Příklady k přednášce 12 - Frekvenční metody

Podobné dokumenty
3 - Póly, nuly a odezvy

12 - Frekvenční metody

Příklady k přednášce 9 - Zpětná vazba

Příklady k přednášce 5 - Identifikace

3 - Póly, nuly a odezvy

Příklady k přednášce 3 - Póly, nuly a odezvy

Příklady k přednášce 3 - Póly, nuly a odezvy

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ. 1) Pojem funkce, graf funkce

jsou reálná a m, n jsou čísla přirozená.

Příklady k přednášce 13 - Návrh frekvenčními metodami

1.3. POLYNOMY. V této kapitole se dozvíte:

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

= + nazýváme tečnou ke grafu funkce f

Cvičení z termomechaniky Cvičení 5.

NMAF061, ZS Zápočtová písemná práce VZOR 5. ledna e bx2 x 2 e x2. F (b) =

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

Petr Šedivý Šedivá matematika

S polynomy jste se seznámili již v Matematice 1. Připomeňme definici polynomické

Náhodný výběr 1. Náhodný výběr

Vlastnosti posloupností

I. TAYLORŮV POLYNOM. Taylorovy řady některých funkcí: Pro x R platí: sin(x) =

Sekvenční logické obvody(lso)

10 - Přímá vazba, Feedforward

8.1.3 Rekurentní zadání posloupnosti I

základním prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polynomiální n

Derivace součinu a podílu

7. Analytická geometrie

11. přednáška 16. prosince Úvod do komplexní analýzy.

1 Uzavřená Gaussova rovina a její topologie

Odhady parametrů polohy a rozptýlení pro často se vyskytující rozdělení dat v laboratoři se vyčíslují podle následujících vztahů:

z možností, jak tuto veličinu charakterizovat, je určit součet

Matematika I. Název studijního programu. RNDr. Jaroslav Krieg České Budějovice

Přednáška 7, 14. listopadu 2014

14 - Moderní frekvenční metody

23. Mechanické vlnění

1. Číselné obory, dělitelnost, výrazy

Seznámíte se s pojmem Riemannova integrálu funkce jedné proměnné a geometrickým významem tohoto integrálu.

Matice. nazýváme m.n reálných čísel a. , sestavených do m řádků a n sloupců ve tvaru... a1

Znegujte následující výroky a rozhodněte, jestli platí výrok, nebo jeho negace:

1. K o m b i n a t o r i k a

Příklady k přednášce 5 - Identifikace

Matematika 1. Ivana Pultarová Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D Posloupnosti

4.5.9 Vznik střídavého proudu

I. Exponenciální funkce Definice: Pro komplexní hodnoty z definujeme exponenciální funkci předpisem. z k k!. ( ) e z = k=0

6. Posloupnosti a jejich limity, řady

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

n=1 ( Re an ) 2 + ( Im a n ) 2 = 0 Im a n = Im a a n definujeme předpisem: n=1 N a n = a 1 + a a N. n=1

6 Stabilita lineárních diskrétních regulačních obvodů

Příklady k přednášce 8 - Geometrické místo kořenů aneb Root Locus

1 Základy Z-transformace. pro aplikace v oblasti

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

MATICOVÉ HRY MATICOVÝCH HER

5. Posloupnosti a řady

10.3 GEOMERTICKÝ PRŮMĚR

MATEMATIKA PŘÍKLADY K PŘÍJÍMACÍM ZKOUŠKÁM BAKALÁŘSKÉ STUDIUM MGR. RADMILA STOKLASOVÁ, PH.D.

Správnost vztahu plyne z věty o rovnosti úhlů s rameny na sebe kolmými (obr. 13).

Abstrakt. Co jsou to komplexní čísla? K čemu se používají? Dá se s nimi dělat

5.5. KOMPLEXNÍ ODMOCNINA A ŘEŠENÍ KVADRATICKÝCH A BINOMICKÝCH ROVNIC

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019

1 Základní pojmy a vlastnosti

13 - Návrh frekvenčními metodami

POLYNOM. 1) Základní pojmy. Polynomem stupně n nazveme funkci tvaru. a se nazývají koeficienty polynomu. 0, n N. Čísla. kde

OKRUŽNÍ A ROZVOZNÍ ÚLOHY: OBCHODNÍ CESTUJÍCÍ. FORMULACE PŘI RESPEKTOVÁNÍ ČASOVÝCH OKEN

(3n + 1) 3n Příklady pro samostatnou práci

Obsah. 1 Mocninné řady Definice a vlastnosti mocninných řad Rozvoj funkce do mocninné řady Aplikace mocninných řad...

( + ) ( ) ( ) ( ) ( ) Derivace elementárních funkcí II. Předpoklady: Př. 1: Urči derivaci funkce y = x ; n N.

je číselná posloupnost. Pro všechna n položme s n = ak. Posloupnost

množina všech reálných čísel

Matematická analýza I

Užití binomické věty

ŘADY Jiří Bouchala a Petr Vodstrčil

FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ PRVNÍ DIFERENCIÁL

Kapitola 5 - Matice (nad tělesem)

MATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce

Přijímací řízení akademický rok 2013/2014 Bc. studium Kompletní znění testových otázek matematika

2.4. INVERZNÍ MATICE

Užitečné zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičením z Kalkulu 3 od Kristýny Kuncové:

Posloupnosti a číselné řady. n + 1. n n n n. n n n. = lim. n2 sin n! lim. = 0, je lim. lim. lim. 1 + b + b b n) = 1 b

Přijímací řízení akademický rok 2012/2013 Kompletní znění testových otázek matematické myšlení

Odezva na obecnou periodickou budící funkci. Iva Petríková Katedra mechaniky, pružnosti a pevnosti

Plochy počítačové grafiky

3. cvičení - LS 2017

Spojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné

3. cvičení - LS 2017

I. TAYLORŮV POLYNOM ( 1

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA MATEMATICKÁ ANALÝZA 1. Doc. RNDr. Jaroslav Hančl, CSc. Jan Šustek

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 25. ledna x 1 n

8.2.1 Aritmetická posloupnost

STUDIUM MAXWELLOVA ZÁKONA ROZDĚLENÍ RYCHLSOTÍ MOLEKUL POMOCÍ DERIVE 6

Odhad parametru p binomického rozdělení a test hypotézy o tomto parametru. Test hypotézy o parametru p binomického rozdělení

DISKRÉTNÍ MATEMATIKA PRO INFORMATIKY

USTÁLENÉ PROUDĚNÍ V OTEVŘENÝCH KORYTECH

Komplexní čísla, komplexně sdružená čísla, opačná komplexní čísla, absolutní hodnota (modul) komplexního čísla. z 2 z 1

5. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu

6. FUNKCE A POSLOUPNOSTI

Geometrická optika. Zákon odrazu a lomu světla

8.2.1 Aritmetická posloupnost I

Aritmetická posloupnost, posloupnost rostoucí a klesající Posloupnosti

Transkript:

Příklady k předášce 1 - Frekvečí metody Michael Šebek Automatické řízeí 018 8-3-18

Frekvečí charakteristika OL a mez stability CL Pro esoudělý OL přeos Ls () platí: 1) Je-li s C pól CL, pak 1 + Ls () = 0 Ls () = 1 Ls () = 1, Ls () = 180 ) speciálě, je-li s = jω CL pól a mezi stability, T() s Ls () = 1 + Ls () 1 + L( jω) = 0 L( jω) = 1 L( jω) = 1, L( jω) = 180 Tedy uzavřeá smyčka má pól a mezi stability, právě když Nyquistův graf otevřeé smyčky L( jω) prochází bodem -1 1 0dB 1 Pozá se podobě i CL stabilita?

Cauchyho pricip argumetu Fukce komplexí proměé komplexí diferecovatelost Holomorfí = diferecovatelé (a tedy -krát) a otevřeé možiě Celistvá = všude holomorfí (apř. polyom) Meromorfí = holomorfí až a izolovaé póly (apř. racioálí fukce) Věta - Pricip argumetu: Pro fukci f meromorfí uvitř a a uzavřeé orietovaé křivce C, která a í emá uly ai póly, zato má uvitř Z ul a P pólů platí C f ( z) dz = π j Z P f( z) ( ) Itegrál z tzv. logaritmické derivace vlevo je úměrý rozdílu mezi počtem ul a pólů fukce uvitř C Souvisí s počtem obkroužeí počátku grafem f( C) Michael Šebek Pr-ARI-1-017 3

Obkroužeí Komplexí fukce komplexí proměé f : z f( z) Obrazem orietovaé uzavřeé křivky C je uzavřeá orietovaá křivka - tzv. koformí zobrazeí f( C) Obkroužeí orietovaou křivkou Př. proti směru po směru 1 0 Proti směru 1 3 Pricip argumetu Zobrazeí křivky fukcí komplexí proměé obkrouží počátek (Z-P)-krát, kde Z je počet ul a P je počet pólů ležících uvitř křivky obkroužeí se u křivky i jejího zobrazeí bere ve stejém smyslu Např. je-li uvitř křivky stejý počet ul a pólů, pak graf zobrazeí této křivky eobkrouží počátek ai jedou 4

Příklady Zobrazeí křivky a křivku v komplexí roviě H : x y = H( x) ula vě křivky pól vě křivky ula uvitř křivky x y x y PAdemo.m x y pól uvitř křivky ula a pól vě ula a pól uvitř y x y x x y uly uvitř uly a 1 pól uvitř x y x y Sledujte postaveí červeé křivky vzhledem k zeleému kritickému bodu 5

Zobrazeí křivky racioálí fukcí Do přeosu ( s z1)( s z) H() s = ( s p1)( s p) postupě (ve směru hod. ručiček) dosazujeme body a křivce Pro horí obrázek platí jα H( s0) = v= ve H( s ) = α = θ + θ ( φ + φ ) 0 1 1 Jak se s 0 posuuje, úhel se měí ale ai při celé otáčce se ezměí o 360, eboť každý z dílčích úhlů se akoec vrátí do původí velikosti Jiak to je (dolí obr.), když ějaký pól leží uvitř křivky: jeho úhel se po celé otáčce změí o -360 stejě i celý α proto graf hodoto obkrouží počátek Podobě: je-li uvitř ula, přispěje její úhel přírůstkem +360 Koečě, je-li uvitř křivky více ul a/ebo pólů, jejich příspěvky celkovému úhlu se sčítají (za každou ulu je to +360, a za každý pól -360 ) θ 1 θ 1 φ1 φ φ θ θ Im s s 0 Im s s 0 φ 1 Re s C C Re s Im [ H() s ] s 0 H() s α 1 Re [ H() s ] Im [ H() s ] s 0 Hs ( ): C HC ( ) H() s α 1 Re [ H() s ] Michael Šebek Pr-ARI-1-018 6

Pricip argumetu použitý v řízeí 1) Jako C vybereme křivku, která obkrouží celou pravou poloroviu ve směru hodiových ručiček potom graf H(C) obkrouží 1x počátek H(s) má 1 pól ebo ulu v pravé poloroviě ) Protože chceme použít zobrazeí této křivky v OL přeosu L(s) pro určeí stability CL systému Ls () T() s = 1 + Ls () Ls () C { jω: ω (, )} = Im s C C Re s CL póly jsou uly fukce 1 + Ls () = 0 proto aplikujme pricip argumetu a fukci Hs () = 1 + Ls () Hs () = 1 + Ls () graf zobrazeí křivky C fukcí H(s), tj. H(C), obkrouží počátek graf zobrazeí křivky C fukcí Ls () = Hs () 1, tj. L(C), obkrouží bod -1 graf L(C) zobrazeí křivky C fukcí L(s) je ale Nyquistův graf OL Michael Šebek Pr-ARI-1-018 7

Pricip argumetu použitý v řízeí 3) Protože s () ms () + s () pro s () Hs () = 1 + Ls () = 1+ = ms () ms () ms () tak platí esoudělé uly H(s) jsou póly CL systému póly H(s) jsou póly OL systému Shruto: Nyquistův graf otevřeé smyčky obkrouží kritický bod -1 N = Z - P krát, kde Z počet ryze estabilích CL pólů a P počet ryze estabilích OL pólů. Jiak řečeo: CL systém má Z = N + P ryze estabilích pólů, kde N počet bodu -1 Nyquistovým grafem L(s) P počet ryze estabilích OL pólů. Poz.: Obkroužeí proti směru hodiových ručiček se počítají záporě 8

Nyquistovo kritérium stability Zřejmě je CL systém stabilí, právě když emá žádé CL estabilí póly, tedy právě když Z = 0. Z toho plye Nyquistovo kritérium stability CL systém je stabilí právě když P = -N kde -N je počet obkroužeí Nyquistova grafu L(s) a P je počet ryze estabilích OL pólů. Zvláští případem je stabilí L(s), tedy OL stabilí systém Nyquistovo kritérium stability pro OL stabilí systém Je-li OL systém (tedy L(s) ) stabilí, pak je i CL systém stabilí právě když Nyquistův graf L(s) eobkrouží kritický bod -1 9

Praktické rady 1. Nyquistův graf L(s) akreslíme tak, že ejprve akreslíme kladou větev pro s = jωω, [ 0, ωh ], kde ωh je taková, že pro ω ωh je velikost L(s) zaedbatelě malá Pak dokreslíme větev pro ω ω h,0 symetricky podle reálé osy > [ ]. Počet N obkroužeí kritického bodu -1 ejlépe spočítáme tak, že akreslíme přímku z bodu -1 do libovolým směrem díváme se směrem od -1 do a počítáme její přechody (zleva doprava kladě, zprava doleva záporě) jsou-li výsledá obkroužeí, vyjde N záporé 3. Zjistíme počet P ryze estabilích pólu L(s) (OL estabilí pólů) 4. Vypočteme Z (počet CL ryze estabilích pólů) jako Z = N + P 5. Pro stabilitu musí být Z = 0 10

Jak doplit větve jdoucí do Abychom mohli spočítat počet obkroužeí Pól OL v ule? musí být graf uzavřeá křivka ω = 0 ω = 0 Tou eí, má-li OL pól a Im ose oblouk v celý pro ω 0 Větve jdoucí do proto musíme spojit doplěým obloukem + + ω = 0 je správě doplěí ω = 0 a ebo? abychom to zjistili, trochu pozměíme křivku změa je malá a eovliví rozhodováí o stabilitě. Použijeme při pohybu zdola ahoru těsě kolem pólu v s = 0 se úhel změí z -90º a + 90º, tj. o +180º protože jde o pól, jeho příspěvek se projeví záporě a úhel a grafu L(s) se změí o -180º a oblouk bude ve směru hodiových ručiček 11

Doplěí pro víceásobý pól Je-li pól v s = 0 dvojásobý, apř. u Ls () = také jeho příspěvek dvojásobý takže úhel a grafu L(s) se změí o (-180º) = -360º kvůli zaméku - zase ve směru hod. ručiček s 1 ( s+ 1) ω = 0 + oblouk v celý pro ω 0 ω = 0 podobě pro troj- a víceásobé póly 1

Víceásobé případy GM a PM když graf prote záporou Re vícekrát, uvažujeme pro GM je protutí ejbližší bodu -1 podobě, prote-li graf jedotkovou kružici vícekrát, vezmeme jako PM ta ejmeší Např. L=85*(s+1)*(s^+*s+43.5)/s^/(s^+*s+8)/(s^+*s+101) GM = 1.3 = db GM =1.3 PM =37 PM =37 13

Víceásobé případy GM a PM Ls () = ( s) 3 ( s ) ( s 7.9555 3 ( s 0.5403s+ 0.1 s + 1 4.9511 7.30) 5) 14

Příklad Pro soustavu uvažme dva regulátory s Ps () = Ks= () 1 Cs () = s 1 s+ 3.3 s+ 0.55 1.7s + 1.5s+ 1 3.3 1 0.55 1 1.5 1.7 s+ s+ s + s+ Pro zeleý jsou všechy okraje (GM i PM) lepší ebo stejé jako u modrého Přesto je zeleý graf blíže kritickému bodu ež modrý A při současé změě zesíleí i fáze bude jeho CL stabilita ohrožea dřív 15

Příklad:. řád soustava. řádu 1 Gs () =, Ls () = KGs () s P regulátorem ( s + 1) a jedotkovou ZV CL char. pol. je stabilí pro každé K 0, c s = s+ + K = s + s+ + K CL ( ) ( 1) (1 ) pro K =1 je OL Nyquistův graf pro rostoucí K = 1,,3, je to ai při rostoucím K eobkrouží bod -1 ai se mu eblíží N = 0 pro každé K > 0 proto je CL stabilí pro každé K > 0 Totéž plye z RL [ ) 1 K ( s + 1) K 16

Rozsah stabilizujících K Jak určit rozsah K, pro který je CL systém stabilí přitom ekreslit moho růzých grafů pro růzá K? KG() s Řešeí je jedoduché: vydělíme OL přeos L() s = KG() s parametrem a akreslíme Nyquistův graf pro G(s) pak místo kritického bodu -1 akreslíme body -1/K v určitém rozsahu K, což je jedodušší pro zjištěí CL stability uvažujeme počet obkroužeí bodu -1/K To je možé, protože graf G(s) obkrouží bod -1/K právě tolikrát, kolikrát graf L() s = KG() s obkrouží bod -1 Miulý příklad: pro žádé kladé K eobkrouží graf bod -1/K, protože K 0, : 1 K,0 1 K ( ) ( ) 17

Příklad: estabilí soustava s + 1 soustava Gs () = je estabilí s(0.1s 1) c s= s s + Ks+ = s+ K s+ K CL ( ) (0.1 1) ( 1) 0.1 ( 1) CL je stabilí pro K >1 K K =1 s + 1 s(0.1s 1) ω = 0 + ω = ± 1 10 K =1 1 Ks 1 Kl ω = 0 ω = Pro velká K = K L > 1 je N = 1 Protože teď ale je P = 1, tak Z = N + P= 0 a CL je stabilí Pro malá K = K S < 1 je N = 1 Protože teď ale je P = 1, tak Z = N + P= a CL je estabilí 18

Rezoačí špička Používáí OL frekvečí charakteristiky je je pomůcka Ve skutečosti ás zajímá frekvečí charakteristika uzavřeé smyčky, která ukazuje chováí výsledého zpětovazebího systému ω Pro (výsledý) systém. řádu T() s = existují jedoduché vzorečky s + ζωs+ pro vztah mezi přechodovým jevem a frek. Char. Zřejmě ω M( ω) = T( jω) = ( ω ω ) + 4ζ ωω Derivováím podle ω můžeme odvodit 1 M p = ω p = ω 1 ζ ζ 1 ζ ω 10 abs 1 0.7 0.1 M( ω) = T( jω) logω p M p 0 db 0 0 což platí pro ζ 0.707, jiak špička eí Pozor: také se ozačuje jako M = M = M p r T [1 + (ζ/ω ) jω+ ( jω/ω ) ] -1 19

Vztah mezi špičkou M p a překmitem Předchozí vzoreček ω platí je pro eboť p = ω 1 ζ ζ 1 0.707 pro větší tlumeí ( ζ > 0.707) špička eexistuje - eplést s překmitem, te eexistuje pro ζ 1 Spojíme-li vzorec M = ζ ζ p 1 ( 1 ) ( ) se vzorcem pro překmit l(%os 100) ζ = π + l (%OS 100) dostaeme vztah mezi špičkou M p a překmitem %OS Uvědomte si, že obecě ωp ω %OS ale pro malé ζ platí ωp ω takže je ěkdy pro malá tlumeí pokládáme za rové M p 0

PM a tlumeí Představme si, že přeos uzavřeé smyčky vzikl jedotkovou ZV z přeosu otevřeé smyčky ω ω Ls () = Ts () = s( s+ ζω) s + ζωs+ ω a vypočtěme z otevřeé smyčky ω L( jω) 1 PM tak, že vyřešíme rovici = ω + jζωω = Řešeím je ω = ω ζ + 1+ 4ζ C 4 ω ss ( + ζω ) Fáze L pro tuto frekveci je 4 ω ζ + 1+ 4ζ C L( jωc ) = 90 arcta = 90 arcta A z toho je ζω ζ ζ + 1+ 4ζ PM = L( jωc ) ( 180 ) = 90 arcta ζ ζ PM = arcta 4 ζ + 1+ 4ζ 4 1

PM a tlumeí vzorec PM = arcta ζ ζ + 1+ 4ζ 4 PM Vyeseme do grafu, kde PM je ve stupích Příklad: Pro jaké PM emá CL frekvečí charakteristiky špičku? Je to pro ζ > 1 0.707 Čemuž odpovídá PM 1.14 rad = 65.53 ς

Šířka pásma pro systém. řádu Ze vztahu Plye ω M( ω) = T( jω) = = ( ω ω ) + 4ζ ωω 1 BW = ω = ω ζ + ζ ζ + BW 4 (1 ) 4 4 Tedy s rostoucím ζ poměr BW/ω mootóě klesá BW je přímo úměré ω 3

Příklad Pro soustavu uvažme dva regulátory s s+ 1.7s + 1.5s+ 1 Ps () = Ks= () 1 Cbad () s = s 1 s+ 1 s + 1.5s+ 1.7 Pro zeleý jsou všechy okraje (GM i PM) lepší ebo stejé jako u modrého Přesto je zeleý graf blíže kritickému bodu ež modrý A při současé změě zesíleí i fáze bude jeho CL stabilita ohrožea dřív 4

Vliv přidáí uly Přidáme-li k systému ulu ve s = -1/T ω ω Ls () = () = s s+ s + s+ Ts ζω ζω ω ( ) ω ( 1+ Ts) ω ( 1+ Ts) Ls () = Ts () = s s+ ζω s + ζω + Tω s+ ω ( ) Změí se šířka pásma ( ) 4 b + 4ω BW = b +, b = 4ζ ω + 4ζω T ω ω T 3 4 Složitý vztah, ale (až a malé hodoty T) přidáí uly zvětšuje BW Michael Šebek ARI-01-011 5

Vliv přidáí pólu Přidáme-li k systému pól ve ω ω ω Ls () = () = = s s+ ζω s s+ ζω + ω Ts + 1+ ζω T s + ζω s+ ω Ts 3 ( )( 1+ Ts) ( )( 1+ Ts) ( ) Vzike systém 3. řádu, který může být i estabilí Pro ω = 1, ζ = 0.707 je stabilí pro všecha T a růzé variaty jsou vykresley s = 1 T Obecě systém s dalším pólem je méě stabilí a má meší BW 6