KMS cvičení 9. Ondřej Marek

Podobné dokumenty
KMS cvičení 6. Ondřej Marek

Téma: Modální analýza a volné kmitání slabě tlumených lineárních kmitavých soustav

I. část - úvod. Iva Petríková

Fakt. Každou soustavu n lineárních ODR řádů n i lze eliminací převést ekvivalentně na jednu lineární ODR

III. MKP vlastní kmitání

1/10. Kapitola 12: Soustavy lineárních algebraických rovnic

1 1 3 ; = [ 1;2]

Budeme hledat řešení y(x) okrajové úlohy pro diferenciální rovnici druhého řádu v samoadjungovaném tvaru na intervalu a, b : 2 ) y i p i+ 1

Obsah. Lineární rovnice. Definice 7.9. a i x i = a 1 x a n x n = b,

VYBRANÉ PARTIE Z NUMERICKÉ MATEMATIKY

0.1 Úvod do lineární algebry

KMS cvičení 5. Ondřej Marek

1 Modelování systémů 2. řádu

9.5. Soustavy diferenciálních rovnic

8.1. Separovatelné rovnice

1 Determinanty a inverzní matice

l, l 2, l 3, l 4, ω 21 = konst. Proved te kinematické řešení zadaného čtyřkloubového mechanismu, tj. analyticky

Vektorový prostor. Př.1. R 2 ; R 3 ; R n Dvě operace v R n : u + v = (u 1 + v 1,...u n + v n ), V (E 3 )...množina vektorů v E 3,

MODIFIKOVANÝ KLIKOVÝ MECHANISMUS

1 Projekce a projektory

ALGEBRA. Téma 5: Vektorové prostory

1 Linearní prostory nad komplexními čísly

příkladů do cvičení. V textu se objeví i pár detailů, které jsem nestihl (na které jsem zapomněl) a(b u) = (ab) u, u + ( u) = 0 = ( u) + u.

Úlohy k přednášce NMAG 101 a 120: Lineární algebra a geometrie 1 a 2,

Úvod do lineární algebry

Necht na hmotný bod působí pouze pružinová síla F 1 = ky, k > 0. Podle druhého Newtonova zákona je pohyb bodu popsán diferenciální rovnicí

Věta 12.3 : Věta 12.4 (princip superpozice) : [MA1-18:P12.7] rovnice typu y (n) + p n 1 (x)y (n 1) p 1 (x)y + p 0 (x)y = q(x) (6)

f(x) = arccotg x 2 x lim f(x). Určete všechny asymptoty grafu x 2 2 =

Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA II, letní semestr 2000/2001 Michal Marvan. 14.

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

Úvod do analytické mechaniky

Soustavy linea rnı ch rovnic

Vlastní čísla a vlastní vektory

Projekt OPVK - CZ.1.07/1.1.00/ Matematika pro všechny. Univerzita Palackého v Olomouci

1 Rozdělení mechaniky a její náplň

MATICE. a 11 a 12 a 1n a 21 a 22 a 2n A = = [a ij]

a vlastních vektorů Příklad: Stanovte taková čísla λ, pro která má homogenní soustava Av = λv nenulové (A λ i I) v = 0.

Hisab al-džebr val-muqabala ( Věda o redukci a vzájemném rušení ) Muhammada ibn Músá al-chvárizmího (790? - 850?, Chiva, Bagdád),

Diferenciální rovnice

Řešení diferenciálních rovnic v MATLABu

Řešení. Hledaná dimenze je (podle definice) rovna hodnosti matice. a a 2 2 1

Kvantová fyzika atomárních soustav letní semestr VIII. KOTLÁŘSKÁ 23. DUBNA 2014

Harmonický pohyb tělesa na pružině

Soustavy lineárních rovnic a determinanty

Soustavy lineárních diferenciálních rovnic I. řádu s konstantními koeficienty

1. Řešená konstrukce Statické řešení Výpočet průhybové čáry Dynamika Vlastní netlumené kmitání...

Nalezněte obecné řešení diferenciální rovnice (pomocí separace proměnných) a řešení Cauchyho úlohy: =, 0 = 1 = 1. ln = +,

Linearní algebra příklady

Modelov an ı syst em u a proces

Diferenciální rovnice 3

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LDF MT MATEMATIKA VEKTORY, MATICE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LDF MT MATEMATIKA VEKTORY, MATICE

21. Úvod do teorie parciálních diferenciálních rovnic

Řešení diferenciálních rovnic I.

Obsah. Kmitavý pohyb. 2 Kinematika kmitavého pohybu 2. 4 Dynamika kmitavého pohybu 7. 5 Přeměny energie v mechanickém oscilátoru 9

1 Diference a diferenční rovnice

Definice 13.1 Kvadratická forma v n proměnných s koeficienty z tělesa T je výraz tvaru. Kvadratická forma v n proměnných je tak polynom n proměnných s

IB112 Základy matematiky

Kapitola 12: Soustavy diferenciálních rovnic 1. řádu

Nejprve si připomeňme z geometrie pojem orientovaného úhlu a jeho velikosti.

Základy matematiky pro FEK

VĚTY Z LINEÁRNÍ ALGEBRY

Co je obsahem numerických metod?

14. přednáška. Přímka

0.1 Úvod do lineární algebry

Cvičení z Numerických metod I - 12.týden

Soustavy. Terminologie. Dva pohledy na soustavu lin. rovnic. Definice: Necht A = (a i,j ) R m,n je matice, b R m,1 je jednosloupcová.

(test version, not revised) 9. prosince 2009

Vlastní (charakteristická) čísla a vlastní (charakteristické) Pro zadanou čtvercovou matici A budeme řešit maticovou

Řešíme tedy soustavu dvou rovnic o dvou neznámých. 2a + b = 3, 6a + b = 27,

Operace s maticemi

1. LINEÁRNÍ ALGEBRA Vektory Operace s vektory... 8 Úlohy k samostatnému řešení... 8

9.2. Zkrácená lineární rovnice s konstantními koeficienty

10. Soustavy lineárních rovnic, determinanty, Cramerovo pravidlo

NALG 001 Lineární algebra a geometrie 1, zimní semestr MFF UK Doba řešení: 3 hodiny

13. cvičení z PSI ledna 2017

ÚVOD DO MODELOVÁNÍ V MECHANICE DYNAMIKA ROTUJÍCÍCH SYSTÉMŮ

Základy matematiky pro FEK

Slovo ALGEBRA pochází z arabského al-jabr, což znamená nahrazení. Toto slovo se objevilo v názvu knihy

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

Matice. Modifikace matic eliminační metodou. α A = α a 2,1, α a 2,2,..., α a 2,n α a m,1, α a m,2,..., α a m,n

Dynamika soustav hmotných bodů

Soustavy lineárních rovnic

Nyní využijeme slovník Laplaceovy transformace pro derivaci a přímé hodnoty a dostaneme běžnou algebraickou rovnici. ! 2 "

y (5) (x) y (4) (x) + 4y (3) (x) 12y (x) 45y (x) 27y(x) (horní indexy značí derivaci) pro 3. y(x) = x sin 3x 4. y(x) = x cos 3x 9.

Numerické metody a programování. Lekce 4

MATEMATIKA III. Olga Majlingová. Učební text pro prezenční studium. Předběžná verze

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2018) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

K přednášce NUFY028 Teoretická mechanika prozatímní učební text, verze Spojitá prostředí: rovnice struny Leoš Dvořák, MFF UK Praha, 2014

1. Obyčejné diferenciální rovnice

1 Řešení soustav lineárních rovnic

vyjádřete ve tvaru lineární kombinace čtverců (lineární kombinace druhých mocnin). Rozhodněte o definitnosti kvadratické formy κ(x).

9.1 Definice a rovnice kuželoseček

Diferenciální rovnice separace proměnných verze 1.1

SIGNÁLY A SOUSTAVY, SIGNÁLY A SYSTÉMY

3 Lineární kombinace vektorů. Lineární závislost a nezávislost

Průhyb ocelového nosníku. Nezatížený a rovnoměrně zatížený nosník

Tuhost mechanických částí. Předepnuté a nepředepnuté spojení. Celková tuhosti kinematické vazby motor-šroub-suport.

2.6. VLASTNÍ ČÍSLA A VEKTORY MATIC

VZÁJEMNÁ POLOHA DVOU PŘÍMEK V ROVINĚ

Transkript:

KMS cvičení 9 Ondřej Marek

SYSTÉM S n DOF ŘEŠENÍ V MODÁLNÍCH SOUŘADNICÍCH Pohybové rovnice lineárního systému: U je modální matice, vlastní vektory u 1, u 2,..., u n jsou sloupce v matici U x - vektor fyzikálních souřadnice, r vektor amplitud fyzikálních souřadnic q - vektor modálních souřadnic, c vektor amplitud modálních souřadnic Dosazení do pohybových rovnic: Matice I a Λ jsou diagonální. Pokud je i U T BU také diagonální, pak se ze soustavy rovnic stanou skupina nezávislých rovnic o jedné neznámé lze také psát: 2!, kde " "! Ω Ω 2

SYSTÉM S n DOF diagonalizovatelnost U T BU Podmínka diagonální matice je v našem případě vyžadována z důvodu jednoduššího řešení a rozpadu soustavy rovnic na nezávislé rovnice o jedné proměnné. Požadavek &, kde & značí diagonální matici platí & &, protože je také diagonální ( ) tedy: ' podmínka diagonalizovatelnosti : ' ' Co vyhovuje podmínce ' '? nejjednodušší a často používaná: ) Caugheyho podmínka +, * ) ' n=: -. ). n=1: ). ) Rayleigho tlumení (proporcionální) n=2: ). ) ) ' 3

SYSTÉM S n DOF ŘEŠENÍ V MODÁLNÍCH SOUŘADNICÍCH Pohybové rovnice lineárního systému ve fyzikálních souřadnicích: Pohybové rovnice lineárního systému v modálních souřadnicích: 2!! 2 " " " Ω Ω Ω Ω Ω Ω 2 3 3 3 n nezávislých rovnic pro n nezávislých systémů řeší se každý modální tvar zvlášť (každý má svoji Ω) Z matic M, B, K se získají ekvivalentní matice pro modální popis Ω, U, ζ. pro řešení v modálních souřadnicích je třeba převést i počáteční podmínky 4 4 buď 4 ' 4 nebo 4 4 4 4 4 4 Řešení: 56 7 5 sin Ω 5 1<" 5 =.5 '>?@? 56 AB 5 @? '>? C '>?@? AB 5 '>? C '>? @? pokud.e e G E 5H *IB 5E G E 4

SYSTÉM S n DOF redukce modelu J J J J Pokud se vyhodnotí, že lze vlastní tvary U B zapomenout (rozměr U B je n x k, rozměr q B k x 1), pak lze systém s n DOF redukovat na n-k DOF. Po redukci: J J 5

Modální souřadnice příklad Příklad: Předepnutá hmotná struna s hmotností m s délky L se chová jako poddajná soustava. Diskretizujte kontinuum dle obrázku na soustavu s r stupni volnosti a určete vlastní frekvence systému a vlastní tvary. L=1m; r=5; m s =.2kg; P=1N P m 1 a 1 a 2 Maticový zápis K K 4 L M N PQP ) R N 1 2S ) < S ) < S ) 2S ) < S ).4 VQV 12 <6 <6 12 <6 <6 12 <6 <6 12 <6 <6 12 P L m 2 m i m n a n+1 < S ) 2S ) 6

Modální souřadnice příklad Maticový zápis 4 Získání matic U a Λ v Matlabu příkazem: [U,Lambda]=eig(K,M) U = -1.4434-2.5 2.8868-2.5 1.4434-2.5-2.5 -. 2.5-2.5-2.8868. -2.8868 -. 2.8868-2.5 2.5. -2.5-2.5-1.4434 2.5 2.8868 2.5 1.4434 Lambda = 1.e+4 *.419 1.5 3. 4.5 5.5981 Vlastní frekvence (s jednotkou Hz) lze spočíst z diagonálních prvků matice Lambda frequencies= sqrt(diag(lambda))(2*pi) frequencies = 1.9 19.4924 27.5664 33.7619 37.6565 Diagonalita matice U T BU se řešit nemusí, jelikož B je nulová matice. Maticový zápis v modálním tvaru 4 Je třeba přepočíst počáteční podmínky z fyzikálních souřadnic do modálních x = [.2.4.6.4.2] T v = [ ] T 4 4 4 X 4 4 = [ -.172 -. -.23 -..12] T 4 = [ ] T rovnice lze řešit po jedné od první vlastní frekvence po n-tou 6 Y cosω \ sinω 6 Y. <.172 6 \ Ω \. Ω 6 <.172cos63.4 7

Modální souřadnice příklad 2. vlastní tvar 6 Y cosω \ sinω 6 Y. 6 \ Ω \. Ω 6 3. vlastní tvar _6 Y _ cosω _ \ _ sinω 6 Y _._ <.23 _6 \ _ Ω _ \ _._ Ω 6 <.23cos173.2 Přechod zpět do fyzikálních souřadnic ab V ab d ab V ab <1.4434 2.8868 _ 1.4434 V <1.4434 <.172 cos63.4 2.8868 <.23 cos173.2 1.4434.12cos236.6.249cos63.4 <.67cos173.2.18cos236.6.431cos63.4 <.31cos236.6 _.498cos63.4.67cos173.2.36cos236.6 a podobně: `6 V6.12cos236.6 8

Průběh modálních souřadnic v čase.2 q 1 -.2.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1.2 q 2 x x dle u 3 x dle u 5 -.2.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1.2 q 3 -.2.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1.2 q 4 -.2.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1.2 q 5 -.2.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 9

Příklad (struna) - grafy x 1 x 1.4 x 1,u 2,u 3.2 -.2 -.4 -.6.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 x 2 x 2 dle u 2.4 x 2,u 2,u 3.2 -.2 -.4 -.6.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 x 3 x 3 dle u 3.4 x 3,u 2,u 3.2 -.2 -.4 -.6.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 1

Modální souřadnice příklad přidáno tlumení Uvažujme proporcionální tlumení. Použijeme tedy pohybovou rovnici v následujícím tvaru a zvolíme matici ζ 2!! Ten lze přepsat také jako: 56 '>?@? I 5 cos Ω 5 1<" 5 k 5 sin Ω 5 1<" 5 diag.1.2.4.5.8 Pro ilustraci lze zpětně vypočíst matici B, není však třeba ji znát 2! ' 2! ' 2! B=M'*U*2*Zeta*Omega*U'*M B =.5763 -.3744.761 -.481.54 -.3744.6524 -.4225.131 -.481.761 -.4225.764 -.4225.761 -.481.131 -.4225.6524 -.3744.54 -.481.761 -.3744.5763 Homogenní řešení j-tého tvaru má obecně tvar: 56 7 5 sin Ω 5 1<" 5 =.5 '>?@? Z důvodu, že počáteční podmínky jsou zadány v čase t= (zpravidla bývá), sin= a e =1. 6 '> l@ l I cos Ω 1<" k sin Ω 1<" 6 I. <.172 6 \ Ω 1<". \ Ω 1<" 6 <.172 '..m_` cos63.39 6 _6 <.23 'm.n_ cos173.1 `6 V6.12 'o.n cos235.8 11

Průběh modálních souřadnic v čase tlumený systém.2 q 1.1 -.1 -.2.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 q 2.1 -.1.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 q 3.1 -.1.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 q 4.1 -.1.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 q 5.1 -.1.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 12

Rozvoj pomocí vlastních tvarů.5 x 1 x 1 x 1,u 2,u 3 -.5.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 x 2.5 x 2 x 2,u 2,u 3 -.5.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 x 3.5 x 3 x 3,u 2,u 3 -.5.1.2.3.4.5.6.7.8.9 1 13

Numerické řešení soustavy lin. diferenciálních rovnic druhého řádu 2!! function Xt = CV9_st_popis(t,X,f,U, Omega, Zeta) p p p J p q <! <2! q n=size(omega,2); Xt = [zeros(n,n) eye(n); -Omega^2-2*Zeta*Omega]*X + [zeros(n,n); eye(n)]*u'*f ; end Q = [q; qt]; % pocatecni podminky zapsany do matice T=1; % f=[;;;;]; u=u(:,1); zeta=.1 options=odeset('reltol',1e-8,'abstol',1e-8); [t,q1] = ode45((@(t,y) CV9_st_popis(t,y, f, U, Omega,Zeta)), [,T],Q,options); I... jednotková matice rozměru nxn O... nulová matice rozměru nxn Pokud je znám vektor Q, což jsou většinou počáteční podmínky Q(), pak lze dle rovnice p J p spočítat p. numerickou integrací se získá vektor Q(t + Δt) a výpočet může pokračovat stále dokola. p p s p tu p p 14