Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic

Podobné dokumenty
základním prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polynomiální n

Odhady parametrů 1. Odhady parametrů

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

1 0 0 u 22 u 23 l 31. l u11

Matematika I, část II

Náhodný výběr 1. Náhodný výběr

1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

Matematická analýza I

8. Analýza rozptylu.

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

MATICOVÉ HRY MATICOVÝCH HER

n-rozměrné normální rozdělení pravděpodobnosti

12. N á h o d n ý v ý b ě r

procesy II Zuzana 1 Katedra pravděpodobnosti a matematické statistiky Univerzita Karlova v Praze

Kapitola 5 - Matice (nad tělesem)

n=1 ( Re an ) 2 + ( Im a n ) 2 = 0 Im a n = Im a a n definujeme předpisem: n=1 N a n = a 1 + a a N. n=1

Deskriptivní statistika 1

I. TAYLORŮV POLYNOM ( 1

Správnost vztahu plyne z věty o rovnosti úhlů s rameny na sebe kolmými (obr. 13).

4. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů

Obsah. 1 Mocninné řady Definice a vlastnosti mocninných řad Rozvoj funkce do mocninné řady Aplikace mocninných řad...

Přednáška 7, 14. listopadu 2014

Kapitola 4 Euklidovské prostory

I. TAYLORŮV POLYNOM. Taylorovy řady některých funkcí: Pro x R platí: sin(x) =

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

1 Základy Z-transformace. pro aplikace v oblasti

n=0 a n, n=0 a n = ±. n=0 n=0 a n diverguje k ±, a píšeme n=0 n=0 b n = t. Pak je konvergentní i řada n=0 (a n + b n ) = s + t. n=0 k a n a platí n=0

Spojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné

5. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu

Matematika 1. Ivana Pultarová Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D Posloupnosti

14. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů

6 Intervalové odhady. spočteme aritmetický průměr, pak tyto průměry se budou chovat jako by pocházely z normálního. nekonečna.

2.4. INVERZNÍ MATICE

jako konstanta nula. Obsahem centrálních limitních vět je tvrzení, že distribuční funkce i=1 X i konvergují za určitých

Přijímací řízení akademický rok 2013/2014 Bc. studium Kompletní znění testových otázek matematika

EKONOMETRIE 9. přednáška Zobecněný lineární regresní model

1.3. POLYNOMY. V této kapitole se dozvíte:

Přijímací řízení akademický rok 2012/2013 Kompletní znění testových otázek matematické myšlení

1 Nekonečné řady s nezápornými členy

VYBRANÉ PARTIE Z NUMERICKÉ MATEMATIKY

Interpolační křivky. Interpolace pomocí spline křivky. f 1. f 2. f n. x... x 2

1 Základní pojmy a vlastnosti

Matematika I. Název studijního programu. RNDr. Jaroslav Krieg České Budějovice

O Jensenově nerovnosti

1.1. Definice Reálným vektorovým prostorem nazýváme množinu V, pro jejíž prvky jsou definovány operace sčítání + :V V V a násobení skalárem : R V V

Důkazy Ackermannova vzorce

Sekvenční logické obvody(lso)

STUDIUM MAXWELLOVA ZÁKONA ROZDĚLENÍ RYCHLSOTÍ MOLEKUL POMOCÍ DERIVE 6

Intervalové odhady parametrů některých rozdělení.

Soustavy lineárních rovnic-numerické řešení. October 2, 2008

FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ PRVNÍ DIFERENCIÁL

3. cvičení - LS 2017

3. cvičení - LS 2017

MATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce

1 Uzavřená Gaussova rovina a její topologie

OKRUŽNÍ A ROZVOZNÍ ÚLOHY: OBCHODNÍ CESTUJÍCÍ. FORMULACE PŘI RESPEKTOVÁNÍ ČASOVÝCH OKEN

Nekonečné řady. 1. Nekonečné číselné řady 1.1. Definice. = L L nekonečnou posloupnost reálných čísel. a) Označme { a }

P. Girg. 23. listopadu 2012

(3n + 1) 3n Příklady pro samostatnou práci

ZS 2018/19 Po 10:40 T5

odhady parametrů. Jednostranné a oboustranné odhady. Intervalový odhad střední hodnoty, rozptylu, relativní četnosti.

Pravděpodobnost a aplikovaná statistika

f x a x DSM2 Cv 9 Vytvořující funkce Vytvořující funkcí nekonečné posloupnosti a0, a1,, a n , reálných čísel míníme formální nekonečnou řadu ( )

2 IDENTIFIKACE H-MATICE POPISUJÍCÍ VEDENÍ Z NAMĚŘENÝCH HODNOT

11. přednáška 16. prosince Úvod do komplexní analýzy.

Užití binomické věty

3 - Póly, nuly a odezvy

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta

POLYNOM. 1) Základní pojmy. Polynomem stupně n nazveme funkci tvaru. a se nazývají koeficienty polynomu. 0, n N. Čísla. kde

Generování dvojrozměrných rozdělení pomocí copulí

a vlastních vektorů Příklad: Stanovte taková čísla λ, pro která má homogenní soustava Av = λv nenulové (A λ i I) v = 0.

Intervalové odhady parametrů

Geometrická optika. Zákon odrazu a lomu světla

Při sledování a studiu vlastností náhodných výsledků poznáme charakter. podmínek různé výsledky. Ty odpovídají hodnotám jednotlivých realizací

Užitečné zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičením z Kalkulu 3 od Kristýny Kuncové:

Přednáška 7: Soustavy lineárních rovnic

Analýza a zpracování signálů. 4. Diskrétní systémy,výpočet impulsní odezvy, konvoluce, korelace

Abstrakt. Co jsou to komplexní čísla? K čemu se používají? Dá se s nimi dělat

5.5. KOMPLEXNÍ ODMOCNINA A ŘEŠENÍ KVADRATICKÝCH A BINOMICKÝCH ROVNIC

8. Odhady parametrů rozdělení pravděpodobnosti

Soustavy lineárních rovnic-numerické řešení

6. FUNKCE A POSLOUPNOSTI

6. Posloupnosti a jejich limity, řady

S polynomy jste se seznámili již v Matematice 1. Připomeňme definici polynomické

8.2.1 Aritmetická posloupnost I

IAJCE Přednáška č. 12

Základy statistiky. Zpracování pokusných dat Praktické příklady. Kristina Somerlíková

u, v, w nazýváme číslo u.( v w). Chyba! Chybné propojení.,

6.2. ČÍSELNÉ ŘADY. V této kapitole se dozvíte:

8.2.1 Aritmetická posloupnost

1.2. NORMA A SKALÁRNÍ SOUČIN

STATISTIKA. Statistika se těší pochybnému vyznamenání tím, že je nejvíce nepochopeným vědním oborem. H. Levinson

Odhady parametrů polohy a rozptýlení pro často se vyskytující rozdělení dat v laboratoři se vyčíslují podle následujících vztahů:

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

definované pro jednotlivé řády takto: ) řádu n nazýváme číslo A = det( A) a a a11 a12

L A B O R A T O R N Í C V I Č E N Í Z F Y Z I K Y

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA

ZÁKLADNÍ STATISTICKÉ VÝPOČTY (S VYUŽITÍM EXCELU)

Transkript:

Iteračí metody řešeí soustav lieárích rovic Matice je: diagoálě domiatí právě tehdy, když pozitivě defiití (symetrická matice) právě tehdy, když pro x platí x, Ax a ij Tyto vlastosti budou důležité pro zaručeí kovergece iteračích metod Postup: zvolí odhad řešeí x (pokud odhad ezáme tak libovolé číslo) předpokládáme x k1 =B k x k c k pro správé řešeí musí platit x =B k x c k, tedy x k1 x=b k x k x=b k B k 1 x k 1 x=b k B x x požadujeme, aby pro rostoucí k šlo k pro kovergeci je tedy uté a stačí, aby lim B k B = Metody: estacioárí matice B v každém kroku jiá stacioárí matice B pořád stejá Nestacioárí metoda Řízeá relaxace Řešíme soustavu Ax=b Na počátku odhademe řešeí libovolě x Spočítáme reziduum Ax b a určíme jeho v absolutí hodotě maximálí složku Potom volíme matici B tak, abychom tuto složku vyulovali Například pro soustavu 3 3, kde maximálí je druhá složka, je to a 21 x 1 x 2 a 23 x 3 b 2 Požadujeme tedy, aby v ásledujícím kroku platilo a 21 x 1 1 x 1 2 a 23 x 1 3 b 2 = Z této rovice vyjádříme i tou, tedy v tomto případě druhou složku x 1 2 = 1 b a 2 a 21 x 1 1 a 23 x 1 3 22 Matici B a vektor c volíme tak, aby všechy složky až a i tou zůstaly a pro i tou složku aby platil předcházející vztah, tedy v ašem případě

x 1 2 = 1 b a 2 a 21 x 1 a 23 x 3 To odpovídá volbě 22 obecém případě tedy B= a i1 1 1 a i2 a i 1 1 B= a 21 a 23 a 1 a b c= i c= b 2 V Tato metoda je výpočetě áročá, eboť je v každém kroku uté hledat maximum rezidua Proto se v praxi epoužívá Stacioárí metody (Prostá iterace, Jakobiho, Gauss-Seidlova a Superrelaxačí metoda) Kovergece stacioárích metod Vlastí číslo matice platí Bx=x B je číslo takové, že k ěmu existuje eulový vlastí vektor, pro který Nutá a postačující podmíka kovergece stacioárích iteračích metod je, že spektrálí poloměr matice B musí být meší ež 1 Jiými slovy pro všecha vlastí čísla i matice B musí platit B=max i=1,, i 1 Postačující podmíka kovergece metody pak je, že v ěkteré maticové ormě platí B 1 (Z této podmíky samozřejmě plye podmíka předcházející, eboť x = x = Bx B x, tedy B 1 ) Proč požadujeme max i=1,, i 1? Nějaká věta říká, že pro matici B platí ásledující ekvivalece lim B k = B1 Pro kovergeci jsme již dříve ukázaly podmíku lim B k B =, tedy ve stacioárím případě lim B k B =lim B k = Přesost řešeí můžeme odhadout jako x k x = x k A 1 b = A 1 Ax k b A 1 Ax k b Prostá iterace Rovici Ax=b můžeme přepsat jako x= I Axb

Prostá iterace je založea právě a tomto vzorci, tedy x k1 = I Ax k b Jako matice B je tedy volea matice I A a jako vektor c je vole vektor b Přesost můžeme odhadout ásledově: x k =Bx k 1 b= =B Bx k 2 bb= =B 2 x k 2 Bbb== =B k x B k 1 bb k 2 bb Platí dále implikace : jestliže B1, pak (v podstatě jde o geometrickou posloupost matic) lim IBB 2 B m = I B 1 m Pro řešeí x pak z předchozího platí x= A 1 b= I B 1 b= IBB 2 b x k x = B k x IBB k 1 b IBB 2 b = = B k x B k B k1 b = = B k x IBB 2 b B k x IBB 2 b B k x IBB 2 b B k [ x I B B 2 b ] [ B k x b 1 B ] Metoda prosté iterace se pro systémy lieárích rovic prakticky epoužívá Jacobiho metoda V čem metoda spočívá?

Hledáme řešeí rovice Ax=b Napíšeme i tou rovici z této soustavy a ij x j b i = j=1 této rovice vyjádříme x i jako x i = 1 x i k1 = 1 a ij x j b i a takto provádíme iterace a ij x k j b i Z Jiak se to dá pro matici soustavy A (řádu 3) formulovat takto Matice A se rozloží a součet 3 matic podle ásledujícího vzoru 11 a 12 a 13 A=a a 21 a 23 d 22 a 31 a 32 a 33=DLR=d11 d 33l 21 l 31 l 32 r12 r 13 r 23 Z těchto tří matic se pak vytvoří matice B B=D 1 LR= 1 d 11 1 d 22 d 33 1 = r12 r 13 l 21 r 23 l 31 l 32 a 12 a 11 a 13 a 11 a 21 a 23 a 31 a 32 a 33 a 33 a vektor c se defiuje jako b1 a 11 c=d b= 1 b 2 b 3 a 33 Iterace se provádí podle obecého vzorce x k1 =Bx k c Už z formulace úlohy je patré, že matice A esmí mít ulové diagoálí prvky

Pro Jakobiho metodu je kovergece zaručeá pro matice soustavy A diagoálě domiatí: Diagoálí domiace je defiováa a ij Z toho plye maximovou ormu matice B=D 1 LR platí B 1 a ij 1 a tedy pro Metoda Gauss Seidlova Téměř stejá, jako Jacobiho, je vždy používáme už všechy ově spočítaé složky vektoru x Kovergece pro poměrě širokou třídu matic A, ale může být velmi pomalá Porováí s předchozími metodami: Gauss Seidl x k1 i =x k i 1 a a i1 x k1 1 1 x k1 i 1 x k i a i x k b i ii x k1 =x k DL 1 Ax k b B= DL 1 R kovergece zaručea c= DL 1 b A diagoálě domiatí ebo pozitivě defiití přímá iterace x i k1 =x i k a i1 x 1 k a i2 x 2 k a i x k b i x k1 =x k Ax k b B= I A c=b Jacobiho metoda x k1 i =x k i 1 a a i1 x k 1 a i2 x k 2 a i x k b i ii x k1 =x k D 1 Ax k b B= D 1 LR kovergece zaručea c=d 1 b A diagoálě domiatí Superrelaxačí metoda Vlastě urychleí kovergece Gauss Seidlovy metody V Gauss Seidlově metodě ozačíme x k =x k1 x k V Gauss Seidlově metodě tedy platí x k1 =x k x k Superrelaxačí metoda pak teto vztah přeformuluje takto x k1 =x k x k, kde je z itervalu,2 ( 1 subrelaxačí, 1 superrelaxačí, = 1 Gauss Seidl) Relaxačí faktor slouží tedy k urychleí kovergece a jeho optimálí hodotu lze vypočítat 2 podle vztahu opt = 1 1 2 B GS, kde B GS = DL 1 R je matice B z Gauss Seidlovy metody

(Upozorěí: V ěkterých materiálech se matice L a Seidlovy a Superrelaxačí metody) R ásobí 1 při odvozováí Gauss Příklad a Superrelaxačí metodu v PASCALU DEMRELAXPAS Matice MATREL1DAT, MATRELDAT Problém vlastích čísel Vlastí číslo :, x, že Ax=x, vlastí číslo, x je vlastí vektor A Řeší se problémy: úplý ebo částečý Vlastí čísle lze počítat z charakteristického polyomu matice A det A I= Pro matici se jedá o polyom tého stupě, který má tedy kořeů (mohou být i ásobé, komplexě sdružeé) Ke každému vlastímu číslu existuje alespoň jede vlastí vektor Matice je defektí má méě ež LN vlastích vektorů Normálí matice (splňuje vztah A A T = A T A ) má LN vlastích vektorů Symetrická matice ( A= A T ) má všecha vlastí čísla reálá Trojúhelíková matice má vlastí čísla a diagoále Matice podobé (matice A a P 1 A P ) mají stejá vlastí čísla, eboť det P 1 A P I=det P 1 A I P=det P 1 det A Idet P=det A I Ke každé matici existuje matice jí podobá v Jordaově ormálím tvaru K ormálím maticím existuje dokoce podobá diagoálí matice Numerické metody řešeí úplého problému travsformace a přibližě diagoálí ebo trojúhelíkový tvar Jacobiho trasformace Najde všechy vlastí čísla symetrické matice Cílem metody je podobostími trasformacemi postupé zmešováí mimodiagoálích prvků Postup: Nalezeí v absolutí hodotě maximálího mimodiagoálího prvku a pq

Podobostí trasformace pootočeí os, aby se čtvercová matice a pp a qp a pq a qq prvků c s matice A stala diagoálí Matice trasformace je T pq =1 1 s c 1 Pro koeficiety c, s platí c=cos, s=si Po k té iteraci je prvek matice A a k pq =c 2 s 2 a k 1 pq csa k 1 pp a k 1 qq a abychom ho ulovaly, musíme volit úhel jako tak, že ta2 = 2 a pq a pp a qq Příklad v PASCALU ZKJACOBIPAS, matice JAC1DAT, JAC2DAT LU rozklad Pomalá kovergece, utý velký počet operací Provádí se rozklad A k =L k U k a dále se volí A k1 =U k L k Matice U k se volé jako ortogoálí, tedy U T k U k =I Z toho plye, že matice A k a A k1 jsou si podobé A k1 =U k L k =U k L k U k U T k =L k U k = A k Částečý problém vlastích čísel Hledá se ejčastěji extrémí vlastí číslo (v absolutí hodotě ejvětší, ejmeší) Například metoda: x k1 = 1 k Ax k, kde k =e 1 T Ax k ( k je prví složka Ax k ) platí lim k = a lim x k = x 1 Nejmeší vlastí čísla matice A jsou ejvětší matice A 1 Druhé ejmeší vlastí číslo redukce matice a řád 1 Vlastí číslo v ějaké oblasti posu A Ix=x Příklad v PASCALU CASTPPAS, matice apř MATRELDAT, MATREL1DAT