4 + e ).. Pro řešení z dané úloh platí pro 4 z ( ) = z ( ) ( ) a z ( ) = z ( ) pro + ). Funkce z ( ) je te určena rovnicemi

( ) z e = 4 ( 4 + e ) e + 4 pro ( ) + ) 4..50 Určete řešení z( ) w( ) Cauchov úloh pro rovnici = + při počáteční podmínce: a) z ( ) = b) w ( 0) =. Postačující podmínk eistence a jednoznačnosti řešení rovnice + = () ( ) jsou splněn na oblastech = ( ) ( + ) D = ( 0) ( + ) D = ( 0 + ) ( + ). (bod [ ] D ) nikoli však v případě b) (bod [ ] D D D a Máme te zajištěnou eistenci a jednoznačnost řešení v případě a) 0 neleží v žádné oblasti D ). V případě b) úloha nemusí mít řešení. Řešení rovnice () budeme hledat ve tvaru = gh. Pak je g h + hg gh = ( + ) neboli g h + h g g = () ( + ) Funkci g zvolíme tak ab splňovala rovnici g g = 0. (4) ( + ) Po separaci proměnných v rovnici (4) je dg g = d ( +) a po integraci (zvolíme integrační konstantu rovnou jedné) získáme funkci g ( ) = /( + ). h = + / a po integraci Dosadíme-li za g do rovnice () dostaneme diferenciální rovnici ( ) je h ( ) = + ln + C kde C je konstanta a 0. Všechna řešení rovnice jsou určena rovnicí

C ( ) = + ( + ln ) 0. + + Řešením Cauchov úloh je v případě a) funkce z ( ) = ( + ln ) ( 0+ ). + Konstantu C = jsme určili z rovnice z ( ) = C + =. V případě za b) nemá Cauchov úloha řešení neboť pro = 0 není funkce ln definována. 4..5 Určete řešení z( ) w( ) Cauchov úloh pro rovnici tg = cos při počáteční podmínce a) z ( 0) = ; b) w ( π ) =. Eistence a jednoznačnost řešení Cauchov úloh pro rovnici je zajištěna na oblastech π π D k = ( k ) ( k + ) ( + ) k Z. Bod [ 0 ] leží v oblasti D 0 bod [ π ] leží v oblasti D te řešení z a w eistují a jsou jediná. Řešení rovnice hledáme ve tvaru = gh přičemž platí h g + h( g gtg) =. () cos Funkci g určíme tak ab splňovala rovnici g gtg = 0. Po separaci proměnných a integraci vbereme funkci g( ) = / cos (integrační konstantu jsme zvolili rovnou jedné). Po dosazení do rovnice () dostaneme pro funkci h tuto podmínku: h = cos cos π π a te h ( ) = + C pro ( k ) ( k + ) kde k je celé číslo. Na těchto intervalech jsou definována řešení rovnice rovnicí + C ( ) =. cos

Z daných počátečních podmínek vpočteme hodnot konstant C : a) C = b) C = -π -. Řešení Cauchov úloh v případě a) je určeno rovnicí + π π z( ) = cos v případě b) rovnicí w( ) = π cos π π. 4..5 Určete řešení z() Cauchov úloh pro rovnici ( ) + = Při počáteční podmínce z(0) =. Rovnici upravíme na tvar + = ±. () Protože v okolí bodu [ ] 0 jsou splněn postačující podmínk eistence a jednoznačnosti řešení Cauchov úloh pro rovnici () je zajištěna eistence a jednoznačnost řešení dané úloh pro rovnici. Řešení rovnice () hledáme ve tvaru = gh. Dosazením do rovnice () dostaneme podmínku pro funkce g h ve tvaru h g + h g + g =. () Funkci g zvolíme tak ab splňovala rovnici g + g 0 = ±. = (zvolili jsme integrační konstantu rovnou jedné). Dosadíme-li za g do rovnice () dostaneme rovnici Po separaci proměnných a po integraci vbereme funkci g) ) ( ) h = ( ) ( ) a po integraci rovnici h ( ) = + C ( ). ( )

Řešení rovnice je určeno rovnicí ( ) = + C ( ) ( ). Řešením dané Cauchov úloh je funkce z( ) = + ( ) ( ). 4..5 Řešte rovnici + = e. Rovnici vnásobíme funkcí µ a dostaneme µ + µ = µ e. () Funkci µ zvolíme tak ab d d ( µ ) = µ + µ ( ) Z čehož plne že µ musí být řešením rovnice µ = µ. Můžeme te zvolit µ = e a rovnici () zapíšeme ve tvaru d d ( e ) e. = () Po integraci rovnice () dostaneme e e = + C kde C je konstanta a po vnásobení funkcí e lze řešení rovnice zapsat ve tvaru ( ) = e + Ce R. 4..54 Řešte rovnici + ln = ( ). Rovnici lze zapsat ve tvaru d = ln () což je lineární rovnice prvního řádu vzhledem k proměnné. Rovnici () vnásobíme funkcí µ a dostaneme ( )

d µ ( ) µ ( ) = µ ( ) ln. () Funkci µ ( ) zvolíme tak ab d d ( µ ( ) ) = µ ( ) µ ( ). µ musí být řešením rovnice µ = µ. Zvolíme te µ = e Pak rovnice () má tvar To znamená že ( ) d ( e ) = e ln a po integraci dostaneme ( ). e = e ln + C kde C je konstanta. Řešení rovnice je určeno implicitně rovnicí + = e e ln Ce. 4..55 Najděte obecné řešení rovnice cos = e sin sin kπ k + π k = Na intervalu ( ( ) )... cos Funkce p( ) = g( ) = e sin jsou na daném intervalu spojité. Rovnice bez pravé sin stran má tvar cos = 0 sin a na tomto intervalu má řešení = sin. Nahradíme-li konstantu C funkcí α ( ) máme = α sin () ( ) a dosadíme-li do obdržíme pro α ( ) diferenciální rovnici α ( ) = e dostaneme α( ) = e + C a te jejíž integrací je obecné řešení rovnice. = ( e + C) sin