4 / 2010 OBSAH CO JE SOCIÁLNÍ VYLOUČENÍ? ZPRÁVY CHARITY ODBORNÁ PŘÍLOHA. Téma: SOCIÁLNÍ VYLOUČENÍ. Vážení kolegové, přátelé,

Transkript

1 4 / 2010 ZPRÁVY CHARITY ODBORNÁ PŘÍLOHA Tém: Vážení kolegové, přátelé, dostává se Vám do rukou první číslo Odborné přílohy Zpráv Chrity, věnovné fenoménu sociálního vyloučení, se kterým se jko prcovníci v pomáhjících profesích tk čsto během své prxe setkáváte. Součsně s kždým dlším vydáním Zpráv Chrity bude vycházet tto Odborná příloh, změřená vždy n některé z ktuálních sociálních témt, které jsou běžnou prxí v nšich chritních zřízeních ke kterým může Chrit, díky své rozsáhlé činnosti, předložit své stnovisko. Věříme, že tto inovce Zpráv Chrity bude pro Vás příjemným zpestřením zároveň obohcením. CO JE? Sociální vyloučení je jedním z největších sociálních fenoménů, které můžeme v součsnosti v české společnosti, nejen v ní, identifikovt. Být sociálně vyloučeným znmená ve své podsttě žít ve společnosti, přesto mimo ni, být její součástí, přesto být ze společnosti vyčleněn. I tkto OBSAH Co je sociální vyloučení? 1 Kde je počátek sociálního vyloučení? 3 Romové (Sociálně vyloučení) 4 Možná příčin sociálního vyloučení Romů 5 (Ne)Řešení romského problému 5 Něco z historie Romů 6 Závěrem 7 Chrit v litoměřické diecézi se ngžuje v boji proti sociálnímu vyloučení 8 ANKETA (pohled chrit. prcovníků) 8 Seznm použité litertury 11 Diecézní chrit Litoměřice, Dómské náměstí 10, Litoměřice Příprvu Zpráv Chrity, stejně jko Odbornou přílohu zjišťuje Redkční rd ve složení:: Edith Kroupová (DCH Litoměřice), Petr Szffnerová Bímonová (FCH Lovosice), Mrkét Kordová (OCH Česká Kmenice), Zdeňk Čermáková (FCH Česká Líp), Květ Zedková (OCH Liberec), Ivet Steklá (OCH Ústí nd Lbem), Renát Njmnová (OCH Sobotk)

2 je možné tím nejjednodušším způsobem vymezit či interpretovt postvení osob tzv. sociálně vyloučených, přípdně těch osob, které jsou sociálním vyloučením ohroženy. sociálních) konceptů. Ať již je to koncept kultury chudoby, nebo underclss či segregce, přičemž kždý z těchto, dá se říci dílčích konceptů či teorií, v sobě koncept sociálního vyloučení zhrnuje. Koncept sociálního vyloučení v posledních letech nhrzuje díky své multidimenzionlitě překonný pojem chudoby. Umožňuje totiž interpretci sociální relity sociálních vzthů, jkož i sociální situce některých populcí, to nejen prostřednictvím kvntittivně vymezených indikátorů, kterými jsou npř. příjmy mteriální nebo hmotné sttky. Vedle těch kvntittivních zhrnuje rovněž dlší indikátory, kterými můžeme vnímt následně interpretovt sociální relitu především sociální situci populcí, niž bychom se zbývli výhrdně příjmy těchto populcí. Chudý člověk tedy nemusí být nutně sociálně vyloučeným, nemusí se nutně ocitt v propsti sociálního problému. Stejně tk bohtství nebo mteriální dosttek nezručuje, že jednotlivec nebo rodin sociálnímu vyloučení nepropdne. Mjetnost nebo nopk nemjetnost se tk nestává měřítkem pro posuzování sociální situce jednotlivce nebo rodiny, pro posuzování sociálního problému nléhvosti jeho řešení. Zároveň tké pltí, že koncept sociálního vyloučení je obtížně definovtelným konceptem jednk vzhledem k tomu, že nbízí řdu definic možných pohledů, le tké proto, že se v něm prolíná několik dlších, dříve plikovných sociologických či sociálněntropologických (nebo obecně Obecně lze sociální vyloučení vnímt jko vyloučení jednotlivců, skupin či některých populcí z určitých oblstí společenského život (Temelová, Sýkor). V prcích utorů, zbývjících se sociálním vyloučením, můžeme nlézt txtivní výčet sociálně vyloučených populcí (či jednotlivců). Tk npříkld Ivn Gbl mezi sociálně vyloučené osoby řdí nedosttečně vzdělné, dlouhodobě nebo opkovně nezměstnné, osoby s mentálním či fyzickým hndicpem, osoby trpící nějkým druhem závislosti, osměle žijící seniory, imigrnty, příslušníky různě definovných menšin (etnicky, nábožensky, vzhledem k sexuální orientci j.), lidé ocitnuvší se v těžké životní situci, z níž si smi nedokáží pomoci, bezdomovci, osmělé rodiče s dětmi nebo týrné děti (Mreš, 2008). N vymezení sociálně vyloučených pmtovl i zákon o sociálních službách (zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, dále jen zákon o sociálních službách v pltném znění), který jednk v 3 definuje pojem sociální vyloučení, le tké zároveň vymezuje osoby, které se dle tohoto zákon řdí vzhledem k chrkteristikám mezi sociálně vyloučené osoby. Zákon o sociálních službách definuje sociální vyloučení jko vyčlenění osoby mimo běžný 2

3 život společnosti nemožnost se do něj zpojit v důsledku nepříznivé sociální situce, přičemž nepříznivou sociální situci chápe jko ztrátu schopností z důvodu věku, nepříznivého zdrvotního stvu, pro krizovou sociální situci, životní návyky způsob život vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závžných důvodů nedokáže řešit vzniklou situci tk, by toto řešení podporovlo sociální zčlenění ochrnu před sociálním vyloučením. ( 3 zákon č. 106/2006 Sb.). KDE JE POČÁTEK SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ? Sociální vyloučení není sociálním problémem, který by se ve společnosti objevil ž v posledních několik letech. Koncept jko tkový se sice objevil ž v sedmdesátých letech minulého století, le oznčení sociálně vyloučený se zčlo výrzně používt v tom součsném význmu od devdesátých let dvcátého století (Tomeš, 2001). V zásdě lze konsttovt, že se utvářel vyvíjel součsně s tím, jk se utvářel nebo vyvíjel společnost, projektovl totiž v sobě veškeré strukturální, společenské ekonomické změny. Termín sociálně vyloučení jko klsifikce či pojem se zčl v širokém měřítku užívt n počátku devdesátých let dvcátého století byl vzthován k chudobě jko výsledek nerovných příležitostí, dostupnosti vzdělání, přístupu k bohtství prticipci n společenském životě. Není to ztím ustálený koncept vznikl účelově pro studium příčin souvislostí chudoby v evropské společnosti (Tomeš, 2001). O nezkotvenosti či neustálenosti tohoto konceptu svědčí mj. to, že existuje řd definic, které nhlížejí tento koncept z mnoh úhlů pohledu. Důvod proto můžeme le tké sptřovt v tom, že se jedná o koncept, prostřednictvím kterého můžeme interpretovt širokou škálu sociálních problémů rozličné sociální relity. Z dnešního pohledu můžeme říci, že se fenoménem sociálního vyloučení společnost potýká od svého počátku, i když součsné pojetí je ve svém význmu používáno ž od druhé poloviny dvcátého století, respektive od sedmdesátých let. Ztímco dříve bylo sociální vyloučení vnímáno jko vylučování jedné skupiny druhou, nebo tké uzvírání se před ní, tk v součsnosti je to bsence prticipce nebo nedosttečná prticipce jednotlivců nebo skupin obyvtel (populcí) v některých z oblstí veřejného komunitního život. Pltí tk, že v kždé době lze ve společnosti vnímt populce, které je možné oznčit jko populce tzv. sociálně vyloučené, nebo sociálním vyloučením ohrožené (Mreš, 2008). Povh sociálního vyloučení se sice v průběhu historie mění, všk jeho podstt význm zůstávjí stále stejnými. Vyloučení z jednoho ze systémů společnosti, z jedné ze struktur společnosti 3

4 sebou zprvidl nese vyloučení z těch dlších. A nelze si rovněž nepovšimnout, že v průběhu dějin se objevují stejné sociální skupiny (vulnerbilní skupiny), které jsou sociálním vyloučením ohroženy. Tomeš hovoří o sociálním vyloučení jko o jedné ze sociálních událostí vzhledem k tomu, že sociální integrce reintegrce je obtížná bez společenské pomoci, přičemž cílem této pomoci je především vrátit do stvu sociální suverenity nezávislosti (Tomeš, 2001:158). Evropský sociální model pk n vzniknuvší sociální události reguje určitým druhem pomoci či ochrny. (Tomeš, 2001) ROMOVÉ (SOCIÁLNĚ VYLOUČENÍ) Jednou z populcí v České republice, která je ve vyšší míře sociálním vyloučením ohrožen nebo přímo sociálně vyloučen, jsou Romové, respektive romské populce. Části romské populce je všk tto sociální chrkteristik připisován (tzv. připsný sttus) ze společnosti je symbolicky vyloučen či vylučován. V České republice žije dle údjů z posledního Sčítání lidu provedeného v roce 2001 celkem Romů (z toho mužů žen) při tehdejším celkovém počtu obyvtel. Je to počet, který nám udává, že k romské národnosti se přihlásilo něco málo přes jedenáct tisíc obyvtel, nicméně skutečný počet Romů se pohybuje ve zcel jiných počtech (Sčítání lidu, 2001). Zároveň je to tké ve srovnání s předešlým Sčítáním v roce 1991 téměř trojnásobně nižší počet, který byl i tk odbornou veřejností povžován z znčně podhodnocený (Sčítání lidu, 1991). Dle kvlifikovných odhdů se počet Romů v České republice pohybuje kolem , přičemž z toho přibližně žije v Ústeckém krji. Ústecký krj tk spdá mezi oblsti České republiky s nejvyšším počtem Romů odhduje se, že Romů zde žijících může být povžován z sociálně vyloučené, resp. žije v sociálně vyloučených romských loklitách. Sociálně vyloučenou loklitou chápeme geogrficky vymezitelnou oblst, kde dochází ke koncentrci osob ohrožených sociální okluzí. (Romové, bydlení soužití, 2000). Gbl uvádí, že hrnice těchto loklit mohou být buď symbolické (kdy můžeme loklitu vnímt do jisté míry jko tzv. šptnou dresu se signlizcí nepřibližovt se ) nebo fyzické (kdy je loklit oddělená od osttních částí měst, buď v intrvilánu nebo v horším přípdě v extrvilánu měst nebo obcí) (Gbl, 2004). Můžeme konsttovt, že ve většině přípdů českých sociálně vyloučených loklit jsou sociálně vyloučené loklity součástí intrvilánu obcí/měst. I když npříkld jedn z litvínovských ubytoven leží několik kilometrů od měst. O sociálně vyloučených loklitách pk můžeme uvžovt jko o společenstvích, která vznikl 4

5 zejmén v posledních dvceti letech. Gbl zdůvodňuje, že byl nepřirozeně vytvořen npř. v důsledku cíleného sestěhování nepltičů, vystěhováním romských rodin (nebo i sociálně slbých) z lukrtivních částí měst nebo i v důsledku stěhování chudých rodin z levným bydlením (Gbl,2006; Morvec,2006). Gbl zároveň shrnuje typické chrkteristiky u jednotlivých loklit vzhledem ke stvu nemovitostí, bytovému fondu, dostupnosti služeb (občnských sociálních služeb) relizce projektů změřených n integrci příslušníků romských komunit (Gbl, 2006) Zejmén pk s ekonomickou trnsformcí, vznikem trhu práce, který zjistil nejen vysokou míru nezměstnnosti u romské populce, le rovněž n sebe nblil poukázl n dlší sociální problémy. Těmi jsou npř. problemtik bydlení, nedostčující kvlifikce korelující s nízkou mírou vzdělnosti, zvýšená mír kriminlity ( sociálně-ptologických jevů), závislost n systému tzv. sociálních dávek jejich zneužívání, nebo v poslední době pk zvyšující se zdluženost. Součsně se stále více ukzuje, že sociální situce je neudržitelná je potřeb ji řešit. V těchto loklitách můžeme především identifikovt následující klíčové konstituující oblsti či dimenze sociálního vyloučení, zejmén pk: oblst bydlení přístupu k němu, oblst vzdělání přístupu k němu, oblst změstnání ( změstnávání) přístupu k němu, oblst zdluženosti, oblst nedosttečných sociálních kompetencí, oblst zdrví td. (NE)ŘEŠENÍ ROMSKÉHO PROBLÉMU MOŽNÁ PŘÍČINA SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ ROMŮ Situce Romů se výrzně zhoršil n konci osmdesátých let minulého století dá se říci, že ji přinesl nová dob po roce 1989, i když znčná část sociálních problémů, které můžeme identifikovt dnes, existovl i před rokem Řd problémů se všk buď neřešil, přehlížel nebo jen podceňovl, tk se v plné míře otevřel po roce V devdesátých letech se zčl utvářet institucionální rámec, který měl přispět k řešení romského problému. Byly ustnoveny instituce nstrtován optření, která měl vést ke zlepšení situce romské populce (obecně nzvných koncepce integrce příslušníků romské komunity). Řd relizovných optření všk nevedl k očekávným výsledkům zůstává stále nedosttečně zodpovězenou otázkou, jké jsou toho příčiny. Jedním z vysvětlení neúspěchů dosvdních ktivit se může nbízet bsence prticipce reprezentntů romské populce n těchto optřeních či řešení, kdy se tzv. řešili Romové bez Romů. Dlší příčinu můžeme sptřovt v nedosttečném kceptování či přehlížení romské kultury, která je integrální součástí kždého etnik. 5

6 Mnohé koncepční dokumenty, odborné publikce, stejně jko signály z prxe ukzují, že Romové v České republice jsou jednou z nejvíce vulnerbilních skupin, skupin obyvtel ohrožených sociálním vyloučením puperizcí. Ačkoliv nedokážeme vymezit tuto skupinu obyvtel kvntittivně když, tk pouze n úrovni kvlifikovného odhdu, můžeme konsttovt, že znčný počet Romů žije v podsttně horších sociálních podmínkách než většin obyvtel České republiky. Díváme-li se n romskou populci žijící v České republice ( nejen v České republice), nbízí se konsttování, že se nejedná o heterogenní skupinu obyvtel, stejně jko je nelehké kvntittivní či kvlittivní vymezení této svébytné skupiny obyvtel. Explicitně proto nemůžeme hovořit o součsných Romech, resp. sociálních problémech Romů, jejich postvení ve společnosti, sebeidentifikci td. bez znlosti širšího historického historickokulturního kontextu. Ten nám umožňuje právě prostřednictvím historie/minulosti interpretci součsnosti Romů jk z hledisk lidsko-právního, tk národnostního či socio-ekonomického, přičemž vnímání kždého z těchto hledisek zvlášť by bylo nvýsost nešťstné v celkovém kontextu zvádějící. světové války. V protektorátní době byly otevřeny tzv. kárné prcovní tábory, které vykzovly vzhledem k nepřiměřeně tvrdým podmínkám vysokou úmrtnost v nich internovných osob. Ve čtyřicátých letech pk byli Romové trnsportováni v rámci trnsportů tzv. sociálů do koncentrčních táborů. Nelze určit přesné množství Romů, kteří zhynuli v koncentrčních táborech, le po válce se n nšem území pohybovlo Romů. V roce 1947 provedený soupis vykzuje již něco málo přes sto tisíc Romů, z toho pk více než šestnáct tisíc osob žijících n území Čech Morvy (Frser, 1998). NĚCO Z HISTORIE ROMŮ Druhým podsttným mezníkem v historii Romů byl po vzniku smosttné České republiky v roce 1993 přijtý zákon o nbývání pozbývání státního občnství (zákon č. 40/1993 Sb., o nbývání pozbývání státního občnství). Zákon umožňovl zvolit si české občnství těm, kteří sice žili n území České republiky, le přitom vlstnili slovenské občnství. Přesto je všk možné se domnívt, jk poukzuje Brš, že v České republice žije neurčitý počet Romů bez státního občnství. To znmená lidé, kteří nedisponují občnskými právy jsou tedy vyloučeni z přístupu k občnským, stejně jko sociálním nebo zdrvotním službám (Brš,2003). V historii Romů n nšem území můžeme vnímt tři zásdní mezníky. Zřejmě jedním z nejtvrdších období vůči Romům bylo období druhé Třetím důležitým mezníkem v novodobé historii, mjící výrzný vliv n součsnou situci Romů, můžeme vnímt ekonomickou 6

7 trnsformci v devdesátých letech 20. století nepřiprvenost Romů n ni. Těmi hlvními byl především trnsformce v oblsti bytové politiky (rozumí se privtizce bytů, konec přidělování státních či obecních bytů) trnsformční změny n trhu práce (kdy v devdesátých letech rdikálně vzrostl mír nezměstnnosti Romů přetrvávjící dosud jk vzhledem k právu n práci ruku v ruce jdoucí povinností prcovt, le tké vzhledem ke strukturálním změnám n trhu práce nebo principu konkurenceschopnosti). Zároveň le vyvstává otázk, zd řd cílených optření, která jsou dnes směřován proti sociálním problémům (o oblsti nezměstnnosti, bytové politiky pod.), neměl být nstrtován již v souvislosti s měnícími se ekonomickými podmínkmi po roce 1989 zd by tk nedošlo k mírnějšímu sociálnímu propdu Romů v posledních dvceti letech. ZÁVĚREM Romové v České republice žijí sociální vyloučení je sociálním fenoménem, který je v České republice identifikovtelný. Bylo by všk nepřípustné tyto dvě ktegorie překrývt či změňovt, nebo dokonce chápt jko synonym. Intenzit nléhvost problému sociálního vyloučení se v posledních několik měsících v České republice stále více odkrývá právě v souvislosti s problemtikou sociálně vyloučených romských loklit, resp. romské populce. To dokzuje mj. četnost výskytu tzv. sociálně vyloučených romských loklit, le tké zvyšující se mír chudoby sociálního propdu (tzv. novodobé chudoby), nehledě n otevřenou tenzi mezi mjoritou romskou minoritou v České republice. Zároveň je všk třeb si uvědomit, že sociální vyloučení není výhrdně témtem či sociálním problémem posledních několik měsíců či let, stejně jko není problémem určitého etnik (tj. romské populce), č bývá do znčné míry etnizujícím v českých podmínkách spojovným převážně s romskou populcí. Hovoří-li se o řešení stávjící situce sociálně vyloučených loklit, míní se tím tzv. integrce. Chceme-li všk hovořit o integrci, potžmo o integrci Romů nebo romské integrci, měli bychom jednk vědět, komu je určen, le především pk vymezit, co je integrcí míněno jké jsou její limity nebo možnosti. Kždé období historie s sebou přináší určité, dnešní terminologií řečeno, tzv. integrční snhy. Přesto všk sociální situce Romů (v tom nejširším slov smyslu) nevykzuje zlepšení, b nopk. Jedním z těch, kdo poukzuje n zhoršující se situci Romů v České republice po roce 1989 i přes veškeré snhy v oblsti integrce Romů do české společnosti je npř. Ivn Gbl, le i dlší, kteří se opírjí o tzv. tvrdá dt zkušenosti z jednotlivých loklit vykzujících se novodobou chudobou. Podsttnou roli v procesu integrce příslušníků romské komunity hrjí rovněž neziskové orgnizce. Zprvidl se jedná o nestátní 7

8 subjekty, které ji zjišťují prostřednictvím nbídky sociálních služeb (služby sociální prevence), tj. služeb registrovných v souldu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jedná se především o služby sociální prevence, ť již to jsou nízkoprhová zřízení pro děti mládež, sociálně ktivizční služby pro rodiny s dětmi, terénní progrmy, odborné sociální pordenství (npř. občnské pordny nebo pordny v zdluženosti). Vedle toho jsou to nestátní subjekty, které se změřují v rámci integrce příslušníků romské komunity převážně n volnočsové kulturní ktivity nebo n edukční osvětové činnosti/ktivity. litoměřické diecéze. Většin Oblstních Frních chrit diecéze litoměřické provozuje zřízení (Azylové domy, Nízkoprhová denní centr, Noclehárny, Domy n půli cesty, Sociálně ktivizční služby pro rodiny s dětmi td.), kde intenzivně prcuje s touto skupinou obyvtel snží se o její integrci do mjoritní společnosti. Zároveň tké sm DCH Litoměřice relizuje projekt v romské osdě n východním Slovensku, prostřednictvím kterého připrvuje místní předškolní děti n vstup do školy. Tímto se snží vyrovnávt stávjící vědomostní dovednostní rozdíly mezi žáky romskými žáky z mjoritní populce při nástupu do školy. CHARITA V LITOMĚŘICKÉ DIECÉZI SE ANGAŽUJE V BOJI PROTI SOCIÁLNÍMU VYLOUČENÍ ANKETA (pohled chritních prcovníků) N území litoměřické diecéze, pokrývjící oblst Ústeckého, Libereckého Středočeského krje, můžeme nlézt řdu tzv. sociálně vyloučených loklit. Některé jsou zřzeny do tzv. Mpy sociálně vyloučených loklit (ve kterých působí vládní Agentur), spoust dlších zmíněných loklit v ní všk zřzen není. Z těch, v tzv. Mpě zřzených, jmenujme Most, Ústí nd Lbem, Bílinu, Chomutov, Jirkov, Obrnice, Trmice Šluknovsko. V rámci Diecézní chrity Litoměřice je spoust zřízení, které prcují se sociálně znevýhodněnými (vyloučenými) lidmi. Oslovili jsme tedy některé z nich, bychom získli pohled n dnou problemtiku přímo očim prcovníků, kteří se těmto lidem věnují. Konkrétně to byl zřízení provozovná Frní chritou Česká Líp, Oblstní chritou Liberec, Frní chritou Lovosice, Oblstní chritou Most Oblstní chritou Česká Kmenice. Diecézní chrit Litoměřice (dále jen DCH Litoměřice) si je plně vědom závžnosti sociálního vyloučení určitých skupin obyvtel nejen 8

9 1) Jk podle Vás vnímjí Vši klienti sociální vyloučení? Vnímání sociálního vyloučení je velmi individuální. Pojem sociální vyloučení čsto smi sociálně vyloučení neznjí, n vlstní kůži si ho všk zžívjí, niž by měli potřebu nějk své postvení ve společnosti oznčovt. Teprve při práci se sociálně vyloučenými seznmujeme smotné klienty s poměry ve společnosti nbízíme možnosti, jk tyto rozdíly vyrovnávt. Někteří klienti jsou se svou situcí spokojeni, nestěžují si. Jiní ne, všk nemjí chuť sílu tuto situci řešit. N druhou strnu jsou klienti, kteří si své sociální vyloučení uvědomují. Cítí se méněcenní, ukřivdění, odstrčení, cítí nenávist většinové společnosti, znevýhodnění, žijí ve strchu z budoucnosti, mjí z to, že věřit mohou jen svým lidem. Ve většině přípdů dávjí vinu z svoji situci společnosti, ve které žijí. Později přebírjí část viny n sebe děljí vše pro to, by se dostli dál. Většin sociálně vyloučených si je všk vědom toho, že nedosáhnou n řdu služeb, že propdjí sociálními sítěmi, které by měly být pro všechny bez rozdílu, ť to jsou byty, změstnání, umístění do školky, školy pod., což je přirozeně velmi demotivující. 2) Pociťujete u svých klientů změny v chování jednání během doby, co s nimi prcujete? Pokud no, jké? I zde je to velice individuální, le můžeme říci, že téměř vždy, i když třeb jen neptrně, ke změně dojde. Velmi čsté jsou u klientů projevy chování jko je uzvření grese, které jim doposud pomáhly existovt přežít. Klienti se pozvoln učí ncházet smi sebe. Důležité je zdůrzňovt jejich potřebnost, zvyšovt sebevědomí. Přípdné změny jsou viditelné zejmén v oblsti přístupu komunikce. Postupně je mezi námi větší důvěr. Zčínjí vnímt tké potřeby jiných, nejen ty své. U některých klientů dochází ke změnám ve vyjdřování, hospodření, smosttnosti, rozhodnosti, zodpovědnosti. Npř.: při osobním rozhovoru se jim viditelně uleví, jelikož přenesou svůj problém n chvíli jinm. Po delší spolupráci nvíc, dojde-li k uspokojení jejich potřeb, je úlev oboustrnná. Přímo v zřízeních dochází ke spokojenému soužití s osttními, respektování druhých dodržování řádu domov. Ke změně dochází tké ve vnímání sebe sm, klienti si pomlu zčínjí vážit vlstní osoby. Pokud se tk nestne, máme zkušenost, že se jedná o lidi s poruchmi chování, psychoptické osobnosti, ne zřídk s delikventním jednáním, nebo lidi s typickým sociálním jednáním. Mnohdy s různým typem závislosti. 9

10 3) Nemáte pocit, že se klienti návštěvou Všeho zřízení, které předpokládám nvštěvují především sociálně znevýhodnění, ještě více vyčleňují ze společnosti? Proč? Kždý člověk je jedinečný. lidé se smi před okolním uzvírjí uvítjí bezpečí zřízení, kde se setkávjí v podobné situci. Někteří světem nšeho s lidmi Dříve bylo n zřízení, která se specilizují n práci se sociálně znevýhodněnými lidmi, pohlíženo s odstupem pohrdvě. Dnes jsou tto zřízení vnímán dleko pozitivněji. Tto skutečnost prmení zejmén z otevřenosti součsné společnosti, která již dokáže o této problemtice otevřeně hovořit tké si ji, oproti době minulé, přiznává. Velkou roli zde tedy nehrjí sociálně znevýhodnění občné, le předsudky, které stále ještě pnují v řdách celé populce. Z odpovědí prcovníků, kteří jsou v kždodenním kontktu s tzv. sociálně vyloučenými můžeme vyčíst řdu pohledů nebo názorů n dnou problemtiku. Všichni se všk shodují, že ke kždému uživteli je třeb přistupovt především citlivě, jko k člověku, který má individuální potřeby potýká se určitými sociálními problémy. Velmi povzbudivé jsou všk rekce nšich kolegů, kteří ze svých zkušeností hovoří o tom, že s kždým uživtelem se dá prcovt. V nšich zřízeních prochází klienti dlouhým složitým procesem, při kterém se zpočátku možná mohou cítit trochu odlišní, v konečném důsledku je všk směřujeme k plnohodnotnému zčlenění do běžné mjoritní společnosti. Tím, že jsou prcovníci převážně z mjoritní společnosti, propojují se lespoň z části tyto dv světy vyloučení se tím popírá. Nši klienti si uvědomují, že jim můžeme chceme pomoci. 10

11 POUŽITÁ LITERATURA BARŠA, P. Politická teorie multikulturlismu. Brno: Centrum pro studium demokrcie kultury, ISBN FRASER, A. Cikáni. Prh: nkldtelství Lidové noviny, ISBN X. GABAL, I. Anlýz sociálně vyloučených romských loklit bsorpční kpcity subjektů působících v této oblsti. [Online] pro MPSV zprcovl GAC (CAAT) [Citce 20. květn 2009]. Kol. utorů (eds.). Romové, bydlení, soužití. Prh: Socioklub, ISBN b. Mreš, P., Horáková, M. Sociální exkluze n lokální úrovni. VÚPS, Prh MORAVEC, Š. Sociální služby v prostředí romských společenství: problém etnicity poskytovtele. In Hirt, T., Jkoubek, M. (ed.). Romové: kulturologické etudy. Vydvtelství nkldtelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň ISBN X. Sčítání lidu, domů bytů, Český sttistický úřd [Citce: 15.květn 2010] Sčítání lidu, domů bytů, Český sttistický úřd [Citce: 15.květn 2010] TEMELOVÁ, J., SÝKORA, L. Segregce: definice, příčiny, důsledky, řešení. Výzkumný ústv Evropská komise; Evropská unie v ČR (CAAT) [Citce 20. květn 2009]. Dostupné z URL Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v pltném znění, dostupné z URL [Online] Sgit sbírk zákonů [Citce: 18.květn 2010] 11

12 Lidé mjí tvořit lidi tím, že s nimi jednjí jko s lidmi. Émile Zol 12