Kapitola 1. Funkční posloupnosti a řady

Podobné dokumenty
MA2, M2. Kapitola 1. Funkční posloupnosti a řady. c 2009, analyza.kma.zcu.cz

17. Posloupnosti a řady funkcí

To je samozřejmě základní pojem konvergence, ale v mnoha případech je příliš obecný a nestačí na dokazování některých užitečných tvrzení.

1 Posloupnosti a řady.

1. Posloupnosti čísel

Petr Hasil. c Petr Hasil (MUNI) Nekonečné řady MA III (M3100) 1 / 183

Matematika III. Miroslava Dubcová, Daniel Turzík, Drahoslava Janovská. Ústav matematiky

Přednáška 6, 6. listopadu 2013

Definice 1.1. Nechť je M množina. Funkci ρ : M M R nazveme metrikou, jestliže má následující vlastnosti:

Nekonečné číselné řady. January 21, 2015

PŘEDNÁŠKA 2 POSLOUPNOSTI

10 Funkce více proměnných

LEKCE10-RAD Otázky

Posloupnosti a řady. 28. listopadu 2015

1 Základní pojmy a vlastnosti Význačnéřady Základnívlastnostiřad... 3

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Posloupnosti a řady funkcí. študenti MFF 15. augusta 2008

1 Množiny, výroky a číselné obory

Otázky k ústní zkoušce, přehled témat A. Číselné řady

11. Číselné a mocninné řady

Kapitola 1. Úvod. 1.1 Značení. 1.2 Výroky - opakování. N... přirozená čísla (1, 2, 3,...). Q... racionální čísla ( p, kde p Z a q N) R...

Limita posloupnosti, limita funkce, spojitost. May 26, 2018

Komplexní analýza. Holomorfní funkce. Martin Bohata. Katedra matematiky FEL ČVUT v Praze

Michal Fusek. 10. přednáška z AMA1. Ústav matematiky FEKT VUT, Michal Fusek 1 / 62

Riemannův určitý integrál

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

Posloupnosti a jejich konvergence

18 Fourierovy řady Úvod, základní pojmy

Zobecněný Riemannův integrál

ŘADY KOMPLEXNÍCH FUNKCÍ

Texty k přednáškám z MMAN3: 4. Funkce a zobrazení v euklidovských prostorech

MATEMATICKÁ ANALÝZA 1 - ZIMNÍ SEMESTR PŘEDNÁŠKA

Spojitost a limita funkce

Požadavky k ústní části zkoušky Matematická analýza 1 ZS 2014/15

IV. Základní pojmy matematické analýzy IV.1. Rozšíření množiny reálných čísel

Primitivní funkce a Riemann uv integrál Lineární algebra Taylor uv polynom Extrémy funkcí více prom ˇenných Matematika III Matematika III Program

Definice. Na množině R je dána relace ( R R), operace sčítání +, operace násobení a množina R obsahuje prvky 0 a 1 tak, že platí

Aplikovaná matematika I, NMAF071

Použití derivací L HOSPITALOVO PRAVIDLO POČÍTÁNÍ LIMIT. Monotónie. Konvexita. V této části budou uvedena některá použití derivací.

1/15. Kapitola 2: Reálné funkce více proměnných

Texty k přednáškám z MMAN3: 3. Metrické prostory

Matematika 5 FSV UK, ZS Miroslav Zelený

MA2, M2. Kapitola 4. Vektorové funkce jedné reálné proměnné. c 2009, analyza.kma.zcu.cz

Matematická analýza 1b. 9. Primitivní funkce

I. Úvod. I.1. Množiny. I.2. Výrokový a predikátový počet

(verze 12. května 2015)

2. přednáška 8. října 2007

Nechť je číselná posloupnost. Pro všechna položme. Posloupnost nazýváme posloupnost částečných součtů řady.

1. Matematická analýza definice (MP leden 2010)

Dodatek 2: Funkce dvou proměnných 1/9

Matematická analýza 1

STEJNOMĚRNÁ KONVERGENCE

a = a 0.a 1 a 2 a 3...

Kapitola 2: Spojitost a limita funkce 1/20

Posloupnosti a jejich konvergence POSLOUPNOSTI

OBECNOSTI KONVERGENCE V R N

Limita a spojitost funkce. 3.1 Úvod. Definice: [MA1-18:P3.1]

Posloupnosti a jejich limity

Vektorové podprostory, lineární nezávislost, báze, dimenze a souřadnice

10 Určitý integrál Riemannův integrál. Definice. Konečnou posloupnost {x j } n j=0 nazýváme dělením intervalu [a,b], jestliže platí

Použití derivací. V této části budou uvedena některá použití derivací. LEKCE08-PRU. Použití derivací. l Hospital

9. Vícerozměrná integrace

Home. Obsah. Strana 1 MATEMATIKA. Fullscreen PRO LETECKÉ. Tisk OBORY II. Konec

Integrální počet - I. část (neurčitý integrál a základní integrační metody)

9. Vícerozměrná integrace

DRN: Kořeny funkce numericky

Úvod základy teorie zobrazení

Projekty - Úvod do funkcionální analýzy

Matematika V. Dynamická optimalizace

IX. Vyšetřování průběhu funkce

Číselné posloupnosti. H (å) a. a å

Limita a spojitost funkce a zobrazení jedné reálné proměnné

16 Fourierovy řady Úvod, základní pojmy

Derivace funkce. Přednáška MATEMATIKA č Jiří Neubauer

i=1 λ ix i,λ i T,x i M}.Množinuvektorů

19 Hilbertovy prostory

Úvodní informace. 17. února 2018

Definice 7.1 Nechť je dán pravděpodobnostní prostor (Ω, A, P). Zobrazení. nebo ekvivalentně

Číselné posloupnosti

INTEGRÁLY S PARAMETREM

Aplikovaná matematika 1 NMAF071, ZS

Matematika 3. Úloha 1. Úloha 2. Úloha 3

LIMITA A SPOJITOST FUNKCE

Matematická analýza 4

30. listopadu Derivace. VŠB-TU Ostrava. Dostupné: s1a64/cd/index.htm.

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Základy teorie funkcí více proměnných. študenti MFF 15. augusta 2008

(5) Primitivní funkce

5. Limita funkce a spojitost strana 1/5 2018/KMA/MA1/přednášky. Definice 5.1. Mějme funkci f : D R a bod x 0 R.

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

Dnešní látka Variačně formulované okrajové úlohy zúplnění prostoru funkcí. Lineární zobrazení.

Zimní semestr akademického roku 2015/ ledna 2016

f(c) = 0. cn pro f(c n ) > 0 b n pro f(c n ) < 0

MATEMATICKÁ ANALÝZA 1, NMMA101, ZIMNÍ SEMESTR POPIS PŘEDMĚTU A INFORMACE K ZÁPOČTU A KE ZKOUŠCE

PRIMITIVNÍ FUNKCE. Primitivní funkce primitivní funkce. geometrický popis integrály 1 integrály 2 spojité funkce konstrukce prim.

Požadavky k zápočtu a ke zkoušce z předmětu Matematická analýza 2 kód NMMA102, letní semestr Luboš Pick

1 Báze a dimenze vektorového prostoru 1

1 Topologie roviny a prostoru

1. Úvod Výroková logika Množiny a množinové operace

Základy matematiky pro FEK

Téma 22. Ondřej Nývlt

Limita posloupnosti a funkce

Transkript:

1 2 Kapitola 1 Funkční posloupnosti a řady Definice 1.1(funkční posloupnost) Funkční posloupnost( = posloupnost funkcí) je zobrazení, které každému přirozenému číslu n N přiřazuje právějednufunkci f n definovanounamnožině D R: n f n (x), x D. Zapisujeme: {f n (x)}, {f n (x)} +, {f 1(x), f 2 (x),...,f n (x),...}, x D. Funkce f n senazývá n-týčlenfunkčníposloupnosti {f n }. 3 4 Definice 1.2(bodová konvergence a divergence) Definice 1.3(itní funkce na množině) Nechťjedánafunkčníposloupnost {f n }, Djespolečný definičníoborfunkcí f n. Řekneme,žefunkčníposloupnost {f n } + 1.konvergujevbodě a Dkčíslu b R,pokud n + f n(a)=b; 2.divergujevbodě a D,pokud f n(a)=+ ( ) nebo f n(a); n + n + Nechťfunkčníposl. {f n }konvergujenaneprázdnémnožině M D,kde Djespolečnýdefiničníoborfunkcí f n. Funkci f danou na množině M předpisem f(x)= n + f n(x), x M, nazýváme itní funkcí(itou) funkční posloupnosti {f n } + namnožině M.Říkámetaké,žefunkčníposloupnost konvergujenamnožině Mkfunkci f. Zapisujeme: f n (x) f(x), x M; f n M f. 3.konvergujenamnožině M D,pokudkonvergujev každémbodě xmnožiny M; 4.divergujenamnožině M D,pokuddivergujevkaždémbodě xmnožiny M.

5 6 Definice 1.4(obor konvergence a itní funkce) Definice 1.5(stejnoměrná konvergence na množině) Nechť Djespolečnýdefiničníoborfunkcí f n funkčníposloupnosti {f n }. Nechťjedánafunkčníposloupnost {f n }, Djespolečný definičníoborfunkcí f n. Oboremkonvergencefunkčníposloupnosti {f n } + rozumímemnožinu Kvšechbodů x D,vekterýchfunkční posloupnost konverguje. Řekneme,žefunkčníposloupnost {f n } + konverguje stejnoměrněnamnožině M Dkfunkci f,pokudplatí Limitnífunkcí(itou)funkčníposloupnosti {f n } + nazveme itní funkci f funkční posloupnosti na neprázdném oboru konvergence K. Zapisujeme: f n f. ε >0 n 0 N x M n N: n > n 0 f n (x) f(x) < ε. Říkáme také, že funkce f je stejnoměrná itní funkce (ita)funkčníposloupnosti {f n } + namnožině M. Zapisujeme: f n (x) f(x), x M; f n M f. 7 8 Lemma 1.6 Věta 1.7(postačující podmínka stejnoměrné konvergence) Jestližefunkčníposloupnost {f n }konvergujestejnoměrně namnožině M( M D R)kitnífunkci f,potomtakékonvergujebodověna Mktéžeitnífunkci f. Nechťfunkčníposloupnost {f n }konvergujenamnožině Mkfunkci f. Jestližeexistujereálnáposloupnost {a n }taková,že 1. n + a n=0, 2.pros.v. n Nplatí x M: f n (x) f(x) a n, potomfunkčníposloupnost {f n }konvergujestejnoměrně namnožině Mkitnífunkci f.

9 10 Věta 1.8(nutná a postačující podm. stejnom. konvergence) Věta 1.9(Bolzano-Cauchyovo kritérium stejnom. konv.) Funkčníposloupnost {f n }konvergujestejnoměrněnamnožině Mkitnífunkci fprávětehdy,kdyžplatí Funkčníposloupnost {f n }konvergujestejnoměrněnamnožině Mkitnífunkci fprávětehdy,když sup f n (x) f(x) =0. n + x M ε >0 n 0 N m N n N x M: m > n 0 n > n 0 f m (x) f n (x) < ε. 11 12 Věta 1.10 Věta 1.11(stejnoměrná konvergence a spojitost) Jestližefunkčníposloupnost {f n }konvergujestejnoměrně namnožině M kitnífunkci f, x 0 jehromadnýbod množiny M,potom n + ( x x 0 f n (x) ) ( = x x0 n + f n(x) ) = x x0 f(x). Je-li {f n }posloupnostfunkcíspojitýchnalibovolnémintervalu I, která na něm konverguje stejnoměrně k itní funkci f,potomfunkce fjetakéspojitánaintervalu I.

13 14 Věta 1.12(stejnoměrná konvergence a integrovatelnost) Věta 1.13(stejnoměrná konvergence a diferencovatelnost) Je-li {f n }posloupnostfunkcíintegrovatelnýchnaomezenémintervalu I:= a,b,kteránaněmkonvergujestejnoměrněkitnífunkci f,potomtatofunkce fjetaké integrovatelná na intervalu I a platí x a f(t)dt= x prokaždé x I= a,b. a f n(t)dt= n + n + x a f n (t)dt Je-li {f n }posloupnostfunkcídiferencovatelnýchnaintervalu I:= a,b, {f n }jekonvergentníalespoňvjednom bodě x 0 Iaposloupnostderivací {f n}konvergujestejnoměrně na intervalu I, potom itní funkce f(x)= n + f n(x) je také diferencovatelná na I a platí [ ] f (x)= f n(x) = f n(x). n + n + 15 16 Definice 1.14(funkční řada) Nechť {f n } + jeposloupnostfunkcí f ndefinovanýchna téžemnožině D R. Symbol f n (x)=f 1 (x)+f 2 (x)+ +f n (x)+ Definice 1.15(konvergence a divergence funkční řady) Řekneme,žefunkčnířada + f n (x) 1.konvergujevbodě a D,pokudkonverguječíselná řadafunkčníchhodnotfunkcí f n vbodě a: f n (a)=f 1 (a)+f 2 (a)+ +f n (a)+ ; se nazývá funkčnířada(řadafunkcí), funkci f n se říká n-tý člen funkční řady. Funkci s n určenoupředpisem s n (x)=f 1 (x)+f 2 (x)+ +f n (x), x D, nazýváme n-tým částečným součtem funkční řady. Posloupnost {s n } + nazývámeposloupnostíčástečnýchsoučtů funkční řady. 2.divergujevbodě a D,pokud n + s n(a)=+ ( ) nebo n + s n(a); 3.konverguje(bodově)namnožině M D,pokudkonvergujevkaždémbodě x M; 4.diverguje(bodově)namnožině M D,pokuddivergujevkaždémbodě x M.

17 18 Definice 1.16(obor konvergence a součtová funkce) Oboremkonvergencefunkčnířady + f n (x), x D,nazývámemnožinu Kvšechčísel x D,vekterýchfunkční řada bodově konverguje. Dále,nechť + f n (x)jekonvergentnífunkčnířadasneprázdným oborem konvergence K D. Funkci s definovanou na množině K předpisem s(x)= n + s n(x), x K, nazýváme součtovou funkcí(součtem) funkční řady f n (x). Zapisujeme: s(x)= + f n (x), s= + f n. Definice 1.17(absolutní konvergence) f n jeřadafunkcídefinovanýchnamnožině D. Řekneme, že daná funkční řada je absolutně konvergentní vbodě a D,pokudjekonvergentníčíselnářada f n (a). Řekneme, že daná funkční řada je absolutně konvergentní namnožině M D,pokudjeabsolutněkonvergentnív každémbodě x M. 19 20 Věta 1.18(postačující podmínka konvergence funkční řady) Nechť Kjeoborkonvergencefunkčnířady + f n. Jestližefunkčnířada + f n konvergujenamnožině M K,potomfunkčnířada + f n konverguje(atoabsolutně) namnožině M. Definice 1.19(obor absolutní konvergence) f n jeřadafunkcídefinovanýchnamnožině D. Množina K a všechčísel x Dtakových,žejevnichdaná funkční řada absolutně konvergentní, se nazývá obor absolutní konvergence funkční řady. Poznámka Mezi oborem konvergence K a oborem absolutní konvergence K a funkčnířadyplatívztah K a K.

21 22 Věta 1.20(majorantní kritérium absolutní konvergence) Nechťjedánafunkčnířada + f n (x), x Danechť + b n ječíselnářadataková,žeproskorovšechna n Nplatí Definice 1.21(stejnoměrná konvergence funkční řady) Nechťfunkčnířada + f n (x), x D,konvergujenasvém oborukonvergence K Dksoučtovéfunkci s,tj.platí: x M D: f n (x) b n. Je-li tato číselná řada konvergentní, potom funkční řada f n jeabsolutněkonvergentnínamnožině M. s(x)= f n (x), x K. Řekneme, že daná funkční řada konverguje stejnoměrně namnožině M Kksoučtovéfunkci s,pokudnatéto množině Mkonvergujestejnoměrněposloupnost {s n (x)} částečných součtů funkční řady k součtové funkci s, tj. s n (x) s(x), x M. 23 24 Věta 1.22(nutná podmínka stejnoměrné konvergence) Nechťjedánafunkčnířada + f n (x), x D anechť tato řada stejnoměrně konverguje na množině M D. Potomfunkčníposloupnost {f n }konvergujestejnoměrně namnožině Mknulovéitnífunkci f(x)=0,tj. f n (x) 0, x M. Věta 1.23(Cauchyovo kritérium stejnoměrné konvergence) Nekonečnářada + f n (x), x D,konvergujestejnoměrně namnožině M Dprávětehdy,když ε >0 n 0 N n N p N x M: n+p n > n 0 f k (x) < ε. k=n+1

25 26 Věta 1.24(Weierstrassovo kritérium stejnoměrné konvergence) Nechťjedánafunkčnířada + f n (x), x Danechť + b n ječíselnářadataková,žeproskorovšechna n Nplatí x M D: f n (x) b n. Je-li tato číselná řada konvergentní, potom funkční řada f n jestejnoměrněkonvergentnínamnožině M. Věta 1.25(spojitost součtové funkce) f n je funkční řada, která konverguje stejnoměrně na intervalu I k součtové funkci s. Jestliže všechny členyfunkčnířady + f n jsoufunkcespojiténa I,potom také součtová funkce s je spojitá na I. 27 28 Věta 1.26(integrace stejnoměrně konv. funkční řady) f n je funkční řada, která konverguje stejnoměrně na intervalu I k součtové funkci s. Jestliže všechny členyfunkčnířady + f n jsoufunkceintegrovatelnéna I, potomprokaždé x 0, x Ikonvergujetakéfunkčnířada x x 0 f n (t)dtajejísoučetje x x 0 s(t)dt,tj.platí x ( x + ) x s(t)dt= f n (t) dt= f n (t)dt. x 0 x 0 x 0 Věta 1.27(derivace funkční řady) f n jefunkčnířada,jejížvšechnyčleny f n mají derivace f nnaintervalu I.Jestližefunkčnířadaderivací f njestejnoměrněkonvergentnína Iaje-lifunkčnířada f n konvergentníalespoňvjednombodě x 0 I,potom je konvergentní na celém intervalu I, a to stejnoměrně. Navíc,součtováfunkce sfunkčnířady + f n mávlastní derivaci s,kterájesoučtovoufunkcífunkčnířadyderivací f nna I,tj.platí [ + x I: s (x)= f n (x)] = f n(x).

29 Věta 1.28(derivace funkční řady- II) Nechťfunkčnířada + f n konvergujenaintervalu Iksoučtovéfunkci s.jestliževšechnyčleny f n tétofunkčnířady majína Ispojitéderivace f najestližefunkčnířada + f n konverguje stejnoměrně na každém intervalu a, b I, potomtakéfunkčnířada + f n konvergujestejnoměrně nakaždémztěchtointervalůasoučtováfunkce smána Iderivaci s,prokterouplatí [ + x I: s (x)= f n (x)] = f n(x).