Diferenciáln. lní geometrie ploch

Podobné dokumenty
Funkce dvou proměnných

PŘEDNÁŠKA 9 KŘIVKOVÝ A PLOŠNÝ INTEGRÁL 1. DRUHU

Zavedeme-li souřadnicový systém {0, x, y, z}, pak můžeme křivku definovat pomocí vektorové funkce.

Základní topologické pojmy:

Základní vlastnosti ploch

Takže platí : x > 0 : x y 1 x = x+1 y x+1 x < 0 : x y 1 x = x+1 y x+1 D 1 = {[x,y] E 2 : x < 0, x+1 y 1 x}, D 2 = {[x,y] E 2 : x > 0, 1 x y x+1}.

Diferenciální geometrie

(15) Určete vektory tečny, hlavní normály a binormály křivky f(t) = (t, t 2, t + 1)

Analytická geometrie přímky, roviny (opakování středoškolské látky) = 0. Napište obecnou rovnici. 8. Jsou dány body A [ 2,3,

9.1 Definice a rovnice kuželoseček

1. Cvičení: Opakování derivace a integrály

Elementární křivky a plochy

1. a) Určete parciální derivace prvního řádu funkce z = z(x, y) dané rovnicí z 3 3xy 8 = 0 v

13. cvičení z Matematické analýzy 2

11 POJEM PLOCHY. u u. v v. = lim. vztahy w(u 0,v 0 ) . Analogicky definujeme

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2017) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2016) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Klasické třídy ploch

Offsety KMA/ITG Informační technologie ve vyučování geometrie Offsety ITG 1 / 33

Úvodní informace. 17. února 2018

7. Aplikace derivace 7E. Křivky. 7E. Křivky

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2018) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Plochy počítačové grafiky II. Interpolační plochy Bezierovy pláty nad obdélníkovou a trojúhelníkovou sítí Recionální Bezierovy pláty B-spline NURBS

KMA/G2 Geometrie 2 9. až 11. cvičení

Transformujte diferenciální výraz x f x + y f do polárních souřadnic r a ϕ, které jsou definovány vztahy x = r cos ϕ a y = r sin ϕ.

Plošný integrál Studijní text, 16. května Plošný integrál

(0, y) 1.3. Základní pojmy a graf funkce. Nyní se již budeme zabývat pouze reálnými funkcemi reálné proměnné a proto budeme zobrazení

Diferenciální geometrie

ROTAČNÍ PLOCHY. 1) Základní pojmy

terminologie předchozí kapitoly: (ϕ, Ω) - plocha, S - geometrický obraz plochy

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek v letech

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek ( 2015)

DERIVACE. ln 7. Urči, kdy funkce roste a klesá a dále kdy je konkávní a

F n = F 1 n 1 + F 2 n 2 + F 3 n 3.

II.7.* Derivace složené funkce. Necht jsou dány diferencovatelné funkce z = f(x,y), x = x(u,v), y = y(u,v). Pak. z u = f. x x. u + f. y y. u, z.

Úvod do geometrie křivek a ploch

Základní vlastnosti křivek

MFT - Matamatika a fyzika pro techniky

. 1 x. Najděte rovnice tečen k hyperbole 7x 2 2y 2 = 14, které jsou kolmé k přímce 2x+4y 3 = 0. 2x y 1 = 0 nebo 2x y + 1 = 0.

Úvod do geometrie křivek a ploch

y = 2x2 + 10xy + 5. (a) = 7. y Úloha 2.: Určete rovnici tečné roviny a normály ke grafu funkce f = f(x, y) v bodě (a, f(a)). f(x, y) = x, a = (1, 1).

Implicitní funkce. 2 + arcsin(x + y2 ) = arccos(y + x 2 ), [0, 0] , 5] stacionární bod?

VIDEOSBÍRKA DERIVACE

1 Analytická geometrie

Diferenciální geometrie

Občas se používá značení f x (x 0, y 0 ), resp. f y (x 0, y 0 ). Parciální derivace f. rovnoběžného s osou y a z:

Matematika 1 pro PEF PaE

Matematika I (KX001) Užití derivace v geometrii, ve fyzice 3. října f (x 0 ) (x x 0) Je-li f (x 0 ) = 0, tečna: x = 3, normála: y = 0

11. Rotační a šroubové plochy

Přijímací zkoušky z matematiky pro akademický rok 2018/19 NMgr. studium Učitelství matematiky ZŠ, SŠ

Matematika pro chemické inženýry

Kristýna Kuncová. Matematika B3

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek (2015)

VEKTOROVÁ POLE Otázky

1. Přímka a její části

Diferenciální geometrie ploch

Kinematika tuhého tělesa. Pohyb tělesa v rovině a v prostoru, posuvný a rotační pohyb

Mezi elementární komplexní funkce se obvykle počítají tyto funkce: f(z) = az + b,

Nalezněte hladiny následujících funkcí. Pro které hodnoty C R jsou hladiny neprázdné

Drsná matematika III 3. přednáška Funkce více proměnných: Inverzní a implicitně definovaná zobrazení, vázané extrémy

KLASICKÁ MECHANIKA. Předmětem mechaniky matematický popis mechanického pohybu v prostoru a v čase a jeho příčiny.

Popis jednotlivých kvadrik

1.13 Klasifikace kvadrik

Klíčová slova Mongeovo promítání, kuželosečka, rotační plocha.

Vlastní čísla a vlastní vektory

6. ANALYTICKÁ GEOMETRIE

Deg2-Kvadriky. Světlana Tomiczková

Matematická kartografie. Černý J., Kočandrlová M.: Konstruktivní geometrie, ČVUT. Referenční plochy

+ 2y y = nf ; x 0. závisí pouze na vzdálenosti bodu (x, y) od počátku, vyhovuje rovnici. y F x x F y = 0. x y. x x + y F. y = F

ŠROUBOVICE. 1) Šroubový pohyb. 2) Základní pojmy a konstrukce

8 Plochy - vytvoření, rozdělení, tečná rovina a normála. Šroubové plochy - přímkové, cyklické. Literatura:

+ 2y. a y = 1 x 2. du x = nxn 1 f(u) 2x n 3 yf (u)

OBECNOSTI KONVERGENCE V R N

MATEMATIKA III. π π π. Program - Dvojný integrál. 1. Vypočtěte dvojrozměrné integrály v obdélníku D: ( ), (, ): 0,1, 0,3, (2 4 ), (, ) : 1,3, 1,1,

Analytická geometrie v E 3 - kvadriky

Diferenciál funkce dvou proměnných. Má-li funkce f = f(x, y) spojité parciální derivace v bodě a, pak lineární formu (funkci)

Výpočet průsečíků paprsku se scénou

Řešení: Nejprve musíme napsat parametrické rovnice křivky C. Asi nejjednodušší parametrizace je. t t dt = t 1. x = A + ( B A ) t, 0 t 1,

Definice 1.1. Nechť je M množina. Funkci ρ : M M R nazveme metrikou, jestliže má následující vlastnosti:

VIDEOSBÍRKA DERIVACE

PŘÍKLADY K MATEMATICE 2

KŘIVKY A PLOCHY. Obrázky (popř. slajdy) převzaty od

na magisterský studijní obor Učitelství matematiky pro střední školy

PŘÍKLADY K MATEMATICE 3 - VÍCENÁSOBNÉ INTEGRÁLY. x 2. 3+y 2

Rozvinutelné plochy. tvoří jednoparametrickou soustavu rovin a tedy obaluje rozvinutelnou plochu Φ. Necht jsou

Uzavřené a otevřené množiny

3 Křivkové integrály, Greenova věta Křivkové integrály Greenova věta Důsledky Greenovy věty... 20

21. Úvod do teorie parciálních diferenciálních rovnic

1. Parametrické vyjádření přímky Přímku v prostoru můžeme vyjádřit jen parametricky, protože obecná rovnice přímky v prostoru neexistuje.

VEKTOROVÁ POLE VEKTOROVÁ POLE

y ds, z T = 1 z ds, kde S = S

11. cvičení z Matematické analýzy 2

III. Diferenciál funkce a tečná rovina 8. Diferenciál funkce. Přírůstek funkce. a = (x 0, y 0 ), h = (h 1, h 2 ).

Matematika 1 MA1. 1 Analytická geometrie v prostoru - základní pojmy. 4 Vzdálenosti. 12. přednáška ( ) Matematika 1 1 / 32

Plochy zadané okrajovými křivkami

Další plochy technické praxe

Rovnice přímky. s = AB = B A. X A = t s tj. X = A + t s, kde t R. t je parametr. x = a 1 + ts 1 y = a 2 + ts 2 z = a 3 + ts 3. t R

APLIKACE. Poznámky Otázky

Analytická geometrie lineárních útvarů

Konstruktivní geometrie

Transkript:

Diferenciáln lní geometrie ploch

Vjádřen ení ploch Eplicitní: z = f(,) ; [,] Ω z Implicitní: F(,,z)=0 + + z = r z = sin 0, π ; 0,1

Implicitní ploch bloob objects,, meta balls Izoploch: F(,,z)=konst.

Implicitní ploch bloob objects,, meta balls Izoploch: F(,,z)=konst. Skalární pole, které každému bodu prostoru P přiřadíčíslo I (P) I ( P) c F ( d ) i i i i

Parametrizace kulové ploch OM1 = d = d cosϕ d = r cosψ z = d sinϕ z = r sinψ = r cosψ cosϕ = r cosψ sinϕ Μ z = r sin ψ ; π π ϕ 0, 2 π ); ψ, ϕ ψ Μ 1

Parametrické vjádřen ení ploch Regulární plocha tříd C n je dána vektorovou funkcí P(u,v): Ω E 3, [u, v] [,,z ] P (u,v) = [(u,v); (u,v); z (u,v)] splňující následující vlastnosti: 1. Ω je otevřená kompaktní množina 2. Ω E 3 je vzájemně jednoznačné zobrazení se spojitými derivacemi do n-téhořádu P P, u v 3. parciální derivace jsou lineárně nezávislé z Ω [u 0,v 0 ]

Kvadrik algebraické ploch 2. stupně Trojosý elipsoid z z a b c 2 + + = 1 2 O = acos ucos t = b cosu sin t z = c sinu Jednodílný hperboloid z z a b c 2 + = 1 2 = a cosh u cost = bcosh usin t z = c sinhu Dvoudílný hperboloid z z a b c 2 = 1 2 O = a cosh u = b cost sinhu z = csin t sinh u

Kvadrik algebraické ploch 2. stupně Parabolický paraboloid z a + = z b O = at = bu z = t + u Hperbolický paraboloid a = z b z = at = bu z = t u Kuželová plocha z a + = z b 2 0=V = at cos u = bt sinu z = t

Plocha P(u,v) = [(u,v) ; (u,v) ; z(u,v)] Křivka na ploše Křivka na ploše má parametrické vjádření K(t) = [ (u(t), v(t)); (u(t), v(t)); z (u(t), v(t))] = (u(t), v(t)) = (u(t), v(t)) z = z (u(t), v(t)) u konstantní u=u 0... parametrická v křivka K(v)=P(u 0,v) = [(u 0,v) ; (u 0,v) ; z(u 0,v)] v konstantní v=v 0... parametrická u křivka K(u)=P(u,v 0 ) = [(u,v 0 ) ; (u,v 0 ) ; z(u,v 0 )]

Implicitní rovnice: 2 + 2 = r 2 Parametrické rovnice: = r cos u = r sin u z= v, u <0, 2π>, v <0, h> křivka na ploše: u = t, v = t, t <0, 4π> Rotační válec

Parametrické křivk - izočár

u ( u,v ), v ϕ ( ) = ϕ = 1 2 1. ϕ, ϕ jsou tříd C 1 1 n Transformace parametru u,v. Nechť 2. na Ω je Jakobián J nenulový J ϕ1 ϕ2 u u = ϕ1 ϕ2 v v ( ) Plocha je dána vektorovou funkcí P u, v na oblasti Ω a nechť je dána bijekce Ω Ω P := [ cosh( u ) cos( v ), cosh( u ) sin( v ), sinh( u) ] Pt := [ cosh( u ) cos ( v + 2 u ), cosh( u ) sin ( v + 2 u ), sinh( u) ]

Transformace parametru

Tečná rovina ploch Pokud tečn všech křivek k i tvoří rovinu τ, pak bod T nazveme regulárním bodem ploch a rovinu τ tečnou rovinu ploch. Plocha je dána parametrick: P (u,v) = [(u,v); (u,v); z (u,v)] Tečná rovina ploch v bodě T: τ u v T + ut + vr (, ) z t Τ τ r t r z = ; ; u u u z = ; ; v v v Normála ploch přímka kolmá na tečnou rovinu n = t r

Normála ploch Normála ploch přímka kolmá na tečnou rovinu z t = ; ; u u u z r = ; ; v v v n = t r

Příčné vektor ploch Plocha je dána parametrick: P (u,v) = [(u,v); (u,v); z (u,v)] Tečné vektor parametrických u-křivek v bodech okrajové v-křivk ploch nazýváme příčné vektor plátu podél okrajové v-křivk. Tečné vektor parametrických v-křivek v bodech okrajové u-křivk ploch nazýváme příčné vektor plátu podél okrajové u-křivk.

První základní forma ploch P(u,v) Křivka na ploše má parametrické vjádření K(t) = P(u(t), v(t))). Tečný vektor křivk K(t): První základní forma ploch: ( ( ), ( )) du ( t) ( ), ( ) ( ) ( ) 1 E du 2F du dv G dv Φ = + + ( ) dv ( t) dk P u t v t P u t v t = + dt u dt v dt dk dk P P P P P P Φ = = + dt dt u u u v v v ( du) ( du dv) ( dv) 1 2 P P P P P P E = i ; F = i ; G = i u u u v v v

Druhá kvadratická forma ploch P(u,v) Křivka na ploše nechť je parametrizována obloukem K(s) = P(u(s), v(s))). Tečný vektor křivk K(s): P u ( s ), v ( s ) du s P u s, v s dv s Křivost normálového řezu Druhá základní forma ploch: Φ = L du + 2M du dv + N dv 2 ( ) ( ) ( ( ) ( )) ( ) dk = + ds u ds v ds = + 2 + + + = k n 2 k d K P du P du dv P dv P d u P d v ds u ds u v ds ds v ds u ds v ds n = n k d K P du P du dv P dv k norm = n = ± n 2 n n 2 2 + + 2 ds u ds u v ds ds v ds 2 2 2 P P P L = n ; M = n ; N = n ; u u v v

kn = k nk n = k cosα n...normála ploch n...hlavní normála křivk k k...křivost křivk Normálov lová křivost křivek k na ploše k n k α k n n Normálová křivost všech křivek na ploše, které se v bodě ploch dotýkají společné tečn je stejná k n Φ = Φ 2 1

Hlavní směr ploch = Směr, ve kterých normálová křivost nabývá etrémálních hodnot

Hlavní křivk ploch- křivoznačnéčár

Křivosti ploch k 1, k 2.. etrémální normálové křivosti ploch. 2 LN M G = k1 k2 = 2 EG F k1 + k2 NE 2MF + LG H = = K = k + k abs 1 2 2 ( EG F ) Gaussova křivost Střední křivost Absolutní křivost Gaussova křivost

Klasifikace bodů na ploše Bod T nazýváme : Eliptický G>0 bod T j eizolovaný (nebo jediný) bod průnikové křivk ploch a tečné rovin T Hperbolický G<0 bod T je uzlovým bodem průnikové křivk ploch a tečné rovin T Parabolický G=0 bod T je regu ostatních případech T T

Řez anuloidu tečnou rovinou v hperbolickém bodě Řez anuloidu tečnou rovinou v parabolickém bodě Eliptické a hperbolické bod na anuloidu

Množina eliptických a hperbolických bodů na ploše e je oddělena křivkou k parabolických bodů. hperbolické bod Řez tečnou rovinou τ v parabolickém bodě τ eliptické bod

Theorema egregium Dvě ploch lze na sebe vzájemně rozvinout právě tehd, mají-li v odpovídajících si bodech tutéž Gaussovu křivost.