Cvičení 11 (Creep a plasticita)

Podobné dokumenty
Předmět: SM 01 ROVINNÉ PŘÍHRADOVÉ KONSTRUKCE

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

Pružnost a pevnost. 9. přednáška, 11. prosince 2018

Autoři: Jan Krákora,, David Šebek, Quido Herzeq; ČVUT FELK Praha; Dne:

Seznámíte se s použitím určitého integrálu při výpočtu hmotnosti, statických momentů, souřadnic těžiště a momentů setrvačnosti.

Téma: 11) Dynamika stavebních konstrukcí

STUDIUM MAXWELLOVA ZÁKONA ROZDĚLENÍ RYCHLSOTÍ MOLEKUL POMOCÍ DERIVE 6

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

NMAF061, ZS Zápočtová písemná práce VZOR 5. ledna e bx2 x 2 e x2. F (b) =

Správnost vztahu plyne z věty o rovnosti úhlů s rameny na sebe kolmými (obr. 13).

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019

12. N á h o d n ý v ý b ě r

S polynomy jste se seznámili již v Matematice 1. Připomeňme definici polynomické

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 25. ledna x 1 n

8.2.1 Aritmetická posloupnost I

DERIVACE FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROM

8.2.1 Aritmetická posloupnost

Základní teoretický aparát a další potřebné znalosti pro úspěšné studium na strojní fakultě a k řešení technických problémů

Seznámíte se s použitím určitého integrálu při výpočtu hmotnosti, statických momentů, souřadnic těžiště a momentů setrvačnosti.

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

Při sledování a studiu vlastností náhodných výsledků poznáme charakter. podmínek různé výsledky. Ty odpovídají hodnotám jednotlivých realizací

Sekvenční logické obvody(lso)

FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ PRVNÍ DIFERENCIÁL

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

1. Definice elektrického pohonu 1.1 Specifikace pohonu podle typu poháněného pracovního stroje Rychlost pracovního mechanismu

1.7.4 Těžiště, rovnovážná poloha

Stísněná plastická deformace PLASTICITA

6. FUNKCE A POSLOUPNOSTI

Aritmetická posloupnost, posloupnost rostoucí a klesající Posloupnosti

Spojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné

Užitečné zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičením z Kalkulu 3 od Kristýny Kuncové:

23. Mechanické vlnění

5.5. KOMPLEXNÍ ODMOCNINA A ŘEŠENÍ KVADRATICKÝCH A BINOMICKÝCH ROVNIC

Obsah. 1 Mocninné řady Definice a vlastnosti mocninných řad Rozvoj funkce do mocninné řady Aplikace mocninných řad...

3. DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

( + ) ( ) ( ) ( ) ( ) Derivace elementárních funkcí II. Předpoklady: Př. 1: Urči derivaci funkce y = x ; n N.

1.2. NORMA A SKALÁRNÍ SOUČIN

Analýza a zpracování signálů. 4. Diskrétní systémy,výpočet impulsní odezvy, konvoluce, korelace

1. Čím se zabývá 4PP? zabývá se určováním deformace a porušováním celistvých těles v závislosti na vnějším zatížení

6. Posloupnosti a jejich limity, řady

Výpočet vnitřních sil přímého nosníku II

Přijímací řízení akademický rok 2013/2014 Bc. studium Kompletní znění testových otázek matematika

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

7. Analytická geometrie

IAJCE Přednáška č. 12

L A B O R A T O R N Í C V I Č E N Í Z F Y Z I K Y

jako konstanta nula. Obsahem centrálních limitních vět je tvrzení, že distribuční funkce i=1 X i konvergují za určitých

Geometrická optika. Zákon odrazu a lomu světla

Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic

Středoškolská technika 2015 ŘEŠENÍ DOKONALÉHO TVARU MOSTNÍHO NOSNÍKU Z HLEDISKA POTENCIÁLNÍ ENERGIE - ŘETĚZOVKA

Přijímací řízení akademický rok 2012/2013 Kompletní znění testových otázek matematické myšlení

Intervalové odhady parametrů

SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z PŘEDMĚTU

jsou reálná a m, n jsou čísla přirozená.

5. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu

k(k + 1) = A k + B. s n = n 1 n + 1 = = 3. = ln 2 + ln. 2 + ln

Posloupnosti a číselné řady. n + 1. n n n n. n n n. = lim. n2 sin n! lim. = 0, je lim. lim. lim. 1 + b + b b n) = 1 b

MATICOVÉ HRY MATICOVÝCH HER

ANALÝZA VLIVU NUMERICKÉ APERTURY A ZVĚTŠENÍ NA HODNOTU ROZPTYLOVÉ FUNKCE BODU

Matematika 1. Ivana Pultarová Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D Posloupnosti

Matematika I, část II

Téma 2 Přímková a rovinná soustava sil

1 Uzavřená Gaussova rovina a její topologie

4. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ. 1) Pojem funkce, graf funkce

Odhady parametrů 1. Odhady parametrů

základním prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polynomiální n

3. cvičení - LS 2017

veličiny má stejný řád jako je řád poslední číslice nejistoty. Nejistotu píšeme obvykle jenom jednou

3. cvičení - LS 2017

Zimní semestr akademického roku 2015/ listopadu 2015

Asynchronní motory Ing. Vítězslav Stýskala, Ph.D., únor 2006

1.1 Rozdělení pravděpodobnosti dvousložkového náhodného vektoru

Cyklické namáhání, druhy cyklických namáhání, stanovení meze únavy vzorku Ing. Jaroslav Svoboda

Odhady parametrů základního. Ing. Michal Dorda, Ph.D.

Vlastnosti a zkoušení materiálů. Přednáška č.9 Plasticita a creep

Iterační výpočty projekt č. 2

2 IDENTIFIKACE H-MATICE POPISUJÍCÍ VEDENÍ Z NAMĚŘENÝCH HODNOT

5 PŘEDNÁŠKA 5: Jednorozměrný a třírozměrný harmonický oscilátor.

S k l á d á n í s i l

n=0 a n, n=0 a n = ±. n=0 n=0 a n diverguje k ±, a píšeme n=0 n=0 b n = t. Pak je konvergentní i řada n=0 (a n + b n ) = s + t. n=0 k a n a platí n=0

1.1. Definice Reálným vektorovým prostorem nazýváme množinu V, pro jejíž prvky jsou definovány operace sčítání + :V V V a násobení skalárem : R V V

NMAF061, ZS Zápočtová písemná práce skupina A 16. listopad dx

MATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce

množina všech reálných čísel

Mocninné řady - sbírka příkladů

SIGNÁLY A LINEÁRNÍ SYSTÉMY (ČASOVÉ ŘADY)

Laboratorní práce č. 10 Úloha č. 9. Polarizace světla a Brownův pohyb:

Vzorový příklad na rozhodování BPH_ZMAN

= + nazýváme tečnou ke grafu funkce f

1 Základní pojmy a vlastnosti

Funkce. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

Obecná soustava sil a momentů v prostoru

14. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů

VYSOCE PŘESNÉ METODY OBRÁBĚNÍ

1 Základy Z-transformace. pro aplikace v oblasti

O Jensenově nerovnosti

Petr Šedivý Šedivá matematika

z možností, jak tuto veličinu charakterizovat, je určit součet

Transkript:

VŠB Techická uiverzita Ostrava akulta strojí Katedra pružosti a pevosti (339) Pružost a pevost v eergetice (Návody do cvičeí) Cvičeí (Creep a plasticita) Autor: Jaroslav Rojíček Verze: 0 Ostrava 009

PPE Cvičeí. Základí předpoklady V předchozích cvičeích jsme často předpokládali: lieárí chováí materiálu (Hookův záko), ovykle platil pricip superpozice sil a posuutí (apětí, deformace), změy polohy či tvaru yly vzhledem k velikosti součásti zaedatelé a lízké ule (malé deformace), rychlost zatěžováí yla dostatečě pomalá, ay ylo možo zaedat dyamické jevy (statické zatěžováí), pohyem se zaývaly předměty kiematika a dyamika, v úlohách yl zaedá vliv času a materiál součásti (creep, relaxace apětí, úava materiálu apod. ale také opotřeeí atd.), tělesa měly ve všech odech a směrech stejé vlastosti (homogeí a isotropí materiál), chováí aizotropích materiálů zde eudeme rozeírat, v předchozích cvičeích jsme si přilížili jedoduché výpočty ukazující vliv teplot, teploty mají samozřejmě vliv a chováí materiálu (změy materiálových parametrů vlivem teploty jsou podroěji rozeráy a předáškách), Tyto předpoklady, důvody jejich zavedeí, omezeí apod. yly vysvětley v předmětech statika, kiematika, dyamika, pružost a pevost I, auka o materiálu. V ásledujících případech je potřea zvážit zejméa použití superpozice (plasticita, creep). V případech plasticity a creepu ývají často velké deformace, řeší se ovykle pomocí (MKP). Řešeím velkých deformací se eudeme zaývat, u ásledujících příkladů předpokládáme, že deformace jsou malé (zaedatelé) vůči velikosti součásti.. Řešeé příklady a procvičeí Cv Př_ plasticita ØD Dáo:,, D (S), materiálové parametry Urči: Rozor úlohy pro růzé variaty aproximace tahového diagramu. Or. Variata a/: Nejjedodušší ahrazeí tahového diagramu (viz Or. ): Závislost apětí deformace ( ε ) ahradíme: v olasti do meze kluzu Re platí = E ε, v olasti ad mezí kluzu ε > ε e = Re platí = Re, deformace E roste ad všechy meze. Ideálě pružěplastický materiál (ez zpevěí). Materiálové parametry E, Re. Re ε e ε Or. /4

PPE Cvičeí Pricip superpozice při zatěžováí ad mezí kluzu Re eplatí, k vysvětleí je použit zjedodušeý tahový diagram viz Or. 3. Myšlekový experimet: zatížeí a Or. (sílu ) rozdělíme a dvě části, ejprve součást zatížíme silou A, pak silou B. Platí, že = A + B. Dále platí A = A, S B = B S viz Or. 3. Z orázku je také patré, že v případě A + B > Re pak celkové apětí C při zatížeí silou ude C = Re e A + B = C! A A + B Or. 3 Re ε Variata /: Nahrazeí tahového diagramu (viz Or. 4): Re E E + = E ε ε e Or. 4 Závislost apětí deformace ( ε ) ahradíme: v olasti do meze kluzu Re platí = E ε, v olasti ad mezí kluzu > Re platí ε e = Re, Re = E E (ε ε e ). Tahový diagram se zpevěím. Materiálové parametry E, E, Re. Křivku lze také ahradit více ež dvěma přímkami multilieárí materiálový model. Variata c/: Aproximace tahového diagramu pomocí paraoly vyššího řádu (viz Or. 5) apř.: C, ε = + A B = A ε B, Materiálové parametry A, B, C, Materiálové parametry je uté určit z výsledků experimetu, lze využít hodoty ěžě udávaé v taulkách (Re mez kluzu, Rm mez pevosti atd.). 3. Řešeé příklady a procvičeí Cv Př_ tah staticky eurčitá úloha Or. 5 ε D 3 A Or. 6 Dáo:, D (S),,, E, E, Re. Urči: Reakce v závislosti a velikosti síly. Použijte variatu závislosti apětí deformace, uvažujte malé deformace. Samostatě variatu a závislosti apětí deformace, uvažujte malé deformace. 3/4

PPE Cvičeí Nejprve sestavíme rovice rovováhy, jedá se o soustavu prutů, které jsou zatěžováy pouze tahem (předpokládáme kladou sílu, zaedáváme vlastí tíhu prutů apod.). K řešeí použijeme styčíkovou metodu uvolíme od (styčík), kde se stýká více ež jede prut (od A). Schéma a výsledé rovice jsou uvedey v Ta.. Ta.. Schema: Rovice: / 0 = X 0 = R si R 3 si R = R 3 R R R 3 A / 0 = Y 0 = R cos R 3 cos R 0/ M A = 0 Všechy síly mají k odu A ulové rameo, rovice je splěa vždy Úloha je staticky eurčitá, sestavíme tedy deformačí podmíku. Nakreslíme od A před (A) a po zatížeí (A ) silou. Musí se jedat o polohu, kterou připouštějí vazy v úloze. Nemusí to ýt poloha, která skutečě astae (tu ezáme a teprve ji počítáme). Využijeme symetrie úlohy, řešeí se tím zjedoduší (síly R a R 3 mají stejou velikost, rověž pruty mají stejý průřez a jsou skloěy pod stejým úhlem). Schéma a výsledé rovice jsou uvedey v Ta.. Schema: A Δ A Ta.. 3 3 k Δ 3 Vysvětleí a rovice: Bod A se po zatížeí posue do odu A. Předpokládáme, že úhly se po zatížeí ezměí (malé deformace). Pak posuutí odu A odpovídá prodloužeí prutu Δ. Prodloužeí prutu 3 Δ 3 odpovídá posuutí odu A v příslušém směru. Poloha odu A po zatížeí je dáa odem A. Poloha odu A před zatížeím je dáa průsečíkem kružice k se středem v odu D (viz Or. 6) s prutem 3 - po zatížeí. Při malých deformacích se kružice k změí v kolmici k prutu. Prodloužeí Δ, prodloužeí Δ 3 a kolmice k vytvoří pravoúhlý trojúhelík s úhlem v odu A. Z toho plye rovice: 3/ 3 = cos () Posledí částí je doplěí rovic, které reprezetují chováí materiálu. Přesěji jde o rovice vyjadřující závislost prodloužeí prutu a velikosti půsoící síly. Sloučíme tedy rovice =, ε = s rovicí vyjadřující chováí materiálu. Předpokládejme, že apětí epřekročí S mez kluzu Re, tedy = E ε, pak =. Pro áš případ pak platí: E S 3 = R 3 3, E S = R E S kde 3 =. Po dosazeí do rovice 3/ získáme výsledou třetí rovici: cos () R 3 cos () = R E S cos () E S cos R 3 = R cos () a řešeím soustavy rovic získáme řešeí: R = R 3 =, R + cos 3 () = (5). Nyí máme hotový prví krok aalýzy. + cos 3 () Porováím rovic (5) zjistíme, že R R 3 a tedy pro sílu Re S ( + cos 3 ()) (6) 4/4

PPE Cvičeí dosáhe apětí ve více zatížeém prutu maximálě meze kluzu Re. Tuto mezí sílu azveme MAX. Pro případ, že síla přesáhe hodotu MAX ale apětí v prutech a 3 edosáhe meze kluzu, musíme vytvořit ové řešeí. Rovice rovováhy (rovice, )a deformačí podmíka (rovice 3) udou stejé. Všechy rovice jsou v Ta. 3. Ta. 3 Rovice rovováhy: (), () R = R 3 0 = R cos R 3 cos R Deformačí podmíka (3): 3 = cos () Závislost síla-prodloužeí u prutu 3 (4) Stejé jako v předchozím případě: R 3 cos () 3 = E S Závislost síla-prodloužeí u prutu Re = E (ε ε e ) Výsledá rovice: (5) = R S ε = = ε e + R S Re E Řešeím soustavy rovic (), (), (3), (4), (5) získáme reakčí síly (proveďte samostatě). Toto řešeí ude platit dokut apětí v prutu a 3 epřesáhe mez kluzu. Pro prut 3 (eo ) tedy můžeme psát: R 3 Re R S 3Max = Re S, po dosazeí reakce R 3 můžeme vyjádřit kritickou sílu MAX podoě jako v předchozím případě (proveďte samostatě). Pokud síla pade do itervalu MAX - MAX ( MAX, MAX ) pak v prutu je apětí ad mezí kluzu a v prutech a 3 apětí pod mezí kluzu. Překročí-li velikost síly hodotu MAX překročí apětí v prutech a 3 mez kluzu. Dále postupujeme stejým způsoem jako v předchozích dvou případech. Základí rovice shruje Ta. 4. Ta. 4 Rovice rovováhy: (), () R = R 3 0 = R cos R 3 cos R Deformačí podmíka (3): Závislost síla-prodloužeí u prutu 3 (4) 3 = ε e 3 = cos () cos () + R 3 S Re E cos () Závislost síla-prodloužeí u prutu (5) = ε e + R S Re E Dalším kritickým mometem může ýt překročeí meze pevosti. Při překročeí meze pevosti y došlo k porušeí prutu (ejprve prutu ). Řešili ychom staticky určitou úlohu (ez porušeého prutu ) podoým způsoem jak je výše azačeo. 5/4

PPE Cvičeí 4. Řešeé příklady a procvičeí Cv Př_3 ohy Or. 7 Dáo:, a, - (J),, E, Re Určete průěhy apětí v osíku. Použijte variatu a závislosti apětí deformace, uvažujte malé deformace. Při řešeí tohoto případu zovu musíme začít z rovic rovováhy. Případ rozdělíme do tří částí: v prví apětí v tělese ikde epřekročí mez kluzu Re, ve druhé apětí v části tělesa (průřezu) překročí mez kluzu Re a ve třetím překročí apětí v celém průřezu v kritickém místě tělesa mez kluzu Re. Řešeí prvího případu ylo podroě proráo v pružosti a pevosti I a je shruto v Ta. 5 (také viz cvičeí ). Ta. 5 Příklad ohy Celé těleso M RA Proměá x popisující polohu řezu v tělese se R AX A mohou pohyovat v olasti: x 0;. R AY x Průěh mometu ohyového Momet v řezu: M ( x x ) M M Extrém M MAX x + Rovice rovováhy v řezu: ix 0, ds 0 tato rovice je splěa umístíme-li počátek do těžiště plochy řezu. M iy 0, z ds 0 tato rovice je splěa je-li deviačí momet rove ule. M iz 0, y ds M ( x) 0 z této rovice odvodíme = M(x) y, kde J je J kvadratický momet plochy - osový. Průěh apětí v řezu Odvozeí rovic rovováhy v řezu: M(x) z ds y x a MAX x Or. 8 x= 6/4

PPE Cvičeí V dalším postupu můžeme využít zalosti o průěhu apětí po průřezu, viz Or. 8. Pro sílu MAX dosáhe maximálí apětí MAX meze kluzu Re: Re = MAX = M MAX = MAX a J J z toho plye: MAX = Re J. Překročí-li zatěžující síla hodotu MAX, ude v části tělesa apětí odpovídající mezi kluzu Re. V ásledující Ta. 6 jsou zopakováy potřeé rovice a azačeo řešeí pro sílu překračující hodotu MAX. Hodota c je vzdáleost od těžiště, ve které apětí dosáhe meze kluzu Re. Ta. 6 Chováí materiálu: V olasti do meze kluzu Re platí: = E ε. V olasti ad mezí kluzu ε > ε e = Re E platí: = Re, deformace roste ad všechy meze. Rovice rovováhy v řezu: ix 0 - jako v předchozím případě. iy 0 M - jako v předchozím případě. iz 0 M až po hodotu c ude průěh apětí stejý jako v předchozím případě ( = Re y), c avíc zde přiude část odpovídající apětí a mezi kluzu Re. c y ds Re a c M ( x) 0 C Po dosazeí získáme rovici (): c c Re Re a c Re y ds a c Re a c M ( x) c C 3 Z rovice () pak můžeme určit pro příslušou sílu a polohu x (M(x))hodotu c. S rostoucím zatížeím se ude hodota c zmešovat až k mezí hodotě c=0 mm. Situace, pro c=0, se azývá plastický klou a je popsáa v Ta. 6. Ta. 7 Rovice rovováhy v řezu: M ix 0 - jako v předchozím případě. Re MAX iy 0 M - jako v předchozím případě. iz 0 M - ude zde část odpovídající apětí a mezi kluzu Re: Re a M MAX 0 4 Re Re ε e M(x) c x x ε Po úpravě získáme rovici: Re a 4 M MAX Re a 4 MAX 7/4

PPE Cvičeí Po dosažeí hodoty = MAX se vytvoří plastický klou, v ašem případě osík eí schope přeést větší sílu. U staticky eurčitých úloh pak řešíme ovou úlohu s vložeým klouem a mometem M MAX. 5. Řešeé příklady a procvičeí Cv Př_4 creep: ØD Dáo:, D (S),, t, materiálové parametry. Urči: Prodloužeí tyče po čase t. Or. 8 Creep (tečeí) se ovykle popisuje pomocí grafu závislosti poměrého prodloužeí a čase (Or. 9). Křivku lze rozdělit do tří částí: I začátek tečeí, materiál zpevňuje, ε rychlost deformace se zmešuje. II rychlost deformace je kostatí, tuto část udeme počítat, k popisu lze použít Nortoův vztah dε c = A, kde A, jsou III dt materiálové parametry. I II III začíají se projevovat lokálí poruchy, zmešováí plochy průřezu až do lomu. t Or. 9 Budeme počítat prodloužeí tyče po čase t, zaedáme vliv olasti I (primárí creep), zaedáme vliv změy průřezu apod. Předpokládáme jedoosou apjatost tah. Elastickou složku poměrého prodloužeí udeme ozačovat ε e, složku áležející creepu ε c. Postup řešeí je shrut v Ta. 8. Ta. 8 Nortoův vztah: dε c = A dt Hookův záko: = E ε e Napětí při tahu: Defiice poměrého prodloužeí: Poměré prodloužeí: (zatížeí eí fukcí času) ε = ε e + A dt Uvažujte pouze vliv síly, ostatí vlivy zaedejte (apř. vlastí tíha). (t) = S ε = dy dy = E S + A S t = dy dy Prodloužeí prutu: (zatížeí eí fukcí polohy) = E S + A t dy 0 S = E S + A t S Řešeí je v tomto případě jedoduché. Výsledé vztahy jsou elieárí, což začě komplikuje řešeí staticky eurčitých úloh. 8/4

PPE Cvičeí 6. Řešeé příklady a procvičeí Cv Př_5 tah 3 D Dáo:, D (S),,, t, materiálové parametry Urči: Určete reakce (soustavu rovic). Určete posuutí odu A A Or. 0 K řešeí můžeme použít soustavu rovic sestaveou v příkladu (viz Ta., Ta. ). Závislost prodloužeí síla použijeme z Ta. 8 (creep). V ásledující Ta. 9 jsou příslušé rovice se stručým popisem. Ta. 9. Schema: Rovice: / R = R 3 R R R 3 / 0 = R cos R 3 cos R A 3 3/ 3 = cos () A 3 Δ A Δ 3 k Prodloužeí prutů: 4/ = R + A R E S S t t 5/ 3 = R 3 + A R 3 E S S cos () Vidíme, že oproti příkladu se změily pouze rovice 4 a 5. Řešeím soustavy rovic -5 získáme reakce R 3, R, R,, 3. Posuutí odu A odpovídá prodloužeí prutu -. 9/4

PPE Cvičeí 7. Řešeé příklady a procvičeí Cv Př_6 Ohy Dáo:, a,,, t, materiálové parametry Urči: Určete apětí. Určete průhyovou čáru. Or. V tomto příkladu využijeme rovice popsaé v příkladu 3. Řešeí je azačeo v Ta. 0. Ta. 0 Rovice rovováhy v řezu: ix 0, ds 0 tato rovice je splěa umístíme-li počátek do těžiště plochy řezu. M iy 0, z ds 0 tato rovice je splěa jeli deviačí momet rove ule. M iz 0, y ds M ( x) 0 Po úpravě /: M x = y ds Odvozeí rovic rovováhy v řezu: M(x) z ds y x a Elastická složka deformace ε e, creepová složka deformace e c : ε = ε e + e c, dε = dεe + dεc, dt dt dt kde dεe 0 dε = dεc dt dt dt dε Nortoův vztah 3/: = A dt Sloučíme vztahy / a 3/: dε dt = d y dt = y d dt a z rovice vyjádříme apětí: y d A dt Napětí vložíme do rovice / M x = y ds = a rovici upravíme 5/: M x = d A dt M x y y = y d + A dt ds = y d A dt = A y y ds y ds y d = A dt Poloměr křivosti /: ε = = +y dφ dφ dφ = y Z pružosti a pevosti I (aalytická metoda) můžeme ještě doplit 4/: d w = kde w je průhy. dx Výsledkem je rovice: M x = y J y, kde J je charakteristika průřezu: J = dφ S y + ds. 0/4

PPE Cvičeí Vidíme, že výsledá rovice je velmi podoá klasické rovici pro výpočet apětí při ohyu. Komiací rovice 5 a rovice 4 můžeme sado sestavit také difereciálí rovici pro tečeí v ohyu, viz Ta.. Ta.. Sloučeím a úpravou těchto dvou rovic: M x = d A dt d w dx = y y ds Získáme: d dw A M(x) dx = dt J, kde J je charakteristika průřezu: J = y + ds. S Výsledé rovice pro výpočet průhyu a apětí při creepu se od klasických rovic příliš eliší, musíme mít ovšem a paměti, že eplatí pricip superpozice. 8. Řešeé příklady a procvičeí Cv Př_7 creep řešeí jedoduchého osíku q Dáo:, a,, q, t,, A. a Or. Urči: Určete průhyovou čáru. Postup ude stejý jako u úloh pružosti a pevosti I: Uvolěí a reakce (v ěkterých případech k řešeí reakce epotřeujeme). Určeí počtu řezů, vola souřadých systémů a sestaveí rovic vitřích účiků. Dosazeí do příslušých rovic (provedeí itegrace eo derivace atd.). Řešeí itegračích kostat alezeí okrajových podmíek. Řešeí úlohy je azačeo v Ta.. Ta.. Popis: Schéma, oecé rovice: Rovice: Řez q + M x = q x x x Řez itegrál d dw A M(x) dx = dt J, A d dw = ( q x dx dt x ) dx dw dx = φ J A d dw = x dx dt + q x + C Pro řešeí okrajových podmíek udeme používat atočeí φ: J A φ = x + q x + Cdt Zovu itegrujeme a rovici upravíme do vhodějšího tvaru. J /4

PPE Cvičeí Popis: Řez itegrál Rovice: φ(x ) = A x J + q x + C t + φ0(x ) Přidáme itegračí kostatu φ0(x ), která odpovídá atočeí v čase t=0 (ez vlivu creepu). Itegračí kostatu φ0(x ) alezeme apř. pomocí aalytické metody (viz Pružost a pevost I). J A dw dt = x + q x + Cdx J A dw dt = q x + + + + C x + C Stejým způsoem jako u atočeí (itegrace, úpravy) získáme rovici popisující průěh posuuti a osíku. w(x ) = A J q x + + + + C x + C t + w0(x ) Přidáme itegračí kostatu w0(x ), která odpovídá průhyu v čase t=0 (ez vlivu creepu). Itegračí kostatu w0(x ) alezeme apř. pomocí aalytické metody (viz Pružost a pevost I). Tímto jsme vyřešili atočeí a posuutí v oecém místě osíku, zývá vyřešit itegračí kostaty (C, C - creep). V Ta. 3 je azačeo řešeí itegračích kostat. Ta. 3. Popis: Nalezeé řešeí Rovice: φ x = A x J + q x w(x ) = A J q x + + C t + + + C x + C t Okrajové podmíky Určeí C Ve vetkutí musí platit pro liovolý čas t : φ x = = 0 w x = = 0 φ x = = A J q + + C t = 0 Určeí C q + w x = = A J q + C = 0 C = q + + + + + q + + C t = 0 /4

PPE Cvičeí Popis q + Rovice: + + + + C = q + q + C = 0 + + q + Char. průřezu: J = y + ds. S J = a + 4 +. Pro = (ez creepu) platí: J = a + 4 + = Pomocí výše uvedeých rovic můžeme sestrojit průhyovou čáru. a 3 9. Řešeé příklady a procvičeí Cv Př_7 Relaxace Dáo:, Δ, D (S), E, A,, +Δ=kost., t ØD Urči: Sížeí apětí po čase t. Δ Or. 3 Tyč ejprve protáheme o hodotu Δ, tím veseme do úlohy předpětí (apř. předepjaté šrouy). Zajímá ás, jak rychle ude apětí klesat (relaxace). Můžeme spočíst počátečí apětí v tyči způsoeé prodloužeím o Δ. Pro tyč zatížeou tahem platí: = E S = a dopočteme apětí (rovice ) 0 = = E. E S S Celková délka + se v průěhu času eměí, platí tedy ε = kost. Zatížeá tyč se v průěhu času prodlouží (creep). Zvětší-li se hodota musí se zmešit hodota Δ. Pro celkovou poměrou deformaci platí: ε = ε e + ε c, kde ε e je elastická složka, ε c je složka odpovídající creepu (v čase t=0 je ulová) a ε je počátečí (kostatí) hodota. Po derivaci a dosazeí Hookova zákoa (elastické) a Nortovy rovice (Creep) získáme: dε dt = dε e dt + dε c dt = d E dt + A. Počátečí deformace ε = kost., musí tedy platit: 0 = d E dt + A. Rovici upravíme a itegrujeme: d = E A dt, 3/4

PPE Cvičeí = E A t + C. Itegračí kostatu určíme z počátečích podmíek t=0: C = 0 Po úpravě získáme výsledou rovici: = 0 E A t, t = 0 E A t. 0. iteratura [] Treuňa,., Šimčák,.: Odolosť prvkov mechaických sústav, Košice, 004. 4/4