Metoda konečných prvků. Robert Zemčík

Podobné dokumenty
Pružnost a plasticita II

SMR 1. Pavel Padevět

Teoretický souhrn k 2. až 4. cvičení

M A = M k1 + M k2 = 3M k1 = 2400 Nm. (2)

Příklad 22 : Kapacita a rozložení intenzity elektrického pole v deskovém kondenzátoru s jednoduchým dielektrikem

Obecně: K dané funkci f hledáme funkci ϕ z dané množiny funkcí M, pro kterou v daných bodech x 0 < x 1 <... < x n. (δ ij... Kroneckerovo delta) (4)

Zadání příkladů. Zadání:

u (x i ) U i 1 2U i +U i+1 h 2. Na hranicích oblasti jsou uzlové hodnoty dány okrajovými podmínkami bud přímo

POUŽITÍ PRINCIPU VIRTUÁLNÍCH PRACÍ PRO VÝPOČET PŘETVOŘENÍ

Ohýbaný nosník - napětí

Druhé kvantování. Slaterův determinant = χ χ

( ) Mechanická práce II. Předpoklady: 1501

URČITÝ INTEGRÁL FUNKCE

Termodynamika materiálů verse 2.03 (12/2006)

Osově namáhaný prut základní veličiny

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

x + F F x F (x, f(x)).

Přibližné řešení algebraických rovnic

Pružnost a plasticita II

Tváření kovů - analýza procesů

Souhrn základních výpočetních postupů v Excelu probíraných v AVT listopad r r. . b = A

Studijní materiály ke 4. cvičení z předmětu IZSE

Pružnost a plasticita II

Statika soustavy těles v rovině

Příklad 1 Osově namáhaný prut průběhy veličin

ÚSTAV MECHANIKY A MATERIÁLŮ FD ČVUT. DOC. ING. MICHAL MICKA, CSc. PŘEDNÁŠKA 2

56. ročník Matematické olympiády. b 1,2 = 27 ± c 2 25

Rozdíly mezi MKP a MHP, oblasti jejich využití.

Matematika 4: Verze ze dne 18. září Jan Chleboun

11. cvičení z Matematické analýzy 2

P2 Číselné soustavy, jejich převody a operace v čís. soustavách

Rovinná úloha v MKP. (mohou být i jejich derivace!): rovinná napjatost a r. deformace (stěny,... ): u, v. prostorové úlohy: u, v, w

Matice. a B =...,...,...,...,..., prvků z tělesa T (tímto. Definice: Soubor A = ( a. ...,..., ra

Laboratorní práce č. 6 Úloha č. 5. Měření odporu, indukčnosti a vzájemné indukčnosti můstkovými metodami:

( t) ( t) ( t) Nerovnice pro polorovinu. Předpoklady: 7306

SYLABUS PŘEDNÁŠKY 7 Z GEODÉZIE 1

Numerická matematika A

ELEKTŘINA A MAGNETIZMUS Řešené úlohy a postupy: Kapacita a uložená energie

14. cvičení z Matematické analýzy 2

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA

Úlohy školní klauzurní části I. kola kategorie C

II. INTEGRÁL V R n. Obr. 9.1 Obr. 9.2 Integrál v R 2. z = f(x, y)

8. cvičení z Matematiky 2

P P P S. P P P ix ix ix ix iy iy iy iy iz iz iz iz

1. LINEÁRNÍ ALGEBRA 1.1. Matice

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Vzorová řešení čtvrté série úloh

1.1 Numerické integrování

VYNUCENÉ TORSNÍ KMITÁNÍ KLIKOVÝCH HŘÍDELŮ

Základy teorie matic

6. Setrvačný kmitový člen 2. řádu

a i,n+1 Maticový počet základní pojmy Matice je obdélníkové schéma tvaru a 11

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2018/2019

I. termodynamický zákon

ALGORITMUS SILOVÉ METODY

SLOŽENÁ NAMÁHÁNÍ SLOŽENÁ NAMÁHÁNÍ

Komplexní čísla tedy násobíme jako dvojčleny s tím, že použijeme vztah i 2 = 1. = (a 1 + ia 2 )(b 1 ib 2 ) b b2 2.

Úloha syntézy čtyřčlenného rovinného mechanismu

Využití logistické regrese pro hodnocení omaku

Lineární nerovnice a jejich soustavy

Tenzor malé deformace

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI

Algoritmus určování rovnice roviny pro laserové skenování

METODICKÉ LISTY Z MATEMATIKY pro gymnázia a základní vzdělávání

3 Algebraické výrazy. 3.1 Mnohočleny Mnohočleny jsou zvláštním případem výrazů. Mnohočlen (polynom) proměnné je výraz tvaru

= 2888,9 cm -1. Relativní atomové hmotnosti. leží stejný přechod pro molekulu H 37 Cl? Výsledek vyjádřete jako

VÝPOČET PŘETVOŘENÍ PŘÍHRADOVÝCH KONSTRUKCÍ SILOVOU METODOU řešený příklad pro BO004

Modelování BLDC motoru

2.5. MATICOVÉ ŘEŠENÍ SOUSTAV LINEÁRNÍCH ROVNIC

NMAF061, ZS Písemná část zkoušky 25. leden 2018

6. Zobrazení δ: (a) δ(q 0, x) obsahuje x i, x i Z. (b) δ(x i, y) obsahuje y j, x i y j P 7. Množina F je množinou koncových stavů.

Lineární a adaptivní zpracování dat. 8. Kumulační zvýrazňování signálů v šumu 2

Podobnosti trojúhelníků, goniometrické funkce

5. října Modelování BLDC motoru

2.1 - ( ) ( ) (020201) [ ] [ ]

ANALÝZA ROZPTYLU (Analysis of Variance ANOVA)

Nelineární analýza materiálů a konstrukcí (V-132YNAK) Přednáška 2 Princip metody konečných prvků

1.1 Shrnutí základních poznatků

Téma 8 Přetvoření nosníků namáhaných ohybem I.

integrovat. Obecně lze ale říct, že pokud existuje určitý integrál funkce podle různých definic, má pro všechny takové definice stejnou hodnotu.

Jsou to rovnice, které obsahují neznámou nebo výraz s neznámou jako argument logaritmické funkce.

Energie elektrického pole

Přednášky část 8 Analýza provozních zatížení a hypotézy kumulace poškození

13. Soustava lineárních rovnic a matice

Rovinný svazek sil. Lze odvodit z obecného prostorového svazku sil vyloučením jedné dimenze. =F i. =F ix. F 2x. e 2. = F 1x. F ix. n Fi sin i.

PRUŽNOST A PLASTICITA

Nosné desky. 1. Kirchhoffova teorie ohybu tenkých desek (h/l < 1/10) 3. Mindlinova teorie pro tlusté desky (h/l < 1/5)

Předmět: Ročník: Vytvořil: Datum: MATEMATIKA DRUHÝ Mgr. Tomáš MAŇÁK 11. červenec 2012 Název zpracovaného celku: LINEÁRNÍ ROVNICE S PARAMETREM

4 NÁHODNÝ VEKTOR. Čas ke studiu kapitoly: 60 minut. Cíl: Po prostudování této kapitoly budete umět

2.2.9 Grafické řešení rovnic a nerovnic

TENSOR NAPĚTÍ A DEFORMACE. Obrázek 1: Volba souřadnicového systému

Pružnost a plasticita II

13. Exponenciální a logaritmická funkce

4. cvičení z Matematiky 2

Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, můžeme při výpočtu určitých integrálů ze složitějších funkcí postupovat v zásadě dvěma způsoby:

Posluchači provedou odpovídající selekci a syntézu informací a uceleně je uvedou do teoretického základu vlastního měření.

Nelineární problémy a MKP

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ MATEMATIKA K PŘIJÍMACÍM ZKOUŠKÁM NA PEF

Zkoušku snadno provedeme tak, že do soustavy (1), která je ekvivalentní dané soustavě rovnic, dosadíme příslušné hodnoty s a p.

ANALYTICKÁ GEOMETRIE V PROSTORU

Transkript:

Metod konečných prvků Robert Zemčík Zápdočeská unverzt v Plzn 2014 1

Rovnce mtemtcké teore pružnost Předpokládáme homogenní, zotropní lneární mterál, mlé deformce. Jednoosá nptost Cuchyho podmínky rovnováhy Geometrcké rovnce onsttutvní vzth X x 3 0 [Nm ] u [1] x E 2 [Nm ] enzorový záps pro prostorovou nptost Cuchyho podmínky rovnováhy Geometrcké rovnce onsttutvní vzth x X 0 1 u u 2 x x E kl kl 2

Vektor posuvů Vektor npětí Vektor deformcí Mtcový záps pro obecnou (3D) prostorovou nptost u [ u, u, u ] x y z σ [,,,,, ] x y z x y z ε [,,,,, ] x y z x y z Vektor obemových sl b [ X, Y, Z] Mtce dferencálních operátorů 0 0 0 x z y Φ 0 0 0 y z x 0 0 0 z y x Mtce mterálové tuhost (mtce elstckých konstnt) 1 0 0 0 1 0 0 0 E 1 0 0 0 D (1 )(1 2 ) 0 0 0 G 0 0 0 0 0 0 G 0 0 0 0 0 0 G kde E e Youngův modul pružnost v thu, e Possonovo číslo G e smykový modul, který lze (pro zotropní mterál) vyádřt ko E G 2(1 ) Cuchyho podmínky rovnováhy Φσ b 0 Geometrcké rovnce ε Φ u onsttutvní vzth (v nšem přípdě zobecněný Hookeův zákon) σ Dε Máme tedy celkem 15 rovnc pro 15 neznámých složek. tomu, by exstovlo právě edno přesné řešení u( x), x s hrncí, e dále nutné defnovt příslušné okrové podmínky (v přípdě sttckého problému) v nšem přípdě geometrcké okrové podmínky u u x, u kde u sou konkrétní hodnoty posunutí n zvolené část hrnce u. 3

Prncp vrtuálních prcí PVP Vrtuální práce vněším slm. U vykonná vntřním slm e rovn vrtuální prác W vykonné U W Prncp vrtuálních sl PVs Obecně není vhodný pro odvození metody konečných prvků. Prncp vrtuálních posuvů PVp Pro vrtuální posuvy u [ u, u, u ] x y z kterým odpovídí vrtuální přetvoření ε [,,,,, ] lze PVP zpst tkto kde e vrtuální práce vntřních sl x y z x y z ε σd u b d u pd U W εσ ub d d e vrtuální práce (vněších) obemových sl up d e vrtuální práce (vněších) povrchových sl. Vektor sl n povrchu (nenulový n část ) lze podobně ko obemové síly zpst ve formě p p [ p, p, p ] x y z 4

Dskretzce Nebudeme hledt přesné řešení u defnovné n oblst s hrncí, le en přblžné. Dnou oblst rozdělíme (dskretzueme) n konečný počet podoblstí (prvků, elementů), které mí společné hrny uzly. Vznkne tedy konečnoprvková síť s m prvky, n uzly rovněž s hrncí rozdělenou n r hrn m 1 r k1 k Přblžné řešení pk hledáme ve tvru funkce proxmovné pomocí hodnot posuvů uzlech sítě. u 3n 1 N N v Pozor! Počet tzv. zobecněných souřdnc e 3n, neboť prcueme se třem složkm posunů ( u x, u y u z ) v kždém uzlu, t. -tý uzel bude mít posuvy očíslovné tkto [ ux, uy, uz] [ 3 2, 3 1, 3 ] Pozn. Pokud by se ednlo o typ prvku, ve kterém sou posuvy u proxmovné pomocí hodnot ntočení v uzlech, bude celkový počet zobecněných souřdnc vetší, tkže npř. 6n v přípdě 3 posuvů 3 ntočení v kždém uzlu. Dlší velčny pk můžeme vyádřt pomocí tkto zvolené proxmce ko ε Φ u Φ N B σ Dε DB Vrtuální posuvy pk budou u N N N N 0 vrtuální přetvoření budou ε B B B B 0 B 5

PVP můžeme použít n řešení dynmcké úlohy (čsově závslé), neboť do obemových sl lze zhrnout síly setrvčné. N zákldě d'almbertov prncpu lze psát (bez uvžování dlších obemových sl, ko sou grvtční, elektromgnetcké pod.) 2.. b () u u t kde e mterálová hustot. Pro zrychlení lze rovněž využít zvolenou proxmc, tudíž.... u N Pozor! V přípdě dynmcké úlohy e le nutné přpot příslušné počáteční podmínky pro rychlost u... Doszením do PVP ( převedením všech členů n levou strnu) pk dostneme m.. r d d d 0 B σ N N N p 1 k1 k Protože tto rovnost musí být splněn pro lbovolné nenulové vrtuální posunutí, musí být nulový výrz v hrntých závorkách. Dostneme tedy soustvu 3n rovnc m.. m r N Nd B σd N p d 1 1 k1 k Po doszení Hookeov zákon z σ vytknutí před (resp. z) ntegrál dostneme M F m.. m r N Nd B DBd N p d 1 1 k 1 k M nebo-l.. M F což e soustv 3n lgebrckých rovnc, kde M N N d oznčue mtc hmotnost [3n 3 n], mtc tuhost [3n 3 n] B DB F N p vektor zobecněných sl [3n 1]. Velčny s ndexem se vzthuí en k dnému -tému prvku. d d F 6

V přípdě sttcké úlohy, kdy znedbáváme setrvčné účnky, se soustv dále zednoduší n F Řešením e pk vektor 1 F z kterého lze pomocí výše zvolených proxmcí vyčíslt veškeré velčny (u, ε, σ dlší) v celé dskretzovné oblst. Vzhledem ke způsobu dskretzce uvžovné oblst e vhodné provést příslušnou dskretzc pro proxmční funkce N. Protože se velčny M, F ntegruí zvlášť přes dné podoblst (prvky) resp. ech hrnce, e v tom neednodušším přípdě výhodné volt proxmční funkce ko spoté po částech lneární funkce nvíc tk, by měly nenulové hodnoty en v příslušném uzlu (deálně hodnotu 1) ve všech okolních uzlech hodnotu nul (troúhelníkové funkce). Ale pozor! Vlstnost mtce tuhost (konkrétně hodnost) chrkterzuí sttckou určtost č neurčtost systému. Inverzní mtce k mtc tuhost sestvené tímto postupem nkdy neexstue soustv rovnc není ednoznčně řeštelná těleso e nedosttečně uchyceno v prostoru. Aby tedy bylo možné mtc tuhost nvertovt, e nyní nutné plkovt n tuto soustvu rovnc zdné okrové podmínky některé hodnoty totž známe. Pokud se edná o neednodušší přípd, kdy sou zdány homogenní okrové podmínky, t. 0 ve zvolených uzlech směrech, můžeme příslušné řádky soustvy vyškrtnout ( rovněž sloupce mtce tuhost) nová mtce tuhost ž nvertovtelná e. 7

Rovnný troúhelníkový prvek Předpokládeme, že řešíme úlohu těles ve stvu rovnné nptost v rovně xy, t. 0. Dskretzc plošné oblst provedeme pomocí troúhelníkových prvků z x y se 3 uzly, t. en ve vrcholech. Oznčme hodnoty posunutí v uzlech prvku npříkld tkto [,,,,, ] [,,,,, ] 1 1 2 2 3 3 x y x y x y b c d e f N kždém troúhelníku x budeme předpokládt rozložení pole posuvů ve formě blneární funkce 1 2 u( x, y) x y 1 x y u A 1 2 3 3 v( x, y) 4 5x 6 y 1 x y 4 5 6 onkrétně pro hodnoty posuvů v uzlech musí potom pltt 1 x1 y1 1 b 1 x1 y 1 2 c 1 x2 y 2 3 A d 1 x2 y2 4 e 1 x3 y 3 5 f 1 x3 y3 6 neznámé koefcenty proto můžeme pro kždý prvek určt ko 8 1 A Vektor deformcí sme výše odvodl v této formě ε Φ u Φ N B B pro tento typ prvku e pk lze určt následovně

u x x x v u( x, y) ε y y y v( x, y) Φ u z u v y x y x 1 x 2 1 x y 3 ε y 1 x y Φ A 4 5 y x 6 1 2 0 1 0 3 1 ε 0 0 1 Φ AA Φ N 4 0 0 1 0 1 0 N B 5 6 Vektor npětí e pk E E 2 2 1 1 x x E E σ y 2 2 y 1 1 Dε DB z z G A konečně mtce tuhost prvku [2n 2 n] (zde n 3) e B DB Obdobným způsobem lze získt mtc hmotnost vektor zobecněných sl. Volb blneárních proxmčních funkcí má z následek to, že rozložení deformcí n kždém prvku e konstntní mtce B e konstntní. Proto e ntegrnt B DB konstntní můžeme psát B DB V kde V e obem (ploch tloušťk) prvku. d 9

Sestvení globálních mtc vektorů Velčny F (popř. M ), které se určí n kždém prvku, e třeb následně spot do globálních mtc F (popř. M ), to tk, by s odpovídly řádky sloupce těchto mtc vzhledem k vektoru neznámých celé struktury. Pokud rozepíšeme soustvu rovnc F (v nšem přípdě 6 rovnc) pltnou pro kždý prvek pomocí celého vektoru, rozpdnou se mtce tuhost prvku n řídkou mtc [2n 2 n], která má en 6 6 nenulových pozc vektor sl n F [2n 1], který má en 6 nenulových řádků ech pozce sou dány pozcí složek vektoru vzhledem k vektoru. F F F 11 12 13 14 15 16 21 22 23 24 25 26 b b F 31 32 33 34 35 36 c c F 41 42 43 44 45 46 d d F 51 52 53 54 55 56 e e F 61 62 63 64 65 66 f f F 1 11 12 13 14 15 16 1 F 21 22 23 24 25 26 2 b F 31 32 33 34 35 36 3 c F 41 42 43 44 45 46 4 d F 51 52 53 54 55 56 5 e F 61 62 63 64 65 66 6 f F 2n Potom výsledné mtce soustvy sou prostou sumou těchto řídkých mtc příslušných ednotlvým prvkům. m, F F m 1 1. 10

Numercká ntegrce U složtěších prvků sou proxmční funkce bohtší mtce B B( x ) ž obecně konstntní není. Nvíc se ntegrce může provádět v tzv. lokálních souřdncích díky trnsformčním vzthům e dferencál obemu d závslý n poloze x ( xy, ). Z těchto důvodu se používá numercká ntegrce většnou tzv. Gussov kvdrtur. to metod e zložen n přblžném vyádření ntegrálu pomocí sumy několk funkčních hodnot ve vybrných místech (Gussovo body) přenásobených váhovým koefcenty (váhy). n f ( x)d w f, f f ( x ) 1 Pokud e funkce f( x ) polynom, lze tímto postupem určt hodnotu ntegrálu dokonce přesně. Počet poloh Gussovo bodů hodnoty vh sou pk předem dány. V metodě konečných prvků e použtí Gussovo kvdrtury následuící. Mtce tuhost ( dlších velčny) e místo ntegrování vyčíslen tkto n w, ( ) ( ) 1 B x DB x V přípdě nšeho troúhelník by byl počet ntegrčních bodů n 1, příslušná váh e rovn obemu prvku w1 V eho pozce x 1 by se ncházel uprostřed, t. v těžšt troúhelník. V přípdě nečstě používných čtyřhrnných prvků (se 4 nebo 8 uzly) sou pozce váhy (krát obem prvku V ) pro první, druhý třetí stupeň ntegrce (volb závsí n počtu uzlů tvru proxmčních funkcí) určeny tkto: 11

Poděkování Investce do rozvoe vzdělávání. ento dokument e spolufnncován Evropským socálním fondem státním rozpočtem České republky v rámc proektu č. CZ.1.07/2.2.00/28.0206 Inovce výuky podpořená prxí. 12