Kmenové buòky a vznik nádorového onemocnìní Tumorigeneze jako onemocnìní kmenových bunìk (2. èást)
|
|
- Jitka Vaňková
- před 9 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Univerzita Karlova v Praze, 2. lékaøská fakulta, Ústav klinické biochemie a patobiochemie Kmenové buòky a vznik nádorového onemocnìní Tumorigeneze jako onemocnìní kmenových bunìk (2. èást) Nádorové kmenové buòky u rùzných malignit Leukémie Leukémie jsou typem nádorového onemocnìní, které vzniká z krvetvorných elementù kostní døenì. Maligní nádorová transformace má za následek produkci velkého poètu nezralých krevních bunìk jako jsou leukemické blasty, které se hromadí jak v kostní døeni, tak v krevní cirkulaci, ale které postrádají fyziologickou funkènost. Øada experimentù in vitro s bunìènými liniemi prokazuje, že vìtšina typù leukémií vzniká maligní transformací multipotentních hematopoetických kmenových bunìk (HSCs) nebo z jejich nejranìjších progenitorù, z nichž se tvoøí leukemické kmenové buòky (LSCs), oznaèované také jako leukémii-iniciující buòky. Nejèastìjším jevem, který provází tuto transformaci, je genové re-arrangement (chromozomální translokace) HSCs nebo jejich progenitorù, což vede k tvorbì chimérických fúzních onkoproteinù (jako je TEL-AML- 1, MLL-ENL, MNT-TEL a AML-1-ETO), k mutaci genù pro transkripèní faktory jako Spi-1/PU-1 nebo k aberantní aktivaci rùzných hematopoetických rùstových faktorù a cytokinù navozujících signalizaèní kaskádu podílející se na regulaci samoobnovy anebo diferenciaci HSCs, jako jsou dráhy Hedgehog, Wnt/β-katenin, Notch, KIT nebo LT3. Patologická alterace tìchto pùvodnì fyziologických mechanismù mùže zabránit normální diferenciaci hematopoetických progenitorových bunìk na zralé lymfoidní a myeloidní buòky, což vede ke vzniku a rozvoji rùzných forem (subtypù) AML a ALL. Jedním z podtypù AML je akutní promyelocytová leukémie (APL), která je sdružena s chromozomální translokací PML genu, tj. t(15;17), kódující fúzní onkoprotein PML-RAR-α (receptor retinové kyseliny). To navodí zástavu granulopoeze ve stádiu promyelocytu. U jiných subtypù leukémií byly prokázány alterace v intermediárních hematopoetických progenitorových buòkách, oznaèovaných jako prekancerózní LSCs (pre-lscs) nebo-li prekancerózní kmenové buòky (p-cscs) (viz Mimeault M., 2007). Myeloidní leukémie Chronická myeloidní leukémie (CML) a akutní B-lymfoblastická leukémie (B-ALL) jsou obvykle sdruženy s pøítomností Philadelphia chromozomu (Ph), který vzniká translokací mezi chromozomem 9 a 22. To má za následek chimérickou a konstitutivní aktivaci BCR-ABL tyrosinkinázy. Kromì této tyrosinkinázy bývá u B-ALL aktivována SRC rodina (LYN, HCK, a GR) serin/threonin-kináz, které v blastické krizi nereagují na inhibici imatinibem (Yiguo Hu, 2006). V tomto pøípadì mùže pomoci desatinib, který inhibuje SRC-kinázu. U rùzných typù myeloidní leukémie leukemické kmenové buòky (LSCs) byly identifikovány tím, že dokázaly vyvolat leukémii u imunodeficientních myší. U vìtšiny podtypù akutní myeloidní leukémie bylo zjištìno, že leukémii vyvolávající kmenové buòky jsou ty, které jsou CD34-pozitivní/ CD38 negativní. Tedy podobnì jako tomu je u normálních hematopoetických kmenových bunìk (HSCs). Stejnì tak oba typy exprimují CD44 antigen. Rozdíl je v expresi α-øetìzce receptoru interleukinu 3 (IL-3αR, CD123), který se nevyskytuje u HSCs. Dalším makerem AML je antigen Siglec-3 (CD33), který je také cílovým terapeutickým faktorem pro gemtuzumab, ozogamicin (viz Schulenberg A., 2006). Chromozomální translokace zpùsobující lidskou monocytovou leukémii je sdružena se zinc-finger proteinem MOZ (nebo-li MYST 3) a akutní myeloidní leukémie s proteinem MYST 4. Oba proteiny vykazují aktivitu histon-acetyltransferázy, která moduluje strukturální charakteristiku chromatinu (Yang X-J, 2007). Akutní T-lymfoblastická leukémie (T-ALL) se vyznaèuje chromozomálními 4 Labor Aktuell 02/08
2 translokacemi, které ovlivòují gen kódující transmembránový receptor Notch 1, který reguluje vývoj T-bunìk. Onkogenní mutace (extracelulární heterodimerizace domény Notch nebo C-terminálního konce PEST) jsou slibným cílem protinádorové léèby T-ALL (Weng A. P., 2007). Solidní tumory Solidní nádory jsou složeny nejen z nádorových bunìk, ale obsahují cévní øeèištì, zánìtlivé buòky a fibroblasty. V podstatì napodobují neregulovanì a neuspoøádanì vzniklou tkáò pøíslušného orgánu. Tuto heterogenitu nádoru provází rozmezí diferenciaèních fenotypù, charakterizovaných specifickou morfologií, znaky i markery bunìèných linií. Vìtšina bunìk má non-tumorigenní terminální charakter bunìk vzniklých diferenciací kmenových nebo progenitorových bunìk; pøesto u øady tumorù byla prokázána podskupina nádorových kmenových nebo tumor-iniciujících bunìk, od kterých se odvíjí progrese nádoru (Rich J. N., 2007). Je proto namístì identifikovat tyto buòky hledáním specifických markerù, které mohou být použity jako terapeutický cíl. Mezi takové pravdìpodobnì patøí Prominin-1 (CD133), který je zvýšený u kolorektálního karcinomu (O Brien C. A., 2007) nebo CD44 a Ep- CAM (Dalerba P., 2007). I když výzkum molekulových protinádorových cílù pokroèil, hlavními pilíøi terapie zùstává cytotoxická chemoterapie a radiace (Rich J. N., 2007). Více než 90 % maligních tumorù u lidí derivuje z epitélií. Epitelové kmenové buòky postrádají diferenciaèní markery a v pokusech in vitro i in vivo se vyznaèují znaèným proliferaèním potenciálem, vytváøejí sdružené útvary se specializovaným mezenchymálním prostøedím (stemcell niches), lokalizovaným na chránìném a dobøe zásobeném místì (kyslíkem i výživou); jsou zde ve stavu jen velmi pomalého cyklus bunìèného dìlení. Dostanou-li se kmenové buòky z tohoto chránìného útulku, ztrácejí svoji kmenovost (i když tato ztráta mùže být reverzibilní) a stávají se z nich buòky tranzientnì amplifikující ; mohou též pøecházet na buòky terminálnì diferencující. To je predisponuje k možnosti maligní transformace (Miller SJ, 2005). Karcinom prsu U nádorových kmenových bunìk myšího NOD/SCID karcinomu prsu byla identifikována exprese antigenù CD24, CD44, B38.1 (Breast/ovaria cancer specific antigen) a epitelový specifický antigen (ESA) (Al-Hajj M., 2004). Nádory mozku Recentní nálezy svìdèí, že v tkáni nádorù mozku se nalézá malé množství bunìk s vlastnostmi mozkových kmenových bunìk (BTSC); vyznaèují se pøítomností membránového markeru CD133 (Dirks PB, 2005). Kmenové buòky byly nalezeny u glioblastomu, meduloblastomu a ependymomu (Nicolis S. K., 2007). Tato pozorování nasvìdèují tomu, že z normálních kmenových bunìk mohou vzniknout nádorové kmenové buòky nebo ponìkud více diferencované progenitorové buòky, které mohou konvertovat do stem-like stavu. V mozku dospìlých jedincù jsou reziduální kmenové buòky lokalizovány v hipokampu, v subventrikulární zónì a pravdìpodobnì i v mozeèku. Experimenty in vitro prokazují možnost pøemìny diferencovaných progenitorových bunìk astroglie nebo oligodendroglie na buòky s vlastnostmi kmenových bunìk. Experimenty na bunìèných liniích prokazují, že nìkteré mozkové tumory jako meduloblastomy, astrocytomy, glioblastomy, oligodendrogliomy nebo ependymomy vznikají maligní transformací nervových kmenových bunìk (NSCs) nebo z mozkových nádorových kmenových bunìk (BTSCs) (Baehring J. M., 2005; Nicolis S. K., 2007, Sanai N., 2005). Aberantní mutace SHH-dráhy (SHH/PTCH/GLI) alterací patched (PTCH) nebo smoothed (SMO) receptorù a Sfu navozují nekontrolovanou proliferaci GCPs a indukují tvorbu meduloblastomu (Rubin LL, 2006). Lidský neuroblastom je embryonální karcinom derivovaný z neurální lišty; také v jeho tkáni byly prokázány a charakterizovány specifické neuroblastomové kmenové buòky, které jsou potenciálním cílem terapeutického zásahu (Ross RA, 2006). Karcinom tlustého støeva a koneèníku Exprese antigenu CD44, která byla nalezena u nádorových kmenových bunìk karcinomu prsu, byla prokázána též u adenokarcinomu tlustého støeva (viz Schulenberg A., 2006). V experimentech na myších (NOD/SCID) bylo prokázáno, že schopnost pøijetí tumorového transplantátu mìla pouze subpopulace bunìk exprimujících molekuly EPCAM high /CD44 a dodateènì diferenciaènì exprimovaný marker CD166 (Dalerba P., 2007). Experimentálnì (na buòkách karcinomu tlustého støeva iniciujících sferoidy) a též u pacientù s tímto karcinomem (Todaro M., 2007) bylo demonstrováno, že nádory s pozitivním povrchovým antigenem CD133 + jsou ménì citliví vùèi cytotoxickému úèinku 5-fluorouracilu a oxaliplatiny a že tato rezistence souvisí s vyšší expresí IL-4 a jeho receptoru. Aplikace anti-il-4 protilátky se stává terapeutickou možností, která by v tomto pøípadì mohla navodit senzitivitu vùèi cytotoxické terapii (Obr. 12). Chromozomální a mikrosatelitní nestabilita predisponují ke vzniku kolorektálního karcinomu. Jde o mutaci genù APC, K-ras, TP53, Labor Aktuell 02/08 5
3 dále o mutaci mismatch-repair genu (MMR) u 2-3 % nepolypózních kolorektálních karcinomù; hypermethylace MHL1 promoteru je charakteristická pro % sporadickýh tumorù, zvláštì proximálního kolon (Halvarsson Britta, 2008). Hepatocelulární karcinom a hepatoblastom Diskuse o tumor-iniciujících buòkách u tohoto nádoru se objevila už v 60. a 70. letech minulého století (viz Masopust J., 2007) a pokraèuje dodnes (viz Sell S., 2003, 2006). Pøedpokládá se, že hepatokancerogeneze se mùže odvíjet od ètyø typù bunìk, malignì transformovaných: (a) multipotentních kmenových bunìk kostní døenì (b) pankreato-hepatálních kmenových bunìk (c) bipotentních oválných bunìk (d) dediferencovaných zralých hepatocytù. Geny podílející se na patogenezi hepatocelulárního karcinomu možno klasifikovat do ètyø velkých skupin (Kellner U., 2003): (1) Geny regulující odpovìï na poškození DNA (prostøednictvím P53-dráhy: p53) (2) Geny úèastnící se kontroly cyklu bunìèného dìlení (retinoblastomová dráha: RBI, p161nk4a, cyklin D) (3) Geny podílející se na inhibici rùstu nebo apoptóze (dráha transformaèního faktoru β = TG β; mannose-6-phosphate/insulin-like growth factor 2 receptor, proteins SMAD2, SMAD4) (4) Geny odpovìdné za bunìènou interakci a za signální transdukci (dráha APC/ β-katenin: β-katenin, E-kadherin). Karcinom prostaty Pro rozlišení falešnì negativních od skuteènì pozitivních nálezù na pøítomnost karcinomu prostaty pøi bioptickém vyšetøení pomáhá prùkaz delece 3,4-kb fragmentu mitochondriálního genomu (3,4mtD); senzitivita testu - 80%, specifita 71% (Maki J, 2008). Jsou multipotentní a mùže se z nich vytvoøit epidermis, folikl i žlázka. Destabilizace tohoto ložiska a genetická nebo epigenetická alterace kmenových bunìk (kupø. ztráta transkripèního represoru Blimp1 s následnou zvýšenou expresí c-myc nebo stabilizace β-kateninu trunkací jeho N-terminálního konce nebo ztrátou kostního morfogenního proteinu - BMP) vede ke vzniku karcinomu z dlaždicových bunìk (viz Vinagolu K, 2007). Melanom Neoplastická populace s vlastnostmi kmenových bunìk byla nalezena též u kožní formy melanomu. Byl charakterizován jejich fenotypový profil. Mezi nejvýznaènìjší patøí proteiny MAGE-A, které mohou být cílem protinádorové imunoterapie (Sigalotti L, 2008). Sarkomy Adultní kostní døeò je domovem též nìkolika typù non-hematopoetických multipotentních kmenových bunìk, endotelových progenitorù (EPOs) a mezenchymových kmenových nebo progenitorových bunìk (MSCs nebo MPCs). Z MSCs vznikají diferenciací zralé osteocyty, chondrocyty nebo adipocyty. Existuje øada experimentálních dat, která prokazují, že kostní sarkomy mají svùj pùvod v malignì transformovaných primitivních kmenových buòkách podobných MSCs (stem cell-like MSCs) (Gibbs C. P., 2005). Germinální mutace tumor-supresorových genù RB a p53 podporují incidenci dalšího nádoru skeletu - osteoblastického sarkomu. Pøedpokládá se, že vzniká maligní transformací osteogenních progenitorových bunìk, které v bunìèné kultuøe exprimují nìkteré markery MSCs jako Sro-1, CD105 a CD4 stejnì jako markery pluripotentních embryonálních kmenových bunìk (Oct-3/4 a Nanog) (Tolar J., 2007). Rodina Ewingových tumorù (E Ts) je sdružena s chromozomální translokací zahrnující fúzi 5 segmentu EWS-genu s 3 segmentem LI-1 genu, který kóduje fúzní onkoprotein EWS- LI-1 (Riggi N., 2005). Metastázy Nádorové metastázy vyžadují pronikání a kolonizaci specializovaných nádorových kmenových bunìk do vzdálených orgánù (tkání). Byl identifikován pøekrývající se soubor molekul a signálních drah regulujících jak migraci kmenových bunìk tak tvorbu metastáz (Li., 2007). Mezi tyto molekuly patøí nervová adhezní molekula L1(CD171) (viz Kaifi J. T., 2007), která byla nalezena ve zvýšené expresi na buòkách invazivního kolorektálního karcinomu. 4. Hypotézy o kancerogeneze Hypotéza o podobnosti mezi tkání embryonální a nádorovou se datuje už od poloviny 19. století. Stejnì tak to platí o myšlence, že nádory se odvíjejí od bunìk podobným embryonálním, které se vyskytují v Nádory kùže Kožní epitélium tvoøí vlasové váèky, tukové žlázky a interfolikulární epidermis; všechny tyto útvary podléhají pravidelné obnovì i regeneraci pøi poškození. Byla v nich prokázána ložiska kmenových bunìk - klidové folikulární kmenové buòky, lokalizované ve vydutí bazální membrány. Obr. 6: Útulek nádorových kmenových bunìk a jejich význam pro tumorigenezi 6 Labor Aktuell 02/08
4 tkáni dospìlých jedincù ve spícím stavu, ale které mohou být aktivovány kancerogenními stimuly; tzv. Embryonal Rest Theory of Cancer formulovaná kupø. Conheimem (1867) a Durantem (1874) (citace viz Sell S., 2004). Tradièní pøedstava o rozvoji nádorového onemocnìní pøedpokládá, že populace nádorových bunìk je homogenní a že tumorové buòky mají stejný tumorigenní potenciál. Naproti tomu hypotéza kmenových nádorových bunìk soudí, že rozvoj tumoru je realizován jen velmi malou populací bunìk s mitotickým potenciálem. Tato hypotéza má dvì separátní ale vzájemnì pùsobící složky: První vysvìtluje bunìèný pùvod tumorù (otázka tkáòových kmenových bunìk), druhá je založena na myšlence, že rozvoj nádoru je podmínìn specifickými vlastnostmi tìchto bunìk (Wicha M. S., 2006). Na základì darwinovského selekèního procesu vzrùstá tumorigenní fenotyp (Bernstein A., 2007). Genetický podklad onkogenního procesu má dostaèující vysvìtlení v evoluèním procesu; bylo prokázáno, že nádorové onemocnìní je vícestupòový proces, zahrnující nahromadìní genetických a epigenetických alterací genù, podílejících se na regulaci bunìèného rùstu, dále na opravì poškozené DNA a na rozvoji metastáz. Obr. 7: Hypotéza nádorových kmenových bunìk jako bunìèná podstata vzniku a rozvoje nádorového onemocnìní Tumorigeneze jako dysregulace reparaèního procesu (self-renewal) Základní mechanismy, které se uplatòují pøi vývoji embrya (embryogeneze), jsou velmi podobné tìm, které øídí proces samoobnovy tkání (regenerace a reparace), stejnì jako se v pozmìnìné formì podílejí na vzniku a rozvoji nádorù (tumorigeneze). Mùžeme obraznì øíci, že jde o koncert pro tøi nástroje, na které hrají samostatnì rùzné typy kmenových bunìk. Podle hypotézy nádorových kmenových bunìk tumorigeneze vzniká pùsobením kancerogenních stimulù navozujících dysregulaci normálního pøísnì regulovaného procesu regenerace/samoobnovy tkání z rezidentních kmenových bunìk, které mají: l mitotický potenciál a schopnost asymetrického dìlení l schopnost diferenciace (aberantní) l možnost exprese aktivní telomerázy Obr. 8: Schéma vývoje nádorových kmenových bunìk v prùbìhu ontogeneze a jejich vztah k tumorigenezi (upraveno dle Mimeault M., 2007) ( nekoneèné dìlení) l schopnost aktivovat anti-apoptózové dráhy ( nesmrtelnost ) l vypuzovací transportérovou aktivitu vùèi toxickým látkám (rezistence vùèi konvenèní chemoterapii) l schopnost migrace a tvorby metastáz. Pøedpokládá se, že tyto rezidentní kmenové buòky jsou schovány a udržovány v klidovém stavu v jakémsi útulku (stem-cell niche) pùsobením stabilizaèního vlivu jeho mikroprostøedí. Zvláštì fibroblasty ale i jiné buòky stromatu, též extracelulární matrix spolu s øadou proteinových faktorù zde hrají dùležitou úlohu. Narùstající kancerogenní podnìty poruší homeostázu a navodí maligní transformaci tìchto bunìk na tumor-iniciující progenitory (Obr. 6). Onkogeny, které jsou aktivovány mutacemi v èasných fázích maligní transformace, zvyšují genetickou nestabilitu nejen navozením pokraèující proliferace, ale též interferencí mezi procesy DNA-opravy a segregace chromozomù. Maligní tumor není jen genetické onemocnìní, ale dùsledek pùsobení genetických i epigenetických alterací (kupø. modifikace DNA me- Labor Aktuell 02/08 7
5 hypotézy rozvoje nervových nádorových kmenových bunìk. Proliferace abnormálních (tj. kmenových a èasných progenitorových) bunìk z jejich normálních typù je popisována jako pravdìpodobná separátní mutace. Mutace kmenových bunìk se ukázala být podle této teorie mnohem dùležitìjší pro rozvoj nádoru než mutace èasných progenitorù (Ganguly R., 2006). (Obr. 9). Obr.9: Matematický model hypotézy nádorových kmenových bunìk thylací) (viz einberg AP, 2008; Rapp UL, 2008). Cirkulující nádorové buòky a mikroprostøedí Diseminace maligního nádoru je hlavní pøíèinou úmrtí na nádorové onemocnìní. Tento proces je zahájen invazí tumor-iniciujících bunìk z ložiska (tumor in situ ) do okolí (primární tumor) a pozdìji kolonizací na rùzná místa v organismu (sekundární tumor, metastázy) lymfatickými cestami nebo krevní cirkulací. Dìje se tak prostøednictvím cirkulujících nádorových bunìk. Nádor in situ, který mùže být dlouho v klidové fázi, udržován takto pùsobením faktorù mikroprostøedí, mívá velikost maximálnì 1 cm 3 ; to je asi 10 9 nádorových bunìk. V tomto stádiu se nádor ještì klinicky neprojevuje. Pøi šíøení do okolí se poèet bunìk rychle rozrùstá na i na , a to už je klinická forma se všemi nepøíznivými projevy. Rozpoznání cirkulujících nádorových bunìk je proto velmi dùležité nejen pro vèasnou diagnostiku rozvíjejícího se nádorového onemocnìní, ale též jako možný terapeutický cíl (Jacob K, 2007). Teorie nádorových kmenových bunìk byla odvozena od postupnì se hromadících dùkazù (viz Sell S., 2004). V posledních letech to jsou práce, zabývající se lidskou leukémií, nádory mozku, prsu, prostaty, tlustého støeva nebo mnohoèetného myelomu. O této teorii svìdèí též výsledky xenotransplantaèních experimentù, pøi nichž lidské leukemické buòky byly inokulovány myším zbaveným imunitní obrany (imunokompromitovaným) (Kelly P. N., 2007). Byl vypracován i matematický model hypotézy nádorových kmenových bunìk, založený na metodì buòkového kompartmentu prezentovaného jako non-intuitivní scenáø postavený a validovaný pomocí Existuje ještì další možnost vzniku nádorových kmenových bunìk, pøi níž se uplatòuje fenomén bunìèné fúze, jakási obdoba tvorby hybridomù produkujících monoklonální protilátky (Duelli D., 2003; He X., 2005; Lee J. T., 2007). Jako pøíklad se uvádí fúze tumor-infiltrujících leukocytù i makrofágù s onkogennì mutovanými tkáòovì-specifickými kmenovými buòkami. Pøi této fúzi vznikají buòky s vlastnostmi, které potøebuje nádor pro svùj rozvoj a šíøení tj. schopnost samo-obnovy, asymetrické dìlení, osvobození od tlumící vlivu mikroprostøedí (útulku) a schopnost vytváøet metastázy (Lee JT, 2007). Další možností je de-diferenciace nebo retro-diferenciace zralých diferencovaných bunìk na buòky s potenciálem somatických kmenových bunìk, která byla pøedpokládána už v 70. letech minulého století (viz Abelev GI, 1971; Pierce Obr. 10: PI3K-aktivace a gene expression signature Aktivace signalizace dráhy PI3K - AKT rùstovými faktory a jejich receptory navozující nádorovou proliferaci nebo antiapoptózu, nemusí být potlaèena blokováním urèité klíèové molekuly, která tento stav pøi tumorigeneze navodila a dále podporuje, protože interakce v síti signalizaèních drah mùže tyto procesy obnovit jiným zpùsobem. PI3K mùže být také aktivována molekulou RAS, která reaguje na obdobný podnìt jinou signální cestou. 8 Labor Aktuell 02/08
6 GB, 1970 nebo Uriel MJ, 1972). V souèasné dobì se k této teorii vrací kupø. U. R. Rapp a spoleèníci (Rapp UR, 2008). Hovoøí o reprogramování diferencovaných bunìk realizovaném specifickou kombinací onkogenù vzniklých kancerogenní genetickou a epigenetickou alterací. Pøedpokládá ji zejména v tkáních s nízkým mitotickým potenciálem. Reprogramovací aktivita onkogenù se dìje prostøednictvím signálních drah spojených s faktory podílející se na bunìèné pamìti jako jsou proteiny skupiny polycomb nebo trithorax, které pùsobí jako represory nebo aktivátory transkripce. Jako onkogeny s reprogramovací aktivitou byly identifikovány geny Oct3/4 a Sox2, které v embryu za normálních okolností øídí postupný vývoj embryonálních stádií, a dále tumor-supresorové geny kódující faktory c-myc a KL Význam pro stanovení rizika vzniku tumoru, èasnou detekci, molekulovou profilizaci a prevenci nádorového onemocnìní (viz Bild AH, 2006) Model nádorových kmenových bunìk mìní ponìkud i pohled na urèení rizika a prevence nádorového onemocnìní. Jsou-li tyto buòky nebo jejich bezprostøední progenitory elementem, v nìmž dochází k maligní nádorové transformaci, pak riziko vzniku nádoru se zvyšuje s jejich poètem. Signální dráhy, které ovlivòují proliferaci, ovlivòují i riziko. Pøíkladem mùže být gen pro hereditární výskyt karcinomu mléèné žlázy - BRCA1, který reguluje funkci normálních kmenových bunìk prsu. Velmi dùležitým regulátorem samoobnovy kmenových bunìk normálních i malignì transformovaných je polycomb gen Bmi-1, který navozením snížené tvorby faktoru P-16 ovlivòuje samoobnovu hematopoetických a nervových kmenových bunìk. Bylo prokázáno, že velmi èasným projevem tumorigeneze mléèné žlázy je inhibice (silencing) exprese genu P-16 methylací (cit. Wicha M. S., 2006), což vede k pokraèující expanzi populace kmenových bunìk. Podobnì dochází k dysregulaci Wnt-signalizace jako èasný projev kancerogeneze tlustého støeva. Mapování a prùkaz takto alterovaných genù a signálních drah navozujících a podporujících rozvoj nádoru mùže pøispìt ke stanovení rizika vzniku urèitého nádorového onemocnìní, zlepšit tak vyhlídky pro vèasnou diagnostiku a zejména odhadnout odpovìï na cílenou terapii u urèitého pacienta ( gene expression signatures navozující deregulaci signalizace u nádorù) (viz Watters JW, 2006). Je zde však urèitý problém. Signální dráha mùže být deregulována øadou rùzných mechanismù, a tak pro nìkteré dráhy je nesnadné odhalit stav tumorové aktivace pouze vyšetøením urèitého onkogenu nebo tumor-supresorového genu; je tøeba rozpoznat klíèové molekuly dùležité pro mechanismus této aktivace. Pøíkladem mùže být aktivace PI3K (fosfatidylinositol-3- kinázy), zvýšenì exprimované u øady malignit, která mùže být aktivována odchylkami na rùzných místech signalizace s rùznì silnou a rùznì zamìøenou odpovìdí (Obr. 10). Na obzoru jsou nové technologické postupy jako vyšetøení aberantních fosfoproteinù podezøelých signálních drah nebo vyšetøení profilizace transkriptomu, proteomu nebo polymorfismu jednotlivých nukleotidù (Watters JW, 2006). (Podrobná literatura u autora: jaromasopust@seznam.cz) Labor Aktuell 02/08 9
Kmenové buòky a vznik nádorového onemocnìní Tumorigeneze jako onemocnìní kmenových bunìk (3. èást)
Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Univerzita Karlova v Praze, 2. lékaøská fakulta, Ústav klinické biochemie a patobiochemie Kmenové buòky a vznik nádorového onemocnìní Tumorigeneze jako onemocnìní kmenových
Kmenové buòky a vznik nádorového onemocnìní Tumorigeneze jako onemocnìní kmenových bunìk (1. èást)
Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Univerzita Karlova v Praze, 2. lékaøská fakulta, Ústav klinické biochemie a patobiochemie Kmenové buòky a vznik nádorového onemocnìní Tumorigeneze jako onemocnìní kmenových
Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells)
Nádorové kmenové buňky - CSCs (Cancer stem cells) Původ CSCs? a) somatické kmenové buňky b) TA buňky (progenitory)* Podstatou je akumulace chyb v regulaci diferenciace, proliferace a apoptósy. Tyto chyby
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ TRANSFORMACE V MEDICÍNĚ Příklad: Buněčná transformace: postupná kumulace genetických změn Nádorové onemocnění: kolorektální karcinom 2 3 BUNĚČNÁ TRANSFORMACE
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?
ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii
ONKOGENETIKA Spojuje: - lékařskou genetiku - buněčnou biologii - molekulární biologii - cytogenetiku - virologii Důležitost spolupráce různých specialistů při detekci hereditárních forem nádorů - (onkologů,internistů,chirurgů,kožních
Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1
Beličková 1, J Veselá 1, E Stará 1, Z Zemanová 2, A Jonášová 2, J Čermák 1 1 Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha 2 Všeobecná fakultní nemocnice, Praha MDS Myelodysplastický syndrom (MDS) je heterogenní
IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
Leukémie. - onemocnění postihující hemopoetický systém. vznik hromaděním změn v genomu kmenových buněk progenitorů jednotlivých řad
Nádory dětskd tského věkuv 30-35% 35% leukémie 11% lymfomy 28% nádory n CNS Neuroblastom 6-8% nefroblastom 6% rabdomyosarkom 3% osteosarkom Retinoblastom 2% EWS Hepatoblastom Germináln lní nádory Leukémie
Protinádorová imunita. Jiří Jelínek
Protinádorová imunita Jiří Jelínek Imunitní systém vs. nádor l imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které se vymkly kontrole l do boje proti nádorovým buňkám
Nádorové markery vèera, dnes a zítra (3. èást)
Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Ústav klinické biochemie a patobiochemie, 2. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze Nádorové markery vèera, dnes a zítra (3. èást) Znalosti o funkci individuálních
Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky
NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky NÁDOROVÁ IMUNOLOGIE Vztahy mezi imunitním
Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina
Apoptóza Onkogeny Srbová Martina Buněčný cyklus Regulace buněčného cyklu 1. Cyklin-dependentní kináza (Cdk) cyclin Regulace buněčného cyklu 2. Retinoblastomový protein (prb) E2F Regulace buněčného cyklu
Úvod do studia biologie kmenových buněk. Jiří Pacherník tel:
Úvod do studia biologie kmenových buněk Jiří Pacherník e-mail: jipa@sci.muni.cz tel: 532 146 223 Co jsou kmenové buňky? - buňky schopné vlastní obnovy (sebeobnova) - buňky schopné dávat vznik jiným typům
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky Buněčná podstata reprodukce a dědičnosti Struktura a funkce prokaryot Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně
Modul obecné onkochirurgie
Modul obecné onkochirurgie 1. Principy kancerogeneze, genetické a epigenetické faktory 2. Onkogeny, antionkogeny, reparační geny, instabilita nádorového genomu 3. Nádorová proliferace a apoptóza, důsledky
MUDr. Iva Slaninová, Ph.D. Biologický ústav LF
MUDr. Iva Slaninová, Ph.D. Biologický ústav LF MU ipokorna@med. @med.muni.cz Hierarchie buněk v tkáních Kmenové buňky self-renewal - klon Progenitorové buňky s každým dělením více diferencované Progenitor
Leukemie a myeloproliferativní onemocnění
Leukemie a myeloproliferativní onemocnění Myeloproliferativní tumory Klonální onemocnění hematopoetických stem cells charakterizované proliferací jedné nebo více myeloidních řad. Dospělí peak 5. 7. dekáda,
Nádorové markery vèera, dnes a zítra (1.èást)
Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Ústav klinické biochemie a patobiochemie, 2. lékaøská fakulta, Univerzita Karlova v Praze Nádorové markery vèera, dnes a zítra (1.èást) Rakovina, správnìji nádorové
Elementy signálních drah. cíle protinádorové terapie
Elementy signálních drah cíle protinádorové terapie Martin Pešta, Ondřej Topolčan Department of Internal Medicine II, Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University in Prague, Czech Republic Cílená
Vakcíny z nádorových buněk
Protinádorové terapeutické vakcíny Vakcíny z nádorových buněk V. Vonka, ÚHKT, Praha Výhody vakcín z nádorových buněk 1.Nabízejí imunitnímu systému pacienta celé spektrum nádorových antigenů. 2. Jejich
Biomarkery - diagnostika a prognóza nádorových onemocnění
Biomarkery - diagnostika a prognóza nádorových onemocnění O. Topolčan,M.Pesta, J.Kinkorova, R. Fuchsová Fakultní nemocnice a Lékařská fakulta Plzeň CZ.1.07/2.3.00/20.0040 a IVMZČR Témata přednášky Přepdpoklady
Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů
Transfekce, elektroporace, retrovirová infekce Vnesení genů Vrstva fibroblastů, LIF Terapeutické klonování, náhrada tkání a orgánů Selekce ES buněk, v nichž došlo k začlenění vneseného genu homologní rekombinací
Základní morfogenetické procesy
Základní morfogenetické procesy 502 Základní morfogenetické procesy Mechanismy, které se uplatňují v ontogenesi, tedy při vývoji jedince od zygoty k mnohobuněčnému organismu Buněčná úroveň diferenciace
Cytogenetické vyšetřovací metody v onkohematologii Zuzana Zemanová
Cytogenetické vyšetřovací metody v onkohematologii Zuzana Zemanová Centrum nádorové cytogenetiky Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky VFN a 1. LF UK v Praze Klinický význam cytogenetických
VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE
TRANSPLANTAČNÍ IMUNITA Transplantace je přenos buněk, tkáně nebo orgánu z jedné části těla na jinou nebo z jednoho jedince na jiného. Transplantační reakce je dána genetickými rozdíly mezi dárcem a příjemcem.
Akutní leukémie a myelodysplastický syndrom. Hemato-onkologická klinika FN a LF UP Olomouc
Akutní leukémie a myelodysplastický syndrom Hemato-onkologická klinika FN a LF UP Olomouc Akutní leukémie (AL) Představují heterogenní skupinu chorob charakterizovaných kumulací klonu nevyzrálých, nádorově
Mgr. Veronika Peňásová vpenasova@fnbrno.cz Laboratoř molekulární diagnostiky, OLG FN Brno Klinika dětské onkologie, FN Brno
Retinoblastom Mgr. Veronika Peňásová vpenasova@fnbrno.cz Laboratoř molekulární diagnostiky, OLG FN Brno Klinika dětské onkologie, FN Brno Retinoblastom (RBL) zhoubný nádor oka, pocházející z primitivních
Jaké máme leukémie? Akutní myeloidní leukémie (AML) Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) Chronické leukémie, myelodysplastický syndrom,
Akutní myeloidní leukémie (AML) Jaké máme leukémie? Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) Chronické leukémie, myelodysplastický syndrom, Chronické leukémie, mnohočetný myelom, Někdy to není tak jednoznačné
Indukovaná pluripotence. Petr Vodička Liběchov 16/11/2016
Indukovaná pluripotence Petr Vodička Liběchov 16/11/2016 Totipotentní Pluripotentní Lidské ES Myší ES LIF + FBS Feeder = vrstva podpůrných buněk Myší embryonální fibroblasty, SNL, STO bfgf + SR Feeder
Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc = ajor istocompatibility omplex Skupina genů na 6. chromozomu (u člověka) Kódují membránové glykoproteiny, tzv. MHC molekuly, MHC molekuly
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY
Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY PROTINÁDOROVÁ IMUNITA - HISTORIE 1891 W. Coley - otec imunoterapie 1957 F.M. Burnet hypotéza imunitního dozoru 1976 A.W. Bruce
VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ
OBNOVA A REPARACE 1 VÝZNAM FYZIOLOGICKÉ OBNOVY BUNĚK V MEDICÍNĚ Příklad: Fyziologická obnova buněk: obnova erytrocytů Rychlost obnovy: 2 miliony nových erytrocytů/s (při průměrné době života erytrocytu
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk Aleš Hampl Tkáně Orgány Živé buňky, které plní různé funkce (podpora struktury, přijímání živin, lokomoce,
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
Klasifikace nádorů varlat
Klasifikace nádorů varlat MUDr. Marek Grega Ústav patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN v Motole Nádory varlat v různorodá skupina nádorových afekcí, která odpovídá komplikované histogenezi orgánu
AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny
eukaryontní gen v genomové DNA promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4 kódující oblast introny primární transkript (hnrna, pre-mrna) postranskripční úpravy (vznik maturované mrna) syntéza čepičky AUG vyštěpení
Grantové projekty řešené OT v současnosti
Grantové projekty řešené OT v současnosti Grantové projekty řešené OT v současnosti GAČR č. P303/12/G163: Centrum interakcí potravních doplňků s léčivy a nutrigenetiky Doc. Doba řešení: 2012-2018 Potravní
UPOZORNĚNÍ PRO STUDENTY
UPOZORNĚNÍ PRO STUDENTY Abychom vyhověli žádostem zřad studentů, předkládáme textovou část prezentací vybraných přednášek z patologie pro usnadnění orientace v přednášené látce. Nejedná se v žádném ohledu
INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II
INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II 1 VÝZNAM INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE V MEDICÍNĚ Příklad: Intracelulární signalizace: aktivace Ras proteinu (aktivace receptorové kinázy aktivace Ras aktivace kinázové kaskády
Imunita a nádoryn. UK 2. lékal Praha
Imunita a nádoryn UK 2. lékal kařská fakulta Praha Obsah Imunitní systém m reaguje na nádor n a na to reaguje nádorn Selhání imunitního dozoru Imunoterapie nádorů Složky imunity mohou i podporovat malignitu
Intraduktální proliferující léze mléčné žlázy. Dušan Žiak
Intraduktální proliferující léze mléčné žlázy Dušan Žiak Bioptický seminář FN a CGB Ostrava 5.2.2014 2013 Definice Intraduktální proliferujíce léze jsou skupinou cytologicky a architektonicky rozmanitých
Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět
Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět Jan Krejsek Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové ochrana zánět poškození exogenní signály nebezpečí
VÝVOJOVÁ BIOLOGIE. I. Úvod do vývojové biologie. II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie. III. Kmenové buňky
PŘEDNÁŠKOVÝ BLOK VÝVOJOVÁ BIOLOGIE I. Úvod do vývojové biologie II. Základní principy a mechanismy vývojové biologie III. Kmenové buňky IV. Růstové faktory a signální transdukce Kmenové buňky: definice
SEZNAM LABORATORNÍCH VYŠETŘENÍ
Laboratoř morfologická SME 8/001/01/VERZE 01 SEZNAM LABORATORNÍCH VYŠETŘENÍ Cytologické vyšetření nátěru kostní dřeně Patologické změny krevního obrazu, klinická symptomatologie s možností hematologického
Toxické látky v potravinách s nebezpečím onkologické aktivace
Toxické látky v potravinách s nebezpečím onkologické aktivace Doc. MUDr. Pavel Dlouhý, Ph.D. Ústav hygieny 3. LF UK, Praha Rizikové faktory pro vznik nádorů Obezita Nadměrný příjem tuků? Nadměrná konzumace
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce
Bioptická laboratoř s.r.o. a Šiklův ústav patologie Lékařské fakulty UK v Plzni
Genové fúze NCOA4-RET a TRIM27- RETdiferencují intraduktální karcinom slinných žláz na duktální a apokrinní podtyp: analýza 18 případů pomocí sekvenování nové generace (NGS) Skálová A, Baněčková M, Martínek
Buněčný cyklus, spojení se signálními cestami a molekulární mechanismy onkogeneze
Buněčný cyklus, spojení se signálními cestami a molekulární mechanismy onkogeneze MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc. Přehled regulace buněčného cyklu Základní terminologie: Cycliny evolučně konzervované proteiny
1.12.2009. Buněčné kultury. Kontinuální kultury
Primární kultury - odvozené přímo z excise tkáně buněčné linie z různých organizmů, tkání explantované kultury jednobuněčné suspense lze je udržovat jen po omezenou dobu během kultivace ztrácejí diferenciační
Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví
Specifická imunitní odpověd Veřejné zdravotnictví MHC molekuly glykoproteiny exprimovány na všech jaderných buňkách (MHC I) nebo jenom na antigen prezentujících buňkách (MHC II) u lidí označovány jako
Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23
Obsah Seznam zkratek... 17 Předmluva k 6. vydání... 23 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 25 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 25 1.2 Antigeny... 25 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
Intracelulární detekce Foxp3
Intracelulární detekce Foxp3 Ústav imunologie 2.LFUK a FN Motol Daniela Rožková, Jan Laštovička T regulační lymfocyty (Treg) Jsou definovány funkčně svou schopností potlačovat aktivaci a proliferaci CD4+
Význam správné detekce HER2 pro klinickou praxi
MUDr. Olga Bálková Roche s.r.o., Diagnostics Division, Praha Význam správné detekce HER2 pro klinickou praxi Karcinom prsu je vedoucí gynekologickou malignitou u žen. Každý rok je diagnostikováno šest
Personalizovaná medicína Roche v oblasti onkologie. Olga Bálková, Roche s.r.o., Diagnostics Division Pracovní dny, Praha, 11.
Personalizovaná medicína Roche v oblasti onkologie Olga Bálková, Roche s.r.o., Diagnostics Division Pracovní dny, Praha, 11. listopadu 2013 Personalizovaná vs standardní péče Cílená léčba Spojení diagnostiky
Onkogeny a nádorové supresory
Onkogeny a nádorové supresory Historie Francis) Peyton Rous (October 5, 1879 February 16, 1970) He made his seminal observation, that a malignant tumor growing on a domestic chicken could be transferred
VĚDA A VÝZKUM V PERIOPERAČNÍ PÉČI. Mgr. Markéta Jašková Dana Svobodová Gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice Ostrava
VĚDA A VÝZKUM V PERIOPERAČNÍ PÉČI Mgr. Markéta Jašková Dana Svobodová Gynekologicko-porodnická klinika Fakultní nemocnice Ostrava VĚDA A VÝZKUM NA GOS Detekce mutace genu BRCA1 a BRCA2, a to přímo z nádorové
Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. 2. lékaøská fakulta UK Praha, Ústav klinické biochemie a patobiochemie. 4. Klinické projevy stárnutí
Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. 2. lékaøská fakulta UK Praha, Ústav klinické biochemie a patobiochemie ŽIVOT jako DÌDIÈNÉ SMRTELNÉ ONEMOCNÌNÍ pøenášené POHLAVNÍMI BUÒKAMI (Klinické projevy stárnutí,
Zárodečné mutace a nádorová onemocnění
Zárodečné mutace a nádorová onemocnění Týká se zhruba 5-10% daného typu nádoru - výskyt nádoru v neobvykle časném věku - multifokální vývoj nádoru nebo bilatelární výskyt u párových orgánů - více neklonálních
Alfa-fetoprotein - historie a význam jeho objevu (3. èást)
Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Univerzita Karlova v Praze, 2. lékaøská fakulta, Ústav klinické biochemie a patobiochemie Alfa-fetoprotein - historie a význam jeho objevu (3. èást) 3. Patologie AFP
Testování biomarkerů u kolorektálního karcinomu.
Testování biomarkerů u kolorektálního karcinomu. Milada Matějčková (1), Pavel Fabian (2) Lenka Dubská (2), Eva Parobková(1), Martin Beránek(3), Monika Drastíková(3), Daniel Tvrdík(4)), Jiří Drábek(6),
MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno
MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno Krvetvorba představuje proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech Krvetvorba je nesmírně komplikovaný, komplexně řízený a dodnes ne
VYUŽITÍ CYTOLOGICKÝCH A MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÝCH METOD PŘI DETEKCI NÁDORŮ Definice problematiky Profil přístupů Nádorová heterogenita
VYUŽITÍ CYTOLOGICKÝCH A MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÝCH METOD PŘI DETEKCI NÁDORŮ Definice problematiky Profil přístupů Nádorová heterogenita Všechny nádory mají genetický podtext, ale některé mají tento podtext
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně
Obsah. Seznam zkratek... 15. Předmluva k 5. vydání... 21
Obsah Seznam zkratek... 15 Předmluva k 5. vydání... 21 1 Základní pojmy, funkce a složky imunitního systému... 23 1.1 Hlavní funkce imunitního systému... 23 1.2 Antigeny... 23 1.3 Druhy imunitních mechanismů...
Buněčné kultury. Kontinuální kultury
Buněčné kultury Primární kultury - odvozené přímo z excise tkáně buněčné linie z různých organizmů, tkání explantované kultury jednobuněčné suspense lze je udržovat jen po omezenou dobu během kultivace
Cílové molekuly pro terapii nádorù (2. èást)
Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Univerzita Karlova v Praze, 2. lékaøská fakulta, Ústav klinické biochemie a patobiochemie Cílové molekuly pro terapii nádorù (2. èást) Molekula mtor (cíl pro rapamycin)
Přínos molekulární genetiky pro diagnostiku a terapii malignit GIT v posledních 10 letech
Přínos molekulární genetiky pro diagnostiku a terapii malignit GIT v posledních 10 letech Minárik M. Centrum aplikované genomiky solidních nádorů (CEGES), Genomac výzkumný ústav, Praha XXIV. JARNÍ SETKÁNÍ
Senescence v rozvoji a léčbě nádorů. Řezáčová Martina
Senescence v rozvoji a léčbě nádorů Řezáčová Martina Replikační senescence Alexis Carrel vs. Leonard Hayflick and Paul Moorhead Diferencované bb mohou prodělat pouze omezený počet dělení - Hayflickův limit
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL
STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL - INTEGRINY LIGANDY) - SELEKTINY (SACHARIDOVÉ LIGANDY) - ADHEZIVNÍ MOLEKULY IMUNOGLOBULINOVÉ SKUPINY - MUCINY (LIGANDY SELEKTIN - (CD5, CD44, SKUPINA TNF-R AJ.) AKTIVACE
Epigenetika mění paradigma současné medicíny i její budoucnost
Epigenetika mění paradigma současné medicíny i její budoucnost pokračování z čísla 1 a 2 /2014 Epigenetika v onkologii MUDr. Jozef Čupka Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, Sekce preventivní onkologie
MUDr. Iva Slaninová, Ph.D. Biologický ústav LF MU
Onkogeny,, nádorové supresory, onkogenní viry MUDr. Iva Slaninová, Ph.D. Biologický ústav LF MU Rakovina je výsledkem porušení překážek buněčné proliferace. Jsou 2 základní skupiny genů, jejichž poruchy
Virus Epsteina a Barrové
Virus Epsteina a Barrové EBV RNDr K.Roubalová NRL pro herpetické viry EBV - hostitelské buňky RECEPTOR: CD21 CR2 Receptor pro C3d složku komplementu Přítomen na B-lymfocytech některých T-lymfocytech Latentní
Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS
Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost
VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno
GONOSOMY GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y Obr. 1 (Nussbaum, 2004) autosomy v chromosomovém páru homologní po celé délce chromosomů crossingover MEIÓZA Obr. 2 (Nussbaum, 2004) GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y ODLIŠNOSTI
Kongres medicíny pro praxi IFDA Praha, Hotel Hilton 27.září 2014
Kongres medicíny pro praxi IFDA Praha, Hotel Hilton 27.září 2014 Co znamená cílená terapie karcinomu plic v roce 2014? František Salajka Plicní klinika FN Hradec Králové Co může pneumoonkologické centrum
Cytomegalovirus a nádory mozku. Seminář VIDIA SZÚ 26.5.2014
Cytomegalovirus a nádory mozku Seminář VIDIA SZÚ 26.5.2014 Lidské onkogenní viry Modifikovaná kritéria pro Kochovy postuláty pro lidské nádorové viry splňují: Virus Epsteina-Barrové (EBV) Virus hepatitidy
NÁLEZ DVOJITĚ POZITIVNÍCH T LYMFOCYTŮ - CO TO MŮŽE ZNAMENAT? Ondřej Souček Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice Hradec Králové
NÁLEZ DVOJITĚ POZITIVNÍCH T LYMFOCYTŮ - CO TO MŮŽE ZNAMENAT? Ondřej Souček Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice Hradec Králové LEUKÉMIE x LYMFOM Nádorová onemocnění buněk krvetvorné
EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
EPIGENETIKA Epigenetika se zabývá studiem reverzibilních změn funkce genů, aniž by při tom došlo ke změnám v sekvenci jaderné DNA. Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická
Urychlení úpravy krvetvorby poškozené cytostatickou terapií (5-fluorouracil a cisplatina) p.o. aplikací IMUNORu
Urychlení úpravy krvetvorby poškozené cytostatickou terapií (5-fluorouracil a cisplatina) p.o. aplikací IMUNORu Úvod Myelosuprese (poškození krvetvorby) patří mezi nejčastější vedlejší účinky chemoterapie.
Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím
Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím Experimentální práce dokazují, že imunitní systém zároveň rozeznává a eliminuje nádorové buňky Dunn et al 2002; Dunn
Nádorová transformace buněk. Marie Kopecká, Biologický ústav LF MU Brno 2006
Nádorová transformace buněk. Marie Kopecká, Biologický ústav LF MU Brno 2006 Nádorová transformace linie myších fibroblastů 3T3 pomocí lidské nádorové DNA (=transfekce transfekce) DNA isolovaná z lidských
Histogeneze příklady. 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání
Histogeneze příklady 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání Kurs 5: Vývoj buněk a tkání 137 Kasuistika: Thalidomide 138 Základní morfogenetické procesy 139 Regenerace a reparace 140 Ženský reprodukční systém
Glosář - Cestina. Odchylka počtu chromozomů v jádře buňky od normy. Např. 45 nebo 47 chromozomů místo obvyklých 46. Příkladem je trizomie 21
Glosář - Cestina alely aneuploidie asistovaná reprodukce autozomálně dominantní autozomálně recesivní BRCA chromozom chromozomová aberace cytogenetický laborant de novo Různé formy genu, které se nacházejí
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE
ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE Základní funkce imunitního systému Chrání integritu organizmu proti škodlivinám zevního a vnitřního původu: chrání organizmus proti patogenním mikroorganizmům a jejich
Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie
Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie 1 Lochmanová A., 2 Olbrechtová L., 2 Kolčáková J., 2 Zjevíková A. 1 OIA ZÚ Ostrava 2 klinika infekčních nemocí, FN Ostrava HIV infekce onemocnění s
EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY
Bi8120 Aplikovaná buněčná biologie EMBRYONÁLNÍ KMENOVÉ BUŇKY RNDr. Jakub Neradil, Ph.D. Ústav experimentální biologie PřF MU Program přednášky: vlastnosti kmenových buněk embryonální kmenové buňky linie
Co mě může potkat při návratu onemocnění. Nové přístupy biologická léčba karcinomu prostaty. MUDr. Hana Študentová, Ph.D.
Co mě může potkat při návratu onemocnění. Nové přístupy biologická léčba karcinomu prostaty MUDr. Hana Študentová, Ph.D. Obsah Obecný úvod Androgenní signalizace Možnosti systémové léčby Závěr Koho se
Přehled regresivních změn
Přehled regresivních změn Regresivní změny Nekrózy Gangrény Apoptóza Atrofie Dystrofie Progresivní změny Hyperplasie Hypertrofie Regenerace Metaplasie Metalaxie Dysplasie Neoplasie Regresivní změny Nekrózy
Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění
Kmenové buňky, jejich vlastnosti a základní členění O kmenových buňkách se v současné době mluví velmi často v nejrůznějších souvislostech. Je do nich vkládána naděje, že s jejich pomocí půjde vyléčit
Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,
Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie Vlas T., Vachová M., Panzner P., Mechanizmus SIT Specifická imunoterapie alergenem (SAIT), má potenciál ovlivnit imunitní reaktivitu
VÝZNAM DETEKCE MUTACÍ C-KIT ONKOGENU U ADENOIDNĚ CYSTICKÝCH KARCINOMŮ SLINNÝCH ŽLÁZ. M.Brož, I.Stárek, T.Bakaj
VÝZNAM DETEKCE MUTACÍ C-KIT ONKOGENU U ADENOIDNĚ CYSTICKÝCH KARCINOMŮ SLINNÝCH ŽLÁZ M.Brož, I.Stárek, T.Bakaj Adenoidně cystický karcinom slinných žláz je druhým nejčastějším maligním tumorem slinných
Jak analyzovat monoklonální gamapatie
Jak analyzovat monoklonální gamapatie -od stanovení diagnózy až po detekci léčebné odpovědi Říhová Lucie a kol. OKH, FN Brno BMG při ÚPF, LF MU Monoklonální gamapatie(mg) heterogenní skupina onemocnění
Přednáška v rámci cyklu přednášek pro střední školy
Přednáška v rámci cyklu přednášek pro střední školy 1. 12. 2010 www.lf1.cuni.cz Není buňka jako buňka (některá je kmenová) Význam a výzkum kmenových buněk Eliška Krejčí Anatomický ústav 1.LF UK Není buňka
Mikromorfologická diagnostika bronchogenního karcinomu z pohledu pneumologické cytodiagnostiky
Mikromorfologická diagnostika bronchogenního karcinomu z pohledu pneumologické cytodiagnostiky P. Žáčková Pneumologická klinika 1. LFUK Thomayerova nemocnice Úvod a definice Každá buňka obsahuje informace
Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno
Dr. Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Krvetvorba představuje proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech Krvetvorba je nesmírně komplikovaný, komplexně řízený a dodnes ne zcela dobře
Úskalí diagnostiky kožních nádorů
Úskalí diagnostiky kožních nádorů Vojáčková Naděžda Dermatovenerologická klinika UK 2. LF a Nemocnice Na Bulovce, Praha Přednosta: prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc Things we knew, things we did Things we
Mutace s dobrou prognózou, mutace se špatnou prognózou omezené možnosti biologické léčby pro onkologické pacienty
Mutace s dobrou prognózou, mutace se špatnou prognózou omezené možnosti biologické léčby pro onkologické pacienty J.Berkovcová, M.Dziechciarková, M.Staňková, A.Janošťáková, D.Dvořáková, M.Hajdúch Laboratoř
amiliární hypercholesterolemie
Prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc. Univerzita Karlova v Praze, 2. Lékaøská fakulta, Ústav klinické biochemie a patobiochemie amiliární hypercholesterolemie Úvod amiliární hypercholesterolemie ( H) je